66/1999 Sb.



SDĚLENÍ



Ministerstva zahraničních věcí



Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 4. dubna 1949 byla ve

Washingtonu přijata Severoatlantická smlouva.



Se smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky.



Listina o přístupu České republiky k Severoatlantické smlouvě,

podepsaná prezidentem republiky dne 26. února 1999, byla uložena u

vlády Spojených států amerických, depozitáře smlouvy, dne 12. března

1999.



Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 11 dne 24. srpna

1949. Pro Českou republiku vstoupila v platnost v souladu se zněním

článku 10 smlouvy dne 12. března 1999.



Český překlad smlouvy se vyhlašuje současně. Do anglického znění

smlouvy lze nahlédnout na Ministerstvu zahraničních věcí.



SEVEROATLANTICKÁ SMLOUVA



Washington, D. C., 4. dubna 1949



Strany této smlouvy potvrzují svou víru v cíle a zásady Charty

Organizace spojených národů a svou touhu žít v míru se všemi národy a

všemi vládami.



Jsou odhodlány chránit svobodu, společné dědictví a civilizaci svých

národů, založenou na zásadách demokracie, svobodách jednotlivce a

právním státu.



Snaží se podporovat stabilitu a blahobyt v severoatlantické oblasti.



Jsou rozhodnuty spojit své úsilí ke kolektivní obraně a k zachování

míru a bezpečnosti.



Proto se dohodly na této Severoatlantické smlouvě:



Čl.1



Strany se zavazují, jak je stanoveno v Chartě Organizace spojených

národů, řešit veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být zúčastněny,

mírovou cestou takovým způsobem, aby nedošlo k ohrožení mezinárodního

míru a bezpečnosti a spravedlnosti, a zdržet se ve svých mezinárodních

vztazích hrozby silou nebo užití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným

s cíli Organizace spojených národů.



Čl.2



Strany budou přispívat k dalšímu rozvoji mírových a přátelských

mezinárodních vztahů posilováním svých svobodných institucí, usilováním

o lepší porozumění zásadám, na nichž jsou tyto instituce založeny, a

vytvářením podmínek pro stabilitu a blahobyt. Budou usilovat o

vyloučení konfliktu ze své mezinárodní hospodářské politiky a budou

podporovat hospodářskou spolupráci mezi kterýmikoli stranami nebo mezi

všemi stranami.



Čl.3



V zájmu účinnějšího dosahování cílů této smlouvy budou strany,

individuálně i společně, průběžnou a účinnou svépomocí a vzájemnou

pomocí udržovat a rozvíjet svou individuální a kolektivní schopnost

odolat ozbrojenému útoku.



Čl.4



Strany budou společně konzultovat vždy, když podle názoru kterékoli z

nich dojde k ohrožení územní celistvosti, politické nezávislosti nebo

bezpečnosti kterékoli strany.



Čl.5



Strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v

Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto

se dohodly, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich

uplatní právo na individuální nebo kolektivní sebe- obranu uznané

článkem 51 Charty Organizace spojených národů a pomůže napadené straně

nebo stranám tím, že sama a v součinnosti s ostatními stranami

neprodleně podnikne kroky, které bude považovat za nutné, včetně užití

ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost v severoatlantické

oblasti.



O každém takovém ozbrojeném útoku a veškerých opatřeních přijatých v

důsledku tohoto útoku bude neprodleně uvědoměna Rada bezpečnosti. Tato

opatření budou ukončena, když Rada bezpečnosti přijme opatření nezbytná

k obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.



Čl.6 ^1)



Pro účely článku 5 se ozbrojeným útokem na jednu nebo více stran rozumí

ozbrojený útok:



- na území kterékoli strany v Evropě nebo Severní Americe, na alžírské

departementy Francie,^2) na území Turecka nebo na ostrovy spadající pod

jurisdikci kterékoli ze stran v severoatlantické oblasti severně od

obratníku Raka;



- na ozbrojené síly, lodě či letadla kterékoli ze stran, jež se

nacházejí na těchto územích či nad těmito územími nebo v jiné oblasti v

Evropě, v níž byly k datu vstupu v platnost této smlouvy rozmístěny

okupační síly kterékoli ze stran, či nad touto oblastí nebo ve

Středozemním moři či nad ním nebo v severoatlantické oblasti severně od

obratníku Raka či nad touto oblastí.



Čl.7



Touto smlouvou nebudou nikterak dotčena a nikterak vykládána práva a

povinnosti stran, které jsou členy Organizace spojených národů, ani

prvořadá odpovědnost Rady bezpečnosti za udržování mezinárodního míru a

bezpečnosti.



Čl.8



Každá ze stran prohlašuje, že žádný z mezinárodních závazků v současné

době platných ve vztazích mezi ní a kteroukoli jinou stranou nebo

kterýmkoli třetím státem není v rozporu s ustanoveními této smlouvy, a

zavazuje se nepřijmout žádný mezinárodní závazek, který by byl s touto

smlouvou v rozporu.



Čl.9



Strany tímto zřizují Radu, v níž bude každá z nich zastoupena, za

účelem projednání záležitostí souvisejících s prováděním této smlouvy.

Rada bude organizována tak, aby se mohla kdykoli okamžitě sejít. Rada

zřídí potřebné pomocné orgány, zejména neprodleně zřídí Výbor pro

obranu, který bude doporučovat opatření pro provádění článků 3 a 5.



Čl.10



Strany mohou na základě jednomyslného souhlasu pozvat kterýkoli jiný

evropský stát, který je schopen podporovat zásady této smlouvy a

přispívat k bezpečnosti v severoatlantické oblasti, aby přistoupil k

této smlouvě. Každý pozvaný stát se může stát stranou této smlouvy

uložením listiny o přístupu u vlády Spojených států amerických. Vláda

Spojených států amerických uvědomí každou ze stran o uložení každé

takové listiny o přístupu.



Čl.11



Tato smlouva bude ratifikována a její ustanovení budou stranami

prováděna v souladu s jejich příslušnými ústavními postupy. Ratifikační

listiny budou co nejdříve uloženy u vlády Spojených států amerických,

která uvědomí všechny ostatní signatáře o uložení každé ratifikační

listiny. Tato smlouva vstoupí v platnost ve vztazích mezi státy, které

ji ratifikovaly, jakmile budou uloženy ratifikační listiny většiny

signatářů, včetně ratifikačních listin Belgie, Kanady, Francie,

Lucemburska, Nizozemí, Spojeného království a Spojených států, a ve

vztahu k ostatním státům vstoupí v platnost dnem uložení jejich

ratifikačních listin.



Čl.12



Po uplynutí deseti let platnosti smlouvy nebo kdykoliv poté budou

strany, pokud o to některá z nich požádá, konzultovat za účelem změn

smlouvy, přičemž přihlédnou k faktorům, které v daném období budou mít

vliv na mír a bezpečnost v severoatlantické oblasti, včetně rozvoje

všeobecných i oblastních dohod vytvořených podle Charty Organizace

spojených národů pro zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.



Čl.13



Po uplynutí dvaceti let platnosti smlouvy může kterákoli strana přestat

být stranou po uplynutí jednoho roku od podání oznámení o výpovědi

vládě Spojených států amerických, která uvědomí vlády ostatních stran o

uložení tohoto oznámení o výpovědi.



Čl.14



Tato smlouva, jejíž anglický a francouzský text je stejně autentický,

bude uložena v archivu vlády Spojených států amerických. Tato vláda

předá řádně ověřené kopie vládám ostatních signatářských států.



1) Definice území, na něž se vztahuje článek 5, byla pozměněna článkem

2 Protokolu k Severoatlantické smlouvě o přístupu Řecka a Turecka a

protokoly o přístupu SRN a Španělska.



2) 16. ledna 1963 vyslechla Rada NATO prohlášení zástupce Francie,

který připomenul, že hlasováním o sebeurčení dne 1. července 1962 se

alžírský lid vyslovil pro nezávislost Alžírska ve spolupráci s Francií.

V důsledku toho prezident Francouzské republiky dne 3. července 1962

formálně uznal nezávislost Alžírska. Z toho vyplývá, že "alžírské

departementy Francie" jako takové nadále neexistují a zmínka o nich v

Severoatlantické smlouvě tedy již nemá smysl. Na základě tohoto

prohlášení Rada konstatovala, že pokud jde o bývalé alžírské

departementy Francie, pozbývají příslušná ustanovení smlouvy platnost

dnem 3. července 1962.