304/2009 Sb.
ZÁKON
ze dne 23. července 2009,
kterým se mění zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve
znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů,
ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna zákona o správě daní a poplatků
Čl. I
Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č.
35/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 302/1993 Sb., zákona č.
315/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č.
255/1994 Sb., zákona č. 59/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č.
323/1996 Sb., zákona č. 61/1997 Sb., zákona č. 242/1997 Sb., zákona č.
91/1998 Sb., zákona č. 168/1998 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č.
159/2000 Sb., zákona č. 218/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., zákona č.
367/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č.
271/2001 Sb., zákona č. 320/2001 Sb., zákona č. 226/2002 Sb., zákona č.
320/2002 Sb., zákona č. 322/2003 Sb., zákona č. 354/2003 Sb., zákona č.
438/2003 Sb., zákona č. 440/2003 Sb., zákona č. 479/2003 Sb., zákona č.
19/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 254/2004 Sb., zákona č.
436/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 554/2004 Sb., zákona č.
179/2005 Sb., zákona č. 215/2005 Sb., zákona č. 381/2005 Sb., zákona č.
413/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č.
62/2006 Sb., zákona č. 70/2006 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č.
115/2006 Sb., zákona č. 214/2006 Sb., zákona č. 230/2006 Sb., zákona č.
267/2006 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 270/2007 Sb., zákona č.
296/2007 Sb. a zákona č. 122/2008 Sb., se mění takto:
1. V § 25 odstavec 2 zní:
„(2) Pokutu ukládá ve všech případech porušení mlčenlivosti podle § 24
příslušné finanční ředitelství. Porušil-li však povinnost mlčenlivosti
pracovník finančního ředitelství nebo ústředního orgánu státní správy,
ukládá pokutu ministerstvo. Stejnopis rozhodnutí o uložení pokuty zašle
finanční ředitelství daňovému subjektu dotčenému porušením
mlčenlivosti.“.
2. V § 32 odstavec 3 zní:
„(3) Rozhodnutí obsahuje odůvodnění, nestanoví- li tento nebo zvláštní
daňový zákon jinak, pokud nejde o případ, kdy správce daně reaguje na
tvrzení daňového subjektu beze změny nebo je odůvodnění tomuto daňovému
subjektu známé z jiného dokumentu. V takovém případě správce daně na
tento dokument ve svém rozhodnutí odkáže. V odůvodnění správce daně
stručně a jasně uvede důvody pro vydání rozhodnutí. V odůvodnění
rozhodnutí, které bylo vydáno na základě dokazování, správce daně dále
uvede, které skutečnosti má za prokázané a o které důkazy opřel svá
skutková zjištění, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil a jak
věc posoudil po právní stránce.“.
3. V § 44 se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3) Výzvy správce daně podle odstavce 1 není potřeba, bylo-li v
insolvenčním řízení rozhodnuto o úpadku daňového subjektu a má-li být
splněna povinnost uložená daňovému subjektu podle § 40b odst. 1.“.
4. V § 46 se na konci odstavce 7 doplňuje věta, která zní: „Pokud
správce daně vydá dodatečný platební výměr po provedené daňové
kontrole, má odvolání proti němu odkladný účinek.“.
5. V § 47 odstavec 1 zní:
„(1) Pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak, nelze daň vyměřit
ani doměřit, či přiznat nárok na daňový odpočet po uplynutí tří let od
konce zdaňovacího období, v němž vznikla daňová povinnost, nebo do tří
let od vzniku daňové povinnostiu těch daní, které nemají zdaňovací
období.“.
6. V § 60 odstavec 3 zní:
„(3) Povolení posečkání daně a povolení splátek může být vázáno na
podmínky. Po dobu, po kterou daňový subjekt tyto podmínky plní, se
skutečnost povolení posečkání a povolení splátek zohledňuje při
vystavení potvrzení podle § 62 odst. 7.“.
7. § 72 včetně nadpisu zní:
„§ 72
Zástavní právo
(1) K zajištění daňové pohledávky a jejího příslušenství může správce
daně zřídit rozhodnutím zástavní právo. Ke zjištění předmětu zástavy má
správce daně oprávnění podle § 15. V ostatním platí ustanovení
občanského zákoníku, pokud tento zákon nestanoví jinak.
(2) Rozhodnutí musí obsahovat označení daňové pohledávky, její výši a
předmět zástavního práva.
(3) Rozhodnutí o zřízení zástavního práva může správce daně z vlastního
anebo z jiného podnětu změnit anebo zrušit.
(4) Správce daně je oprávněn pro účely podle odstavce 1 vyzvat daňového
dlužníka, aby předložil soupis svého majetku. Daňový dlužník je povinen
této výzvě ve stanovené lhůtě vyhovět.
(5) Zástavní právo vzniká doručením rozhodnutí o zřízení zástavního
práva daňovému dlužníkovi. Zástavní právo k nemovitosti evidované v
katastru nemovitostí, jakož i k dalším věcem, o kterých jsou vedeny
veřejné registry, vzniká doručením rozhodnutí o zřízení zástavního
práva katastrálnímu úřadu, popřípadě tomu, kdo vede veřejný registr.
(6) Správce daně může rozhodnout o zřízení zástavního práva k majetku
vlastníka, odlišného od daňového dlužníka, jehož nedoplatek je
zajišťován, a to na základě písemného souhlasu vlastníka s úředně
ověřeným podpisem.
(7) Zajištění daňového nedoplatku, včetně nákladů vzniklých s převzetím
zástavy správcem daně, se provádí na náklady daňového dlužníka.
Neuhradí-li daňový dlužník tyto náklady, správce daně je oprávněn je
vymáhat postupem podle § 73 a 73a.
(8) Zástavní právo zřízené rozhodnutím správce daně zaniká rovněž
právní mocí rozhodnutí, kterým správce daně ruší zástavní právo.“.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o daních z příjmů
Čl. II
Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 35/1993
Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 196/1993
Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 85/1994
Sb., zákona č. 114/1994 Sb., zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 32/1995
Sb., zákona č. 87/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 149/1995
Sb., zákona č. 248/1995 Sb., zákona č. 316/1996 Sb., zákona č. 18/1997
Sb., zákona č. 151/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 210/1997
Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 111/1998 Sb., zákona č. 149/1998
Sb., zákona č. 168/1998 Sb., zákona č. 333/1998 Sb., zákona č. 63/1999
Sb., zákona č. 129/1999 Sb., zákona č. 144/1999 Sb., zákona č. 170/1999
Sb., zákona č. 225/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č.
3/2000 Sb., zákona č. 17/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č.
72/2000 Sb., zákona č. 100/2000 Sb., zákona č. 103/2000 Sb., zákona č.
121/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 241/2000 Sb., zákona č.
340/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 117/2001 Sb., zákona č.
120/2001 Sb., zákona č. 239/2001 Sb., zákona č. 453/2001 Sb., zákona č.
483/2001 Sb., zákona č. 50/2002 Sb., zákona č. 128/2002 Sb., zákona č.
198/2002 Sb., zákona č. 210/2002 Sb., zákona č. 260/2002 Sb., zákona č.
308/2002 Sb., zákona č. 575/2002 Sb., zákona č. 162/2003 Sb., zákona č.
362/2003 Sb., zákona č. 438/2003 Sb., zákona č. 19/2004 Sb., zákona č.
47/2004 Sb., zákona č. 49/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č.
280/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 360/2004 Sb., zákona č.
436/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 628/2004 Sb., zákona č.
669/2004 Sb., zákona č. 676/2004 Sb., zákona č. 179/2005 Sb., zákona č.
217/2005 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č. 357/2005 Sb., zákona č.
441/2005 Sb., zákona č. 530/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č.
552/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č.
109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č.
189/2006 Sb., zákona č. 203/2006 Sb., zákona č. 223/2006 Sb., zákona č.
245/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č.
29/2007 Sb., zákona č. 67/2007 Sb., zákona č. 159/2007 Sb., zákona č.
261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 362/2007 Sb., zákona č.
126/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 482/2008 Sb., zákona č.
2/2009 Sb. a zákona č. 87/2009 Sb., se mění takto:
1. V § 24 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se
písmeno zt), které zní:
„zt) paušální výdaj na dopravu silničním motorovým vozidlem ^3d) (dále
jen „paušální výdaj na dopravu“), pokud nebyl uplatněn výdaj na dopravu
silničním motorovým vozidlem podle písmene k) bodu 4 tohoto odstavce,
ve výši 5 000 Kč za každý celý kalendářní měsíc zdaňovacího období nebo
období, za které se podává daňové přiznání, ve kterém poplatník
využíval příslušné silniční motorové vozidlo k dosažení, zajištění nebo
udržení zdanitelných příjmů, s výjimkou příjmů podle § 10, a současně
toto silniční motorové vozidlo nepřenechal ani po část příslušného
kalendářního měsíce k užívání jiné osobě. Používá-li poplatník některé
silniční motorové vozidlo, u něhož uplatňuje paušální výdaj na dopravu,
pouze zčásti k dosažení, zajištění a udržení zdanitelného příjmu, lze
na takové silniční motorového vozidlo uplatnit pouze část paušálního
výdaje na dopravu stanoveného dle předchozí věty ve výši 80 % této
částky (dále jen „krácený paušální výdaj na dopravu“). Pokud poplatník
u některého vozidla uplatní v souladu s předchozí větou krácený
paušální výdaj na dopravu, potom pro účely tohoto zákona platí, že
ostatní vozidla, u nichž poplatník v souladu s tímto ustanovením
uplatní paušální výdaje na dopravu, užívá výlučně k dosažení, zajištění
a udržení zdanitelných příjmů. Pro účely tohoto zákona se má za to, že
poplatník užívá silniční motorové vozidlo, u kterého uplatňuje paušální
výdaj na dopravu, výlučně k dosažení, zajištění nebo udržení
zdanitelných příjmů, pokud tak prohlásí, není-li prokázáno jinak.
Paušální výdaj na dopravu možno uplatnit nejvýše za 3 vlastní silniční
motorová vozidla zahrnutá nebo nezahrnutá do obchodního majetku nebo v
nájmu za zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové
přiznání.“.
2. V § 25 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se
písmeno zp), které zní:
„zp) výdaje (náklady) na spotřebované pohonné hmoty a parkovné
vynaložené v souvislosti s užíváním silničního motorového vozidla^23d),
u kterého poplatník uplatní paušální výdaj na dopravu, a 20 % ostatních
výdajů (nákladů) s výjimkou odpisů vynaložených v souvislosti se
silničním motorovým vozidlem, u kterého je poplatník povinen uplatnit
krácený paušální výdaj na dopravu. U silničního motorového vozidla, u
kterého poplatník uplatní paušální výdaj na dopravu, nelze dále
uplatnit náhradu výdajů za spotřebované pohonné hmoty.“.
3. V § 28 se na konci odstavce 6 doplňuje věta „Při odpisování
silničního motorového vozidla, u kterého je poplatník povinen uplatnit
krácený paušální výdaj na dopravu, se poměrnou částí odpisů rozumí 80 %
odpisů.“.
Čl. III
Přechodné ustanovení
Ustanovení § 24 odst. 2 písm. zt), § 25 odst. 1 písm. zp) a § 28 odst.
6 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti
tohoto zákona, se poprvé použijí pro zdaňovací období nebo období, za
které se podává daňové přiznání, které započalo v roce 2009.
ČÁST TŘETÍ
Čl. IV
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2010.
v z. Němcová v. r.
Klaus v. r.
Fischer v. r.