133/1994 Sb.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 21. května 1963 byla ve
Vídni přijata Vídeňská úmluva o občanskoprávní odpovědnosti za jaderné
škody a dne 21. září 1988 Společný protokol týkající se aplikace
Vídeňské úmluvy a Pařížské úmluvy.
S Úmluvou a Společným protokolem vyslovil souhlas Parlament České
republiky a prezident republiky je ratifikoval. Listiny o přístupu
České republiky k Vídeňské úmluvě o občanskoprávní odpovědnosti za
jaderné škody ze dne 21. května 1963 a ke Společnému protokolu
týkajícímu se aplikace Vídeňské úmluvy a Pařížské úmluvy ze dne 21.
září 1988 byly uloženy u generálního tajemníka Mezinárodní agentury pro
atomovou energii (MAAE), depozitáře Úmluvy, dne 24. března 1994.
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku XXIII dnem 12.
listopadu 1977. Pro Českou republiku vstoupila v platnost v souladu se
svým článkem XXIV odst. 3 dnem 24. června 1994.
Společný protokol vstoupil v platnost na základě svého článku VII odst.
1 dnem 27. dubna 1992 a pro Českou republiku dnem 24. června 1994.
Český překlad Úmluvy i Společného protokolu se vyhlašuje současně.
VÍDEŇSKÁ ÚMLUVA O OBČANSKOPRÁVNÍ ODPOVĚDNOSTI ZA JADERNÉ ŠKODY
Smluvní strany,
uznavší za žádoucí vytvoření určitých minimálních norem pro poskytnutí
finanční ochrany proti škodám vznikajícím z určitého mírového využívání
jaderné energie,
věříce, že úmluva o občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody by
rovněž přispěla k rozvoji přátelských vztahů mezi národy, bez ohledu na
jejich odlišné ústavní a sociální systémy,
se rozhodly uzavřít pro tyto účely úmluvu, a k tomuto se dohodly takto:
Čl.I
1. Pro účely této úmluvy
a) "osoba" znamená jakéhokoliv jednotlivce, společenství, jakoukoliv
soukromou či veřejnou instituci korporativní či nikoliv, jakoukoliv
mezinárodní organizaci požívající statutu právnické osoby podle práva
státu zařízení, a jakýkoliv stát nebo jakoukoliv z jej tvořících
součástí;
b) "státní příslušník smluvní strany" zahrnuje smluvní stranu nebo
kteroukoliv z ji tvořících součástí, společenství nebo jakoukoliv
soukromou či veřejnou instituci korporativního charakteru či nikoliv,
zřízenou na území smluvní strany;
c) "provozovatel" ve vztahu k jadernému zařízení znamená osobu určenou
či uznávanou státem zařízení za provozovatele tohoto zařízení;
d) "stát zařízení" ve vztahu k jadernému zařízení znamená smluvní
stranu, na jejímž území je zařízení umístěno, nebo, není-li umístěno na
území žádného státu, smluvní stranu, jíž je jaderné zařízení
provozováno nebo pod jejíž správou je jaderné zařízení provozováno;
e) "právo příslušného soudu" znamená právo soudu majícího pravomoc dle
této úmluvy, včetně jakýchkoliv pravidel takového práva týkajících se
kolize právních řádů;
f) "jaderné palivo" znamená jakýkoliv materiál, který je schopen
produkovat energii nezávislým řetězovým procesem jaderného štěpení;
g) "radioaktivní produkty nebo odpad" znamená jakýkoliv radioaktivní
materiál, který byl vyroben a který se stal radioaktivním na základě
vystavení radiaci provázející výrobu nebo využití jaderného paliva,
avšak nezahrnuje radioizotopy, které dosáhly konečného stádia výroby
tak, aby byly použitelné pro jakékoliv vědecké, lékařské, zemědělské,
obchodní či průmyslové účely;
h) "jaderný materiál" znamená
(i) jaderné palivo, jiné než přírodní uran a ochuzený uran, schopné
vyrábět energii nezávislým řetězovým procesem jaderného štěpení mimo
jaderný reaktor, buď samostatně, nebo v kombinaci s některým jiným
materiálem; a
(ii) radioaktivní produkty nebo odpad;
i) "jaderný reaktor" znamená jakoukoliv konstrukci obsahující jaderné
palivo v takovém uspořádání, že v ní může docházet k nezávislému
řetězovému procesu jaderného štěpení bez dalšího zdroje neutronů;
j) "jaderné zařízení" znamená
(i) jakýkoliv jaderný reaktor jiný než reaktor, jímž je vybaven
prostředek námořní či letecké dopravy a který je užíván jako zdroj
energie, buď k jeho pohonu, nebo k jakémukoliv jinému účelu;
(ii) jakoukoliv továrnu využívající jaderné palivo pro výrobu jaderného
materiálu, nebo jakoukoliv továrnu na zpracování jaderného materiálu
včetně jakékoliv továrny na přepracování ozářeného jaderného paliva; a
(iii) jakékoliv zařízení, kde je skladováno jaderné palivo, jiné než
skladování související s přepravou takového materiálu;
za předpokladu, že stát zařízení může stanovit, že několik jaderných
zařízení jednoho provozovatele umístěných na témže pozemku bude
považováno za jediné jaderné zařízení;
k) "jaderná škoda" znamená
(i) ztrátu života, jakékoliv osobní zranění nebo jakoukoliv ztrátu či
poškození majetku, které vzniklo nebo je důsledkem radioaktivních
vlastností nebo kombinace radioaktivních vlastností s toxickými,
výbušnými nebo jinými nebezpečnými vlastnostmi jaderného paliva nebo
radioaktivních produktů či odpadu v jaderném materiálu nebo z jaderného
materiálu vycházejícího nebo pocházejícího z jaderného zařízení nebo
zasílaného do něho;
(ii) jakoukoliv jinou ztrátu či poškození takto vznikající či
vyplývající, pokud takto stanoví právo příslušného soudu a v rozsahu
jím stanoveném;
(iii) pokud takto stanoví právo státu zařízení, ztrátu života,
jakékoliv osobní zranění nebo jakoukoliv ztrátu či poškození majetku,
jež vzniká nebo je důsledkem jiného ionizujícího záření vyzařovaného
jakýmkoliv jiným zdrojem záření uvnitř jaderného zařízení;
l) "jaderná událost" znamená případ či sérii případů majících stejný
původ, který způsobuje jadernou škodu.
2. Stát zařízení může, pokud to odůvodňuje malý rozsah zahrnutých
rizik, vyloučit jakékoliv malé množství jaderného materiálu z aplikace
této úmluvy, pokud
a) maximální hranice pro vyloučení takového množství byly stanoveny
Radou guvernérů Mezinárodní agentury pro atomovou energii; a
b) jakékoliv vyloučení státem zařízení je v rámci takto stanovených
hranic.
Rada guvernérů bude maximální hranice periodicky prověřovat.
Čl.II
1. Provozovatel jaderného zařízení odpovídá za jadernou škodu, pokud se
prokáže, že takováto škoda byla způsobena jadernou událostí
a) v jeho jaderném zařízení, nebo
b) zahrnující jaderný materiál vycházející nebo pocházející z jeho
jaderného zařízení, a k níž dochází
(i) dříve, než odpovědnost ve vztahu k jaderným událostem zahrnujícím
jaderný materiál byla uznána na základě výslovných podmínek písemné
smlouvy provozovatelem jiného jaderného zařízení;
(ii) pokud takové výslovné podmínky nebyly přijaty, dříve než
provozovatel jiného jaderného zařízení převzal jaderný materiál;
(iii) tam, kde je jaderný materiál určen k použití v jaderném reaktoru,
jímž je vybaven dopravní prostředek za účelem využití jako zdroj
energie, pro jeho pohon či jakýkoliv jiný účel, dříve než osoba, řádně
zmocněná k provozování takovéhoto reaktoru, převzala jaderný materiál;
avšak
(iv) tam, kde byl jaderný materiál zaslán osobě na území státu, který
není smluvní stranou, dříve, než je vyložen z dopravního prostředku,
jímž byl dopraven na území tohoto státu, který není smluvní stranou;
c) zahrnující jaderný materiál zaslaný do jeho jaderného zařízení, a k
níž dochází
(i) poté, co odpovědnost ve vztahu k jaderným událostem zahrnujícím
jaderný materiál byla uznána na základě výslovných podmínek písemné
smlouvy, provozovatelem jiného jaderného zařízení;
(ii) pokud takové výslovné podmínky nebyly přijaty, poté, co převzal
jaderný materiál; nebo
(iii) poté, co převzal jaderný materiál od osoby provozující jaderný
reaktor, jimž je vybaven dopravní prostředek za účelem využití jako
zdroj energie, pro jeho pohon či jakýkoliv jiný účel; avšak
(iv) tam, kde byl jaderný materiál s písemným souhlasem provozovatele
zaslán osobou z území státu, který není smluvní stranou, pouze poté, co
byl naložen na dopravní prostředek, jímž má být přepraven z území
tohoto státu;
za předpokladu, že, pokud je jaderná škoda způsobena jadernou událostí,
k níž dochází v jaderném zařízení a zahrnuje jaderný materiál zde
skladovaný v souvislosti s přepravou takovéhoto materiálu, ustanovení
pododstavce a) tohoto odstavce nebudou platit tam, kde je výlučně
odpovědný jiný provozovatel nebo jiná osoba na základě ustanovení
pododstavce b) či c) tohoto odstavce.
2. Stát zařízení může právními předpisy stanovit, že v souladu s
podmínkami, které v nich mohou být specifikovány, dopravce přepravující
jaderný materiál nebo osoba zacházející s radioaktivním odpadem může
být, na jeho žádost a se souhlasem příslušného provozovatele, určena či
uznána za provozovatele namísto provozovatele takového jaderného
materiálu nebo radioaktivního odpadu. V tomto případě bude takovýto
dopravce nebo takováto osoba považována, pro všechny účely této úmluvy,
za provozovatele jaderného zařízení umístěného na území tohoto státu.
3.
a) Kde se škoda týká odpovědnosti více jak jednoho provozovatele, budou
dotyční provozovatelé, pokud není škoda přisuzována každému
provozovateli rozumně oddělitelná, odpovídat společně a nerozdílně.
b) Kde k jaderné události dojde v průběhu přepravy jaderného materiálu
buď jedním a týmž dopravním prostředkem, nebo, v případě skladování v
souvislosti s přepravou, v jednom a témže jaderném zařízení a způsobí
jadernou škodu, která se týká odpovědnosti více než jednoho
provozovatele, celková odpovědnost nepřesáhne nejvyšší částku, kterou
lze použít na kterékoliv z nich podle článku V.
c) V žádném z případů uvedených v pododstavcích a) a b) tohoto odstavce
odpovědnost kteréhokoli provozovatele nepřesáhne částku, kterou lze na
něj vztáhnout podle článku V.
4. S výjimkou ustanovení odstavce 3 tohoto článku tam, kde se jaderná
událost týká několika jaderných zařízení jednoho a téhož provozovatele,
takovýto provozovatel bude odpovídat ohledně každého takového jaderného
zařízení až do výše částky, kterou lze na něj vztáhnout podle článku V.
5. Pokud není v této úmluvě stanoveno jinak, za jadernou škodu
neodpovídá žádná jiná osoba než provozovatel. Toto však nebude mít vliv
na aplikaci jakékoliv mezinárodní úmluvy v oblasti dopravy platné či
otevřené k podpisu, ratifikaci nebo přístupu k datu, kdy tato úmluva
bude otevřena k podpisu.
6. Žádná osoba nebude odpovědna za jakoukoliv ztrátu nebo škodu, která
není jadernou škodou podle pododstavce k) odstavce 1 článku I, pokud by
jako taková nemohla být zahrnuta podle pododstavce k) (ii) tohoto
odstavce.
7. Pokud to stanoví právo příslušného soudu, lze proti osobě
poskytující finanční záruku podle článku VII vznést přímou žalobu.
Čl.III
Provozovatel odpovědný podle této úmluvy vybaví dopravce potvrzením
vystaveným pojišťovatelem nebo jeho jménem nebo jinými finančním
ručitelem poskytujícím finanční záruku vyžadovanou podle článku VII. V
potvrzení bude uvedeno jméno a adresa tohoto provozovatele. Částka,
druh a trvání záruky a tyto údaje nesmí být zpochybňovány osobou, která
toto potvrzení vydala nebo jejímž jménem toto potvrzení bylo vydáno.
Potvrzení rovněž uvede jaderný materiál, na který se záruka vztahuje, a
bude zahrnovat prohlášení příslušného státního orgánu státu zařízení o
tom, že jmenovaná osoba je provozovatelem ve smyslu této úmluvy.
Čl.IV
1. Odpovědnost provozovatele za jadernou škodu podle této úmluvy bude
absolutní.
2. Pokud provozovatel dokáže, že jaderná škoda vznikla zcela nebo
zčásti v důsledku buď hrubé nedbalosti osoby, která utrpěla škodu, nebo
z jednání či opomenutí takovéto osoby učiněným s úmyslem způsobit
škodu, může příslušný soud, pokud takto stanoví jeho právo, zbavit
provozovatele zcela či zčásti jeho povinnosti zaplatit náhradu za
škodu, kterou takováto osoba utrpěla.
3.
a) Na provozovatele se nebude vztahovat žádná odpovědnost podle této
úmluvy za jadernou škodu způsobenou jadernou událostí přímo v důsledku
ozbrojeného konfliktu, nepřátelství, občanské války nebo povstání.
b) S výjimkou rozsahu, v jakém právo státu zařízení může stanovit opak,
nebude provozovatel odpovídat za jadernou škodu způsobenou jadernou
událostí přímo v důsledku vážné přírodní pohromy výjimečného
charakteru.
4. Kdykoliv bude jaderná škoda a škoda jiná než jaderná způsobena
jadernou událostí nebo společně jadernou událostí a jedním či více
jinými jevy, bude takováto jiná škoda, v tom rozsahu, v jakém ji nelze
rozumně oddělit od škody jaderné, pro účely této úmluvy, považována za
jadernou škodu způsobenou takovouto jadernou událostí. Avšak tam, kde
je škoda způsobena společně jadernou událostí pokrytou touto úmluvou a
emisí ionizujícího záření Úmluvou nepokrytou, nic v této úmluvě neomezí
ani jinak neovlivní odpovědnost, ať už ve vztahu ke kterékoliv osobě,
jež utrpí jadernou škodu, nebo ve vztahu ke způsobu postihu nebo
příspěvku kterékoliv osoby, která může být považována za odpovědnou v
souvislosti s touto emisí ionizujícího záření.
5. Provozovatel nebude odpovědný podle této úmluvy za jadernou škodu:
a) na samotném jaderném zařízení, na jakémkoliv majetku na pozemku
tohoto zařízení, který je používán nebo má být používán v souvislosti s
tímto zařízením; nebo
b) na dopravním prostředku, na němž byl dotyčný jaderný materiál v době
jaderné události.
6. Kterýkoliv stát zařízení může právními předpisy stanovit, že
pododstavec b) odstavce 5 se nebude aplikovat za předpokladu, že v
žádném případě odpovědnost provozovatele za jadernou škodu jinou než
škodu jadernou na dopravním prostředku nebude snížena na méně než 5
mil. USD za každou jadernou událost.
7. Nic v této úmluvě nebude mít vliv na
a) odpovědnost kteréhokoliv jednotlivce za jadernou škodu, za kterou
provozovatel podle odstavce 3 nebo 5 tohoto článku této úmluvy
neodpovídá a kterou tento jednotlivec způsobil jednáním či opomenutím
učiněným s úmyslem způsobit škodu; nebo
b) odpovědnost mimo tuto úmluvu, kterou má provozovatel za jadernou
škodu, za kterou neodpovídá podle pododstavce b) odstavce 5 tohoto
článku této úmluvy.
Čl.V
1. Odpovědnost provozovatele může být státem zařízení omezena na částku
ne menší než 5 mil. USD za každou jadernou událost.
2. Jakákoliv omezení odpovědnosti, která mohou být stanovena na základě
tohoto článku, nebudou zahrnovat úroky nebo náklady přiznané soudem v
rámci žalob na náhradu za jadernou škodu.
3. Americký dolar uváděný v této úmluvě je zúčtovací jednotkou, která
se rovná hodnotě amerického dolaru ve zlatě dne 29. dubna 1963, tj. 35
USD za jednu trojskou unci ryzího zlata.
4. Částka uvedená v odstavci 6 článku IV a v odstavci 1 tohoto článku
může být převedena na národní měnu v zaokrouhlených částkách.
Čl.VI
1. Právo na náhradu škody podle této úmluvy zanikne, pokud nebude
žaloba podána do deseti let od data jaderné události. Je-li však
odpovědnost provozovatele podle práva státu zařízení kryta pojištěním
nebo jinou finanční zárukou nebo státními fondy na dobu delší než deset
let, může právo příslušného soudu stanovit, že právo na náhradu škody
vůči provozovateli zanikne až po období, které může být delší než deset
let, ale nebude delší než období, pro něž je jeho odpovědnost takto
kryta podle práva státu zařízení. Takovéto prodloužení lhůty pro zánik
práva se v žádném případě nedotkne práva na náhradu škody dle této
úmluvy u osoby, která podala na provozovatele ještě před uplynutím výše
uvedené lhůty deseti let žalobu pro ztrátu života nebo ublížení na
zdraví.
2. Kde je jaderná škoda způsobena jadernou událostí zahrnující jaderný
materiál, který byl v době jaderné události ukraden, ztracen, shozen do
moře nebo opuštěn, lhůta stanovená podle odstavce 1 tohoto článku bude
počítána od data této jaderné události, avšak toto období nepřekročí v
žádném případě dobu 20 let od data krádeže, ztráty, shození do moře
nebo opuštění.
3. Právo příslušného soudu může stanovit lhůtu pro zánik nebo promlčení
v délce nejméně tří let od data, kdy se osoba, která utrpěla jadernou
škodu, dozvěděla nebo měla dozvědět o škodě a o provozovateli
odpovědném za škodu, za předpokladu, že lhůta stanovená podle odstavců
1 a 2 tohoto článku nebude překročena.
4. Pokud právo příslušného soudu nestanoví jinak, může každá osoba,
která tvrdí, že utrpěla jadernou škodu, a která podala žalobu na
odškodnění ve lhůtě použitelné podle tohoto článku, svou pohledávku
doplnit tak, aby brala v úvahu jakékoliv zvýšení škody, dokonce i po
uplynutí této lhůty, za předpokladu, že nebylo vyneseno konečné
rozhodnutí.
5. Kde je potřeba stanovit pravomoc podle pododstavce b) odstavce 3
článku XI a žádost byla ve lhůtě použitelné podle tohoto článku podána
u kterékoliv ze smluvních stran zmocněných k takovémuto rozhodnutí,
avšak čas zbývající po takovémto rozhodnutí je kratší než šest měsíců,
bude lhůta, během níž může být žaloba podána, činit šest měsíců a bude
se počítat od data takovéhoto rozhodnutí.
Čl.VII
1. Od provozovatele bude požadováno, aby měl pojištění či jinou
finanční záruku pokrývající jeho odpovědnost za jadernou škodu v takové
částce, takového druhu a s takovými podmínkami, jak je stanoví stát
zařízení. Stát zařízení zajistí uspokojení nároků na náhradu jaderné
škody, které byly přiznány vůči provozovateli, poskytnutím potřebných
fondů v tom rozsahu, v jakém výnos z pojištění nebo jiné finanční
záruky není odpovídající k uspokojení takovýchto nároků, avšak který
nepřesáhne limit stanovený podle článku V, pokud takovýto limit
existuje.
2. Nic v odstavci 1 tohoto článku nepožaduje od smluvní strany, či od
ji tvořících součástí, jako jsou státy či republiky, aby měly pojištění
nebo jinou finanční záruku pro krytí jejich odpovědnosti jakožto
provozovatelů.
3. Fondy poskytnuté pojištěním nebo jinou finanční zárukou či státem
zařízení na základě odstavce 1 tohoto článku budou dostupné výlučně pro
náhradu škody splatné dle této úmluvy.
4. Žádný pojišťovatel nebo jiný finanční ručitel nepozastaví nebo
nezruší pojištění či jinou finanční záruku poskytnutou na základě
odstavce 1 tohoto článku, aniž by toto písemně oznámil příslušnému
státnímu orgánu nejméně dva měsíce předem, nebo pokud se takovéto
pojištění či jiná finanční záruka týká přepravy jaderného materiálu, v
průběhu této přepravy.
Čl.VIII
S výjimkou ustanovení této úmluvy se bude povaha, forma a rozsah
náhrady škody, jakož i její spravedlivé rozdělení řídit právem
příslušného soudu.
Čl.IX
1. Kde předpisy o systémech náhrady škody národního nebo veřejného
zdravotního pojištění, sociálního pojištění, sociálního zabezpečení,
pojištění zaměstnanců nebo pojištění proti nemocím z povolání zahrnují
náhradu za jadernou škodu, se budou práva poživatelů výhod těchto
systémů na získání náhrady škody podle této úmluvy a práva na postih
vůči odpovědnému provozovateli vyplývající z těchto systémů řídit, s
výjimkou ustanovení této úmluvy, právem smluvní strany, v níž takovéto
systémy byly zřízeny, nebo předpisy mezivládní organizace, která
takovéto systémy vytvořila.
2.
a) Pokud osoba, která je státním občanem jiné smluvní strany, než je
provozovatel, zaplatila náhradu za jadernou škodu podle mezinárodní
úmluvy nebo podle práva státu, který není smluvní stranou, přechází na
takovouto osobu, až do částky, kterou zaplatila, práva takto odškodněné
osoby podle této úmluvy. Žádná osoba však nezíská žádná práva v
rozsahu, v jakém má provozovatel právo na postih vůči ní na základě
této úmluvy.
b) Nic v této úmluvě nebude bránit provozovateli, který zaplatil
náhradu za jadernou škodu z jiných fondů než těch, jež jsou stanoveny
na základě odstavce 1 článku VII, v tom, aby vymáhal od osoby
poskytující finanční záruku podle tohoto článku nebo od státu zařízení,
až do částky, kterou zaplatil, sumu, kterou by takto odškodněná osoba
byla obdržela podle této úmluvy.
Čl.X
Provozovatel bude mít právo na postih pouze tehdy,
a) je-li toto vysloveně stanoveno písemnou smlouvou; nebo
b) je-li jaderná událost důsledkem jednání nebo opomenutí učiněného s
úmyslem způsobit škodu, proti jednotlivci, který jednal či opominul
jednat s takovýmto úmyslem.
Čl.XI
1. Pokud v tomto článku není stanoveno jinak, pravomoc projednávat
žaloby podle článku II budou mít pouze soudy smluvní strany, na jejímž
území došlo k jaderné události.
2. Kde k jaderné události došlo mimo území kterékoliv ze smluvních
stran, nebo kde místo jaderné události nelze s určitostí stanovit,
pravomoc projednávat žaloby budou mít soudy státu zařízení, jehož
provozovatel je odpovědný.
3. Tam, kde by podle odstavců 1 a 2 tohoto článku byla založena
pravomoc soudů více než jednoho smluvního státu, je dána pravomoc
a) jestliže k jaderné události došlo zčásti mimo území kterékoliv ze
smluvních stran a zčásti na území jedné smluvní strany, soudů této
smluvní strany; a
b) v každém dalším případě, soudů té smluvní strany, která je určena
dohodou mezi smluvními stranami, jejichž soudy by byly příslušné podle
odstavců 1 a 2 tohoto článku.
Čl.XII
1. Konečné rozhodnutí vynesené soudem majícím pravomoc podle článku XI
bude uznáno na území kterékoliv další smluvní strany, s výjimkou
případů,
a) kdy bylo rozhodnutí získáno podvodem;
b) kdy straně, proti níž bylo rozhodnutí vyneseno, nebyla dána
spravedlivá příležitost přednést svůj případ; nebo
c) kdy rozhodnutí je v rozporu s veřejným pořádkem smluvní strany, na
jejímž území se o uznání žádá, nebo není v souladu se základními
normami spravedlnosti.
2. Konečné rozhodnutí, které je uznáno, bude po předložení k výkonu v
souladu s formalitami vyžadovanými právem té smluvní strany, kde se o
výkon žádá, vykonatelné, jako by to bylo rozhodnutí soudu této smluvní
strany.
3. Základ nároku, o němž bylo rozhodnutí vydáno, nebude podléhat
dalšímu řízení.
Čl.XIII
Tato úmluva a národní právo použitelné na jejím základě se budou
aplikovat bez diskriminace z důvodů státního občanství, bydliště či
pobytu.
Čl.XIV
Při žalobách podle této úmluvy nebudou uplatňovány u soudů příslušných
podle článku XI, s výjimkou opatření výkonu rozhodnutí, soudní imunity
podle pravidel národního a mezinárodního práva.
Čl.XV
Smluvní strany přijmou vhodná opatření, aby zajistily, že náhrada za
jadernou škodu, úroky a výdaje přiznané v této souvislosti soudem,
poplatky za pojistné a poplatky na zajišťovací pojištění a fondy
poskytované pojištěním, zajišťovacím pojištěním nebo jinou finanční
zárukou, nebo fondy poskytované státem zařízení na základě této úmluvy
byly volně převoditelné na měnu té smluvní strany, na jejímž území
vznikla škoda, a na měnu té smluvní strany, na jejímž území má ten, kdo
uplatňuje nárok, svůj obvyklý pobyt, a pokud jde o poplatky za pojistné
a poplatky na zajišťovací pojištění a platby, na měnu stanovenou v
pojistné smlouvě či ve smlouvě o zajišťovacím pojištění.
Čl.XVI
Žádná osoba nebude oprávněna k přijetí náhrady škody podle této úmluvy
v rozsahu, v jakém přijala náhradu škody za stejnou jadernou škodu na
základě jiné mezinárodní úmluvy o občanskoprávní odpovědnosti v oblasti
jaderné energie.
Čl.XVII
Tato úmluva nebude mít, pokud se jejích stran týká, vliv na použití
jakýchkoliv mezinárodních dohod či mezinárodních úmluv o občanskoprávní
odpovědnosti v oblasti jaderné energie platných či otevřených k
podpisu, ratifikaci nebo přístupu k datu, kdy tato úmluva je otevřena k
podpisu.
Čl.XVIII
Tato úmluva nebude vykládána tak, aby ovlivňovala práva smluvní strany
ve vztahu k jaderné škodě podle všeobecných pravidel mezinárodního
práva veřejného, pokud existují.
Čl.XIX
1. Každá smluvní strana, která uzavře dohodu podle pododstavce b)
odstavce 3 článku XI, zašle neprodleně generálnímu řediteli Mezinárodní
agentury pro atomovou energii pro informaci a distribuci dalším
smluvním stranám kopii takovéto dohody.
2. Smluvní strany zašlou generálnímu řediteli pro informaci a
distribuci dalším smluvním stranám kopie svých příslušných zákonů a
předpisů týkajících se záležitostí upravovaných touto úmluvou.
Čl.XX
Bez ohledu na ukončení uplatňování této úmluvy kteroukoliv smluvní
stranou, buď ukončením platnosti podle článku XXV, nebo vypovězením
podle článku XXVI, budou ustanovení této úmluvy nadále aplikována na
jakoukoliv jadernou škodu způsobenou jadernou událostí, k níž dojde
před takovýmto ukončením.
Čl.XXI
Tato úmluva bude otevřena k podpisu státům zastoupeným na Mezinárodní
konferenci o občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody, konané ve
Vídni ve dnech 29. dubna - 19. května 1963.
Čl.XXII
Tato úmluva bude ratifikována a ratifikační listiny budou uloženy u
generálního ředitele Mezinárodní agentury pro atomovou energii.
Čl.XXIII
Tato úmluva vstoupí v platnost tři měsíce po uložení páté ratifikační
listiny a pro každý stát ratifikující Úmluvu po tomto datu, tři měsíce
po uložení ratifikační listiny tímto státem.
Čl.XXIV
1. Všechny členské státy Organizace spojených národů či kterékoliv ze
specializovaných organizací nebo Mezinárodní agentury pro atomovou
energii, které nebyly zastoupeny na Mezinárodní konferenci o
občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody, konané ve Vídni ve dnech
29. dubna - 19. května 1963, mohou k této úmluvě přistoupit.
2. Listiny o přístupu budou uloženy u generálního ředitele Mezinárodní
agentury pro atomovou energii.
3. Tato úmluva vstoupí v platnost ve vztahu k přistupujícímu státu tři
měsíce po datu uložení listiny o přístupu tohoto státu, avšak nikoliv
před dnem vstupu této úmluvy v platnost na základě článku XXIII.
Čl.XXV
1. Tato úmluva zůstane v platnosti po dobu deseti let od data jejího
vstupu v platnost. Před uplynutím tohoto období může každá smluvní
strana oznámit generálnímu řediteli Mezinárodní agentury pro atomovou
energii, nejméně 12 měsíců předem, že končí uplatňování této úmluvy ke
konci tohoto období deseti let.
2. Tato úmluva zůstane po tomto období deseti let v platnosti po dobu
dalších pět let pro ty smluvní strany, které neukončily její
uplatňování podle odstavce 1 tohoto článku, a poté vždy o další období
pěti let pro ty smluvní strany, které neukončily její uplatňování na
konci jednoho z těchto období oznámením daným nejméně 12 měsíců předem
generálnímu řediteli Mezinárodní agentury pro atomovou energii.
Čl.XXVI
1. Pokud jedna třetina smluvních stran vyjádří takovéto přání, svolá
generální ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii kdykoliv po
uplynutí pěti let od vstupu této úmluvy v platnost konferenci za účelem
posouzení její revize.
2. Kterákoliv ze smluvních stran může tuto úmluvu vypovědět formou
oznámení generálnímu řediteli Mezinárodní agentury pro atomovou energii
v období 12 měsíců po první revidující konferenci konané podle odstavce
1 tohoto článku.
3. Výpověď nabude účinnosti po uplynutí jednoho roku od data, kdy
generální ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii obdrží
takovéto oznámení.
Čl.XXVII
Generální ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii oznámí
státům pozvaným na Mezinárodní konferenci o občanskoprávní odpovědnosti
za jaderné škody konané ve Vídni ve dnech 29. dubna -19. května 1963 a
státům, které k této úmluvě přistoupily,
a) podpisy a ratifikační listiny a listiny o přístupu, které obdržel
podle článků XXI, XXII a XXIV;
b) datum, ke kterému Úmluva vstoupí v platnost podle článku XXIII;
c) sdělení o ukončení platnosti a vypovězení Úmluvy, která obdržel
podle článku XXV a XXVI;
d) žádosti o svolání revidující konference podle článku XXVI.
Čl.XXVIII
Generální ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii
zaregistruje tuto úmluvu podle článku 102 Charty Organizace spojených
národů.
Čl.XXIX
Originál této úmluvy, jejíž anglické, francouzské, ruské a španělské
znění má stejnou platnost, bude uložen u generálního ředitele
Mezinárodní agentury pro atomovou energii, který vystaví ověřené kopie.
Na důkaz čehož, níže podepsaní, jsouce k tomu řádně zmocněni, tuto
úmluvu podepsali.
Dáno ve Vídni dne dvacátého prvního května tisíc devět set šedesát tři.
Příl.
SPOLEČNÝ PROTOKOL TÝKAJÍCÍ SE APLIKACE VÍDEŇSKÉ ÚMLUVY A PAŘÍŽSKÉ
ÚMLUVY Konference o vztahu mezi Pařížskou a Vídeňskou úmluvou konané v
ústředí Mezinárodní agentury pro atomovou energii Vídeň, 21. září 1988
Smluvní strany
- s ohledem na Vídeňskou úmluvu o občanskoprávní odpovědnosti za
jaderné škody z 21. května 1963,
- s ohledem na Pařížskou úmluvu o občanskoprávní odpovědnosti v oblasti
jaderné energie z 29. července 1960, doplněnou Dodatkovým protokolem z
28. ledna 1964 a Protokolem z 16. listopadu 1982,
- berouce v úvahu, že Vídeňská a Pařížská úmluva jsou z hlediska obsahu
podobné a že žádný stát není v současné době účastníkem obou úmluv,
- přesvědčeny, že připojení se účastníka té či oné úmluvy k druhé
úmluvě by vedlo k potížím vznikajícím ze simultánní aplikace obou úmluv
na jadernou událost, a
- ve snaze vytvořit spojovací článek mezi Vídeňskou a Pařížskou úmluvou
tím, že se vzájemně rozšíří výhody zvláštního režimu občanskoprávní
odpovědnosti za jadernou škodu zakotveného v obou úmluvách a odstraní
se konflikty vznikající ze současného uplatňování obou úmluv na jednu
jadernou událost,
se dohodly na následujícím:
Článek I
V tomto protokolu:
(a) "Vídeňská úmluva" znamená Vídeňskou úmluvu o občanskoprávní
odpovědnosti za jadernou škodu z 21. května 1963 a jakýkoliv dodatek k
ní, který platí pro Smluvní stranu tohoto protokolu,
(b) "Pařížská úmluva" znamená Pařížskou úmluvu o občanskoprávní
odpovědnosti v oblasti jaderné energie z 29. července 1960 a jakýkoliv
dodatek k ní, který platí pro Smluvní stranu tohoto protokolu.
Článek II
Pro účely tohoto protokolu:
(a) Provozovatel jaderného zařízení umístěného na území účastníka
Vídeňské úmluvy bude odpovědný v souladu s touto úmluvou za jadernou
škodu způsobenou na území účastníka jak Pařížské úmluvy, tak tohoto
protokolu,
(b) Provozovatel jaderného zařízení umístěného na území účastníka
Pařížské úmluvy bude odpovědný v souladu s touto úmluvou za jadernou
škodu způsobenou na území účastníka jak Vídeňské úmluvy, tak tohoto
protokolu.
Článek III
1. Na jadernou událost bude aplikována buď Vídeňská úmluva, nebo
Pařížská úmluva, s vyloučením působnosti té druhé.
2. V případě jaderné události, k níž došlo v jaderném zařízení, se
použije ta úmluva, jejímž účastníkem je stát, na jehož území je toto
zařízení umístěno.
3. V případě jaderné události mimo jaderné zařízení a zahrnující
jaderný materiál během přepravy se použije ta úmluva, jejímž účastníkem
je stát, na jehož území je umístěno jaderné zařízení, jehož
provozovatel je odpovědný buď podle článku II 1 (b) a (c) Vídeňské
úmluvy, nebo podle článku 4 (a) a (b) Pařížské úmluvy.
Článek IV
1. Články I až XV Vídeňské úmluvy se použijí ve vztahu ke Smluvním
stranám tohoto protokolu, které jsou účastníky Pařížské úmluvy, stejným
způsobem, jako mezi účastníky Vídeňské úmluvy.
2. Články 1 až 14 Pařížské úmluvy se použijí ve vztahu ke Smluvním
stranám tohoto protokolu, které jsou účastníky Vídeňské úmluvy, stejným
způsobem, jako mezi účastníky Pařížské úmluvy.
Článek V
Tento protokol bude otevřen k podpisu v ústředí Mezinárodní agentury
pro atomovou energii pro všechny státy, které podepsaly, ratifikovaly
nebo přistoupily buď k Vídeňské, nebo k Pařížské úmluvě.
Článek VI
1. Tento protokol podléhá ratifikaci, přijetí, schválení nebo
přistoupení. Listiny o ratifikaci, přijetí nebo schválení budou přijaty
pouze od států, které jsou účastníky buď Vídeňské úmluvy, nebo Pařížské
úmluvy. Kterýkoliv z těchto států, který nepodepsal tento protokol,
může k němu přistoupit.
2. Listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu budou uloženy
u generálního ředitele Mezinárodní agentury pro atomovou energii, který
je tímto určen jako depozitář tohoto protokolu.
Článek VII
1. Tento protokol nabude platnosti tři měsíce po datu uložení listin o
ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení od nejméně pěti států,
které jsou účastníky Vídeňské úmluvy, a pěti států, které jsou
účastníky Pařížské úmluvy. Pro každý stát, který ratifikuje, přijme,
schválí nebo přistoupí k tomuto protokolu po uložení výše zmíněných
listin, vstoupí tento protokol v platnost tři měsíce po datu uložení
listin o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení.
2. Tento protokol zůstane v platnosti tak dlouho, dokud budou v
platnosti jak Vídeňská, tak Pařížská úmluva.
Článek VIII
1. Kterákoliv Smluvní strana může tento protokol vypovědět písemným
oznámením depozitáři.
2. Výpověď nabude účinnosti jeden rok po datu, kdy depozitář obdrží
takového oznámení.
Článek IX
1. Kterákoliv Smluvní strana, která přestala být účastníkem buď
Vídeňské úmluvy, nebo Pařížské úmluvy, uvědomí depozitáře o skončení
platnosti příslušné úmluvy ve vztahu k ní a o datu, kdy takové skončení
nabude účinnosti.
2. Tento protokol přestane být aplikovatelný na Smluvní stranu, která
ukončila aplikaci buď Vídeňské úmluvy, nebo Pařížské úmluvy, k datu,
kdy ukončení nabude účinnosti.
Článek X
Depozitář bude okamžitě informovat Smluvní strany a státy pozvané na
konferenci o vztahu mezi Pařížskou úmluvou a Vídeňskou úmluvou a
zároveň generálního ředitele Organizace pro hospodářskou spolupráci a
rozvoj o:
(a) každém podpisu tohoto protokolu,
(b) každém uložení listin ratifikace, přijetí, schválení nebo
přistoupení, týkajících se tohoto protokolu,
(c) nabytí platnosti tohoto protokolu,
(d) jakémkoliv vypovězení,
(e) jakékoliv informaci obdržené podle článku IX.
Článek XI
Originál tohoto protokolu, jehož arabské, čínské, anglické,
francouzské, ruské a španělské znění mají stejnou platnost, bude uložen
u depozitáře, který rozešle ověřené kopie Smluvním stranám a státům
pozvaným na konferenci o vztahu mezi Pařížskou úmluvou a Vídeňskou
úmluvou a rovněž generálnímu řediteli Organizace pro hospodářskou
spolupráci a rozvoj.
Na důkaz čehož, níže podepsaní, příslušně zmocněni svými příslušnými
vládami k tomuto účelu, podepsali tento Společný protokol.
Dáno ve Vídni dne dvacátého prvního září tisíc devět set osmdesát osm.
