Advanced Search

o Dopravní dohodě mezi ČSR a Polskem


Published: 1956
Read law translated into English here: https://www.global-regulation.com/translation/czech-republic/511934/o-dopravn-dohod-mezi-sr-a-polskem.html

Subscribe to a Global-Regulation Premium Membership Today!

Key Benefits:

Subscribe Now for only USD$40 per month.
74/1956 Sb.



Vyhláška



ministra zahraničních věcí



ze dne 26. října 1956



o Dopravní dohodě mezi Československou republikou a Polskou lidovou

republikou ze dne 13. ledna 1956



Mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou byla v

Praze dne 13. ledna 1956 sjednána Dopravní dohoda s Přílohou.



President republiky Dopravní dohodu s Přílohou ratifikoval dne 3. září

1956 a ratifikační listiny byly vyměněny ve Varšavě dne 14. září 1956.



Podle svého článku 27 Dopravní dohoda s Přílohou nabyla účinnosti dnem

výměny ratifikačních listin, tj. dnem 14. září 1956.



České znění této Dopravní dohody s Přílohou se vyhlašuje v Příloze

Sbírky zákonů.



David v. r.



Dopravní dohoda



mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou



Majíce na zřeteli všestranný rozvoj československo-polské hospodářské

spolupráce, a to zejména v oboru námořní a vnitrozemní plavby a

železniční dopravy, president Československé republiky a Státní rada

Polské lidové republiky se rozhodli nahradit československo-polskou

Dopravní dohodu podepsanou v Praze dne 4. července 1947 novou Dopravní

dohodou, odpovídající nynějším hospodářským potřebám obou států, a za

tím účelem jmenovali svými zmocněnci:



president Československé republiky:



Antonína Pospíšila,



ministra dopravy,



Státní rada Polské lidové republiky:



ing. Mieczyslawa Popiela,



ministra plavby,



kteří, vyměnivše si plné moci, jež byly shledány v dobré a náležité

formě, dohodli se na těchto ustanoveních:



Oddíl I



Námořní doprava



Čl.1



(1) Obě smluvní strany vytvoří ve shodě se svými hospodářskými

potřebami přiměřené podmínky, umožňující náležité využívání

československých i polských námořních lodí.



(2) Polská strana zajistí ve shodě se svými hospodářskými potřebami v

polských námořních přístavech přiměřené podmínky umožňující

československé straně jejich používání v míře co největší.



Čl.2



(1) Námořní obchodní lodi pod československou vlajkou, nazývané dále

československými loďmi, budou moci používat polských námořních přístavů

jako plavebně-technických základen.



(2) Polská strana zejména zajistí československým lodím skladovací

prostory pro předměty nutné k provozu a udržování lodí, možnost

používání opravných služeb v dílnách a docích a jiné služby technické i

klasifikační, jakož i podle potřeby zásobování pohonnými látkami,

potravinami, vodou a pod.



Čl.3



(1) S československými loďmi, jakož i s loďmi najatými některým

československým podnikem a s náklady uvedených lodí, se bude v polských

námořních přístavech a v polských vnitřních a teritoriálních námořních

vodách zacházet stejně, jako s loďmi a náklady polskými.



(2) Lodi uvedené v předchozím odstavci nebudou oprávněny provádět

kabotáž, rybolov ani jiné způsoby využívání moře v polských vnitřních a

teritoriálních námořních vodách ani služby v polských přístavech, na

rejdách a na plážích, zejména lodivodství, remorkáž, služby záchranné a

služby pomocné.



Čl.4



Lodi uvedené v článku 3 odstavci 1 budou s výhradou ustanovení

obsažených v článku 5 podléhat v polských námořních přístavech a v

polských vnitřních a teritoriálních námořních vodách předpisům polského

práva, zejména předpisům týkajícím se pořádku a veřejné bezpečnosti,

cel, devis, zdravotnictví, veterinární ochrany, ochrany rostlin a pod.



Čl.5



(1) Státní příslušnost československých lodí bude určována právními

předpisy československými.



(2) V námořních přístavech a ve vnitřních a teritoriálních námořních

vodách Polské lidové republiky budou československé lodi podrobeny

československým právním předpisům týkajícím se výstroje, zařízení,

bezpečnostních opatření, cejchování a plavební způsobilosti lodi, pokud

tyto předpisy neodporují všeobecně uznávaným zásadám mezinárodního

práva.



(3) V polských námořních přístavech nebudou československé lodi

podléhat novému proměřování a výše přístavních poplatků se bude určovat

na základě osvědčení o proměření, vydaného nebo uznaného

československými úřady.



Čl.6



(1) Každá z obou smluvních stran bude moci v souladu s hospodářskými

potřebami obou států zřizovat a udržovat na území druhé smluvní strany

podniky, jejichž činnost souvisí s námořní dopravou, s podmínkou, že

budou zachovávat právní předpisy platné na tomto území.



(2) Podniky každé z obou smluvních stran, jejichž činnost souvisí s

námořní dopravou, budou moci za podmínek uvedených v předchozím

odstavci zřizovat a udržovat na území druhé smluvní strany

zastupitelství, agencie, odbočky a jiné provozovny.



Čl.7



Polská strana bude zacházet s československými podniky a provozovnami

uvedenými v článku 6 stejně, jako s podniky a provozovnami polskými,

pokud jde o volný vstup do přístavů, výhody poskytované při obchodní

činnosti týkající se lodí a jejich nákladů, o usnadňování nakládání a

vykládání a pod.



Čl.8



(1) Podniky obou smluvních stran uvedené v článku 6 budou provádět

přepravu nákladů v těsné hospodářské spolupráci. Předmětem této

spolupráce bude také vzájemná pomoc a součinnost při nákupu a stavbě

lodí, při jejich opravě, při uskladňování nákladů, při poskytování

pomoci při havárii a při doplňování lodních posádek, jakož i při

poskytování praxe na námořních obchodních lodích.



(2) Rozsah a podmínky spolupráce uvedené v předchozím odstavci budou

dohodnuty mezi výše uvedenými podniky. V případě potřeby budou tyto

podniky konat společné porady.



Oddíl II



Vnitrozemní vodní doprava



Čl.9



(1) Každá z obou smluvních stran poskytne podnikům vnitrozemní plavby

druhé smluvní strany právo používat určených vnitrozemních vodních cest

na svém území pro přepravu zboží a cestujících i zavazadel mezi oběma

státy, a to i v přepravě průvozní.



(2) Přepravní trasy budou určeny zvláštní dohodou.



Čl.10



K plavbě na vnitrozemních vodních cestách každé z obou smluvních stran

budou připuštěna plavidla zapsaná do rejstříku v některém z přístavů

jedné z obou smluvních stran a odpovídající plavebně technickým

podmínkám platným na příslušné vodní cestě.



Čl.11



Plavidla vnitrozemní plavby každé z obou smluvních stran budou používat

vnitrozemních přístavů druhé smluvní strany jako plavebně-technických

základen.



Čl.12



(1) Plavidla každé z obou smluvních stran budou podrobena právním

předpisům platným na území, kterým proplouvají.



(2) Lodní provoz prováděný na území jedné z obou smluvních stran

podniky vnitrozemní plavby druhé smluvní strany, bude podroben jen těm

omezením, která vyplývají z právních předpisů, jež se týkají veřejného

pořádku, veřejné bezpečnosti, cel, zdravotnictví, veterinární ochrany a

ochrany rostlin.



Čl.13



Obě smluvní strany si budou při nehodách, srážkách a pod. vzájemně

poskytovat veškerou pomoc včetně pomoci v dílnách a v loděnicích. Tato

pomoc bude poskytována v takovém rozsahu, aby umožnila plavidlům

doplout bezpečně na vlastní vodní cesty.



Čl.14



Lodní listiny a listiny týkající se posádek, vydané příslušnými orgány

jedné z obou smluvních stran, budou uznávány druhou smluvní stranou.



Čl.15



Podniky vnitrozemní plavby každé z obou smluvních stran budou moci

zřizovat a udržovat na území druhé smluvní strany:



a) zastupitelství, agencie a odbočky;



b) opravny;



c) sklady technicko-provozního materiálu,

a to s podmínkou, že budou zachovávat právní předpisy platné na tomto

území.



Čl.16



Každá z obou smluvních stran bude zacházet s plavidly a náklady podniků

vnitrozemní plavby druhé smluvní strany, jakož i s jejich provozovnami

uvedenými v článku 15 stejně, jako s plavidly a náklady podniků

tuzemských, jakož i s jejich provozovnami, pokud jde o používání

říčních a námořních přístavů, určených tras přepravy, možnosti oprav a

správek, zásobování a pod.



Oddíl III



Železniční doprava



Čl.17



Za účelem dalšího zlepšení železniční přepravy, jakož i řádného využití

železničního parku, každá z obou smluvních stran:



a) se postará o zajištění výhodných železničních spojů pro vzájemnou a

průvozní přepravu;



b) zajistí urychlené provádění veškerých formalit spojených s přepravou

cestujících, zavazadel a zboží přes pohraniční přechody a bude ve

vzájemné dohodě usilovat o jejich zjednodušení tak, aby zdržení vlaků v

pohraničních stanicích bylo co nejkratší;



c) bude pečovat o rychlou, bezpečnou a pravidelnou železniční přepravu

cestujících, zavazadel, zboží a spěšnin;



d) bude dbát o urychlené vrácení nákladních vagonů druhé smluvní

strany, které jsou na jejím území.



Čl.18



Obě smluvní strany budou usilovat o stanovení počtu tras a hraničních

přechodů, jakož i jízdního řádu, zajišťujících co nejvýhodnější

podmínky pro železniční přepravu.



Oddíl IV



Společná ustanovení



Čl.19



Každá z obou smluvních stran bude druhé smluvní straně odevzdávat plány

průvozu zboží přes její území. Množství zboží v těchto plánech obsažené

bude stanoveno po vzájemné dohodě s ohledem na hospodářské potřeby

státu, pro který je průvoz prováděn, a na kapacitu dopravních

prostředků a zařízení státu, přes který je průvoz prováděn.



Čl.20



Podniky a provozovny každé z obou smluvních stran, uvedené v článcích 6

a 15, budou oprávněny zaměstnávat na území druhé smluvní strany státní

občany obou smluvních stran i státní občany třetích států při

zachovávání ustanovení o překračování státních hranic a o pobytu na

území druhé smluvní strany.



Čl.21



Držitelé československých námořnických knížek a ve vnitrozemní plavbě

držitelé plaveckých knížek, jakož i osoby do nich vepsané, budou moci

překračovat státní hranice v místech k tomu určených podle ustanovení

dohodnutých ve zvláštním ujednání.



Čl.22



(1) Podniky a provozovny každé z obou smluvních stran, uvedené v

článcích 6 a 15, budou na území druhé smluvní strany na základě zásady

vzájemnosti osvobozeny od daní, které postihují výnos nebo obrat z

provozování dopravy na území druhé smluvní strany nebo jejich majetek

na tomto území.



(2) Osvobození výše uvedené se s výhradou zvláštních ujednání

nevztahují na činnost, která nesouvisí bezprostředně s dopravou

provozovanou podniky a provozovnami uvedenými v předchozím odstavci,

ani na provozovanou jimi netransitní dopravu mezi říčními přístavy

druhé smluvní strany (kabotáž).



Čl.23



(1) Obě smluvní strany si vzájemně poskytnou osvobození od cel a

celních poplatků, jakož i od dovozních a vývozních omezení s výhradou

zachovávání předpisů týkajících se veřejného pořádku a bezpečnosti a

předpisů zdravotních, jakož i předpisů o ochraně zvířat a rostlin:



a) pro námořní lodi a vnitrozemní plavidla s obvyklým zařízením a

vybavením, s náhradními součástkami, nářadím, pohonnými látkami a

mazadly v množství odpovídajícím obvyklé potřebě, s poživatinami pro

posádky lodi nebo plavidla a s jinými zásobami potřebnými na lodi nebo

plavidle;



b) pro náklady přepravované dopravními prostředky jedné z obou

smluvních stran v průvozu územím druhé smluvní strany;



c) pro předměty dovážené k vybavení, údržbě a opravě námořních lodí a

vnitrozemních plavidel, jakož i předmětů dovážených pro vybavení

plavebních podniků, jejich zastupitelství, agencií, odboček a jiných

provozoven za účelem provádění plavebních prací.



(2) Podrobná ustanovení o celních osvobozeních uvedených v předchozím

odstavci budou určena v ujednání celních správ obou smluvních stran.



(3) O celních úlevách a osvobozeních členů lodních posádek a členů

jejich rodin co do předmětů osobní potřeby se dohodnou celní správy

obou smluvních stran.



Čl.24



(1) Osvobození od cel a celních poplatků se nevztahuje na poplatky za

služby.



(2) Předměty osvobozené od cla a celních poplatků nemohou být nikomu

zcizeny na území, na které byly dovezeny. Celní orgány mohou

kontrolovat, zda se těchto předmětů použilo k příslušnému účelu.



(3) Celní úřady průvozního státu mohou průvozní zásilky podrobit celní

kontrole nebo nařídit úřední doprovod.



Čl.25



K zajištění řádného provádění této dohody, jakož i k vytvoření vhodných

podmínek pro další rozvoj spolupráce, budou zúčastněné úřady nebo

podniky obou smluvních stran konat společné porady svolávané na žádost

jednoho z nich.



Oddíl V



Závěrečná ustanovení



Čl.26



Kdyby v době platnosti této dohody jedna z obou smluvních stran

požádala o revisi celé této dohody nebo některých jejích ustanovení,

bude druhá smluvní strana povinna přistoupit k jednání do tří měsíců od

doručení návrhu na revisi.



Čl.27



Tato dohoda podléhá ratifikaci a nabude účinnosti dnem výměny

ratifikačních listin, která bude provedena ve Varšavě.



Čl.28



Tato dohoda se sjednává na dobu pěti let ode dne, kdy nabude účinnosti.

Její platnost se prodlužuje mlčky na další pětiletá období, pokud jedna

z obou smluvních stran dohodu nevypoví alespoň rok před uplynutím

příslušného pětiletého období.



Čl.29



Tato Dopravní dohoda nahrazuje československo-polskou Dopravní dohodu

podepsanou v Praze dne 4. července 1947. Jakmile nabude účinnosti,

pozbudou platnosti československo-polské smlouvy sjednané v souvislosti

s výše uvedenou Dopravní dohodou ze dne 4. července 1947.



Tato dohoda byla sepsána v Praze dne 13. ledna 1956 ve dvou

vyhotoveních, každé v jazyku českém a polském, při čemž obě znění mají

stejnou platnost.



Na důkaz toho uvedení zmocněnci tuto dohodu podepsali a pečetěmi ji

opatřili.



Za Československou republiku:



Antonín Pospíšil



Za Polskou lidovou republiku:



Ing. Mieczyslaw Popiel



Příl.



Seznam



smluv, které pozbyly platnosti nabytím účinnosti Dopravní dohody mezi

Československou republikou a Polskou lidovou republikou, sjednané v

Praze dne 13. ledna 1956



1. Dopravní dohoda mezi republikou Československou a republikou

Polskou, sjednaná v Praze dne 4. července 1947, se všemi přílohami;



2. článek VII Závěrečného protokolu, podepsaného v Praze dne 4.

července 1947 a tvořícího Přílohu čís. 13 Úmluvy mezi republikou

Československou a republikou Polskou o zajištění hospodářské

spolupráce, sjednané v Praze dne 4. července 1947;



3. československo-polský Dodatkový protokol k Ujednání ve věcech

celního řízení a celní kontroly, jakož i dokladů pro posádky

vnitrozemských plavidel, sjednaný ve Varšavě dne 16. října 1948;



4. československo-polské Ujednání ve věcech celního řízení a celní

kontroly, jakož i dokladů pro posádky vnitrozemských plavidel, sjednané

ve Varšavě dne 12. ledna 1949;



5. Úmluva mezi republikou Československou a republikou Polskou o

pronájmu ploch ve štětínském přístavu, sjednaná v Praze dne 15.

července 1949, se Závěrečným protokolem a s Přílohami.