391/2011 Sb.
VYHLÁŠKA
ze dne 30. listopadu 2011,
kterou se mění vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá
ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů
Ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví podle § 119 odst. 2 zákona
č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění zákona č. 261/2007
Sb., zákona č. 206/2009 Sb. a zákona č. 366/2011 Sb.:
Čl. I
Vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona
o sociálních službách, ve znění vyhlášky č. 166/2007 Sb., vyhlášky č.
340/2007 Sb., vyhlášky č. 239/2009 Sb. a vyhlášky č. 162/2010 Sb., se
mění takto:
1. Nadpis části první zní: „ZPŮSOB HODNOCENÍ SCHOPNOSTI ZVLÁDAT
ZÁKLADNÍ ŽIVOTNÍ POTŘEBY“.
2. § 1 a 2 znějí:
㤠1
(1) Schopnost osoby zvládat základní životní potřeby se pro účely
stanovení stupně závislosti hodnotí podle aktivit, které jsou pro
jednotlivé základní životní potřeby vymezeny v příloze č. 1 k této
vyhlášce.
(2) Schopnost osoby zvládat základní životní potřeby pro účely
stanovení stupně závislosti se hodnotí v přirozeném sociálním prostředí
a s ohledem na věk fyzické osoby.
(3) Při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se
hodnotí
a) tělesné struktury a
b) tělesné funkce duševní, mentální, smyslové, oběhové, dechové,
hematologické, imunologické, endokrinologické, metabolické, zažívací,
vylučovací, neuromuskuloskeletální, včetně hrubé a jemné motoriky, a
funkce hlasu, řeči a kůže, a to ve vztahu k rozsahu a tíži poruchy
funkčních schopností.
(4) Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav,
kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo
poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí
fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků,
předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo
s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v
přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby
se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem
poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění
základní životní potřeby v přijatelném standardu.
§ 2
(1) Při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se
posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je
rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních
schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby
a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat
správnost zvládnutí základní životní potřeby. Přitom se přihlíží k
tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční
schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní
postižení.
(2) U osob, u nichž průběžně dochází ke zhoršování a zlepšování
zdravotního stavu, trvá sledované období rozhodné pro posouzení
závislosti zpravidla jeden rok; funkční schopnost zvládat základní
životní potřebu se v takovém případě stanoví tak, aby odpovídala
převažujícímu rozsahu schopnosti ve sledovaném období.“.
3. Za § 2 se vkládají nové § 2a až 2c, které znějí:
㤠2a
Pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat
základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této vyhlášce, není
schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
§ 2b
Pokud osoba do 18 let věku nemá z důvodu nízkého věku a tomu
odpovídajícímu stupni biopsychosociálního vývoje ještě vyvinutou
schopnost zvládat některou ze základních životních potřeb nebo některou
aktivitu, které jsou vymezeny v příloze č. 1 k této vyhlášce, není pro
účely posuzování stupně závislosti považována za osobu, která je
neschopna základní životní potřebu zvládat. To neplatí, pokud osoba z
důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu při zvládání základní
životní potřeby nebo některé aktivity, které jsou vymezeny v příloze č.
1 k této vyhlášce, vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické
osoby.
§ 2c
Při hodnocení základních životních potřeb pro účely stanovení stupně
závislosti se základní životní potřeby, u nichž bylo zjištěno, že je
osoba z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna
zvládat, sčítají.“.
4. V § 5 odst. 2, § 6 odst. 2 písm. a), § 8 odst. 2, § 9 odst. 2, § 10
odst. 2 písm. a), § 11 odst. 2 písm. a), § 12 odst. 2 písm. a), § 22
odst. 2 písm. b) bodě 1, § 23 odst. 2 a § 35 odst. 2 písm. c) se částka
„100 Kč“ nahrazuje částkou „120 Kč“.
5. V § 6 odst. 2 písm. b) bodě 1, § 10 odst. 2 písm. b) bodě 1, § 11
odst. 2 písm. b) bodě 1, § 12 odst. 2 písm. b) bodě 1, § 13 odst. 2
písm. b) bodě 1, § 14 odst. 2 písm. b) bodě 1, § 15 odst. 2 písm. b)
bodě 1, § 16 odst. 2 písm. b) bodě 1, § 17 odst. 2 písm. a) bodě 1, §
18 odst. 2 písm. b) bodě 1, § 22 odst. 2 písm. a) bodě 1, § 29 odst. 2
písm. b) bodě 1, § 32 odst. 2 bodě 1, § 33 odst. 2 písm. a) bodě 1 a §
35 odst. 2 písm. b) bodě 1 se částka „150 Kč“ nahrazuje částkou „160
Kč“.
6. V § 6 odst. 2 písm. c) se částka „20 Kč“ nahrazuje částkou „25 Kč“.
7. V § 6 odst. 2 písm. d) se částka „100 Kč“ nahrazuje částkou „110
Kč“.
8. V § 6 odst. 2 písm. e) se částka „50 Kč“ nahrazuje částkou „60 Kč“.
9. V § 10 odst. 2 písm. c), § 13 odst. 2 písm. a), § 14 odst. 2 písm.
a), § 15 odst. 2 písm. a), § 16 odst. 2 písm. a), § 17 odst. 2 písm.
b), § 18 odst. 2 písm. a) a § 35 odst. 2 písm. a) se částka „180 Kč“
nahrazuje částkou „200 Kč“.
10. V § 17 odst. 2 písm. c) se částka „100 Kč“ nahrazuje částkou „120
Kč“ a slova „písm. c), e) a g)“ se nahrazují slovy „písm. c) až g)“.
11. V § 22 odst. 2 písm. b) bodě 2 se částka „70 Kč“ nahrazuje částkou
„90 Kč“ a částka „40 Kč“ se nahrazuje částkou „60 Kč“.
12. V § 29 odst. 2 písm. a) a § 33 odst. 2 písm. b) se částka „150 Kč“
nahrazuje částkou „170 Kč“.
13. V § 38 se odstavec 3 zrušuje.
14. Část šestá včetně nadpisu zní:
„ČÁST ŠESTÁ
NÁLEŽITOSTI PRŮKAZU ZAMĚSTNANCE OBCE A ZAMĚSTNANCE KRAJE OPRÁVNĚNÉHO K
VÝKONU ČINNOSTÍ SOCIÁLNÍ PRÁCE
§ 39
Průkaz zaměstnance obce zařazeného do obecního úřadu obce s rozšířenou
působností jako sociální pracovník a zaměstnance kraje zařazeného do
krajského úřadu jako sociální pracovník, kterým se prokazuje při vstupu
do obydlí za účelem vykonávání činností sociální práce, obsahuje tyto
náležitosti:
a) jméno, popřípadě jména, příjmení a titul zaměstnance,
c) fotografii zaměstnance,
d) označení „sociální pracovník“,
d) označení příslušného úřadu, který průkaz vydal, otisk úředního
razítka a podpis vedoucího zaměstnance,
e) dobu platnosti průkazu.“.
15. Příloha č. 1 zní:
„Příloha č. 1 k vyhlášce č. 505/2006 Sb.
Vymezení schopností zvládat základní životní potřeby
a) Mobilita:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav,
kdy osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat polohy,
pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním
zastávkami, v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, chůzi
po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, používat
dopravní prostředky včetně bariérových.
b) Orientace:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav,
kdy osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít
přiměřené duševní kompetence, orientovat se časem, místem a osobou,
orientovat se v obvyklém prostředí a situacích a přiměřeně v nich
reagovat.
c) Komunikace:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav,
kdy osoba je schopna dorozumět se a porozumět, a to mluvenou
srozumitelnou řečí a psanou zprávou, porozumět všeobecně používaným
základním obrazovým symbolům nebo zvukovým signálům, používat běžné
komunikační prostředky.
d) Stravování:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav,
kdy osoba je schopna vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny,
nápoj nalít, stravu naporcovat, naservírovat, najíst se a napít,
dodržovat stanovený dietní režim.
e) Oblékání a obouvání:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav,
kdy osoba je schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem,
oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s
oblečením v souvislosti s denním režimem.
f) Tělesná hygiena:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav,
kdy osoba je schopna použít hygienické zařízení, mýt si a osušovat si
jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět
ústní hygienu, holit se.
g) Výkon fyziologické potřeby:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav,
kdy osoba je schopna včas používat WC, vyprázdnit se, provést očistu,
používat hygienické pomůcky.
h) Péče o zdraví:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav,
kdy osoba je schopna dodržovat stanovený léčebný režim, provádět
stanovená léčebná a ošetřovatelská opatření a používat k tomu potřebné
léky, pomůcky.
i) Osobní aktivity:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav,
kdy osoba je schopna vstupovat do vztahů s jinými osobami, stanovit si
a dodržet denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí
jako např. vzdělávání, zaměstnání, volnočasové aktivity, vyřizovat své
záležitosti.
j) Péče o domácnost:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav,
kdy osoba je schopna nakládat s penězi v rámci osobních příjmů a
domácnosti, manipulovat s předměty denní potřeby, obstarat si běžný
nákup, ovládat běžné domácí spotřebiče, uvařit si teplé jídlo a nápoj,
vykonávat běžné domácí práce, obsluhovat topení a udržovat pořádek.“.
16. V příloze č. 2 bodech 1 až 15 se sloupec „Zásadní“ zrušuje.
17. Příloha č. 3 se zrušuje.
Čl. II
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2012.
Ministr:
Dr. Ing. Drábek v. r.
