298/1921 Sb.
Nařízení
vlády republiky Československé
ze dne 25. srpna 1921,
kterým se upravují na základě §u 7 zák. ze dne 17. prosince 1919, č. 3
Sb. z. a n. z r. 1920 na Slovensku odpočivné a zaopatřovací požitky
bývalých státních zaměstnanců a jich pozůstalých systému uherského,
zařizuje súčtování záloh řečeným osobám na tuto úpravu poskytnutých,
připravuje provedení zákona ze dne 3. března 1921, č. 99 Sb. z. a n., a
zavádějí ve smyslu čl. X. zák. ze dne 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a
n. z r. 1920, některá pravidla platná na území republiky mimo Slovensko
a Podkarpatskou Rus.
Článek I.
Odpočivné požitky státních zaměstnanců systému uherského, vstoupivších
do výslužby před 31. srpnem 1919, zaopatřovací požitky pozůstalých po
těchto pensistech a zaopatřovací požitky pozůstalých po státních
zaměstnancích systému uherského zemřelých v činné službě před 1. srpnem
1919.
A.
Úprava odpočivných a zaopatřovacích požitků státních zaměstnanců
systému uherského podle ustanovení zák. ze dne 17. prosince 1919, č. 3
Sb. z. a n. z r. 1920.
§ 1.
Odpočivné požitky státních úředníků, soudců, státních učitelů, dále
státních zaměstnanců náležejících do kategorie sluhů (podúředníků a
sluhů) a dělníků zmíněných v §u 1 zák. čl. LXV:1912, pokud osoby ty
vstoupily do výslužby před 31. srpnem 1919, zaopatřovací požitky
pozůstalých po těchto pensistech a zaopatřovací požitky pozůstalých po
shora vyjmenovaných zaměstnancích zemřelých v činné službě před 1.
srpnem 1919 zvyšují se počínajíc dnem 1. září 1919 o 80 %.
Zvýšení to však nesmí činiti u zaměstnanců méně než 1000 K a více než
2400 K, u vdov méně než 700 K a více než 1600 K, u oboustranně
osiřelých sirotků dohromady méně než 350 K a více než 1600 K a u
sirotků bez otce pro každého z nich méně než 140 K a více než 320 K; u
všech těchto sirotků pak dohromady více než 1600 K ročně.
Zvýšení pro všechny sirotky dohromady nesmí přesahovati zvýšení, jež
náleží nebo by náleželo matce.
Do tohoto zvýšení započtou se dary a přídavky z milosti k odpočivným a
zaopatřovacím požitkům povolené.
§ 2.
Státním podúředníky a sluhy ve smyslu tohoto nařízení rozuměti jest
podúředníky, manipulanty a sluhy požívající pravidelných
(systemisovaných) platů z prostředků státních, diurnisty (dle zák. čl.
LXV:1912), mužstvo finanční stráže, mužstvo strážního personálu uherské
státní policie (uniformované i civilně policejní) a uherské státní
pohraniční policie, policejní agenty, vězeňské dozorce trestnic a
věznic u sedrií a mužstvo a kancelářské sluhy u četnictva.
Za státní učitele jest pokládati osoby učitelské jmenované panovníkem
aneb ministrem při ústavech státních a erárních či státem
subvencovaných, pokud jim byly aktivní požitky vypláceny zcela z
prostředků státních. Pod ustanovení tohoto nařízení spadají též školní
inspektoři a vrchní ředitelé (§ 1, č. 3., nař. vlády republiky
Československé ze dne 6. července 1920, č. 428 Sb. z. a n.) a učitelské
osoby zmíněné v § 10 zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 269 Sb. z. a n.,
pokud zemřely v činné službě neb byly dány na odpočinek před
rozhodnutím o ustanovení do úřadu dle citov. Zákona, nejpozději však do
30. dubna 1920. Pensijní předpisy o učitelích, kteří jsou členy
církevních řádů, se tímto nařízením nemění. Nařízení tomuto podléhají i
zaměstnanci poštovního a telegrafního ústavu; vyloučeni jsou však ti
bývají poštovní zaměstnanci, kteří nemají požitků zaopatřovacích
výlučně z prostředků státních.
Na všechny jiné než zde uvedené státní zaměstnance, zejména ty, jichž
pensijní požitky byly dosud upravovány nařízeními, a na železniční
poživatele dar z milosti se vztahují pouze ustanovení §u 10 tohoto
nařízení.
Požitky zaměstnanců drah státních a postátněných, jakož i železničních
percipientů darů z milosti se tímto nařízením neupravují.
Dětmi rozuměti jest:
1. dle uherských zákonů oprávněné syny zaměstnanců jmenovaných v §§ 1 a
2 tohoto nařízení, pokud jsou nezaopatřeni, a to nejdéle do dokonaného
21. roku, studují-li však na učilišti s řádným prospěchem, až do
dokonaného 24. roku;
2. dle uherských norem oprávněné dcery státních zaměstnanců jmenovaných
v §§ 1 a 2 tohoto nařízení, pokud jsou nezaopatřeny, až do dokonaného
24. roku.
Po uvedené době může se příspěvek na výchovu povoliti zcela neb z části
všem uvedeným dětem, jen jsou-li nemajetny a nad to pro těžkou tělesnou
neb duševní chorobu úplně neschopny samostatně si opatřiti výživu.
Prodloužení hranice věkové u sirotků po státních zaměstnancích z
kategorie podúředníků a sluhů nezakládá nároku na doplatky za dobu před
1. zářím 1919.
§ 3.
Požitky tvořícími základ 80 %ního zvýšení rozuměti jest u pensistů
podléhajících zákonnému čl. LXV:1912 stálá zaopatření vyjmenovaná v §
8, odst. druhém, tohoto zákonného článku (s bytnou pensí), u pensistů
starších neb z působnosti tohoto zákonného článku vyňatých řádné stálé
výslužné ve smyslu ustanovení zvláštních zákonů a pravidel pro ně
platných; válečná podpora nevčítá se do základu pro zvýšení.
§ 4.
Po dobu mimořádných poměrů způsobených válkou nekonají se obvyklé
měsíční srážky (zárobkové daně IV. třídy s nemocniční přirážkou a
kolkovného z kvitancí), avšak částky dosud sražené, resp. v kolcích
zapravené se nevrátí.
§ 5.
Vedle požitků zvýšených dle ustanovení §u 1 tohoto nařízení náleží od
1. září 1919 podle nařízení vlády republiky Československé ze dne 23.
června 1919, č. 349 Sb. z. a n., měsíčně splatná výpomoc, jejíž roční
obnos stanoví se takto:
1. pro pensionované státní úředníky a soudce zařaděné do některé
hodnostní třídy a státní učitele s výslužným (zvýšeným dle § 1 tohoto
nařízení) i s případným přídavkem z milosti
a) od více než 1000 K až včetně 2000 K 936 K
b) od více než 2000 K až včetně 17.200 K 984 K
2. pro vdovy po státních úřednících, soudcích a státních učitelích s
vdovskou pensí (zvýšenou dle § 1) i s případným přídavkem z milosti a
pod.
a) až včetně 1000 K 612 K
b) od více než 1000 K až včetně 2000 K 756 K
c) od více než 2000 K až včetně 6000 K 900 K
3. pro pensionované zřízence z kategorie podúředníků a sluhů
jmenovaných v § 2 tohoto nařízení 564 K
4. pro vdovy po státních zřízencích z kategorie podúředníků a sluhů 336
K
5.
a) pro státní zřízence ve výslužbě náležející do kategorie dělnictva
468 K
b) pro vdovy po těchto zřízencích 288 K
6. pro manželské sirotky po státních úřednících a soudcích zařaděných
do některé hodnostní třídy a po státních učitelích, a to pro děti bez
rodičů nebo těmto na roveň postavené, které mají zvýšený příspěvek na
výchovu až včetně 3000 K, a pro děti bez otce, které mají takovýto
příspěvek na výchovu až včetně 600 K i s případnými příspěvky z milosti
a) pro každého sirotka bez rodičů 468 K
b) pro každého sirotka bez otce 288 K
7. pro manželské sirotky po státních zřízencích z kategorie
podúředníků, sluhů a dělníků, a to:
a) pro každého sirotka bez rodičů 240 K
b) pro každého sirotka bez otce 192 K
a to všem shora pod číslem 6. a 7. uvedeným až do dovršení normálního
věku, jenž přichází v úvahu dle zaopatřovacích norem platných pro
dotyčnou kategorii státních zaměstnanců s modifikaci uvedenou v § 2,
odst. sedmém, tohoto nařízení.
§ 6.
Vedle požitků v předchozích paragrafech stanovených náleží státním
pensistům uvedeným v §§ 1 a 2 tohoto nařízení od 1. září 1919 zvláštní
příplatky pro nezaopatřené děti a manželku podle těchto zásad:
a) příplatek na děti náleží jen, pokud by měly po smrti bývalého
zaměstnance nárok na příspěvek na výchovu jako děti bez otce nebo bez
rodičů;
b) příplatek činí ročně pro manželku 400 K a pro každé dítě, náleží-li
bývalý zaměstnanec do kategorie státních úředníků (učitelů) 288 K,
náleží- li do jiné kategorie 192 K, a nesmí pro manželku a všechny děti
dohromady přesahovati drahotní přídavek zaměstnanců;
c) požadavek tohoto přídavku, jakož i zánik jeho, pokud se týče
okolností podmiňujících změnu výměry přídavků, musí oprávněný nebo
osoba ku přijetí platů oprávněná hlásiti před nejbližším dnem
splatnosti vyplácejícímu úřadu, který změnu provede a ku přezkoušení a
dodatečnému schválení poukazujícímu úřadu oznámí;
d) ženští zaměstnanci nemají nároku na příspěvek ročních 400 K pro
manžela;
e) příplatky vyplácející se měsíčně; částky, jež by pensista na těchto
příplatcích neoprávněně přijal, srazí se z jeho odpočivného.
§ 7.
Vedle požitků zvýšených dle ustanovení §u 1 a požitků uvedených v §§ 4
až 6 tohoto nařízení náleží osobám uvedeným v §§ 1 a 2 tohoto nařízení
podle nařízení vlády republiky Československé ze dne 17. října 1919, č.
549 Sb. z. a n., mimořádná (čtvrtletní) peněžní výpomoc k 1. listopadu
1919 dle těchto pravidel:
Předpoklady nároku a výměry řídí se dle poměrů dne 1. listopadu 1919;
základ pro vyměření tvoří požitky dle § 1 tohoto nařízení zvýšené.
Výměry dle nařízení ministerstva financí z 19. listopadu 1917, č. 450
ř. z., činí:
u osob v § 5, č. 1., lit. a), tohoto nařízení uvedených 120 K
u osob v § 5, č. 1., lit. b), tohoto nařízení uvedených 126 K
u osob v § 5, č. 2., lit. a), tohoto nařízení uvedených 80 K
u osob v § 5, č. 2., lit. b), tohoto nařízení uvedených 96 K
u osob v § 5, č. 2., lit. c), tohoto nařízení uvedených 114 K
u osob v § 5, č. 3., tohoto nařízení uvedených 100 K
u osob v § 5, č. 4., tohoto nařízení uvedených 80 K
u osob v § 5, č. 5., lit. a), tohoto nařízení uvedených 80 K
u osob v § 5, č. 5., lit. b), tohoto nařízení uvedených 60 K
u osob v § 5, č. 6., lit. a), tohoto nařízení uvedených 60 K
u osob v § 5, č. 6., lit. b), tohoto nařízení uvedených 40 K
u osob v § 5, č. 7., lit. a), tohoto nařízení uvedených 40 K
u osob v § 5, č. 7., lit. b), tohoto nařízení uvedených 30 K
Tato peněžní výpomoc přísluší týmž osobám a v témž rozsahu i na další
dobu (k 1. únoru 1920).
§ 8.
Na místo mimořádné peněžní výpomoci stanovené v předchozím paragrafu
náležejí týmž osobám a podle týchž zásad výpomoci měsíční ve stejných
částkách dnem 1. dubna 1920 počínajíc (zákon ze dne 9. dubna 1920, č.
214 Sb. z. a n., zákon ze dne 15. července 1920, č. 446 Sb. z. a n., a
§ 5 zákona ze dne 25. listopadu 1920, č. 625 Sb. z. a n.).
Vedle měsíčních výpomocí stanovených v předchozím odstavci náležejí
ještě týmž osobám a podle týchž zásad i v téže výši dnem 1. listopadu
1920 počínajíc měsíční nouzové výpomoci (§ 2 zák. ze dne 25. listopadu
1920, č. 625 Sb. z. a n.), s úchylkou, že nouzové výpomoci náležejí
sazbou příslušného nejvyššího stupně také zaměstnancům, kteří mají
zaopatřovací požitky přesahující hranice vymezené pro nárok na výpomoci
dosavadní.
§ 9.
U zaměstnanců a jejich pozůstalých, kteří vedle odpočivných
(zaopatřovacích) požitků berou úrazovou rentu, započte se do zvýšení
úrazová renta, pokud by odpočivné (zaopatřovací) požitky spolu s rentou
a se zvýšením činily více než 1 1/2 násobek maximálních sazeb uvedených
v § 1 tohoto nařízení, leč s výhradou, že se jim musí dostati vedle
renty zvýšení aspoň ve výši přídavků, jež se jim doplácejí za dobu od
1. října 1918 až do 31. srpna 1919 podle zákona ze dne 15. května 1919,
č. 260 Sb. z. a n. (§ 13 tohoto nařízení) a podle nařízení vlády
republiky Československé ze dne 8. srpna 1919, č. 484 Sb. z. a n.
§ 10.
Státním pensistům, na které se toto nařízení jinak nevztahuje (§ 2,
odst. pátý, tohoto nařízení), poukázati jest z výhod v §§ 4 až 9 tohoto
nařízení stanovených a za podmínek tamže i v následujícím uvedených
tyto výhody:
1. státním zřízencům ve výslužbě z kategorie dělnictva a pozůstalým, na
které se nevztahuje § 1 zák. čl. LXV:1912 výhody dle § 4, § 5, č. 5. a
7., §§ 7, 8 a 9;
2. příjemcům darů z milosti výhody dle §§ 4, 5, 7, 8 a 9 tohoto
nařízení, a to:
a)
výhoda §u 5 při darech z milosti až včetně 100 K 144 K ročně
od 100 K až včetně 800 K 192 K ročně
od 800 K výše 240 K ročně
b) výhoda dle § 7 při darech z milosti až včetně 1200 K penízem 30 K.
§ 11.
Výplata válečné podpory zavedené nařízením bývalého uherského
ministerstva ze dne 26. března 1918, č. 1250, a mimořádného drahotního
přídavku podle nař. vlády republiky Československé ze dne 8. srpna
1919, č. 484 Sb. z. a n., zastavuje se pro osoby účastné výhod v
předchozích paragrafech stanovených dnem 1. září 1919 počínajíc.
Jakékoliv obnosy vyplacené na základě obou citovaných nařízení po 31.
srpnu 1919 jest při poukázání a výplatě výhod tohoto nařízení odečísti.
Kromě toho jest sraziti všechny zálohy, které až do dne provedení této
úpravy byly percipientovi vzhledem k této úpravě vyplaceny, zejména
zálohy dle nařízení ministerstva financí ze dne 29. prosince 1920, č.
125.598/4448- 20 pens. odd., jakož i z výšky neuznané vládou
československou (Károlyiovské) a vyplacené z jakéhokoliv důvodu úřady
československými a všechny jiné zvláštní výpomoci a přídavky vyplacené
podle zákonů a nařízení československých pouze některé ze zaměstnaných
kategorií, na něž se toto nařízení vztahuje.
Případné přeplatky vzniklé výplatou zaopatřovacích požitků dětem proti
ustanovení §u 2, odst. sedmého, tohoto nařízení za dobu od 1. září 1919
do dne účinnosti tohoto nařízení nebuďtež vymáhány zpět.
§ 12.
Požitky upravené dle §§ 1 až 11 tohoto nařízení náležejí až do 31.
prosince 1920; avšak požitky tyto je každému percipientovi vypláceti
zálohou i dále, tak dlouho, dokud nebude ohledně něho provedena úprava
požitků podle ustanovení zák. ze dne 3. března 1921, č. 99 Sb. z. a n.,
který se provede zvláštním nařízením.
Do této konečné úpravy požitků podle citovaného zákona budou započítány
všechny požitky vyplacené dle ustanovení tohoto článku, lit. A., za
dobu od 1. ledna 1921 včetně.
B.
Úprava odpočivných a zaopatřovacích požitků státních zaměstnanců
systému uherského podle ustanovení zákona ze dne 15. května 1919, č.
260 Sb. z. a n., a nař. vlády republiky Československé ze dne 15. srpna
1919, č. 486 Sb. z. a n.
§ 13.
1. Státním zaměstnancům vyjmenovaným v §§ 1 a 2 tohoto nařízení, kromě
dělníků a jich pozůstalých odešedším na odpočinek dnem 30. září 1918 a
později až do 31. července 1919 včetně připlatiti jest k jejich
dosavadním požitkům, dle uherských norem vyměřeným, ode dne, od kterého
byly požitky poukázány, až do 31. srpna 1919 za každý měsíc částky
uvedené v kol. třetí následující tabulky:
A. Měl-li státní úředník a soudce zařaděný v hod. třídě neb státní
učitel roční služné
|od |14.000|až |včetně |do |18.000|K |Kč |74 |
|" |10.000|" |výlučně|" |14.000|" |" |64 |
|" |6.400 |" |" |" |10.000|" |" |77 |
|" |4.800 |" |" |" |6.400 |" |" |92 |
|" |3.600 |" |" |" |4.800 |" |" |91 |
|" |2.800 |" |" |" |3.600 |" |" |80 |
|" |2.200 |" |" |" |2.800 |" |" |66 |
|" |1.600 |" |" |" |2.200 |" |" |50 |
B. u praktikantů, elevů, soudních notářů s adjutem, suplentů a
asistentů na státních středních a nižších učilištích s méně než 4
služebními lety, asistentů (konstruktorů) vysokých škol se služební
dobou kratší 4 let; dále u diurnistů bez hodnostní třídy, plně
zaměstnaných sluhů výpomocných Kč 50
C. u všech ostatních v čl. I., A., §§ 1 a 2, jmenovaných podúředníků a
sluhů, činilo-li roční služné méně než 1.400 K Kč 50
D. činilo-li služné osob v předchozím odst. C. naznačených
více než 1400 K Kč 54
aspoň 1800 K Kč 62
E.
u soudn. notářů s platem X. hodn. třídy Kč 66
u soudn. notářů s platem IX. hodn. třídy Kč 80
F.
u suplentů a asistentů na státních středních a nižších učilištích,
asistentů (konstruktorů) vysokých škol po dokončené 4leté započitatelné
služby Kč 55
u suplentů a asistentů na státních ústavech, již byli zaměstnáni s
učitelskou povinností skutečného učitele a dosáhli určité způsobilosti
učitelské předepsané pro dotyčnou kategorii po dovršení 6leté
započitatelné služby, dále u asistentů (konstruktorů) při lékařských
fakultách s hodností doktora lékařství, při filosofických fakultách s
hodností doktora filosofie neb se schválením pro učitelský úřad na
gymnasiích a reálkách po 6leté služební době v této vlastnosti Kč 66
2. Vdovy po pensistech zmíněných v odst. 1. tohoto paragrafu tohoto
nařízení, pokud jim zaopatřovací požitky nepřipadly s dřívějším
počátečním termínem než 1. říjnem 1918, mají nárok na jednu třetinu,
sirotci bez otce i matky dohromady na jednu šestinu a sirotci bez otce
každý na jednu patnáctinu uvedené sumy podle ustanovení stanov
příslušného fondu. Přísluší tedy tento příplatek též vdovám a sirotkům
po zaměstnancích zemřelých v měsíci září 1918 v činné službě.
3. Tento příplatek nesmí s válečnou podporou činiti dohromady více
nežli drahotní přídavek, kterého a pokud ho týž zaměstnanec podle
jakýchkoli předpisů v činné službě při vstupu do výslužby pobíral, a
dlužno jej vyměřiti se zřetelem na ustanovení stanov dotyčných fondů,
resp. příslušných norem pensijních, ovšem s tou výhradou, že se naň
nebere zřetele při stanovení základu, z něhož se vyměřuje požitek
zaopatřovací a stanoví nejvyšší výměra požitků zaopatřovacích a
úmrtného neb vypočítává zvýšení pensí a drahotních přídavků dle tohoto
nařízení.
Také tohoto přídavku použíti jest ku krytí přidaných předběrků
vyplacených neoprávněně úřady československými.
Za dobu počínající 1. zářím 1919 včetně nepřísluší více tento
příplatek. Ustanovení §u 11 jest provésti též ohledně příjemců tohoto
příplatku.
Článek II.
Státní zaměstnanci systému uherského vstoupivší do výslužby dnem 31.
srpna 1919 počínajíc až včetně do 30. dubna 1920 a pozůstalí po nich,
jakož i pozůstalí po státních zaměstnancích v srpnu 1919 a později
včetně do 30. dubna 1920 v činné službě zemřelých.
§ 14.
Zaměstnancům vstoupivším do výslužby v době od 31. srpna 1919 včetně až
do 30. dubna 1920 včetně a jich pozůstalým buďte ode dne, od kterého
byly pensijní požitky poukázány, vypláceny požitky podle ustanovení
článku I., lit. A., tohoto nařízení.
Podmínkou jest, že přeložení na odpočinek stalo se z důvodu výslovně
připuštěného v příslušné uherské pensijní normě, jíž zaměstnanec
podléhal. Nerozhodno jest, zdali zaměstnanec v činné službě bral
požitky uherské aneb dle čl. XII. zák. ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb.
z. a n., provisorně požitky československé.
Ustanovení §u 11 jest také ohledně těchto osob provésti.
Rozhodnutí o tom, zdali jest ohledně toho kterého pensisty splněna
podmínka v předchozím ustanovení uvedená, přísluší příslušnému
ústřednímu úřadu. Ostatním náleží odpočivné a zaopatřovací požitky
pouze podle předpisů uherských platných dne 28. října 1918.
Přeplatky za minulou dobu následkem případného snížení požitků povstalé
se nesrážejí.
§ 15.
Pozůstalým po státních zaměstnancích zemřelých v činné službě v době od
31. srpna 1919 včetně až do 30. dubna 1920 včetně poukázány buďte
požitky dle čl. I., lit. A., tohoto nařízení.
Článek III.
Všeobecná ustanovení.
§ 16.
Percipientům, jimž se jako civilní zaopatřovací požitky vyplácí rozdíl
mezi vojenským a civilním zaopatřovacím požitkem, poukáže se na místo
dosavadního rozdílu rozdíl mezi zvýšenou pensí civilní a vojenskou.
Stejně jest postupovati i ohledně požitků, vyplácených podle zákona ze
dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných
poškozenců, a ohledně drahotních přídavků a výpomocí.
§ 17.
Po rozumu §u 6 zák. ze dne 17. prosince 1919, č. 3 Sb. z. a n. z r.
1920, vyhrazuje si vláda právo snížiti, po případě zrušiti ve vhodné
době podle drahotních poměrů výhody, stanovené v §§ 4, 5, 6, 7, 8 a 10
tohoto nařízení.
§ 18.
Výhody tímto nařízením stanovené náležejí jen osobám, jichž odpočivné a
zaopatřovací požitky byly zatímně převzaty státem československým a
které se dožily dne počátku účinnosti tohoto nařízení.
Pro berní okresy, resp. jich části přivtělené teprve dnem 1. září 1919
a později k republice Československé ustanoví ministerstvo s plnou mocí
pro Slovensko v den, v němž počaly působiti československé úřady
likvidující pensijní požitky a od kterého poukazovati jest výhody tímto
nařízením stanovené.
Převzatým percipientům, jichž požitky byly původně předepsány u cizích
likvidatur a teprve později převzaty k výplatě československým státem,
dlužno poukázati výhody zaváděné tímto nařízením teprve ode dne, kdy
výplatu převzal stát československý.
§ 19.
Uherská zákonná ustanovení odporující ustanovením zákonů republiky
Československé prováděným tímto nařízením, zejména zák. čl. XXXII:1875,
XI:1885 a LXV:1912, se zrušují.
§ 20.
Provedení tohoto nařízení ukládá se ohledně percipientů odpočivných a
zaopatřovacích požitků vyplácených dříve aneb ještě nyní státními
berními úřady, jakož i ohledně zatímně převzatých pensí příslušníků
bývalých centrál generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě.
Ohledně ostatních kategorií pensistů, jichž požitky nebyly původně
vypláceny státními berními úřady, provedou toto nařízení úřady požitky
vyměřující v dohodě s příslušným úřadem finančním.
Předpisy o výplatě pensijních požitků do ciziny zůstávají až na další
beze změny.
Nařízení toto třeba provésti tak, aby výhody vypočitatelné dle
ciferních základů známých likvidujícím úřadům byly po súčtování dle §
11 tohoto nařízení poukázány s urychlením bez ohledu na déle trvající
provádění §u 6 tohoto nařízení, kterýž jest provésti teprve poté.
O každém percipientu jest založiti přesný záznam o výhodách přiznaných
mu na základě tohoto nařízení, aby tím usnadněna byla kontrola i
konečné súčtování při provádění zák. ze dne 3. března 1921, č. 99 Sb.
z. a n. Jde- li o percipienty zmíněné v § 14 tohoto nařízení, doručiti
jest po jednom opisu záznamu vojenské pensijní likvidatuře v Praze a
příslušnému zemskému úřadu pro péči o válečné poškozence.
§ 21.
Toto nařízení nabývá účinnosti prvním dnem měsíce následujícího po
vyhlášení. Provedením jeho pověřují se všichni ministři kromě ministra
železnic.
Černý v. r.
Dr. Popelka v. r.
Dr. Kovařík v. r.
Dr. Burger v. r.
Dr. Fatka v. r.
Dr. Beneš v. r.
Dr. Šusta v. r.
Dr. Gruber v. r.
Dr. Mičura v. r.
Husák v. r.
Dr. Fajnor v. r.
Dr. Procházka v. r.
Dr. Brdlík v. r.
Dr. Hotowetz v. r.,
též za ministra Hanačíka.