77/1928 Sb.



Vládní nařízení



ze dne 24. května 1928



o konečné úpravě pohledávek u všech peněžních ústavů v Polském Těšínsku

s výjimkou vkladů u Těšínské spořitelny.



Vláda republiky Československé nařizuje podle § 10 opatření Stálého

výboru ze dne 8. října 1920, č. 583 Sb. z. a n., o měně na

Československém Těšínsku:



§ 1.



Na vklady na knížky, pokladniční poukázky a běžné účty (všechny tři

druhy nadále hromadně zvané "pohledávky") v polských markách u všech

peněžních ústavů v Polském Těšínsku (§ 10 opatření č. 583/1920 Sb. z. a

n.) s výjimkou vkladů u Těšínské spořitelny povoluje se výjimečně k

penízi, který za tyto pohledávky věřitel od dlužníka obdrží, státní

příplatek 30 Kč za 100 polských marek za těchto podmínek:



1. Příplatek počítá se z peníze účtovaného v polských markách koncem

rozhodného dne, t. j. 10. srpna 1920, s připsanými úroky do 30. června

1920, pokud budou v dokladech (§ 5, č. 2) číselně uvedeny; od tohoto

součtu však odečísti jest úplně všechny částky po rozhodném dni až do

dne účinnosti tohoto nařízení vybrané, kdežto na částky v této době

uložené se vůbec nehledí.



Pohledávku, která koncem 10. srpna 1920 byla ještě účtována v

papírových korunách rakousko-uherských, přepočítali jest na polské

marky v poměru 100 K = 70 polským markám.



Částky vybrané v polských zlatých přepočítati jest na polské marky v

témže poměru, v jakém se má celkový počet polských zlatých valorisací

vyšetřených ke stavu polských marek ze dne 10. srpna 1920.



2. Z příplatku vypočítaného podle bodu č. 1 odečísti jest zálohu

povolenou podle § 10 opatření č. 583/1920 Sb. z. a n.; rozdíl, o který

tato záloha přesahuje příplatek, se však nevrací.



3. Příplatek povoluje se jen na pohledávku, která byla řádně a včas

přihlášena podle vyhlášky ministra financí ze dne 14. března 1927 č. 32

Sb. z. a n., o soupisu peněžních pohledávek u všech peněžních ústavů v

Polském Těšínsku s výjimkou vkladů u Těšínské spořitelny, a jde-li o

pohledávku povinnou soupisem podle vládního nařízení ze dne 4. března

1919, č. 110 Sb. z. a n., o soupisu peněžních vkladů a členských a

závodních podílů, byla-li taková pohledávka také podle tohoto nařízení

řádně a včas sepsána.



4. Peněžním ústavem rozuměti jest nejen mateřský ústav peněžní, nýbrž i

filiálku nebo jinou provozovnu peněžního ústavu, ať hlavní sídlo

takového ústavu je kdekoliv.



Sirotčí pokladny nepokládají se za peněžní ústavy podle tohoto

nařízení.



5. Peněžní ústav (č. 4) byl provozován v Polském Těšínsku nejpozději od

10. srpna 1920 nepřetržitě nejméně do dne, kdy nabylo působnosti toto

nařízení. Tato podmínka považuje se za splněnou, i když dlužníkem z

těchto pohledávek stal se zatím jiný peněžní ústav (č. 4) se sídlem v

Polsku nebo v Československu. V ostatních případech rozhoduje o

příplatku ministerstvo financí ve volné úvaze podle povahy případu.



§ 2.



Na příplatek (§ 1) mají nárok osoby, které dne 10. srpna 1920 byly

věřiteli pohledávky (nebo jejich právní nástupci), a to:



1. osoby fysické, které dne 10. srpna 1920 měly řádné bydliště na území

Československého Těšínska (§ 1 opatření č. 583/1920 Sb. z. a n.), nebo

které vyhovují některé z podmínek stanovených v odst. 1. §u 11 právě

dovolaného opatření, pokud tyto osoby jsou v den, kdy toto nařízení

nabylo účinnosti, československými státními příslušníky a mají zároveň

řádné bydliště na území republiky Československé;



2. peněžní ústavy (§ 1, č. 4), které měly dne 10. srpna 1920 nejméně

jeden měsíc sídlo na území Československého Těšínska a byly oprávněny

obchody tam provozovati, jestliže až do dne účinnosti tohoto nařízení

tam setrvaly, nebo přeložily sídlo jinam na území republiky

Československé.



Filiálkám peněžních ústavů nenáleží příplatek na účty u jejich ústavu

mateřského nebo u jiných jeho filiálek;



3. jinaké než pod č. 2 jmenované osoby právnické a obdobné samostatné

jednotky hospodářské (na př. veřejné společnosti obchodní, nikoli však

firmy jednotlivců, při nichž rozhoduje osoba majitelova), mají-li na

Československém Těšínsku (hlavní) sídlo aspoň od 10. srpna 1920 až do

dne, kdy nabylo účinnosti toto nařízení, nebo přesídlily-li odtud po

10. srpnu 1920 jinam na území republiky Československé.



§ 3.



(1) Jen na vklady na knížky, nepřesahují-li jak u věřitele samého, tak

i u příslušníků jeho domácnosti (§ 5 zákona ze dne 15. června 1927, č.

76 Sb. z. a n., o přímých daních) podle § 1, č. 1., úhrnem 3000

polských marek, může finanční správa státní poskytnouti z volného

uvážení osobám v tísnivých poměrech rodinných a majetkových (na př.

osobám, které za berní rok 1927 jsou nebo podle osvědčení příslušné

berní správy [na Slovensku a v Podkarpatské Rusi finančního

ředitelství, po případě jeho expositury] pravděpodobně budou osvobozeny

od daně důchodové podle zák. č. 76/1927 Sb. z. a n.), pokud i jinak

vyhovují podmínkám tohoto nařízení, státní příplatek, který dohromady s

penízem podle polské valorisace za takový vklad přiznaným a v knížce

vládní řádně vyúčtovaným dosahuje tohoto poměru (kursu):



1. pokud vklad koncem 10. srpna 1920 podle § 1, č. 1., vyšetřený i s

připsanými úroky do 31. prosince 1918 nepřesahuje stavu z 26. února

1919, 100 polských marek = 142 6/7 Kč a 100 K = 100 Kč;



2. pokud takový vklad (č. 1.) jest větší stavu z 26. února 1919, 250

polských marek 100 Kč.



(2) Valorisovaný peníz v polských zlatých bude se odečítati od peníze

podle č. 1. nebo 2. vypočteného v poměru 1 pol. zlatý = 3,75 Kč.



§ 4.



(1) Žádost o příplatek (§§ 1 a 3) řádně kolkovanou a náležitě doloženou

(§ 5) podati lze nejdéle do propadné lhůty 60 dnů po účinnosti tohoto

nařízení u berní správy (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi u

finančního ředitelství, po případě jeho expositury), v jejímž obvodu

žadatel bydlí.



(2) Žádosti opožděné vrátí podací úřad žadateli bez dalšího řízení;

ostatní předloží finančnímu ředitelství v Opavě, které o žádostech

rozhoduje, pokud toto nařízení jinak nestanoví (§ 1, č. 5.), a to i

tehdy, není-li pohledávka řádně přihlášena nebo sepsána (§ 5, odst.

4.).



(3) Proti tomuto rozhodnutí lze podati u tohoto úřadu do 30 dnů po

doručení jeho výměru stížnost k ministerstvu financí.



§ 5.



(1) Žádost musí býti doložena:



1. doklady o skutečnostech v § 2, č. 1. až 3., nebo v § 3 uvedených;



2. vkladní knížkou, pokladniční poukázkou, soudně nebo veřejným notářem

ověřeným výpisem z běžného účtu ke dni 10. srpna 1920 se všemi změnami

až do dne účinnosti tohoto nařízení.



Je-li však vkladní knížka nebo pokladniční poukázka v úřední úschově

tuzemského úřadu, budiž předloženo potvrzení tohoto úřadu; v tomto

případě úřad příplatky povolující (§ 4, odst. 2.) umožní žadateli, aby

prokázal úroky do 30. června 1920, pokud z vkladní knížky nebo

pokladniční poukázky nejsou číselně zjevny;



3. potvrzením o přihlášce pohledávky podle vyhlášky ministra financí č.

32/1927 Sb. z. a n. (duplikátem soupisové přihlášky);



4. průkazem o vlastnictví pohledávky dne 10. srpna 1920. Za

postačitelný průkaz pokládá se zpravidla při pohledávkách, které

podléhaly soupisu podle vl. nař. č. 110/1919 Sb. z. a n., potvrzení

příslušné berní správy (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi finančního

ředitelství, po případě jeho expositury), že žadatel (jeho právní

předchůdce) pohledávku ve lhůtě k tomu stanovené jako své vlastnictví

řádně k soupisu přihlásil; při pohledávkách ostatních, pokud patří

osobám fysickým, potvrzení příslušné berní správy (na Slovensku a v

Podkarpatské Rusi finančního ředitelství, po případě jeho expositury),

že úroky z nich byly přiznány k dani z příjmů (důchodkové) na rok 1921,

a pokud patří osobám právnickým nebo jiným obdobným samostatným

jednotkám hospodářským (§ 2, č. 2. a 3.), výpis z obchodních knih

ověřený soudem nebo veřejným notářem.



O postačitelnosti jiných dokladů rozhoduje úřad příplatek povolující

podle volného uvážení.



(2) Žadatel jest povinen podati úřadu na vyzvání průkazy a vysvětlení o

všech skutečnostech, které úřad uzná za závažné pro posouzení nároku za

příplatek nebo hodnověrnosti předložených dokladů.



(3) Žádosti nedoložené nebo nedostatečně doložené, jakož i ty, k nimž

žadatel vysvětlení podle předchozího odstavce tohoto paragrafu přes

úřední vyzvání ve stanovené lhůtě nepodal, mohou býti bez dalšího

řízení zamítnuty.



(4) Finanční správa státní se však zmocňuje, aby podle volného uvážení

povolila příplatek také na pohledávky, jichž přihláška podle vyhlášky

č. 32/1927 Sb. z. a n. nebo soupis podle vl. nař. č. 110/1919 Sb. z. a

n. staly se ze závažných důvodů opožděně.



§ 6.



(1) Kdo vědomě, aby získal pro sebe nebo pro jiného výhody tohoto

nařízení, použije jakékoliv nesprávnosti co do skutečností zde

rozhodných, dopouští se, pokud není tu činu trestného podle všeobecných

zákonů trestních, přečinu a bude potrestán podle § 13 opatření č.

583/1920 Sb. z. a n. vězením do šesti měsíců a kromě toho pokutou do

50.000 Kč.



(2) O řízení trestním platí předpisy hlavy VIII. (§§ 185 - 230) zák. č.

76/1927 Sb. z. a n.



§ 7.



Nařízení toto nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede je ministr

financí.



Dr. Šrámek v. r.



Černý v. r.



Dr. Hodža v. r.



Novák v. r.



Dr. Spina v. r.



Udržal v. r.



Dr. Nosek v. r.



Dr. Engliš v. r.



Dr. Mayr-Harting v. r.



Najman v. r.



Dr. Srdínko v. r.



Dr. Tiso v. r.



Dr. Gažík v. r.