o platech zatimních a suplujících profesorů státních střed. škol


Published: 1919

Subscribe to a Global-Regulation Premium Membership Today!

Key Benefits:

Subscribe Now for only USD$20 per month, or Get a Day Pass for only USD$4.99.
275/1919 Sb.



Zákon



ze dne 23. května 1919



o platech zatímních a suplujících profesorů státních středních škol.



Změna: 541/1919 Sb.



Podle usnesení Národního shromáždění se nařizuje:



§ 1.



Zatímními profesory podle tohoto zákona jest rozuměti bez rozdílu

pohlaví dosavadní zatímní profesory státních škol středních a

obchodních, kteří vykonali předepsanou zkoušku profesorskou

(způsobilosti učitelské na středních školách).



§ 2.



Suplujícími profesory podle tohoto zákona jest rozuměti bez rozdílu

pohlaví ony kandidáty učitelství středoškolského, kteří nemají

ustanovené úplné způsobilosti učitelské a jimž bylo výjimečně na dobu

přechodnou svěřeno vyučování na školách středních neb obchodních.



§ 3.



Zatímní profesoři obdrží, vyhovují-li svou kvalifikací zákonitým

podmínkám, v prvém roce (čekatelském) své služby požitky nejnižšího

stupně X. hodnostní třídy bez místního přídavku, od počátku druhého

roku služebního plné požitky X. hodnostní třídy vesměs jako adjutum.



§ 4.



zrušen



§ 5.



Suplujícím profesorům příslušejí jako adjutum požitky nejnižšího stupně

XI. hodnostní třídy bez místního přídavku.



§ 6.



zrušen



§ 7.



Zvláštní kategorie skutečných učitelů tělocviku a hudby a učitelek

lycejních, jakož i provisorních učitelů se odstraňuje a platí pro ně

táž ustanovení jako pro ostatní učitele.



§ 8.



Suplující profesoři, kteří vykonají do dvou let od svého ustanovení

předepsanou zkoušku profesorskou a vyhovují svou kvalifikací zákonitým

podmínkám, budou ustanoveni zatímním profesory a celá služební doba

jejich se jim započítá plným rozsahem pro dosažení vyšších stupňů

platových.



§ 9.



Ze služební doby dosavadních skutečných učitelů tělocviku a hudby a

učitelek lycejních nepočítá se do výměry pětiletních přídavků tolik

let, o kolik let byla jejich studia kratší než studia profesorů vědních

oborů.



§ 10.



Ze služby na školách nižší kategorie, státních nebo nestátních s právem

veřejnosti jest započítati profesorům pro postup do vyšších stupňů

platových služební dobu po úplné aprobaci pro školy střední neb

obchodní, a to dvěma třetinami.



§ 11.



Služební doba, za kterou byla udělena kvalifikace méně uspokojivá nebo

neuspokojivá, není započítatelná pro postup do vyšších stupňů

platových.



§ 12.



Neměl-li zatímní profesor (suplující profesor) po dvě léta za sebou

jdoucí kvalifikace aspoň dobré, propustí se ze služby.



§ 13.



Při přechodu z nestátních středních a obchodních škol s právem

veřejnosti, jakož i ze škol státních nebo nestátních s právem

veřejnosti, jež jsou na roveň postaveny školám středním, počítá se

služební doba tak, jako by byla odsloužena na státních školách

středních (obchodních).



§ 14.



Mimořádné přídavky, diety, cestovní poplatky, náhrada stěhovacích výloh

a jiné výhody, jichž se poskytuje všem státním úředníkům podle

hodnostních tříd nebo podle výše jejich služného, přiznávají se

zatímním profesorům (suplujícím profesorům) stejnou částkou jako

ostatním státním úředníkům, požívajícím téhož platu, dvouleté přídavky

v to počítajíc, avšak ne nižší než podle XI. hodnostní třídy.



§ 15.



Stal-li se zatímní profesor (suplující profesor) neschopným ke službě

úrazem nebo těžkým a nezhojitelným onemocněním při vykonávání služby

bez své vlastní viny, má nárok na výslužné ve výši posledního adjuta

nebo remunerace. Po smrti zatímního profesora (suplujícího profesora)

mají pozůstalí ve zvláště pozoruhodných případech nárok na zaopatřovací

požitky podle ustanovení platných pro IX. hodnostní třídu.



§ 16.



Všichni zatímní profesoři (suplující profesoři) státních škol středních

i obchodních, čítajíc k nim také ty, kteří od 1. července 1918 byli

jmenováni skutečnými učiteli, obdrží výpomoc jednou pro vždy, a to ti,

kteří slouží méně než dvě léta, 600 K, více než dvě léta a méně než

čtyři léta, 800 K, více než čtyři léta, 1000 K; kromě toho dostanou na

manželku a každé nezaopatřené dítko po 200 K.



§ 17.



Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1919.



§ 18.



Provésti tento zákon se ukládá ministru školství a národní osvěty a

ministru financí.



T. G. Masaryk v. r.



Švehla v. r.,



v zastoupení ministerského předsedy.



Habrman v. r.



Dr. Rašín v. r.