79/1971 Sb.
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 25. února 1971
o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a
Francouzskou republikou
Dne 22. ledna 1969 byla v Praze podepsána Konzulární úmluva mezi
Československou socialistickou republikou a Francouzskou republikou.
S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé
socialistické republiky a president republiky ji ratifikoval.
Ratifikační listiny byly vyměněny v Paříži dne 7. ledna 1971.
Podle svého článku 52 vstoupila Úmluva v platnost dnem 6. února 1971.
České znění Úmluvy se vyhlašuje současně.
Ministr:
Ing. Marko v.r.
KONZULÁRNÍ ÚMLUVA
mezi Československou socialistickou republikou a Francouzskou
republikou
President Československé socialistické republiky
a
president Francouzské republiky,
vedeni přáním stanovit pravidla, jež by platila v konzulárních stycích
mezi oběma státy, a rozvíjet tyto styky v duchu přátelství a
spolupráce,
se rozhodli uzavřít konzulární úmluvu a jmenovali za tímto účelem svými
zmocněnci:
president Československé socialistické republiky
Václava Pleskota, státního tajemníka v ministerstvu zahraničních věcí,
president Francouzské republiky
Rogera Lalouetta, mimořádného a zplnomocněného velvyslance Francouzské
republiky v Československé socialistické republice,
kteří si vyměnili své plné moci, jež shledali v dobré a náležité formě,
a dohodli se na těchto ustanoveních:
HLAVA I
Definice a všeobecná ustanovení
Čl.1
Pro účely této úmluvy mají následující výrazy tento význam:
a) výrazem "konzulární úřad" rozumí se generální konzulát, konzulát
nebo vicekonzulát;
b) výrazem "konzulární obvod" rozumí se území určené konzulárnímu úřadu
k výkonu konzulárních funkcí;
c) výrazem "vedoucí konzulárního úřadu" rozumí se osoba pověřená
vysílajícím státem, aby vykonávala povinnosti spojené s touto funkcí;
d) výrazem "konzulární úředník" rozumí se každá osoba, včetně vedoucího
konzulárního úřadu, pověřená v této funkci výkonem konzulárních funkcí;
e) výrazem "konzulární zaměstnanec" rozumí se každá osoba zaměstnaná v
administrativních nebo technických službách konzulárního úřadu;
f) výrazem "člen pomocného personálu" rozumí se každá osoba zaměstnaná
v domácích službách konzulárního úřadu;
g) výrazem "členové konzulárního úřadu" rozumějí se konzulární
úředníci, konzulární zaměstnanci a členové pomocného personálu;
h) výrazem "členové konzulárního personálu" rozumějí se konzulární
úředníci kromě vedoucího konzulárního úřadu, konzulární zaměstnanci a
členové pomocného personálu;
i) výrazem "člen soukromého personálu" rozumí se každá osoba zaměstnaná
výlučně v soukromých službách člena konzulárního úřadu;
j) výrazem "konzulární místnosti" rozumějí se budovy nebo části budov a
pozemky k nim příslušející, používané výlučně pro účely konzulárního
úřadu, bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem;
k) výraz "konzulární archívy" zahrnuje všechny listiny, dokumenty,
korespondenci, knihy, filmy, záznamové pásky a rejstříky konzulárního
úřadu spolu s šifrovacím materiálem, kartotékami a zařízením určeným k
jejich ochraně a uložení.
Čl.2
1. Konzulární úřad může být zřízen na území přijímajícího státu pouze s
jeho souhlasem.
2. Sídlo konzulárního úřadu, jeho třída a konzulární obvod jsou
určovány vysílajícím státem a podléhají schválení přijímajícího státu.
3. Pozdější změny sídla konzulárního úřadu, jeho třídy nebo změny
konzulárního obvodu může provést vysílající stát pouze se souhlasem
přijímajícího státu.
4. Předchozího výslovného souhlasu přijímajícího státu je zapotřebí též
k zřízení úřadovny tvořící součást konzulárního úřadu, která je však
umístěna mimo sídlo tohoto úřadu.
Čl.3
1. Vedoucí konzulárního úřadu je přijímán k výkonu svých funkcí na
základě svolení přijímajícího státu, nazývaného exekvatur, které je
udělováno po předložení konzulského patentu.
2. Konzulský patent musí osvědčovat jméno, příjmení a třídu vedoucího
konzulárního úřadu, konzulární obvod a sídlo konzulárního úřadu.
3. Stát, který odmítá udělit exekvatur, není povinen sdělit
vysílajícímu státu důvody svého odmítnutí.
4. Do té doby, než mu bude uděleno exekvatur, může být vedoucí
konzulárního úřadu přijat k výkonu svých funkcí prozatímně. V tom
případě se budou na něho vztahovat ustanovení této úmluvy.
Čl.4
1. Nemůže-li vedoucí konzulárního úřadu z jakýchkoli důvodů vykonávat
své funkce nebo je-li místo vedoucího konzulárního úřadu dočasně
uprázdněno, může vysílající stát funkcí dočasného vedoucího
konzulárního úřadu pověřit konzulárního úředníka tohoto úřadu nebo
jiného konzulárního úřadu nebo člena diplomatického personálu
diplomatické mise; jméno této osoby je třeba předběžně sdělit
ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu.
2. Dočasnému vedoucímu konzulárního úřadu se poskytují práva, výsady a
imunity, jakých požívá podle této úmluvy vedoucí konzulárního úřadu.
3. Pověření člena diplomatického personálu diplomatické mise
vysílajícího státu konzulární funkcí podle odstavce 1 tohoto článku
neomezuje výsady a imunity, jež mu jsou přiznány na základě jeho
diplomatického statusu.
Čl.5
Jakmile je vedoucí konzulárního úřadu k výkonu svých funkcí přijat, byť
i prozatímně nebo ad interim, vyrozumí o tom přijímající stát ihned
příslušné orgány konzulárního obvodu a učiní příslušná opatření, aby
vedoucí konzulárního úřadu mohl vykonávat povinnosti vyplývající z jeho
úřadu a požívat výhod vyplývajících z této úmluvy.
Čl.6
Konzulární úředníci mohou mít jen státní občanství vysílajícího státu.
Čl.7
1. Přijímající stát může kdykoli a bez udání důvodů svého rozhodnutí
oznámit vysílajícímu státu, že některý konzulární úředník je persona
non grata nebo že kterýkoli jiný člen konzulárního personálu je
nepřijatelný. V takovém případě vysílající stát podle povahy případu
odvolá dotyčnou osobu, ukončí její funkce na konzulárním úřadě nebo
zruší její jmenování.
2. Jestliže vysílající stát odmítne nebo opomene vyhovět v rozumné době
závazkům, které má podle odstavce 1 tohoto článku, může přijímající
stát podle povahy případu odejmout příslušné osobě exekvatur nebo
přestat ji považovat za člena konzulárního personálu.
Čl.8
1. Ministerstvo zahraničních věcí přijímajícího státu bude písemně
oznamováno:
a) jmenování členů konzulárního úřadu, jejich příjezd po jmenování na
konzulární úřad, jejich konečný odjezd nebo skončení jejich funkcí a
všechny další změny mající vliv na jejich postavení, které mohou nastat
během jejich služby na konzulárním úřadě;
b) příjezd a konečný odjezd rodinného příslušníka člena konzulárního
úřadu, který patří k jeho domácnosti, a tam, kde to přichází v úvahu,
případy, kdy osoba se stane nebo přestane být rodinným příslušníkem;
c) příjezd a konečný odjezd členů soukromého personálu a tam, kde to
přichází v úvahu, skončení jejich služby v tomto postavení;
d) přijetí do zaměstnání a propuštění osob usedlých v přijímajícím
státě, pokud jde o členy konzulárního úřadu nebo členy soukromého
personálu.
2. Kdykoli je to možné, bude příjezd a konečný odjezd rovněž písemně
oznamován předem.
Čl.9
Funkce člena konzulárního úřadu končí mimo jiné:
a) písemným oznámením vysílajícího státu přijímajícímu státu o tom, že
jeho funkce skončily;
b) odnětím exekvatur;
c) písemným oznámením přijímajícího státu vysílajícímu státu, že ho
přijímající stát přestal považovat za člena konzulárního personálu v
případech, předvídaných článkem 7 odst. 2.
HLAVA II
Výsady a imunity
Čl.10
1. Přijímající stát plně usnadní výkon funkcí konzulárního úřadu a
konzulárních úředníků a učiní nezbytná opatření, aby mohli požívat
práv, výsad a imunit stanovených v této úmluvě.
2. Přijímající stát bude jednat se členy konzulárního úřadu s náležitou
úctou a učiní všechna příslušná opatření, aby byla zajištěna jejich
ochrana, svoboda a důstojnost.
Čl.11
1. Vysílající stát má právo používat v přijímajícím státě svou státní
vlajku a státní znak podle ustanovení tohoto článku.
2. Státní vlajka vysílajícího státu může být vyvěšena a státní znak
umístěn na budově konzulárního úřadu a na jeho vchodu, na rezidenci
vedoucího konzulárního úřadu a na jeho dopravních prostředcích,
jestliže se jich užívá ke služebním účelům.
3. Při výkonu práva daného tímto článkem bude se přihlížet k zákonům,
předpisům a zvyklostem přijímajícího státu.
Čl.12
1. Přijímající stát buď usnadní na svém území v rámci svých zákonů a
předpisů vysílajícímu státu získání místností nutných pro konzulární
úřad, nebo mu pomůže opatřit místnosti jiným způsobem.
2. V případě potřeby rovněž pomůže konzulárnímu úřadu při získání
vhodného ubytování pro jeho členy.
Čl.13
1. Členové konzulárního úřadu nepodléhají jurisdikci přijímajícího
státu, pokud jde o výkon jejich funkcí.
2. Ustanovení předchozího odstavce tohoto článku se však nevztahuje na
občanskoprávní řízení, zahájené třetí stranou v případě škody vzniklé v
přijímajícím státě z nehody způsobené vozidlem, lodí nebo letadlem.
3. V případě, že se člen konzulárního úřadu, který je občanem
vysílajícího státu, dopustí na území přijímajícího státu mimo výkon
svých funkcí trestného činu podle zákonů tohoto státu, bude o tom
vysílající stát neprodleně zpraven diplomatickou cestou.
4. Konzulární úředník nemůže být zatčen, vzat do vazby nebo do výkonu
trestu odnětí svobody ani podroben jakýmkoli jiným omezením osobní
svobody s výjimkou případů, že se tak stane buď na základě usnesení
soudu nebo prokurátora pro závažný trestný čin, na který zákonodárství
přijímajícího státu stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice
činí nejméně pět let, anebo na základě pravomocného rozsudku soudu.
Čl.14
1. Členové konzulárního úřadu mohou být vyzváni, aby se dostavili jako
svědci k soudnímu nebo správnímu řízení. Konzulární zaměstnanci a
členové pomocného personálu nemohou, s výjimkou případů uvedených v
odstavci 3 tohoto článku, odmítnout podat svědectví. Odmítne-li
konzulární úředník podat svědectví, nesmí vůči němu být uplatněno žádné
donucovací opatření nebo jiné sankce.
2. Orgán požadující svědectví musí přitom dbát, aby neomezoval
konzulárního úředníka při výkonu jeho funkcí. Kdykoli je to možné, může
přijmout svědectví v jeho rezidenci nebo na konzulárním úřadě nebo
přijmout od něho svědectví v písemné formě.
3. Členové konzulárního úřadu a jejich rodinní příslušníci nemají
povinnost podávat svědectví o skutečnostech spojených s výkonem jejich
funkcí nebo předkládat úřední korespondenci a dokumenty týkající se
těchto skutečností. Jsou rovněž oprávněni odmítnout podat posudek jako
znalci vnitrostátního práva vysílajícího státu.
Čl.15
1. Vysílající stát se může u člena konzulárního úřadu vzdát výsad a
imunit uvedených v článcích 13 a 14.
2. Vzdání se výsad a imunit musí být, s výjimkou ustanovení odstavce 3
tohoto článku, ve všech případech výslovné a musí být sděleno
přijímajícímu státu písemně.
3. Jestliže konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec zahájí
řízení ve věci, v níž by požíval vynětí z jurisdikce podle článku 13,
nemůže se dovolávat vynětí z jurisdikce, pokud jde o žaloby navzájem
souvisící přímo s hlavní žalobou.
4. Vzdát se vynětí z jurisdikce ve věcech občanských nebo správních
neznamená vzdát se tím též imunity, pokud jde o exekuční výkon
rozsudku; této imunity je nutno se vzdát zvlášť.
Čl.16
1. Budovy nebo části budov a pozemky k nim příslušející, které jsou
používány výlučně pro konzulární účely, a rezidence vedoucího
konzulárního úřadu jsou nedotknutelné. Orgány přijímajícího státu
nesmějí do nich vstoupit bez souhlasu vedoucího konzulárního úřadu,
vedoucího diplomatické mise vysílajícího státu nebo osoby, pověřené
některým z nich.
2. S výhradou ustanovení odstavce 1 tohoto článku má přijímající stát
zvláštní povinnost podniknout všechna přiměřená opatření k ochraně
konzulárních místností proti každému napadení nebo poškození a k
zabránění rušení klidu konzulárního úřadu nebo újmy na jeho
důstojnosti.
3. Konzulární místnosti, jejich zařízení, majetek konzulárního úřadu a
jeho dopravní prostředky nepodléhají v žádné formě rekvizici k účelům
národní obrany nebo veřejné potřeby. Je-li nutno provést vyvlastnění
pro uvedené účely, bude provedeno tak, aby nebyla porušena pravidla
mezinárodního práva, a budou podniknuta všechna příslušná opatření, aby
bylo zabráněno narušení výkonu konzulárních funkcí.
Čl.17
Konzulární archívy a dokumenty jsou vždy nedotknutelné, ať se nalézají
kdekoli.
Čl.18
Přijímající stát osvobodí členy konzulárního úřadu a jejich rodinné
příslušníky žijící s nimi ve společné domácnosti od všech osobních
služeb, veřejných služeb jakéhokoli druhu a od vojenských povinností,
jako jsou rekvizice, vojenské kontribuce a ubytování vojska.
Čl.19
1. Konzulární úředníci, konzulární zaměstnanci a členové jejich rodin
žijící s nimi ve společné domácnosti jsou vyňati ze všech povinností
uložených zákony a předpisy přijímajícího státu, pokud jde o registraci
cizinců, povolení k pobytu, pracovní povolení a jiné formality, které
se obecně vztahují na cizince.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se však nevztahují na konzulární
zaměstnance, kteří nejsou stálými zaměstnanci vysílajícího státu nebo
kteří vykonávají soukromou výdělečnou činnost v přijímajícím státě, ani
na jejich rodinné příslušníky.
Čl.20
1. S výhradou ustanovení odstavce 3 tohoto článku jsou členové
konzulárního úřadu, pokud jde o služby, které vykonávají pro vysílající
stát, a jejich rodinní příslušníci žijící s nimi ve společné domácnosti
vyňati z ustanovení o sociálním zabezpečení, která popřípadě platí v
přijímajícím státě.
2. Vynětí uvedené v odstavci 1 tohoto článku se vztahuje také na členy
soukromého personálu, kteří jsou výlučně zaměstnáni u členů
konzulárního úřadu, a to za podmínky:
a) že nejsou občany přijímajícího státu nebo nejsou v něm trvale
usedlí,
b) že se na ně vztahují předpisy o sociálním zabezpečení platné ve
vysílajícím nebo ve třetím státě.
3. Členové konzulárního úřadu zaměstnávající osoby, na které se
nevztahuje vynětí uvedené v odstavci 2 tohoto článku, musí plnit
povinnosti, které ukládají zaměstnavatelům ustanovení o sociálním
zabezpečení přijímajícího státu.
4. Vynětí stanovené v odstavci 1 a 2 tohoto článku nebrání dobrovolné
účasti na systému sociálního zabezpečení přijímajícího státu za
předpokladu, že účast na něm je přijímajícím státem dovolena.
Čl.21
1. Konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci a jejich rodinní
příslušníci žijící s nimi ve společné domácnosti jsou osvobozeni ode
všech daní a poplatků, ať osobních nebo věcných, celostátních,
oblastních a místních, s výjimkou:
a) nepřímých daní, jež bývají obvykle zahrnuty v ceně zboží nebo
služeb;
b) daní a poplatků ze soukromých nemovitostí na území přijímajícího
státu s výhradou ustanovení článku 24;
c) dědických poplatků a poplatků z převodu majetku vybíraných
přijímajícím státem, s výhradou ustanovení odstavce b) článku 23;
d) daní a poplatků ze soukromých příjmů všeho druhu, které pocházejí z
přijímajícího státu včetně zisků pocházejících z převodu majetkových
hodnot;
e) daní a poplatků vybíraných za poskytování zvláštních služeb;
f) registračních, soudních, hypotečních a kolkových poplatků, s
výhradou ustanovení článku 24.
2. Členové pomocného personálu jsou osvobozeni od daní a poplatků ze
mzdy, kterou dostávají za své služby.
3. Členové konzulárního úřadu, kteří zaměstnávají osoby, jejichž platy
nebo mzdy jsou podrobeny dani z příjmů v přijímajícím státě, musí plnit
povinnosti, které zákony a předpisy tohoto státu ukládají, pokud jde o
vybírání daně z příjmů.
Čl.22
1. Přijímající stát v souladu se zákony a předpisy, které může vydat,
povolí dovoz a poskytne osvobození ode všech celních dávek, daní a
ostatních poplatků kromě poplatků za skladování, přepravu a podobné
služby:
a) u předmětů, včetně automobilů, určených pro úřední potřebu
konzulárního úřadu;
b) u předmětů určených pro osobní potřebu konzulárních úředníků a
jejich rodinných příslušníků žijících s nimi ve společné domácnosti,
včetně předmětů určených pro jejich počáteční zařízení. Spotřební
předměty nesmějí přesáhnout množství nutné pro přímou spotřebu
příslušných osob.
2. Konzulární zaměstnanci požívají výsad a osvobození uvedených v
odstavci 1 tohoto článku, jde-li o předměty dovezené při jejich nástupu
do úřadu.
3. Osobní zavazadla konzulárních úředníků a jejich rodinných
příslušníků žijících s nimi ve společné domácnosti jsou osvobozena od
celní prohlídky. Mohou být prohlédnuta pouze v případě, že jsou vážné
důvody k domněnce, že obsahují jiné předměty než uvedené v pododstavci
b) odstavce 1 tohoto článku nebo předměty, jejichž dovoz nebo vývoz je
zakázán zákony a předpisy přijímajícího státu, nebo na které se
vztahují jeho zákony a předpisy o karanténě. Tato prohlídka může být
provedena pouze v přítomnosti konzulárního úředníka nebo jeho rodinného
příslušníka.
Čl.23
V případě úmrtí člena konzulárního úřadu nebo člena jeho rodiny
žijícího s ním ve společné domácnosti přijímající stát:
a) povolí vývoz movitého majetku zesnulého s výjimkou majetku, který
byl získán v přijímajícím státě a jehož vývoz je zakázán v době jeho
úmrtí;
b) nebude vybírat celostátní, oblastní nebo místní dědické poplatky ani
poplatky z převodu majetku, jde-li o movitý majetek, který byl na území
přijímajícího státu pouze v důsledku pobytu zesnulého v tomto státě
jako člena konzulárního úřadu nebo rodinného příslušníka člena
konzulárního úřadu.
Čl.24
1. Konzulární místnosti a rezidence vedoucího konzulárního úřadu,
jejichž vlastníkem nebo nájemcem je vysílající stát nebo kterákoli
osoba jednající jeho jménem, jsou osvobozeny od všech celostátních,
oblastních nebo místních daní a poplatků, s výjimkou poplatků
vybíraných za poskytování zvláštních služeb.
2. Daňové osvobození uvedené v odstavci 1 tohoto článku se nevztahuje
na daně a poplatky, které mají podle zákonů a předpisů přijímajícího
státu platit osoby vstupující do smluvního poměru s vysílajícím státem
nebo s osobou jednající jeho jménem.
Čl.25
1. Přijímající stát povolí a bude chránit svobodu spojení konzulárního
úřadu pro všechny úřední účely. Při spojení s vládou, diplomatickými
misemi a ostatními konzulárními úřady vysílajícího státu, ať jsou
kdekoli, může konzulární úřad používat všech vhodných spojovacích
prostředků, včetně diplomatických kurýrů, diplomatických nebo
konzulárních zavazadel a kódovaných nebo šifrovaných zpráv.
2. Úřední korespondence konzulárního úřadu je nedotknutelná. Výrazem
"úřední korespondence" se rozumí veškerá korespondence vztahující se ke
konzulárnímu úřadu a k jeho funkcím.
3. Konzulární zavazadlo nesmí být otevřeno ani zadrženo. Jestliže však
příslušné orgány přijímajícího státu mají vážné důvody se domnívat, že
zavazadlo obsahuje něco jiného než úřední korespondenci nebo dokumenty
nebo předměty určené výlučně k úřednímu použití, mohou žádat, aby
zavazadlo bylo otevřeno v jejich přítomnosti odpovědným zástupcem
vysílajícího státu. Jestliže orgány vysílajícího státu takovou žádost
odmítnou, bude zavazadlo vráceno na místo, odkud pochází.
4. Konzulární zavazadlo může být svěřeno kapitánu lodi nebo civilního
letadla, které má přistát na povoleném vstupním místě. Kapitán musí být
vybaven úřední listinou označující počet zásilek tvořících konzulární
zavazadlo, nebude však považován za konzulárního kurýra. Po projednání
s příslušnými místními orgány může konzulární úřad pověřit některého ze
svých členů, aby převzal uvedené zavazadlo přímo a volně od kapitána
lodi nebo letadla nebo mu je předal.
Čl.26
S výhradou zákonů a předpisů o oblastech, do nichž je přístup zakázán
nebo upraven z důvodů státní bezpečnosti, zajistí přijímající stát všem
členům konzulárního úřadu svobodu pohybu a cestování na svém území.
HLAVA III
Konzulární pravomoc a konzulární funkce
Čl.27
Konzulární úředníci jsou oprávněni:
a) chránit práva a zájmy vysílajícího státu a jeho občanů, včetně
právnických osob, v přijímajícím státě;
b) podporovat rozvoj obchodních, hospodářských, kulturních a vědeckých
styků mezi vysokými smluvními stranami a rozvíjet mezi nimi přátelské
styky;
c) zjišťovat všemi zákonnými prostředky stav a vývoj obchodního,
hospodářského, kulturního a vědeckého života přijímajícího státu;
podávat o nich zprávy vládě vysílajícího státu a poskytovat informace
zúčastněným osobám.
Čl.28
Konzulární úředníci se mohou při výkonu svých funkcí obracet na:
a) příslušné místní orgány svého konzulárního obvodu;
b) příslušné ústřední orgány přijímajícího státu, je-li to dovoleno
zákony, předpisy a zvyklostmi přijímajícího státu nebo mezinárodními
dohodami upravujícími tuto otázku.
Čl.29
1. V souladu se zákony a předpisy přijímajícího státu má konzulární
úředník právo zastupovat nebo činit opatření k zajištění vhodného
zastoupení občanů vysílajícího státu před soudy a jinými orgány
přijímajícího státu v případech, kdy pro nepřítomnost nebo z jiných
důvodů nejsou s to včas hájit svá práva a zájmy. Totéž platí i pro
právnické osoby vysílajícího státu.
2. Zastupování podle odstavce 1 tohoto článku končí, jakmile
zastupované osoby jmenují svého zmocněnce nebo si samy zajistí ochranu
svých práv a zájmů.
3.Jestliže konzulární úředník zastupuje osoby podle odstavce 1 tohoto
článku, podléhá při výkonu této funkce zákonodárství přijímajícího
státu a jurisdikci jeho soudních a správních orgánů za stejných
podmínek a ve stejném rozsahu jako občan tohoto státu.
Čl.30
Konzulární úředníci mají právo:
a) registrovat občany vysílajícího státu;
b) vydávat cestovní pasy nebo jiné cestovní doklady občanům
vysílajícího státu a prodlužovat jejich platnost;
c) vydávat víza a potřebné doklady osobám, které si přejí cestovat do
vysílajícího státu, a prodlužovat platnost těchto dokladů.
Čl.31
1. V rozsahu stanoveném zákonodárstvím vysílajícího státu je konzulární
úředník oprávněn:
a) pořizovat rodné a úmrtní listy občanů vysílajícího státu a pořizovat
kopie těchto dokladů;
b) uzavírat manželství a vydávat o tom příslušné doklady za
předpokladu, že oba snoubenci jsou občany vysílajícího státu, a s
výhradou, že o tom zpraví příslušné orgány přijímajícího státu,
vyžaduje-li to jeho zákonodárství;
c) zapisovat nebo registrovat zrušení manželství podle zákonodárství
vysílajícího státu.
2. Tato ustanovení nezbavují osoby, jichž se to týká, povinnosti podat
hlášení předepsaná zákonodárstvím přijímajícího státu.
3. Příslušné orgány přijímajícího státu budou neprodleně a bezplatně
zasílat konzulárnímu úřadu opisy a výpisy matričních listin týkajících
se občanů vysílajícího státu a vyžadovaných k administrativním účelům.
Čl.32
Konzulární úředník je oprávněn:
1. přijímat prohlášení občanů vysílajícího státu a osvědčovat je;
2. sepisovat, osvědčovat a převzít do úschovy závěti a jiné listiny a
prohlášení občanů vysílajícího státu;
3. osvědčovat nebo ověřovat podpisy občanů vysílajícího státu;
4. předkládat a ověřovat veškeré listiny a dokumenty vydané úřady
vysílajícího nebo přijímajícího státu a osvědčovat překlady, opisy a
výpisy z těchto dokumentů.
Čl.33
Konzulární úředníci jsou oprávněni provádět na konzulárním úřadě, ve
svém bytě, v bytě některého ze spoluobčanů a na lodi nebo v letadle
vysílajícího státu tyto úkony:
1. sepisování a ověřování pravosti listin a smluv, jež chtějí občané
vysílajícího státu uzavřít, pokud tyto listiny a smlouvy nejsou v
rozporu se zákonodárstvím přijímajícího státu a netýkají se zřízení
nebo převodu práv k nemovitostem nacházejícím se v tomto státě;
2. sepisování listin a smluv a ověřování jejich pravosti bez zřetele k
státní příslušnosti smluvních stran, pokud se tyto listiny a smlouvy
vztahují pouze na majetek nebo práva existující ve vysílajícím státě
nebo se týkají záležitostí, jež se mají realizovat v tomto státě za
podmínky, že tyto listiny a smlouvy nejsou v rozporu se zákonodárstvím
přijímajícího státu.
Čl.34
Konzulární úředníci jsou oprávněni přijímat od občanů vysílajícího
státu do úschovy listiny, peníze, cenné předměty a jiný majetek jim
náležející.
Tyto listiny, peníze, cenné předměty a majetek mohou být vyvezeny z
přijímajícího státu pouze v souladu s jeho zákonodárstvím.
Čl.35
Listiny a dokumenty uvedené v článcích 32 a 33 mají v přijímajícím
státě stejnou platnost a průkazní moc jako dokumenty ověřené nebo
potvrzené soudními orgány nebo jinými příslušnými orgány tohoto státu.
Čl.36
Přijímající stát musí přijmout bez ověření podpisy konzulů na
listinách, které konzulové vydávají nebo jimiž potvrzují shodnost opisů
s originálem vydaným příslušným orgánem, jestliže tyto listiny budou
opatřeny otiskem úředního razítka a z obsahu listin bude možno posoudit
jejich autentičnost.
Čl.37
Konzulární úředníci jsou oprávněni doručovat soudní a mimosoudní
písemnosti a vyřizovat soudní dožádání podle platných mezinárodních
dohod nebo - pokud takové dohody neexistují - jiným způsobem, který je
v souladu se zákony a předpisy přijímajícího státu.
Čl.38
1. O úmrtí občana vysílajícího státu na území přijímajícího státu
uvědomí příslušný orgán tohoto státu neprodleně konzulární úřad.
2. Obdobně se postupuje, jestliže dědic, jiný oprávněný účastník nebo
odkazovník, jemuž má připadnout dědictví projednávané na území
přijímajícího státu, je příslušníkem vysílajícího státu, nesídlí však
na území přijímajícího státu a není zákonně zastupován.
3.
a) Konzulární úřad vysílajícího státu může požádat příslušný orgán
přijímajícího státu o bezodkladná opatření nezbytná k zajištění a
správě dědictví zanechaného v tomto státě zesnulým občanem vysílajícího
státu a zpravit ho o případných opatřeních, která již byla učiněna;
b) při zajišťování opatření podle odstavce a) může konzulární úřad
poskytnout svou pomoc přímo nebo prostřednictvím svého zástupce.
4. Jestliže po splnění formalit spojených s pozůstalostí v přijímajícím
státě připadne movité dědictví nebo výtěžek z prodeje movitostí nebo
nemovitostí dědici, oprávněnému účastníku nebo odkazovníku, kteří jsou
občany vysílajícího státu a kteří nesídlí v přijímajícím státě a
nejmenovali svého zmocněnce, bude tento majetek nebo výtěžek z jejich
prodeje předán konzulárnímu úřadu vysílajícího státu za podmínky, že:
a) byla prokázána způsobilost dědiců, oprávněných účastníků nebo
odkazovníků;
b) příslušné orgány přijímajícího státu dají tam, kde to přichází v
úvahu, souhlas s předáním dědictví nebo výtěžku z jeho prodeje;
c) veškeré dědické dluhy ohlášené ve lhůtě předepsané zákony
přijímajícího státu jsou zaplaceny nebo zajištěny;
d) poplatky z dědictví jsou zaplaceny nebo zajištěny.
5. Jestliže občan vysílajícího státu, který není trvale usídlen v
přijímajícím státě, náhle zemře během cesty na území tohoto státu,
budou věci, peněžní částky a cennosti, které měl s sebou a které nebyly
vyžádány přítomným dědicem, prozatímně předány do úschovy konzulárnímu
úřadu vysílajícího státu bez dalších formalit, přičemž se pro správní
nebo soudní orgány vyhrazuje v zájmu příslušného řízení právo na
převzetí těchto věcí.
Konzulární úřad musí tyto osobní svršky a peněžní částky předat
kterémukoli orgánu přijímajícího státu pověřenému jejich správou nebo
likvidací. Konzulární úřad musí dbát zákonodárství přijímajícího státu
o vývozu svršků a převodu peněžních částek.
6. Ve věcech dědických platí rovněž ustanovení článku 29 této úmluvy.
Čl.39
1. Jakmile se úřady přijímajícího státu dovědí o případech, kdy je
třeba ustanovit poručníka nebo opatrovníka pro občana vysílajícího
státu, písemně to oznámí příslušnému konzulárnímu úřadu.
2. Ustanovení článku 29 této úmluvy platí i pro ochranu a obranu práv a
zájmů mladistvých nebo jiných osob, které nemají plnou způsobilost k
právním úkonům.
3. Konzulární úředníci mohou zasáhnout u příslušných orgánů
přijímajícího státu při jmenování poručníků nebo opatrovníků zejména
podáním návrhů na kandidáty pro výkon těchto funkcí za předpokladu, že
je k tomu opravňuje zákonodárství přijímajícího státu.
4. V případě, kdy není zajištěna správa majetku nezletilých nebo jiných
osob nemajících plnou způsobilost k právním úkonům, může se konzulární
úředník postarat o jmenování správce tohoto majetku nebo požádat
příslušné orgány přijímajícího státu o provedení příslušných opatření.
Čl.40
1. Za účelem usnadnění výkonu konzulských funkcí týkajících se občanů
vysílajícího státu:
a) konzulární úředníci mají volnost spojení s občany vysílajícího státu
a přístupu k nim. Občané vysílajícího státu mají stejnou volnost
spojení a přístupu ke konzulárním úředníkům;
b) příslušné orgány přijímajícího státu musí bez prodlení a v každém
případě do deseti dnů informovat konzulární úřad vysílajícího státu o
případech, kdy v jeho konzulárním obvodě je občan vysílajícího státu
vzat do vazby nebo kdy je jeho osobní svoboda jakoukoli jinou formou
omezena. Každá zpráva určená konzulárnímu úřadu osobou, která je vzata
do vazby nebo jejíž osobní svoboda je jinak omezena, musí být těmito
orgány rovněž doručena nejpozději do deseti dnů.
Tyto orgány musí bez prodlení informovat osobu, které se to týká, o
jejích právech, která má podle tohoto pododstavce;
c) konzulární úředníci mají právo tohoto občana navštěvovat, hovořit a
dopisovat si s ním a zajistit jeho právní zastoupení. Výkon těchto práv
nemůže být odložen na dobu delší patnácti dnů, počínaje vzetím do vazby
nebo omezením jeho osobní svobody; požádá-li však konzulární úředník o
návštěvu občana po uplynutí deseti dnů od začátku zbavení nebo omezení
osobní svobody tohoto občana, musí být návštěva umožněna ve lhůtě pěti
dnů od podání žádosti;
d) jestliže jsou tito občané po odsouzení ve výkonu trestu odnětí
svobody nebo je-li jejich svoboda omezena, mají konzulární úředníci
právo je několikrát navštívit. Při každé návštěvě tohoto druhu je nutné
umožnit konzulárnímu úředníku rozhovor s vězněm.
2. Práva uvedená v odstavci 1 tohoto článku budou vykonána pouze v
souladu se zákony a předpisy přijímajícího státu za předpokladu, že
však tyto zákony a předpisy uvedená práva neruší.
Čl.41
1) Konzulární úředník může ve svém konzulárním obvodu poskytnout pomoc
námořním a říčním lodím majícím příslušnost vysílajícího státu, které
připlouvají do přístavu nebo do jiného místa, kde mohou zakotvit, nebo
se tam již nacházejí. Jakmile je vstup na lodě povolen, mohou
konzulární úředníci vstoupit na palubu těchto lodí a spojit se s
kapitánem, členy posádky a cestujícími, kteří jsou občany vysílajícího
státu.
2. Kapitán nebo kterýkoli člen posádky může svobodně přijít na
konzulární úřad, má-li tento úřad sídlo v přístavu, kde loď kotví.
Není-li konzulární úřad v přístavu, je toto spojení vázáno na souhlas
příslušného vnitrostátního orgánu.
3. Aniž by tím byla dotčena pravomoc orgánů přijímajícího státu, mohou
konzulární úředníci vyšetřovat všechny nehody, k nimž došlo v průběhu
plavby lodi vysílajícího státu, vyslechnout kapitána a každého člena
posádky, kontrolovat palubní dokumenty, přijímat prohlášení o cestě a
místě určení, a pokud je to zákonodárstvím vysílajícího státu povoleno,
řešit spory všeho druhu mezi kapitánem, důstojníky a námořníky, učinit
opatření k přijetí kapitána nebo kteréhokoli člena posádky do
nemocničního léčení nebo k návratu do vlasti, usnadnit příjezd lodi,
její odjezd a pobyt v přístavu.
Při výkonu těchto funkcí mohou konzulární úředníci požádat orgány
přijímajícího státu o pomoc.
4. Orgány přijímajícího státu se nevměšují do událostí na palubě lodi,
s výjimkou nepokojů, které by mohly porušit klid a veřejný pořádek na
zemi nebo v přístavu, způsobit újmu na zdraví nebo ohrozit veřejný
pořádek, a nepokojů, jichž se zúčastnily osoby, které nejsou členy
posádky.
5. V případě, že by příslušné orgány přijímajícího státu měly v úmyslu
provést prohlídky, vyšetřování nebo donucovací opatření na palubě lodi
vysílajícího státu, jež se nalézá ve vodách přijímajícího státu,
vyrozumí před jejich provedením konzulární úřad, aby se provedení mohli
zúčastnit konzulární úředníci. V oznámení učiněném v tomto směru bude
uveden přesný termín. Nezúčastní-li se konzulární úředníci nebo jejich
zástupci podniknutých opatření, mohou požádat tyto orgány o předání
všech informací o jejich průběhu.
Ustanovení předchozího pododstavce platí rovněž v případě, kdy kapitán
nebo kterýkoli člen posádky má být vyslýchán orgány přijímajícího
státu.
6. V případě, že jde o neodkladné opatření, nebo je-li vyšetřování
prováděno na žádost kapitána, musí o tom být konzulární úředník
informován v průběhu vyšetřování, a to co možná nejdříve.
Na požádání bude konzulární úředník v takovém případě rovněž zpraven o
průběhu vyšetřování konaného za jeho nepřítomnosti.
7. Ustanovení odstavců 5 a 6 tohoto článku nemohou být použita proti
orgánům přijímajícího státu tehdy, jde-li o uplatnění celních zákonných
opatření a předpisů a dalších kontrolních opatření vztahujících se na
zdravotnictví, přístavní policii, zabezpečení zboží a přístup cizinců.
8. Ustanovení tohoto článku se nevztahují na válečné lodě.
Čl.42
1. Jestliže loď vysílajícího státu ztroskotá, uvízne nebo je jinak
poškozena v hraničním pásmu přijímajícího státu, podají o tom příslušné
orgány tohoto státu bez prodlení zprávu konzulárnímu úřadu a seznámí ho
s učiněnými nebo zamýšlenými opatřeními k záchraně cestujících, lodi a
nákladu.
Konzulární úředník může poskytnout veškerou pomoc lodi, členům posádky
a cestujícím a učinit veškerá opatření k zabezpečení nákladu a k opravě
lodi. Může se rovněž obrátit na orgány přijímajícího státu se žádostí o
taková opatření.
2. Jestliže provozovatel lodi, kapitán nebo jakákoli oprávněná osoba
není s to, aby učinila nezbytná opatření k udržování a správě lodi nebo
jejího nákladu, může konzulární úředník učinit jménem provozovatele
lodi opatření, která by v tomto směru mohl provozovatel lodi učinit.
3. Ustanovení odstavce 2 tohoto článku se rovněž vztahují na jakýkoli
předmět, který patří občanu vysílajícího státu a pochází z nákladu lodi
vysílajícího státu nebo třetího státu, který by byl nalezen na pobřeží
nebo v blízkosti pobřeží přijímajícího státu nebo dopraven do přístavu
konzulárního obvodu.
4. Příslušné orgány přijímajícího státu poskytnou konzulárnímu úředníku
nezbytnou pomoc při všech opatřeních, jež je třeba učinit při poškození
lodi.
5. Loď, která utrpěla poškození, její náklad a palubní zásoby
nepodléhají na území přijímajícího státu celním poplatkům, pokud nejsou
vydány k použití nebo spotřebě v tomto státě.
Čl.43
Konzulární úředníci mohou vykonávat dozorčí a inspekční funkce
stanovené zákonodárstvím vysílajícího státu a týkající se letadel
tohoto státu a jejich posádek. Jsou rovněž oprávněni poskytovat těmto
letadlům a posádkám pomoc.
Čl.44
1. Konzulární úřad může za konzulární úkony vybírat na území
přijímajícího státu poplatky a dávky stanovené zákony a předpisy
vysílajícího státu.
2. Částky vybrané ve formě poplatků a dávek uvedených v odstavci 1
tohoto článku a stvrzenky o jejich zaplacení jsou osvobozeny od všech
daní a dávek v přijímajícím státě.
Čl.45
Kromě funkcí stanovených touto úmluvou mohou konzulární úředníci
vykonávat jiné konzulární funkce, které nejsou v rozporu se
zákonodárstvím přijímajícího státu.
HLAVA IV
Závěrečná ustanovení
Čl.46
1. Bez újmy na svých výsadách a imunitách mají všechny osoby požívající
těchto výsad a imunit dbát zákonů a předpisů přijímajícího státu. Jsou
rovněž povinny nevměšovat se do vnitřních věcí tohoto státu.
2. Konzulární místnosti nebudou používány způsobem, který by byl v
rozporu s výkonem konzulárních funkcí.
Čl.47
Členové konzulárního úřadu se podřídí všem závazkům uloženým zákony a
předpisy přijímajícího státu a týkajícím se občanskoprávní odpovědnosti
za škody způsobené třetím osobám při provozu vozidla, lodi nebo
letadla.
Čl.48
1. Členové konzulárního úřadu, kteří jsou občany přijímajícího státu
nebo jsou v něm trvale usedlí nebo vykonávají soukromou výdělečnou
činnost v tomto státě, požívají jen imunit uvedených v článku 13
odstavec 1 a v článku 14 odstavec 3 této úmluvy.
2. Ustanovení hlavy II této úmluvy, s výjimkou článku 14 odstavec 3, se
nevztahují na:
a) rodinné příslušníky osob podle odstavce 1 tohoto článku;
b) rodinné příslušníky člena konzulárního úřadu, kteří jsou občany
přijímajícího státu nebo jsou v něm trvale usedlí nebo vykonávají
soukromou výdělečnou činnost v tomto státě;
c) členy soukromého personálu, kteří jsou občany přijímajícího státu
nebo jsou v něm trvale usedlí nebo kteří vykonávají soukromou
výdělečnou činnost v tomto státě.
3. Přijímající stát musí vykonávat svoji jurisdikci nad osobami
uvedenými v odstavcích 1 a 2 tohoto článku takovým způsobem, aby
neodůvodněně neomezoval výkon funkcí konzulárního úřadu.
Čl.49
1. Ustanovení této úmluvy se vztahují, pokud to souvislosti dovolují,
rovněž na výkon konzulárních funkcí uskutečňovaný diplomatickými
misemi.
2. Jména členů diplomatické mise pověřených prací v konzulárním
oddělení nebo jinak pověřených výkonem konzulárních funkcí mise jsou
písemně oznamována ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu.
3. Výsady a imunity členů diplomatické mise uvedených v odstavci 2
tohoto článku jsou i nadále upravovány pravidly mezinárodního práva o
diplomatických stycích.
Čl.50
Tato úmluva nahrazuje a ruší Konzulární úmluvu mezi Československem a
Francií podepsanou v Paříži dne 3. června 1927.
Čl.51
Tato úmluva podléhá ratifikaci. Výměna ratifikačních listin bude
provedena v Paříži.
Čl.52
Tato úmluva vstoupí v platnost třicátého dne po dni výměny
ratifikačních listin a zůstane v platnosti, dokud ji jedna z vysokých
smluvních stran nevypoví s šestiměsíční výpovědní lhůtou.
Na důkaz toho zmocněnci vysokých smluvních stran tuto úmluvu podepsali
a opatřili ji pečetěmi.
Dáno v Praze dne 22. ledna 1969 ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce
českém a francouzském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.
Z plné moci presidenta Československé socialistické republiky:
V. Pleskot v.r.
Z plné moci presidenta Francouzské republiky:
R. Lalonette v.r.
