Advanced Search

o mezinárodním režimu námořních přístavů


Published: 1932
Read law translated into English here: https://www.global-regulation.com/translation/czech-republic/512256/o-mezinrodnm-reimu-nmonch-pstav.html

Subscribe to a Global-Regulation Premium Membership Today!

Key Benefits:

Subscribe Now for only USD$40 per month.
64/1932



ÚMLUVA A STATUT



o mezinárodním režimu námořních přístavů, podepsané



v Ženevě dne 9. prosince 1923.



JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ.



Jménem republiky Československé, Německa, Belgie, Brasilie, Velké

Britanie (s Novým Zélandem a Indií), Bulharska, Chile, Dánska,

Španělska, Estonska, Řecka, Maďarska, Italie, Japonska, Litevska,

Norska, Nizozemí, Salvadoru, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců,

Siamu, Švédska, Švýcarska a Uruguaye



byla sjednána tato Úmluva se Statutem, přílohou a podpisovým zápisem:



Úmluva a Statut



o mezinárodním režimu námořních přístavů.



(Překlad.)



Německo, Belgie, Brasilie, Říše Britská (s Novým Zélandem a Indií),

Bulharsko, Chile, Dánsko, Španělsko, Estonsko, Řecko, Maďarsko, Italie,

Japonsko, Litva, Norsko, Nizozemí, Salvador, Království Srbů, Chorvatů

a Slovinců, Siam, Švédsko, Švýcarsko, Československo a Uruguay,



přejíce si zajistiti v míře co možná největší svobodu dopravy, o níž

jedná článek 23 e) Úmluvy o Společnosti národů, zaručujíce v námořních

přístavech, podléhajících jejich svrchovanosti nebo pravomoci, pro

potřeby mezinárodního obchodu rovné nakládání s loďmi všech smluvních

států, jejich zbožím a cestujícími;



jsouce toho názoru, že nejlepší způsob k dosažení tohoto cíle jest

sjednání všeobecné mezinárodní úmluvy, k níž může později přistoupiti

co možná největší počet států;



majíce na zřeteli, že konference, jež se sešla 10. dubna 1922 v Janově,

žádala v resoluci zaslané příslušným orgánům Společnosti národů se

souhlasem Rady a Shromáždění Společnosti, aby byly co nejdříve sjednány

a v účinnost uvedeny mezinárodní úmluvy o dopravním režimu, o nichž

jednají mírové smlouvy, a že článek 379. Versaillesské smlouvy a jemu

odpovídající články ostatních smluv zamýšlely vypracování všeobecné

úmluvy o mezinárodním režimu přístavním;



přijavše pozvání Společnosti národů k účasti na konferenci shromážděné

v Ženevě dne 15. listopadu 1923;



jsouce starostlivy toho, aby uvedly v účinnost ustanovení přijatého tam

statutu, platného pro mezinárodní režim námořních přístavů, a sjednaly

k tomu cíli všeobecnou úmluvu, jmenovaly Vysoké smluvní strany svými

plnomocníky:



President Německé říše:



pana Gottfrieda Aschmanna,



generálního konsula v Ženevě;



Jeho Veličenstvo král Belgů:



p. Xavera Neujeana,



belgického ministra železnic, námořnictva, pošt,



telegrafů a telefonů, delegáta na druhé všeobecné



konferenci dopravní a transitní;



President republiky Spojených Států Brasilských:



p. komandanta-majora



E. Leitao de Carvalho,



důstojníka hlavního štábu, profesora na škole hlavního



štábu v Rio de Janeiro, delegáta na druhé



všeobecné konferenci dopravní a transitní,



a



p. Eliseu da Fonseca Montarroyos,



člena poradní a technické komise pro dopravu



a transit, delegáta na druhé všeobecné konferenci



dopravní a transitní;



Jeho Veličenstvo král Spojeného království Velké Britanie a Irska i

britských zámořských držav, císař Indický:



Sira Huberta Llewellyna Smitha,



K. C. B., hlavního národohospodářského poradce



britské vlády, delegáta na druhé všeobecné



konferenci dopravní a transitní;



Za Dominium Novozélandské:



Ctihodného Sira James Allena,



k. C. B., vysokého komisaře pro Nový Zéland ve



Spojeném království;



Za Indii:



Velectihodného lorda Hardinge of Penshurst,



K. G., G. C. B., G. C. S. I., G. C. M. G., G. C. I. E.,



G. C. V. O., I. S. O., tajného radu, bývalého



místokrále, bývalého velvyslance;



Jeho Veličenstvo král Bulharů:



p. D. Mikoffa,



chargé d'affaires v Bernu;



President republiky Chilské:



p. Františka Rivase Vicunu,



mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra



u švýcarské Spolkové rady, u presidenta Československé



republiky, u presidenta republiky Rakouské



a u Jeho Jasné Výsosti říšského správce Maďarského,



delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní



a transitní;



Jeho Veličenstvo král Dánský:



p. P. A. Holck-Coldinga,



přednostu odboru v ministerstvu veřejných prací,



člena poradní a technické komise pro dopravu a



transit, delegáta na druhé všeobecné konferenci



dopravní a transitní;



Jeho Veličenstvo král Španělský:



p. Guillermo Brockmanna y Abarzuza,



generálního inspektora silnic, průplavů a přístavů,



člena poradní a technické komise pro dopravu a



transit, delegáta na druhé všeobecné konferenci



dopravní a transitní;



President republiky Estonské:



p. Karla Roberta Pustu,



mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra



u presidenta republiky Francouzské, člena poradní



a technické komise pro dopravu a transit, delegáta



na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;



Jeho Veličenstvo král Helénů:



p. A. Politise,



technického delegáta řecké vlády v Paříži, delegáta



na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní,



a



p. Dimitrije G. Phocase,



fregatního kapitána řeckého námořnictva, delegáta



na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;



Jeho Jasná Výsost říšský správce Maďarský:



p. Emila de Waltera,



ministerského radu v král. maďarském ministerstvu



zahraničních věcí, delegáta na druhé všeobecné



konferenci dopravní a transitní;



Jeho Veličenstvo král Italský:



p. Pavla Bignami,



bývalého státního podtajemníka, bývalého poslance,



delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní



a transitní;



Jeho Veličenstvo císař Japonský:



p. S. Okuyamu,



velvyslaneckého radu, zástupce ředitele japonského



úřadu při Společnosti národů v Paříži, delegáta na



druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;



President republiky Litevské:



p. C. Dobkeviciuse,



radu litevského vyslanectví v Paříži, delegáta na



druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;



Jeho Veličenstvo král Norský:



p. Gabriela Smitha,



delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní



a transitní;



Její Veličenstvo královna Nizozemská:



p. Jonkheera W. J. M. van Eysinga,



profesora na universitě v Leydenu, člena poradní a



technické komise pro dopravu a transit, delegáta



na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;



President republiky Salvadorské:



p. J. G. Guerrera,



mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra



u presidenta republiky Francouzské a u Jeho Veličenstva



krále Italského, delegáta na druhé všeobecné



konferenci dopravní a transitní;



Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců:



p. B. Voukovitche,



ředitele státních drah, delegáta na druhé všeobecné



konferenci dopravní a transitní;



Jeho Veličenstvo král Siamský:



p. Phya Sanpakitche Preechu,



mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra



u Jeho Veličenstva krále Španělského a u Jeho



Veličenstva krále Italského, delegáta na druhé všeobecné



konferenci dopravní a transitní;



Jeho Veličenstvo král Švédský:



p. barona Alströmera,



mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra



u Švýcarské Spolkové rady;



Švýcarská spolková rada:



p. doktora Roberta Herolda,



ředitele oddělení železnic spolkového odboru pro



pošty a železnice, člena poradní a technické komise



pro dopravu a transit, delegáta na druhé všeobecné



konferenci dopravní a transitní;



President republiky Československé:



p. J. Dvořáčka,



zplnomocněného ministra a přednostu



národohospodářského odboru ministerstva



zahraničních věcí;



President republiky Uruguajské:



p. Benjamina Fernandeze y Medina,



mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra



u Jeho Veličenstva krále Španělského, předsedu



poradní a technické komise pro dopravu a transit;



kteří, vyměnivše své plné moci, jež shledali v dobré a náležité formě,

dohodli se takto:



Čl.1



Smluvní státy prohlašují, že přijímají připojený statut o mezinárodním

režimu námořních přístavů, usnesený na druhé všeobecné konferenci

dopravní a transitní, která se shromáždila v Ženevě 15. listopadu 1923.



Tento statut bude považován za nerozlučitelnou součást této úmluvy. V

důsledku toho prohlašují státy, že berou na sebe povinnosti a závazky

tohoto statutu v mezích a za podmínek v něm uvedených.



Čl.2



Tato úmluva nedotýká se nikterak práv a povinností vyplývajících z

ustanovení mírové smlouvy, podepsané dne 28.června 1919 ve Versailles,

nebo z ustanovení ostatních obdobných smluv, pokud jde o mocnosti tyto

smlouvy podepsavší neb z nich prospěch mající.



Čl.3



Tato úmluva, jejíž oba texty francouzský i anglický jsou stejně

autentické, bude míti dnešní datum a může býti až do 31. října 1924

podepsána každým státem zastoupeným na ženevské konferenci, každým

členem Společnosti národů a každým státem, jemuž Rada Společnosti

národů k tomu účeli zašle jeden výtisk této úmluvy.



Čl.4



Tato úmluva bude ratifikována. Ratifikační listiny budou odevzdány

generálnímu tajemníku Společnosti národů, jenž oznámí jejich převzetí

všem státům úmluvu podepsavším neb k ní přistoupivším.



Čl.5



Po 1. listopadu 1924 může k této úmluvě přistoupiti každý stát

zastoupený na konferenci zmíněné v článku 1., každý člen Společnosti

národů a každý stát, jemuž Rada Společnosti národů zaslala za tím

účelem výtisk úmluvy.



Přistoupení toto bude provedeno listinou zaslanou generálnímu tajemníku

Společnosti národů k uložení v archivu sekretariátu. Generální tajemník

zpraví o tomto uložení ihned všechny státy úmluvu podepsavší neb k ní

přistoupivší.



Čl.6



Tato úmluva nabude účinnosti teprve, až bude ratifikována ve jménu pěti

států. Dnem účinnosti bude devadesátý den po převzetí páté ratifikace

generálním tajemníkem Společnosti národů. Později počne tato úmluva

míti účinnost, pokud jde o tu kterou stranu, devadesátým dnem po

převzetí ratifikační listiny neb oznámení o přístupu.



V souhlase s ustanoveními článku 18. Úmluvy o Společnosti národů

generální tajemník zapíše tuto úmluvu do rejstříku v den, kdy vstoupí v

účinnost.



Čl.7



Generální tajemník Společnosti národů povede, přihlédaje k článku 9.,

zvláštní záznam o tom, které strany tuto úmluvu podepsaly nebo

ratifikovaly, které k ní přistoupily neb ji vypověděly. Tento záznam

bude stále vyložen k nahlédnutí členům Společnosti a bude uveřejňován

co nejčastěji podle pokynů Rady.



Čl.8



S výhradou ustanovení článku 2. této úmluvy může býti tato úmluva

vypovězena kteroukoli ze stran po uplynutí lhůty pěti let ode dne, kdy

nabyla pro tuto stranu účinnosti. Výpověď bude dána ve formě písemného

oznámení řízeného generálnímu tajemníku Společnosti národů. Opis tohoto

oznámení uvědomující všechny ostatní strany o dni, kterého bylo

přijato, bude jim generálním tajemníkem ihned zaslán.



Výpověď počne účinkovati za rok ode dne, kdy došla generálního

tajemníka, a bude míti účinek jen pro stát, který ji oznámil.



Čl.9



Každý stát, který tuto úmluvu podepsal nebo k ní přistoupil, může

prohlásiti buď při podpisu nebo při ratifikaci či přístupu k úmluvě, že

přijetí této úmluvy nezavazuje buď žádné nebo některé z jeho

protektorátů, kolonií, držav neb území zámořských, podléhajících jeho

svrchovanosti nebo pravomoci, a může později k ní přistoupiti v

souhlasu s článkem 5. odděleně jménem kteréhokoliv z těchto

protektorátů, kolonií, držav nebo území zámořských vyjmutých tímto

prohlášením.



Výpověď může rovněž býti dána odděleně za kterýkoliv protektorát,

kolonii, državu nebo území zámořské; pro takovou výpověď platí

ustanovení článku 8.



Čl.10



Revise této úmluvy může býti požadována kdykoliv jednou třetinou

smluvních států.



Čemuž na svědomí podepsali výše jmenovaní plnomocníci tuto úmluvu.



Dáno v Ženevě, dne devátého prosince roku tisícího devítistého

dvacátého třetího v jediném výtisku, který zůstane uložen v archivu

sekretariátu Společnosti národů.



NĚMECKO



GOTTFRIED ASCHMANN



BELGIE



XAVIER NEUJEAN



BRASILIE



E. LEITAO DE CARVALHO



E. MONTARROYOS



BRITSKÁ ŘÍŠE



H. LLEWELLYN SMITH



NOVÝ ZÉLAND



J. ALLEN



INDIE



HARDINGE OF PENSHURST



BULHARSKO



D. MIKOFF



CHILE



FRANCISCO RIVAS VICUNA



DÁNSKO



A. HOLCK-COLDING



ŠPANĚLSKO



S výhradou práva o vystěhovalectví podle článku 12. (dvanáctého) tohoto

statutu.



GMO. BROCKMANN



ESTONSKO



C. R. PUSTA



ŘECKO



A. POLITIS



D. G. PHOCAS



S výhradou práva o vystěhovalectví podle článku 12. (dvanáctého) tohoto

statutu. A. P. D. Ph.



MAĎARSKO



WALTER



ITALIE



S výhradou práva o vystěhovalectví podle čl. 12. (dvanáctého) tohoto

statutu.



PAOLO BIGNAMI



JAPONSKO



S. OKUYAMA



LITVA



S výhradou práva o vystěhovalectví podle čl. 12 (dvanáctého) tohoto

statutu.



DOBKEVICIUS



NORSKO



GABRIEL SMITH



NIZOZEMÍ



V. EYSINGA



s vyloučením zámořských území, Nizozemské Indie, Surinamu a Curacaa.



SALVADOR



J. GUSTAVO GUERRERO



KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ



S výhradou práva o vystěhovalectví podle čl. 12 (dvanáctého) tohoto

statutu.



B. VOUKOVITCH



SIAM



PHYA SANPAKITCH PREECHA



ŠVÉDSKO



ALSTRÖMER



ŠVÝCARSKO



HEROLD



ČESKOSLOVENSKO



S výhradou práva o vystěhovalectví podle čl. 12 (dvanáctého) tohoto

statutu.



J. DVOŘÁČEK



URUGUAY



B. FERNANDEZ Y MEDINA



Statut.



Čl.1



Námořními přístavy ve smyslu tohoto statutu rozumějí se přístavy

navštěvované normálně námořními loďmi a sloužící zahraničnímu obchodu.



Čl.2



Za podmínky vzájemnosti a s výhradou obsaženou v prvním odstavci článku

8. zavazuje se každý smluvní stát nakládati v námořních přístavech

podléhajících jeho svrchovanosti nebo pravomoci s loďmi každého jiného

smluvního státu stejně jako s vlastními nebo jako s loďmi kteréhokoliv

jiného státu, pokud jde o svobodný přístup do přístavu, jeho používání

a úplné užívání výhod, jež poskytuje lodím, jejich zboží a cestujícím

pro plavbu a obchodní podnikání.



Takto stanovená rovnost nakládání bude se vztahovati na výhody všeho

druhu jako přidělení pevných míst na nábřeží, zařízení nakládací a

vykládací, jakož i na dávky a poplatky všeho druhu vybírané ve jménu

neb na účet vlády, veřejných úřadů, koncesionářů nebo podniků všeho

druhu.



Čl.3



Ustanovení předchozího článku nikterak neomezují svobody příslušných

úřadů námořního přístavu činiti opatření, jež pokládají za vhodná pro

dobrou správu přístavu, jen když tato opatření jsou v souhlasu se

zásadou rovného nakládání vymezenou ve jmenovaném článku.



Čl.4



Všechny dávky a poplatky vybírané za používání námořních přístavů musí

býti řádně uveřejněny dříve než vejdou v platnost.



Totéž platí o řádech policejních a provozních.



V každém námořním přístavě bude míti přístavní správa k použití

zájemníků sbírku platných dávek a poplatků, jakož i policejních a

provozních řádů.



Čl.5



Při stanovení a vybírání celních neb podobných dávek, místních dávek

potravních neb spotřebních, jakož i vedlejších poplatků vybíraných při

dovozu neb vývozu zboží přes námořní přístavy podléhající svrchovanosti

nebo pravomoci smluvních států, nebude nikterak brán zřetel na vlajku

lodi, takže nebude činěn žádný rozdíl na úkor vlajky kteréhokoliv

smluvního státu mezi vlajkou tohoto státu a vlajkou státu, jehož

svrchovanosti nebo pravomoci přístav podléhá, nebo vlajkou kteréhokoliv

jiného státu.



Čl.6



Aby zásada o rovném nakládání v námořních přístavech, obsažená v článku

2., se nestala v praksi bezúčinnou zavedením jiných rozlišovacích

opatření, učiněných proti lodím některého smluvního státu, používajícím

těchto přístavů, zavazuje se každý smluvní stát prováděti ustanovení

článku 4., 20., 21. a 22. Statutu připojeného k Úmluvě o mezinárodním

režimu na železnicích, podepsané v Ženevě 9. prosince 1923, pokud se

tyto články vztahují na dopravu zásilek pocházejících z námořního

přístavu neb určených do něho, ať je dotyčný smluvní stát smluvní

stranou řečené Úmluvy o mezinárodním režimu na železnicích či nikoliv.

Tyto články musí býti vykládány souhlasně s ustanoveními podpisového

protokolu řečené úmluvy. (Viz přílohu.)



Čl.7



Cla vybíraná v kterémkoli námořním přístavu, podléhajícím svrchovanosti

nebo pravomoci některého smluvního státu, nemohou býti vyšší cel

vybíraných na ostatních celních hranicích téhož státu ze zboží téhož

druhu a téhož původu neb určení, leč by výjimečné důvody, založené

zejména na zvláštních okolnostech zeměpisných, hospodářských a

technických, ospravedlňovaly výjimku.



Jestliže z výjimečných důvodů výše vytčených některý smluvní stát

poskytne zvláštní celní výhody na jiných cestách pro dovoz nebo vývoz

zboží, nepoužije toho jako prostředku k nespravedlivému rozlišování na

úkor dovozu nebo vývozu přes námořní přístavy, jež jsou pod jeho

svrchovaností nebo pravomocí.



Čl.8



Každý ze smluvních států vyhražuje si možnost, když to byl

diplomatickou cestou oznámil, zastaviti výhodu rovného nakládání vůči

každé lodi státu, který by v některém přístavu, jsoucím pod jeho

svrchovaností neb pravomocí, skutečně neprováděl ustanovení tohoto

statutu vůči lodím onoho smluvního státu, jejich zboží a cestujícím.



V případě, že bude použito opatření předešlého odstavce, budou oba

státy, jak ten, který dal k tomu podnět, tak i onen, který bude

opatřením postižen, míti právo obrátiti se k Stálému dvoru mezinárodní

spravedlnosti se žádostí svědčící kanceláři dvoru; soudní dvůr rozhodne

ve zkráceném řízení.



Každý smluvní stát má však možnost prohlásiti při podpisu neb

ratifikaci této úmluvy, že se vzdává práva použíti opatření, obsažených

v prvním odstavci tohoto článku, vůči všem ostatním smluvním státům,

které by učinily stejné prohlášení.



Čl.9



Tento statut netýká se nikterak námořní plavby pobřežní.



Čl.10



Každý smluvní stát vyhražuje si právo zaříditi ve svých námořních

přístavech vlečnou službu, jak uzná za vhodné, s podmínkou, že budou

zachovávána ustanovení článků 2. a 4.



Čl.11



Každý smluvní stát vyhražuje si právo zaříditi neb upraviti lodivodní

službu, jak uzná za vhodné.



Bude-li lodivodství povinným, budou sazby a výkony podrobeny

ustanovením článků 2. a 4., avšak každý smluvní stát může osvoboditi

ony své příslušníky, kteří splní stanovené technické podmínky, od

povinnosti vzíti si lodivodu.



Čl.12



Každý smluvní stát bude míti možnost prohlásiti při podpisu neb

ratifikaci této úmluvy, že si vyhražuje právo omeziti dopravu

vystěhovalců v souhlase se svým zákonodárstvím a řídě se při tom dle

možnosti zásadami tohoto statutu, na lodi, jimž udělí zvláštní

osvědčení, že vyhovují podmínkám vyžadovaným tímto zákonodárstvím.



Lodi k dopravě vystěhovalců oprávněné budou požívati ve všech námořních

přístavech veškerých výhod v tomto statutu uvedených.



Čl.13



Tento statut vztahuje se na všechny lodi, ať patří soukromníkům neb

veřejným společnostem či státu.



Avšak netýká se nijak lodí válečných ani policejních neb kontrolních,

ani všeobecně lodí vykonávajících z jakéhokoliv titulu veřejnou moc,

ani všech jiných lodí sloužících výhradně účelům sil námořních,

vojenských neb leteckých některého státu.



Čl.14



Tento statut netýká se nijak ani lodí rybářských ani výtěžku jejich

rybolovu.



Čl.15



Udělí-li některý smluvní stát jinému státu smlouvou, úmluvou neb

dohodou určitá práva v blíže vymezeném pásmu některého ze svých

námořních přístavů za účelem ulehčení transitu zboží a cestujících

určených do tohoto státu neb z něho pocházejících, nemůže žádný jiný

smluvní stát dovolávati se ustanovení tohoto statutu a požadovati práva

obdobná.



Každý smluvní stát požívající takových práv v námořním přístavu

některého státu smluvního neb nesmluvního musí se říditi ustanoveními

tohoto statutu, pokud jde o nakládání s loďmi provozujícími s ním

obchod, jakož i s jejich zbožím a cestujícími.



Každý smluvní stát, který udělí taková práva státu nesmluvnímu, je

vázán uložiti státu, jenž bude požívati těchto práv, v dohodě, kterou s

ním za tím účelem uzavře, povinnost říditi se ustanoveními tohoto

statutu, pokud jde o nakládání s loďmi provozujícími s ním obchod,

jakož i s jejich zbožím a cestujícími.



Čl.16



Výjimečně a na dobu co možno nejkratší lze se odchýliti od ustanovení

článků 2. až včetně 7. článku zvláštními nebo všeobecnými opatřeními,

jež by kterýkoli ze smluvních států byl nucen učiniti v případě vážných

událostí dotýkajících se bezpečnosti státu neb životních zájmů země,

při čemž se rozumí, že zásady tohoto statutu dlužno zachovati v míře co

největší.



Čl.17



Žádný ze smluvních států nebude tímto statutem vázán, aby dovolil

průvoz cestujících, jimž je zapovězen vstup na jeho území, nebo zboží

takového druhu, jehož dovoz jest zakázán, ať z důvodů zdravotních nebo

veřejné bezpečnosti, ať z důvodů ochrany proti nemocem zvířecím neb

rostlinným. Pokud jde o jinou dopravu než průvozní, žádný ze smluvních

států nebude tímto statutem vázán, aby dovolil dopravu cestujících,

jimž je zapovězen vstup na jeho území, nebo zboží, jehož dovoz nebo

vývoz je zakázán domácími zákony.



Každý smluvní stát bude míti právo učiniti ochranná opatření nutná při

dopravě zboží nebezpečného nebo jemu podobného, jakož i opatření

všeobecné policie, včetně policie vystěhovalců vstupujících na jeho

území neb z něho vystupujících, při čemž se rozumí, že taková opatření

nesmějí míti za následek zavedení rozlišování příčícího se zásadám

tohoto statutu.



Žádné ustanovení tohoto statutu nebrání rovněž opatřením, která byl

nebo bude nucen učiniti kterýkoli ze smluvních států podle všeobecných

mezinárodních úmluv, v nichž je stranou, nebo jež budou snad později

uzavřeny, zejména podle úmluv sjednaných pod záštitou Společnosti

národů o obchodu se ženami a dětmi, o průvozu, vývozu a dovozu

zvláštního druhu zboží jako opia neb jiných škodlivých drogů a zbraní

nebo rybářských úlovků, nebo podle všeobecných úmluv, jež mají za účel

ochranu práv z vlastnictví průmyslového, literárního neb uměleckého,

anebo úmluv, týkajících se falešných známek, nepravých označení původu

neb jiných způsobů nekalého obchodu.



Čl.18



Tento statut nestanoví práv a povinností válčících a neutrálních států

v době války; nicméně zůstane v platnosti i v čase války v míře s

těmito právy a povinnostmi slučitelné.



Čl.19



Smluvní státy se zavazují změniti ony úmluvy platné dne 9. prosince

1923, které odporují ustanovením tohoto statutu, jakmile to okolnosti

dovolí, a v každém případě při jich uplynutí, tak, aby je s nimi uvedly

v souhlas, pokud to dovolí zeměpisné, hospodářské a technické poměry

zemí nebo krajů, jichž se tyto úmluvy týkají.



Totéž platí o koncesích udělených před 9. prosincem 1923 k úplnému neb

částečnému provozování námořních přístavů.



Čl.20



Tento statut nezahrnuje v sobě nikterak odnětí již platných

rozsáhlejších výhod udělených s ohledem na používání námořních přístavů

za podmínek slučitelných se zásadami tohoto statutu; rovněž neobsahuje

zákazu povolovati podobné výhody v budoucnosti.



Čl.21



Bez újmy ustanovení druhého odstavce článku 8. budou spory vzniklé mezi

smluvními státy o výklad nebo provádění tohoto statutu řešeny tímto

způsobem:



Nemůže-li spor býti urovnán buď přímo mezi stranami nebo jakýmkoli

jiným smírným způsobem, mohou sporné strany, dříve než použijí

jakéhokoli řízení rozhodčího nebo soudního urovnání, předložiti spor k

dobrému zdání orgánu, jenž bude ve věcech dopravy a transitu ustaven

Společností národů jako poradní a technický orgán pro členy

Společnosti. V naléhavém případě může předběžné vyjádření doporučiti

veškerá prozatímní opatření určená hlavně k tomu cíli, aby mezinárodní

dopravě vráceny byly výhody, jichž užívala před činem neb událostí

zavdavší podnět ke sporu.



Nemůže-li spor býti urovnán jedním z řízení označených v předchozím

odstavci, předloží jej smluvní státy soudu rozhodčímu, ačli se

nerozhodly nebo nerozhodnou, v důsledku dohody mezi stranami,

předložiti jej Stálému dvoru mezinárodní spravedlnosti.



Čl.22



Je-li záležitost předložena Stálému dvoru mezinárodní spravedlnosti,

bude nalézáno podle podmínek určených článkem 27. statutu tohoto dvora.



V případě řízení rozhodčího a neshodnou-li se strany na něčem jiném,

označí každá strana jednoho rozhodčího; třetí člen rozhodčího soudu

bude vyvolen těmito rozhodčími anebo, jestliže tito se nemohou

dohodnouti, bude jmenován Radou Společnosti národů ze seznamu

přísedících pro záležitosti dopravní a transitní, zmíněné v článku 27.

statutu Stálého dvoru mezinárodní spravedlnosti; v tomto případě bude

třetí člen vyvolen souhlasně s ustanoveními předposledního odstavce

článku 4. a prvního odstavce článku 5. Úmluvy o Společnosti národů.



Rozhodčí soud soudí na základě smluvní dohody o soudu, sjednané

společně mezi stranami. Nemohly-li se strany dohodnouti, stanoví tuto

smluvní dohodu rozhodčí soud jednomyslným usnesením, prozkoumav nároky

upravené stranami; nebylo-li docíleno jednomyslnosti, rozhodne Rada

Společnosti způsobem stanoveným v předešlém odstavci. Není-li řízení

stanoveno smluvní dohodou o soudu, stanoví je rozhodčí soud sám.



Strany se zavazují, ačli smluvní dohoda neobsahuje ustanovení opačných,

přednésti během rozhodčího řízení Stálému dvoru mezinárodní

spravedlnosti každou otázku mezinárodního práva nebo každou otázku

právního výkladu tohoto statutu, o kterých by rozhodčí soud na žádost

jedné ze stran uznal, že předběžné řešení je pro urovnání sporu nutné.



Čl.23



Jest shoda v tom, že tento statut nesmí býti vykládán tak, že by v

čemkoli upravoval práva a povinnosti inter se oněch území, která jsou

částí neb jsou pod ochranou téhož svrchovaného státu, ať tato území

sama o sobě jsou smluvními státy či nikoliv.



Čl.24



Nic z předchozích článků nemůže býti vykládáno, jako by se jakkoli

dotýkalo práv nebo povinností kteréhokoli smluvního státu jako člena

Společnosti národů.



Příl.



Znění článků statutu o mezinárodním režimu na železnicích a ustanovení

podpisového protokolu k němu se vztahujících:



Čl.4



Smluvní státy, uznávajíce nutnost ponechati provozu železnic nezbytnou

pružnost, aby mohl odpovídati mnohostranným potřebám dopravy, zamýšlejí

zachovati nedotčenu svobodu tohoto provozu, bdíce ovšem nad tím, aby

této svobody nebylo zneužíváno vůči mezinárodní dopravě.



Tyto státy zavazují se poskytnouti mezinárodní dopravě přiměřené výhody

a zakazují si každé rozlišování, které by mělo povahu nepřízně vůči

ostatním smluvním státům, jejich příslušníkům nebo lodím.



Výhody plynoucí z ustanovení tohoto článku nejsou omezeny na transporty

podléhající jednotné dopravní smlouvě; ony vztahují se rovněž na

transporty označené v čl. 21. a 22. tohoto statutu, a to za podmínek v

těchto článcích vytčených.



Čl.20



Smluvní státy, uznávajíce nutnost ponechati tarifům všeobecně nezbytnou

pružnost, aby se mohly co možná nejpřesněji přizpůsobiti mnohostranným

potřebám obchodu a obchodní soutěže, zamýšlejí zachovati nedotčenu

volnost v pořizování svých tarifů podle zásad připuštěných jejich

vlastním zákonodárstvím, bdíce ovšem nad tím, aby této svobody nebylo

zneužíváno vůči mezinárodní dopravě.



Tyto státy zavazují se použíti na mezinárodní dopravu tarifů

přiměřených nejen jich výší, ale i podmínkami jich upotřebení, a

zakazují si každé rozlišování mající povahu nepřízně vůči ostatním

smluvním státům, jejich příslušníkům nebo lodím.



Toto ustanovení nebrání zavedení společných tarifů mezi železnicemi a

plavbou dbajících zásad stanovených v předchozích odstavcích.



Čl.21



Výhody ustanovení článku 20. nejsou omezeny na transporty podléhající

jednotné dopravní smlouvě. Ony se vztahují rovněž na transporty, které

projíždějí řadou tratí po železnici, na moři nebo na kterékoliv jiné

cestě územími více smluvních států, podléhajíce při tom různým

dopravním smlouvám, za předpokladu, že budou splněny tyto podmínky:



Každá ze smluv po sobě jdoucích musí uvésti počáteční původ a konečné

určení zásilky; zboží musí zůstati po celou dobu trvání celkové jízdy

pod dohledem dopravců a býti každým z nich bezprostředně předáno jeho

nástupci, při čemž jsou přípustna jen ta zdržení, jež jsou nutna k

vykonání předání a k obstarání formalit celních, místních poplatků,

policejních nebo jiných správních formalit.



Čl.22



Ustanovení článku 20. jsou stejně použitelna jak v domácí, tak v

mezinárodní železniční dopravě na zboží uložené v přístavě, aniž by

byla brána v úvahu vlajka, pod kterou bylo dovezeno nebo bude vyvezeno.



Podpisový protokol: Rozumí se, že každé rozličné nakládání s vlajkami,

založené výhradně na ohledu na vlajku, musí býti považováno za

rozlišování mající povahu nepřízně ve smyslu článků 4. a 20. statutu o

mezinárodním režimu železnic.



Podpisový protokol



úmluvy o mezinárodním režimu námořních přístavů.



Přikročujíce k podpisu úmluvy o mezinárodním režimu námořních přístavů

dnešního dne sjednané, dohodli se podepsaní, byvše k tomu řádně

zplnomocněni, takto:



1. Jest shoda v tom, že ustanovení tohoto statutu budou uplatněna na

nouzové přístavy zřízené zvláště k tomu účelu.



2. Jest shoda v tom, že výhrada, učiněná britskou delegací ohledně

ustanovení oddílu 24. "Lodivodní akty" (Pilotage Act) z r. 1913, jest

připuštěna.



3. Jest shoda v tom, že povinnosti, obsažené ve francouzském

zákonodárství o námořních agentech ("courtiers maritimes"), nejsou

považovány za příčící se zásadě a duchu statutu o mezinárodním režimu

námořních přístavů.



4. Jest shoda v tom, že podmínka vzájemnosti, obsažená v článku 2.

statutu o mezinárodním režimu námořních přístavů, nebude míti za

následek zbaviti výhod tohoto statutu smluvní státy, nemající námořních

přístavů, a které by nepožívaly v pásmu nějakého námořního přístavu

některého jiného státu práv, o nichž jedná článek 15. tohoto statutu.



5. V případě, že by některý stát neb území, na které se úmluva

nevztahuje, měly tutéž vlajku nebo národnost jako některý stát smluvní,

nemůže tento stát neb toto území dovolávati se ve svůj prospěch žádného

práva zajištěného statutem o mezinárodním režimu námořních přístavů

vlajce nebo příslušníkům států smluvních.



Tento protokol bude míti tutéž účinnost, platnost a trvání jako statut

dnes schválený, za jehož nerozlučitelnou součást musí býti považován.



Čemuž na svědomí výše jmenovaní plnomocníci podepsali tento protokol.



Dáno v Ženevě dne devátého prosince, roku tisícího devítistého

dvacátého třetího, v jediném výtisku, který bude uložen v archivu

sekretariátu Společnosti národů; všem státům na konferenci zastoupeným

bude předáno po jednom ověřeném opise.



(Následují tytéž podpisy jako na konci úmluvy.)



Prozkoumavše tuto úmluvu se statutem, přílohou a podpisovým zápisem a

vědouce, že Národní shromáždění republiky Československé s nimi

souhlasí, schvalujeme a podpisujeme je.



Tomu na svědomí jsme tento list podepsali a k němu pečeť republiky

Československé přitisknouti dali.



Na hradě Pražském dne 13. června léta tisícího devítistého třicátého

prvého.



President republiky Československé:



T. G. Masaryk v.r.



L.S.



Ministr zahraničních věcí:



Dr.Edvard Beneš v.r.