84/1919 Sb.



Zákon



ze dne 25. února 1919,



jímž se ministr financí zmocňuje, aby provedl nařízením okolkování

bankovek a soupis jmění za účelem uložení majetkové dávky.



Na základě usnesení Národního shromáždění se nařizuje:



§ 1.



Bankovky Rakousko-uherské banky obíhající v území Československé

republiky buďtež opatřeny kolkem rovnajícím se jednomu procentu jejich

nominelní hodnoty. Ministr financí se zmocňuje, aby tento kolkový

poplatek vybrati dal, v uvážení hodných případech jej slevil, aby

některé druhy bankovek z tohoto okolkování vyloučil, část bankovek

předložených k okolkování, které pro oběh pravděpodobně nutny nejsou,

nejvýše však 50 %, z oběhu stáhl a tyto zpět nevydané bankovky

prohlásil za státní zúročitelnou zápůjčku se strany věřitele

nevypověditelnou, se strany státu kdykoli splatnou. Zápůjčky této nesmí

býti použito k výdajům státním. Zápůjčka jest mezi živými

nepřevoditelná, nezastavitelná a nezabavitelná a bude možno platiti jí

budoucí dávku z majetku. Úrok stanoví se jedním procentem.



§ 2.



Po skončení okolkování bankovek mají jen bankovky kolkované kolkem

Československé republiky nucený oběh v území Československého státu.

Ministr financí se zmocňuje, aby některým druhům nekolkovaných bankovek

až na další ponechal nucený oběh.



§ 3.



Ministr financí se zmocňuje, aby zakázal Rakousko-uherské bance další

rozmnožování žírových účtů a aby zjištěné účty do státní správy

převzal.



§ 4.



Veškeré v území Československé republiky se nalézající válečné půjčky

rakouské a uherské, jakož i pokladniční poukázky Rakousko-uherské banky

buďtež sepsány a označeny a ministr financí se zmocňuje, aby vybíral u

válečných půjček evidenční poplatek 40 haléřů za kus, u pokladničních

poukázek Rakouské-uherské banky půlprocentní poplatek z jmenovité

hodnoty.



§ 5.



Veškeré peněžní vklady (na vkladní knížky, poukázky, běžné účty,

bezúročná deposita, žírové účty a p.) u peněžních a jiných ústavů a

bankovních domů, dále podíly členské a závodní u společenstev,

družstev, spolků a p., neknihovní pohledávky buďte přihlášeny a budiž

vybírán ministrem financí z obnosu, na jaký vklad 1. března 1919 po

připsání úroku do 31. prosince 1918 zněl, půlprocentní poplatek

evidenční. Soupis tento budiž proveden pod sankcí, že vklady, podíly a

pohledávky neknihovní, které nebudou do tří měsíců řádně a na prvého

majitele přihlášeny, propadají ve prospěch státu. Vklady, podíly,

neknihovní pohledávky nepřihlášené nesmějí býti vůbec vypláceny,

výplata řádně přihlášených může býti obmezena ministrem financí až do

výše 50 %.



§ 6.



Cenné papíry cizozemské a domácí jakéhokoli druhu (obligace, dluhopisy,

akcie, priority a p.) mimo papíry v § 4 uvedené buďtež sepsány a

označeny. U všech papírů může ministr financí vybírati evidenční

poplatek půlprocentní z jmenovité hodnoty. Ministr financí se zmocňuje,

aby zakázal převod a zástavu cenných papírů neoznačených, dočasně

zakázal výplatu kuponů, neb vázal ji na splnění podmínek a to jak u

papírů domácích, tak cizozemských. Za cizozemské pokládají se všechny

cenné papíry, jichž kapitál nebo úrok jest splatný mimo území

Československé republiky.



§ 7.



Ministr financí se zmocňuje, aby provedl soupis zlata a stříbra,

mincovaného i nezpracovaného, zlatých i stříbrných mincí domácích i

cizích oběžných, obchodních i z oběhu vzatých, dále cizozemských

papírových peněz. Ministr financí může naříditi, aby každý přednosta

domácnosti pod přísahou složenou za následků určených na křivou přísahu

trestním zákonem podrobně přiznal tento druh jmění svého a příslušníků

své domácnosti, nebo prohlásil, že jmění tohoto druhu vůbec nemá.



§ 8.



Ministr financí se zmocňuje, aby nařídil soupis veškerého dobytka,

hospodářských strojů, s budovami nespojenými strojů, různých vozidel,

surovin, polotovarů a zásob zboží, přiznání veškerých obnosů, kteréž od

1. srpna 1914 až do 28. února 1919 včetně vydány byly za účelem

opatření si drahokamů, perel, skvostů, vzácných koberců a tkanin,

hudebních nástrojů, uměleckých, ozdobných a jiných předmětů

přepychových, jakož i sbírek (včetně jednotlivých předmětů z nich). Při

soupisu může býti nařízeno, aby přiznávající přesně udal, kdy a od koho

předměty koupil.



§ 9.



Ministr financí se zmocňuje, aby provedl soupis pojistek životních na

kapitál a důchod, nařídil okolkování všech pojistek a provedl soupis

pojistek na zásoby zboží uloženého neb dopravovaného. Poplatek

evidenční určuje se na 1 K za kus.



§ 10.



Všechny podniky k veřejnému účtování povinné a všechny osoby právnické

mají povinnost sestaviti k 1. březnu 1919 likvidační bilanci dle

pravidel, jež určí ministr financí zvláštním výnosem.



§ 11.



Okolkování bankovek a soupisy majetku, jak uvedeny jsou v ustanoveních

předcházejících, provádějí se za účelem uložení dávky z majetku. Každý

majitel takového majetku jest povinen podati přiznání dle vzorce, který

bude vydán nařízením. Majetek příslušníků domácnosti přizná přednosta

domácnosti současně s majetkem vlastním.



§ 12.



Osoby, které v území republiky Československé bydlí, nebo nejméně jeden

rok se zdržují, jsou povinny přiznati všechen majetek, tedy i onen,

který leží mimo území Československé republiky. Ostatní osoby jsou

povinny přiznati jen jmění, které mají na území Československého státu.



§ 13.



Kdo přiznání nepodá nebo učiní v něm falešná nebo neúplná udání, nebo

kdo nesprávně udá osoby k podání přiznání povinné, trestá se vězením,

od 1 dne do 6 měsíců. Stejnému trestu podléhá ten, kdo k zatajení nebo

zavlečení jmění soupisu podrobeného napomáhá nebo svádí. O přiznání

platí obdobná ustanovení § 5 cís. nařízení ze dne 16. března 1917, z.

ř. č. 124.



Ministr financí se zmocňuje, aby uložil těm, kdož přiznání činí, aby je

stvrdili přísahou pod následky trestního zákona. Nesložená nebo

odepřená přísaha pokládá se za doznání nesprávnosti nebo neúplnosti

přiznání.



Přiznání může býti vynuceno pokutou pořádkovou až do výše 5000 K, která

může býti dle potřeby od úřadu daně vyměřujícího opětně uložena. O

rekursu rozhoduje zemský finanční úřad s konečnou platností.



§ 14.



Veškeré zajišťování jmění děje se dle stavu ze dne 1. března 1919.

Každý občan usedlý v Československé republice má při zjišťování jmění

svědeckou a znaleckou povinnost a zbavuje se při svém svědectví

mlčelivosti, pokud zákonem uložena není, povinnosti zachovati obchodní

tajemství, a neplatí pro něho jako svědka ustanovení § 153 tr. ř.,

nemůže však ani sám ani osoby v § 152 tr. ř. uvedené býti stíhán

trestně, disciplinárně nebo důchodkově, vyjde-li z jeho svědecké

výpovědi, že buď on sám nebo osoby v § 152 tr. ř. jmenované dopustily

se nějakého trestného činu.



§ 15.



Ministr financí se zmocňuje, aby za účelem urychleného provedení těchto

opatření zavedl občanskou pracovní povinnost pro úřady veřejné a osoby

i ústavy soukromé, nadal je právy a povinnostmi úředních osob a ústavů

a poskytl jim právo rekvisice potřebných předmětů a nutných úkonů k

dosažení těchto úkolů, aby provedl potřebná dočasná omezení po stránce

osobní i hospodářské, aby stanovil výjimky ze zákona o nedělním klidu a

ze zákona o osmihodinné době pracovní, aby ku provedení jednotlivých

svých nařízení stanovil tresty na penězích a svobodě, aby s těmito

tresty mohla býti spojena ztráta živnostenského oprávnění a propadnutí

předmětů řádně nepřihlášených ve prospěch Československého státu.



§ 16.



Ministr financí se zmocňuje, aby nařízením ustanovil, za jakých

podmínek může odpadnouti dodatečná daň nebo trestní stíhání ohledně

dosavadních nesprávných neb neúplných udání při vyměřování všeobecné

nebo zvláštní daně výdělkové, daně z příjmů, daně důchodkové a vojenské

taxy.



§ 17.



Národní shromáždění zvolí ze svého středu sedmičlennou komisi pro

kontrolu opatření zákonem tímto učiněných.



§ 18.



Provedení tohoto zákona ukládá se ministru financí.



§ 19.



Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.



T. G. Masaryk v. r.



Švehla v. r.,



v zast. min. předsedy.



Dr. Rašín v. r.