187/1919 Sb.



Zákon



ze dne 10. dubna 1919,



jímž se upravuje oběh a správa platidel v československém státě a

doplňuje se zmocnění ministerstva financí dané zákonem ze dne 25. února

1919, č. 84 Sb. z. a n.



Změna: 16/1939 Sb.



Podle usnesení Národního shromáždění se nařizuje:



§ 1.



Právo vydávati v oblasti Československého státu platidla a raziti mince

přísluší až na další zákonné ustanovení výhradně státu.



§ 2.



Bankovky označené ve smyslu zákona ze dne 25. února 1919, č. 84 Sb. z.

a n., jsou, pokud nebudou vyměněny za jiná platidla, zákonným

platidlem, a jest stát i kdokoliv jiný povinen přijímati je při placení

v jmenovité jich hodnotě.



§ 3.



Neoznačené bankovky Rakousko-uherské banky - pokud ministr financí

ohledně některých druhů přechodně jinak neustanoví - přestávají býti

zákonným platidlem.



§ 4.



V právním poměru Rakousko-uherské banky k bankovkám jí vydaným

nenastává touto úpravou žádná změna. Státní správa Československého

státu vyhražuje si však ohledně bankovek označených ve smyslu zákona ze

dne 25. února 1919, č. 84 Sb. z. a n., výhradní právo, uplatňovati vůči

Rakousko-uherské bance nároky z nich plynoucí.



§ 5.



Měnová jednotka pro oblast Československého státu označuje se jako

koruna československá, ve zkratce "K".



§ 6.



Závazky znějící na koruny rakousko-uherské měny, které jsou splatny v

oblasti Československého státu, platí se v korunách česko-slovenských,

při čemž se počítá jedna koruna československá za jednu korunu

rakousko- uherskou. Ministr financí je zmocněn stanoviti, pokud

mezinárodní styk zvláštními státními smlouvami nebude upraven, z tohoto

pravidla úchylky.



V platnosti nařízení vlády republiky Československé ze dne 1. dubna

1919, č. 167 Sb. z. a n., nenastává změna.



§ 7.



Zlaté, stříbrné, niklové, bronzové a železné mince korunové měny

rakousko- uherské a stříbrné zlatníky rakouské měny zůstávají až na

další v oběhu. Ministr financí může stanoviti v tomto ohledu úchylky.



§ 8.



Ministr financí se zmocňuje, aby spravoval státní dluh, vzniklý

stažením bankovek ve smyslu § 1 zákona ze dne 25. února 1919, č. 84 Sb.

z. a n., rovněž státní dluh uzavřený na základě zákona ze dne 25. února

1919, č. 88 Sb. z. a n., aby pečoval o oběh a opatření platidel ve

státě Československém a za tím účelem zařídil, čeho zapotřebí, v poměru

k Rakousko-uherské bance buď cestou smluvní nebo nařizovací a aby vůbec

až do jinaké zákonné úpravy obstarával funkce státní cedulové banky,

zřídil k tomuto účelu bankovní úřad a pro tuto činnost pomocné orgány

přibral neb ustanovil na smlouvu nebo na základě občanské pracovní

povinnosti, zejména aby také pro usnadnění správy bankovního úřadu

zřídil bankovní výbor a vymezil jeho působnost v rámci svých oprávnění.



§ 9.



Nová platidla, k jichž vydání se ministr financí zmocňuje za účelem

výměny kolkem označených, pokud se týče neoznačených, ale zatím v oběhu

ponechaných bankovek, budou zníti na československé koruny a budou jako

státovky tvořiti část přechodného měnového dluhu Československého

státu, jenž je bude ve jmenovité hodnotě přijímati u svých pokladen při

placení.



Stejně bude kdokoliv jiný povinen přijímati je po rozumu tohoto zákona

jako placení.



§ 10.



Zvýšení oběhu státovek nad úhrnný obnos bankovek, zákonem ze dne 25.

února 1919, č. 84 Sb. z. a n., a nařízením ministra financí ve

srozumění s ministrem spravedlnosti ze dne 25. února 1919, č. 86 Sb. z.

a n., jako platidlo s nuceným oběhem stanovených, jest přípustno jen

tehdy, je-li pro tato platidla plná soukromo-právní úhrada bankovní.

Jiné rozmnožování může se státi pouze zákonem.



Úhrnný obnos bankovek v předchozím odstavci zmíněný sestává:



1. z bankovek při původním okolkování kolkem opatřených,



2. z bankovek vydaných do polovice obnosů žírových účtů a pokladničních

poukázek Rakousko-uherské banky, převzatých po rozumu nařízení vlády

republiky Československé ze dne 6. března 1919, č. 119 Sb. z. a n., a



3. z bankovek jedno- a dvoukorunových, které jsou na území státu

Československého v oběhu.



§ 11.



Pokud opatření tohoto zákona nenabyla účinnosti již ve smyslu zákona ze

dne 25. února 1919, č. 84 a 88 Sb. z. a n., nabývají účinnosti dnem

vyhlášení.



§ 12.



Výkon tohoto zákona ukládá se ministru financí.



T. G. Masaryk v. r.



Švehla v. r.,



v zastoupení min. předsedy.



Dr. Rašín v. r.