64/1932
ÚMLUVA A STATUT
o mezinárodním režimu námořních přístavů, podepsané
v Ženevě dne 9. prosince 1923.
JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ.
Jménem republiky Československé, Německa, Belgie, Brasilie, Velké
Britanie (s Novým Zélandem a Indií), Bulharska, Chile, Dánska,
Španělska, Estonska, Řecka, Maďarska, Italie, Japonska, Litevska,
Norska, Nizozemí, Salvadoru, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců,
Siamu, Švédska, Švýcarska a Uruguaye
byla sjednána tato Úmluva se Statutem, přílohou a podpisovým zápisem:
Úmluva a Statut
o mezinárodním režimu námořních přístavů.
(Překlad.)
Německo, Belgie, Brasilie, Říše Britská (s Novým Zélandem a Indií),
Bulharsko, Chile, Dánsko, Španělsko, Estonsko, Řecko, Maďarsko, Italie,
Japonsko, Litva, Norsko, Nizozemí, Salvador, Království Srbů, Chorvatů
a Slovinců, Siam, Švédsko, Švýcarsko, Československo a Uruguay,
přejíce si zajistiti v míře co možná největší svobodu dopravy, o níž
jedná článek 23 e) Úmluvy o Společnosti národů, zaručujíce v námořních
přístavech, podléhajících jejich svrchovanosti nebo pravomoci, pro
potřeby mezinárodního obchodu rovné nakládání s loďmi všech smluvních
států, jejich zbožím a cestujícími;
jsouce toho názoru, že nejlepší způsob k dosažení tohoto cíle jest
sjednání všeobecné mezinárodní úmluvy, k níž může později přistoupiti
co možná největší počet států;
majíce na zřeteli, že konference, jež se sešla 10. dubna 1922 v Janově,
žádala v resoluci zaslané příslušným orgánům Společnosti národů se
souhlasem Rady a Shromáždění Společnosti, aby byly co nejdříve sjednány
a v účinnost uvedeny mezinárodní úmluvy o dopravním režimu, o nichž
jednají mírové smlouvy, a že článek 379. Versaillesské smlouvy a jemu
odpovídající články ostatních smluv zamýšlely vypracování všeobecné
úmluvy o mezinárodním režimu přístavním;
přijavše pozvání Společnosti národů k účasti na konferenci shromážděné
v Ženevě dne 15. listopadu 1923;
jsouce starostlivy toho, aby uvedly v účinnost ustanovení přijatého tam
statutu, platného pro mezinárodní režim námořních přístavů, a sjednaly
k tomu cíli všeobecnou úmluvu, jmenovaly Vysoké smluvní strany svými
plnomocníky:
President Německé říše:
pana Gottfrieda Aschmanna,
generálního konsula v Ženevě;
Jeho Veličenstvo král Belgů:
p. Xavera Neujeana,
belgického ministra železnic, námořnictva, pošt,
telegrafů a telefonů, delegáta na druhé všeobecné
konferenci dopravní a transitní;
President republiky Spojených Států Brasilských:
p. komandanta-majora
E. Leitao de Carvalho,
důstojníka hlavního štábu, profesora na škole hlavního
štábu v Rio de Janeiro, delegáta na druhé
všeobecné konferenci dopravní a transitní,
a
p. Eliseu da Fonseca Montarroyos,
člena poradní a technické komise pro dopravu
a transit, delegáta na druhé všeobecné konferenci
dopravní a transitní;
Jeho Veličenstvo král Spojeného království Velké Britanie a Irska i
britských zámořských držav, císař Indický:
Sira Huberta Llewellyna Smitha,
K. C. B., hlavního národohospodářského poradce
britské vlády, delegáta na druhé všeobecné
konferenci dopravní a transitní;
Za Dominium Novozélandské:
Ctihodného Sira James Allena,
k. C. B., vysokého komisaře pro Nový Zéland ve
Spojeném království;
Za Indii:
Velectihodného lorda Hardinge of Penshurst,
K. G., G. C. B., G. C. S. I., G. C. M. G., G. C. I. E.,
G. C. V. O., I. S. O., tajného radu, bývalého
místokrále, bývalého velvyslance;
Jeho Veličenstvo král Bulharů:
p. D. Mikoffa,
chargé d'affaires v Bernu;
President republiky Chilské:
p. Františka Rivase Vicunu,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra
u švýcarské Spolkové rady, u presidenta Československé
republiky, u presidenta republiky Rakouské
a u Jeho Jasné Výsosti říšského správce Maďarského,
delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní
a transitní;
Jeho Veličenstvo král Dánský:
p. P. A. Holck-Coldinga,
přednostu odboru v ministerstvu veřejných prací,
člena poradní a technické komise pro dopravu a
transit, delegáta na druhé všeobecné konferenci
dopravní a transitní;
Jeho Veličenstvo král Španělský:
p. Guillermo Brockmanna y Abarzuza,
generálního inspektora silnic, průplavů a přístavů,
člena poradní a technické komise pro dopravu a
transit, delegáta na druhé všeobecné konferenci
dopravní a transitní;
President republiky Estonské:
p. Karla Roberta Pustu,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra
u presidenta republiky Francouzské, člena poradní
a technické komise pro dopravu a transit, delegáta
na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;
Jeho Veličenstvo král Helénů:
p. A. Politise,
technického delegáta řecké vlády v Paříži, delegáta
na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní,
a
p. Dimitrije G. Phocase,
fregatního kapitána řeckého námořnictva, delegáta
na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;
Jeho Jasná Výsost říšský správce Maďarský:
p. Emila de Waltera,
ministerského radu v král. maďarském ministerstvu
zahraničních věcí, delegáta na druhé všeobecné
konferenci dopravní a transitní;
Jeho Veličenstvo král Italský:
p. Pavla Bignami,
bývalého státního podtajemníka, bývalého poslance,
delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní
a transitní;
Jeho Veličenstvo císař Japonský:
p. S. Okuyamu,
velvyslaneckého radu, zástupce ředitele japonského
úřadu při Společnosti národů v Paříži, delegáta na
druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;
President republiky Litevské:
p. C. Dobkeviciuse,
radu litevského vyslanectví v Paříži, delegáta na
druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;
Jeho Veličenstvo král Norský:
p. Gabriela Smitha,
delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní
a transitní;
Její Veličenstvo královna Nizozemská:
p. Jonkheera W. J. M. van Eysinga,
profesora na universitě v Leydenu, člena poradní a
technické komise pro dopravu a transit, delegáta
na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;
President republiky Salvadorské:
p. J. G. Guerrera,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra
u presidenta republiky Francouzské a u Jeho Veličenstva
krále Italského, delegáta na druhé všeobecné
konferenci dopravní a transitní;
Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců:
p. B. Voukovitche,
ředitele státních drah, delegáta na druhé všeobecné
konferenci dopravní a transitní;
Jeho Veličenstvo král Siamský:
p. Phya Sanpakitche Preechu,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra
u Jeho Veličenstva krále Španělského a u Jeho
Veličenstva krále Italského, delegáta na druhé všeobecné
konferenci dopravní a transitní;
Jeho Veličenstvo král Švédský:
p. barona Alströmera,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra
u Švýcarské Spolkové rady;
Švýcarská spolková rada:
p. doktora Roberta Herolda,
ředitele oddělení železnic spolkového odboru pro
pošty a železnice, člena poradní a technické komise
pro dopravu a transit, delegáta na druhé všeobecné
konferenci dopravní a transitní;
President republiky Československé:
p. J. Dvořáčka,
zplnomocněného ministra a přednostu
národohospodářského odboru ministerstva
zahraničních věcí;
President republiky Uruguajské:
p. Benjamina Fernandeze y Medina,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra
u Jeho Veličenstva krále Španělského, předsedu
poradní a technické komise pro dopravu a transit;
kteří, vyměnivše své plné moci, jež shledali v dobré a náležité formě,
dohodli se takto:
Čl.1
Smluvní státy prohlašují, že přijímají připojený statut o mezinárodním
režimu námořních přístavů, usnesený na druhé všeobecné konferenci
dopravní a transitní, která se shromáždila v Ženevě 15. listopadu 1923.
Tento statut bude považován za nerozlučitelnou součást této úmluvy. V
důsledku toho prohlašují státy, že berou na sebe povinnosti a závazky
tohoto statutu v mezích a za podmínek v něm uvedených.
Čl.2
Tato úmluva nedotýká se nikterak práv a povinností vyplývajících z
ustanovení mírové smlouvy, podepsané dne 28.června 1919 ve Versailles,
nebo z ustanovení ostatních obdobných smluv, pokud jde o mocnosti tyto
smlouvy podepsavší neb z nich prospěch mající.
Čl.3
Tato úmluva, jejíž oba texty francouzský i anglický jsou stejně
autentické, bude míti dnešní datum a může býti až do 31. října 1924
podepsána každým státem zastoupeným na ženevské konferenci, každým
členem Společnosti národů a každým státem, jemuž Rada Společnosti
národů k tomu účeli zašle jeden výtisk této úmluvy.
Čl.4
Tato úmluva bude ratifikována. Ratifikační listiny budou odevzdány
generálnímu tajemníku Společnosti národů, jenž oznámí jejich převzetí
všem státům úmluvu podepsavším neb k ní přistoupivším.
Čl.5
Po 1. listopadu 1924 může k této úmluvě přistoupiti každý stát
zastoupený na konferenci zmíněné v článku 1., každý člen Společnosti
národů a každý stát, jemuž Rada Společnosti národů zaslala za tím
účelem výtisk úmluvy.
Přistoupení toto bude provedeno listinou zaslanou generálnímu tajemníku
Společnosti národů k uložení v archivu sekretariátu. Generální tajemník
zpraví o tomto uložení ihned všechny státy úmluvu podepsavší neb k ní
přistoupivší.
Čl.6
Tato úmluva nabude účinnosti teprve, až bude ratifikována ve jménu pěti
států. Dnem účinnosti bude devadesátý den po převzetí páté ratifikace
generálním tajemníkem Společnosti národů. Později počne tato úmluva
míti účinnost, pokud jde o tu kterou stranu, devadesátým dnem po
převzetí ratifikační listiny neb oznámení o přístupu.
V souhlase s ustanoveními článku 18. Úmluvy o Společnosti národů
generální tajemník zapíše tuto úmluvu do rejstříku v den, kdy vstoupí v
účinnost.
Čl.7
Generální tajemník Společnosti národů povede, přihlédaje k článku 9.,
zvláštní záznam o tom, které strany tuto úmluvu podepsaly nebo
ratifikovaly, které k ní přistoupily neb ji vypověděly. Tento záznam
bude stále vyložen k nahlédnutí členům Společnosti a bude uveřejňován
co nejčastěji podle pokynů Rady.
Čl.8
S výhradou ustanovení článku 2. této úmluvy může býti tato úmluva
vypovězena kteroukoli ze stran po uplynutí lhůty pěti let ode dne, kdy
nabyla pro tuto stranu účinnosti. Výpověď bude dána ve formě písemného
oznámení řízeného generálnímu tajemníku Společnosti národů. Opis tohoto
oznámení uvědomující všechny ostatní strany o dni, kterého bylo
přijato, bude jim generálním tajemníkem ihned zaslán.
Výpověď počne účinkovati za rok ode dne, kdy došla generálního
tajemníka, a bude míti účinek jen pro stát, který ji oznámil.
Čl.9
Každý stát, který tuto úmluvu podepsal nebo k ní přistoupil, může
prohlásiti buď při podpisu nebo při ratifikaci či přístupu k úmluvě, že
přijetí této úmluvy nezavazuje buď žádné nebo některé z jeho
protektorátů, kolonií, držav neb území zámořských, podléhajících jeho
svrchovanosti nebo pravomoci, a může později k ní přistoupiti v
souhlasu s článkem 5. odděleně jménem kteréhokoliv z těchto
protektorátů, kolonií, držav nebo území zámořských vyjmutých tímto
prohlášením.
Výpověď může rovněž býti dána odděleně za kterýkoliv protektorát,
kolonii, državu nebo území zámořské; pro takovou výpověď platí
ustanovení článku 8.
Čl.10
Revise této úmluvy může býti požadována kdykoliv jednou třetinou
smluvních států.
Čemuž na svědomí podepsali výše jmenovaní plnomocníci tuto úmluvu.
Dáno v Ženevě, dne devátého prosince roku tisícího devítistého
dvacátého třetího v jediném výtisku, který zůstane uložen v archivu
sekretariátu Společnosti národů.
NĚMECKO
GOTTFRIED ASCHMANN
BELGIE
XAVIER NEUJEAN
BRASILIE
E. LEITAO DE CARVALHO
E. MONTARROYOS
BRITSKÁ ŘÍŠE
H. LLEWELLYN SMITH
NOVÝ ZÉLAND
J. ALLEN
INDIE
HARDINGE OF PENSHURST
BULHARSKO
D. MIKOFF
CHILE
FRANCISCO RIVAS VICUNA
DÁNSKO
A. HOLCK-COLDING
ŠPANĚLSKO
S výhradou práva o vystěhovalectví podle článku 12. (dvanáctého) tohoto
statutu.
GMO. BROCKMANN
ESTONSKO
C. R. PUSTA
ŘECKO
A. POLITIS
D. G. PHOCAS
S výhradou práva o vystěhovalectví podle článku 12. (dvanáctého) tohoto
statutu. A. P. D. Ph.
MAĎARSKO
WALTER
ITALIE
S výhradou práva o vystěhovalectví podle čl. 12. (dvanáctého) tohoto
statutu.
PAOLO BIGNAMI
JAPONSKO
S. OKUYAMA
LITVA
S výhradou práva o vystěhovalectví podle čl. 12 (dvanáctého) tohoto
statutu.
DOBKEVICIUS
NORSKO
GABRIEL SMITH
NIZOZEMÍ
V. EYSINGA
s vyloučením zámořských území, Nizozemské Indie, Surinamu a Curacaa.
SALVADOR
J. GUSTAVO GUERRERO
KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ
S výhradou práva o vystěhovalectví podle čl. 12 (dvanáctého) tohoto
statutu.
B. VOUKOVITCH
SIAM
PHYA SANPAKITCH PREECHA
ŠVÉDSKO
ALSTRÖMER
ŠVÝCARSKO
HEROLD
ČESKOSLOVENSKO
S výhradou práva o vystěhovalectví podle čl. 12 (dvanáctého) tohoto
statutu.
J. DVOŘÁČEK
URUGUAY
B. FERNANDEZ Y MEDINA
Statut.
Čl.1
Námořními přístavy ve smyslu tohoto statutu rozumějí se přístavy
navštěvované normálně námořními loďmi a sloužící zahraničnímu obchodu.
Čl.2
Za podmínky vzájemnosti a s výhradou obsaženou v prvním odstavci článku
8. zavazuje se každý smluvní stát nakládati v námořních přístavech
podléhajících jeho svrchovanosti nebo pravomoci s loďmi každého jiného
smluvního státu stejně jako s vlastními nebo jako s loďmi kteréhokoliv
jiného státu, pokud jde o svobodný přístup do přístavu, jeho používání
a úplné užívání výhod, jež poskytuje lodím, jejich zboží a cestujícím
pro plavbu a obchodní podnikání.
Takto stanovená rovnost nakládání bude se vztahovati na výhody všeho
druhu jako přidělení pevných míst na nábřeží, zařízení nakládací a
vykládací, jakož i na dávky a poplatky všeho druhu vybírané ve jménu
neb na účet vlády, veřejných úřadů, koncesionářů nebo podniků všeho
druhu.
Čl.3
Ustanovení předchozího článku nikterak neomezují svobody příslušných
úřadů námořního přístavu činiti opatření, jež pokládají za vhodná pro
dobrou správu přístavu, jen když tato opatření jsou v souhlasu se
zásadou rovného nakládání vymezenou ve jmenovaném článku.
Čl.4
Všechny dávky a poplatky vybírané za používání námořních přístavů musí
býti řádně uveřejněny dříve než vejdou v platnost.
Totéž platí o řádech policejních a provozních.
V každém námořním přístavě bude míti přístavní správa k použití
zájemníků sbírku platných dávek a poplatků, jakož i policejních a
provozních řádů.
Čl.5
Při stanovení a vybírání celních neb podobných dávek, místních dávek
potravních neb spotřebních, jakož i vedlejších poplatků vybíraných při
dovozu neb vývozu zboží přes námořní přístavy podléhající svrchovanosti
nebo pravomoci smluvních států, nebude nikterak brán zřetel na vlajku
lodi, takže nebude činěn žádný rozdíl na úkor vlajky kteréhokoliv
smluvního státu mezi vlajkou tohoto státu a vlajkou státu, jehož
svrchovanosti nebo pravomoci přístav podléhá, nebo vlajkou kteréhokoliv
jiného státu.
Čl.6
Aby zásada o rovném nakládání v námořních přístavech, obsažená v článku
2., se nestala v praksi bezúčinnou zavedením jiných rozlišovacích
opatření, učiněných proti lodím některého smluvního státu, používajícím
těchto přístavů, zavazuje se každý smluvní stát prováděti ustanovení
článku 4., 20., 21. a 22. Statutu připojeného k Úmluvě o mezinárodním
režimu na železnicích, podepsané v Ženevě 9. prosince 1923, pokud se
tyto články vztahují na dopravu zásilek pocházejících z námořního
přístavu neb určených do něho, ať je dotyčný smluvní stát smluvní
stranou řečené Úmluvy o mezinárodním režimu na železnicích či nikoliv.
Tyto články musí býti vykládány souhlasně s ustanoveními podpisového
protokolu řečené úmluvy. (Viz přílohu.)
Čl.7
Cla vybíraná v kterémkoli námořním přístavu, podléhajícím svrchovanosti
nebo pravomoci některého smluvního státu, nemohou býti vyšší cel
vybíraných na ostatních celních hranicích téhož státu ze zboží téhož
druhu a téhož původu neb určení, leč by výjimečné důvody, založené
zejména na zvláštních okolnostech zeměpisných, hospodářských a
technických, ospravedlňovaly výjimku.
Jestliže z výjimečných důvodů výše vytčených některý smluvní stát
poskytne zvláštní celní výhody na jiných cestách pro dovoz nebo vývoz
zboží, nepoužije toho jako prostředku k nespravedlivému rozlišování na
úkor dovozu nebo vývozu přes námořní přístavy, jež jsou pod jeho
svrchovaností nebo pravomocí.
Čl.8
Každý ze smluvních států vyhražuje si možnost, když to byl
diplomatickou cestou oznámil, zastaviti výhodu rovného nakládání vůči
každé lodi státu, který by v některém přístavu, jsoucím pod jeho
svrchovaností neb pravomocí, skutečně neprováděl ustanovení tohoto
statutu vůči lodím onoho smluvního státu, jejich zboží a cestujícím.
V případě, že bude použito opatření předešlého odstavce, budou oba
státy, jak ten, který dal k tomu podnět, tak i onen, který bude
opatřením postižen, míti právo obrátiti se k Stálému dvoru mezinárodní
spravedlnosti se žádostí svědčící kanceláři dvoru; soudní dvůr rozhodne
ve zkráceném řízení.
Každý smluvní stát má však možnost prohlásiti při podpisu neb
ratifikaci této úmluvy, že se vzdává práva použíti opatření, obsažených
v prvním odstavci tohoto článku, vůči všem ostatním smluvním státům,
které by učinily stejné prohlášení.
Čl.9
Tento statut netýká se nikterak námořní plavby pobřežní.
Čl.10
Každý smluvní stát vyhražuje si právo zaříditi ve svých námořních
přístavech vlečnou službu, jak uzná za vhodné, s podmínkou, že budou
zachovávána ustanovení článků 2. a 4.
Čl.11
Každý smluvní stát vyhražuje si právo zaříditi neb upraviti lodivodní
službu, jak uzná za vhodné.
Bude-li lodivodství povinným, budou sazby a výkony podrobeny
ustanovením článků 2. a 4., avšak každý smluvní stát může osvoboditi
ony své příslušníky, kteří splní stanovené technické podmínky, od
povinnosti vzíti si lodivodu.
Čl.12
Každý smluvní stát bude míti možnost prohlásiti při podpisu neb
ratifikaci této úmluvy, že si vyhražuje právo omeziti dopravu
vystěhovalců v souhlase se svým zákonodárstvím a řídě se při tom dle
možnosti zásadami tohoto statutu, na lodi, jimž udělí zvláštní
osvědčení, že vyhovují podmínkám vyžadovaným tímto zákonodárstvím.
Lodi k dopravě vystěhovalců oprávněné budou požívati ve všech námořních
přístavech veškerých výhod v tomto statutu uvedených.
Čl.13
Tento statut vztahuje se na všechny lodi, ať patří soukromníkům neb
veřejným společnostem či státu.
Avšak netýká se nijak lodí válečných ani policejních neb kontrolních,
ani všeobecně lodí vykonávajících z jakéhokoliv titulu veřejnou moc,
ani všech jiných lodí sloužících výhradně účelům sil námořních,
vojenských neb leteckých některého státu.
Čl.14
Tento statut netýká se nijak ani lodí rybářských ani výtěžku jejich
rybolovu.
Čl.15
Udělí-li některý smluvní stát jinému státu smlouvou, úmluvou neb
dohodou určitá práva v blíže vymezeném pásmu některého ze svých
námořních přístavů za účelem ulehčení transitu zboží a cestujících
určených do tohoto státu neb z něho pocházejících, nemůže žádný jiný
smluvní stát dovolávati se ustanovení tohoto statutu a požadovati práva
obdobná.
Každý smluvní stát požívající takových práv v námořním přístavu
některého státu smluvního neb nesmluvního musí se říditi ustanoveními
tohoto statutu, pokud jde o nakládání s loďmi provozujícími s ním
obchod, jakož i s jejich zbožím a cestujícími.
Každý smluvní stát, který udělí taková práva státu nesmluvnímu, je
vázán uložiti státu, jenž bude požívati těchto práv, v dohodě, kterou s
ním za tím účelem uzavře, povinnost říditi se ustanoveními tohoto
statutu, pokud jde o nakládání s loďmi provozujícími s ním obchod,
jakož i s jejich zbožím a cestujícími.
Čl.16
Výjimečně a na dobu co možno nejkratší lze se odchýliti od ustanovení
článků 2. až včetně 7. článku zvláštními nebo všeobecnými opatřeními,
jež by kterýkoli ze smluvních států byl nucen učiniti v případě vážných
událostí dotýkajících se bezpečnosti státu neb životních zájmů země,
při čemž se rozumí, že zásady tohoto statutu dlužno zachovati v míře co
největší.
Čl.17
Žádný ze smluvních států nebude tímto statutem vázán, aby dovolil
průvoz cestujících, jimž je zapovězen vstup na jeho území, nebo zboží
takového druhu, jehož dovoz jest zakázán, ať z důvodů zdravotních nebo
veřejné bezpečnosti, ať z důvodů ochrany proti nemocem zvířecím neb
rostlinným. Pokud jde o jinou dopravu než průvozní, žádný ze smluvních
států nebude tímto statutem vázán, aby dovolil dopravu cestujících,
jimž je zapovězen vstup na jeho území, nebo zboží, jehož dovoz nebo
vývoz je zakázán domácími zákony.
Každý smluvní stát bude míti právo učiniti ochranná opatření nutná při
dopravě zboží nebezpečného nebo jemu podobného, jakož i opatření
všeobecné policie, včetně policie vystěhovalců vstupujících na jeho
území neb z něho vystupujících, při čemž se rozumí, že taková opatření
nesmějí míti za následek zavedení rozlišování příčícího se zásadám
tohoto statutu.
Žádné ustanovení tohoto statutu nebrání rovněž opatřením, která byl
nebo bude nucen učiniti kterýkoli ze smluvních států podle všeobecných
mezinárodních úmluv, v nichž je stranou, nebo jež budou snad později
uzavřeny, zejména podle úmluv sjednaných pod záštitou Společnosti
národů o obchodu se ženami a dětmi, o průvozu, vývozu a dovozu
zvláštního druhu zboží jako opia neb jiných škodlivých drogů a zbraní
nebo rybářských úlovků, nebo podle všeobecných úmluv, jež mají za účel
ochranu práv z vlastnictví průmyslového, literárního neb uměleckého,
anebo úmluv, týkajících se falešných známek, nepravých označení původu
neb jiných způsobů nekalého obchodu.
Čl.18
Tento statut nestanoví práv a povinností válčících a neutrálních států
v době války; nicméně zůstane v platnosti i v čase války v míře s
těmito právy a povinnostmi slučitelné.
Čl.19
Smluvní státy se zavazují změniti ony úmluvy platné dne 9. prosince
1923, které odporují ustanovením tohoto statutu, jakmile to okolnosti
dovolí, a v každém případě při jich uplynutí, tak, aby je s nimi uvedly
v souhlas, pokud to dovolí zeměpisné, hospodářské a technické poměry
zemí nebo krajů, jichž se tyto úmluvy týkají.
Totéž platí o koncesích udělených před 9. prosincem 1923 k úplnému neb
částečnému provozování námořních přístavů.
Čl.20
Tento statut nezahrnuje v sobě nikterak odnětí již platných
rozsáhlejších výhod udělených s ohledem na používání námořních přístavů
za podmínek slučitelných se zásadami tohoto statutu; rovněž neobsahuje
zákazu povolovati podobné výhody v budoucnosti.
Čl.21
Bez újmy ustanovení druhého odstavce článku 8. budou spory vzniklé mezi
smluvními státy o výklad nebo provádění tohoto statutu řešeny tímto
způsobem:
Nemůže-li spor býti urovnán buď přímo mezi stranami nebo jakýmkoli
jiným smírným způsobem, mohou sporné strany, dříve než použijí
jakéhokoli řízení rozhodčího nebo soudního urovnání, předložiti spor k
dobrému zdání orgánu, jenž bude ve věcech dopravy a transitu ustaven
Společností národů jako poradní a technický orgán pro členy
Společnosti. V naléhavém případě může předběžné vyjádření doporučiti
veškerá prozatímní opatření určená hlavně k tomu cíli, aby mezinárodní
dopravě vráceny byly výhody, jichž užívala před činem neb událostí
zavdavší podnět ke sporu.
Nemůže-li spor býti urovnán jedním z řízení označených v předchozím
odstavci, předloží jej smluvní státy soudu rozhodčímu, ačli se
nerozhodly nebo nerozhodnou, v důsledku dohody mezi stranami,
předložiti jej Stálému dvoru mezinárodní spravedlnosti.
Čl.22
Je-li záležitost předložena Stálému dvoru mezinárodní spravedlnosti,
bude nalézáno podle podmínek určených článkem 27. statutu tohoto dvora.
V případě řízení rozhodčího a neshodnou-li se strany na něčem jiném,
označí každá strana jednoho rozhodčího; třetí člen rozhodčího soudu
bude vyvolen těmito rozhodčími anebo, jestliže tito se nemohou
dohodnouti, bude jmenován Radou Společnosti národů ze seznamu
přísedících pro záležitosti dopravní a transitní, zmíněné v článku 27.
statutu Stálého dvoru mezinárodní spravedlnosti; v tomto případě bude
třetí člen vyvolen souhlasně s ustanoveními předposledního odstavce
článku 4. a prvního odstavce článku 5. Úmluvy o Společnosti národů.
Rozhodčí soud soudí na základě smluvní dohody o soudu, sjednané
společně mezi stranami. Nemohly-li se strany dohodnouti, stanoví tuto
smluvní dohodu rozhodčí soud jednomyslným usnesením, prozkoumav nároky
upravené stranami; nebylo-li docíleno jednomyslnosti, rozhodne Rada
Společnosti způsobem stanoveným v předešlém odstavci. Není-li řízení
stanoveno smluvní dohodou o soudu, stanoví je rozhodčí soud sám.
Strany se zavazují, ačli smluvní dohoda neobsahuje ustanovení opačných,
přednésti během rozhodčího řízení Stálému dvoru mezinárodní
spravedlnosti každou otázku mezinárodního práva nebo každou otázku
právního výkladu tohoto statutu, o kterých by rozhodčí soud na žádost
jedné ze stran uznal, že předběžné řešení je pro urovnání sporu nutné.
Čl.23
Jest shoda v tom, že tento statut nesmí býti vykládán tak, že by v
čemkoli upravoval práva a povinnosti inter se oněch území, která jsou
částí neb jsou pod ochranou téhož svrchovaného státu, ať tato území
sama o sobě jsou smluvními státy či nikoliv.
Čl.24
Nic z předchozích článků nemůže býti vykládáno, jako by se jakkoli
dotýkalo práv nebo povinností kteréhokoli smluvního státu jako člena
Společnosti národů.
Příl.
Znění článků statutu o mezinárodním režimu na železnicích a ustanovení
podpisového protokolu k němu se vztahujících:
Čl.4
Smluvní státy, uznávajíce nutnost ponechati provozu železnic nezbytnou
pružnost, aby mohl odpovídati mnohostranným potřebám dopravy, zamýšlejí
zachovati nedotčenu svobodu tohoto provozu, bdíce ovšem nad tím, aby
této svobody nebylo zneužíváno vůči mezinárodní dopravě.
Tyto státy zavazují se poskytnouti mezinárodní dopravě přiměřené výhody
a zakazují si každé rozlišování, které by mělo povahu nepřízně vůči
ostatním smluvním státům, jejich příslušníkům nebo lodím.
Výhody plynoucí z ustanovení tohoto článku nejsou omezeny na transporty
podléhající jednotné dopravní smlouvě; ony vztahují se rovněž na
transporty označené v čl. 21. a 22. tohoto statutu, a to za podmínek v
těchto článcích vytčených.
Čl.20
Smluvní státy, uznávajíce nutnost ponechati tarifům všeobecně nezbytnou
pružnost, aby se mohly co možná nejpřesněji přizpůsobiti mnohostranným
potřebám obchodu a obchodní soutěže, zamýšlejí zachovati nedotčenu
volnost v pořizování svých tarifů podle zásad připuštěných jejich
vlastním zákonodárstvím, bdíce ovšem nad tím, aby této svobody nebylo
zneužíváno vůči mezinárodní dopravě.
Tyto státy zavazují se použíti na mezinárodní dopravu tarifů
přiměřených nejen jich výší, ale i podmínkami jich upotřebení, a
zakazují si každé rozlišování mající povahu nepřízně vůči ostatním
smluvním státům, jejich příslušníkům nebo lodím.
Toto ustanovení nebrání zavedení společných tarifů mezi železnicemi a
plavbou dbajících zásad stanovených v předchozích odstavcích.
Čl.21
Výhody ustanovení článku 20. nejsou omezeny na transporty podléhající
jednotné dopravní smlouvě. Ony se vztahují rovněž na transporty, které
projíždějí řadou tratí po železnici, na moři nebo na kterékoliv jiné
cestě územími více smluvních států, podléhajíce při tom různým
dopravním smlouvám, za předpokladu, že budou splněny tyto podmínky:
Každá ze smluv po sobě jdoucích musí uvésti počáteční původ a konečné
určení zásilky; zboží musí zůstati po celou dobu trvání celkové jízdy
pod dohledem dopravců a býti každým z nich bezprostředně předáno jeho
nástupci, při čemž jsou přípustna jen ta zdržení, jež jsou nutna k
vykonání předání a k obstarání formalit celních, místních poplatků,
policejních nebo jiných správních formalit.
Čl.22
Ustanovení článku 20. jsou stejně použitelna jak v domácí, tak v
mezinárodní železniční dopravě na zboží uložené v přístavě, aniž by
byla brána v úvahu vlajka, pod kterou bylo dovezeno nebo bude vyvezeno.
Podpisový protokol: Rozumí se, že každé rozličné nakládání s vlajkami,
založené výhradně na ohledu na vlajku, musí býti považováno za
rozlišování mající povahu nepřízně ve smyslu článků 4. a 20. statutu o
mezinárodním režimu železnic.
Podpisový protokol
úmluvy o mezinárodním režimu námořních přístavů.
Přikročujíce k podpisu úmluvy o mezinárodním režimu námořních přístavů
dnešního dne sjednané, dohodli se podepsaní, byvše k tomu řádně
zplnomocněni, takto:
1. Jest shoda v tom, že ustanovení tohoto statutu budou uplatněna na
nouzové přístavy zřízené zvláště k tomu účelu.
2. Jest shoda v tom, že výhrada, učiněná britskou delegací ohledně
ustanovení oddílu 24. "Lodivodní akty" (Pilotage Act) z r. 1913, jest
připuštěna.
3. Jest shoda v tom, že povinnosti, obsažené ve francouzském
zákonodárství o námořních agentech ("courtiers maritimes"), nejsou
považovány za příčící se zásadě a duchu statutu o mezinárodním režimu
námořních přístavů.
4. Jest shoda v tom, že podmínka vzájemnosti, obsažená v článku 2.
statutu o mezinárodním režimu námořních přístavů, nebude míti za
následek zbaviti výhod tohoto statutu smluvní státy, nemající námořních
přístavů, a které by nepožívaly v pásmu nějakého námořního přístavu
některého jiného státu práv, o nichž jedná článek 15. tohoto statutu.
5. V případě, že by některý stát neb území, na které se úmluva
nevztahuje, měly tutéž vlajku nebo národnost jako některý stát smluvní,
nemůže tento stát neb toto území dovolávati se ve svůj prospěch žádného
práva zajištěného statutem o mezinárodním režimu námořních přístavů
vlajce nebo příslušníkům států smluvních.
Tento protokol bude míti tutéž účinnost, platnost a trvání jako statut
dnes schválený, za jehož nerozlučitelnou součást musí býti považován.
Čemuž na svědomí výše jmenovaní plnomocníci podepsali tento protokol.
Dáno v Ženevě dne devátého prosince, roku tisícího devítistého
dvacátého třetího, v jediném výtisku, který bude uložen v archivu
sekretariátu Společnosti národů; všem státům na konferenci zastoupeným
bude předáno po jednom ověřeném opise.
(Následují tytéž podpisy jako na konci úmluvy.)
Prozkoumavše tuto úmluvu se statutem, přílohou a podpisovým zápisem a
vědouce, že Národní shromáždění republiky Československé s nimi
souhlasí, schvalujeme a podpisujeme je.
Tomu na svědomí jsme tento list podepsali a k němu pečeť republiky
Československé přitisknouti dali.
Na hradě Pražském dne 13. června léta tisícího devítistého třicátého
prvého.
President republiky Československé:
T. G. Masaryk v.r.
L.S.
Ministr zahraničních věcí:
Dr.Edvard Beneš v.r.