247/1922 Sb.



Nařízení



vlády republiky Československé



ze dne 8. srpna 1922,



kterým se na Slovensku provádí zákon ze dne 3. března 1921, čís. 99 Sb.

z. a n., o odpočivných a zaopatřovacích požitcích státních zaměstnanců

a pozůstalých po nich.



HLAVA I.



Na základě článku I. zákona ze dne 3. března 1921, čís. 99 Sb. z. a n.,

a druhého odstavce §u 1 nařízení vlády republiky Československé ze dne

15. července 1921, čís. 234 Sb. z. a n., upravují se požitky bývalých

státních zaměstnanců systému uherského a pozůstalých po nich s

účinností od 1. ledna 1921, jak následuje:



§ 1.



Na osoby vyjmenované v článku I. zákona ze dne 3. března 1921, čís. 99

Sb. z. a n., včetně osob uvedených v §u 3 tohoto nařízení, pokud byly

účastny výhod dle nařízení vlády ze dne 25. srpna 1921, čís. 298 Sb. z.

a n., rozšiřuje se za podmínek v lit. a) a b) shora citovaného

zákonného ustanovení uvedených s účinností od 1. ledna 1921 platnost

některých ustanovení zákona ze dne 17. prosince 1919, čís. 2 Sb. z. a

n. z r. 1920, podle zmocnění daného článkem X. téhož zákona, jakož i

platnost zákona ze dne 7. října 1919, čís. 541 Sb. z. a n., s

modifikacemi uvedenými v zákonu ze dne 3. března 1921, čís. 99 Sb. z. a

n.



§ 2.



Platí tedy předpisy, jak uvedeno:



1. Normální odpočivné státního úředníka, soudce nebo státního učitele

nesmí býti vyměřeno částkou nižší než 1800 Kč a normální odpočivné

zřízence (podúředníka s luhy) nižší než 1400 Kč.



2. Vdovám po státních úřednících, soudcích a státních učitelích patří

zaopatřovací požitky ve výši 2/3 pense, již požíval manžel anebo na

kterou by měl právo, nejméně však 40 % a nejvýše 50 % pensijního

základu. Vdovská pense však nesmí býti nižší než 1500 Kč.



Není-li oprávněné vdovy, náleží zaopatřovací požitek ve výši vdovské

pense nemajetné družce až do jiného zaopatření, žila-li se zaměstnancem

ve společné domácnosti až do jeho smrti nepřetržitě nejméně po dobu 5

let, z nich aspoň po dvě léta za jeho činné služby, a měla-li s ním v

této nepřetržité době dítě.



Ostatně platí pro vznik a trvání tohoto práva stejné předpisy jako pro

vdovy.



Za okolností hodných zvláštního zřetele může se povoliti zaopatřovací

požitek zcela nebo z části vdově, se kterou vstoupil zaměstnanec v

manželství teprve ve výslužbě anebo v činné službě po 60. roce věku.



3. Ustanovení předchozího bodu čís. 2. platí též pro vdovy (družky) po

státních zaměstnancích náležejících do kategorie zřízenců (podúředníků

a sluhů) s tou změnou, že vdovská pense nesmí býti nižší než 1100 Kč.



4. Manželským neb pozdějším sňatkem legitimovaným nemanželským a

adoptovaným dětem po státních zaměstnancích, jakož i schovancům náleží,

pokud jsou nezaopatřeni, příspěvek na výchovu ve výši 1/5 vdovské pense

pro každé z nich, a to:



a) pro dcery nejdéle do dokonaného 24. roku,



b) pro syny nejdéle do dokonaného 21. roku, studují-li však na učilišti

s řádným prospěchem, až do dokonaného 24. roku.



Předpokladem práv jest dále: a) u dětí adoptovaných a schovanců, že

adopce nebo přijmutí stalo se ještě v činné službě zaměstnancově, že

zaměstnanec dítě úplně vydržoval až do své smrti, že dítě jest a

zůstává nemajetno, b) u dětí nemanželských, že jsou a zůstávají

nemajetny a že buď žily se zaměstnancem až do jeho smrti v jeho

domácnosti nebo byly ještě za činné služby zaměstnancovy zplozeny a

otcovství bylo soudně zjištěno, nebo mimosoudně uznáno.



Po uvedené době může se příspěvek na výchovu zcela nebo z části

povoliti všem uvedeným dětem jenom, jsou-li nemajetny a jsou-li nadto

pro těžkou tělesnou nebo duševní chorobu úplně neschopny samostatně si

opatřiti výživu, nebo pokud jde o nemajetné syny studující na vysokých

školách, nemohli-li pro účast na světové válce svých studií dokončiti a

studují-li s dobrým prospěchem, na dobu k ukončení studií nezbytně

potřebnou.



Příspěvek na výchovu pro jedno dítě nesmí převyšovati ročně 1200 Kč a

souhrn příspěvků na výchovu pro všechny děti nesmí převyšovat vdovskou

pensi.



Jsou-li děti v zaopatření vdovy, patří příspěvek na výchovu vdově,

jinak zákonným zástupcům dětí, po případě zletilým dětem samotným.



5. Nezaopatřeným dětem úplně osiřelým neb jim na roveň postaveným,

patří, případně může se povoliti podle pravidel v předchozím bodu čís.

4. a na dobu tamže stanovenou sirotčí pense v celkové částce 1/2

vdovské pense, které jejich matka vlastní nebo nevlastní požívala,

případně na kterou by měla právo, nejvýše však pro jedno dítě 2000 Kč.



Jestliže by však úhrn normálních příspěvků na výchovu, který by byl

podle ustanovení bodu čís. 4. náležel matce, převyšoval pense sirotčí,

tu budiž tato převyšující částka poukázána jako přídavek k sirotčí

pensi podle hlav, a to tím způsobem, že kdykoliv některé dětí pozbude

práva k pensi, srazí se obnos příspěvků na výchovu, který na toto dítě

připadá, a to potud, až ona přebývající částka zmizí úplně a zbude

toliko pense sirotčí úplným obnosem.



Pense sirotčí i s přídavky nesmí býti nikdy větší nežli pense vdovská

podle bodu čís. 2. nebo 3.



Na děti jmenované v bodu čís. 4., odstavci druhém, se ustanovení tohoto

bodu nevztahuje. Jsou-li tu vedle těchto dětí též děti manželské,

mající právo na sirotčí pensi, nesmí příspěvky na výchovu prvních se

sirotčí pensí a přídavky druhých přesahovati hranici uvedenou v

předešlém odstavci.



Mají-li neb získají-li děti v bodu čís. 4., odstavci druhém, jmenované

ještě jiný nárok na příspěvek na výchovu neb sirotčí pensi z pokladny

státní nebo z jiných prostředků veřejných, započte se tento požitek do

příspěvků na výchovu, jenž dítěti náleží podle tohoto nařízení.



V případech bodu čís. 2., poslední odstavec, mohou se povoliti

příspěvky na výchovu a sirotčí pense i dětem.



6. Běžné normální zaopatřovací požitky vdovy a dětí státního

zaměstnance, který zemřel ve výslužbě, nesmějí dohromady přesahovati

normální výslužné zemřelého, nesmějí však býti nikdy vyměřeno pro vdovy

po státních úřednících, soudcích a státních učitelích částkou nižší než

1500 Kč a pro vdovy po zaměstnancích (podúřednících a sluzích) 1100 Kč.

Za normální buď pokládáno ono odpočivné, které by bylo zemřelému

náleželo, kdyby se byl ve výslužbě dožil účinnosti zákona z 3. března

1921, čís. 99 Sb. z. a n.



7. Pozůstalým po státních zaměstnancích uvedených v bodě 1. a zemřelých

ve výslužbě náleží bez ohledu na jiné zákonné zaopatřovací požitky

úmrtné ve výši tříměsíční částky skutečně požívaného výslužného. Tím se

ruší dosavadní předpisy o výši pohřebného.



8. Nejmenší částky stanovené v §u 71, §u 76 a §u 114 zák. čl. LXV:1912,

při jichž dosažení nebo překročení nastává zaopatření sirotků a dle

těchže zákonných ustanovení též povinnost zastaviti výplatu požitků,

nahrazují se od 1. ledna 1921 jednotnou sazbou 4000 Kč jak pro požitky

zákonné, tak pro dary a požitky z milosti.



§ 3.



Odpočivné resp. zaopatřovací požitky buďte vyměřeny podle článku I. §§ů

1 a 3, článku II. §u 5 zákona ze dne 7. října 1919, čís. 541 Sb. z. a

n., beze změny dosavadní procentní sazby na základě aktivních požitků,

které podle stupnic tímto zákonem zavedených odpovídají aktivním

požitkům, jež byly rozhodny pro výměru dosavadních požitků odpočivných

a zaopatřovacích. Při tom buďte diurnisté pokládány za podúředníky.



Obdobně se rozšiřuje platnost zákona ze dne 19. března 1920, čís. 186

Sb. z. a n., na četnické důstojníky výkonné, mužstvo a kancelářské

sluhy u četnictva a pozůstalé po těchto osobách; časovým dělítkem však

jest v těchto případech první leden 1920 na místo jinak platného 1.

září 1919. Výhody stanovené v §u 2, bod čís. 1. až 7., se však na tyto

osoby prozatímně nevztahují.



Ohledně příslušníků bývalé finanční stráže a pozůstalých po nich

použito buď podle směrnic stanovených tímto nařízením na místo

platových stupnic zavedených zákonem ze dne 7. října 1919, čís. 541 Sb.

z. a n., stupnic stanovených v nařízení vlády republiky Československé

ze dne 2. března 1920, čís. 131 Sb. z. a n., a jim odpovídající

pensijní základny (nařízení z 10. listopadu 1921, čís. 4123 Sb. z. a

n.).



Ohledně zaměstnanců poštovního a telegrafního ústavu, uvedených v

nařízení vlády ze dne 31. května 1920, čís. 372 Sb. z. a n., jímž

přiznány byly výhody podle nařízení ze dne 25. srpna 1921, čís. 298 Sb.

z. a n., použito buď pensijních základen stanovených v nařízení vlády

ze dne 3. listopadu 1921, čís. 398 Sb. z. a n.



Při platech netříděných podle platových stupnic tvoří podklad podle

odstavce prvního až třetího tohoto paragrafu ten platový stupeň, do

kterého by zaměstnanec podle svého služného náležel, kdyby platy jeho

kategorie byly bývaly tříděny dle stupňů podle pravidel nahrazených

shora uvedenými normami. Pokud by služné neodpovídalo žádnému takto

stanovenému stupni, vezme se za podklad stupeň nejblíže vyšší,

dosahuje-li služné aspoň průměru dvou nejbližších stupňů platových, a

nižší, jestliže tohoto průměru nedosahuje.



§ 4.



Zvýšení prováděné tímto nařízením vztahuje se pouze na řádné

definitivní odpočivné a zaopatřovací požitky, jichž výplata byla

převzata na účet státu československého. Které požitky jest pokládati

za řádné, budiž posuzováno podle analogie následovních předpisů:



Za řádné pokládati jest ty trvalé (§ 8, odstavec druhý, zák. čl.

LXV:1912) odpočivné požitky, které byly vyměřeny podle ustanovení

citovaného zákonného článku, jakož i výslužné, které bylo kompetentním

úřadem vyměřeno s připočtením z milosti služebního času, který se

normálně nečítá; kromě toho jest za řádné výslužné pokládati též to,

které bylo vyměřeno s prominutím nastalého přerušení služby, nebo s

připočtením válečných let podle §u 10 zák. čl. LI:1875, pokud se týče

§u 6 zák. čl. XIII:1915 a nařízení k tomu se vztahujících.



Řádnými vdovskými požitky rozumí se netoliko trvalé pense vyměřené

kompetentními úřady na základě služného zemřelého manžela nebo pevnými

obnosy bez ohledu na požitky manželovy, nýbrž i pense, které byly

vdovám po státních zaměstnancích vyšších dietních tříd, nárok na pensi

majícím, podle ustanovení platných norem od případy k případu

královským rozhodnutím přiznány. Řádné jsou též pense z milosti vdov,

kterým byla královským rozhodnutím výslovně prominuta podmínka potřebná

pro normální povolení vdovské pense.



Za řádné požitky pokládati jest též příspěvky na výchovu vyměřené podle

zákonných předpisů, jakož i životní renty již povolené podle §u 76 zák.

čl. LXV:1912. Tento paragraf se současně tímto nařízením zrušuje.



Na požitky vyměřené neb zvýšené podle zákonů a nařízení, republikou

Československou neuznaných, se výhody tohoto nařízení nevztahují.



§ 5.



Na započitatelné přídavky (§ 23 zák. čl. LXV:1912) se při určení stupně

nebéře zřetele. Do nové pensijní základny vpočtou se pouze

započitatelné osobní a starobní přídavky úředníků výší původní, činovní

přídavky pak výší nyní započitatelnou. V náhradu za započitatelné

starobní a služební přídavky zřízenců (podúředníků a sluhů) a

četnického mužstva užije se ustanovení posledního odstavce §u 2 článku

I. zákona ze dne 18. prosince 1919, čís. 25 Sb. z. a n. z r. 1920.



Dary a přídavky z milosti se do požitků podle ustanovení tohoto

nařízení vyměřených započtou.



§ 6.



Byly-li požitky v některém z případů uvedených v §u 4 tohoto nařízení

přiznány v míře zvýšené podle volného uvážení, přizná poukazující úřad

ve shodě s generálním finančním ředitelstvím v Bratislavě, pokud se

týče poukazující ministerstvo s ministerstvem financí stejnoměrné

zvýšení nově upravovaných odpočivných a zaopatřovacích požitků jen,

pokud trvají podmínky, na jichž základě bylo původní zvýšení povoleno.

Pravidelné nově upravované vdovské pense, příspěvky na výchovu a již

povolené životní renty (§ 76 zák. čl. LXV:1912) nesmějí však býti tímto

způsobem zvýšeny více než o 50 %. Bylo-li dříve povoleno zvýšení o dvě

hodnostní třídy, budiž povoleno zvýšení o 50 %, a činilo-li dřívější

zvýšení jednu hodnostní třídu, o 30 %.



§ 7.



Není-li možno získati pro výměru požitků úplně bezpečných podkladů ani

z listin stranami předložených ani z úředních spisů, buďtež požitky

vyměřeny podle zjištěných případů obdobných neb blízkých; zejména lze

bez dalšího upraviti pense minimální podle minimálních sazeb uvedených

v §u 2 tohoto nařízení a pense vdov, jakož i příspěvky na výchovu ve

výši aneb na základě 45 %ní nové pensijní základny.



§ 8.



1. Vedle požitků upravených podle předchozích ustanovení tohoto

nařízení vyplácen buď měsíčně splatný drahotní přídavek, jehož sazby

uvedeny jsou v §u 2 zákona ze dne 3. března 1921, čís. 99 Sb. z. a n.,

ve vzorcích I. A až V.



Pro státní úředníky a soudce zařaděné do některé hodnostní třídy a

státní učitele s výslužným použito buď vzorce I. A, pro vdovy pro

takovýchto osobách s vdovskou pensí vzorce I. B, pro pensionované

zřízence z kategorie podúředníků a sluhů vzorce II. A, pro vdovy po

těchto zřízencích vzorce II. B, pro státní zřízence náležející do

kategorie dělnictva a vdova po nich vzorců II. A a II. B, pro sirotky

vzorce IV. a pro poživatele darů z milosti vzorce V.



2. Členové rodiny přijdou pro nárok na drahotní přídavek v úvahu pouze

tehdy, jsou-li dány podmínky, jež by pro ně zakládaly nárok na

zaopatřovací požitek.



3. Na členy rodiny, u kterých nejsou dány podmínky podle předchozího

čísla 2., lze drahotní přídavek zcela nebo z části povoliti, jestliže

jsou obdobně dány podmínky, za kterých by bylo lze povoliti pro ně

zaopatřovací požitek.



4. Požadavek vyššího přídavku než I. třídy musí oprávněný ohlásiti a

podmínky nároku prokázati; též zánik nároku buď oprávněnou osobou

ohlášen.



Svobodní pensisté, kteří žijí ve společné domácnosti s prarodiči,

rodiči nebo sourozenci, mohou býti na roveň kladeni ženatým bezdětným

pensistům, hradí-li následkem právního nebo mravního závazku

prokazatelně převážnou částí výživu těchto příbuzných pro jich nuznost.



5. Částky přijaté bez oprávnění srazí se při nejblíže příští výplatě

odpočivného neb zaopatřovacího požitku.



§ 9.



Mimořádné měsíční výpomoci a měsíční nouzové výpomoci, zavedené §§y 7,

8, 10, č. 1 a 10, č. 2 b) vládního nařízení ze dne 25. srpna 1921, čís.

298 Sb. z. a n., buďte poukázány a vypláceny dle stupnice v §u 7

citovaného nařízení uvedené v časovém rozsahu §u 1 zák. ze dne 21.

prosince 1921, čís. 495 Sb. z. a n. Nejvyšší hranice stanovená pro

nárok na tyto výpomoci se ruší.



Mimořádná výpomoc přiznaná dle ustanovení v předchozím odstavci

uvedených pro sirotky bez otce přiznává se spolu s nouzovou výpomocí

dle těchže pravidel udělenou i pensistovi pro jeho děti, pokud by pro

ně příslušel nárok na příspěvek na výchovu.



§ 10.



Byly-li by pro téhož oprávněného založeny nároky na drahotní přídavky

jakéhokoliv druhu z různých důvodů, buď uznán pouze jeden nárok, a to

při různé výši nárok na drahotní přídavky vyšší.



§ 11.



Ohledně státních zaměstnanců neželezničních a pozůstalých po nich,

kteří požívají renty z úrazového pojištění (zaopatření), modifikují se

ustanovení §u 42, odst. osmého a devátého, zák. čl. LXV:1912

následovními předpisy o krácení odpočivných a zaopatřovacích požitků.



Požitky se krátí:



a) pokud jde o zaměstnance sama, o částku, o kterou úrazový důchod s

odpočinkovým požitkem jest vyšší než základ pro výměru odpočivného,



b) pokud jde o pozůstalé, o částku, o kterou jejich úrazový důchod se

zaopatřovacími požitky jest vyšší nežli 1 1/2 násobek zaopatřovacích

požitků.



25 % odpočivných a zaopatřovacích požitků zůstává v každém případě

nezkráceno.



Je-li zraněný po skončeném léčení úrazu tak bezmocný, že potřebuje cizí

péče a ošetřování, odpočivné se vůbec nezkracuje.



HLAVA II.



Kromě požitků upravených v hlavě I. upravují se dále tyto požitky:



§ 12.



Odpočivné státních úředníků, soudců, státních učitelů, státních

zaměstnanců z kategorie zřízenců (podúředníků a sluhů), jakož i

zaměstnanců uvedených v §u 3 tohoto nařízení, kteří, nebyvše ustanoveni

do služeb republiky Československé ve smyslu zákonů ze dne 15. dubna

1920, čís. 269 a 270 Sb. z. a n., byli dnem 31. srpna 1919 a později

dáni do výslužby (kromě osob uvedených v § 14 tohoto nařízení), jakož i

zaopatřovací požitky pozůstalých po těchto zaměstnancích - jsou-li dány

podmínky §u 14 vládního nařízení ze dne 25. srpna 1921, čís. 298 Sb. z.

a n. - dále zaopatřovací požitky pozůstalých po zaměstnancích, kteří

dle uvedených zákonů nebyli do služeb ustanoveni a zemřeli v činné

službě 1. srpna 1919 a později, upraveny buďtež dle zásad obsažených v

hlavě I. a III. tohoto nařízení.



§ 13.



Bývalým státním dělníkům, pozůstalým po nich a příjemcům darů z milosti

buďte z požitků státem vyplácených upraveny pouze drahotní přídavky a

výpomoci podle ustanovení §§ů 8, 9 a 10, jakož i příslušných ustanovení

hlavy III. tohoto nařízení.



§ 14.



Ustanovení tohoto nařízení nevztahují se na zaměstnance, kteří byli

dáni na odpočinek podle §u 6 zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 269 Sb.

z. a n., a §§ů 5 a 6, odstavec druhý, zákona ze dne 15. dubna 1920,

čís. 270 Sb. z. a n., a na pozůstalé po těchto osobách.



HLAVA III.



Všeobecná ustanovení.



§ 15.



Súčtování nařízené §em 12 vlastního nařízení z 25. srpna 1921, čís. 298

Sb. z. a n., provedeno buď ohledně všech osob, účastných výhod tohoto

nařízení.



Z vládního nařízení ze dne 15. července 1921, čís. 234 Sb. z. a n.,

použito buď ustanovení §§ů 3, 4, 5, 6, 10 a 11 beze změny, a §§ů 8 a 9

s tou obměnou, že slova "provedou sama zemská finanční ředitelství" v

§u 8 nahradí se slovy "provede samo generální finanční ředitelství v

Bratislavě" a slova "systému rakouského" v §u 9 nahradí se slovy

"systému uherského".



Generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě a zemskému úřadu pro

péči o válečné poškozence se ukládá, aby si navzájem sdělovaly

okolnosti potřebné k provedení odstavce prvního §u 4 zákona ze dne 25.

ledna 1922, čís. 39 Sb. z. a n., o požitcích válečných poškozenců.



§ 16.



Požitky zvýšené podle ustanovení tohoto nařízení mohou býti přiznány

jen v dohodě poukazujícího úřadu s generálním finančním ředitelstvím v

Bratislavě, pokud se týče poukazujícího ministerstva s ministerstvem

financí.



§ 17.



Dosavadní předpisy odporující zákonům prováděným v tomto nařízení se

ruší.



§ 18.



Ustanovení, která platí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku o povoleních

udělovaných osobám, jimž se vyplácejí odpočivné a zaopatřovací požitky,

k cestám do ciziny nebo k pobytu tamže, rozšiřují se i na Slovensko.



Ztrácí tudíž vůbec nárok na odpočivný a zaopatřovací požitek, kdo bez

dovolení odcestuje do ciziny, aneb překročí dobu, na kterou mu bylo

uděleno povolení k cestě do ciziny nebo k pobytu tam.



Povolení k pobytu v cizině po dobu nepřesahující dvanáct měsíců může

uděliti generální finanční ředitelství v Bratislavě na řádně

odůvodněnou žádost, a jde-li o poživatele náležející do resortu

ministerstva vnitra, župan v dohodě s generálním finančním ředitelům v

Bratislavě.



Přesahuje-li doba, na kterou bylo uděleno shora zmíněné povolení,

dvanáct měsíců nebo má-li se povoliti výplata požitků i po dobu jakkoli

dlouhé dovolené, rozhoduje o žádosti příslušné ministerstvo v dohodě s

ministerstvem financí a zahraničních věcí.



§ 19.



Nařízení toto, kteréž nabývá platnosti dnem vyhlášení, provedou všichni

ministři kromě ministra železnic. Co do úpravy odpočivných a

zaopatřovacích požitků bývalých zaměstnanců král. uherských státních

drah platí zvláštní opatření ministerstva železnic.



Provedením tohoto nařízení nesmí býti nikdo zkrácen na svých

dosavadních celkových požitcích.



Dr. Beneš v. r.



Dr. Dolanský v. r.



A. Novák v. r.,



L. Novák v. r.



Černý v. r.



Srba v. r.,



též za ministra Dra Dérera.



Staněk v. r.,



též za ministra Udržala.



Tučný v. r.,



též za ministra Dra Vrbenského.



Dr. Šrobár v. r.,



též za ministra Dra Mičuru.