10/1925 Sb.
Úmluva
mezi Rakouskem, Maďarskem, Italií, Polskem, Rumunskem, královstvím
Srbo-chorvatsko-slovinským a Československou republikou o otázkách
týkajících se archivů.
Jménem republiky Československé.
Jménem Republiky československé, Království italského, republiky
polské,
republiky Rakouské, království rumunského, království srbů, chorvatů a
slovinců a království uherského byla sjednána tato úmluva:
Umluva.
(Překlad.)
RAKOUSKO, MAĎARSKO, ITALIE, POLSKO, RUMUNSKO, KRÁLOVSTVÍ
srbochorvatsko- slovinské a československo, přejíce si upraviti otázky
týkající se archivů a chtějíce uzavříti k tomu cíli úmluvu, jako Vysoké
smluvní strany jmenovaly svými splnomocněnci:
Spolkový president republiky Rakouské:
p. Rémi Kwiatkowskiho,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra;
Jeho Výsost regent maďarský:
p. hraběte Nemese de Hidvég,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra;
Jeho Veličenstvo král Italský:
J. E. markýze Guglielmo Imperialiho,
senátora království, velvyslance;
Náčelník státu polského:
p. Macieje Loreta,
chargé d´Affaires polského státu v Římě;
Jeho Veličenstvo král Rumunský:
p. Ef. Antonescoa
radu kasačního soudu v Bukurešti;
Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců:
p. Otakara Rybára,
bývalého poslance;
President republiky Československé:
p. Vlastimila Kybala,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra;
kteří, předloživše své plné moci, které shledány v dobré a náležité
formě, dohodli se takto:
článek 1.
Rakousko a Maďarsko se strany jedné a ostatní státy podepsavší tuto
úmluvu se strany druhé, jakož i tyto poslednější státy mezi sebou se
zavazují usnadňovati všemi prostředky podle této úmluvy navrácení a
odevzdání všech spisů, archivů, listin a všelikých předmětů, jež mají
na zřeteli smlouvy St. Germainská a Trianonská.
Navrácení neb odevzdání se podle okolností vztahuje:
A. pokud jde o Rakousko:
1. Smlouva St.-Germainská, článek 191 s použitím ustanovení čl. 184: na
spisy, listiny, starožitné a umělecké předměty a veškerý materiál
vědecký a bibliografický, pokud věci tyto byly odvlečeny ze zabraných
území, ať náležejí státu neb správním úřadům okresním, obecním,
nemocničním neb církevním aneb jiným ústavům veřejným neb soukromým.
2. Článek 192: na věci téhož rázu jako věci uvedené pod předcházejícím
číslem, jež byly po 1. červnu 1914 odvlečeny z území postoupených s
výjimkou věcí zakoupených u soukromých majitelů.
3. Článek 93: na archivy, rejstříky, plány, diplomy a listiny
jakéhokoli druhu, příslušející správním úřadům civilním, vojenským,
finančním, soudním neb jiným na postoupených územích, počítajíc sem
veškeré předměty, které byly přemístěny, s výhradou odst. 2.
4. Článek 193: na spisy, listiny a historické památky v držení
veřejných ústavů jsoucí, které mají přímý vztah k dějinám postoupených
území a které byly odstraněny v posledních desíti letech; pokud jde o
Italii, sahá tato doba až k prohlášení království (1861). Spisy,
listiny a památky, při nichž ona doba nesahá dále než dvacet roků
nazpět a které mají přímý vztah k dějinám neb k správě rakouského území
a které se snad naleznou na převedených územích, budou ostatními státy,
které podepsaly tuto úmluvu, navráceny vládě rakouské.
5. Paragrafy 10 a 13 přílohy k článkům 249 a 250: na veškeré spisy,
archivy, účty neb účetní doklady, listiny a zprávy jakéhokoli druhu,
smlouvy, osvědčení a jiné listiny o právu vlastnickém, které výše
zmíněné paragrafy mají na zřeteli a jež se nalézají u úřadů státních
aneb ústavů, nad nimiž přísluší státu dozor neb za něž stát ručí.
Pokud jde o navrácení spisů a listin tohoto rázu, jsoucích v rukou osob
soukromých, bude postupováno podle ustanovení smlouvy.
B. Pokud jde o Maďarsko:
1. Smlouva Trianonská, článek 175 s použitím ustanovení článku 168: na
spisy, listiny, starožitnosti a umělecké předměty a veškerý materiál
vědecký a bibliografický, pokud věci tyto byly odvlečeny ze zabraných
území, ať náležejí státu neb správním úřadům župním, obecním,
nemocničním neb církevním aneb jiným ústavům veřejným neb soukromým.
2. Článek 176: na věci téhož rázu jako věci uvedené pod předcházejícím
číslem, jež byly po 1. červnu 1914 odvlečeny z území postoupených s
výjimkou věcí zakoupených u soukromých majitelů.
3. Článek 77: na archivy, rejstříky, plány, diplomy a listiny
jakéhokoli druhu, příslušející správním úřadům civilním, vojenským,
finančním, soudním neb jiným na postoupených územích se nacházející,
počítajíc sem veškeré předměty, které byly přemístěny, s výhradou odst.
2.
4. Článek 177, odstavec 1., a článek 178: na spisy, listiny a
historické památky v držení veřejných ústavů jsoucí, které mají přímý
vztah k dějinám postoupených území a které byly odstraněny po 1. lednu
1868; pokud jde o Italii, sahá tato doba až k prohlášení království
(1861). Spisy, listiny a památky, při nichž ona doba nesahá dále než
dvacet roků nazpět a které mají přímý vztah k dějinám neb ke správě
maďarského území a které se snad naleznou na převedených územích, budou
ostatními státy, které podepsaly tuto úmluvu, navráceny vládě maďarské.
5. Paragrafy 10 a 13 přílohy k článkům 232 a 233: na veškeré spisy,
archivy, účty a účetní doklady, listiny a zprávy jakéhokoli druhu,
smlouvy, stvrzenky a jiné listiny o právu vlastnickém, které výše
zmíněné paragrafy mají na zřeteli a jež jsou v rukou úřadů státních
aneb ústavů, nad nimiž přísluší státu dozor neb za něž stát ručí. Pokud
jde o navrácení spisů a listin tohoto rázu, jsoucích v rukou osob
soukromých, bude postupováno podle ustanovení smlouvy.
Článek 2.
Tato úmluva platí rovněž všude tam, kde jde o zpřístupnění, které
předvídá druhý odstavec článku 93 smlouvy St.-Germainské a pokud se
týče druhý odstavec článku 77 smlouvy Trianonské. Pokud zúčastněné
státy nesjednaly neb nesjednají zvláštní úmluvy mezi sebou, zahrnuje
toto zpřístupnění archivů, rejstříků, plánů, listin a diplomů zejména
volný přístup k archivům, rejstříkům a jiným sbírkám veřejným, dotčeným
rejstříkům a jiným sbírkám veřejným, dotčeným v uvedených článcích
vřečených smluv, prohlídku, nahlédnutí, možnost poříditi si opisy,
výtahy, fotografie neb reprodukce jiného rázu a ve zvláštních případech
právo vypůjčiti si na čas pod podmínkou vzájemnosti se strany
zúčastněných států předměty tyto, pokud lze to provésti bez újmy běžné
služby úřední a neporuší e tím povinnost zachovati tyto archivy a
listiny v dobrém stavu a povinnost nepřemísťovati jich.
Rozumí se, že se tento článek netýká listin, které se výhradně vztahují
na správu území nynějšího Rakouska a Maďarska.
Tato úmluva týká se spisů, archivů atd., souvisejících s dřívější
správou rakouskou, uherskou a rakousko-uherskou, a to i tenkráte, když
nejsou na území rakouském, po případě maďarském, nýbrž na kterémkoli
jiném území bývalého mocnářství, převedeném na smluvní státy.
Článek 3.
Navrácení a odevzdání provede se přímo mezi tím a oním státem na
podkladě tohoto řízení:
1. Každý ze smluvních států ustanoví do měsíce po tom, co tato úmluva
vstoupí v působnost, jednoho neb několik znalců s úkolem zkoumati
spisy, archivy, rejstříky, plány, diplomy, listiny jakéhokoli druhu, v
článku 1 dotčené.
2. Po dokončení tohoto zkoumání oznámí každý znalec seznam spisů,
archivů atd., jež pro svoji vlast požaduje, osobnosti jmenované k tomu
cíli státem, ve kterém spisy jsou, aby jej tato prozkoumala; navrácení
provedou v daném případě orgány tohoto státu přímo.
3. Shledá-li znalec neb stát držitel během řízení, že jde o spisy,
archivy atd., které snad mají vztah na smluvní stát třetí, jenž by si
je mohl vyžádati, budou o tom zúčastněné státy vyrozuměny a budou moci
do jednoho měsíce po obdržení zprávy vyslati jednoho neb několik
znalců, aby v přátelské dohodě rozřešily otázku konečného přidělení
spisů, archivů atd., o něž jde.
4. Ve všech případech neshody o použití paragrafů 2 a 3 a v nedostatku
úmluvy mezi zúčastněnými státy bude otázka předložena, budou-li jediné
dva státy na ní zúčastněny, dvěma znalcům, které ustanoví oba
zúčastněné státy, a rozhodčímu jako předsedovi, jenž bude zvolen těmito
znalci společnou dohodou; rozhodčí jediný, jmenovaný společnou dohodou,
bude rozhodovati vždy, když spor se bude týkati zájmů více států.
Dojde-li při jmenování předsedajícího rozhodčího neb rozhodčího
jediného k neshodě, zvolí je president Spolkového státu švýcarského
aneb, pro případ zaneprázdnění téhož, předseda Rady Společnosti národů
z odborníků, kteří jsou státními občany jiné země než smluvních států.
Kdyby jeden neb několik zúčastněných států nejmenovalo do dvou měsíců
po učiněné jim notifikaci své znalce, bude k žádosti ostatních stran
předsedající rozhodčí neb rozhodčí jediný jmenován podle ustanovení
výše uvedených.
5. Znalci a rozhodčí jmenovaní podle paragrafu 4. budou rovněž
příslušni rozhodovati o tom, zda jest záhodno činiti sdělení dotčené v
článcích 93, odst. 2., smlouvy St.-Germainské, a 77, odst. 2., smlouvy
Trianonské: zda jest záhodno poříditi opisy atd.
6. Vysoké smluvní strany se zavazují, že ve všem, co souvisí s
provedením této úmluvy, poskytnou znalcům a rozhodčím volný přístup
jediné s těmi omezeními, která jsou obsažena v odstavci 2. tohoto
čísla, na všechna místa, kde ony spisy se nacházejí, ať v odbočkách neb
v kterémkoli místě jiném. Dále se zavazují, že jim dovolí nahlédnouti
do inventářů, katalogů atd., jakož i do spisů, náležejících správám a
ústavům, jichž se týče, pokud jsou správního rázu, a že jim všemožně
usnadní provedení jich úkolů bez újmy vnitro-.státních ustanovení toho
kterého státu o veřejnosti spisů, o něž jde.
Rozumí se, že volný přístup týká se jen spisů, které byly sepsány za
dřívější vlády v Rakousku a v Uhrách, a že přístup bude povolen jen v
úředních hodinách a pouze v přítomnosti úředníka správního úřadu, o
který jde.
7. Vysoké smluvní strany se zavazují, že budou v neporušenosti
udržovati veškeré archivy, spisy atd., které má na zřeteli tato úmluva
a které budou toho času v jejich držení, až potud, dokud nebude úplně
provedeno navrácení a odevzdání, o němž mluví článek 1., a že se budou
zdržovati jakýchkoli jiných opatření, uvedených v této úmluvě, a
zejména, že nepřikročí k nějakému roztřídění spisů, o něž jde, bez
předchozího uvědomení všech ostatních smluvních států a bez vyžádání
jich souhlasu; jestliže na takové oznámení nebude dána do tří měsíců od
obdržení zprávy odpověď, bude lze k roztřídění přikročiti.
8. Případné náklady a honoráře rozhodčího určí a rozvrhnou znalci,
dotčení v předcházejících odstavcích, společnou dohodou.
Pro případ neshody, a nebude-li zde zvláštní úmluvy, které uzavřely neb
uzavrou zúčastněné státy, bude každá otázka související s výše
vytčenými náklady a odměnami rozhodnuta postupem řízení zavedeného
tímto článkem.
9. Výše zmíněná opatření v příčině toho, co jest předmětem paragrafu 5
článku 1-A a paragrafu 5 článku 1-B, nevylučují, aby ona navrácení se
děla podle jinakých ustanovení a podle opatření, obsažených ve smlouvě
St.- Germainské a Trianonské.
Článek 4.
Článek 274 (smlouva St.-Germainská), odstavec 2., článek 257 (smlouva
Trianonská), odstavec 2. Pokud je o archivy, rejstříky a plány, které
se týkají služby průmyslového, literárního a uměleckého vlastnictví až
do rozkouskování rakousko-uherského mocnářství, přiznávají si Vysoké
smluvní strany vzájemně právo jejich společného užívání pro své
příslušníky, kdy by jich odevzdání a zaslání nebylo možné bez poškození
běžné služby a společných zájmů. Každý zúčastněný stát bude míti tudíž
právo poříditi si na vlastní útraty, v daném případě i prostřednictvím
svého zmocněnce, aniž by byl povinen platiti jakékoliv poplatky neb
daně, snímky neb opisy písemné, fotografie neb kresby rejstříků, plánů
a vůbec veškerých spisů, listin a příloh, které se týkají práv jejich
příslušníků; správní úřady, u nichž archivy, rejstříky a plány se
nacházejí, jsou povinny vystavovati na žádost zúčastněných stran snímky
neb opisy zápisů, plánů a všech příloh, které se jich týkají, aniž by
mohly jim z toho důvodu ukládati jiných neb vyšších poplatků neb dávek
než svým státním občanům.
Článek 5.
I.
A. Pokud jde o Rakousko:
Smlouva St.-Germainská, článek 196. Pokud je o jakékoli předměty, které
mají ráz umělecký, archeologický, vědecký neb historický a jsou
součástí sbírek náležejících dříve vládě rakousko-uherského mocnářství
neb koruně, a pokud tyto nejsou předmětem jiných ustanovení řečené
smlouvy, Rakousko se zavazuje:
a) ujednati se zúčastněnými státy, bude-li o to požádáno, přátelskou
úpravu, podle níž bude lze všechny části těchto sbírek neb všechny ty z
dotčených předmětů, které by měly náležeti do kulturního majetku území
postoupených smlouvou St.-Germainskou, navrátiti na základě vzájemnosti
do území, z níž pocházejí. Pokud jde o kulturní majetek území, které
bylo postoupeno smlouvou Trianonskou a dříve náleželo vládě
rakousko-uherského mocnářství neb koruně, Rakousko prohlašuje, že jest
ochotno sjednati se zúčastněnými státy dohodu na podkladě vzájemných
ústupků;
b) že ničeho z těchto sbírek nezcizí ani neodloučí a že po dvacet let,
leč by před uplynutím této doby došlo ke zvláštní úpravě, nebude žádným
z těchto předmětů disponovati, nýbrž zavazuje se zajistiti jejich
bezpečnost a náležité udržování a dáti je, jakož i inventáře, katalogy
a správní listiny, těchto sbírek se týkající, k použití studujícím a
znalcům, kteří jsou příslušníky spojených a sdružených mocností,
podepsavších tuto úmluvu.
B. Pokud jde o Maďarsko:
Smlouva Trianonská, článek 177, odstavec 2. - 5. Pokud jde o jakékoli
předměty neb listiny, které mají ráz umělecký, archeologický, vědecký,
neb historický a jsou součástí sbírek, náleževších dříve vládě
rakousko- uherského mocnářství neb koruně, a pokud tyto nejsou
předmětem jiných ustanovení řečené smlouvy, Maďarsko se zavazuje:
a) ujednati se zúčastěnými státy, bude-li o to požádáno, přátelskou
úpravu, podle níž bude lze všechny části těchto sbírek neb veškeré ony
předměty neb listiny výše dotčené, které by měly náležeti do kulturního
majetku řečených států, navrátiti na základě vzájemnosti do zemí, z
nichž pocházejí;
b) že ničeho z těchto sbírek nezcizí ani neodloučí a že po dvacet let,
leč by před uplynutím této doby došlo ke zvláštní úpravě, nebude žádným
z těchto předmětů disponovati, nýbrž zavazuje se zajistiti jejich
bezpečnost a náležité udržování a dáti je, jakož i inventáře, katalogy
a správní listiny, těchto sbírek se týkající, k použití studujícím a
znalcům, kteří jsou příslušníky některé z podepsavších spojených a
sdružených mocností. Naopak bude míti Maďarsko právo obrátiti se na
řečené státy a jmenovitě na Rakousko, aby byly za stejných podmínek,
jak výše uvedeno, sjednány úpravy potřebné k tomu, aby byly do Maďarska
navráceny sbírky, listiny a předměty výše dotčené, v jejich prospěch
platiti budou záruky uvedené v odstavci b).
II. Státy, které mají v úmyslu vstoupiti se žádostí, o níž se mluví v
článku 196 smlouvy St.-Germainské a v článku 177 smlouvy Trianonské,
uvědomí o tom Rakousko a po případě Maďarsko do roka po tom, co tato
úmluva nabude působnosti; předloží pak do dvaceti let po tom, co nabude
působnosti smlouva St.-Germainská, pokud jde o Rakousko, a případně
smlouva Trianonská, pokud jde o Maďarsko, podrobnou žádost udávající
požadované sbírky, předměty a listiny, jakož i podmínky vzájemnosti,
jež hodlá požadující stát poskytnouti.
V úpravách, které budou sjednány, ustanoveny budou způsoby urovnání
sporů, které snad by při provádění těchto dohod vzešly.
Článek 6.
Ustanovení této úmluvy nejsou nikterak na újmu ustanovením smluv St.-
Germainské a Trianonské ani právům Reparační komise, zejména pokud jde
o její příslušnost podle druhého odstavce článku 192 smlouvy
ST.-Germainské a odstavce druhého článku 176 smlouvy Trianonské. Rozumí
se rovněž, že ustanovení úmluv, které byly dosud uzavřeny mezi
Rakouskem a případně Maďarskem a mezi tou neb onou z Vysokých smluvních
stran, zejména ustanovení úmluvy mezi Rakouskem a Italií, podepsané 4.
května 1920 ve Vídni, a úmluvy mezi Rakouskem a Československem,
podepsané dne 18. května 1920 v Praze, podrží stejně veškerou svoji
působnost. Tato úmluva nebude moci býti rovněž ne újmu jiným zvláštním
úpravám, které byly neb budoucně snad budou sjednány mezi tím a oním ze
zúčastněných států.
Článek 7.
Tato úmluva bude ratifikována co nejdříve.
Každý stát zašle svou ratifikaci vládě italské, jež se postará, aby o
tom byly uvědomeny všechny ostatní podepsavší státy.
Ratifikace zůstanou, uloženy v archivu italské vlády.
Tato úmluva nebude pro ten který podepsavší stát působnosti dnem
složení jeho ratifikace a od toho okamžiku stane se účinnou mezi státy,
které ke složení svých ratifikací přikročily.
Čemuž na svědomí zmocněnci svrchu jmenovaní podepsali tuto úmluvu.
Dáno v Římě dne šestého dubna roku tisíc devět set dvacátého druhého
francouzsky a italsky, kteréžto oba texty jsou stejně autentické, v
jediném exempláři, který zůstane uložen v archivu vlády království
Italského a jehož ověřené opisy budou vydány každému z podepsavších
států.
Za: Rakousko:
RÉMI KWIATKOWSKI.
Maďarsko:
NEMES.
Italii:
IMPERIALI.
Polsko:
MACIEJ LORET.
Rumunsko:
F. ANTONESCO.
Království srbo-chorvatsko-slovinské:
DRR.RYBÁR.
Československo:
VLASTIMIL KYBAL.
PŘEZKOUMAVŠE TUTO ÚMLUVU SCHVALUJEME A POTVRZUJEME JI. TOMMU NA SVĚDOMÍ
JSME TENTO LIST PODEPSALI A K NĚMU PEČEŤ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ
PŘITISKNOUTI DALI.
NA HRADĚ PRAŽSKÉM DNE 3. DUBNA 1924.
PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ.
T. G. MASARYK v. r.
MINISTR ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ:
Dr. EDVARD BENEŠ v. r.
Vyhlašuje se s tím, že československé ratifikační listiny byly uloženy
dne 1. května 1924, čímž úmluva nebyla pro republiku Československou
mezinárodní působnosti.
Ostatní státy složily ratifikační listiny v tomto pořadí. Rumunsko 12.
prosince 1923, Polsko 15. prosince 1923, stát Srbů, Chorvatů a Slovinců
22. února 1924, Rakousko 8. března 1924, Italie 10. března 1924.
Dr. Beneš v. r.
