130/1976 Sb.
Vyhláška
ministra zahraničních věcí
ze dne 23. srpna 1976
o Úmluvě o právu použitelném pro dopravní nehody
Dne 4. května 1971 byla v Haagu na XI. zasedání Haagské konference o
mezinárodním právu soukromém sjednána Úmluva o právu použitelném pro
dopravní nehody.
Jménem Československé socialistické republiky byla Úmluva podepsána v
Haagu dne 6. února 1975.
S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé
socialistické republiky a president republiky ji ratifikoval.
Ratifikační listina Československé socialistické republiky byla uložena
u ministerstva zahraničních věcí Nizozemského království, depozitáře
Úmluvy, dne 12. května 1976.
Úmluva vstoupila pro Československou socialistickou republiku v
platnost na základě svého článku 17 odst. 2 dnem 11. července 1976.
Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.
Ministr:
Ing. Chňoupek v. r.
Úmluva
o právu použitelném pro dopravní nehody
Smluvní státy této Úmluvy
přejíce si stanovit společnou úpravu o právu rozhodném pro
občanskoprávní mimosmluvní odpovědnost z dopravních nehod, rozhodly se
uzavřít za tím účelem úmluvu a dohodly se na těchto ustanoveních:
Čl.1
Tato Úmluva určuje právo rozhodné pro občanskoprávní mimosmluvní
odpovědnost z dopravních nehod bez ohledu na způsob řízení při jejím
uplatnění.
Pro účely této Úmluvy se považuje za dopravní nehodu nehoda, na níž se
podílí jedno nebo více vozidel bez ohledu, zda jsou poháněna motorem či
nikoliv, a jež souvisí s dopravou na veřejných silnicích, na pozemcích
přístupných veřejnosti nebo na soukromých pozemcích, na něž mají právo
přístupu určité osoby.
Čl.2
Tato Úmluva se nevztahuje
1. na odpovědnost výrobců, prodávajících nebo opravců vozidel;
2. na odpovědnost vlastníka dopravní cesty nebo jiné osoby, která je
povinna zajistit udržování cesty nebo bezpečnost jejích uživatelů;
3. na odpovědnost třetích osob s výjimkou odpovědnosti vlastníka a
provozovatele vozidla;
4. na postih mezi odpovědnými osobami;
5. na postih a přechod práv týkajících se pojistitelů;
6. na žaloby a postihy náležející sociálně zajišťujícím a podobným
institucím nebo veřejným automobilovým fondům nebo proti nim a na
jakékoliv vyloučení odpovědnosti stanovené právem, jímž se tyto
instituce spravují.
Čl.3
Rozhodným právem jsou vnitřní předpisy státu, na jehož území došlo k
nehodě.
Čl.4
Pokud nevyplývá z článku 5 něco jiného, jsou stanoveny tyto výjimky z
ustanovení článku 3:
a) Účastní-li se na nehodě pouze jedno vozidlo, jež je registrováno v
jiném státě, než kde došlo k nehodě, jsou rozhodné vnitřní předpisy
státu registrace pro určení odpovědnosti
- ve vztahu k řidiči, vlastníku nebo jiné osobě, mající právo k
vozidlu, bez ohledu na jejich bydliště,
- ve vztahu k postižené osobě, kterou je cestující, jehož bydliště je v
jiném státě, než kde došlo k nehodě,
- ve vztahu k postižené osobě nacházející se mimo vozidlo v místě
nehody, jestliže má bydliště ve státu registrace.
V případě, že jsou postiženy dvě osoby nebo více osob, určí se rozhodné
právo pro každou z nich odděleně.
b) Podílejí-li se na nehodě dvě vozidla nebo více vozidel, platí
ustanovení písm. a) pouze v případě, že všechna vozidla jsou
registrována v témže státu.
c) Jestliže jedna osoba nebo více osob nacházejících se na místě nehody
mimo vozidlo nebo vozidla se podílí na nehodě, ustanovení písm. a) a b)
platí pouze, jestliže všechny tyto osoby mají trvalý pobyt ve státu
registrace.
Totéž platí, i když tyto osoby jsou rovněž postiženy nehodou.
Čl.5
Právem rozhodným podle článku 3 a 4 pro odpovědnost ve vztahu k
cestujícímu se řídí též odpovědnost za škody na věcech přepravovaných
ve vozidle, jež buď náleží cestujícímu, nebo mu byly svěřeny.
Právem rozhodným podle článku 3 a 4 pro odpovědnost ve vztahu k
vlastníku vozidla se řídí odpovědnost za škodu na jiných věcech
přepravovaných ve vozidle, než jsou věci, na něž se vztahuje předchozí
odstavec.
Odpovědnost za škody na věcech mimo vozidlo nebo vozidla se řídí
vnitřním právem státu, na jehož území došlo k nehodě. Avšak odpovědnost
za škodu na osobních věcech náležejících postižené osobě nacházející se
mimo vozidlo nebo vozidla se řídí vnitřním právem státu registrace,
jestliže toto právo by bylo rozhodné pro odpovědnost vůči poškozenému
podle článku 4.
Čl.6
Nejsou-li vozidla registrována nebo jsou-li registrována v několika
státech, je rozhodující místo práva státu registrace, právo státu, ve
kterém mají obvyklé stanoviště. Totéž platí, jestliže ani vlastník, ani
osoba, která vozidlo drží nebo jím nakládá, ani řidič vozidla nemá v
době nehody své bydliště ve státu registrace.
Čl.7
Bez ohledu na právo rozhodné pro stanovení odpovědnosti, přihlíží se
vždy k předpisům o řízení a bezpečnosti dopravy platným v místě a v
době nehody.
Čl.8
Rozhodné právo určuje zejména
1. podmínky a rozsah odpovědnosti;
2. důvody vylučující odpovědnost, jakékoliv omezení odpovědnosti a její
dělení;
3. vznik a povahu škody, jež má být nahrazena;
4. způsob a rozsah náhrady škody;
5. možnost přechodu práva na náhradu škody;
6. osoby, které škodu utrpěly a které mají nárok na její náhradu;
7. odpovědnost pro provozovatele vozidla za svého zaměstnance;
8. promlčení a zánik práva uplynutím doby včetně pravidel počítání
počátku, přerušení nebo stavění této doby.
Čl.9
Poškozené osoby mají právo žalovat přímo pojistitele odpovědné osoby,
jestliže jim toto právo náleží podle práva rozhodného podle článku 3, 4
nebo 5.
Je-li podle článku 4 nebo 5 rozhodný právní řád státu registrace a
tento právní řád nepřiznává právo na přímou žalobu, toto právo nicméně
vzniká, jestliže vyplývá z vnitřních předpisů státu, kde došlo k
dopravní nehodě.
Jestliže toto právo nepřísluší podle žádného z těchto právních řádů,
vzniká nicméně, jestliže to stanoví právní řád, jímž se řídí pojistná
smlouva.
Čl.10
Použití práva rozhodného podle této Úmluvy lze odmítnout pouze v
případě, kdy jeho použití je zjevně v rozporu s veřejným pořádkem.
Čl.11
Použití článků 1 až 10 této Úmluvy není závislé na podmínce
vzájemnosti. Úmluvy se použije i v případě, kdy rozhodným právem je
právo státu, který není smluvní stranou této Úmluvy.
Čl.12
Každý územní celek, jenž tvoří součást státu, který nemá sjednocený
právní řád, se považuje za stát pro účely článku 2 až 11, jestliže má
vlastní právní úpravu, pokud jde o občanskoprávní mimosmluvní
odpovědnost z dopravních nehod.
Čl.13
Stát, který nemá sjednocenou právní úpravu, není povinen použít této
Úmluvy na nehody, k nimž dojde na jeho území, jestliže se týkají pouze
vozidel registrovaných v územních jednotkách tohoto státu.
Čl.14
Stát, který nemá sjednocenou právní úpravu, může prohlásit při podpisu,
ratifikaci nebo přístupu k této Úmluvě, že tato se vztahuje na všechny
jeho právní úpravy nebo jen na jednu nebo několik těchto právních úprav
a může kdykoliv později pozměnit své prohlášení novým prohlášením.
Toto prohlášení musí být sděleno ministerstvu zahraničních věcí
Nizozemí a musí výslovně určit, na které právní úpravy se Úmluva
vztahuje.
Čl.15
Tato Úmluva se nedotýká jiných zvláštních úmluv, jež smluvní státy
uzavřely nebo uzavřou za účelem úpravy občanskoprávní mimosmluvní
odpovědnosti z uvedených dopravních nehod.
Čl.16
Tuto Úmluvu mohou podepsat státy zastoupené na XI. zasedání Haagské
konference mezinárodního práva soukromého.
Úmluva bude ratifikována a ratifikační listiny budou uloženy na
ministerstvu zahraničních věcí Nizozemí.
Čl.17
Tato Úmluva vstoupí v platnost šedesátého dne po uložení třetí
ratifikační listiny podle článku 16 odstavec 2.
Úmluva nabude platnosti pro každý smluvní stát, který ji ratifikuje
později, šedesátý den po uložení ratifikační listiny.
Čl.18
Každý stát nezastoupený na XI. zasedání Haagské konference
mezinárodního práva soukromého, který je členem této Konference, nebo
Organizace spojených národů, nebo její odborné organizace anebo smluvní
stranou Statutu Mezinárodního soudního dvora, může přistoupit k této
Úmluvě po jejím vstupu v platnost podle čl. 17 odstavec 1.
Listina o přístupu bude uložena na ministerstvu zahraničních věcí
Nizozemí.
Úmluva vstoupí v platnost pro přistupující stát šedesátý den po uložení
listiny o přístupu.
Přistoupení je účinné jen ve vztazích mezi přistupujícím státem a
smluvními státy, které prohlásí, že s přístupem souhlasí. Toto
prohlášení bude uloženo na ministerstvu zahraničních věcí Nizozemí,
které zašle diplomatickou cestou jeho ověřený opis každému smluvnímu
státu.
Úmluva vstoupí v platnost mezi přistupujícím státem a státem, jenž
prohlásil, že souhlasí s tímto přístupem, šedesátý den po uložení
prohlášení o tomto souhlasu.
Čl.19
Každý stát může při podpisu, ratifikaci nebo přístupu prohlásit, že
tato Úmluva se vztahuje na všechna území, která zastupuje v
mezinárodních vztazích nebo na jedno či více z nich. Toto prohlášení se
stane účinným dnem, kdy Úmluva nabude pro uvedený stát platnosti.
Po této době musí být každé rozšíření platnosti v tomto směru oznámeno
ministerstvu zahraničních věcí Nizozemí.
Úmluva vstoupí v platnost pro území, jichž se rozšíření týká, šedesátý
den po oznámení uvedeném v předchozím odstavci.
Čl.20
Tato Úmluva bude platit pět let ode dne nabytí účinnosti podle článku
17 odstavec 1 též pro státy, které ji ratifikovaly nebo k ní
přistoupily později.
Úmluva bude mlčky obnovena vždy o pět let, nebude-li vypovězena.
Výpověď lze omezit jen na určitá území, na něž se Úmluva vztahuje.
Výpověď bude účinná jen pro stát, který ji oznámil. Pro ostatní smluvní
státy zůstane Úmluva v platnosti.
Čl.21
Ministerstvo zahraničních věcí Nizozemí oznámí státům uvedeným v článku
16 a státům, které přistoupí k Úmluvě podle ustanovení článku 18
a) podpisy a ratifikace podle článku 16,
b) dobu, kdy tato Úmluva vstoupí v platnost podle článku 17 odstavec 1,
c) přístupy podle článku 18 a dobu, kdy nabudou účinnosti,
d) prohlášení podle článku 14 a 19,
e) výpovědi podle článku 20 odstavec 3.
Na důkaz toho níže podepsaní zástupci, náležitě zmocněni, podepsali
tuto Úmluvu.
Sepsáno v Haagu dne 4. května 1971 v jazyce francouzském a anglickém,
přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které
bude uloženo v archivu vlády Nizozemí a jehož ověřený opis bude předán
diplomatickou cestou každému státu, zastoupenému na XI. zasedání
Haagské konference o mezinárodním právu soukromém.