47/1977 Sb.
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 23. června 1977
o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a
Mongolskou lidovou republikou
Dne 3. června 1976 byla v Ulánbátaru podepsána Konzulární úmluva mezi
Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou
republikou.
S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé
socialistické republiky a president republiky ji ratifikoval.
Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 20. května 1977.
Podle svého článku 45 odstavce 12 Úmluv vstoupila v platnost dnem 20.
června 1977.
České znění Úmluvy se vyhlašuje současně.
Ministr:
Ing. Chňoupek v. r.
KONZULÁRNÍ ÚMLUVA
mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou
republikou
President Československé socialistické republiky a Presidium Velkého
lidového churalu Mongolské lidové republiky,
vedeni přáním dále rozvíjet přátelské vztahy v souladu se Smlouvou o
přátelství a spolupráci mezi Československou socialistickou republikou
a Mongolskou lidovou republikou, podepsanou dne 18. června 1973 v
Ulánbátaru, a
s přihlédnutím k tomu, že Konzulární úmluva mezi Československou
socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou, podepsaná
dne 8. listopadu 1963 v Praze v důsledku rozvoje vzájemných přátelských
vztahů vyžaduje nové smluvní úpravy,
rozhodli se uzavřít tuto konzulární úmluvu a jmenovali za tímto účelem
svými zmocněnci:
president Československé socialistické republiky
Vladimíra Bartoše, velvyslance Československé socialistické republiky v
Mongolské lidové republice,
Presidium Velkého lidového churalu Mongolské lidové republiky
Ojuna Chosbajara, náměstka ministra zahraničních věcí Mongolské lidové
republiky,
kteří po výměně svých plných mocí, jež byly shledány v dobré a náležité
formě, se dohodli na tomto:
HLAVA I
Definice
Čl.1
Ve smyslu této Úmluvy dále uvedené pojmy mají tento význam:
1. "Konzulární úřad" je generální konzulát, konzulát, vicekonzulát a
konzulární jednatelství.
2. "Konzulární obvod" je území, na kterém je konzulární úředník
oprávněn vykonávat konzulární funkce.
3. "Vedoucí konzulárního úřadu" je osoba pověřená vysílajícím státem
výkonem této funkce.
4. "Konzulární úředník" je osoba, včetně vedoucího konzulárního úřadu,
pověřená výkonem konzulárních funkcí. Pojem "konzulární úředník"
zahrnuje i osobu vyslanou na konzulární úřad na praxi.
5. "Konzulární zaměstnanec" je osoba, která není konzulárním úředníkem
a která vykonává na konzulárním úřadu administrativní nebo technické
funkce. Pojem "konzulární zaměstnanec" zahrnuje i osobu, která pracuje
jako řidič, člen domácího personálu, zahradník nebo plní jiné úkoly
spojené s péčí o konzulární úřad.
6. Pojem "občan vysílajícího státu" zahrnuje i právnické osoby.
7. "Konzulární místnosti" jsou budovy nebo části budov včetně rezidence
vedoucího konzulárního úřadu, jakož i pozemků, které patří k těmto
budovám nebo částem budov a které jsou používány výlučně ke konzulárním
účelům, bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem.
8. "Konzulární archív" zahrnuje všechnu úřední korespondenci, šifry,
dokumenty, knihy, filmy, zvukové pásky a jiné technické pracovní
prostředky, jakož i zařízení určená k jejich uložení a ochraně.
9. "Loď" je každé plavidlo plující oprávněně pod vlajkou vysílajícího
státu.
10. "Letadlo" je každé letadlo, které oprávněně nese označení státní
příslušnosti a registraci vysílajícího státu.
HLAVA II
Zřizování konzulárních úřadů, jmenování konzulárních úředníků
Čl.2
1. Konzulární úřad může být zřízen v přijímajícím státě jen s jeho
souhlasem.
2. Sídlo konzulárního úřadu, jeho klasifikace a konzulární obvod se
stanoví po vzájemném souhlasu vysílajícího a přijímajícího státu.
Čl.3
1. Vysílající stát si před jmenováním vedoucího konzulárního úřadu
vyžádá diplomatickou cestou souhlas přijímajícího státu s jeho osobou.
2. Vysílající stát předá diplomatickou cestou přijímajícímu státu
konzulský patent nebo jiný dokument o jmenování vedoucího konzulárního
úřadu, jeho třídě a konzulárním obvodu, ve kterém bude vykonávat své
funkce, a dále o místě, ve kterém má konzulární úřad své sídlo.
3. Po předložení konzulského patentu nebo jiného dokumentu o jmenování
vedoucího konzulárního úřadu udělí přijímající stát tomuto vedoucímu v
co nejkratší době exequatur nebo jiné povolení.
4. Vedoucí konzulárního úřadu se ujme výkonu svých funkcí po udělení
exequatur nebo jiného povolení přijímajícím státem.
5. Přijímající stát může povolit vedoucímu konzulárního úřadu před
udělením exequatur nebo jiného povolení, aby vykonával své funkce
prozatímně.
6. Přijímající stát učiní po udělení exequatur nebo jiného povolení
nezbytná opatření, aby vedoucí konzulárního úřadu mohl vykonávat své
funkce.
Čl.4
Vysílající stát předem sdělí přijímajícímu státu diplomatickou cestou
jméno a příjmení, občanství, jakož i třídu každého konzulárního
úředníka, který vykonává jinou funkci než funkci vedoucího konzulárního
úřadu.
Čl.5
1. Konzulárním úředníkem může být jen občan vysílajícího státu.
2. Konzulárním zaměstnancem může být občan vysílajícího nebo
přijímajícího státu. Jestliže konzulárním zaměstnancem je občan
přijímajícího státu nebo občan vysílajícího státu s trvalým bydlištěm v
přijímajícím státě, je třeba při jeho přijetí dodržet právní předpisy
přijímajícího státu.
Čl.6
Přijímající stát může kdykoliv oznámit, aniž je povinen sdělit důvody
vysílajícímu státu, že exequatur nebo jiné povolení vedoucího
konzulárního úřadu bylo odvoláno nebo že konzulární úředník nebo
konzulární zaměstnanec je osobou nežádoucí. V takových případech
vysílající stát odvolá tohoto konzulárního úředníka nebo konzulárního
zaměstnance, pokud se již ujal svých funkcí. Jestliže vysílající stát v
přiměřené době nesplní tuto svou povinnost, může přijímající stát
odepřít uznání takovéto osoby za konzulárního úředníka nebo
konzulárního zaměstnance.
HLAVA III
Výhody, výsady a imunity
Čl.7
Přijímající stát poskytne konzulárním úředníkům a konzulárním
zaměstnancům potřebnou ochranu a učiní nutná opatření, aby mohli
vykonávat své funkce a uplatňovat svá práva, výhody, výsady a imunity
přiznané jim touto Úmluvou a právními předpisy přijímajícího státu.
Rovněž zajistí ochranu konzulárního úřadu a obydlí konzulárních
úředníků.
Čl.8
1. Nemůže-li vedoucí konzulárního úřadu z nějakého důvodu vykonávat své
funkce nebo je-li místo vedoucího dočasně neobsazeno, může vysílající
stát pověřit konzulárního úředníka tohoto nebo jiného konzulárního
úřadu v přijímajícím státě nebo člena diplomatického personálu své
diplomatické mise v přijímajícím státě výkonem funkce vedoucího.
Přijímající stát musí být o tom předem zpraven vysílajícím státem
diplomatickou cestou.
2. Osoba pověřená dočasným vedením konzulárního úřadu požívá stejných
práv, výhod, výsad a imunit, jaké přísluší vedoucímu konzulárního úřadu
podle této Úmluvy.
3. Přidělení člena diplomatického personálu diplomatické mise na
konzulární úřad podle odstavce 1 se nedotýká jeho výsad a imunit, které
jsou mu poskytovány na základě jeho diplomatického statusu.
Čl.9
1. Práva a povinnosti konzulárních úředníků uvedená v této Úmluvě se
vztahují stejnou měrou na členy diplomatického personálu diplomatické
mise vysílajícího státu pověřené konzulárními funkcemi.
2. Výkon konzulárních funkcí osobami zmíněnými v odstavci 1 se nedotýká
výsad a imunit, jež jim náleží na základě jejich diplomatického
statusu.
Čl.10
1. Vysílající stát může ve shodě s právními předpisy přijímajícího
státu získávat do vlastnictví budovy nebo části budov nebo najímat
pozemky pro konzulární úřad nebo pro byty konzulárních úředníků nebo
konzulárních zaměstnanců. Přijímající stát přitom poskytne vysílajícímu
státu, pokud to bude nutné, veškerou pomoc a podporu.
2. Ustanovení odstavce 1 nezbavují vysílající stát povinnosti dodržovat
právní předpisy o výstavbě a územním plánování, které platí pro oblast,
kde se nacházejí zmíněné budovy, části budov nebo pozemky k nim
příslušející.
Čl.11
1. Na budově konzulárního úřadu může být umístěn státní znak a označení
konzulárního úřadu v jazyce vysílajícího státu a přijímajícího státu.
2. Na budově konzulárního úřadu a na rezidenci vedoucího konzulárního
úřadu může být vyvěšena vlajka vysílajícího státu.
3. Vedoucí konzulárního úřadu může používat na svých dopravních
prostředcích vlajky vysílajícího státu.
Čl.12
1. Budovy a části budov, které jsou používány výhradně pro účely
konzulárního úřadu, jakož i pozemky, které k nim náleží, jsou
nedotknutelné. Orgány přijímajícího státu do nich nesmějí vstoupit bez
povolení vedoucího konzulárního úřadu, vedoucího diplomatické mise
vysílajícího státu nebo jimi zmocněné osoby.
2. Ustanovení odstavce 1 se vztahují i na obydlí konzulárních úředníků
a konzulárních zaměstnanců.
Čl.13
Archívy konzulárního úřadu jsou vždy a bez ohledu na to, kde se
nalézají, nedotknutelné.
Čl.14
1. Konzulární úřad má právo na spojení se svou vládou nebo s
diplomatickými misemi a jinými konzulárními úřady vysílajícího státu
nezávisle na tom, kde se nacházejí. Konzulární úřad může za tímto
účelem používat všech obvyklých spojovacích prostředků, šifer, kurýrů i
kurýrních zavazadel. Zřízení a provoz radiové stanice se může dít jen
se souhlasem přijímajícího státu.
Při používání obvyklých spojovacích prostředků platí pro konzulární
úřad stejné sazby jako pro diplomatickou misi.
2. Úřední pošta a kurýrní zavazadlo, je-li na nich jejich úřední povaha
zřetelně vyznačena, jsou nedotknutelné a nesmějí být orgány
přijímajícího státu ani kontrolovány, ani zadržovány, a to bez ohledu
na použité spojovací prostředky.
3. Osobám dopravujícím konzulární zavazadlo (konzulárním kurýrům) se
poskytují stejná práva, výsady a imunity jako diplomatickým kurýrům
vysílajícího státu.
4. Konzulární zavazadlo může být svěřeno kapitánovi letadla nebo lodi,
který obdrží úřední listinu, v níž je uveden počet zavazadel. Není však
považován za konzulárního kurýra. Konzulární úředník je oprávněn přímo
a bez překážek převzít toto zavazadlo od kapitána letadla nebo lodi
nebo jim je předat.
Čl.15
Osoba konzulárního úředníka a konzulárního zaměstnance je
nedotknutelná. Tyto osoby nesmějí být ani zadrženy, ani vzaty do vazby.
Přijímající stát je povinen jednat s nimi s náležitou úctou a musí
učinit opatření potřebná k zabezpečení ochrany jejich osoby, svobody a
důstojnosti.
Čl.16
1. Konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec je vyňat z trestní,
občanskoprávní a správní jurisdikce přijímajícího státu a nepodléhá
jeho donucovacím opatřením s výjimkou:
a) žalob souvisejících s osobním nemovitým majetkem nalézajícím se v
přijímajícím státě, pokud jej nemá v držení jménem vysílajícího státu
ke konzulárním účelům;
b) žalob v řízení o dědictví, v němž konzulární úředník nebo konzulární
zaměstnanec vystupuje soukromě a nikoliv jménem vysílajícího státu jako
vykonavatel závěti, správce pozůstalosti, dědic nebo odkazovník;
c) žalob souvisejících se svobodným povoláním nebo soukromou výdělečnou
činností, které konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec
provozuje v přijímajícím státě vedle svých úředních funkcí.
2. Proti konzulárnímu úředníkovi nebo proti konzulárnímu zaměstnanci
může být veden soudní výkon rozhodnutí jen v případech uvedených v
odstavci 1 písmeno a), b), c) a za předpokladu, že se dá provést, aniž
by byla porušena nedotknutelnost jeho osoby nebo jeho obydlí.
3. Rodinní příslušníci konzulárního úředníka nebo konzulárního
zaměstnance, kteří s ním žijí ve společné domácnosti, jsou rovněž
vyňati z jurisdikce přijímajícího státu a požívají osobní
nedotknutelnosti jako konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec.
Za stejných předpokladů nepodléhají tito rodinní příslušníci rovněž
donucovacím opatřením přijímajícího státu.
4. Vysílající stát se může vzdát imunity konzulárních úředníků a
konzulárních zaměstnanců, jakož i jejich rodinných příslušníků. Vzdání
se musí být v každém případě výslovné a musí se písemně oznámit
přijímajícímu státu. Vzdání se vynětí z jurisdikce v civilních a
správních věcech neznamená vzdání se imunity co do výkonu rozhodnutí,
které je zapotřebí vzdát se zvlášť.
5. Podá-li žalobu osoba, která podle tohoto článku je vyňata z
jurisdikce, nemůže se dovolávat vynětí z jurisdikce co do protižaloby,
která je v přímé souvislosti s hlavní žalobou.
Čl.17
1. Konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec není povinen
vypovídat jako svědek.
2. Souhlasí-li vysílající stát s tím, aby konzulární úředník nebo
konzulární zaměstnanec vypovídal jako svědek, může na požádání
vypovídat.
3. Není přípustné donucovat konzulárního úředníka nebo konzulárního
zaměstnance, aby vypovídal jako svědek, aby se za tímto účelem dostavil
k soudu, nebo aby byl v případě odmítnutí výpovědi nebo při nedostavení
se před soud volán k odpovědnosti.
4. Konzulární zaměstnanec, který je občanem přijímajícího státu nebo
který má v tomto státě trvalé bydliště, může odmítnout svědeckou
výpověď o úředních záležitostech.
5. Při použití ustanovení odstavce 2 se učiní potřebná opatření, aby se
zamezilo narušení činnosti konzulárního úřadu. Pokud je to možné, lze
učinit ústní nebo písemné svědecké výpovědi na konzulárním úřadě nebo v
bytě příslušného konzulárního úředníka nebo konzulárního zaměstnance.
6. Ustanovení tohoto článku se vztahují na všechna řízení a jednání
před soudy a jinými státními orgány.
7. Ustanovení tohoto článku budou uplatňována obdobně vůči rodinným
příslušníkům konzulárního úředníka nebo konzulárního zaměstnance, pokud
tyto osoby s nimi žijí ve společné domácnosti.
Čl.18
Konzulární úředník je v přijímajícím státě osvobozen od všech státem
vynutitelných povinností. Stejně tak jsou osvobozeni konzulární
zaměstnanci a rodinní příslušníci konzulárních úředníků a konzulárních
zaměstnanců žijící s nimi ve společné domácnosti.
Čl.19
Konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec, jakož i jeho rodinní
příslušníci žijící s ním ve společné domácnosti, nepodléhají
povinnostem, které vyplývají z právních předpisů přijímajícího státu o
ohlašovací povinnosti cizinců a získání povolení k pobytu.
Čl.20
1. Vysílající stát je v přijímajícím státě osvobozen od všech daní a
jiných poplatků
a) z pozemků, budov nebo částí budov, které jsou používány výhradně ke
konzulárním účelům, včetně obydlí konzulárních úředníků a konzulárních
zaměstnanců, jsou-li ve vlastnictví vysílajícího státu nebo jeho jménem
najaty;
b) ze smluv a listin, které se týkají nabytí zmíněných nemovitostí,
pokud je vysílající stát získává výhradně ke konzulárním účelům.
2. Ustanovení odstavce 1 se nevztahují na uhrazování služeb.
Čl.21
Vysílající stát je v přijímajícím státě osvobozen od všech daní a
poplatků z majetku, který je vlastnictvím vysílajícího státu nebo se
nachází v jeho držení nebo používání a je užíván ke konzulárním účelům.
To platí i pro získávání takového movitého majetku, za který by
vysílající stát musel v každém jiném případě tyto daně a poplatky z
majetku zaplatit.
Čl.22
Konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec není povinen platit
přijímajícímu státu daně ze svých služebních příjmů.
Čl.23
1. Konzulární úředník a konzulární zaměstnanec, jakož i jejich rodinní
příslušníci žijící s nimi ve společné domácnosti, jsou osvobozeni v
přijímajícím státě od všech státních, oblastních a místních daní a
poplatků, včetně daní a poplatků z movitého majetku, který jim náleží.
2. Osvobození uvedené v odstavci 1 se nevztahuje na
a) nepřímé daně, které jsou zpravidla obsaženy v ceně zboží nebo
služeb;
b) poplatky a daně ze soukromého nemovitého majetku nacházejícího se na
území přijímajícího státu, pokud již není osvobozen podle článku 20;
c) dědické daně nebo daně a poplatky za převod majetku, které vybírá
přijímající stát;
d) daně a poplatky ze soukromých příjmů, jejichž zdroje jsou v
přijímajícím státě;
e) soudní, registrační, hypotéční, listinné, kolkové a správní
poplatky, pokud osvobození již není poskytnuto podle článku 20;
f) poplatky, které jsou vybírány za skutečně prokázané služby.
Čl.24
1. Všechny předměty, včetně motorových vozidel, které jsou dovezeny pro
úřední potřebu konzulárního úřadu, jsou v souladu s právními předpisy
přijímajícího státu osvobozeny od celních poplatků a daní, které se
vybírají v souvislosti nebo na základě dovozu, stejně tak jako předměty
dovezené výlučně pro úřední potřebu diplomatické mise.
2. Konzulární úředník a jeho rodinní příslušníci jsou osvobozeni od
celní kontroly.
Konzulární úředník a konzulární zaměstnanec, jakož i jejich rodinní
příslušníci žijící s nimi ve společné domácnosti jsou, pokud jde o
jejich zavazadla a jiné předměty, jež jsou určeny pro jejich osobní
potřebu, osvobozeni od celních poplatků a daní vybíraných v souvislosti
nebo na základě dovozu stejně tak jako odpovídající kategorie personálu
diplomatické mise.
3. Pod výrazem "příslušná kategorie personálu diplomatické mise" v
odstavci 2 tohoto článku se rozumí členové diplomatického personálu,
jestliže se jedná o konzulární úředníky, a členové administrativně
technického personálu, jedná-li se o zaměstnance konzulárního úřadu.
Čl.25
1. V souvislosti s konzulární činností může konzulární úřad vybírat
poplatky stanovené vysílajícím státem.
2. Vysílající stát je osvobozen ode všech státních, oblastních a
místních daní a poplatků, předepsaných a vybíraných přijímajícím státem
z částek uvedených v bodu 1 tohoto článku.
Čl.26
Všechny osoby požívající podle této Úmluvy výhod, výsad a imunit jsou
povinny bez újmy na těchto výhodách, výsadách a imunitách dodržovat
právní předpisy přijímajícího státu, včetně dopravních a pojišťovacích
předpisů pro motorová vozidla.
Čl.27
Přijímající stát poskytne konzulárnímu úředníkovi a konzulárnímu
zaměstnanci k výkonu jejich úředních povinností volnost pohybu a
cestování uvnitř konzulárního obvodu, pokud to neodporuje jeho právním
předpisům o pobytu v oblastech, do kterých je vstup a pobyt z důvodů
bezpečnosti státu zakázán nebo omezen.
Čl.28
Ustanovení článku 10 odst. 1, čl. 12 odst. 2, čl. 15, 16 odst. 1, 2, 3,
čl. 17 odst. 1, 2, 3, 7, čl. 18, 19, 22, 23 odst. 1, čl. 24 odst. 2
této Úmluvy se nevztahují na občany přijímajícího státu ani na osoby
trvale pobývající v přijímajícím státě.
HLAVA IV
Konzulární funkce
Čl.29
Konzulární úředník usiluje o upevňování přátelských vztahů mezi
smluvními stranami a přispívá k všestrannému rozvoji a prohlubování
bratrské spolupráce v politické, hospodářské, vědecké, kulturní,
právní, turistické a dalších oblastech a v konzulárním obvodu chrání
práva a zájmy vysílajícího státu a jeho občanů, včetně právnických
osob.
Čl.30
1. Konzulární úředník má právo vykonávat v konzulárním obvodu funkce,
které jsou zakotveny v této hlavě. Konzulární úředník může mimo to
vykonávat i jiné konzulární funkce, pokud nejsou v rozporu s právními
předpisy přijímajícího státu.
2. Konzulární úředník se může při výkonu svých konzulárních funkcí
obracet přímo jak písemně, tak i ústně na příslušné místní orgány
konzulárního obvodu, jakož i na příslušné ústřední orgány přijímajícího
státu.
3. Konzulární úředník může se souhlasem přijímajícího státu vykonávat
funkce i mimo konzulární obvod.
Čl.31
1. Konzulární úředník je oprávněn ve svém konzulárním obvodu:
a) vést evidenci občanů vysílajícího státu;
b) přijímat žádosti ve věcech státního občanství a vydávat příslušné
doklady, které jsou vyžadovány právními předpisy vysílajícího státu;
c) v souladu s právními předpisy vysílajícího státu přijímat prohlášení
o uzavření manželství za předpokladu, že jde o občany vysílajícího
státu;
d) evidovat a být informován o narození nebo úmrtí občanů vysílajícího
státu;
e) v souladu s právními předpisy vysílajícího státu přijímat prohlášení
týkající se rodinných poměrů občanů vysílajícího státu.
2. Konzulární úředník informuje příslušné orgány přijímajícího státu o
provádění úkonů stanovených v odstavci 1 písm. c), d), jestliže to
vyžadují právní předpisy přijímajícího státu.
3. Ustanovení odstavce 1 písm. c) a d) tohoto článku nezbavují občany
vysílajícího státu povinnosti dodržovat příslušné právní předpisy
přijímajícího státu.
Čl.32
Konzulární úředník je oprávněn ve svém konzulárním obvodu:
a) vydávat, prodlužovat, měnit, rušit a odnímat, popřípadě zadržovat
cestovní doklady občanů vysílajícího státu;
b) vydávat nebo rušit veškeré druhy víz osobám, které si přejí cestovat
do vysílajícího státu.
Čl.33
Konzulární úředník může převzít péči nad nezletilým občanem
vysílajícího státu v rozsahu pravomoci soudu, je-li to v souladu s
právními předpisy přijímajícího státu.
Čl.34
1. Konzulární úředník má právo v souladu s právními předpisy
vysílajícího a přijímajícího státu provádět v konzulárním obvodu
notářské úkony
a) pro osoby nezávisle na jejich státním občanství, jestliže jde o
uplatnění ve vysílajícím státě;
b) pro občany vysílajícího státu k uplatnění v cizině.
2. Konzulární úředník má právo provádět překlady listin nebo ověřovat
správnost překladu, jakož i ověřovat listiny.
Čl.35
Listiny vyhotovené, přeložené nebo ověřené konzulárním úředníkem ve
shodě s článkem 34 jsou v přijímajícím státě považovány za doklady
mající stejnou právní účinnost a průkaznost jako doklady vyhotovené,
přeložené nebo ověřené příslušnými orgány nebo institucemi
přijímajícího státu.
Čl.36
1. Konzulární úředník má právo přijímat do úschovy pro občany
vysílajícího státu dokumenty, peníze, cennosti a jiné jim náležející
předměty.
2. Tyto věci vzaté do úschovy mohou být vyvezeny z přijímajícího státu
jen v souladu s jeho právními předpisy.
Čl.37
1. Příslušné orgány přijímajícího státu vyrozumějí konzulárního
úředníka o úmrtí občana vysílajícího státu a informují ho o dědictví, o
dědicích, o zůstavitelích a o závěti.
2. Příslušné orgány přijímajícího státu informují konzulárního úředníka
o zahájení řízení o dědictví v tomto státě, jestliže dědic nebo
zůstavitel je občanem vysílajícího státu.
To se vztahuje i na případy, kdy se příslušné orgány dozvědí o dědictví
ve prospěch občana vysílajícího státu na území třetího státu.
Čl.38
Konzulární úředník má v souladu s právními předpisy přijímajícího státu
právo zastupovat v konzulárním obvodu občany vysílajícího státu před
orgány přijímajícího státu, nemohou-li pro nepřítomnost nebo z jiných
vážných důvodů včas uplatňovat svoje práva a zájmy. Zastupování trvá
tak dlouho, dokud zastupované osoby neustanoví své zmocněnce nebo samy
nepřevezmou hájení svých práv a zájmů.
Čl.39
1. Konzulární úředník má právo v konzulárním obvodě navázat a udržovat
styk s každým občanem vysílajícího státu, radit mu a poskytovat mu
veškerou pomoc a v nutných případech učinit opatření k zajištění právní
pomoci. Přijímající stát žádným způsobem neomezuje právo občana
vysílajícího státu spojit se s konzulárním úřadem nebo konzulární úřad
navštívit.
2. Příslušné orgány přijímajícího státu uvědomí neprodleně konzulárního
úředníka o zadržení nebo vzetí do vazby občana vysílajícího státu.
3. Konzulární úředník má právo co nejdříve navštívit občana
vysílajícího státu, který byl zadržen, vzat do vazby anebo odpykává
trest odnětí svobody, a udržovat s ním styk. Tato práva jsou
uskutečňována v souladu s právními předpisy přijímajícího státu za
podmínky, že tyto právní předpisy je neruší.
Čl.40
1. Konzulární úředník je oprávněn poskytovat jakoukoliv podporu a pomoc
lodím vysílajícího státu v přístavech a ve vnitřních vodách
přijímajícího státu.
2. Konzulární úředník má právo vstupovat na palubu lodi a spojit se s
kapitánem a členy posádky a kapitán a posádka lodi může navázat styk s
konzulárním úředníkem, jakmile loď obdržela povolení k volnému styku s
pobřežím.
3. Konzulární úředník může požádat o pomoc příslušné orgány
přijímajícího státu v jakékoliv otázce, pokud jde o lodi vysílajícího
státu nebo v záležitosti kapitána a posádky.
Čl.41
Konzulární úředník je v konzulárním obvodě oprávněn
1. vyšetřovat jakoukoliv událost postihnuvší loď vysílajícího státu,
vyslechnout kapitána a člena posádky lodi vysílajícího státu,
kontrolovat lodní dokumenty, přijímat prohlášení o cestě i místu určení
lodi, usnadnit vjezd lodi, její postoj a odjezd z přístavu, aniž by
porušil práva orgánů přijímajícího státu;
2. řešit spor vzniklý mezi kapitánem lodi a kterýmkoliv členem posádky,
včetně sporů týkajících se mzdy a pracovní smlouvy, jestliže to
dovolují právní předpisy vysílajícího státu a aniž by porušil práva
orgánů přijímajícího státu;
3. v případě potřeby učinit opatření k poskytnutí léčebné pomoci
kapitánům lodí nebo členům posádky nebo umožnit jim návrat do vlasti;
4. převzít, vystavit nebo ověřit jakékoliv prohlášení nebo jiný
dokument určený pro loď, a to podle právních předpisů vysílajícího
státu.
Čl.42
1. Jestliže soud nebo jiný příslušný orgán přijímajícího státu hodlá
učinit jakákoliv donucovací opatření na palubě lodi vysílajícího státu
nebo provést vyšetřování, vyrozumí o tom orgány přijímajícího státu
příslušného konzulárního úředníka. Oznámení musí být podáno před
provedením opatření tak, aby mu konzulární úředník nebo jeho zástupce
mohl být přítomen. Jestliže konzulární úředník nebo jeho zástupce nebyl
přítomen, podají mu na jeho žádost příslušné orgány přijímajícího státu
úplné informace o provedeném opatření.
2. Odstavec 1 tohoto článku se vztahuje i na případ výslechu kapitána
lodi nebo členů posádky přístavními orgány na pevnině.
3. Ustanovení tohoto článku se nevztahuje na řádnou celní, pasovou a
zdravotní kontrolu ani na jakýkoliv jiný podobný úkon, který by byl
proveden na žádost kapitána lodi nebo s jeho souhlasem.
Čl.43
1. Příslušné orgány přijímajícího státu uvědomí podle možnosti v co
nejkratší době příslušného konzulárního úředníka, jestliže loď
vysílajícího státu v přijímajícím státě ztroskotala, najela na mělčinu,
byla vržena na břeh nebo ji postihla jiná nehoda, nebo jestliže na
pobřeží přijímajícího státu nebo v jeho blízkosti se nalezne jakýkoliv
předmět, který je vlastnictvím občana vysílajícího státu, nebo jestliže
se tento předmět dostane do přístavu tohoto státu, včetně případu, kdy
byl součástí nákladu ztroskotané lodi třetího státu. Příslušné orgány
informují konzulárního úředníka i o opatřeních, která učinily v zájmu
záchrany osob, lodi lodního nákladu a majetku nacházejícího se na
palubě lodi, jakož i předmětů tvořících část lodi nebo součást lodního
nákladu, avšak nalézající se mimo loď.
2. Konzulární úředník může poskytnout lodi, cestujícím a členům posádky
jakoukoliv pomoc a za tímto účelem požádat o pomoc příslušný orgán
přijímajícího státu.
Konzulární úředník může učinit opatření podle odstavce 1 tohoto článku,
může rovněž učinit opatření potřebná k opravě lodi nebo se obrátit na
příslušné orgány se žádostí, aby učinily a provedly taková opatření.
3. Jestliže se najde na pobřeží nebo v blízkosti pobřeží přijímajícího
státu ztroskotaná loď vysílajícího státu nebo jakýkoliv předmět, který
k lodi patří, nebo jestliže se loď dostane do přístavu a kapitán lodi
nebo její vlastník, jeho zástupce nebo pojišťovací orgány nejsou s to
postarat se o takovou loď nebo předmět nebo s nimi naložit, je třeba
považovat konzulárního úředníka za zplnomocněného, aby jménem vlastníka
lodi učinil taková opatření, která by za tím účelem učinil sám
vlastník.
Tato ustanovení se použijí i na každý takový předmět, který je součástí
lodního nákladu a je vlastnictvím fyzické nebo právnické osoby
vysílajícího státu.
4. Jestliže se na pobřeží, v blízkosti pobřeží nebo v přístavu
přijímajícího státu nalezne jakýkoliv předmět, který je součástí
nákladu ztroskotané lodi třetího státu, avšak je vlastnictvím fyzické
nebo právnické osoby, která je občanem vysílajícího státu, v případě,
že kapitán lodi ani jeho vlastník, jeho zástupce nebo pojišťovací orgán
se o něj nemohou postarat nebo s ním naložit, konzulární úředník je
považován za zmocněného k tomu, aby jménem vlastníka učinil taková
opatření, která by za tím účelem učinil i sám vlastník.
Čl.44
Články 40 - 43 se přiměřeně vztahují i na letadla, pokud příslušné
mezinárodní smlouvy o letecké dopravě nestanoví jinak.
HLAVA V
Závěrečná ustanovení
Čl.45
1. Tato Úmluva podléhá ratifikaci. Nabývá platnosti třicátého dne po
výměně ratifikačních listin, která bude provedena v Praze.
2. Tato Úmluva zůstane v platnosti až do uplynutí šesti měsíců,
počítáno ode dne, kdy jedna z vysokých smluvních stran sdělí druhé
vysoké smluvní straně výpověď Úmluvy.
3. Vstupem v platnost této Úmluvy pozbývá platnosti Konzulární úmluva
mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou
republikou uzavřená dne 8. listopadu 1963 v Praze.
Na důkaz toho zmocněnci obou vysokých smluvních stran tuto Úmluvu
podepsali a opatřili pečetěmi.
Dáno v Ulánbátaru dne 3. června 1976 ve dvou vyhotoveních, každé v
českém, mongolském a ruském jazyce, přičemž všechna znění mají stejnou
platnost. V případě nejednotného výkladu této Úmluvy ruský text je
rozhodující.
Jménem presidenta Československé socialistické republiky:
V. Bartoš v. r.
Jménem Presidia Velkého lidového churalu Mongolské lidové republiky:
O. Chosbajar v. r.
PROTOKOL
ke Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a
Mongolskou lidovou republikou
Při podpisu Konzulární úmluvy mezi Československou socialistickou
republikou a Mongolskou lidovou republikou (dále jen "Úmluva"), ke
kterému došlo dnešního dne, se zmocněnci smluvních stran dohodli na
tomto:
1. Uvědomění konzulárního úředníka uvedené v odstavci 2 článku 39
Úmluvy se provádí do tří dnů od vzetí do vazby nebo jiného zadržení
občana vysílajícího státu.
2. Práva konzulárního úředníka navštěvovat občana vysílajícího státu a
jednat s ním, zmíněná v odstavci 3 článku 39 Úmluvy, se poskytují
nejpozději od čtvrtého dne od vzetí do vazby nebo jiného zadržení
takového občana.
3. Práva konzulárního úředníka, uvedená v odstavci 3 článku 39 Úmluvy,
navštěvovat občana vysílajícího státu a jednat s ním v době, kdy je ve
vazbě nebo jinak zadržen, nebo si odpykává trest odnětí svobody, se
poskytují v souladu s právními předpisy přijímajícího státu.
4. Tento Protokol je nedílnou součástí Úmluvy.
Na důkaz toho zmocněnci obou smluvních stran podepsali tento Protokol a
opatřili jej svými pečetěmi.
Dáno v Ulánbátaru dne 3. června 1976 ve dvou vyhotoveních, každé v
jazyce českém, mongolském a ruském, přičemž všechna znění mají stejnou
platnost. V případě nejednotného výkladu ruský text je rozhodující.
Jménem presidenta Československé socialistické republiky:
V. Bartoš v. r.
Jménem Presidia Velkého lidového churalu Mongolské lidové republiky:
O. Chosbajar v. r.
