446/1919 Sb.
Zákon
ze dne 24. července 1919,
jímž se upravuje z důvodů války promlčení práva k vyměření a vymáhání
dávek.
Změna: 685/1920 Sb.
Změna: 389/1922 Sb.
Podle usnesení Národního shromáždění se nařizuje:
§ 1.
Do promlčecích lhůt po smyslu zákona ze dne 18. března 1878, č. 31 ř.
z. a § 284 zákona ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. z., upraveného
novelou ze dne 23. ledna 1914, čís. 13 ř. z., nevpočítají se roky 1914
až včetně 1922.
Ustanovení toto platí jak pro přímé daně, tak i pro veškeré jiné dávky,
jichž promlčení jest posuzovati podle zákona ze dne 18. března 1878,
čís. 31 ř. z.
Nevpočtení roků 1914 až včetně 1922 do lhůt promlčecích podle
předchozích odstavců má platnost ve všech případech, kde 1. srpna 1914
ještě nenastalo promlčení.
§ 2.
Článek II. císařského nařízení ze dne 28. srpna 1916, č. 280 ř. z. a
císařské nařízení ze dne 7. března 1917, č. 110 ř. z., se zrušují. -
Ustanovení § 3 císařského nařízení ze dne 11. března 1915, č. 60 ř. z.
a § 3, odst. 5, císařského nařízení ze dne 30. srpna 1915, č. 254 ř.
z., nedoznávají změny.
§ 3.
Provedení tohoto zákona, jenž nabývá účinnosti dnem vyhlášení, ukládá
se ministru financí v dohodě se súčastněnými ministry.
T. G. Masaryk v. r.
Tusar v. r.
Dr. Horáček v. r.