111/1922 Sb.
Nařízení
vlády republiky Československé
ze dne 23. března 1922,
jímž se provádí zákon ze dne 12. srpna 1921, č. 337 Sb. z. a n.,
zatímco dani z obohacení.
Podle §§ 7, 22 a 33 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 337 Sb. z. a n.,
nařizuje se toto:
§ 1.
(1) Daní z obohacení se rozumí daň dědická a daň darovací (§ 1 zákona).
(2) Nabytími podle § 1 a) a b) zákona se rozumějí: pod písm. a) nabytí
podle § 1, odst. 1., 2. a 3. cís. nař. ze dne 15. září 1915, č. 278 ř.
z. (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi podle § 2 uh. zák. čl. XI z roku
1918); pod písm. b) nabytí podle §§ 30 a 31 téhož cís. nař. (§ 15 téhož
uh. zák. čl.).
(3) Kde se v ustanoveních uvedených v odstavci 2., v zákoně ze dne 7.
ledna 1920, č. 31 Sb. z. a n. (vládních nařízeních ze dne 24. ledna
1920, č. 53 Sb. z. a n., a ze dne 24. června 1920, č. 403 Sb. z. a n.)
a v jiných ustanoveních mluví o dědickém (pozůstalostním) poplatku,
rozumí se ve smyslu zákona dědická daň, kde o darovacím poplatku
(poplatku z darování), darovací daň.
(4) Tam, kde jest v tomto nařízení řeč o "dani", rozumí se daň z
obohacení, kde o "dani (poplatku)", rozumí se daň z obohacení a spojený
s ní poplatek nemovitostní (§ 5 zákona).
§ 2.
(1) Poznámkami k sazbě zákona byly poznámky k sazbě cís. nař. ze dne
15. září 1915, č. 278 ř. z. (čl. III vlád. nař. ze dne 24. ledna 1920,
č. 53 Sb. z. a n., a na Slovensku a v Podkarpatské Rusi § 3 vlád. nař.
ze dne 24. června 1920, č. 403 Sb. z. a n.) změněny takto:
(2) Zrušena byla, kromě poznámek uvedených v § 3, odst. 2., zákona,
také věta 2. poznámky 4. k položce 1. sazby cís. nař. (věta 2. poznámky
4. čl. III vlád. nař. č. 53 z r. 1920 a věta 2. písmena i) §u 3 vlád.
nař. č. 403 z r. 1920). Společná poznámka 2. k položkám 1. a 2. sazby
cís. nař. [poznámka 9. čl. III vlád. nař. č. 53 a písmeno m) §u 3 vlád.
nař. č. 403] byla zrušena potud, pokud se týká poplatků dědických a z
darování.
(3) Věta 1. společné poznámky 6. k položkám 1. a 2. sazby cís. nař.
[věta 1. poznámky 13. čl. III vlád. nař. č. 53 a věta 1. písmena r) §u
3 vlád. nař. č. 403] pozbyla částečně významu zařaděním obcí a jiných
samosprávných svazků do VII. třídy sazby zákona.
(4) Poznámka 2. k položce 2. sazby cís. nař. [poznámka 7. čl. III vlád.
nař. č. 53 a písmeno l) §u 3 vlád. nař. č. 403] zůstala v platnosti.
Je-li nabyvatelem obec nebo jiný samosprávný svazek, dlužno užíti sazeb
VII. třídy zákona jen tenkráte, když není nabytí osvobozeno podle
poznámky uvedené v první větě tohoto odstavce.
(5) Změna poznámky 1. k položce 2. sazby cís. nař., provedená dodatkem
k sazbě zákona ze dne 7. ledna 1920, č. 31 Sb. z. a n. (poznámkou 6.
čl. III vlád. nař. č. 53), platí nadále, rovněž změna příslušných
ustanovení uherské právní soustavy, provedená písmenem k) vlád. nař. č.
403.
(6) Po rozumu odstavce 2. pozn. 2. k sazbě zákona náležejí do první
třídy také osoby uvedené v § 5, odst. 2., zák. ze dne 17. prosince
1919, č. 2 Sb. z. a n. z r. 1920, t. j. není-li tu manželky podle odst.
1. poznámky 2. k sazbě zákona, nemajetné družky zůstavitelů (dárců),
žily-li se zůstavitelem (dárcem) ve společné domácnosti až do
poplatného nabytí (úmrtím, darováním) nepřetržitě po dobu nejméně pěti
let a měly-li s ním v této době dítě.
(7) Podle odst. 2. poznámky 6. k sazbě zákona se nařizuje vyměřovati
daň tak, aby, je-li hranice pro osvobození nebo úlevu překročena, ze
zdaněné hodnoty po odečtení daně nezbylo méně, než kdyby hranice
překročena nebyla.
(8) Poznámky k sazbě zákona spolu s poznámkami a dodatkem k sazbě cís.
nař. v úpravě čl. III vlád. nař. č. 53, resp. spolu s písmeny f) až y)
vlád. nař. č. 403 sestavují se, hledíc k odstavcům předcházejícím, v
jeden celek, jako poznámky k sazbě k tomuto nařízení připojené (odst.
9.).
(9) Aby se usnadnilo vypočítávání daně, jest k tomuto nařízení
připojena sazba zákona, doplněná tím způsobem, že jest v jednotlivých
stupních pod procentovou číslicí sazby vždy udáno, jaká částka připadá
na daň v tom kterém stupni z jeho nejvyšší hodnoty, a to tak, že daně z
nejvyšších hodnot všech stupňů nižších jsou již do ní započítány.
Hledíc k pozn. 6. k sazbě zákona (pozn. 7. k sazbě tohoto nařízení)
postupuje se tedy při vypočítávání daně tak, že se nejprve vyhledá,
mezi které nejvyšší hodnoty dvou sousedních stupňů poplatná hodnota
padá. Pak se od poplatné hodnoty odečte nejvyšší hodnota stupně
nižšího, ze zbytku se vypočítá daň podle sazby stupně vyššího a k této
dani se připočítá daň, která připadá z nejvyšší hodnoty stupně nižšího.
Na př. má-li se vypočísti daň z nabytí 200.000 Kč podle třídy první,
zjistí se nejprve, že 200.000 Kč padá mezi nejvyšší hodnoty 100.000 Kč
a 250.000 Kč. Pak se od 200.000 Kč odečte nejvyšší hodnota stupně
nižšího, t. j. 100.000 Kč, ze zbytku 100.000 Kč se vypočítá daň podle
sazby stupně vyššího, t. j. 6 % ze 100.000 Kč = 6000 Kč, a k této dani
se připočítá daň, která připadá z nejvyšší hodnoty stupně nižšího, t.
j. 4275 Kč, takže celková daň z 200.000 Kč činí (6000 Kč + 4275 Kč)
10.275 Kč. Spadá-li pak poplatná hodnota v jedno s nejvyšší hodnotou v
tom kterém stupni, jest daň rovna dani udané v sazbě (na př. ze 100.000
Kč činí daň v první třídě 4275 Kč). Náleží-li hodnota do stupně
nejnižšího, vypočítá se daň procentovou sazbou tam udanou (na př. ze
4000 Kč činí daň v první třídě 2 %, t. j. 80 Kč).
§ 3.
Paragrafem 4 zákona byly zrušeny:
císařské nařízení ze dne 30. prosince 1915, č. 1 ř. z. z r. 1916, o
vybírání přirážek k dědickým poplatkům ve prospěch zemských a obecních
fondů, jakož i fondů k účelům školství a péče o chudé a nemocné;
dvorní dekret ze dne 9. dubna 1817, č. 1331, o vybírání příspěvku z
pozůstalostního jmění po zůstavitelích, kteří měli trvalé bydliště v
Praze a v předměstích, ve prospěch světského nadačního fondu v Praze;
dvorní dekret ze dne 24. prosince 1834, č. 32.057, o vybírání příspěvku
z pozůstalostního jmění po zůstavitelích, kteří měli trvalé bydliště v
Brně, ve prospěch místního nemocničního fondu v Brně;
zemské zákony ze dne 2. února 1873, č. 60 z. z. z r. 1874, a ze dne 14.
ledna 1895, č. 9 z. z. pro Čechy, o vybírání školního příspěvku z
pozůstalostí v království Českém projednaných ve prospěch českého
zemského fondu;
zemské zákona ze dne 30. dubna 1874, č. 37 z. z., a ze dne 18. července
1898, č. 71 a 72 z. z. pro Moravu, o vybírání školního příspěvku z
pozůstalostí na Moravě projednaných ve prospěch moravského zemského
fondu, a
zemský zákon ze dne 17. června 1913, č. 31 z. z. pro Slezsko, o
vybírání přirážky k státním poplatkům z pozůstalostí ve Slezsku
projednaných ve prospěch zemského slezského fondu.
§ 4.
(1) § 5 zákona se vztahuje jen na převody následkem úmrtí, jimiž se
rozumějí převody podle § 1, odst. 1., č. 1., cís. nař. ze dne 15. září
1915, č. 278 ř. z., dále podle § 1, odst. 1., č. 4., téhož cís. nař.,
pokud jde o převod lén a svěřenství následkem úmrtí, a na Slovensku a v
Podkarpatské Rusi de § 2, č. 1. a 6., uh. zák. čl. XI z r. 1918.
(2) Při nabytích podmíněných a určením času vázaných a podle
fideikomisiární substituce (§§ 9 a 10 cís. nař. ze dne 15. září 1915,
č. 278, ř. z., §§ 10 a 11 uh. zák. čl. XI z r. 1918) platí § 5 zákona
při převodech se zůstavitele nejen na prvního nabyvatele, nýbrž i na
nabyvatele další. Okolnosti, které jsou rozhodné pro určení zvýhodněné
částky nemovitostní hodnoty, řídí se poměry z té doby, v které nabytí
vzniklo.
(3) Výplatami podle § 5 zákona se rozumějí všechny závazky stíhající
nabyvatele nemovitosti ve prospěch druhých dědiců (odkazovníků), tedy
nejen výplaty peněžité, nýbrž i závazky z poskytování jiného plnění než
peněžitého, na př. stravy nebo potravin a jiných spotřebních předmětů
určitého druhu a množství (sutý výměnek), vypravení pohřbu a pod., dále
služebnosti, zejména služebnost požívání a užívání nemovitosti.
(4) Aby se § 5 zákona použilo, rozdělí se dědické nabytí toho kterého
nabyvatele na dvě skupiny. Do první skupiny se zařadí nabyté
nemovitosti, do druhé všechny ostatní nabyté věci. Od úhrnné hrubé
hodnoty druhé skupiny se odečte hodnota pozůstalostních srážek
nabyvatelem převzatých, které nejsou knihovními břemeny váznoucími na
nemovitostech z doby před úmrtím (dědickým nápadem), a zbytek se srovná
s výplatami (odst. 3.). Jsou-li výplaty vyšší než zbytek, připočte se
rozdíl k hodnotě knihovních břemen v předchozí větě uvedených. Součet
uvedeného rozdílu a hodnoty uvedených knihovních břemen jest tou částí
hrubé hodnoty nemovitostí, z níž se podle § 5 zákona nemovitostní
poplatek snižuje na jednu třetinu sazby dosavadní. Není-li uvedeného
rozdílu, t. j. jsou-li výplaty nižší než zbytek nebo rovnají-li se mu,
jest touto částí jen hodnota uvedených břemen.
(5) Nabývá-li táž osoba několika nemovitostí, které podléhají různým
sazbám nemovitostního poplatku, posuzuje se k účelu §u 5 zákona každá
nemovitost samostatně. Při tom se rozdíl ve smysul odstavce
předcházejícího rozdělí na jednotlivé nemovitosti podle poměru jejich
hrubých hodnot. Totéž platí obdobně, podléhají-li různým sazbám celé
skupiny nemovitostí.
§ 5.
(1) § 6 zákona se týká pojistek určených podle ustanovení pojišťovací
smlouvy nebo jejích dodatků výslovně k zaplacení dávek ve zmíněném
paragrafu uvedených, bez rozdílu, je-li toto určení obmezeno na určitou
částku, má-li částka převyšující tyto dávky připadnouti určitým osobám
a podléhá-li pojistka dědické dani čili nic.
(2) Dědická daň se vypočítá ze všech nabytí dědické dani podléhajících,
vyjímajíc pojistky podle § 6 zákona. K ani se připočtou poplatky
nemovitostní a eventuelní veřejné přirážky, a souhrn se od pojištěné
částky odečte.
(3) Není-li pojistka dani dědické podrobena, náleží celý zbytek
pojištěné částky osobám z pojistky oprávněným.
(4) Je-li však pojistka dědické dani podrobena, podrobí se zbytek
pojištěné částky dani dědické. Při tom se přihlíží i k ostatním nabytím
(odstavec 2.), která připadají osobám z pojistky oprávněným. Dávky
podle odstavce 2. spolu s dědickou daní podle odstavce 4. se od
pojištěné částky odečtou a ostatek náleží osobám z pojistky oprávněným.
(5) Úřad dědickou daň (poplatek) vyměřující oznámí pojišťovně výši
dávek, kterou pojištěná částka kryje, a jest oprávněn žádati, aby mu
byla pojištěná částka vydána, bez újmy nároků dědiců na část, dávky
převyšující.
§ 6.
(1) Podle § 1 zákona jsou úřady (orgány), jimž přísluší konati úmrtní
zápis, povinny oznámiti finančnímu úřadu první stolice (okresnímu
finančnímu ředitelství nebo, podle okolností, poplatkovému úřadu, na
Slovensku a v Podkarpatské Rusi finančnímu ředitelství), v jehož obvodu
mají sídlo, kdy a kde se má zápis konati, a to tak včas, aby mohl
finanční úřad k úmrtnímu zápisu vyslati zástupce. K tomuto oznámení
jsou povinny, pokud nebude ustanoveno jinak, jen tenkráte, mohou-li
míti důvodně za to, že hrubá hodnota pozůstalostních aktiv převyšuje
20.000 Kč, nebo, jestliže byly finančním úřadem předem požádány nebo
pozůstalostním osudem předem poukázány, aby tak učinily. Pozůstalostní
soud jest povinen dáti takový poukaz příslušnému úřadu (orgánu)
tenkráte, když mu nařizuje úmrtní zápis vykonati, jsou-li podmínky pro
povinné oznámení úmrtního zápisu podle názoru soudu splněny, nebo
byl-li za to finančním úřadem požádán. Obdobným způsobem postupuje
pozůstalostní soud, žádá-li, aby úmrtní zápis vykonal soud jiný, jakož
i dožádaný soud sám. Co se ustanovuje o soudech, platí obdobně o
notářích jako soudních komisařích (veřejných notářích pozůstalost
projednávajících).
(2) Zástupce finančního úřadu jest oprávněn zúčastniti se úmrtního
zápisu a působiti k správnému a úplnému vyšetření celého pozůstalého
jmění a jeho pravé hodnoty tím, že zjišťuje skutkové okolnosti, žádá za
jich protokolování, navrhuje postup a opatření, která uznává za
potřebná, a hájí finančních zájmů státních vůbec.
(3) Totéž, co jest ustanoveno v odstavcích předcházejících, platí
obdobně také o inventuře pozůstalostního jmění s tím rozdílem, že jest
její ohlášení povinné již tenkráte, převyšuje-li hrubá hodnota
pozůstalostních aktiv 10.000 Kč.
(4) Útraty spojené s vysláním zástupce finančního úřadu k provedení
úmrtního zápisu a inventury hradí stát.
(5) § 28 ministerského nařízení ze dne 29. prosince 1915, č. 397 ř. z.,
se zrušuje.
§ 7.
(1) § 8 zákona se týká těch případů, v kterých si dědicové projednají
pozůstalost sami (případy §§ 28 a 29, odst. 2., nespor. pat. ze dne 9.
srpna 1854), č. 208 ř. z., ve znění čl. IX zákona ze dne 1. dubna 1921,
č. 161 Sb. z. a n., na Slovensku a v Podkarpatské Rusi případy, v
kterých se soudní projednávání podle §§ 1 až 5 a 50 až 71 uh. zák. čl.
XVI z r. 1894 nekoná). V těchto případech nesmí soud vzhledem k 1. větě
§u 8 zákona vydati odevzdací listinu (podle uvedeného nesporného
patentu) nebo pozůstalostní vysvědčení (podle §§ 98 až 106 uvedeného
uh. zák. čl.), dokud dědicové potvrzením finančního úřadu, k vyměření
daně (poplatku) příslušné, neprokáží, že jest daň (poplatek) zaplacena
nebo zajištěna, anebo že jest pozůstalost daně (poplatku) prosta. Tento
průkaz se nepožaduje, jde-li o pozůstalost od daně osvobozenou podle
poznámky 1. k sazbě tohoto nařízení.
(2) Finančním úřadem příslušným k tomu, aby u něho dědicové podle věty
2. §u 8 zákona ohlásili aspoň čtrnáct dní předem, kdy a kde se jednání
o pozůstalostním jmění bude konati, jest ten finanční úřad první
stolice, v jehož obvodě jest místo, kde se má jednání konati. K této
ohlášce jsou dědicové povinni jen tenkráte, když hrubá hodnota
pozůstalostního jmění převyšuje 10.000 Kč. Finanční úřad má právo
zúčastniti se tohoto jednání a hájiti při něm finančních zájmů
státních.
(3) Nevyhovějí-li dědicové řádným způsobem ohlašovací povinnosti §em 8
zákona stanovené, propadají pořádkové pokutě podle § 43, odst. 4., cís.
nař. ze dne 15. září 1915, č. 278 ř. z. (na Slovensku a v Podkarpatské
Rusi podle § 82, č. 3., uh. zák. čl. XI z r. 1918), nejde-li o případ
důchodkového přestupku stíhaného v řízení trestním.
§ 8.
(1) § 9 zákona ustanovuje povšechně, k čemu se má přihlížeti při
stanovení hodnoty poplatné (podrobené dani z obohacení a spojenému s ní
poplatku nemovitostnímu) a hodnoty potřebné pro soudní řízení
pozůstalostní, oceňují-li a odhadují-li předměty úřady a znalci. Znalci
jsou tímto ustanovením vázáni, ať jde o ocenění podle §§ 13 až 22
zákona či o odhad k účelům pozůstalostním, nařízeným z moci úřední nebo
k žádosti strany.
(2) Podle §§ 9 a 10 zákona se daň (poplatek) vyměřuje z ustálené obecné
(prodejní) hodnoty majetkového předmětu. K hodnotě mimořádné (nahodilé,
pomíjející) se nehledí. Rozhodnou jest cena, která by se za tu kterou
věc podle její jakosti, velikosti (množství), polohy a jiných
vlastností dala obecně požadovati nehledíc k zvláštním okolnostem, jako
k osobnímu zájmu dosavadního vlastníka nebo nabyvatele, nebo ke
zvláštním poměrům jiným. Naproti tomu dlužno přihlížeti k takovým
okolnostem, které mají na cenu věci vliv bezpečný a ocenitelný, jako
různá osvobození od dávek a břemen a výsady nebo zase břemena a
obmezení zákonná, nebo z veřejných důvodů plynoucí. Tuto hodnotu má
doznati také strana, a činíc to, má zároveň také oznámiti finančnímu
úřadu všechny okolnosti a pomůcky k vyšetření hodnoty potřebné, k čemuž
může býti také vyzvána a zákonnými prostředky (předcházející § 7, odst.
3.) poháněna finančním úřadem.
§ 9.
§§ 9 až 11 a 13 až 24 zákona se vztahují na všechna nabytí podrobená
dani z obohacení, § 12 jen na nabytí pozůstalostní.
§ 10.
(1) §em 11 zákona se stala pro nabytí, na něž se zákon vztahuje,
ustanovení zákona ze dne 11. června 1919, č. 329 Sb. z. a n.,
bezúčinnými. Jinou odhadní cenou tuzemské bursy podle ost. 1., věty 2.,
§u 11 zákona se rozumí ocenění dané bursou na požádání finančního úřadu
nebo strany tenkráte, když tu není kursu vůbec, nebo když jest poslední
kurs starší jednoho měsíce.
(2) Na základě odst. 2. §u 11 zákona se ustanovuje, že se má cizí měna
přepočítávati podle §§ 1 a 3 vlád. nař. ze dne 24. února 1921, č. 80
Sb. z. a n.
§ 11.
§ 12 zákona stanoví hodnotu budov, kterou finanční úřad jest oprávněn
vzíti za podklad pro vyměření daně (poplatku). Není-li budova pronajata
celá nebo její část, vyšetří se činžovní hodnota nepronajatých
místností podle zásad platných v takovém případě pro vyměření daně
činžovní.
§ 12.
(1) Nepokládá-li finanční úřad hodnotu podle ustanovení §§ 10 až 12
zákona za přiměřenou, vyšetří se poplatná hodnota, jestliže se o ní
finanční úřad a poplatník nedohodnou, znaleckým oceněním podle §§ 13 až
22 zákona. Pro sestavení seznamu znalců (§ 13 zákona) vyžádá si soud
návrhy zemědělských, průmyslových a jiných korporací.
(2) Finanční úřad postupuje nejprve podle § 13, odst. 2. až 4., zákona.
Potom se postupuje takto:
1. Nejmenuje-li poplatník v osmidenní lhůtě §u 13, odst. 4., zákona
svého znalce, zažádá finanční úřad, nedohodne-li se s poplatníkem
jinak, za jmenování znalce podle § 16 zákona soudem. Na tento následek
buď poplatník při jmenování znalce upozorněn. Dvouměsíční lhůta §u 16
zákona plyne, nepodá-li poplatník v osmidenní lhůtě ani námitky proti
znalci jmenovanému finančním úřadem, od uplynutí této lhůty, jinak od
podání námitek.
2. Jmenuje-li poplatník sice v osmidenní lhůtě svého znalce (ze
soudního seznamu - § 13 zákona - nebo mimo něj), ale podá-li zároveň
námitky proti znalci jmenovanému finančním úřadem, zažádá finanční úřad
do dvou měsíců od podání námitek, nedohodne-li se s poplatníkem jinak,
za jmenování znalců podle § 16 zákona soudem. Také na tento následek
buď poplatník při jmenování znalce upozorněn.
§ 13.
Také finanční úřad jest oprávněn činiti námitky proti znalci
jmenovanému poplatníkem. Čině námitky, vybídne finanční úřad
poplatníka, aby se do osmi dnů vyjádřil, uznává-li je čili nic, a
upozorní jej, že nevyjádří-li se vůbec nebo neuzná-li námitek po
uplynutí osmidenní lhůty, zažádá do dvou měsíců od dodání námitek za
jmenování znalců podle § 16 zákona osudem, a že, že uzná-li poplatník
námitky v osmidenní lhůtě, zažádá za toto jmenování tenkráte, nebude-li
dosaženo dohody ve lhůtě finančním úřadem stanovené.
§ 14.
(1) Když se finanční úřad a poplatník o znalcích dohodli, oznámí to
finanční úřad znalcům a udá jim zároveň věc, kterou mají oceniti, a den
rozhodný pro stanovení ceny. Znalci oznámí společně finančnímu úřadu,
kde a kdy budou věc ohledávati - ač není-li ohledání podle povahy věci
zbytečné - a to nejméně čtrnáct dní před ohledáním. Finanční úřad
oznámí pak totéž bez průtahu poplatníkovi.
(2) Po ohledání věci oznámí znalci do čtrnácti dnů finančnímu úřadu
písemně svůj společný posudek o hodnotě, na níž se shodli. Tuto lhůtu
může finanční úřad z důležitých důvodů prodloužiti.
(3) Nedohodnou-li se znalci, podá každý z nich posudek samostatných
nebo si oba vyhradí podati svůj posudek zároveň nebo společně s
posudkem znalce třetího a zároveň oznámí finančnímu úřadu, kterého
třetího znalce si zvolili. Finanční úřad zpraví o tom stranu. Třetí
znalec oznámí finančnímu úřadu, kdy a kde bude konati své ohledání
věci, a to nejméně čtrnáct dní před ohledáním. Finanční úřad oznámí pak
totéž bez průtahu poplatníkovi. Po ohledání věci oznámí třetí znalec do
čtrnácti dnů finančnímu úřadu písemně svůj posudek, podle okolností
zároveň nebo společně se znalci ostatními.
(4) Když znalci posudek předložili (odst. 2. a 3.), finanční úřad
oznámí výsledek poplatníkovi s tím, že jest mu volno do posudku v
desítidenní lhůtě nahlédnouti.
(5) Jestliže se původní dva znalci o třetím znalci neshodli, oznámí to,
podávajíce své samostatné posudky o hodnotě nebo vyhrazujíce si podati
je zároveň nebo společně s posudkem znalce třetího (odst. 3.),
finančnímu úřadu a zároveň udají, zdali požádali nebo požádají okresní
soud za ustanovení třetího znalce sami čili nic. V tomto druhém případě
požádá za jeho ustanovení finanční úřad (§ 14, odst. 2., zákona). Soud
oznámí v obou případech, koho ustanovil třetím znalcem, oběma znalcům
původním, finančnímu úřadu a poplatníkovi. Dále se postupuje podle
odstavce 3., věta 3. a násl.
(6) O postupu při ohledání věci může k návrhu přítomného účastníka musí
býti pořízen zápis, jejž znalci předloží spolu se svými posudky
finančnímu úřadu. Zápis jest kolku prost.
§ 15.
Dohodnou-li se o tom finanční úřad a poplatník, může býti navrženo, aby
znalce jmenoval hned soud podle § 16 zákona.
§ 16.
(1) Žádost za jmenování znalců soudem (§ 16 zákona) podává se u soudu
pozůstalostního, jde-li o daň dědickou z pozůstalosti soudem (notářem
jako soudním komisařem, veřejným notářem) projednávané. Jde-li o daň
dědickou z pozůstalosti soudem (notářem) neprojednávané, podává se
žádost u soudu, který by byl příslušným, kdyby byla pozůstalost soudem
projednávána. Jde-li o daň dědickou z jiného nabytí než pozůstalostního
nebo o daň darovací, podává se žádost u okresního soudu, v jehož obvod
oceňovaná věc nebo její větší část leží.
(2) K tomu, zdali je žádost podána v zákonné lhůtě dvou měsíců, hledí
soud jen na námitku účastníka, který žádost nepodal. Tato námitka může
býti vznesena jen v osmidenní lhůtě, kterou druhému účastníku, jenž
žádosti nepodal, určí soud k tomu, aby jmenoval svého znalce
(následující odstavec).
(3) Nejmenuje-li žadatel svého znalce již v žádosti, vybídne jej soud,
aby tak učinil do osmi dnů. Zároveň vybídne soud také účastníka, který
žádosti nepodal, aby druhého znalce jmenoval v téže lhůtě.
(4) Soud oznámí znalce tím kterým účastníkem jmenovaného druhému
účastníkovi s vybídnutím, aby do osmi dnů podal proti jmenovanému
znalci eventuelní námitky. O námitkách rozhodne soud s konečnou
platností.
(5) Když byli znalci ustanoveni s konečnou platností, oznámí jim soud
místo a dobu ohledání věci aspoň čtrnáct dní předem (§ 16, odst. 2.,
věta 2., zákona) a vezme je, je-li toho potřebí, do přísahy (§ 17,
odst. 2., zákona).
(6) Po ohledání věci oznámí znalci do čtrnácti dnů písemně svůj
společný posudek o hodnotě, na níž se dohodli. Tuto lhůtu může soud z
důležitých důvodů prodloužiti. Když znalci posudek předložili, soud
oznámí výsledek (zjištěnou hodnotu) finančnímu úřadu a poplatníkovi s
tím, že jest jim volno do posudku nahlédnouti a podati proti němu do
třicíti dnů stížnost (§ 19, odst. 1., zákona).
(7) Neshodnou-li se znalci, podá každý z nich posudek samostatný nebo
si oba vyhradí podati svůj posudek zároveň nebo společně s posudkem
znalce třetího, a zároveň oznámí soudu, kterého třetího znalce si
zvolili. Soud oznámí třetího znalce oběma účastníkům a postupuje
obdobně podle odst. 4. a 5. O dalším postupu třetího znalce a soudu
platí ustanovení předcházejícího odstavce 6.
(8) Neshodnou-li se znalci o třetím znalci, oznámí to, podívajíce své
samostatné posudky o hodnotě nebo vyhrazujíce si podati je zároveň nebo
společně s posudkem znalce třetího, soudu. Soud ustanoví třetího znalce
a postupuje obdobně podle předcházejícího odstavce 5. Třetí znalec,
podle okolností spolu s ostatními znalci, a soud postupují pak obdobně
podle předcházejícího odstavce 6.
(9) Při ohledání věci soud svým zástupcem přítomen není. O postupu při
něm pořídí znalci zápis, jejž předloží spolu se svými posudky soudu.
Zápis jest kolku prost.
(10) Poplatky znalců upraví soud, a žádal-li za provedení znaleckého
posudku poplatník (§ 18, posl. odst., zákona), také je od něho vybere.
§ 17.
(1) Při jmenování dvou znalců na návrh účastníků podle § 20 zákona
postupuje soud podle obdoby §u 16 zák. a §u 16, odst. 3. a 4., tohoto
nařízení.
(2) Soud, oznamuje znalce podle § 16, odst. 4., tohoto nařízení, oznámí
účastníkům také jména soudce a finančního úředníka, kteří jsou členy
oceňovací komise, a jejich náměstků (§ 20 zákona), a platí v té příčině
obdobně § 16, odst. 4., tohoto nařízení (§ 21, odst. 1., zákona).
(3) O útratách řízení před komisí rozhodne soud, u něhož zasedá
odvolací komise, samosoudcem.
§ 18.
Za snížení daně (poplatku) podle § 24 zákona nutno zažádati do tří let
od prodeje nemovitostí (§ 77 rak. popl. zák. a § 157 uh. popl.
pravidel).
§ 19.
(1) Má-li se použíti § 25, odst. 1., zákona, srovnává se celková čistá
hodnota majetku, podrobeného dávce z majetku podle zákona ze dne 8.
dubna 1920, č. 309 Sb. z. a n., s celkovou čistou hodnotou majetku
podrobeného dani dědické.
(2) Je-li čistá hodnota majetku prvého tak vysoká jako čistá hodnota
majetku druhého nebo vyšší, sníží se o zákonné srážky celá daň dědická
z těch nápadů, na které se § 25 zákona vztahuje.
(3) Je-li však čistá hodnota majetku prvého nižší než čistá hodnota
majetku druhého, sníží se jen ten díl daně dědické, který odpovídá
poměru čisté hodnoty majetku prvého k čisté hodnotě majetku druhého.
Jestliže na př. čistá hodnota zůstavitelova majetku, dávce z majetku
podrobeného, činila 100.000 Kč a čistá hodnota jeho pozůstalosti 200.00
Kč, jest poměr obou hodnot 1 : 2 a o zákonné srážky se sníží jen
polovina daně dědické příslušného nabyvatele pozůstalosti.
(4) Je-li však prokázáno, že určitá věc, podrobená dávce z majetku,
nebo její hodnota připadla určitému nabyvateli, připadá výhoda v
příčině této věci nebo její hodnoty podle obdoby předcházejících
odstavců jen tomuto nabyvateli, má-li podmínky zákonem žádané.
(5) Snížení daně podle § 25 zákona se připouští jen při prvním dědickém
nápadu, který má povahu zákonem žádanou.
(6) Doložené žádosti (§ 25 zákona) za snížení dědické daně se podávají
u toho úřadu, který tuto daň vyměřil, a to do tří měsíců po doručení
platebního rozkazu na ni, a byla-li dávka z majetku vyměřena později
než daň dědická, do tří měsíců po doručení platebního rozkazu na dávku
z majetku.
§ 20.
Dokud nebude ministerstvem financí (§ 26 zákona) ustanoveno jinak,
platí o tom, který úřad vyměřuje daň a jak se daň zapravuje, ustanovení
dosavadní.
§ 21.
Přiznání, přiznání dodatečná, předběžná oznámení a průkazy podle § 30
vlád. nařízení ze dne 9. října 1920, č. 587 Sb. z. a n., jež se staly
ustanovením §u 31 zákona nutnými, buďtež podány do konce srpna 1922.
§ 22.
Účinnost tohoto nařízení se počíná zároveň s účinností zákona (§ 33
zákona). Jeho provedením se pověřuje ministr financí se souhlasem
zúčastněných ministrů.
|Sazba daně z obohacení (§ 2, odst. 2., tohoto nařízení). |
|Třída|Nabyvatelé |Z části čisté ceny nabývaného jmění v korunách československých |
| | |do |z |z |z |z |z |z |z dalších |z dalších |z dalších |z dalších |přes |
| | |5000|dalších|dalších|dalších|dalších|dalších|dalších|500.000 do|1,000.000 |3,000.000 |5,000.000 |10,000.000 |
| | | |5000 do|15.000 |25.000 |50.000 |150.000|250.000|1,000.000 |do |do |do | |
| | | |10.000 |do |do |do |do |do | |2,000.000 |5,000.000 |10,000.000 | |
| | | | |25.000 |50.000 |100.000|250.000|500.000| | | | | |
| | |činí procento daně |
| | |a |b |c |d |e |f |g |h |ch |i |j |k |
|I. |Děti, vnuci |2 |3 |3.5 |4 |5 |6 |7 |9 |13 |18 |24 |26 |
| |a manželé |100 |250 |775 |1.775 |4.275 |13.275 |30.775 |75.775 |205.775 |745.775 |1,945.775 | |
| |(viz také | | | | | | | | | | | | |
| |pozn. 12., | | | | | | | | | | | | |
| |odst. 2., a | | | | | | | | | | | | |
| |pozn. 13.) | | | | | | | | | | | | |
|II. |Ostatní |3 |5 |6 |7 |8 |9 |11 |14 |18 |22 |26 |31 |
| |příbuzní |150 |400 |1.300 |3.050 |7.050 |20.550 |48.050 |118.050 |298.050 |958.050 |2,258.050 | |
| |v přímé | | | | | | | | | | | | |
| |linii (viz | | | | | | | | | | | | |
| |také pozn. | | | | | | | | | | | | |
| |12., odst. | | | | | | | | | | | | |
| |3.) | | | | | | | | | | | | |
|III. |Sourozenci |5 |7 |9 |11 |13 |15 |18 |21 |25 |29 |33 |38 |
| |(viz také |250 |600 |1.950 |4.700 |11.200 |33.700 |78.700 |183.700 |433.700 |1,303.700 |2,953.700 | |
| |pozn. 12., | | | | | | | | | | | | |
| |odst. 3. a | | | | | | | | | | | | |
| |4.) | | | | | | | | | | | | |
|IV. |Děti a vnuci|7 |9 |11 |13 |15 |17 |20 |23 |27 |31 |35 |40 |
| |sourozenců |350 |800 |2.450 |5.700 |13.200 |38.700 |88.700 |203.700 |473.700 |1,403.700 |3,153.700 | |
| |(viz také | | | | | | | | | | | | |
| |pozn. 12., | | | | | | | | | | | | |
| |odst. 4.) | | | | | | | | | | | | |
|V. |Ostatní |10 |12 |13 |15 |17 |19 |22 |25 |29 |33 |37 |42 |
| |poboční |500 |1.100 |3.050 |6.800 |15.300 |43.800 |98.800 |223.800 |518.800 |1,503.800 |3,353.800 | |
| |příbuzní do | | | | | | | | | | | | |
| |IV. stupně | | | | | | | | | | | | |
| |(viz také | | | | | | | | | | | | |
| |pozn. 12., | | | | | | | | | | | | |
| |odst. 4., a | | | | | | | | | | | | |
| |pozn. 13.) | | | | | | | | | | | | |
|VI. |Ostatní |15 |19 |23 |25 |27 |30 |34 |38 |42 |46 |50 |55 |
| |osoby |750 |1.700 |5.150 |11.400 |24.900 |69.900 |154.900|344.900 |764.900 |2,144.900 |4,644.900 | |
| |s vynětím | | | | | | | | | | | | |
| |třídy VII. | | | | | | | | | | | | |
|VII. |Obce a |3 |3 |3 |3 |3 |3.5 |4 |5 |6 |7 |8 |10 |
| |samosprávné |150 |300 |750 |1.500 |3.000 |8.250 |18.250 |43.250 |103.250 |313.250 |713.250 | |
| |svazky, dále| | | | | | | | | | | | |
| |věnování pro| | | | | | | | | | | | |
| |účely | | | | | | | | | | | | |
| |vyučovací, | | | | | | | | | | | | |
| |dobročinné a| | | | | | | | | | | | |
| |lidumilné | | | | | | | | | | | | |
Poznámky k sazbě.
(V následujících poznámkách se označuje císařské nařízení ze dne 15.
září 1915, č. 278 ř. z., jako "cís. nař.", vládní nařízení ze dne 24.
ledna 1920, č. 53 Sb. z. a n., jako "vlád. nař. č. 53", vládní nařízení
ze dne 24. června 1920, č. 403 Sb. z. a n., jako "vlád. nař. č. 403" a
zákon ze dne 12. srpna 1921, č. 337 Sb. z. a n., jako "zákon".)
K dani dědické.
1. Pozůstalosti, záležející toliko v movitých věcech, jichž úhrnná
hodnota beze srážky břemen nepřevyšuje 400 Kč, jsou osvobozeny od
dědické daně [pozn. 1. k pol. 1. sazby cís. nař., čl. III, pozn. 1.,
vlád. nař. č. 53 a § 3, písm f), vlád. nař. č. 403].
2. Pozůstalosti po účastnících války (§ 4, odst. 1., cís. nař. ze dne
15. září 1915, č. 275 ř. z., a § 20 uh. zák. čl. XI z r. 1918) jsou v
příčině nápadů v přímé příbuzenské linii a ve prospěch druhého manžela
osvobozeny od dědické daně, nepřevyšuje-li ryzí hodnota pozůstalosti
20.000 Kč. Při ryzí hodnotě pozůstalosti vyšší než 20.000 Kč až do
50.000 Kč snižuje se dědická daň pro tyto nápady na čtvrtinu, při ryzí
hodnotě pozůstalosti vyšší než 50.000 Kč na polovinu sazebního obnosu
[pozn. 2. k pol. 1. cís. nař., čl. III, pozn. 2., vlád. nař. č. 53 a §
3, písm. g), vlád. nař. č. 403].
3. Nezletilým dětem (vnukům) zůstavitelovým přísluší za každý rok,
scházející do plnoletí, sleva daně dědické na ně připadající, a to při
nápadech do 10.000 Kč 5%ní (nejvýše však do 100 %) a při nápadech do
50.000 Kč 3%ní.
Zlomek roku aspoň šestiměsíční počítá se za celý rok (poznámka 4. k
sazbě zkona).
4. Manželka zůstavitelova, prokáže-li nemajetnost, platí při nápadech
nepřevyšujících cenu 10.000 Kč polovici dědické daně (pozn. 5. k sazbě
zákona).
K dani darovací.
5. Při darech movitých věcí jest poplatnost nezávislá na sepsání
listiny (listinném osvědčení).
Od daně jsou osvobozeny dary movitých věcí v ryzí ceně:
a) do 2000 Kč bez listinného osvědčení;
b) do 300 Kč i při listinném osvědčení.
Darování movitých věcí v období tříletém týmž dárcem témuž obdarovanému
pokládají se při posuzování daňové po na svými a sazby za jednotný dar,
podrobený dani z úhrnné hodnoty darovaných věcí, ať jsou dary osvědčeny
listinou čili nic; ustanovení toto nevztahuje se však na obvyklé dary
mezi manželi, dále mezi příbuzenstvem do druhého stupně a na dary zeti
nebo snaše do 2000 Kč, mezi jinými osobami do 1000 Kč [čl. III, pozn.
6., vlád. nař. č. 53 a § 3, pozn. k), vlád. nař. č. 403].
6. Na darování samosprávným svazkům a jiným osobám, uvedeným v saz.
pol. 75, písm. b) zákona ze dne 9. února 1850, č. 50 ř. z., a v saz.
pol. 85, č. 2 uherské popl. sazby, vztahují se ustanovení tam vydaná
[pozn. 2. k pol. 2. cís. nař., čl. III, pozn. 7., vlád. nař. č. 53 a §
3, písm l), vlád. nař. č. 403].
K dani z obohacení.
7. Daň buď zapravena z ryzí hodnoty jmění napadlého (darovaného) [věta
1. pozn. 4., k pol. 1., cís. nař., čl. III, věta 1. pozn. 4., vlád.
nař. č. 53 a § 3, písm. i), vlád. nař. č. 403]. Při vyměření rozloží se
každé nabytí v obnosy uvedené v jednotlivých stupnicích sazby. Obnos,
spadající do nejvyšší stupnice, zarovná se dolů na 100 Kč; při obnosech
do 100 Kč, spadajících do nejnižší stupnice, zarovnává se po 20 Kč dolů
(věta 1. a 2. pozn. 6. k sazbě zákona).
8. Daň buď vyměřena tím způsobem, že z obnosu hodnoty nápadu (daru) po
srážce daně nesmí nikdy zbýti méně než z nejvyššího obnosu hodnoty
nejblíže nižšího stupně sazby po srážce daně naň vypadajícího [pozn. 5.
k pol. 1. sazby cís. nař., čl. III, pozn. 5., vlád. nař. č. 53 a § 3,
písm. j), vlád nař. č. 403], a aby, je-li hranice pro osvobození nebo
úlevu překročena, ze zdaněné hodnoty po odečtení daně nezbylo méně, než
kdyby hranice překročena nebyla (§ 2, odst. 7., tohoto nařízení).
9. Převádí-li se právo vlastnické k nemovité věci za příčinou smrti
nebo darováním mezi živými, buď kromě daně z obohacení zapraven též
poplatek z převodu nemovitosti [pozn. 1., k pol. 1. a 2. sazby cís.
nař., čl. III, pozn. 8., vlád. nař. č. 53 a § 2, písm. a) a c), vlád.
nař. č. 403].
10. Poplatky z nemovitostí, v poznámce 9. uvedené, buďtež vyměřovány
podle hodnotových stupnic po 40 Kč; každý zbytek pod 40 Kč, jenž činí 2
Kč nebo více, buď považován za úplný, zbytek pod 2 Kč buď ponechán
nepovšimnut [pozn. 2. k pol. 1. a 2. sazby cís. nař., čl. III, pozn.
9., vlád. nař. č. 53 a § 3, písm m), vlád. nař. č. 403].
11. Mezi zrozením manželským a nemanželským (pokud bylo prokázáno) se
nerozeznává (pozn. 1. k sazbě zákona).
12. Manželé patří do I. třídy sazby jen potud, pokud nejsou ani
rozvedeni ani rozloučeni, snoubenci, jedná-li se o smlouvy svatební.
Téže výhody požívají také osoby, uvedené v § 5, odst. 2., zákona ze dne
17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. z r. 1920, t. j. není-li tu
manželky podle předcházejícího odstavce, nemajetné družky zůstavitelů
(dárců), žily-li se zůstavitelem (dárcem) ve společné domácnosti až do
poplatného nabytí (úmrtím, darováním) nepřetržitě po dobu nejméně pěti
let a měly-li s ním v této době dítě.
Nevlastní a adoptované děti a vnuci, dále manželé vlastních dětí a
vnuků platí daň podle třídy druhé, manželé nevlastních a adoptovaných
dětí (vnuků) daň podle třídy třetí.
Schovanci, pokud se v tomto poměru nalézají u zůstavitele (dárce)
nejméně pět let, nebo nejpozději od 3. roku, ale nejméně 2 léta, dále
příbuzní v přímé linii (s vynětím dětí a vnuků) manžela zůstavitelova
(dárcova), konečně nevlastní a adoptivní rodiče platí daň podle třídy
třetí.
Sourozenci manžela zůstavitelova (dárcova) a manželé sourozenců
zůstavitelových (dárcových) platí daň podle třídy čtvrté, děti a vnuci
osob těch daň podle třídy páté (pozn. 2. k sazbě zákona a § 2, odst.
6., tohoto nařízení).
13. Osoby, které se nalézají v době smrti zůstavitelovy (pokud se týče
v době ujednání darovací smlouvy) nejméně jeden rok ve služebním neb
námezdním poměru k zůstaviteli (dárci), platí daň podle sazby stanovené
pro třídu první, neobnáší-li čistá cena nabývaného jmění více než pět
tisíc Kč, jinak podle sazby, stanovené pro třídu pátou, pokud by beze
zření na tento poměr neplatili daně nižší.
Táž výhoda přísluší veřejným společníkům ohledně podílu zůstavitelova
(dárcova) na dotčené společnosti (pozn. 3. k sazbě zákona).
14. Odkazy a darování samosprávným svazkům náležejí do VII. třídy sazby
zákona, nejde-li o darování, jež jsou vůbec daně prosta [na př. dle
saz. pol. 44/75 b) pop. zák. ze dne 9. února 1850, č. 50 ř. z., nebo
dle saz. pol. 85, č. 2 uherské popl. sazby]. Totéž platí o odkazech a
darováních spolkům, společnostem a ústavům, jejichž jmění dle jich
stanov je věnováno výlučně a trvale účelům v VII. třídě uvedeným, pak o
bezúplatných věnováních k účelům chudinským [pozn. 6. k pol. 1. a 2.
sazby cís. nař., čl. III, pozn. 13., vlád. nař. č. 53 a § 3, písm. r),
vlád. nař. č. 403].
15. Dobročinnými nebo lidumilnými účely po rozumu VII. třídy sazby
zákona buďtež rozuměny obecně prospěšné snahy, jež směřují k tomu, aby
zmírněna byla nouze (chudoba, nuznost) nebo zabráněno jí v kruhu
obyvatelstva prostorově neb určitými znaky ohraničeného, nebo aby
prokázána byla láska ku bližnímu ve prospěch obecného blaha.
Požaduje-li poplatník tuto zmírněnou sazbu a nevysvítá-li již z obsahu
posledního pořízení, nadační nebo darovací listiny, že jde o dary ve
prospěch nadací k vyučovacím, dobročinným a lidumilným účelům, nechť to
prokáže finančnímu úřadu první stolice (na Slovensku a v Podkarpatské
Rusi bernímu úřadu) a předloží příslušné doklady. Jako doklady berou se
tu v úvahu obzvláště všechny písemnosti povahu daru blíže označující,
jako na př. spolkové stanovy, korespondence věnujícího a pod.
Při věnování spolkům, společnostem a ústavům dlužno mimo to podati
průkaz, že jmění těchto sdružení dle jejich stanov výhradně a trvale je
věnováno vyučovacím, dobročinným a lidumilným účelům a tudíž že také
jen k takovým účelům lze ho použíti, když sdružení se zruší. Finanční
úřad první stolice (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi berní úřad, když
bylo dříve jeho návrh schválilo finanční ředitelství) rozhodne s
výjimkou v pozn. 16. uvedenou o tom, zda jsou tu podmínky pro použití
zmíněné sazby daňové.
Nadace a věnování, směřující význačně k obecně prospěšným účelům, třeba
by nebyly věnovány vyučování, dobročinnosti nebo lidumilnosti, jsou
postaveny na roveň nadacím a věnováním označeným v VII. třídě sazby při
používání těchto ustanovení, jakož i pozn. 14., bude-li prokázáno, že
(a pokud) nadace (věnování) je k tomu určena, aby zvláštní měrou
podporovala obecné blaho ve vědeckém, hospodářském nebo jiném ohledu.
Při věnováních tohoto druhu spolkům, společnostem a ústavům buď obdobně
použito ustanovení první věty odstavce 3. této poznámky.
Žádost buď podána u finančního úřadu první stolice (na Slovensku a v
Podkarpatské Rusi u berního úřadu). Finanční ministerstvo rozhodne dle
volného uvážení o tom, zda a pokud se povolí výhoda [pozn. 7. k pol. 1.
a 2. sazby cís. nař. a čl. III, pozn. 14., vlád. nař. č. 53 v
souvislosti s §§ 58 a 59 min. nař. ze dne 29. prosince 1915, č. 397 ř.
z., a § 3, písm. s), t) a u), vlád. nař. č. 403].
16. Bezúplatná věnování ve prospěch cizozemských nadací (samosprávných
svazků, spolků, společností, ústavů) druhu v VII. třídě sazby
označeného při použití daňových sazeb tam ustanovených za obdobného
šetření ustanovení odstavců pozn. 14. a 15. jsou na roveň postavena
bezúplatným věnováním ve prospěch tuzemských nadací téhož druhu,
prokáže-li osoba daní povinná v žádosti, již nutno podati u finančního
úřadu první stolice (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi u berního
úřadu), kromě předpokladů v odst. 2. až 5. pozn. 15. uvedených také
skutečnost, že zákony dotyčného státu neustanovují pro věnování toho
druhu vyšší dědickou neb darovací dávku státní, než jaká jest v VII.
třídě sazby stanovena, a že také věnování takovým československým
nadacím (samosprávným svazkům, spolkům, společnostem a ústavům)
neposuzuje se buď vůbec nepříznivěji neb aspoň že se tu předpokládá
vzájemnost.
Ministerstvo financí rozhodne dle volného uvážení o tom, zda se povolí
výhoda [pozn. 8. k pol. 1. a 2. sazby cís. nař. a čl. III, pozn. 15.,
vlád. nař. č. 53 v souvislosti s § 60 min. nař. ze dne 29. prosince
1915, č. 397 ř. z., a § 3, písm. v), vlád. nař. č. 403].
17. Československý červený kříž jest osvobozen od kolků,
bezprostředních poplatků a daně z obohacení vzhledem ke svému movitému
a nemovitému majetku na dobu, pokud se jeho jmění upotřebuje podle
zásad, spočívajících na platných usneseních ženevské konvence. Při
bezplatných věnováních mezi živými Československému červenému kříži
přísluší osvobození od kolků, bezprostředních poplatků a daně z
obohacení také tomu, kdo učinil věnování [pozn. 9. k pol. 1. a 2. cís.
nař., čl. III, pozn. 16., vlád. nař. č. 53 a § 3, písm. y), vlád. nař.
č. 403].
Poplatkové (daňové) úlevy, stanovené v §§ 1 a 3 cís. nař. ze dne 31.
října 1914, č. 315 ř. z. (věnování k účelům válečné péče), zůstávají v
platnosti (čl. III, pozn. 16., vlád. nař. č. 53).
Dr. Beneš v. r.
Udržal v. r.
Staněk v. r.
Dr. Dolanský v. r.
Černý v. r.
Tučný v. r.
Šrámek v. r.
Dr. Dérer v. r.
A. Novák v. r.
L. Novák v. r.
Srba v. r.
Habrman v. r.
Dr. Vrbenský v. r.
Dr. Mičura v. r.
