Advanced Search

ve věci návrhu na zrušení někt. ustanovení zákona č. 311/2006 Sb.


Published: 2014
Read law translated into English here: https://www.global-regulation.com/translation/czech-republic/511862/ve-vci-nvrhu-na-zruen-nkt.-ustanoven-zkona-.-311-2006-sb.html

Subscribe to a Global-Regulation Premium Membership Today!

Key Benefits:

Subscribe Now for only USD$40 per month.
130/2014 Sb.



NÁLEZ



Ústavního soudu



Jménem republiky



Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 44/13 dne 13. května 2014 v

plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Stanislava

Balíka (soudce zpravodaj), Ludvíka Davida, Jana Filipa, Vlasty

Formánkové, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Jana Musila, Vladimíra

Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Milady Tomkové, Jiřího

Zemánka a Michaely Židlické o návrhu skupiny 18 senátorů Senátu

Parlamentu České republiky na zrušení části ustanovení § 6i odst. 1 a

ustanovení § 6i odst. 2 a § 6j zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných

hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých

souvisejících zákonů (zákon o pohonných hmotách), ve znění zákona č.

234/2013 Sb., za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky

a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení a vlády a

veřejného ochránce práv jako vedlejších účastníků řízení, takto:



I. Část ustanovení § 6i odst. 1 zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných

hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých

souvisejících zákonů (zákon o pohonných hmotách), ve znění zákona č.

234/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách

a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících

zákonů (zákon o pohonných hmotách), ve znění pozdějších předpisů, a

zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon),

ve znění pozdějších předpisů, která zní "-, a to a) složením částky ve

výši 20 000 000 Kč na zvláštní účet celního úřadu s tím, že kauce v

této výši musí být na tomto účtu po celou dobu registrace distributora

pohonných hmot, nebo b) bankovní zárukou, kterou přijal celní úřad, k

zajištění nedoplatků v celkové výši do 20 000 000 Kč, které jsou

evidovány u orgánů Celní správy České republiky nebo u jiných správců

daně k devadesátému dni ode dne zrušení nebo zániku registrace

distributora pohonných hmot", a ustanovení § 6i odst. 2 tohoto zákona

se ruší uplynutím dne 30. června 2015.



II. Ve zbytku se návrh odmítá.



Odůvodnění



I.



Rekapitulace návrhu



1. Ústavnímu soudu byl dne 20. září 2013 doručen návrh skupiny 18

senátorů Senátu Parlamentu České republiky (dále jen "navrhovatel") na

zrušení části ustanovení § 6i odst. 1 zákona č. 234/2013 Sb., kterým se

mění zákon č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích

pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o

pohonných hmotách), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 455/1991

Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění

pozdějších předpisů. Podle tohoto návrhu se navrhovatel domáhal nálezu

s výrokem tohoto znění: "V § 6i odst. 1 písm. a) a písm. b) zákona č.

234/2013 Sb. se vypouští číslovka 20 000 000".



2. Podáním datovaným dne 2. ledna 2013, leč doručeným Ústavnímu soudu

dne 6. ledna 2014, navrhovatel změnil petit tak, že se nadále domáhal

vydání nálezu s výrokem tohoto znění: "Zrušuje se část ustanovení § 6i

odst. 1 zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích

stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů

(zákon o pohonných hmotách), ve znění zákona č. 234/2013 Sb., kterým se

mění zákon č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích

pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o

pohonných hmotách), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 455/1991

Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění

pozdějších předpisů, která zní ,-, a to a) složením částky ve výši 20

000 000 Kč na zvláštní účet celního úřadu s tím, že kauce v této výši

musí být na tomto účtu po celou dobu registrace distributora pohonných

hmot, nebo b) bankovní zárukou, kterou přijal celní úřad, k zajištění

nedoplatků v celkové výši do 20 000 000 Kč, které jsou evidovány u

orgánů Celní správy České republiky nebo u jiných správců daně k

devadesátému dni ode dne zrušení nebo zániku registrace distributora

pohonných hmot' a ustanovení § 6 odst. 2 (správně: § 6i odst. 2) a

ustanovení § 6j tohoto zákona."



3. Navrhovatel v obsáhlém podání především citoval z důvodové zprávy k

zákonu č. 234/2013 Sb., z vystoupení poslance Michala Babáka při

projednávání návrhu zákona v Poslanecké sněmovně Parlamentu České

republiky dne 7. května 2013 a ministra financí Miroslava Kalouska dne

15. května 2013, z dopisu místopředsedy Úřadu pro ochranu hospodářské

soutěže ze dne 19. prosince 2012 č. j.

ÚOHS-586/2012/KD-23987/2012/850/MBu, z korespondence mezi předsedy

hospodářského výboru a zemědělského výboru Poslanecké sněmovny

Parlamentu České republiky, předsedy poslaneckých klubů parlamentních

stran, prvním náměstkem ministra financí a náměstkem ministra průmyslu

a obchodu, z čehož dovozoval, že "chvályhodná snaha minimalizovat

daňové úniky v oblasti aplikace daně z přidané hodnoty trpí již tím, že

předkladatelé a poté ani veškerý legislativní proces s projednáním a

schválením návrhu novely zákona není podepřen konkrétními

verifikovatelnými empirickými údaji -". Navrhovatel poukazoval dále

především na rozpor napadené právní úpravy s čl. 26 odst. 1 a 2 Listiny

základních práv a svobod (dále jen "Listina"), uváděje mimo jiné, že

"celoplošné použití kauce ve výši 20 mil. Kč pro distributory pohonných

hmot ani poté, co Poslanecká sněmovna text návrhu novely schválila,

nebylo a nemohlo být vnímáno jako jednoznačně příznivý zásah ohledně

podnikání distributorů pohonných hmot". Navrhovatel konečně dovozoval,

že napadená právní úprava neobstojí v testu proporcionality a že

stanovení jednotné výše kauce 20 000 000 Kč je projevem libovůle, která

může mít pro část podnikatelů v oblasti pohonných hmot a čerpacích

stanic likvidační účinek (tzv. rdousící efekt).



II.



Průběh řízení a rekapitulace vyjádření účastníků řízení



4. V souladu s § 69 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění

pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") vyzval Ústavní

soud účastníky řízení - Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky

(dále jen "Poslanecká sněmovna") a Senát Parlamentu České republiky

(dále jen "Senát"), jakož i vedlejší účastníky řízení - vládu a

veřejného ochránce práv, aby se k návrhu vyjádřili.



5. Poslanecká sněmovna prostřednictvím svého předsedy Jana Hamáčka

popsala průběh legislativního procesu, který vyústil v přijetí zákona

č. 234/2013 Sb., s tím, že "předmětné ustanovení bylo přijato po řádně

provedeném zákonodárném procesu a že zákonodárný sbor jednal v

přesvědčení, že toto ustanovení je v souladu s Ústavou a naším právním

řádem". Závěrem uvedla, že je na Ústavním soudu, aby posoudil ústavnost

předmětného ustanovení a vydal příslušné rozhodnutí.



6. Senát prostřednictvím svého předsedy Milana Štěcha popsal průběh

projednávání návrhu zákona v Senátu a uvedl, že v rámci rozpravy byly

zevrubně diskutovány okolnosti svědčící ve prospěch schválení návrhu

zákona, ale zazněly i názory projednávanou novelu zákona kritizující.

Podle stenozáznamu pak ve vyjádření citoval z expozé jednotlivých

diskutujících senátorů. Senát uzavřel, že "je plně na Ústavním soudu,

aby posoudil a s konečnou platností rozhodl, zda návrh na zrušení části

předmětného ustanovení zákona v kontextu ústavního pořádku České

republiky obstojí".



7. Vláda prostřednictvím svého předsedy Jiřího Rusnoka sdělila, že se

rozhodla vstoupit do řízení jako vedlejší účastník. Ve svém vyjádření

pak uvedla, že institut kauce je jedním z opatření, prostřednictvím

kterého by měla novela zákona o pohonných hmotách vést k omezení

černého trhu s pohonnými hmotami v České republice. Důvodem zavedení

kauce byla snaha zajistit celnímu úřadu a jiným správcům daně možnost

pomocí kauce uhradit případné nedoplatky na sankcích a jiných

peněžitých plněních souvisejících s činností distributora pohonných

hmot. Efektem novely mělo být výrazné omezení daňových úniků v daném

segmentu trhu. Vláda dále popsala "velké kriminální ataky", kterým byl

vystaven trh s pohonnými hmotami již od 90. let 20. století, jakož i

"nestandardní události na trhu s pohonnými hmotami", které se měly

odehrát v období mezi platností a účinností novely, tedy od 2. srpna

2013 do 30. září 2013. Vláda reagovala na tvrzení navrhovatele o

vágnosti údajů uvedených Ministerstvem financí a Ministerstvem průmyslu

a obchodu, tvrdíc, že právě na těchto ministerstvech jsou tyto údaje

jedině k dispozici, a vytkla zároveň navrhovateli, že návrh neobsahuje

žádné údaje, které by prokazovaly rdousící efekt. Vláda poukázala na

nesrozumitelnost petitu v podobě před jeho změnou. Uvedla, že "aplikace

institutu rdousícího efektu ve smyslu dosavadní judikatury Ústavního

soudu je pojmově vyloučena". Vláda předložila své stanovisko k

jednotlivým krokům testu proporcionality. Podle vlády se jedná o cíle

legitimní a nezbytné ve svobodné demokratické společnosti. Výše kauce

je zvolena i s ohledem na rizikovost oboru podnikání v oblasti

pohonných hmot, navíc není možné hovořit o diskriminační povaze kauce

proto, že tzv. malí distributoři nejsou schopni kauci ve stanovené výši

uhradit. Jedná se o opatření, které je stanoveno pro všechny

potenciální subjekty bez rozdílu. Pokud jde o alternativní způsoby

dosažení cíle, polemizovala vláda s navrhovatelem ohledně možnosti

zavedení režimu přenesené daňové povinnosti, tzv. reverse charge.

Poukázala přitom zejména na negativní stanovisko Evropské komise, která

nevyhověla v roce 2010 žádosti Ministerstva financí o udělení

individuální výjimky na možnost uplatňování reverse charge. Podle vlády

se Evropská komise vyjádřila, že "institut kauce může být zaveden,

pokud není diskriminační a jeho cílem je řádné vybírání daní a boj

proti daňovým podvodům jako naléhavý veřejný zájem, který ospravedlňuje

omezení volného pohybu zboží a služeb". Vláda uvedla, že v průběhu

legislativního procesu byly diskutovány i možnosti individuálního

stanovování kauce rozhodnutím celního úřadu, zákonodárce se však

rozhodl pro stanovení kauce ve stejné výši pro všechny, což "se jeví

jako jediné možné řešení - přičemž není namístě tvrzení o diskriminační

povaze tohoto opatření". Vláda nesouhlasila s tvrzením navrhovatele, že

"výše kauce byla stanovena spekulativně a nepřiměřeně ve vztahu k

realitě fungování trhu s pohonnými hmotami", neboť z údajů poskytnutých

Generálním finančním ředitelstvím byla při stanovení výše kauce

zohledněna průměrná výše realizovaného daňového úniku. Podle názoru

vlády tak ustanovení upravující kauci, včetně její výše, obstojí při

aplikaci testu proporcionality. Vláda dále uvedla, že z dostupných dat

nelze vyvodit, že by zavedení kauce způsobilo likvidaci malých a

středních podnikatelů. Je tak tedy zřejmé, že není pravdivé tvrzení, že

pro malé a drobné distributory bylo zavedení kauce a priori likvidační.

Závěrem vláda zopakovala, že "současná zákonná úprava, včetně kauce,

trh s pohonnými hmotami nepokřivuje, ale naopak ho napravuje, neboť

vyloučila z trhu zejména ty distributory, kteří páchali daňové

podvody". S ohledem na uvedené vláda navrhla, aby návrh byl odmítnut,

eventuálně zamítnut.



8. Veřejný ochránce práv Pavel Varvařovský sdělil, že vstupuje do

řízení, a ve svém vyjádření s připomenutím judikatury Ústavního soudu

uvedl zejména, že napadená právní úprava nemůže obstát v rámci třetího

kroku testu proporcionality. Zdůraznil, že zvolený přístup státu

neodpovídá požadavku šetrnosti zásahu do základních práv. Stanovenou

kauci považoval veřejný ochránce práv rovněž za rozpornou s čl. 11

Listiny. Podle jeho názoru "v předkládané věci není možné upřednostnit

zájem státu na eliminaci nežádoucích (a protiprávně fungujících)

subjektů prostřednictvím kauce s potencí působit na některé subjekty

značně citelně a nepřiměřeně nad ochranou jejich základních práv,

uvedených zejména v čl. 11 a 26 Listiny". Závěrem navrhl, aby Ústavní

soud rozhodl tak, že se v § 6i odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 234/2013

Sb. vypouští číslovka "20 000 000".



9. Bez vyžádání obdržel Ústavní soud pro něj irelevantní podání

společností PENTACO, spol. s r. o., LA - TRANSGAS LNÁŘE, s. r. o., a

ARTWELD, s. r. o., domáhajících se přiznání postavení vedlejšího

účastníka v řízení z důvodu právního zájmu na výsledku řízení.



III.



Dikce napadených zákonných ustanovení



10. Napadená ustanovení zní takto:



"§ 6i



Kauce



(1) Distributor pohonných hmot je povinen poskytnout kauci, a to



a) složením částky ve výši 20 000 000 Kč na zvláštní účet celního úřadu

s tím, že kauce v této výši musí být na tomto účtu po celou dobu

registrace distributora pohonných hmot, nebo



b) bankovní zárukou, kterou přijal celní úřad, k zajištění nedoplatků v

celkové výši do 20 000 000 Kč, které jsou evidovány u orgánů Celní

správy České republiky nebo u jiných správců daně k devadesátému dni

ode dne zrušení nebo zániku registrace distributora pohonných hmot.



(2) Bankovní záruka musí být poskytnuta na dobu určitou, která nesmí

být kratší než 2 roky.



§ 6j



Použití kauce



(1) Dojde-li k pravomocnému zrušení nebo k zániku registrace

distributora pohonných hmot, stává se složená částka přeplatkem

distributora pohonných hmot. Je-li takto vzniklý přeplatek vratitelným

přeplatkem, vrátí jej celní úřad distributorovi pohonných hmot do 90

dnů ode dne pravomocného zrušení nebo zániku registrace distributora

pohonných hmot.



(2) Lhůta podle odstavce 1 neběží po dobu, kdy je orgánem Celní správy

České republiky nebo jiným správcem daně vedeno řízení,



a) jehož výsledkem může být rozhodnutí o stanovení daně, poplatku nebo

jiného obdobného peněžitého plnění a



b) které bylo zahájeno do 90 dnů ode dne pravomocného zrušení nebo

zániku registrace distributora pohonných hmot.



(3) Dojde-li ke zrušení nebo k zániku registrace distributora pohonných

hmot, vyzve celní úřad výstavce bankovní záruky k uhrazení nedoplatku

evidovaného k devadesátému dni ode dne zrušení nebo zániku registrace u



a) celního úřadu,



b) jiného správce daně, který o jeho uhrazení celní úřad požádal.



(4) Celní úřad vyzve výstavce bankovní záruky nejdříve po 90 dnech,

nejpozději však do 5 měsíců ode dne zrušení nebo zániku registrace

distributora pohonných hmot.



(5) Výstavce bankovní záruky je povinen částku uhradit do 15 dnů ode

dne doručení výzvy."



IV.



Přezkum procedury přijetí napadených zákonných ustanovení



11. Ústavní soud, jak mu ukládá ustanovení § 68 odst. 2 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb.,

následně zkoumal, zda byla napadená ustanovení přijata v mezích Ústavou

České republiky stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem;

vyšel přitom ze stenozáznamů, jakož i z uvedených vyjádření obou komor

Parlamentu České republiky.



12. Návrh zákona č. 234/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 311/2006 Sb.,

o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně

některých souvisejících zákonů (zákon o pohonných hmotách), ve znění

pozdějších předpisů, a zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání

(živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, předložila

Poslanecké sněmovně 19. prosince 2012 skupina poslanců. Návrh byl

rozeslán poslancům jako tisk 883/0. Návrh byl zaslán k vyjádření

stanoviska vládě, která toto stanovisko zaslala 17. ledna 2013.

Stanovisko vlády bylo rozesláno poslancům 18. ledna 2013 jako tisk

883/1. Prvé čtení proběhlo 8. února 2013. Návrh byl přikázán

hospodářskému výboru, který k návrhu zákona přijal pozměňovací návrhy,

které se týkaly i napadených ustanovení. V podrobné rozpravě v rámci

druhého čtení předložili své pozměňovací návrhy, týkající se mimo jiné

i napadených ustanovení, poslanci David Kádner, Josef Nekl a Michal

Babák. Pro návrh se pak z přítomných 159 poslanců vyslovilo 126

poslanců, 3 poslanci byli proti.



13. Senátu byl návrh zákona postoupen 7. června 2013. Organizační výbor

Senátu jej jako senátní tisk č. 120 přikázal k projednání výboru pro

hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor návrh zákona projednal

25. června 2013 a v přijatém usnesení č. 117 doporučil plénu Senátu

návrh zákona schválit (senátní tisk č. 120/1). Na své schůzi konané 26.

června 2013 po proběhlé rozpravě Senát návrh zákona schválil, když v

hlasování č. 61 z přítomných 60 senátorů při kvoru 31 bylo pro návrh 44

senátorů a 1 senátor byl proti.



14. Prezident republiky zákon podepsal dne 18. července 2013. Dne 2.

srpna 2013 byl zákon vyhlášen ve Sbírce zákonů pod číslem 234/2013 Sb.



15. Ústavní soud konstatuje, že zákon č. 234/2013 Sb., který

novelizoval zákon č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích

stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů

(zákon o pohonných hmotách), ve znění pozdějších předpisů, jehož jsou

nyní napadená ustanovení součástí, byl přijat a vydán v mezích ústavně

stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem.



V.



Meritorní přezkum návrhu



16. Ústavní soud zvážil argumentaci navrhovatele a dospěl k závěru, že

návrh je zčásti důvodný.



17. Návrh nesměřuje proti zrušení institutu kauce, ale brojí proti

jednotné výši kauce pro všechny distributory pohonných hmot, a to pro

rozpor s ustanovením čl. 26 Listiny, a dále proti právní úpravě použití

kauce v případě, že dojde k pravomocnému zrušení nebo k zániku

registrace distributora pohonných hmot.



18. Ústavní soud v nálezu ze dne 12. března 2008 sp. zn. Pl. ÚS 83/06

(N 55/48 SbNU 629; 116/2008 Sb.) konstatoval, že "jedním z esenciálních

znaků demokratického právního státu je princip přiměřenosti, který

zejména předpokládá, že opatření omezující základní práva či svobody

nesmějí svými negativními důsledky přesáhnout klady, které představuje

veřejný zájem na těchto opatřeních. K omezení základních práv či svobod

sice může zcela výjimečně dojít i v případě jejich kolize s některým z

veřejných statků (veřejný zájem); podstatná je však v této souvislosti

maxima, podle které základní právo či svobodu lze omezit pouze v

případě mimořádně silného a řádně odůvodněného veřejného zájmu, při

pečlivém šetření podstaty a smyslu omezovaného základního práva."



19. Ústavní soud pak i v této souzené věci přistoupil při posuzování

ústavní konformity napadených ustanovení k testu proporcionality. Ten

opakovaně definoval ve své judikatuře jako test tří kroků spočívajících

v posouzení legitimity a nezbytnosti sledovaného cíle v demokratické

společnosti, v posouzení racionality spojení mezi cílem a prostředky

vybranými k jeho prosazení a konečně v posouzení toho, zda neexistují

alternativní způsoby dosažení cíle, jejichž využití by učinilo zásah do

základního práva méně intenzivní, popř. jej zcela vyloučilo.



20. Ústavní soud předně dospěl k závěru, že napadená právní úprava

obstojí v prvém kroku testu proporcionality. Napadená ustanovení

vycházejí z legitimní snahy zákonodárce "omezit vznik a zneužívání

účelově založených společností, které hrají zásadní roli ve všech

známých deliktech na trhu s pohonnými hmotami" (viz důvodovou zprávu ke

sněmovnímu tisku č. 883/0). Ani navrhovatel sám nenapadá samotný

institut kauce, která je i podle Ústavního soudu racionálním

prostředkem k prosazení tohoto cíle.



21. Pokud jde o racionalitu napadené právní úpravy, nešlo by této jistě

upřít, že k vytčenému cíli ve vztahu k samotným daňovým malversantům by

směřovala. Na straně druhé je však nutno vzít především v potaz

okolnost, že na trhu pohonných hmot se zároveň a především pohybují i

poctiví distributoři pohonných hmot, do jejichž práv by mohla napadená

právní úprava necitlivě zasáhnout. Jinak slovy českého pořekadla

řečeno, mohlo by dojít k tomu, že "se špinavou vodou by bylo z vaničky

vylito i dítě".



22. V nyní posuzované věci je pak, jak z podání navrhovatele, tak z

vyjádření účastníků a vedlejších účastníků, prima vista klíčovou

otázkou výsledek třetího kroku testu racionality, tj. právě zda

neexistují alternativní způsoby dosažení cíle, jejichž využití by

učinilo zásah do základního práva méně intenzivní, popř. jej zcela

vyloučilo. Ústavní soud dospěl k závěru, že napadená část ustanovení §

6i odst. 1 a ustanovení § 6i odst. 2 zákona č. 311/2006 Sb., o

pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně

některých souvisejících zákonů (zákon o pohonných hmotách), ve znění

zákona č. 234/2013 Sb., (dále též jen "část ustanovení § 6i zákona") v

tomto kroku testu proporcionality neobstojí.



23. Ústavní soud již ve svém nálezu ze dne 13. srpna 2002 sp. zn. Pl.

ÚS 3/02 (N 105/27 SbNU 177; 405/2002 Sb.) uvedl, že "v případě pokut

stanovených právnickým a fyzickým osobám podnikajícím podle zvláštních

předpisů je třeba vycházet z toho, že je vyloučen takový zásah do

majetku, v důsledku kterého by byla ,zničena' majetková základna pro

další podnikatelskou činnost. Jinými slovy řečeno, nepřípustné jsou

takové pokuty, jež mají likvidační charakter. Je třeba upozornit, že

pokuta v likvidační výši představuje v zásadě ,nejtvrdší' případ zásahu

do majetkových poměrů, jenž ostatně může současně vést i k porušení čl.

26 odst. 1 Listiny; přitom není vyloučeno vztáhnout závěr o značné

intenzitě zásahu do vlastnického práva i na takové případy, v nichž

pokuta natolik přesáhne možné výnosy, že se podnikatelská činnost v

podstatě stává ,bezúčelnou' (tj. směřující pouze k úhradě uložené

pokuty po značné časové období)." Ústavní soud v nyní posuzované věci

dospěl k závěru, že obdobně jako v případě, kdy byla zákonodárcem

protiústavně stanovena minimální hranice pokuty, je možné vyslovené

závěry vztáhnout na případ, kdy výše kauce pro distributory pohonných

hmot není stanovena diferencovaně.



24. Ústavní soud pak neshledal ani v čase svého rozhodování napadenou

právní úpravou způsob stanovení jednotné kauce za jediný možný, ba

především ve vztahu ke všem distributorům pohonných hmot nejšetrnější.

Kromě tohoto způsobu by totiž jinak přicházela v úvahu zejména varianta

zákonné úpravy podmínek stanovení výše kauce, která by byla

zákonodárcem rozumně odstupňována. Není přitom vyloučena ani varianta,

že by kauce byla stanovena pouze pro ty distributory, kteří na trh

pohonných hmot vstupují, a to na časově omezenou dobu. I proto, že

napadená právní úprava může mít tzv. rdousící efekt na menší

distributory pohonných hmot, spočívající již například v samotné

obtížnosti opatřit si požadovanou částku kauce, shledal ji Ústavní soud

vedle uvedených alternativ zjevně za nejméně šetrnou ve vztahu k právu

garantovanému čl. 26 Listiny.



25. Ústavní soud podotýká, že již sama okolnost, že napadená část

ustanovení § 6i zákona neobstála v třetím kroku testu proporcionality,

zakládá její protiústavnost. Ústavní soud proto rozhodl dle § 70 odst.

1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002

Sb., tak, že se tato část ustanovení § 6i odst. 1 zákona č. 311/2006

Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně

některých souvisejících zákonů (zákon o pohonných hmotách), ve znění

zákona č. 234/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 311/2006 Sb., o

pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně

některých souvisejících zákonů (zákon o pohonných hmotách), ve znění

pozdějších předpisů, a zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání

(živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, která zní "-, a to

a) složením částky ve výši 20 000 000 Kč na zvláštní účet celního úřadu

s tím, že kauce v této výši musí být na tomto účtu po celou dobu

registrace distributora pohonných hmot, nebo b) bankovní zárukou,

kterou přijal celní úřad, k zajištění nedoplatků v celkové výši do 20

000 000 Kč, které jsou evidovány u orgánů Celní správy České republiky

nebo u jiných správců daně k devadesátému dni ode dne zrušení nebo

zániku registrace distributora pohonných hmot", a ustanovení § 6i odst.

2 tohoto zákona, které jsou v rozporu s čl. 26 Listiny, ruší uplynutím

dne 30. června 2015, čímž dal zákonodárci dostatečný časový prostor,

aby ústavně konformním způsobem diferencovaně upravil výši kauce či

podmínky jejího stanovení.



26. Ústavní soud naopak neshledal protiústavnost ustanovení § 6j zákona

č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných

hmot a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pohonných

hmotách), ve znění zákona č. 234/2013 Sb. ze dne 26. června 2013. Ani

navrhovatel nepřinesl ve vztahu k tomuto napadenému ustanovení žádnou

relevantní ústavněprávní argumentaci. Ústavní soud pak v této části

návrh za analogické aplikace ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) a b)

zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněný odmítl.



Předseda Ústavního soudu:



JUDr. Rychetský v. r.



Odlišná stanoviska podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,

ve znění pozdějších předpisů, zaujali k rozhodnutí pléna soudci Ivana

Janů, Jan Musil a Radovan Suchánek.