o organisaci Bankovního úřadu ministerstva financí a jeho statu


Published: 1919

Subscribe to a Global-Regulation Premium Membership Today!

Key Benefits:

Subscribe Now for only USD$20 per month, or Get a Day Pass for only USD$4.99.
246/1919 Sb.



Nařízení



vlády republiky Československé



ze dne 12. května 1919



o organisaci Bankovního úřadu ministerstva financí, o statutu

Bankovního výboru při ministerstvu financí, o obchodech Bankovního

úřadu ministerstva financí, dále o převzetí a vyúčtování lombardu a

pokladničních poukázek, vyúčtování žirových účtů Rakousko-uherské banky

o převzetí zaměstnanců této banky.



Změna: 250/1934 Sb.



Na základě zmocňovacího zákona ze dne 25. února 1919, č. 84 Sb. z. a

n., nařízení ze dne 6. března 1919, č. 119 Sb. z. a n., a zmocňovacího

zákona ze dne 10. dubna 1919, č. 187 Sb. z. a n., vybavuje se Bankovní

úřad ministerstva financí následujícími k podstatě cedulové banky

náležejícími oprávněními:



I.



Organisace Bankovního úřadu ministerstva financí.



§ 1.



Bankovní úřad ministerstva financí zřízený nařízením ze dne 6. března

1919, č. 119 Sb. z. a n., a zákonem ze dne 10. dubna 1919, č. 187 Sb.

z. a n., k obstarávání činnosti přikázané ministerstvu financí v § 8

uvedeného zákona, zejména k obstarávání funkce státní cedulové banky,

spravuje ministr financí buď přímo nebo prostřednictvím Bankovního

výboru při ministerstvu financí a obchodní správy ve smyslu tohoto

nařízení.



§ 2.



Bankovní úřad ministerstva financí vedle své vlastnosti úřadu státního

má povahu veřejného, úvěrní obchody provozujícího ústavu. Bankovní úřad

jako státní úřad jest sproštěn povinnosti dáti sebe a své pobočné

úřadovny zapsati do obchodního rejstříku.



§ 3.



Sídlem Bankovního úřadu jest Praha. Pro ústřednu tohoto úřadu bude

platiti označení "Bankovní úřad ministerstva financí", pro úřadovnu v

Praze "Bankovní úřad ministerstva financí, hlavní ústav v Praze", pro

ostatní úřadovny "Bankovní úřad ministerstva financí, filiálka v

..........." s označením sídla filiálky; pro podružná místa pak "N. N.

v ............." (označení ústavu a místa vykonávajícího příslušnou

službu) "jako podružné místo Bankovního úřadu ministerstva financí".



§ 4.



Firmy a peněžní ústavy, vykonávající na podružných místech úkony

podružného místa Bankovního úřadu ministerstva financí, nejsou státními

úřady. Ve styku s Bankovním úřadem, jemuž jsou přidruženy, jest těmto

ústavům dovoleno podávati dopisy, jakož i cenné zásilky jako "věc

úřední prostou poštovného".



§ 5.



Bankovní úřad neodpovídá na dotazy kohokoliv i ostatních státních úřadů

kromě úřadů soudních, týkající se peněz a jiných hodnot u něj uložených

a úvěrů jím poskytnutých.



§ 6.



Bankovní úřad má ku zaplacení svých vlastních pohledávek bezvýjimečné

přednostní právo ku penězům, směnkám a jiným cenným papírům, jsoucím v

jeho držbě.



Toto přednostní právo přísluší Bankovnímu úřadu netoliko ku penězům,

směnkám a cenným papírům, které mu byly odevzdány k zajištění jeho

pohledávek, nýbrž bez rozdílu ke všemu movitému jmění dlužníkovu, jehož

detence kdykoliv a k jakémukoliv účelu nabyl.



Bankovní úřad je oprávněn i bez soudního povolení a zakročení, a to i v

tom případě, kdyby byl na jmění dlužníkovo uvalen konkurs, zaplatiti si

svoji pohledávku jmenovanými prostředky způsobem, jaký sám uzná za

vhodný. Ve výkonu tohoto přednostního práva nemůže býti Bankovní úřad

žádnými nároky třetích osob zdržován nebo rušen, ba ani nároky

vlastnickými nebo jinými dříve nabytými právy, pokud ovšem Bankovní

úřad přijal dotyčné peníze, směnky a cenné papíry jako jmění svého

dlužníka, a nebyly-li řečené nároky a práva v době, kdy věci ty byly

Bankovním úřadem přejímány, dosti zjevny.



§ 7.



Chce-li někdo nabýti zástavních neb exekučních práv anebo práva

obstávky na penězích a cenných papírech ležících u Bankovního úřadu

nebo na pohledávkách, jež se mají tímto úřadem vybrati, obrátí se na

příslušnou soud; tento povolí zajištění nebo exekuci vždy jen způsobem,

jímž nebudou dotčena práva Bankovního úřadu ke jmenovaným věcem, a

vyrozumí o tom Bankovní úřad. Ve všech těchto případech jest však

Bankovní úřad oprávněn peníze a cenné papíry nebo dotyčný obnos

pohledávky uložiti u soudu na útraty vlastníka nebo věřitele.



Bude-li nad vlastníkem peněz neb cenných papírů uložených u Bankovního

úřadu prohlášen konkurs aneb zemře-li, je zástupce konkursní podstaty

neb pozůstalosti povinen oznámiti to příslušným soudem Bankovnímu úřadu

a označiti mu osoby, které jsou oprávněny volně nakládati s penězi a

cennými papíry. Nestane-li se tak, není Bankovní úřad povinen konkursní

podstatě k náhradě škody.



I soudně legitimovaným osobám vydají se u Bankovního úřadu uložené

cennosti jen proti vrácení příslušných listin.



§ 8.



Dlužník z obchodů s Bankovním úřadem, jenž splatil zápůjčku před

uplynutím smluvní lhůty, nemůže z tohoto důvodu žádati, aby mu byly

hrazeny úroky, které ústavu snad zaplatil předem.



§ 9.



Aby právní jednání a listiny Bankovního úřadu o nich vydané byly

závazny, stačí, budou-li jména oprávněných zástupců a každá změna

vyhlášeny v místnostech Bankovního úřadu.



§ 10.



Bankovní úřad spravuje oběh okolkovaných bankovek a bude stejně

spravovati oběh státovek, dávati je do oběhu, vyměňovati a stahovati a

jest povinen podávati o výši oběhu těchto platidel předepsané výkazy.

Za bankovky, resp. státovky v oběhu jsoucí považují se ty, které

nevrátily se do pokladen Bankovního úřadu.



Vydání jednotlivých druhů státovek dlužno oznámiti s popisem v úředním

tisku.



O stažení jednoho nebo více druhů bankovek nebo státovek vydá Bankovní

úřad vyhlášku, ve které bude ustanoven den, do kterého platidlo, o

které běží, smí obíhati a lhůta, po které platidlo vůbec pozbývá

platnosti.



Československým kolkem označené bankovky a dále státovky československé

nelze amortisovati, ani zatížiti záznamem nebo zápovědí.



Koncem svolávací lhůty nepředložené kolkované bankovky nebo státovky

propadají ve prospěch státu.



Bankovní úřad jest oprávněn bankovky padělaným kolkem opatřené nebo

padělané státovky majiteli na potvrzení odebrati.



§ 11.



Bankovní úřad jest povinen vésti účtování své tak, aby kdykoliv bylo

možno zjistiti stav oběhu platidel a stav bankovní úhrady pro platidla

vydaná nad úhrnný obnos, přípustný bez uvedené úhrady (§ 10 zák. ze dne

10. dubna 1919, č. 187 Sb. z. a n.).



§ 12.



Bankovní úřad ministerstva financí sestavuje každého 7., 15., 23. a

posledního dne měsíce výkazy o stavu passiv a aktiv a publikuje tyto

výkazy v úředním tisku a vyvěšením v úřadovnách Bankovního úřadu.

Výkazy tyto musí míti následující hlavní položky:



I. na straně passiv:



a) oběh okolkovaných bankovek,



b) obnos bankovek zadržených při okolkovací akci,



c) oběh státovek,



d) ihned splatné obnosy (žirové účty a p.),



e) pokladniční poukázky v oběhu,



f) pohledávka Rakousko-uherské banky za převzatý lombard,



g) jiná passiva.



II. na straně aktiv:



a) státní pohledávka za Rakousko-uherskou bankou:

1. za okolkované bankovky,

2. za stažené neokolkované bankovky,

3. za převzaté žirové účty,

4. za převzaté pokladniční poukázky,

5. za úroky z převzatých pokladničních poukázek.



b) Stav platidel:

1. stav tuzemských platidel kovových,

2. stav cizozemských platidel kovových,

z toho ve zlatě:

z toho ve stříbře:

3. stav tuzemských platidel papírových,

4. stav cizozemských platidel papírových.



c) Zásoba směnek, cenných papírů a p.



d) Zápůjčky na zástavu.



e) Různá aktiva.



Závěrečné rozvahy musí obsahovati stejné hlavní položky a býti jinak

sestaveny podle běžných obchodních zvyklostí.



Povinnost k vydávání výkazů nastává skončením a súčtováním okolkování

bankovek.



Zisk a ztráta z činnosti Bankovního úřadu jde na účet státní.



Obchodní rok končí 31. prosincem každého roku.



§ 13.



zrušen



§ 14.



Pro veškery spory o žalobách, na Bankovní úřad podaných z obchodů jím

učiněných v mezích jemu vyměřené působnosti, jest výlučně příslušným

obchodní soud v Praze.



Pro jinaké spory proti němu zahájené, jakož i pro soudní a úřední

podání a jednání jest rozhodno sídlo ústředny Bankovního úřadu v Praze,

pokud v zákonech není stanovena výlučná příslušnost toho kterého soudu.



Bankovní úřad a jeho filiálky zastupovati povolána jest finanční

prokuratura.



II.



Statut Bankovního výboru při ministerstvu financí.



§ 15.



Bankovní výbor při ministerstvu financí tvoří mimo ministra financí

nebo jeho zástupce jako předsedajícího deset ministrem jmenovaných

členů. Z těchto členů jmenuje ministr jednoho místopředsedu, který

zastupuje nepřítomného ministra nebo jeho zástupce při sezeních výboru.



Členství v Bankovním výboru trvá až do odvolání a jest úřadem čestným.



§ 16.



Komise zvolená Národním shromážděním ve smyslu § 17 zákona z 25. února

1919, č. 84 Sb. z. a n., má právo vysílati svého zástupce ke všem

schůzím a jednáním Bankovního výboru s právy a povinnostmi člena tohoto

výboru.



§ 17.



Členové výboru skládají ministru financí písemný slib, že budou vždy

usilovati o největší prospěch státu a že o všech jednáních zachovají

naprostou mlčenlivost.



§ 18.



Předsedající i členové jsou zodpovědni v tom směru, že při usneseních,

k nimž dali svůj hlas, nejednali obmyslně a že hlasovali dle svého

nejlepšího svědomí a uvážení.



§ 19.



Řádné schůze Bankovního výboru konají se pravidelně 25. každého měsíce

bez zvláštního svolání, po případě následujícího všedního dne.



K mimořádnému zasedání může ministr financí svolati výbor, uzná-li toho

potřebu.



Žádají-li aspoň tři členové Bankovního výboru, aby se výbor sešel k

mimořádné schůzi, jest místopředseda povinen navrhnouti ministru

financí svolání výboru do osmi dnů.



Bankovní výbor jest schopen usnášeti se, je-li přítomnost nejméně šest

členů včetně předsedajícího.



Každému členskému náleží jeden hlas. Rozhoduje se prostou většinou

přítomných; při rovnosti hlasů rozhoduje předsedající. Při volbách

hlasuje se lístky.



Schůzím jest přítomen vrchní ředitel Bankovního úřadu nebo jeho

zástupce, po případě celé ředitelství (§ 24), avšak jen s hlasem

poradným.



Vedle toho mohou dle potřeby býti přizváni i jiní úředníci Bankovního

úřadu nebo i osoby mimo Bankovní úřad stojící, vyžaduje-li toho předmět

jednání.



O jednáních a usneseních výboru sepisuje se protokol; v něm budou

uvedena jména přítomných členů. Podepisuje jej předsedající, pak

přítomný člen obchodní správy a po případě přítomný zástupce Národního

shromáždění (§ 16).



§ 20.



Usnesení Bankovního výboru a komitétu (§ 22) týkající se správy a

obchodů vyžadují ku pravoplatnosti schválení ministra financí. Na

usnesení, jež učiní Bankovní výbor jako poradní sbor se toto ustanovení

nevztahuje (§ 21).



§ 21.



Bankovní výbor, který jest zároveň poradním sborem ministra financí,

jest nápomocen ministru při správě Bankovního úřadu, spravuje oběh

platidel ve státě československém, sleduje vše, co směřuje k úpravě

měny, podává dobrá zdání o otázkách státně úvěrních, jakož i vůbec o

otázkách, jež mu ministr financí předloží a má právo předkládati v

tomto směru návrhy iniciativní.



V působnost Bankovního výboru náleží též spolupůsobení při obchodní

správě státního dluhu vůbec, zvláště dluhu vzniklého v důsledcích

zákona z jsem dne 25. února 1919, č. 84 Sb. z. a n., zákona ze dne 25.

února 1919, č. 88 Sb. z. a n., a zákona ze dne 10. dubna 1919, č. 187

Sb. z. a n.



V případě, že by v budoucnosti Bankovní úřad byl přeměněn v samostatnou

cedulovou banku, spolupůsobiti bude Bankovní výbor při této přeměně.



§ 22.



Bankovní výbor může k rychlému rozhodování v některých odvětvích nebo

pro veškeré vedení zvoliti komitét sestávající ze 3 členů a

předsedajícího. Předsedajícím jest místopředseda Bankovního výboru (§

15). Tento komitét svolává předsedající. Komitét jest způsobilým se

usnášeti, jsou-li přítomni dva členové a předsedající.



§ 23.



Bankovní výbor spolupůsobí při opatřeních, týkajících se úkolů

Bankovního úřadu ministerstva financí. Účastní se vrchní správy a

dohledu nad vším obchodním jednáním Bankovního úřadu. K tomu účelu

udílí příslušné (s výhradou ve smyslu § 20) rozkazy obchodní správy.

Bankovní výbor může rozděliti jednotlivá odvětví a funkce dle potřeby

mezi své členy.



§ 24.



Obchodní správa Bankovního úřadu ministerstva financí (§ 4. a 5.

nařízení ze dne 6. března 1919, čís. 119 Sb. z. a n.), jest sbor

úřednický provádějící usnesení a nařízení Bankovního výboru podle

jednacího řádu navrženého Bankovním výborem a schváleného ministerstvem

financí. Skládá se z ředitelství a tajemníků, jejichž počet stanoven

bude podle potřeby.



§ 25.



Bankovní výbor má za předpokladu § 20 tyto působnosti:



1. Ustanovuje podmínky obchodního jednání vůbec a zvláštní podmínky a

rozsah jednotlivých odvětví bankovního obchodu. Stanoví úrokovou míru

Bankovního úřadu pro obchody eskontní, lombardní a pokladniční

poukázky, rovněž výši úvěrů, které jednotlivým ústavům, firmám a osobám

mohou býti poskytnuty.



2. Určuje ceny a podmínky, za jakých může Bankovní úřad nakupovati

drahé kovy, poskytovati půjčky na drahé kovy a směnky, dále na které

cenné papíry a do jaké výše kursovní ceny, po případě až do jakého

úhrnného obnosu mohou býti zápůjčky Bankovním úřadem poskytovány.



3. Stanoví podmínky, za kterých mohou nová obchodní odvětví býti

Bankovním úřadem přibrána a provozována.



4. Má právo zřizovati filiálky Bankovního úřadu v městech a pro obvody,

jak za vhodné uzná, a dále pověřovati peněžní ústavy službou míst

podružných.



5. Ustanovuje počet censorů dle potřeby a poměrů různých míst, stanoví

jednací řád pro censory a jmenuje censory u jednotlivých úřadoven

Bankovního úřadu.



6. Stanoví služební řád pro zaměstnance Bankovního úřadu.



Bankovní výbor může část z těchto oprávnění pro běžný obchod přenésti

na obchodní správu (§ 24).



§ 26.



Bankovní výbor uveřejňuje po každé schůzi zprávu a po každém uplynulém

měsíci také podrobný přehled činností Bankovního úřadu za uplynulé

období.



Usnesení, opatření a výkazy určené pro veřejnosti, budou vyhlašovány v

úředních listech a v místnostech Bankovního úřadu.



§ 27.



Bankovní výbor podepisuje se tím způsobem, že pod označení jeho podpíší

se dva členové výboru. Listiny a spisy vydané jménem Bankovního úřadu

podpisují se tím způsobem, že pod označení Bankovního úřadu napsané

nebo vytištěné připojí své podpisy ministr financí nebo jeho zástupce a

dva členové výboru, anebo ministr financí, pokud se týče jeho zástupce,

jeden člen výboru a jeden člen obchodní správy, oprávněný k podpisu.



§ 28.



Výbor ustanoví (§ 20), ve kterých případech, v jakém rozsahu a v jaké

formě podepisuje v běžném obchodním jednání Bankovního úřadu obchodní

správa a jednotlivé filiálky Bankovního úřadu ministerstva financí.



§ 29.



Bankovní výbor navrhuje ministru financí jmenování úředníků obchodní

správy a ostatních zaměstnanců Bankovního úřadu, navrhuje dále postup,

výši služného a odměn všech zaměstnanců.



§ 30.



Bankovnímu úřadu náleží usnésti se (§ 20) o výkonu dozoru a revise

Bankovního úřadu svými členy nebo osobami odborně k tomu způsobilými.



III.



Obchody Bankovního úřadu ministerstva financí.



§ 31.



Bankovní úřad ministerstva financí jest oprávněn provozovati tyto

obchody:



1. eskontovati směnky, cenné papíry a kupony (§ 32),



2. půjčovati na ruční zástavy (§ 33),



3. přijímati vklady na pokladniční poukázky (§ 34),



4. přijímati vklady na žirové účty (§ 35),



5. inkasovati směnky, šeky, poukázky, cenné papíry, spořitelní knížky a

pod. (§ 36),



6. vypláceti splatnou jistinu a kupony cenných papírů připuštěných k

lombardu (§ 33) a opatřovati nové kuponové archy cenných papírů (§ 36),



7. intervenovati při kontrahování státních půjček a býti subskripčním

místem pro ně, po případě intervenovati a býti subskripčním místem i

pro jiné cenné papíry (§ 36),



8. prováděti komisionářské koupě a prodeje cenných papírů a mincí (§

36),



9. kupovati směnky a šeky na zahraniční místa, prodávati směnky a šeky

takové, zjednávati nebo kupovati pohledávky v cizině a obstarávati

inkaso a výplaty v cizině (§ 36),



10. kupovati a prodávati cizozemské a obchodní zlaté a stříbrné mince a

cizozemská papírová platidla (§ 36),



11. kupovati a prodávati zlato a stříbro prutové (§ 36).



§ 32.



Bankovní úřad jest oprávněn eskontovati vydané a vlastní směnky splatné

v československých korunách do tří měsíců v obvodu republiky

Československé.



Podané směnky musí býti podepsány zpravidla třemi, každým způsobem však

dvěma firmami neb osobami, jichž způsobilost k placení jest známa.



O přijetí směnek rozhoduje Bankovní úřad s přibráním censorů.

Rozhodnutí děje se nestranně, přihlížejíc výhradně k jakosti směnečného

materiálu. Příčinu zamítnutí směnek netřeba uváděti.



Bankovní úřad jest dále oprávněn eskontovati cenné papíry a kupony do

tří měsíců splatné, pokud jsou připuštěny k lombardu (§ 33). Platí pro

ně obdobná pravidla, jako pro eskont směnek.



Pro všechny úřadovny Bankovního úřadu platí stejná sazba úroková, jejíž

výši ustanovuje podle hospodářské konstelace Bankovní výbor při

ministerstvu financí. Míra úroková vyhlásí se v úředním tisku a v

úřadovnách Bankovního úřadu.



Bankovní úřad jest oprávněn, eskontované směnky převáděti dále.



§ 33.



Bankovní úřad jest oprávněn poskytovati zápůjčky na ruční zástavu

(lombard) na dobu nejdéle tří měsíců. Zápůjčka může býti poskytnuta na:



a) mincované nebo nemincované zlato a stříbro (§ 36),



b) cenné papíry,



c) směnky splatné do šesti měsíců, mající jinak náležitost § 32, a

směnky na cizí místa se stejnými náležitostmi, splatné do šesti měsíců

(§ 36),



d) vkladní knížky na valutovou půjčku Československé republiky.



Zápůjčku možno splatiti kdykoliv před splatností a Bankovní úřad může

povoliti prodloužení zápůjčky vždy na tři měsíce. Úroky splácejí se po

uplynutí lhůty, na kterou byla zápůjčka udělena.



Cenné papíry, na které lze zápůjčky poskytnouti, ustanovuje Bankovní

výbor; on ustanoví také míru úrokovou pro toto odvětví, jakož i

nejvyšší přípustný obnos zápůjčky vzhledem ke druhu zástavy.



Sníží-li se bursovní cena zastavených věcí, na něž byla Bankovním

úřadem poskytnuta zápůjčka, bude dlužník povinen zástavu přiměřeně

zvýšiti, nebo zápůjčku částečně splatiti. V tomto druhém případě vrátí

se mu část po př. předem zaplacených úroků. Nebude-li zástava přiměřeně

zvýšena, nebo zápůjčka částečně splacena, jest Bankovní úřad oprávněn i

před splatností zápůjčky prodati zástavu buď celou nebo z části na

burse; to pak, co zbude po úhradě pohledávky na kapitále s úroky a s

případnými poplatky, náklady a provisí za prodej ve výši jednoho

promille úhrnné pohledávky, uschová Bankovní úřad jako bezúročné

depositum pro dlužníka u sebe, anebo složí k soudu na útraty a

nebezpečí vlastníkovo.



Nestačí-li výnos prodeje k úplnému zaplacení pohledávky, jest ústav

oprávněn, hojiti se na dlužníkovi samém.



Nebude-li zápůjčka poskytnutá na zástavu čas splacena, jest Bankovní

úřad k zaplacení své pohledávky oprávněn, i bez vědomí dlužníkova a bez

soudního zakročení prodati zástavu buď celou aneb z části.



Zůstane-li po úhradě úhrnné pohledávky nějaký zbytek, naloží s ním

Bankovní úřad dle ustanovení odstavce předcházejícího.



Ústav není však k tomu prodeji povinen; neprodá-li zástavy po

splatnosti půjčky, nepromlčí se jeho pohledávka na kapitále, úrocích a

případných poplatcích a nákladech.



Okolnost, že by v den splatnosti zastavené věci byly neprodejny,

neopravňuje dlužníka žádati o prodloužení zápůjčky a nezbavuje ho

závazku zaplatiti Bankovnímu úřadu všechno, čímž jest mu povinen.



Bankovní úřad považuje doručitele zástavního listu vydaného Bankovním

úřadem za oprávněna, že může se zastavenou věcí prováděti jakoukoli

dovolenou změnu a že může zástavu vyplatiti. Bankovní úřad nezkoumá,

zda jsou potřebné podpisy pravé, a neručí za jejich pravost.



§ 34.



Bankovní úřad jest oprávněn přijímati hotovosti a vydávati na ně

pokladniční poukázky s dobou oběžní tří- neb šestiměsíční a zúročiti je

podle sazby stanovené Bankovním výborem při ministerstvu financí.



Úroky z pokladničních poukázek platí se předem.



Obnosů získaných vydáváním pokladničních poukázek nesmí býti užito pro

vydání státní bez zvláštního zákonného zmocnění.



§ 35.



Bankovní úřad jest oprávněn přijímati vklady na žirové účty. Majitel

žirového účtu jest oprávněn, pokud není zákonných omezení, volně svojí

pohledávkou nakládati, v hotovosti ji vybírati, nebo poukázati k dobru

třetích. Žádost o otevření žirového účtu lze bez udání důvodů

odmítnouti, anebo otevřený účet vypověděti. Každý majitel žirového účtu

může umísťovati své akcepty u Bankovního úřadu. Byl-li na majitele

žirového účtu uvalen konkurs a došla-li o tom úředně zpráva, nevyplatí

se šeky vydané na tento účet, ať nalézají se v rukou majitele účtu neb

v rukou osob třetích.



§ 36.



Podmínky pro obchody uvedené v § 31 ad 5 až 11 a podrobnější ustanovení

pro obchody uvedené v § 31 ad 1 až 4 stanoví Bankovní výbor při

ministerstvu financí (§ 25).



§ 37.



Státu a emisním ústavům nelze poskytovati zápůjček na jejich vlastní

cenné papíry vlastního vydání.



Bankovní úřad smí po schválení Bankovního výboru eskontovati celní,

daňové a jiné směnky, mající vlastnosti stanovené v § 32, podané

československou finanční správou. Bankovní úřad smí obstarávati pro

stát obchody komisionářské, přijímati platy a konati výplaty pro stát.

Případný zůstatek, který stát z těchto obchodů dluhuje, musí býti

nejdéle do jednoho týdne po každé měsíční závěrce vyrovnán. Každé jiné

přímé nebo nepřímé poskytování úvěru státu jest nepřípustno.



IV.



Převzetí a vyúčtování lombardu, vyúčtování žirových účtů a

pokladničních poukázek a převzetí zaměstnanců Rakousko-uherské banky.



§ 38.



Vláda republiky Československé přejímá dnem 22. května 1919 veškery

zápůjčky na cenné papíry, poskytnuté bankovními ústavy Rakousko-uherské

banky v území republiky Československé. Státní správa republiky

Československé vyplatí nebo vyúčtuje Rakousko-uherské bance nesplacené

dosud části zápůjček i úroky v bankovkách Rakousko-uherské banky a

převezme vůči dlužníkům veškerá práva a závazky Rakousko-uherské banky.

Vláda republiky Československé uvazuje se zároveň v držbu zástav,

daných dlužníky Rakousko-uherské bance.



Státní správa Československé republiky vyhražuje si právo uplatňovati

vůči Rakousko-uherské bance nároky, plynoucí ze škod, jež by snad

vznikly státní správě z nedobytnosti pohledávek jistinných neb

úrokových ze zápůjček na cenné papíry, poskytnutých bankovními ústavy

Rakousko-uherské banky v území republiky Československé.



§ 39.



Vláda československá zaúčtuje celkový zůstatek žirových účtů, od

Rakousko- uherské banky převzatých do správy (§ 1 nařízení ze dne 6.

března 1919, č. 119 Sb. z. a n.) Rakousko-uherské bance k tíži a

vstoupí naproti tomu v závazek její proti věřitelům těchto žirových

účtů.



Rakousko-uherská banka jest povinna za celkový zůstatek těchto účtů

dodati vládě československé nové bankovky v druzích vládou určených.



§ 40.



Vláda československá zaúčtuje celkový obnos a prolongační úroky

pokladničních poukázek do správy převzatých od Rakousko-uherské banky

(§ 1 nařízení ze dne 6. března 1919, č. 119 Sb. z. a n.)

Rakousko-uherské bance k tíži a přebírá naproti tomu závazek, tyto

splatiti, po případě prolongovati. Na požádání jest Rakousko-uherská

banka povinna, také za úhrnný obnos těchto poukázek dodati vládě

československé nové bankovky v druzích vládou určených.



§ 41.



Povinnosti Rakousko-uherské banky vzniklé jejím dosavadním provozováním

některého z obchodů uvedených v § 31 tohoto nařízení, pokud v tyto

závazky výslovně nevstoupila vláda československá, nemění se těmito

opatřeními.



§ 42.



Zaměstnancům Rakousko-uherské banky, kteří byli nebo budou přijati do

služeb Bankovního úřadu ministerstva financí, zaručuje stát všechna

práva nabytá u Rakousko-uherské banky z dosavadního služebního poměru,

zejména všechny služební požitky, jakož i nároky na zaopatření ve

výslužbě. Totéž platí pro pozůstalé děti a vdovy. Daň z příjmu

služebních i vyššího služného platí za veškeré zaměstnance Bankovní

úřad.



Švehla v. r.,



v zast. min. předsedy.



Dr. Rašín v. r.



Dr. Stránský v. r.



Staněk v. r.



Dr. Zahradník v. r.



Habrman v. r.



Prášek v. r.



Dr. Vrbenský v. r.



Dr. Winter v. r.



Klofáč v. r.



Stříbrný v. r.