130/2014 Sb.
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 44/13 dne 13. května 2014 v
plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Stanislava
Balíka (soudce zpravodaj), Ludvíka Davida, Jana Filipa, Vlasty
Formánkové, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Jana Musila, Vladimíra
Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Milady Tomkové, Jiřího
Zemánka a Michaely Židlické o návrhu skupiny 18 senátorů Senátu
Parlamentu České republiky na zrušení části ustanovení § 6i odst. 1 a
ustanovení § 6i odst. 2 a § 6j zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných
hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých
souvisejících zákonů (zákon o pohonných hmotách), ve znění zákona č.
234/2013 Sb., za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení a vlády a
veřejného ochránce práv jako vedlejších účastníků řízení, takto:
I. Část ustanovení § 6i odst. 1 zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných
hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých
souvisejících zákonů (zákon o pohonných hmotách), ve znění zákona č.
234/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách
a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících
zákonů (zákon o pohonných hmotách), ve znění pozdějších předpisů, a
zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon),
ve znění pozdějších předpisů, která zní "-, a to a) složením částky ve
výši 20 000 000 Kč na zvláštní účet celního úřadu s tím, že kauce v
této výši musí být na tomto účtu po celou dobu registrace distributora
pohonných hmot, nebo b) bankovní zárukou, kterou přijal celní úřad, k
zajištění nedoplatků v celkové výši do 20 000 000 Kč, které jsou
evidovány u orgánů Celní správy České republiky nebo u jiných správců
daně k devadesátému dni ode dne zrušení nebo zániku registrace
distributora pohonných hmot", a ustanovení § 6i odst. 2 tohoto zákona
se ruší uplynutím dne 30. června 2015.
II. Ve zbytku se návrh odmítá.
Odůvodnění
I.
Rekapitulace návrhu
1. Ústavnímu soudu byl dne 20. září 2013 doručen návrh skupiny 18
senátorů Senátu Parlamentu České republiky (dále jen "navrhovatel") na
zrušení části ustanovení § 6i odst. 1 zákona č. 234/2013 Sb., kterým se
mění zákon č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích
pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o
pohonných hmotách), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 455/1991
Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění
pozdějších předpisů. Podle tohoto návrhu se navrhovatel domáhal nálezu
s výrokem tohoto znění: "V § 6i odst. 1 písm. a) a písm. b) zákona č.
234/2013 Sb. se vypouští číslovka 20 000 000".
2. Podáním datovaným dne 2. ledna 2013, leč doručeným Ústavnímu soudu
dne 6. ledna 2014, navrhovatel změnil petit tak, že se nadále domáhal
vydání nálezu s výrokem tohoto znění: "Zrušuje se část ustanovení § 6i
odst. 1 zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích
stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů
(zákon o pohonných hmotách), ve znění zákona č. 234/2013 Sb., kterým se
mění zákon č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích
pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o
pohonných hmotách), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 455/1991
Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění
pozdějších předpisů, která zní ,-, a to a) složením částky ve výši 20
000 000 Kč na zvláštní účet celního úřadu s tím, že kauce v této výši
musí být na tomto účtu po celou dobu registrace distributora pohonných
hmot, nebo b) bankovní zárukou, kterou přijal celní úřad, k zajištění
nedoplatků v celkové výši do 20 000 000 Kč, které jsou evidovány u
orgánů Celní správy České republiky nebo u jiných správců daně k
devadesátému dni ode dne zrušení nebo zániku registrace distributora
pohonných hmot' a ustanovení § 6 odst. 2 (správně: § 6i odst. 2) a
ustanovení § 6j tohoto zákona."
3. Navrhovatel v obsáhlém podání především citoval z důvodové zprávy k
zákonu č. 234/2013 Sb., z vystoupení poslance Michala Babáka při
projednávání návrhu zákona v Poslanecké sněmovně Parlamentu České
republiky dne 7. května 2013 a ministra financí Miroslava Kalouska dne
15. května 2013, z dopisu místopředsedy Úřadu pro ochranu hospodářské
soutěže ze dne 19. prosince 2012 č. j.
ÚOHS-586/2012/KD-23987/2012/850/MBu, z korespondence mezi předsedy
hospodářského výboru a zemědělského výboru Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky, předsedy poslaneckých klubů parlamentních
stran, prvním náměstkem ministra financí a náměstkem ministra průmyslu
a obchodu, z čehož dovozoval, že "chvályhodná snaha minimalizovat
daňové úniky v oblasti aplikace daně z přidané hodnoty trpí již tím, že
předkladatelé a poté ani veškerý legislativní proces s projednáním a
schválením návrhu novely zákona není podepřen konkrétními
verifikovatelnými empirickými údaji -". Navrhovatel poukazoval dále
především na rozpor napadené právní úpravy s čl. 26 odst. 1 a 2 Listiny
základních práv a svobod (dále jen "Listina"), uváděje mimo jiné, že
"celoplošné použití kauce ve výši 20 mil. Kč pro distributory pohonných
hmot ani poté, co Poslanecká sněmovna text návrhu novely schválila,
nebylo a nemohlo být vnímáno jako jednoznačně příznivý zásah ohledně
podnikání distributorů pohonných hmot". Navrhovatel konečně dovozoval,
že napadená právní úprava neobstojí v testu proporcionality a že
stanovení jednotné výše kauce 20 000 000 Kč je projevem libovůle, která
může mít pro část podnikatelů v oblasti pohonných hmot a čerpacích
stanic likvidační účinek (tzv. rdousící efekt).
II.
Průběh řízení a rekapitulace vyjádření účastníků řízení
4. V souladu s § 69 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění
pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") vyzval Ústavní
soud účastníky řízení - Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky
(dále jen "Poslanecká sněmovna") a Senát Parlamentu České republiky
(dále jen "Senát"), jakož i vedlejší účastníky řízení - vládu a
veřejného ochránce práv, aby se k návrhu vyjádřili.
5. Poslanecká sněmovna prostřednictvím svého předsedy Jana Hamáčka
popsala průběh legislativního procesu, který vyústil v přijetí zákona
č. 234/2013 Sb., s tím, že "předmětné ustanovení bylo přijato po řádně
provedeném zákonodárném procesu a že zákonodárný sbor jednal v
přesvědčení, že toto ustanovení je v souladu s Ústavou a naším právním
řádem". Závěrem uvedla, že je na Ústavním soudu, aby posoudil ústavnost
předmětného ustanovení a vydal příslušné rozhodnutí.
6. Senát prostřednictvím svého předsedy Milana Štěcha popsal průběh
projednávání návrhu zákona v Senátu a uvedl, že v rámci rozpravy byly
zevrubně diskutovány okolnosti svědčící ve prospěch schválení návrhu
zákona, ale zazněly i názory projednávanou novelu zákona kritizující.
Podle stenozáznamu pak ve vyjádření citoval z expozé jednotlivých
diskutujících senátorů. Senát uzavřel, že "je plně na Ústavním soudu,
aby posoudil a s konečnou platností rozhodl, zda návrh na zrušení části
předmětného ustanovení zákona v kontextu ústavního pořádku České
republiky obstojí".
7. Vláda prostřednictvím svého předsedy Jiřího Rusnoka sdělila, že se
rozhodla vstoupit do řízení jako vedlejší účastník. Ve svém vyjádření
pak uvedla, že institut kauce je jedním z opatření, prostřednictvím
kterého by měla novela zákona o pohonných hmotách vést k omezení
černého trhu s pohonnými hmotami v České republice. Důvodem zavedení
kauce byla snaha zajistit celnímu úřadu a jiným správcům daně možnost
pomocí kauce uhradit případné nedoplatky na sankcích a jiných
peněžitých plněních souvisejících s činností distributora pohonných
hmot. Efektem novely mělo být výrazné omezení daňových úniků v daném
segmentu trhu. Vláda dále popsala "velké kriminální ataky", kterým byl
vystaven trh s pohonnými hmotami již od 90. let 20. století, jakož i
"nestandardní události na trhu s pohonnými hmotami", které se měly
odehrát v období mezi platností a účinností novely, tedy od 2. srpna
2013 do 30. září 2013. Vláda reagovala na tvrzení navrhovatele o
vágnosti údajů uvedených Ministerstvem financí a Ministerstvem průmyslu
a obchodu, tvrdíc, že právě na těchto ministerstvech jsou tyto údaje
jedině k dispozici, a vytkla zároveň navrhovateli, že návrh neobsahuje
žádné údaje, které by prokazovaly rdousící efekt. Vláda poukázala na
nesrozumitelnost petitu v podobě před jeho změnou. Uvedla, že "aplikace
institutu rdousícího efektu ve smyslu dosavadní judikatury Ústavního
soudu je pojmově vyloučena". Vláda předložila své stanovisko k
jednotlivým krokům testu proporcionality. Podle vlády se jedná o cíle
legitimní a nezbytné ve svobodné demokratické společnosti. Výše kauce
je zvolena i s ohledem na rizikovost oboru podnikání v oblasti
pohonných hmot, navíc není možné hovořit o diskriminační povaze kauce
proto, že tzv. malí distributoři nejsou schopni kauci ve stanovené výši
uhradit. Jedná se o opatření, které je stanoveno pro všechny
potenciální subjekty bez rozdílu. Pokud jde o alternativní způsoby
dosažení cíle, polemizovala vláda s navrhovatelem ohledně možnosti
zavedení režimu přenesené daňové povinnosti, tzv. reverse charge.
Poukázala přitom zejména na negativní stanovisko Evropské komise, která
nevyhověla v roce 2010 žádosti Ministerstva financí o udělení
individuální výjimky na možnost uplatňování reverse charge. Podle vlády
se Evropská komise vyjádřila, že "institut kauce může být zaveden,
pokud není diskriminační a jeho cílem je řádné vybírání daní a boj
proti daňovým podvodům jako naléhavý veřejný zájem, který ospravedlňuje
omezení volného pohybu zboží a služeb". Vláda uvedla, že v průběhu
legislativního procesu byly diskutovány i možnosti individuálního
stanovování kauce rozhodnutím celního úřadu, zákonodárce se však
rozhodl pro stanovení kauce ve stejné výši pro všechny, což "se jeví
jako jediné možné řešení - přičemž není namístě tvrzení o diskriminační
povaze tohoto opatření". Vláda nesouhlasila s tvrzením navrhovatele, že
"výše kauce byla stanovena spekulativně a nepřiměřeně ve vztahu k
realitě fungování trhu s pohonnými hmotami", neboť z údajů poskytnutých
Generálním finančním ředitelstvím byla při stanovení výše kauce
zohledněna průměrná výše realizovaného daňového úniku. Podle názoru
vlády tak ustanovení upravující kauci, včetně její výše, obstojí při
aplikaci testu proporcionality. Vláda dále uvedla, že z dostupných dat
nelze vyvodit, že by zavedení kauce způsobilo likvidaci malých a
středních podnikatelů. Je tak tedy zřejmé, že není pravdivé tvrzení, že
pro malé a drobné distributory bylo zavedení kauce a priori likvidační.
Závěrem vláda zopakovala, že "současná zákonná úprava, včetně kauce,
trh s pohonnými hmotami nepokřivuje, ale naopak ho napravuje, neboť
vyloučila z trhu zejména ty distributory, kteří páchali daňové
podvody". S ohledem na uvedené vláda navrhla, aby návrh byl odmítnut,
eventuálně zamítnut.
8. Veřejný ochránce práv Pavel Varvařovský sdělil, že vstupuje do
řízení, a ve svém vyjádření s připomenutím judikatury Ústavního soudu
uvedl zejména, že napadená právní úprava nemůže obstát v rámci třetího
kroku testu proporcionality. Zdůraznil, že zvolený přístup státu
neodpovídá požadavku šetrnosti zásahu do základních práv. Stanovenou
kauci považoval veřejný ochránce práv rovněž za rozpornou s čl. 11
Listiny. Podle jeho názoru "v předkládané věci není možné upřednostnit
zájem státu na eliminaci nežádoucích (a protiprávně fungujících)
subjektů prostřednictvím kauce s potencí působit na některé subjekty
značně citelně a nepřiměřeně nad ochranou jejich základních práv,
uvedených zejména v čl. 11 a 26 Listiny". Závěrem navrhl, aby Ústavní
soud rozhodl tak, že se v § 6i odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 234/2013
Sb. vypouští číslovka "20 000 000".
9. Bez vyžádání obdržel Ústavní soud pro něj irelevantní podání
společností PENTACO, spol. s r. o., LA - TRANSGAS LNÁŘE, s. r. o., a
ARTWELD, s. r. o., domáhajících se přiznání postavení vedlejšího
účastníka v řízení z důvodu právního zájmu na výsledku řízení.
III.
Dikce napadených zákonných ustanovení
10. Napadená ustanovení zní takto:
"§ 6i
Kauce
(1) Distributor pohonných hmot je povinen poskytnout kauci, a to
a) složením částky ve výši 20 000 000 Kč na zvláštní účet celního úřadu
s tím, že kauce v této výši musí být na tomto účtu po celou dobu
registrace distributora pohonných hmot, nebo
b) bankovní zárukou, kterou přijal celní úřad, k zajištění nedoplatků v
celkové výši do 20 000 000 Kč, které jsou evidovány u orgánů Celní
správy České republiky nebo u jiných správců daně k devadesátému dni
ode dne zrušení nebo zániku registrace distributora pohonných hmot.
(2) Bankovní záruka musí být poskytnuta na dobu určitou, která nesmí
být kratší než 2 roky.
§ 6j
Použití kauce
(1) Dojde-li k pravomocnému zrušení nebo k zániku registrace
distributora pohonných hmot, stává se složená částka přeplatkem
distributora pohonných hmot. Je-li takto vzniklý přeplatek vratitelným
přeplatkem, vrátí jej celní úřad distributorovi pohonných hmot do 90
dnů ode dne pravomocného zrušení nebo zániku registrace distributora
pohonných hmot.
(2) Lhůta podle odstavce 1 neběží po dobu, kdy je orgánem Celní správy
České republiky nebo jiným správcem daně vedeno řízení,
a) jehož výsledkem může být rozhodnutí o stanovení daně, poplatku nebo
jiného obdobného peněžitého plnění a
b) které bylo zahájeno do 90 dnů ode dne pravomocného zrušení nebo
zániku registrace distributora pohonných hmot.
(3) Dojde-li ke zrušení nebo k zániku registrace distributora pohonných
hmot, vyzve celní úřad výstavce bankovní záruky k uhrazení nedoplatku
evidovaného k devadesátému dni ode dne zrušení nebo zániku registrace u
a) celního úřadu,
b) jiného správce daně, který o jeho uhrazení celní úřad požádal.
(4) Celní úřad vyzve výstavce bankovní záruky nejdříve po 90 dnech,
nejpozději však do 5 měsíců ode dne zrušení nebo zániku registrace
distributora pohonných hmot.
(5) Výstavce bankovní záruky je povinen částku uhradit do 15 dnů ode
dne doručení výzvy."
IV.
Přezkum procedury přijetí napadených zákonných ustanovení
11. Ústavní soud, jak mu ukládá ustanovení § 68 odst. 2 zákona č.
182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb.,
následně zkoumal, zda byla napadená ustanovení přijata v mezích Ústavou
České republiky stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem;
vyšel přitom ze stenozáznamů, jakož i z uvedených vyjádření obou komor
Parlamentu České republiky.
12. Návrh zákona č. 234/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 311/2006 Sb.,
o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně
některých souvisejících zákonů (zákon o pohonných hmotách), ve znění
pozdějších předpisů, a zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání
(živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, předložila
Poslanecké sněmovně 19. prosince 2012 skupina poslanců. Návrh byl
rozeslán poslancům jako tisk 883/0. Návrh byl zaslán k vyjádření
stanoviska vládě, která toto stanovisko zaslala 17. ledna 2013.
Stanovisko vlády bylo rozesláno poslancům 18. ledna 2013 jako tisk
883/1. Prvé čtení proběhlo 8. února 2013. Návrh byl přikázán
hospodářskému výboru, který k návrhu zákona přijal pozměňovací návrhy,
které se týkaly i napadených ustanovení. V podrobné rozpravě v rámci
druhého čtení předložili své pozměňovací návrhy, týkající se mimo jiné
i napadených ustanovení, poslanci David Kádner, Josef Nekl a Michal
Babák. Pro návrh se pak z přítomných 159 poslanců vyslovilo 126
poslanců, 3 poslanci byli proti.
13. Senátu byl návrh zákona postoupen 7. června 2013. Organizační výbor
Senátu jej jako senátní tisk č. 120 přikázal k projednání výboru pro
hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor návrh zákona projednal
25. června 2013 a v přijatém usnesení č. 117 doporučil plénu Senátu
návrh zákona schválit (senátní tisk č. 120/1). Na své schůzi konané 26.
června 2013 po proběhlé rozpravě Senát návrh zákona schválil, když v
hlasování č. 61 z přítomných 60 senátorů při kvoru 31 bylo pro návrh 44
senátorů a 1 senátor byl proti.
14. Prezident republiky zákon podepsal dne 18. července 2013. Dne 2.
srpna 2013 byl zákon vyhlášen ve Sbírce zákonů pod číslem 234/2013 Sb.
15. Ústavní soud konstatuje, že zákon č. 234/2013 Sb., který
novelizoval zákon č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích
stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů
(zákon o pohonných hmotách), ve znění pozdějších předpisů, jehož jsou
nyní napadená ustanovení součástí, byl přijat a vydán v mezích ústavně
stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem.
V.
Meritorní přezkum návrhu
16. Ústavní soud zvážil argumentaci navrhovatele a dospěl k závěru, že
návrh je zčásti důvodný.
17. Návrh nesměřuje proti zrušení institutu kauce, ale brojí proti
jednotné výši kauce pro všechny distributory pohonných hmot, a to pro
rozpor s ustanovením čl. 26 Listiny, a dále proti právní úpravě použití
kauce v případě, že dojde k pravomocnému zrušení nebo k zániku
registrace distributora pohonných hmot.
18. Ústavní soud v nálezu ze dne 12. března 2008 sp. zn. Pl. ÚS 83/06
(N 55/48 SbNU 629; 116/2008 Sb.) konstatoval, že "jedním z esenciálních
znaků demokratického právního státu je princip přiměřenosti, který
zejména předpokládá, že opatření omezující základní práva či svobody
nesmějí svými negativními důsledky přesáhnout klady, které představuje
veřejný zájem na těchto opatřeních. K omezení základních práv či svobod
sice může zcela výjimečně dojít i v případě jejich kolize s některým z
veřejných statků (veřejný zájem); podstatná je však v této souvislosti
maxima, podle které základní právo či svobodu lze omezit pouze v
případě mimořádně silného a řádně odůvodněného veřejného zájmu, při
pečlivém šetření podstaty a smyslu omezovaného základního práva."
19. Ústavní soud pak i v této souzené věci přistoupil při posuzování
ústavní konformity napadených ustanovení k testu proporcionality. Ten
opakovaně definoval ve své judikatuře jako test tří kroků spočívajících
v posouzení legitimity a nezbytnosti sledovaného cíle v demokratické
společnosti, v posouzení racionality spojení mezi cílem a prostředky
vybranými k jeho prosazení a konečně v posouzení toho, zda neexistují
alternativní způsoby dosažení cíle, jejichž využití by učinilo zásah do
základního práva méně intenzivní, popř. jej zcela vyloučilo.
20. Ústavní soud předně dospěl k závěru, že napadená právní úprava
obstojí v prvém kroku testu proporcionality. Napadená ustanovení
vycházejí z legitimní snahy zákonodárce "omezit vznik a zneužívání
účelově založených společností, které hrají zásadní roli ve všech
známých deliktech na trhu s pohonnými hmotami" (viz důvodovou zprávu ke
sněmovnímu tisku č. 883/0). Ani navrhovatel sám nenapadá samotný
institut kauce, která je i podle Ústavního soudu racionálním
prostředkem k prosazení tohoto cíle.
21. Pokud jde o racionalitu napadené právní úpravy, nešlo by této jistě
upřít, že k vytčenému cíli ve vztahu k samotným daňovým malversantům by
směřovala. Na straně druhé je však nutno vzít především v potaz
okolnost, že na trhu pohonných hmot se zároveň a především pohybují i
poctiví distributoři pohonných hmot, do jejichž práv by mohla napadená
právní úprava necitlivě zasáhnout. Jinak slovy českého pořekadla
řečeno, mohlo by dojít k tomu, že "se špinavou vodou by bylo z vaničky
vylito i dítě".
22. V nyní posuzované věci je pak, jak z podání navrhovatele, tak z
vyjádření účastníků a vedlejších účastníků, prima vista klíčovou
otázkou výsledek třetího kroku testu racionality, tj. právě zda
neexistují alternativní způsoby dosažení cíle, jejichž využití by
učinilo zásah do základního práva méně intenzivní, popř. jej zcela
vyloučilo. Ústavní soud dospěl k závěru, že napadená část ustanovení §
6i odst. 1 a ustanovení § 6i odst. 2 zákona č. 311/2006 Sb., o
pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně
některých souvisejících zákonů (zákon o pohonných hmotách), ve znění
zákona č. 234/2013 Sb., (dále též jen "část ustanovení § 6i zákona") v
tomto kroku testu proporcionality neobstojí.
23. Ústavní soud již ve svém nálezu ze dne 13. srpna 2002 sp. zn. Pl.
ÚS 3/02 (N 105/27 SbNU 177; 405/2002 Sb.) uvedl, že "v případě pokut
stanovených právnickým a fyzickým osobám podnikajícím podle zvláštních
předpisů je třeba vycházet z toho, že je vyloučen takový zásah do
majetku, v důsledku kterého by byla ,zničena' majetková základna pro
další podnikatelskou činnost. Jinými slovy řečeno, nepřípustné jsou
takové pokuty, jež mají likvidační charakter. Je třeba upozornit, že
pokuta v likvidační výši představuje v zásadě ,nejtvrdší' případ zásahu
do majetkových poměrů, jenž ostatně může současně vést i k porušení čl.
26 odst. 1 Listiny; přitom není vyloučeno vztáhnout závěr o značné
intenzitě zásahu do vlastnického práva i na takové případy, v nichž
pokuta natolik přesáhne možné výnosy, že se podnikatelská činnost v
podstatě stává ,bezúčelnou' (tj. směřující pouze k úhradě uložené
pokuty po značné časové období)." Ústavní soud v nyní posuzované věci
dospěl k závěru, že obdobně jako v případě, kdy byla zákonodárcem
protiústavně stanovena minimální hranice pokuty, je možné vyslovené
závěry vztáhnout na případ, kdy výše kauce pro distributory pohonných
hmot není stanovena diferencovaně.
24. Ústavní soud pak neshledal ani v čase svého rozhodování napadenou
právní úpravou způsob stanovení jednotné kauce za jediný možný, ba
především ve vztahu ke všem distributorům pohonných hmot nejšetrnější.
Kromě tohoto způsobu by totiž jinak přicházela v úvahu zejména varianta
zákonné úpravy podmínek stanovení výše kauce, která by byla
zákonodárcem rozumně odstupňována. Není přitom vyloučena ani varianta,
že by kauce byla stanovena pouze pro ty distributory, kteří na trh
pohonných hmot vstupují, a to na časově omezenou dobu. I proto, že
napadená právní úprava může mít tzv. rdousící efekt na menší
distributory pohonných hmot, spočívající již například v samotné
obtížnosti opatřit si požadovanou částku kauce, shledal ji Ústavní soud
vedle uvedených alternativ zjevně za nejméně šetrnou ve vztahu k právu
garantovanému čl. 26 Listiny.
25. Ústavní soud podotýká, že již sama okolnost, že napadená část
ustanovení § 6i zákona neobstála v třetím kroku testu proporcionality,
zakládá její protiústavnost. Ústavní soud proto rozhodl dle § 70 odst.
1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002
Sb., tak, že se tato část ustanovení § 6i odst. 1 zákona č. 311/2006
Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně
některých souvisejících zákonů (zákon o pohonných hmotách), ve znění
zákona č. 234/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 311/2006 Sb., o
pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně
některých souvisejících zákonů (zákon o pohonných hmotách), ve znění
pozdějších předpisů, a zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání
(živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, která zní "-, a to
a) složením částky ve výši 20 000 000 Kč na zvláštní účet celního úřadu
s tím, že kauce v této výši musí být na tomto účtu po celou dobu
registrace distributora pohonných hmot, nebo b) bankovní zárukou,
kterou přijal celní úřad, k zajištění nedoplatků v celkové výši do 20
000 000 Kč, které jsou evidovány u orgánů Celní správy České republiky
nebo u jiných správců daně k devadesátému dni ode dne zrušení nebo
zániku registrace distributora pohonných hmot", a ustanovení § 6i odst.
2 tohoto zákona, které jsou v rozporu s čl. 26 Listiny, ruší uplynutím
dne 30. června 2015, čímž dal zákonodárci dostatečný časový prostor,
aby ústavně konformním způsobem diferencovaně upravil výši kauce či
podmínky jejího stanovení.
26. Ústavní soud naopak neshledal protiústavnost ustanovení § 6j zákona
č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných
hmot a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pohonných
hmotách), ve znění zákona č. 234/2013 Sb. ze dne 26. června 2013. Ani
navrhovatel nepřinesl ve vztahu k tomuto napadenému ustanovení žádnou
relevantní ústavněprávní argumentaci. Ústavní soud pak v této části
návrh za analogické aplikace ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) a b)
zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Předseda Ústavního soudu:
JUDr. Rychetský v. r.
Odlišná stanoviska podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,
ve znění pozdějších předpisů, zaujali k rozhodnutí pléna soudci Ivana
Janů, Jan Musil a Radovan Suchánek.