96/1927 Sb.
Mezinárodní úmluva
o potlačování obchodu s necudnými publikacemi a jich rozšiřování
Jménem republiky Československé.
Jménem republiky Československé,
Albánie, Německa, Rakouska, Belgie, Brasilie, Říše Britské (s Unií
Jihoafrickou, Novým Zélandem, Indií a svobodným státem Irským),
Bulharska, Číny, Kolumbie, Costa-Riky, Kuby, Dánska, Španělska, Finska,
Francie, Řecka, Haiti, Hondurasu, Maďarska, Itálie, Japonska, Lotyšska,
Litvy, Lucemburska, Monaka, Panamy, Nizozemí, Persie, Polska (s
Gdaňskem), Portugalska, Rumunska, Salvadoru, Království Srbů, Chorvatů
a Slovinců, Siamu, Švýcar, Turecka, a Uruguaye
byla sjednána tato úmluva:
Mezinárodní úmluva
o potlačování obchodu s necudnými publikacemi a jich rozšiřování
vyložená k podpisu v Ženevě od 12. září 1923 do 31. března 1924.
Albánie, Německo, Rakousko, Belgie, Brasilie, Říše Britská (s Unií
Jihoafrickou, Novým Zélandem, Indií a svobodným státem Irským),
Bulharsko, Čína, Kolumbie, Costa-Rika, Kuba, Dánsko, Španělsko, Finsko,
Francie, Řecko, Haiti, Honduras, Maďarsko, Itálie, Japonsko, Lotyšsko,
Litva, Lucembursko, Monaco, Panama, Nizozemí, Persie, Polsko (s
Gdanskem), Portugalsko, Rumunsko, Salvador, Království Srbů, Chorvatů a
Slovinců, Siam, Švýcary, Československo, Turecko a Uruguay,
Stejně si přejíce učiniti co nejúčinnějším potlačování obchodu s
necudnými publikacemi a jich rozšiřování,
a přijavše pozvání vlády republiky francouzské k účasti na konferenci
svolané na 31. srpen 1923 do Ženevy pod patronací Společnosti Národů za
účelem zkoumání návrhu úmluvy vypracovaného v r. 1910, jakož i poznámek
formulovaných různými státy a konečně za účelem vypracování a podepsání
definitivního textu úmluvy,
jmenovaly svými zmocněnci k tomuto cíli, kteřížto, sdělivši si své plné
moci, jež shledány v dobré a náležité formě, a když byli vzali na
vědomí závěrečný akt konference a úpravy ze dne 4. května 1910, shodli
se na těchto ustanoveních:
Čl.I
Vysoké Smluvní Strany shodují se v tom, že učiní veškerá opatření, aby
byla vypátrána, stíhána a potrestána každá osoba, jež se proviní
některým z trestných činů níže vypočtených, a v důsledku toho stanoví,
aby byl potrestán:
1. kdo zhotovuje nebo má na skladě necudné spisy, výkresy, rytiny,
malby, tiskoviny, obrazy, návěští, odznaky, fotografie,
kinematografické filmy nebo jiné necudné předměty, za účelem
obchodování s nimi, jich rozšiřování nebo veřejného vystavování;
2. kdo za účely výše uvedenými dováží, přepravuje, vyváží nebo kdo dává
dovážeti, přepravovati nebo vyvážeti zmíněné necudné spisy, výkresy,
rytiny, malby, tiskoviny, obrazy, návěští, odznaky, fotografie,
kinematografické filmy nebo jiné necudné předměty nebo je jakýmkoli
způsobem v oběh uvádí;
3. kdo jimi obchoduje třeba i neveřejně nebo má účast na takovém
obchodě, ať se dotýká řečených necudných předmětů způsobem jakýmkoli,
nebo kdo podnikne jakékoli jednání týkající se jakkoli takových
necudných předmětů, je rozšiřuje, veřejně vystavuje nebo je po
živnostensku pronajímá;
4. kdo v úmyslu, aby podporoval tento trestuhodný oběh neb obchod,
oznamuje neb uvádí ve známost jakýmkoli způsobem, že se někdo zabývá
shora uvedenou trestnou činností, kdo oznamuje neb uvádí ve známost,
jak a kým mohou zmíněné necudné spisy, výkresy, rytiny, malby,
tiskoviny, obrazy, návěští, odznaky, fotografie, kinematografické filmy
nebo jiné necudné předměty býti opatřeny přímo nebo nepřímo.
Čl.II
Osoby, které se dopustí některého z trestných činů, uvedených v čl. I.,
budou souzeny soudy toho smluvního státu, kde byl spáchán trestný čin
nebo některý ze základních znaků skutkové povahy trestného činu. Rovněž
budou souzeny soudy smluvního státu, jehož jsou příslušníky, budou-li
tam dopadeny a dovoluje-li to jeho zákonodárství a to i tehdy, byly-li
základní znaky skutkové povahy trestného činu spáchány mimo území
tohoto státu.
Nicméně zůstává vyhraženo každé smluvní straně použití zásady non bis
in idem podle pravidel stanovených jejím zákonodárstvím.
Čl.III
Dožádání týkající se trestných činů, o nichž jedná tato úmluva, budou
doručována:
1. buď přímým stykem mezi soudy (úřady),
2. nebo prostřednictvím diplomatického nebo konsulárního zástupce státu
dožadujícího ve státu dožádaném. Tento zástupce zašle dožádání přímo
příslušnému soudnímu úřadu neb onomu, který určí vláda dožádaného
státu, a obdrží přímo od tohoto úřadu listiny o provedeném dožádání.
V obou případech bude opis dožádání zaslán vždy též nadřízenému úřadu
dožádaného státu;
3. nebo cestou diplomatickou.
Smluvní strany sdělí si navzájem onen neb ony nahoře uvedené způsoby
doručování, jež připouští pro dožádání této strany.
Veškeré obtíže, které by vznikly při doručování podle čís. 1 a 2 tohoto
článku, budou vyřízeny diplomatickou cestou.
Není-li jiné dohody, jest dožádání sepsati buď v jazyku dožádaného
úřadu nebo v jazyku, na němž se shodly oba zúčastněné státy, nebo musí
býti opatřeno překladem pořízeným v jednom z těchto jazyků a ověřeným
buď diplomatickým nebo konzulárním zástupcem dožadujícího státu nebo
přísežným tlumočníkem dožádaného státu.
Za výkon dožádání nesmějí býti požadovány poplatky ani náhrada výloh ať
jakéhokoliv druhu.
Tento článek nemůže býti nikterak vykládán jako závazek smluvních
stran, změniti své zákonodárství, pokud jde o právo důkazní v trestních
věcech.
Čl.IV
Smluvní strany, jichž zákonodárství dle svého nynějšího stavu
nedostačuje k uvedení této úmluvy v plnou platnost, zavazují se učiniti
nebo navrhnouti svým zákonodárným sborům opatření nutná v tomto směru.
Čl.V
Smluvní strany, jichž zákonodárství podle nynějšího stavu nedostačuje,
shodují se v tom, že v něm učiní opatření, připouštějící jednak možnost
prohlídky na místech, na nichž - jak lze se důvodně domnívati - se
zhotovují nebo jsou chovány a to k některému z účelů blíže naznačených
v čl. I. nebo na porušení tohoto článku - necudné spisy, výkresy,
rytiny, malby, tiskoviny, obrazy, návěští, odznaky, fotografie,
kinematografické filmy nebo jiné necudné předměty, jednak možnost jich
zabavení, propadnutí a zničení.
Čl.VI
Smluvní strany shodují se v tom, že v případě porušení ustanovení čl.
I., spáchaného na území jedné z nich, a dá-li se předpokládati, že
předměty zakládající toto porušení, byly zhotoveny na území nebo
dovezeny z území jiné smluvní strany, úřad určený k tomu ve smyslu
úpravy ze dne 4. května 1910 oznámí ihned tyto okolnosti úřadu této
druhé strany a zároveň jej zpraví o všem, aby mu umožnil provésti nutná
opatření.
Čl.VII
Tato úmluva, jejíž znění francouzské a anglické jsou autentickými, bude
opatřena datem tohoto dne a bude vyložena k podpisu až do 31. března
1924 pro každý stát zastoupený na konferenci, každého člena Společnosti
Národů, jakož i každý stát, kterému Rada Společnosti Národů doručí k
tomuto cíli jeden exemplář této úmluvy.
Čl.VIII
Tato úmluva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou doručeny
generálnímu sekretáři Společnosti Národů, který zpraví o jich uložení
členy Společnosti Národů, kteří podepsali úmluvu, jakož i ostatní
státy, které ji podepsaly.
Generální sekretář Společnosti Národů doručí ihned vládě republiky
Francouzské ověřený opis každé listiny vztahující se na tuto úmluvu.
Ve smyslu ustanovení článku 18. úmluvy o Společnosti Národů zapíše
generální sekretář tuto úmluvu v den, kdy vejde v platnost.
Čl.IX
Počínaje 31. březnem 1924 každý stát, který byl zastoupen na konferenci
a nepodepsal úmluvy, každý člen Společnosti Národů a každý stát,
kterému Rada Společnosti Národů doručí k tomu cíli exemplář úmluvy,
bude moci přistoupiti k této úmluvě.
Tento přístup bude proveden listinou zaslanou generálnímu sekretáři
Společnosti Národů za účelem uložení v archivu sekretariátu. Generální
sekretář vyrozumí o tomto uložení ihned členy Společnosti Národů, kteří
podepsali úmluvu, jakož i ostatní státy, které ji podepsaly.
Čl.X
Ratifikace této úmluvy, jakož i přístup k ní budou míti v zápětí o sobě
a bez zvláštního oznámení současný a bezvýhradný přístup k úpravě ze
dne 4. května 1910, která vstoupí v platnost téhož dne jako úmluva sama
na celém území státu nebo člena Společnosti Národů, který úmluvu
ratifikoval nebo k ní přistoupil.
Předchozím ustanovením není však dotčen čl. IV. právě citované úpravy
ze dne 4. května 1910, jehož jest užíti v případě, že by některý stát
dal přednost přístupu pouze k této úpravě.
Čl.XI
Tato úmluva vstoupí v platnost třicátého dne po přijetí dvou ratifikací
generálním sekretářem Společnosti Národů.
Čl.XII
Tuto úmluvu lze vypověděti písemným oznámením zaslaným generálnímu
sekretáři Společnosti Národů. Výpověď nabude účinnosti rok po dni, kdy
byla generálním sekretářem přijata a bude míti účinek jen pokud jde o
toho člena Společnosti Národů nebo stát, který dal výpověď.
Generální sekretář Společnosti Národů vyrozumí každého z členů
Společnosti Národů, kteří podepsali úmluvu nebo k ní přistoupili, jakož
i ostatní státy, jež úmluvu podepsaly nebo k ní přistoupily, o každé
výpovědi, jež ho dojde.
Výpověď této úmluvy nebude míti o sobě v zápětí současnou výpověď
úpravy ze dne 4. května 1910, ač-li nestala se o ní výslovná zmínka v
notifikační listině.
Čl.XIII
Každý člen Společnosti Národů nebo stát, který úmluvu podepsal nebo k
ní přistoupil, může prohlásiti, že jeho podpis nebo přístup nezavazuje
buď žádné nebo některé z území, jež jsou pod jeho protektorátem, jeho
osad, zámořských držav nebo území podrobených jeho svrchovanosti neb
jeho správě a může dodatečně přistoupiti odděleně jménem kteréhokoli z
území, jež jsou pod jeho protektorátem, osad, zámořských držav neb
území, jež byla tímto prohlášením z úmluvy vyloučena.
Rovněž výpověď může dáti odděleně pro každé území pod jeho
protektorátem, osadu, zámořskou državu nebo území podrobené jeho
svrchovanosti nebo správě; o této výpovědi budou platiti ustanovení
článku XII.
Čl.XIV
Generální sekretář Společnosti Národů povede zvláštní seznam uvádějící,
které ze stran podepsaly úmluvu, které ji ratifikovaly, k ní
přistoupily nebo ji vypověděly. Členové Společnosti Národů, jakož i
každý stát, který úmluvu podepsal nebo k ní přistoupil, budou moci
kdykoli nahlédnouti do tohoto seznamu, který bude uveřejňován co možno
nejčastěji.
Čl.XV
Veškeré spory, jež vzejdou mezi smluvními stranami o výkladu nebo
provádění této úmluvy, budou, nebude-li možno urovnati je přímým
vyjednáváním, předloženy k rozhodnutí Stálému soudnímu dvoru
mezinárodní spravedlnosti. Kdyby strany, mezi nimiž povstal spor, neb
jedna z nich nebyly snad podepsaly nebo přijaly protokol o podpisu
úmluvy o Stálém soudním dvoru mezinárodní spravedlnosti, bude jejich
spor předložen podle volby stran, buď Stálému soudnímu dvoru
mezinárodní spravedlnosti nebo rozhodčímu řízení.
Čl.XVI
Jestliže pět ze stran, které úmluvu podepsaly nebo k ní přistoupily,
požádá o její revisi, svolá Rada Společnosti Národů k tomu cíli
konferenci. Ve všech případech Rada prozkoumá, na konci každého
pětiletí, vhodnost takového svolání.
Čemuž na svědomí svrchu uvedení zmocněnci podepsali tuto úmluvu.
Dáno v Ženevě, dvanáctého září roku tisícího devítistého dvacátého
třetího ve dvou původních exemplářích, z nichž jeden zůstane uložen v
archivu Společnosti Národů a druhý v archivu vlády republiky
Francouzské.
Prozkoumavše tuto úmluvu schvalujeme a potvrzujeme ji.
Tomu na svědomí jsme tento list podepsali a k němu pečeť republiky
Československé přitisknouti dali.
Na Hradě pražském, dne 9. března léta tisícího devítistého dvacátého
sedmého.
President republiky Československé:
T. G. MASARYK v.r.
Ministr zahraničních věcí:
Dr. EDVARD BENEŠ v.r.
L. S.
Vyhlašuje se s tím, že ratifikační listina Československé republiky
byla uložena ve smyslu čl. VIII. úmluvy dne 11. dubna 1927 u
generálního tajemníka Společnosti Národů, kterýmžto dnem nabyla úmluva
pro Československou republiku mezinárodní působnosti.
Mimo Československou republiku uložily dosud ratifikační listinu této
úmluvy u generálního tajemníka Společnosti Národů tyto státy:
Bulharsko (1. VII. 1924), Italie (8. VII. 1924), Siam (28. VII. 1924),
Albanie (13.X. 1924), Španělsko (19. XII. 1924), Rakousko (12. I.
1925), Německo (11. V. 1925), Monaco (11. V. 1925), Finsko (29. VI.
1925), Lotyšsko (7. X. 1925), Velká Britanie též za sev. Irsko, Nový
Zéland (s územím pod mandátem záp. Samoy), Jižní Afriku (s územím pod
mandátem jihových. Afriky) a Indii (11. XII. 1925), Švýcarsko (20. I.
1926), Čína (24. II. 1926), Polsko ve jménu svob. města Gdanska (31.
III. 1926), Belgie (31. VII. 1926) a Polsko (8. III. 1927).
Kromě toho k úmluvě přistoupily a jsou jí vázány: Egypt (29. X. 1924),
Jižní Rhodesie a Nový Foundland (31. XII. 1925), Velká Britanie za
osady: Nigerii, Seychelles, britský Honduras, Ceylon, Kenya, ostrov
Maurutius, britský protektorát Šalamounských ostrovů, osady ostrovů
Gilbert a Ellice, Fidži, Ugandu, Trinidad, Zanzibar, území Tanganyika,
Ostrovy pod větrem, Větrné ostrovy, Gambii, Nyassu, Straits
Settlements, Spoj. státy Malajské, Bruneu, Johore, Kedah, Kelantan,
Trengganu, Sierra Leone, sev. Rhodesii, Barbados, Zlaté pobřeží, Cypr,
Gibraltar, Maltu, Somalsko, Basutsko, Bečuansko, Svazijsko a Hong-Kong
(3. XI. 1926), Velká Britanie za osady a mandáty: Bermudy, Bahamy,
ostrovy Falklandské, Sv. Helenu, Palestinu a Zajordaní (datum přístupu
těchto osad a mandátů nebylo generálním tajemníkem Společnosti Národů
dosud sděleno).
Dr. Beneš v.r.
