206/1949 Sb.



NAŘÍZENÍ



ministra práce a sociální péče



ze dne 1. září 1949



o sociálním zaopatření československých občanů bydlících v cizině.



Změna: 196/1950 Sb.



Ministr práce a sociální péče v dohodě s ministry financí a

zahraničních věcí nařizuje podle § 2, odst. 2 zákona ze dne 30. června

1948, č. 174 Sb., o zrušení domovského práva:



§ 1



(1) Československým občanům bydlícím v cizině, kteří jsou státně

spolehliví a oddáni lidově demokratickému zřízení Československé

republiky a kteří se ocitli pro nemoc, invaliditu, stáří nebo beze své

viny z jiného důvodu v nouzi, lze poskytnout sociální zaopatření podle

tohoto nařízení (v dalším jen "sociální zaopatření"), nemůže-li býti o

jejich nutné zaopatření postaráno jinak.



(2) Ze sociálního zaopatření jsou vyloučeny osoby,



1. které opustily po 5. květnu 1945 neoprávněně území Československé

republiky nebo které se po projití platnosti povolení, jež jim bylo

dáno, nevrátily bez vážných důvodů do Československé republiky nebo



2. které odmítly bez vážných důvodů se přestěhovati na výzvu

zastupitelského úřadu na náklad státu do Československé republiky.



(3) Na sociální zaopatření není právního nároku.



§ 2



Sociální zaopatření může záležeti podle povahy a míry nouze v

poskytnutí



1. jednorázové výpomoci nebo



2. sociální zápůjčky na dobu nejdéle tří let nebo



3. pravidelných sociálních příspěvků až do výše sociálního důchodu

podle zákona o národním pojištění.



§ 3



O poskytnutí sociálního zaopatření rozhodují zastupitelské úřady podle

směrnic, jež vydá ministerstvo zahraničních věcí v dohodě s

ministerstvy práce a sociální péče, vnitra a financí.



§ 4



Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení.



Zápotocký v. r.



Erban v. r.