24/1938 Sb.



Úmluva



mezi republikou Československou a královstvím Jugoslávským k zamezení

dvojího zdanění v oboru dávek pozůstalostních.



Jménem republiky Československé.



Jménem republiky Československé



a



království Jugoslavie



byla sjednání tato úmluva se závěrečným protokolem:



(Překlad.)



Úmluva



mezi republikou Československou a královstvím Jugoslávským k zamezení

dvojího zdanění v oboru dávek pozůstalostních.



Republika Československá a království Jugoslávské, přejíce si zameziti

dvojí zdanění v oboru dávek pozůstalostních, rozhodly se uzavříti

úmluvu.



Za tou příčinou president republiky Československé jmenoval svým

zmocněncem



pana Dra J. Friedmanna,



mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra v ministerstvu



zahraničních věcí,



a jménem Jeho Veličenstva krále Petra II. regenti království

Jugoslávského jmenovali svým zmocněncem



pana Svetislava Prediče,



doktora práv, přednostu oddělení pro věci hospodářské a konsulární



v ministerstvu zahraničních věcí.



Zmocněnci, vyměnivše si své plné moci, jež shledány v dobré a řádné

formě, dohodli se takto:



Čl.I.



Pozůstalostními dávkami ve smyslu této úmluvy se rozumějí všechny

dávky, které se vybírají podle ustanovení poplatkového práva v obou

státech platného nebo podle ustanovení, která na jejich místo

nastoupila nebo nastoupí, z majetkových převodů na případ smrti.



Čl.II.



(1) Nemovité pozůstalostní jmění po příslušnících toho kterého z obou

smluvních států jest podrobeno dávkám pozůstalostním jen v tom státě,

ve kterém leží.



(2) To platí také o věcech movitých, které jsou příslušenstvím věcí

nemovitých. Pojem "příslušenství" jest vykládati podle zákonů státu, ve

kterém leží jmění nemovité. Otázku, má-li býti věc pokládána za movitou

či nemovitou, je řešiti podle zákonů státu, ve kterém tato věc se

nalézá.



(3) Při použití ustanovení odstavce prvního jest stejně jako s

nemovitostmi nakládati s právy užívacími a požívacími na nemovitostech,

jakož i s právy na nemovitostech zajištěnými nebo je zatěžujícími.



Čl.III.



(1) Pro pozůstalostní jmění po příslušnících toho kterého z obou

smluvních států, na něž se nevztahují ustanovení článku II, bude

šetřeno těchto zásad:



a) Toto jmění bude podrobeno zásadně pozůstalostním dávkám ve státě,

jehož byl zůstavitel v době svého úmrtí státním příslušníkem.



b) Měl-li však zůstavitel v době svého úmrtí své bydliště anebo,

neměl-li bydliště, trvalý pobyt v druhém smluvním státě, podrobí se

pozůstalost, jež leží v druhém smluvním státě, pozůstalostním dávkám v

tomto státě.



c) Měl-li zůstavitel v době svého úmrtí bydliště v obou smluvních

státech, jest podrobeno jmění tvořící pozůstalost pozůstalostním dávkám

jen v tom smluvním státě, jehož byl zůstavitel státním příslušníkem.



d) Způsob zdanění pozůstalostí po osobách, které by byly státními

příslušníky obou smluvních států, zůstává vyhrazen zvláštní dohodě od

případu k případu.



(2) Bydliště ve smyslu této úmluvy má někdo tam, kde má byt za takových

okolností, které svědčí o jeho úmyslu tento byt trvale podržeti.



(3) Trvalý pobyt ve smyslu této úmluvy má někdo tam, kde pobývá za

takových okolností, které svědčí o jeho úmyslu pobývati v tomto místě

nebo v tomto státě nikoliv jen přechodně.



Čl.IV.



(1) Při použití ustanovení článku II a III bude se nakládati s odkazy,

které se netýkají určitého předmětu nebo práva na takovém předmětu tak,

jako kdyby měly býti vydány především z majetku označeného v článku III

a jen zbytek, k jehož krytí nestačí tento majetek, z majetku uvedeného

v článku II.



(2) Nalézá-li se majetek pozůstalostní uvedený v článku II a III v obou

smluvních státech, budou odkazy rozděleny v poměru hodnot částí,

ležících v obou smluvních státech.



Čl.V.



Pro otázku, kde se majetkové předměty označené v článku III nalézají,

platí tyto zásady:



a) U pohledávek rozhoduje bydliště a není-li ho, místo trvalého pobytu

oprávněného zůstavitele. Stejná zásada platí obdobně pro podíly na

společnostech, společenstvech anebo jiných sdruženích osob, leč že by

výkon podílových práv byl spojen s majetnictvím listiny (písm. b).

Započítává-li se jmění k společné ruce podle zákonných ustanovení

jednoho z obou smluvních států do jmění zůstavitelova zlomky, má se za

to, že jmění k společné ruce rovněž leží v bydlišti a není-li ho, v

místě trvalého pobytu zůstavitelova.



b) U hotovostí a u cenných papírů rozhodné je místo, kde jsou uschovány

v době smrti zůstavitelovy.



c) U předmětů neb oprávnění, o nichž úřad vede knihy nebo rejstříky

určené k zápisu oprávněných osob, je rozhodným místo, kde se tyto knihy

nebo rejstříky vedou.



Čl.VI.



(1) Dluhy, zatěžující jmění označené v článku II nebo na něm zajištěné,

srazí se z tohoto jmění. Jinak se srazí dluhy především ze jmění

označeného v článku III.



(2) Obdobně platí zde ustanovení článku IV, odst. 2.



Čl.VII.



Podléhá-li podle této úmluvy jmění v každém z obou smluvních států

dávkám pozůstalostním jen z části, přihlédne se pro sazbu dávky jen k

majetku v příslušném smluvním státě dávce podrobenému.



Čl.VIII.



Obě smluvní strany budou si při vyšetřování vyměřovacích základů pro

dávky, jichž se tato úmluva týká, jakož i v doručování poskytovati

vzájemnou pomoc. Obě vlády vyhrazují si dohodnouti se o podrobnějším

způsobu provádění výměnou not.



Čl.IX.



Předchozí ustanovení vztahují se na všechny pozůstalosti, vzniklé po

účinnosti této úmluvy, jakož i na pozůstalosti vzniklé dříve, není-li

ještě předpis pozůstalostních dávek pravoplatný. K těmto ustanovením

jest přihlédnouti z moci úřední.



Čl.X.



Nedotčeno zůstává právo každého z obou smluvních států podrobiti takové

předměty majetkové, které podle této úmluvy nepodléhají pozůstalostním

dávkám druhého státu, pozůstalostním dávkám podle svých zákonných

ustanovení, zejména oněch, které dávkovou povinnost činí závislou na

osobě nabyvatelově.



Čl.XI.



Pochybnosti, které by při použití této úmluvy vzešly v jednotlivých

případech, budou vyřešeny dohodou mezi nejvyššími finančními úřady obou

států. Případný spor takto nevyřešený rozhodne se ve smyslu všeobecných

úmluv platných mezi státy Malé Dohody.



Čl.XII.



Tato úmluva sepsaná francouzsky ve dvou prvopisech, bude ratifikována a

ratifikační listiny budou pokud možno nejdříve v Praze vyměněny. Nabude

účinnosti dnem výměny ratifikačních listin a zůstane účinnou potud,

pokud nebude jednou ze smluvních stran nejpozději 6 měsíců před

uplynutím kalendářního roku vypovězena. Při včasné výpovědi pozbude

úmluva účinnosti uplynutím tohoto kalendářního roku pro všechny

pozůstalosti, které vznikly po uplynutí tohoto kalendářního roku.



Na důkaz toho zmocněnci obou smluvních států tuto úmluvu podepsali a

svými pečetmi opatřili.



V Praze dne 24. února 1936.



Dr. J. Friedmann v. r.



Dr. S. Predič v. r.



Závěrečný protokol



k úmluvě o zamezení dvojího zdanění v oboru dávek pozůstalostních.



Ustanovení této úmluvy nevztahují se na paušální poplatek vybíraný za

soudní projednání pozůstalosti a na kolek z posledního pořízení.



V Praze dne 24. února 1936.



Dr. J. Friedmann v. r.



Dr. S. Predič v. r.



Prozkoumavše tuto úmluvu se závěrečným protokolem schvalujeme a

potvrzujeme je.



Tomu na svědomí jsme tento list podepsali a k němu pečeť republiky

Československé přitisknouti dali.



Na hradě Pražském dne 23. července léta tisícího devítistého třicátého

šestého.



President republiky Československé:



Dr. Edvard Beneš v. r.



Ministr zahraničních věcí:



Dr. K. Krofta v. r.



Vyhlašuje se s tím, že ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne

25. ledna 1938 a že podle čl. XII nabyla úmluva týmž dnem účinnosti.



Dr. K. Krofta v. r.