o úpravě pracovních poměrů dotčených důsledky národní revoluce


Published: 1946

Subscribe to a Global-Regulation Premium Membership Today!

Key Benefits:

Subscribe Now for only USD$20 per month, or Get a Day Pass for only USD$4.99.
143/1946 Sb.



ZÁKON



ze dne 16. května 1946,



o úpravě pracovních poměrů dotčených důsledky národní revoluce.



§ 1



(1) By-li pracovní poměr zásahem plynoucím z důsledků národní revoluce

před účinností tohoto zákona fakticky skončen jakýmkoliv způsobem

proto, že proti zaměstnanci vzniklo důvodné podezření z činu trestného

podle dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o

potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o

mimořádných lidových soudech, na Slovensku podle nařízení č. 33/1945

Sb. n. SNR o potrestání fašistických zločinců, okupantů, zrádců a

kolaborantů a zřízení lidového soudnictví, anebo proto, že zaměstnanec

před 31. prosincem 1945 vzbudil jiným jednáním nebo chováním proti sobě

tak vážný a odůvodněný odpor, že nebylo lze spravedlivě požadovati na

ostatních zaměstnancích, aby s ním dále spolupracovali, hledí se na

pracovní poměr, jako by byl dnem faktického skončení po právu zrušen, a

to i když podle pracovní smlouvy mohl býti zrušen jen za zvláštních

podmínek nebo po zvláštním řízení.



(2) Byl-li však pracovní poměr takovým zásahem před účinností tohoto

zákona fakticky skončen jakýmkoliv způsobem proto, že se mohlo v dobré

víře předpokládati, že jsou dány podmínky podle odstavce 1, ač ve

skutečnosti dány nebyly, hledí se na pracovní poměr, jako by byl dnem,

kdy byl fakticky skončen, po právu vypověděn na zákonnou dobu

výpovědní, a to i když podle pracovní smlouvy nemohl býti vypověděn

vůbec nebo jen za zvláštních podmínek nebo po zvláštním řízení. Na mzdě

(platu) za dobu výpovědi přísluší v tomto případě zaměstnanci nejvýše

částka 10.000 Kčs měsíčně, nikoli však za dobu delší než tři měsíce;

nadto si musí zaměstnanec dáti započítati, co ušetřil tím, že práci

nekonal, jakožto i co vydělal jiným zaměstnáním nebo co vydělal úmyslně

zameškal.



(3) Zaměstnanci, jehož pracovní poměr zanikl podle odstavce 1 nebo 2,

nepřísluší nárok na plnění, které bylo smluveno pro případ skončení

pracovního poměru.



(4) Byl-li pracovní poměr zásahem plynoucím z důsledků národní revoluce

před účinností tohoto zákona fakticky skončen jakýmkoliv způsobem, aniž

byly dány podmínky podle odstavce 1 nebo 2, nebo bylo-li do něho z

důvodů uvedených v odstavci 1 nebo z podobných důvodů souvisících s

národní revolucí zasaženo jinak (na př. dáním na dovolenou, přidělením

práce za jiných pracovních, zejména mzdových či platových podmínek),

mohou se zaměstnanec i zaměstnavatel domáhat, aby rozhodčí soud (§§ 2 a

násl.) určil právní následky takového zásahu. Rozhodčí soud může při

tom podmínky pracovní smlouvy upraviti nově; je-li v zájmu nerušeného

chodu závodu, aby se zaměstnanec již nevrátil na své pracovní místo,

může na návrh zaměstnavatelův prohlásiti pracovní poměr za vypověděný

podle obdoby odstavce 2.



(5) Při úpravě pracovních podmínek podle předchozího odstavce přihlédne

rozhodčí soud zejména k obsahu pracovních smluv obdobného druhu v

jiných podnicích téhož nebo příbuzného odvětví a určí práva a závazky

stran podle zásad slušnosti a účelnosti. Zruší-li rozhodčí soud v rámci

nové úpravy pracovních podmínek některý závazek zaměstnavatelův nebo

prohlásí-li pracovní poměr za vypověděný, může přiznati zaměstnanci

přiměřené odškodnění, nikoliv však více než částku 30.000 Kčs.



(6) Budou-li nároky zaměstnance vyrovnávány podle ustanovení tohoto

paragrafu, nepříslušejí mu ze zásahů do pracovního poměru jakékoliv

další nároky vůči třetí osobě. Platba, provedená zaměstnavatelem,

nezakládá pro něho regresních nároků proti komukoliv.



§ 2



Rozhodování o sporech mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, které

vzejdou ze zásahů do pracovního poměru, dotčených v § 1, zejména o tom,

zda pracovní poměr je zrušen a kterým dnem, o nové úpravě pracovních

podmínek, jakož i o nároku zaměstnancovu na náhradu (odškodnění), je

výlučně příslušný rozhodčí soud. Žaloba musí býti podána do tří měsíců

ode dne, kdy rozhodčí soud zahájí činnost (§ 3 odst. 3), jinak veškeré

nároky podle § 1 zaniknou.



§ 3



(1) Rozhodčí soudy příslušné k rozhodování podle §§ 1 a 2 se zřizují v

sídlech okresních úřadů ochrany práce pro jejich obvody. Ministr

spravedlnosti se však zmocňuje, aby v dohodě s ministrem sociální péče

vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení stanovil, že rozhodčí soud

vykonává působnost pro obvod několika okresních úřadů ochrany práce.



(2) Místní příslušnost rozhodčího soudu řídí se podle pracovního místa

zaměstnance v době, kdy došlo k zásahu do pracovního poměru, dotčenému

v § 1.



(3) Den, kdy rozhodčí soud zahájí činnost, vyhlásí jeho předseda v

Úředním listě.



- Text upraven s přihlédnutím k úst. zák. č. 153/1946 Sb.



§ 4



(1) Rozhodčí soud se skládá z předsedy, jeho náměstka, potřebného počtu

soudců z povolání a z přísedících z řad zaměstnanců a zaměstnavatelů a

jejich náhradníků.



(2) Předsedou rozhodčího soudu, jeho náměstka a ostatní soudce z

povolání jmenuje vláda na návrh ministra spravedlnosti z řad soudců z

povolání činných v obvodu okresního úřadu ochrany práce, přihlížejíc k

jejich znalosti pracovního práva.



(3) Přísedící z řad zaměstnanců a zaměstnavatelů a jejich náhradníky

jmenuje ministr sociální péče, a to přísedící a náhradníky z řad

zaměstnanců na návrh příslušného orgánu jednotného odborového hnutí a

přísedící a náhradníky z řad zaměstnavatelů na návrh příslušného orgánu

zájmového zastoupení zaměstnavatelů.



(4) Přísedícím rozhodčího soudu může býti jmenován, kdo



a) je československým státním občanem,



b) je starší 30 let,



c) není vyloučen ze zápisů do stálých seznamů voličských,



d) bydlí v obvodu příslušného rozhodčího soudu.



(5) Ustanovení tohoto zákona o přísedících platí, není-li jinak

stanoveno, též o jejich náhradnících.



- Text upraven s přihlédnutím k úst. zák. č. 153/1946 Sb.



§ 5



(1) Ministr sociální péče zprostí po slyšení příslušného orgánu (§ 4

odst. 3) přísedící rozhodčího soudu funkce, nejsou-li již příslušníky

zájmové skupiny, z níž byli jmenováni.



(2) Ministr sociální péče zbaví přísedícího rozhodčího soudu funkce,

zanedbává-li trvale povinnosti souvisící s výkonem funkce nebo bude-li

vyloučen ze zápisu do stálých seznamů voličských.



(3) Přísedící rozhodčího soudu může se vzdáti funkce jen z důležitých

důvodů, o nichž rozhodne ministr sociální péče po slyšení orgánu, který

přísedící navrhl.



- Text upraven s přihlédnutím k úst. zák. č. 153/1946 Sb.



§ 6



Přísedící rozhodčího soudu slíbí jednou pro vždy do rukou předsedy, že

budou vykonávati funkci podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a

neprozradí úřední tajemství porad a hlasování.



§ 7



(1) Přísedící rozhodčího soudu je povinen dostaviti se včas k jednání

soudu a účastniti se ho až do konce.



(2) Přísedícímu, který zanedbal své povinnosti podle odstavce 1, uloží

předseda senátu z úřední povinnosti nebo na návrh stran náhradu nákladů

tím způsobených.



§ 8



(1) Rozhodčí soud jedná a rozhoduje v tříčlenných senátech, složených z

předsedy nebo jeho náměstka nebo jiného soudce z povolání. Jako

předsedy senátu a ze dvou přísedících, z nichž jeden je z řad

zaměstnanců a druhý z řad zaměstnavatelů. Senáty sestavuje a povolává k

jednání předseda rozhodčího soudu, přihlížeje k tomu, aby přísedící

byli pokud možno příbuzného povolání jako jsou strany.



(2) O vyloučení a odmítnutí předsedy senátu rozhodčího soudu a

přísedících platí obdobně předpisy platné pro vyloučení a odmítnutí

soudce v civilním řízení sporném.



(3) O odmítnutí přísedícího rozhodne předseda rozhodčího soudu, o

odmítnutí předsedy senátu rozhodčího soudu předseda vrchního rozhodčího

soudu.



§ 9



(1) Návrhy, stížnosti a žaloby mohou býti podány u rozhodčího soudu

písemně nebo do protokolu.



(2) Strany se mohou před rozhodčím soudem dáti zastupovati zmocněnci.

Zmocněncem může býti každá svéprávná osoba, která je způsobilá před

soudem jednati a není pokoutníkem.



§ 10



(1) Rozhodčí soud provede řízení, šetře obdobně ustanovení civilního

řízení soudního před soudy okresními, vyjímajíc řízení ve věcech

nepatrných. Řízení před rozhodčími soudy jest veřejné. Rozhodčí soud má

dříve než vydá rozhodčí výrok, slyšeti strany. Může vyslýchati svědky a

znalce a vzíti je do přísahy. Křivá výpověď je trestná jako křivá

výpověď před řádným soudem.



(2) Nedostaví-li se strana k jednání, provede se řízení v její

nepřítomnosti. Nedostaví-li se obě strany, nastává klid řízení. Na to

buďtež obě strany v obsílce upozorněny.



(3) O nákladech řízení platí zásady soudního řízení sporného.



(4) Soudy a orgány veřejné správy jsou povinny vyhověti dožádáním

rozhodčího soudu.



§ 11



(1) Rozhodčí soud se usnáší většinou hlasů. Porada se koná v

nepřítomnosti stran. Předseda senátu hlasuje naposledy.



(2) Nález vyhlásí předseda senátu rozhodčího soudu v témže jednání.

Nález má obsahovati výrok, odůvodnění a poučení o opravných

prostředcích. Nález budiž do osmi dnů ode dne vyhlášení písemně

vyhotoven, podepsán předsedou senátu a doručen pak stranám.



§ 12



Proti nálezu rozhodčího soudu je přípustné odvolání pro vady řízení,

nesprávné hodnocení provedených důkazů nebo nezákonnost k vrchnímu

rozhodčímu soudu. Proti výroku o nákladech je přípustna stížnost.

Odvolání (stížnost) musí býti podáno do patnácti dnů ode dne doručení

nálezu u rozhodčího soudu, který nález vydal, a to odvolání ve dvou

stejnopisech.



§ 13



(1) Vrchní rozhodčí soudy se zřizují v sídlech zemských soudů. Skládají

se z předsedy, jeho náměstka, z potřebného počtu soudců z povolání a z

přísedících z řad zaměstnanců a zaměstnavatelů a jejich náhradníků.



(2) Předsedu vrchního rozhodčího soudu (jeho náměstka) a ostatní soudce

z povolání jmenuje vláda na návrh ministra spravedlnosti.



(3) Přísedící vrchního rozhodčího soudu z řad zaměstnanců a

zaměstnavatelů jmenuje ministr sociální péče, a to přísedící z řad

zaměstnanců na návrh příslušného orgánu jednotného odborového hnutí a

přísedící z řad zaměstnavatelů na návrh příslušného orgánu zájmového

zastoupení zaměstnavatelů.



(4) Ustanovení § 4 odst. 4 a 5 a §§ 5, 6 a 7 platí přiměřeně.



- Text upraven s přihlédnutím k úst. zák. č. 153/1946 Sb.



§ 14



(1) Vrchní rozhodčí soud rozhoduje v pětičlenném senátu, který se

skládá z předsedy (jeho náměstka), dvou soudců z povolání a dvou

přísedících z nichž jeden je z řad zaměstnanců a druhý z řad

zaměstnavatelů. Ustanovení § 8 odst. 1 věta druhá platí obdobně.



(2) O vyloučení a odmítnutí členů vrchního rozhodčího soudu platí

obdobně ustanovení § 8 odst. 2; o odmítnutí předsedy senátu a ostatních

soudců z povolání rozhodne president příslušného zemského soudu, o

odmítnutí přísedících z řad zaměstnanců a zaměstnavatelů předseda

vrchního rozhodčího soudu.



§ 15



Pro řízení před vrchním rozhodčím soudem platí přiměřené předpisy o

řízení odvolacím před řádnými soudy, pokud není jinak stanoveno.



§ 16



(1) Bylo-li odvolání podáno opožděně, odmítne je předseda senátu

rozhodčího soudu. Jinak doručí stejnopis odvolání odpůrci, který může

podati do patnácti dnů ode dne doručení odvolací sdělení ve dvou

stejnopisech.



(2) Podal-li odpůrce odvolací sdělení nebo prošla-li marně lhůta k jeho

podání, předloží předseda senátu rozhodčího soudu odvolání se všemi

spisy vrchnímu rozhodčímu soudu.



§ 17



(1) Vrchní rozhodčí soud usnáší se většinou hlasů; předseda hlasuje

naposledy.



(2) Nález budiž do osmi dnů písemně vyhotoven, podepsán předsedou

senátu a doručen pak stranám.



(3) Nález vrchního rozhodčího soudu jest konečný.



§ 18



Nabude-li vrchní rozhodčí soud přesvědčení, že odvolání bylo podáno

zřejmě bezdůvodně, uloží straně, která je podala, náhradu nákladů

vrchního rozhodčího soudu, spojených s projednáním odvolání. Výše

těchto nákladů bude stanovena podle směrnic, které vydá ministr

spravedlnosti v dohodě s ministrem sociální péče a ministrem financí.



- Text upraven s přihlédnutím k úst. zák. č. 153/1946 Sb.



§ 19



Pravomocné nálezy rozhodčích soudů a vrchního rozhodčího soudu a smíry

před nimi ujednané jsou vykonatelné soudní exekucí.



§ 20



(1) Funkce přísedících rozhodčího soudu a vrchního rozhodčího soudu z

řad zaměstnanců a zaměstnavatelů jest čestná. Přísedící má však nárok

na náhradu hotových vydání a po případě ušlé mzdy (platu). Nárok na

náhradu musí býti uplatněn do patnácti dnů po dni zasedání u předsedy

rozhodčího soudu, po případě vrchního rozhodčího soudu a ten rozhodne s

konečnou platností.



(2) Přísedícím rozhodčího soudu a vrchního rozhodčího soudu z řad

zaměstnanců musí zaměstnavatelů poskytnouti volný čas k výkonu funkce.



§ 21



(1) Náklady spojené se zřízením a činností rozhodčích soudů a vrchního

rozhodčího soudu hradí stát. Odměny předsedům (jejich náměstkům) a

soudcům z povolání určí směrnice, které vydá ministr spravedlnosti v

dohodě s ministrem financí.



(2) Dohled nad rozhodčími soudy a vrchním rozhodčím soudem přísluší

presidentům zemských soudů, v jejichž obvodu je sídlo rozhodčího soudu.

Nejvyšší dohled přísluší ministerstvu spravedlnosti obdobně podle

ustanovení, které platí o dozoru nad řádnými soudy.



(3) Kancelářské místnosti a kancelářské zaměstnance pro rozhodčí soudy

obstará president krajského soudu, v jehož obvodu je rozhodčí soud

zřízen a pro vrchní rozhodčí soudy president příslušného zemského

soudu.



§ 22



(1) Soudní řízení ve sporech mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, které

vzešly ze zásahů do pracovního poměru, dotčených v § 1 tohoto zákona,

zahájena přede dnem, kdy tento zákon nabývá účinnosti, a dosud zákona,

zahájená přede dnem, kdy tento zákon nabývá účinnosti, a dosud

pravomocně neskončená, se zastavují; náklady stran se navzájem zrušují.

O tom vyrozumí soud strany.



(2) Byly-li sporné otázky, které vzešly mezi zaměstnancem a

zaměstnavatelem ze zásahů do pracovního poměru, dotčených v § 1, a to

došlo-li k nim z důvodů uvedených v § 1 odst. 1 a 2 tohoto zákona,

vyřízeny smírem nebo pravomocným soudním rozsudkem přede dnem, kdy

tento zákon nabývá účinnosti, může se strana, jejíž práva nebo závazky

byly upraveny odchylně od ustanovení § 1, domáhati žalobou u rozhodčího

soudu (§§ 2 a násl.) přezkoumání věci a nového rozhodnutí. Žaloba musí

býti podána ve lhůtě, stanovené v § 2 tohoto zákona. Toto ustanovení se

netýká sporných otázek, které byly na Slovensku pravoplatně rozhodnuty

podle nařízení č. 69/1945 Sb. n. SNR.



§ 23



Ustanovení tohoto zákona neplatí pro osoby, na něž vztahují se předpisy

dekretu presidenta republiky ze dne 4. října 1945, č. 105 Sb., o

očistných komisích pro přezkoumání činnosti veřejných zaměstnanců,

jakož i pro osoby, na něž se vztahuje zákon ze dne 11. dubna 1946, č.

83 Sb., o pracovních (učebních) poměrech Němců, Maďarů, zrádců a jejich

pomahačů.



§ 24



(1) Kde se v tomto zákoně mluví o Úředním listě, na Slovensku se tím

rozumí Úřední Věstník.



(2) Zmocnění, daná tímto zákonem vládě, vykonává na Slovensku Sbor

pověřenců, zmocnění daná ministrům vykonávají na Slovensku ministři v

dohodě s příslušnými pověřenci.



§ 25



Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedou jej ministři

sociální péče a spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.



- Text upraven s přihlédnutím k úst. zák. č. 153/1946 Sb.