Advanced Search

o přátelství, řízení smírčím, rozhodčím a soudním s Řeckem


Published: 1930
Read law translated into English here: https://www.global-regulation.com/translation/czech-republic/512001/o-ptelstv%252c-zen-smrm%252c-rozhodm-a-soudnm-s-eckem.html

Subscribe to a Global-Regulation Premium Membership Today!

Key Benefits:

Subscribe Now for only USD$40 per month.
157/1930 Sb.



Pakt



o přátelství, řízení smírčím, rozhodčím a soudním mezi republikou

Československou a republikou Řeckou.



Jménem republiky Československé.



Jménem republiky Československé



a



republiky Řecké



byl sjednán tento pakt:



(Překlad.)



Pakt



o přátelství, řízení smírčím, rozhodčím a soudním mezi republikou

Československou a republikou Řeckou.



President republiky Československé a President republiky Řecké,



prodchnuti šťastnými přátelskými styky, jež spojují jejich národy;



upřímně si přejíce pokojnými prostředky zajistiti urovnání sporů, které

by snad mohly vzniknouti mezi jejich státy;



zjišťujíce, že šetření práv založených smlouvami neb vyplývajících z

práva mezinárodního jest závazným pro mezinárodní soudy;



uznávajíce, že práva kteréhokoliv státu nemohou býti změněna, leč s

jeho souhlasem;



majíce za to, že upřímné zachovávání pokojného řízení pod záštitou

Společnosti Národů umožňuje docíliti rozřešení všech sporů

mezinárodních;



vysoce si vážíce doporučení, jež Shromáždění Společnosti Národů učinilo

všem státům ve své resoluci ze dne 26. září 1928, aby uzavřely úmluvy

za účelem pokojného řešení mezinárodních sporů;



rozhodli se uskutečniti svůj společný úmysl a jmenovali svými

zmocněnci:



President republiky Československé:



pana Dr. Edvarda Beneše,



ministra zahraničních věcí republiky Československé;



President republiky Řecké:



J. E. pana Constantina Psaroudase,



mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra,



kteří složivše své plné moci, jež shledali v dobré a náležité formě,

dohodli se na těchto ustanoveních:



Hlava I.



Čl.1.



Vysoké smluvní strany prohlašují slavnostně jménem svých národů, že

odsuzují utíkání se k válce za účelem vyřízení mezinárodních sporů a

vzdávají se jí ve svých vzájemných stycích jakožto prostředku národní

politiky.



Čl.2.



Vysoké smluvní strany uznávají, že vyřízení a rozřešení všech sporů a

konfliktů, které by mohly mezi nimi povstati, ať jsou jakéhokoliv druhu

neb jakéhokoliv původu, nemá nikdy býti hledáno jinak, leč prostředky

pokojnými.



Hlava II.



O pokojném řízení vůbec.



Čl.3.



Spory všeho druhu, jež by vznikly mezi Vysokými smluvními stranami a

které nebylo by lze vyříditi cestou diplomatickou, budou podrobeny za

podmínek stanovených touto Úmluvou řízení soudnímu nebo rozhodčímu,

jemuž bude předcházeti po případě povinně neb fakultativně řízení

smírčí.



Čl.4.



1. Spory, pro jichž řešení by bylo předem stanoveno zvláštní řízení

jinými úmluvami platnými mezi Vysokými smluvními stranami, budou

vyřízeny podle ustanovení těchto úmluv.



2. Tato Úmluva nedotýká se platných dohod, pokud zavádějí pro Vysoké

smluvní strany řízení smírčí neb při rozhodčím a soudním řízení

ukládají závazky zajišťující řešení sporu. Přece však, jestliže tyto

dohody předvídají toliko smírčí řízení, nevedlo-li toto k cíli, bude

použito ustanovení této Úmluvy týkající se řízení soudního a

rozhodčího.



Čl.5.



1. Jde-li o spor, jenž svým předmětem podle vnitrostátního

zákonodárství jedné z Vysokých smluvních stran spadá do příslušnosti

soudů nebo správních úřadů, může tato strana opříti se tomu, aby spor

tento byl podroben různým řízením stanoveným touto Úmluvou, dříve než

by příslušný soud (úřad) učinil konečné rozhodnutí v přiměřené lhůtě.



2. Strana, která v tomto případě bude míti v úmyslu dovolati se řízení

stanovených touto Úmluvou, bude povinna písemně oznámiti svůj úmysl

Straně druhé, a to ve lhůtě jednoho roku od rozhodnutí výše zmíněného.



Hlava III.



O řízení soudním.



Čl.6.



Veškeré spory, v nichž by si Strany vzájemně upíraly nějaké právo,

budou předloženy k rozsouzení Stálému dvoru mezinárodní spravedlnosti,

leč by Strany se dohodly způsobem níže uvedeným, že se obrátí na

rozhodčí soud.



Jest shoda v tom, že mezi spory svrchu uvedené spadají zejména ony, o

nichž činí zmínku čl. 36. Statutu Stálého dvoru mezinárodní

spravedlnosti.



Čl.7.



Jestliže Strany souhlasí s tím, aby spory označené v předcházejícím

článku byly předloženy rozhodčímu soudu, sepíší kompromis, ve kterém

určí předmět sporu, volbu rozhodců a řízení, podle něhož má býti

postupováno. Bude-li kompromis postrádati přesných označení neb

ustanovení, bude použito v potřebné míře ustanovení Haagské úmluvy z

18. října 1907 o smírném vyřizování mezinárodních sporů. Jestliže

kompromis nemá ustanovení o pravidlech, kterými se mají rozhodci

říditi, bude se soud říditi pravidly, vypočtenými v čl. 38. Statutu

Stálého dvoru mezinárodní spravedlnosti.



Čl.8.



Nemohou-li se Strany shodnouti o kompromisu zmíněném v předcházejícím

článku, neb nejsou-li stanoveni rozhodci, a po předchozím tříměsíčním

upozornění, může jedna nebo druhá Strana vznésti přímo dožádáním spor

na Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti.



Čl.9.



1. Pokud jde o spory označené v čl. 6., mohou Strany před každým

řízením před Stálým dvorem mezinárodní spravedlnosti neb před každým

řízením rozhodčím společnou dohodou uchýliti se nejdříve k řízení

smírčímu, jak jest stanoveno touto Úmluvou.



2. Pro případ smírčího řízení, a ztroskotalo-li toto, nemůže žádná ze

Stran vznésti spor na Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti neb žádati

sestavení rozhodčího soudu podle čl. 7., dokud neuplyne doba jednoho

měsíce od ukončení prací Smírčí komise.



Hlava IV.



O smírčím řízení.



Čl.10.



Veškeré spory mezi Stranami s výjimkou oněch, které jsou vyznačeny v

čl. 6., budou závazně podrobeny, dříve nežli budou moci se státi

předmětem řízení rozhodčího, řízení smírčímu.



Čl.11.



Spory označené v předcházejícím článku budou vzneseny na Stálou aneb na

zvláštní smírčí komisi, ustanovenou Vysokými smluvními stranami.



Čl.12.



K žádosti zaslané jednou z Vysokých smluvních stran Straně druhé bude

ustanovena do šesti měsíců Stálá smírčí komise.



Čl.13.



Smírčí komise bude sestavena, leč by Strany byly jinak stanovily,

takto:



1. Komise bude pětičlenná. Každá ze Stran bude jmenovati po jednom

komisaři, který může býti vybrán z vlastních státních příslušníků.

Ostatní tři komisaři budou společnou dohodou vybráni z příslušníků

třetích mocností. Tito musí býti různé státní příslušnosti, nesmějí

míti obvyklého svého bydliště na území Stran, aniž býti v jejich

službách. Z nich jednoho označí Vysoké smluvní strany za předsedu

Komise.



2. Komisaři budou jmenováni na dobu tří let. Budou moci býti

znovuzvoleni. Komisaři společnou dohodou jmenovaní budou moci býti

nahraženi po dobu trvání jich mandátu za souhlasu Stran. Každá z

Vysokých smluvních stran bude moci kdykoliv nahraditi komisaře, kterého

jmenovala. Nehledě ke skutečnosti, že byli nahraženi, zůstanou komisaři

ve svém úřadě až do ukončení svých prací, jež jsou v běhu.



3. Uprázdní-li se některé místo úmrtím, neb demisí, neb pro nějakou

jinou překážku, bude v době nejkratší znovu obsazeno, a to způsobem

stanoveným pro jmenování.



Čl.14.



Jestliže v době, kdy vznikl spor, nebylo tu Stálé smírčí komise

jmenované Stranami, bude sestavena zvláštní komise pro zkoumání sporu,

a to ve lhůtě tříměsíční, počítaje od žádosti zaslané jednou ze Stran

Straně druhé. Jmenování členů bude provedeno v souhlase s ustanovením

předcházejícího článku, leč by Strany o tom rozhodly jinak.



Čl.15.



Jestliže jmenování komisařů, kteří mají býti jmenováni, nestalo se ve

lhůtě stanovené v čl. 12. a 14., bude péče o nutná jmenování svěřena

třetí mocnosti zvolené Stranami společnou dohodou, neb v případě

neshody, úřadujícímu předsedovi Rady Společnosti Národů jednoduchým

dožádáním jedné ze Stran.



Čl.16.



1. Smírčí komise lze se dovolati žádostí, kterou podají předsedovi obě

Strany jednající ve společné dohodě, nebo kterou, není-li takové

dohody, podá jedna nebo druhá Strana.



2. Žádost bude obsahovati kromě stručného vylíčení předmětu sporu výzvu

řízenou Komisi, aby učinila všechna opatření, která by mohla vésti k

narovnání.



3. Vychází-li žádost pouze od jedné Strany, musí ji tato Strana bez

průtahu oznámiti Straně druhé.



Čl.17.



1. Do čtrnácti dnů ode dne, kdy jedna ze Stran vznesla spor na Stálou

komisi smírčí, může každá ze Stran pro rozbor tohoto sporu nahraditi

svého komisaře osobou, která má zvláštní způsobilost ve věci, o kterou

jde.



2. Strana, jež použije tohoto práva, oznámí to bez odkladu Straně

druhé; tato bude moci v takovém případě totéž učiniti, a to ve lhůtě

čtrnáctidenní ode dne, kdy jí oznámení došlo.



Čl.18.



1. Nedohodly-li se Strany jinak, sejde se Smírčí komise v sídle

Společnosti Národů neb v kterémkoliv místě jiném, označeném jejím

předsedou.



2. Komise bude moci v každém případě požádati generálního sekretáře

Společnosti Národů, aby poskytl svou pomoc jejím pracím.



Čl.19.



Práce Smírčí komise nebudou veřejné, leč na základě rozhodnutí Komise,

jež se stalo za souhlasu Stran.



Čl.20.



1. Pokud není opačné dohody Stran, upraví si Smírčí Komise sama způsob

řízení, které v každém případě musí býti sporné. Při šetření bude

Komise, pokud jednohlasně nerozhodne jinak, říditi se ustanovením

titulu III Haagské úmluvy z 18. října 1907 o smírném vyřizování

mezinárodních sporů.



2. Strany budou zastoupeny před Smírčí komisí zástupci, jichž úkolem

bude zprostředkovati mezi nimi a Komisí; mimo to mohou Strany přizvati

poradce a znalce jimi za tím účelem jmenované a žádati za slyšení každé

osoby, jejíž svědectví by se jim zdálo užitečným.



3. Komise bude míti se své strany možnost vyžádati si ústní výklady od

zástupců, poradců a znalců obou Stran, jakož i od každé osoby, jejíž

předvolání se souhlasem její vlády by pokládala za užitečné.



Čl.21.



Pokud není opačné dohody Stran, rozhoduje Smírčí Komise většinou hlasů

a bude moci vysloviti se o podstatě sporu jen tehdy, budou-li všichni

její členové přítomni.



Čl.22.



Vysoké smluvní strany se zavazují, že usnadní Smírčí komisi její práce

a obzvláště, že jí dodají v největší možné míře všechny dokumenty a

potřebné zprávy, jakož i použijí všech prostředků, které jsou jim po

ruce, aby jí umožnily na svém území a podle svého zákonodárství

předvolati a slyšeti svědky a znalce a prováděti šetření na místě

samém.



Čl.23.



1. Po dobu prací Smírčí komise obdrží každý z komisařů náhradu, jejíž

výše bude stanovena společnou dohodou mezi Stranami, z nichž každá

ponese stejnou částku.



2. Všeobecné výdaje způsobené činností Komise budou rozděleny stejným

způsobem.



Čl.24.



1. Úkolem Smírčí komise bude, aby objasnila sporné otázky, sebrala za

tím účelem všechny potřebné zprávy šetřením nebo jinak a aby usilovala

o smíření Stran. Komise, prozkoumavši věc, může navrhnouti Stranám

znění dohody, která by se jí zdála vhodnou, a může jim určiti lhůtu,

aby se vyjádřily.



2. Na konci svých prací učiní Komise zápis zjišťující podle případu,

buď že Strany se dohodly, a je-li toho třeba, podmínky dohody, nebo že

Strany nemohly býti smířeny. Tento zápis nebude obsahovati zmínky o

tom, zda k rozhodnutí komise došlo jednohlasně či většinou hlasů.



3. Práce Komise, pokud se Strany nedohodnou jinak, musí býti skončeny

do šesti měsíců ode dne, kdy spor byl na Komisi vznesen.



Čl.25.



Zápis Komise bude bez prodlení dán na vědomí Stranám. Strany rozhodnou

o jeho uveřejnění.



Hlava V.



O řízení rozhodčím.



Čl.26.



Jestliže do měsíce po skončení prací Smírčí komise jmenované v

předcházejících článcích Strany se nedohodly, bude otázka vznesena na

rozhodčí soud sestavený, není-li tomu odporující dohody Stran, způsobem

níže naznačeným.



Čl.27.



Rozhodčí soud bude složen z pěti členů. Strany budou jmenovati po

jednom, jenž bude moci býti vybrán z jich vlastních příslušníků.

Ostatní dva rozhodci a vrchní rozhodce budou vybráni společnou dohodou

z příslušníků třetích mocností. Tito posledně jmenovaní musí býti různé

státní příslušnosti, nesmějí míti svého obvyklého bydliště na území

Stran, aniž smějí býti v jejich službách.



Čl.28.



1. Nedojde-li k jmenování členů rozhodčího soudu do tří měsíců ode dne,

kdy byla jednou Stranou zaslána Straně druhé žádost, aby rozhodčí soud

byl ustanoven, bude péče o příslušná jmenování svěřena třetí mocnosti,

zvolené společnou dohodou Stran.



2. Jestliže se Strany o tom nedohodnou, označí každá jinou mocnost a

jmenování se stane dohodou mocností takto zvolených.



3. Jestliže mocnosti takto označené se nedohodly do tří měsíců aneb

jestliže označení mocností, o němž jedná odstavec 2. tohoto článku, se

nestalo v této lhůtě, budou provedena nutná jmenování presidentem

Stálého dvoru mezinárodní spravedlnosti, jehož možno se dovolati

jednoduchým dožádáním, zaslaným jednou ze Stran. Je-li tento

zaneprázdněn neb je-li příslušníkem jedné ze Stran, budou jmenování

provedena vicepresidentem. Je-li tento zaneprázdněn, aneb je-li

příslušníkem jedné ze Stran, budou jmenování provedena nejstarším

členem Dvoru, který není příslušníkem některé ze Stran.



Čl.29.



V nejkratší době budou učiněna opatření, aby znovu byla obsazena místa

uprázdněná úmrtím, demisí neb pro jinou překážku, a to způsobem

stanoveným pro jmenování.



Čl.30.



Strany sepíší kompromis, vymezující předmět sporu a řízení, podle něhož

má býti postupováno.



Čl.31.



Bude-li kompromis postrádati přesných označení neb ustanovení

vztahujících se k bodům uvedeným v předcházejícím článku, bude použito

v potřebné míře ustanovení Haagské úmluvy z 18. října 1907 o smírném

vyřizování sporů mezinárodních.



Čl.32.



Jestliže nedošlo k uzavření kompromisu do tří měsíců od ustavení soudu,

dovolá se ho jedna nebo druhá Strana dožádáním.



Čl.33.



Nemá-li kompromis o tom ustanovení aneb není-li tu kompromisu, použije

soud pravidel vypočtených v čl. 38 Statutu Stálého dvoru mezinárodní

spravedlnosti. Pokud není podobných pravidel, jichž by se dalo použíti

na spor, bude soud souditi ex aequo et bono.



Hlava VI.



Všeobecná ustanovení.



Čl.34.



1. Ve všech případech, v nichž spor jest předmětem řízení rozhodčího

neb soudního, obzvláště jestliže otázka sporná mezi Stranami má svůj

původ v činech, jež se již staly, neb mají právě býti vykonány, Stálý

dvůr mezinárodní spravedlnosti nařizuje dle čl. 41. svého Statutu neb

rozhodčí soud určí v nejkratší možné lhůtě prozatímní opatření, která

mají býti učiněna. Strany jsou povinny se jim přizpůsobiti.



2. Jestliže sporem byla pověřena Smírčí komise, může tato doporučiti

Stranám prozatímní opatření, která bude považovati za vhodná.



3. Strany se zavazují zdržeti se každého opatření, které by mohlo míti

škodlivý účinek na provedení soudního neb rozhodčího rozhodnutí nebo na

narovnání navrhovaná Smírčí komisí, a vůbec nedopustiti se žádného činu

jakéhokoliv druhu, jímž by se mohl spor zostřiti neb rozšířiti.



Čl.35.



Jestliže soudním neb rozhodčím výrokem by bylo prohlášeno, že nějaké

rozhodnutí neb opatření, učiněné soudem neb každým jiným úřadem jedné

ze Stran jsoucích ve sporu, jest v rozporu buď úplně neb částečně s

právem mezinárodním a kdyby právo ústavní dotyčné Strany nedovolovalo

vůbec nebo nedovolovalo zcela odstraniti následky tohoto rozhodnutí neb

tohoto opatření, Strany se shodují v tom, že bude nutno soudním neb

rozhodčím výrokem přiznati poškozené straně slušné zadostiučinění.



Čl.36.



1. Této Úmluvy jest použíti mezi Vysokými Smluvními Stranami, i když

některá třetí mocnost má zájem ve sporu.



2. Jde-li o výklad úmluvy, které jsou účastny jiné státy nežli Strany

ve sporu, upozorní je kancelář Stálého dvoru mezinárodní spravedlnosti

neb rozhodčí soud neprodleně na to.



Každý z nich bude míti právo zúčastniti se a použije-li této možnosti,

bude výklad obsažený v rozsudku též pro něj závazný.



Čl.37.



Spory o výklad neb použití této Úmluvy, v to počítaje i ony, týkající

se kvalifikace sporů, budou předloženy Stálému dvoru mezinárodní

spravedlnosti.



Čl.38.



Úmluva tato, jsoucí v souhlasu s Paktem o Společnosti Národů, nebude

vykládána tak, jakoby omezovala její poslání, učiniti kdykoliv opatření

vhodná k účinnému zachování světového míru.



Čl.39.



1. Úmluva tato bude ratifikována a výměna ratifikací stane se v

Athénách.



Bude zapsána v sekretariátu Společnosti Národů.



2. Úmluva tato jest uzavřena na dobu pěti let počínaje dnem výměny

ratifikací.



3. Jestliže nebyla vypovězena nejméně šest měsíců před uplynutím této

lhůty, zůstane v platnosti po dobu nového období pěti let a tak dále.



4. Nehledě k výpovědi učiněné jednou ze Smluvních Stran, bude v řízení

již započatém v době skončení platnosti Úmluvy pokračováno až do

normálního skončení.



Čemuž na svědomí výše jmenovaní plnomocníci podepsali tuto Úmluvu.



Dáno v Praze, dne 8. června 1929 v dvojím totožném vyhotovení.



L. S.



Dr. Edvard Beneš v. r.



L. S.



C. Psaroudas v. r.



Prozkoumavše tento pakt schvalujeme a potvrzujeme jej.



Tomu na svědomí jsme tento list podepsali a k němu pečeť republiky

Československé přitisknouti dali.



Na hradě Pražském dne 26. prosince léta tisícího devítistého dvacátého

devátého.



President republiky Československé:



T. G. Masaryk v. r.



L. S.



Ministr zahraničních věcí:



Dr. Edvard Beneš v. r.



Vyhlašuje se s tím, že ratifikační listiny byly vyměněny dne 17. října

1930, kterýmžto dnem nabyl pakt tento mezinárodní působnosti.



Dr. Beneš v. r.