157/1930 Sb.
Pakt
o přátelství, řízení smírčím, rozhodčím a soudním mezi republikou
Československou a republikou Řeckou.
Jménem republiky Československé.
Jménem republiky Československé
a
republiky Řecké
byl sjednán tento pakt:
(Překlad.)
Pakt
o přátelství, řízení smírčím, rozhodčím a soudním mezi republikou
Československou a republikou Řeckou.
President republiky Československé a President republiky Řecké,
prodchnuti šťastnými přátelskými styky, jež spojují jejich národy;
upřímně si přejíce pokojnými prostředky zajistiti urovnání sporů, které
by snad mohly vzniknouti mezi jejich státy;
zjišťujíce, že šetření práv založených smlouvami neb vyplývajících z
práva mezinárodního jest závazným pro mezinárodní soudy;
uznávajíce, že práva kteréhokoliv státu nemohou býti změněna, leč s
jeho souhlasem;
majíce za to, že upřímné zachovávání pokojného řízení pod záštitou
Společnosti Národů umožňuje docíliti rozřešení všech sporů
mezinárodních;
vysoce si vážíce doporučení, jež Shromáždění Společnosti Národů učinilo
všem státům ve své resoluci ze dne 26. září 1928, aby uzavřely úmluvy
za účelem pokojného řešení mezinárodních sporů;
rozhodli se uskutečniti svůj společný úmysl a jmenovali svými
zmocněnci:
President republiky Československé:
pana Dr. Edvarda Beneše,
ministra zahraničních věcí republiky Československé;
President republiky Řecké:
J. E. pana Constantina Psaroudase,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra,
kteří složivše své plné moci, jež shledali v dobré a náležité formě,
dohodli se na těchto ustanoveních:
Hlava I.
Čl.1.
Vysoké smluvní strany prohlašují slavnostně jménem svých národů, že
odsuzují utíkání se k válce za účelem vyřízení mezinárodních sporů a
vzdávají se jí ve svých vzájemných stycích jakožto prostředku národní
politiky.
Čl.2.
Vysoké smluvní strany uznávají, že vyřízení a rozřešení všech sporů a
konfliktů, které by mohly mezi nimi povstati, ať jsou jakéhokoliv druhu
neb jakéhokoliv původu, nemá nikdy býti hledáno jinak, leč prostředky
pokojnými.
Hlava II.
O pokojném řízení vůbec.
Čl.3.
Spory všeho druhu, jež by vznikly mezi Vysokými smluvními stranami a
které nebylo by lze vyříditi cestou diplomatickou, budou podrobeny za
podmínek stanovených touto Úmluvou řízení soudnímu nebo rozhodčímu,
jemuž bude předcházeti po případě povinně neb fakultativně řízení
smírčí.
Čl.4.
1. Spory, pro jichž řešení by bylo předem stanoveno zvláštní řízení
jinými úmluvami platnými mezi Vysokými smluvními stranami, budou
vyřízeny podle ustanovení těchto úmluv.
2. Tato Úmluva nedotýká se platných dohod, pokud zavádějí pro Vysoké
smluvní strany řízení smírčí neb při rozhodčím a soudním řízení
ukládají závazky zajišťující řešení sporu. Přece však, jestliže tyto
dohody předvídají toliko smírčí řízení, nevedlo-li toto k cíli, bude
použito ustanovení této Úmluvy týkající se řízení soudního a
rozhodčího.
Čl.5.
1. Jde-li o spor, jenž svým předmětem podle vnitrostátního
zákonodárství jedné z Vysokých smluvních stran spadá do příslušnosti
soudů nebo správních úřadů, může tato strana opříti se tomu, aby spor
tento byl podroben různým řízením stanoveným touto Úmluvou, dříve než
by příslušný soud (úřad) učinil konečné rozhodnutí v přiměřené lhůtě.
2. Strana, která v tomto případě bude míti v úmyslu dovolati se řízení
stanovených touto Úmluvou, bude povinna písemně oznámiti svůj úmysl
Straně druhé, a to ve lhůtě jednoho roku od rozhodnutí výše zmíněného.
Hlava III.
O řízení soudním.
Čl.6.
Veškeré spory, v nichž by si Strany vzájemně upíraly nějaké právo,
budou předloženy k rozsouzení Stálému dvoru mezinárodní spravedlnosti,
leč by Strany se dohodly způsobem níže uvedeným, že se obrátí na
rozhodčí soud.
Jest shoda v tom, že mezi spory svrchu uvedené spadají zejména ony, o
nichž činí zmínku čl. 36. Statutu Stálého dvoru mezinárodní
spravedlnosti.
Čl.7.
Jestliže Strany souhlasí s tím, aby spory označené v předcházejícím
článku byly předloženy rozhodčímu soudu, sepíší kompromis, ve kterém
určí předmět sporu, volbu rozhodců a řízení, podle něhož má býti
postupováno. Bude-li kompromis postrádati přesných označení neb
ustanovení, bude použito v potřebné míře ustanovení Haagské úmluvy z
18. října 1907 o smírném vyřizování mezinárodních sporů. Jestliže
kompromis nemá ustanovení o pravidlech, kterými se mají rozhodci
říditi, bude se soud říditi pravidly, vypočtenými v čl. 38. Statutu
Stálého dvoru mezinárodní spravedlnosti.
Čl.8.
Nemohou-li se Strany shodnouti o kompromisu zmíněném v předcházejícím
článku, neb nejsou-li stanoveni rozhodci, a po předchozím tříměsíčním
upozornění, může jedna nebo druhá Strana vznésti přímo dožádáním spor
na Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti.
Čl.9.
1. Pokud jde o spory označené v čl. 6., mohou Strany před každým
řízením před Stálým dvorem mezinárodní spravedlnosti neb před každým
řízením rozhodčím společnou dohodou uchýliti se nejdříve k řízení
smírčímu, jak jest stanoveno touto Úmluvou.
2. Pro případ smírčího řízení, a ztroskotalo-li toto, nemůže žádná ze
Stran vznésti spor na Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti neb žádati
sestavení rozhodčího soudu podle čl. 7., dokud neuplyne doba jednoho
měsíce od ukončení prací Smírčí komise.
Hlava IV.
O smírčím řízení.
Čl.10.
Veškeré spory mezi Stranami s výjimkou oněch, které jsou vyznačeny v
čl. 6., budou závazně podrobeny, dříve nežli budou moci se státi
předmětem řízení rozhodčího, řízení smírčímu.
Čl.11.
Spory označené v předcházejícím článku budou vzneseny na Stálou aneb na
zvláštní smírčí komisi, ustanovenou Vysokými smluvními stranami.
Čl.12.
K žádosti zaslané jednou z Vysokých smluvních stran Straně druhé bude
ustanovena do šesti měsíců Stálá smírčí komise.
Čl.13.
Smírčí komise bude sestavena, leč by Strany byly jinak stanovily,
takto:
1. Komise bude pětičlenná. Každá ze Stran bude jmenovati po jednom
komisaři, který může býti vybrán z vlastních státních příslušníků.
Ostatní tři komisaři budou společnou dohodou vybráni z příslušníků
třetích mocností. Tito musí býti různé státní příslušnosti, nesmějí
míti obvyklého svého bydliště na území Stran, aniž býti v jejich
službách. Z nich jednoho označí Vysoké smluvní strany za předsedu
Komise.
2. Komisaři budou jmenováni na dobu tří let. Budou moci býti
znovuzvoleni. Komisaři společnou dohodou jmenovaní budou moci býti
nahraženi po dobu trvání jich mandátu za souhlasu Stran. Každá z
Vysokých smluvních stran bude moci kdykoliv nahraditi komisaře, kterého
jmenovala. Nehledě ke skutečnosti, že byli nahraženi, zůstanou komisaři
ve svém úřadě až do ukončení svých prací, jež jsou v běhu.
3. Uprázdní-li se některé místo úmrtím, neb demisí, neb pro nějakou
jinou překážku, bude v době nejkratší znovu obsazeno, a to způsobem
stanoveným pro jmenování.
Čl.14.
Jestliže v době, kdy vznikl spor, nebylo tu Stálé smírčí komise
jmenované Stranami, bude sestavena zvláštní komise pro zkoumání sporu,
a to ve lhůtě tříměsíční, počítaje od žádosti zaslané jednou ze Stran
Straně druhé. Jmenování členů bude provedeno v souhlase s ustanovením
předcházejícího článku, leč by Strany o tom rozhodly jinak.
Čl.15.
Jestliže jmenování komisařů, kteří mají býti jmenováni, nestalo se ve
lhůtě stanovené v čl. 12. a 14., bude péče o nutná jmenování svěřena
třetí mocnosti zvolené Stranami společnou dohodou, neb v případě
neshody, úřadujícímu předsedovi Rady Společnosti Národů jednoduchým
dožádáním jedné ze Stran.
Čl.16.
1. Smírčí komise lze se dovolati žádostí, kterou podají předsedovi obě
Strany jednající ve společné dohodě, nebo kterou, není-li takové
dohody, podá jedna nebo druhá Strana.
2. Žádost bude obsahovati kromě stručného vylíčení předmětu sporu výzvu
řízenou Komisi, aby učinila všechna opatření, která by mohla vésti k
narovnání.
3. Vychází-li žádost pouze od jedné Strany, musí ji tato Strana bez
průtahu oznámiti Straně druhé.
Čl.17.
1. Do čtrnácti dnů ode dne, kdy jedna ze Stran vznesla spor na Stálou
komisi smírčí, může každá ze Stran pro rozbor tohoto sporu nahraditi
svého komisaře osobou, která má zvláštní způsobilost ve věci, o kterou
jde.
2. Strana, jež použije tohoto práva, oznámí to bez odkladu Straně
druhé; tato bude moci v takovém případě totéž učiniti, a to ve lhůtě
čtrnáctidenní ode dne, kdy jí oznámení došlo.
Čl.18.
1. Nedohodly-li se Strany jinak, sejde se Smírčí komise v sídle
Společnosti Národů neb v kterémkoliv místě jiném, označeném jejím
předsedou.
2. Komise bude moci v každém případě požádati generálního sekretáře
Společnosti Národů, aby poskytl svou pomoc jejím pracím.
Čl.19.
Práce Smírčí komise nebudou veřejné, leč na základě rozhodnutí Komise,
jež se stalo za souhlasu Stran.
Čl.20.
1. Pokud není opačné dohody Stran, upraví si Smírčí Komise sama způsob
řízení, které v každém případě musí býti sporné. Při šetření bude
Komise, pokud jednohlasně nerozhodne jinak, říditi se ustanovením
titulu III Haagské úmluvy z 18. října 1907 o smírném vyřizování
mezinárodních sporů.
2. Strany budou zastoupeny před Smírčí komisí zástupci, jichž úkolem
bude zprostředkovati mezi nimi a Komisí; mimo to mohou Strany přizvati
poradce a znalce jimi za tím účelem jmenované a žádati za slyšení každé
osoby, jejíž svědectví by se jim zdálo užitečným.
3. Komise bude míti se své strany možnost vyžádati si ústní výklady od
zástupců, poradců a znalců obou Stran, jakož i od každé osoby, jejíž
předvolání se souhlasem její vlády by pokládala za užitečné.
Čl.21.
Pokud není opačné dohody Stran, rozhoduje Smírčí Komise většinou hlasů
a bude moci vysloviti se o podstatě sporu jen tehdy, budou-li všichni
její členové přítomni.
Čl.22.
Vysoké smluvní strany se zavazují, že usnadní Smírčí komisi její práce
a obzvláště, že jí dodají v největší možné míře všechny dokumenty a
potřebné zprávy, jakož i použijí všech prostředků, které jsou jim po
ruce, aby jí umožnily na svém území a podle svého zákonodárství
předvolati a slyšeti svědky a znalce a prováděti šetření na místě
samém.
Čl.23.
1. Po dobu prací Smírčí komise obdrží každý z komisařů náhradu, jejíž
výše bude stanovena společnou dohodou mezi Stranami, z nichž každá
ponese stejnou částku.
2. Všeobecné výdaje způsobené činností Komise budou rozděleny stejným
způsobem.
Čl.24.
1. Úkolem Smírčí komise bude, aby objasnila sporné otázky, sebrala za
tím účelem všechny potřebné zprávy šetřením nebo jinak a aby usilovala
o smíření Stran. Komise, prozkoumavši věc, může navrhnouti Stranám
znění dohody, která by se jí zdála vhodnou, a může jim určiti lhůtu,
aby se vyjádřily.
2. Na konci svých prací učiní Komise zápis zjišťující podle případu,
buď že Strany se dohodly, a je-li toho třeba, podmínky dohody, nebo že
Strany nemohly býti smířeny. Tento zápis nebude obsahovati zmínky o
tom, zda k rozhodnutí komise došlo jednohlasně či většinou hlasů.
3. Práce Komise, pokud se Strany nedohodnou jinak, musí býti skončeny
do šesti měsíců ode dne, kdy spor byl na Komisi vznesen.
Čl.25.
Zápis Komise bude bez prodlení dán na vědomí Stranám. Strany rozhodnou
o jeho uveřejnění.
Hlava V.
O řízení rozhodčím.
Čl.26.
Jestliže do měsíce po skončení prací Smírčí komise jmenované v
předcházejících článcích Strany se nedohodly, bude otázka vznesena na
rozhodčí soud sestavený, není-li tomu odporující dohody Stran, způsobem
níže naznačeným.
Čl.27.
Rozhodčí soud bude složen z pěti členů. Strany budou jmenovati po
jednom, jenž bude moci býti vybrán z jich vlastních příslušníků.
Ostatní dva rozhodci a vrchní rozhodce budou vybráni společnou dohodou
z příslušníků třetích mocností. Tito posledně jmenovaní musí býti různé
státní příslušnosti, nesmějí míti svého obvyklého bydliště na území
Stran, aniž smějí býti v jejich službách.
Čl.28.
1. Nedojde-li k jmenování členů rozhodčího soudu do tří měsíců ode dne,
kdy byla jednou Stranou zaslána Straně druhé žádost, aby rozhodčí soud
byl ustanoven, bude péče o příslušná jmenování svěřena třetí mocnosti,
zvolené společnou dohodou Stran.
2. Jestliže se Strany o tom nedohodnou, označí každá jinou mocnost a
jmenování se stane dohodou mocností takto zvolených.
3. Jestliže mocnosti takto označené se nedohodly do tří měsíců aneb
jestliže označení mocností, o němž jedná odstavec 2. tohoto článku, se
nestalo v této lhůtě, budou provedena nutná jmenování presidentem
Stálého dvoru mezinárodní spravedlnosti, jehož možno se dovolati
jednoduchým dožádáním, zaslaným jednou ze Stran. Je-li tento
zaneprázdněn neb je-li příslušníkem jedné ze Stran, budou jmenování
provedena vicepresidentem. Je-li tento zaneprázdněn, aneb je-li
příslušníkem jedné ze Stran, budou jmenování provedena nejstarším
členem Dvoru, který není příslušníkem některé ze Stran.
Čl.29.
V nejkratší době budou učiněna opatření, aby znovu byla obsazena místa
uprázdněná úmrtím, demisí neb pro jinou překážku, a to způsobem
stanoveným pro jmenování.
Čl.30.
Strany sepíší kompromis, vymezující předmět sporu a řízení, podle něhož
má býti postupováno.
Čl.31.
Bude-li kompromis postrádati přesných označení neb ustanovení
vztahujících se k bodům uvedeným v předcházejícím článku, bude použito
v potřebné míře ustanovení Haagské úmluvy z 18. října 1907 o smírném
vyřizování sporů mezinárodních.
Čl.32.
Jestliže nedošlo k uzavření kompromisu do tří měsíců od ustavení soudu,
dovolá se ho jedna nebo druhá Strana dožádáním.
Čl.33.
Nemá-li kompromis o tom ustanovení aneb není-li tu kompromisu, použije
soud pravidel vypočtených v čl. 38 Statutu Stálého dvoru mezinárodní
spravedlnosti. Pokud není podobných pravidel, jichž by se dalo použíti
na spor, bude soud souditi ex aequo et bono.
Hlava VI.
Všeobecná ustanovení.
Čl.34.
1. Ve všech případech, v nichž spor jest předmětem řízení rozhodčího
neb soudního, obzvláště jestliže otázka sporná mezi Stranami má svůj
původ v činech, jež se již staly, neb mají právě býti vykonány, Stálý
dvůr mezinárodní spravedlnosti nařizuje dle čl. 41. svého Statutu neb
rozhodčí soud určí v nejkratší možné lhůtě prozatímní opatření, která
mají býti učiněna. Strany jsou povinny se jim přizpůsobiti.
2. Jestliže sporem byla pověřena Smírčí komise, může tato doporučiti
Stranám prozatímní opatření, která bude považovati za vhodná.
3. Strany se zavazují zdržeti se každého opatření, které by mohlo míti
škodlivý účinek na provedení soudního neb rozhodčího rozhodnutí nebo na
narovnání navrhovaná Smírčí komisí, a vůbec nedopustiti se žádného činu
jakéhokoliv druhu, jímž by se mohl spor zostřiti neb rozšířiti.
Čl.35.
Jestliže soudním neb rozhodčím výrokem by bylo prohlášeno, že nějaké
rozhodnutí neb opatření, učiněné soudem neb každým jiným úřadem jedné
ze Stran jsoucích ve sporu, jest v rozporu buď úplně neb částečně s
právem mezinárodním a kdyby právo ústavní dotyčné Strany nedovolovalo
vůbec nebo nedovolovalo zcela odstraniti následky tohoto rozhodnutí neb
tohoto opatření, Strany se shodují v tom, že bude nutno soudním neb
rozhodčím výrokem přiznati poškozené straně slušné zadostiučinění.
Čl.36.
1. Této Úmluvy jest použíti mezi Vysokými Smluvními Stranami, i když
některá třetí mocnost má zájem ve sporu.
2. Jde-li o výklad úmluvy, které jsou účastny jiné státy nežli Strany
ve sporu, upozorní je kancelář Stálého dvoru mezinárodní spravedlnosti
neb rozhodčí soud neprodleně na to.
Každý z nich bude míti právo zúčastniti se a použije-li této možnosti,
bude výklad obsažený v rozsudku též pro něj závazný.
Čl.37.
Spory o výklad neb použití této Úmluvy, v to počítaje i ony, týkající
se kvalifikace sporů, budou předloženy Stálému dvoru mezinárodní
spravedlnosti.
Čl.38.
Úmluva tato, jsoucí v souhlasu s Paktem o Společnosti Národů, nebude
vykládána tak, jakoby omezovala její poslání, učiniti kdykoliv opatření
vhodná k účinnému zachování světového míru.
Čl.39.
1. Úmluva tato bude ratifikována a výměna ratifikací stane se v
Athénách.
Bude zapsána v sekretariátu Společnosti Národů.
2. Úmluva tato jest uzavřena na dobu pěti let počínaje dnem výměny
ratifikací.
3. Jestliže nebyla vypovězena nejméně šest měsíců před uplynutím této
lhůty, zůstane v platnosti po dobu nového období pěti let a tak dále.
4. Nehledě k výpovědi učiněné jednou ze Smluvních Stran, bude v řízení
již započatém v době skončení platnosti Úmluvy pokračováno až do
normálního skončení.
Čemuž na svědomí výše jmenovaní plnomocníci podepsali tuto Úmluvu.
Dáno v Praze, dne 8. června 1929 v dvojím totožném vyhotovení.
L. S.
Dr. Edvard Beneš v. r.
L. S.
C. Psaroudas v. r.
Prozkoumavše tento pakt schvalujeme a potvrzujeme jej.
Tomu na svědomí jsme tento list podepsali a k němu pečeť republiky
Československé přitisknouti dali.
Na hradě Pražském dne 26. prosince léta tisícího devítistého dvacátého
devátého.
President republiky Československé:
T. G. Masaryk v. r.
L. S.
Ministr zahraničních věcí:
Dr. Edvard Beneš v. r.
Vyhlašuje se s tím, že ratifikační listiny byly vyměněny dne 17. října
1930, kterýmžto dnem nabyl pakt tento mezinárodní působnosti.
Dr. Beneš v. r.