50/1974 Sb.
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 22. února 1974
o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a
Maďarskou lidovou republikou
Dne 17. května 1973 byla v Budapešti podepsána Konzulární úmluva mezi
Československou socialistickou republikou a Maďarskou lidovou
republikou a Protokol, který je její součástí.
S Úmluvou a Protokolem vyslovilo souhlas Federální shromáždění
Československé socialistické republiky a president republiky ji
ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 22. ledna
1974.
Podle svého článku 44 odstavce 1 vstoupily Úmluva a Protokol v platnost
dnem 20. února 1974.
České znění Úmluvy a Protokolu se vyhlašují současně.
Ministr:
Ing. Chňoupek v.r.
KONZULÁRNÍ ÚMLUVA
mezi Československou socialistickou republikou a Maďarskou lidovou
republikou
President Československé socialistické republiky a presidiální rada
Maďarské lidové republiky
vedeni přáním, aby se v duchu Smlouvy o přátelství, spolupráci a
vzájemné pomoci, uzavřené dne 1č. června 1968 v Budapešti mezi
Československou socialistickou republikou a Maďarskou lidovou
republikou, prohlubovaly přátelské vztahy mezi oběma zeměmi a jejich
národy,
a ve snaze o další rozvoj konzulárních styků mezi oběma státy
rozhodly se uzavřít konzulární úmluvu a za tím účelem jmenovali svými
zmocněnci
president Československé socialistické republiky
Františka Krajčíra,
I. náměstka ministra zahraničních věcí,
presidiální rada Maďarské lidové republiky
Puju Frigyese,
I. náměstka ministra zahraničních věcí,
kteří si vyměnily své plné moci,jež shledali v dobré a náležité formě,
a dohodli se na těchto ustanoveních:
HLAVA I
Definice
Čl.1
Pro účely této úmluvy mají dále uvedené výrazy tento význam:
1. výrazem "konzulární úřad" se rozumí generální konzulát, konzulát,
vicekonzulát nebo konzulární jednatelství;
2. výrazem "vedoucí konzulárního úřadu" se rozumí generální konzul,
konzul, vicekonzul a konzulární jednatel, jenž je pověřen vedením
konzulárního úřadu;
3. výrazem "konzulární úředník" se rozumí každá osoba, včetně vedoucího
konzulárního úřadu, která je pověřena výkonem konzulárních funkcí,
výrazem "konzulární úředník" se rozumí i osoba, která byla vyslána na
konzulární úřad za účelem osvojení si konzulárních úkolů (praktikant);
4. výrazem "konzulární zaměstnanec" se rozumí osoba, která není
konzulárním úředníkem a která plní na konzulárním úřadě administrativní
nebo technické úkoly; výrazem "konzulární zaměstnanec" je třeba rozumět
i člena pomocného personálu konzulárního úřadu;
5. výrazem "konzulární obvod" se rozumí území určené konzulárnímu úřadu
k výkonu konzulárních funkcí;
6. výrazem "konzulární archívy" se rozumějí všechny listiny, dokumenty,
korespondence, knihy, filmy, záznamové pásky a rejstříky konzulárního
úřadu spolu se šifrovacím materiálem, kartotékami a zařízením určeným k
jejich ochraně a uložení;
7. výrazem "loď" se rozumí plavidlo, které je oprávněno používat vlajku
vysílajícího státu.
HLAVA II
Zřizování konzulárních úřadů, jmenování konzulárních úředníků a
konzulárních zaměstnanců
Čl.2
1. Konzulární úřad lze zřídit v přijímacím státě jen se souhlasem
tohoto státu.
2. Sídlo, klasifikaci a konzulární obvod konzulárního úřadu určí po
společné dohodě vysílající a přijímající stát.
Čl.3
1. Vysílající stát si před jmenováním vedoucího konzulárního úřadu
vyžádá diplomatickou cestou souhlas přijímajícího státu s jeho
jmenováním.
2. Vysílající stát zašle diplomatickou cestou ministerstvu zahraničních
věcí přijímajícího státu konzulský patent nebo jinou listinu, kterou je
vedoucí konzulárního úřadu jmenován. V tomto konzulském patentě nebo
listině je nutno uvést jméno, příjmení, státní občanství, třídu
vedoucího konzulárního úřadu, konzulární obvod, v němž bude vykonávat
svou funkci, a sídlo konzulárního úřadu.
3. Přijímající stát po předložení konzulského patentu nebo jiné listiny
o jmenování vedoucího konzulárního úřadu vystaví v co nejkratší době
pro něho exequatur nebo jiné povolení k výkonu jeho funkce.
Čl.4
1. Vedoucí konzulárního úřadu se může ujmout výkonu svých funkcí,
jakmile mu přijímající stát udělí exequatur nebo jiné povolení k výkonu
jeho funkce.
2. Přijímající stát před udělením exequatur nebo jiného povolení k
výkonu funkce může dát souhlas k tomu, aby vedoucí konzulárního úřadu
vykonával svou funkci prozatímně.
3. Orgány přijímajícího státu při dělení exequatur nebo jiného povolení
k výkonu funkce nebo při udělení prozatímního souhlasu učiní potřebná
opatření k tomu, aby vedoucí konzulárního úřadu mohl vykonávat své
funkce.
Čl.5
1. Jestliže vedoucí konzulárního úřadu nemůže z jakýchkoliv důvodů
vykonávat své funkce, anebo jestliže místo vedoucího konzulárního úřadu
je dočasně uprázdněno, vysílající stát může pověřit dočasným vedením
konzulárního úřadu jiného konzulárního úředníka tohoto úřadu anebo
konzulárního státu v přijímajícím státě, případně člena diplomatického
personálu diplomatické mise vysílajícího státu v přijímajícím státě.
Jméno a příjmení této osoby je třeba předem sdělit ministerstvu
zahraničních věcí přijímajícího státu.
2. Osoba, která je pověřena dočasným vedením konzulárního úřadu,
vykonává funkce vedoucího konzulárního úřadu. Plní tytéž povinnosti a
požívá táž práva, výsady a imunity tak, jako kdyby byla jmenována podle
článku 3.
3. Jestliže podle odstavce 1 tohoto článku je dočasným vedením
konzulárního úřadu pověřen člen diplomatického personálu diplomatické
mise vysílajícího státu, toto pověření se nedotýká jeho diplomatických
výsad a imunit.
Čl.6
1. Konzulárním úředníkem může být jen státní občan vysílajícího státu.
2. Konzulárním zaměstnancem může být státní občan vysílajícího nebo
přijímajícího státu. Jestliže konzulárním zaměstnancem je občan
přijímajícího státu nebo občan vysílajícího státu s trvalým bydlištěm v
přijímajícím státě, je třeba při jeho přijetí dodržet právní předpisy
přijímajícího státu.
Čl.7
Vysílající stát oznámí ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího
státu jména, příjmení, státní občanství, hodnost a funkci těch
konzulárních úředníků, kteří nebyli jmenováni vedoucím konzulárního
úřadu.
Čl.8
Přijímající stát může diplomatickou cestou, a to kdykoliv bez udání
důvodů, oznámit vysílajícímu státu, že exequatur nebo jiné povolení
vedoucího konzulárního úřadu odvolává, nebo že konzulární úředník anebo
konzulární zaměstnanec není přijatelný. V případě takového oznámení
vysílající stát odvolá vedoucího konzulárního úřadu, konzulárního
úředníka, nebo konzulárního zaměstnance. Jestliže vysílající stát v
přiměřené době nesplní tuto svou povinnost, může přijímající stát
odepřít uznání takovéto osoby za konzulárního úředníka nebo
konzulárního zaměstnance.
HLAVA III
Výsady, výhody a imunity
Čl.9
Přijímající stát zajistí ochranu konzulárního úředníka a učiní potřebná
opatření k tomu, aby konzulární úředník mohl vykonávat svoje funkce a
požívat práva, výsady a imunity, které mu tato Úmluva a právní předpisy
přijímajícího státu zajišťují.
Přijímající stát učiní potřebná opatření k ochraně konzulárního úřadu a
bytu konzulárního úředníka.
Čl.10
1. Ustanovení této Úmluvy o právech a povinnostech konzulárních
úředníků se vztahují i na členy diplomatického personálu diplomatické
mise vysílajícího státu v přijímajícím státě, pokud vykonávají
konzulární funkce.
2. Výkon konzulární činnosti osobami, uvedenými v odstavci 1, se
nedotýká jejich diplomatických výsad a imunit.
Čl.11
1. Vysílající stát může získat na území přijímajícího státu ve smyslu
právních předpisů přijímajícího státu vlastnické nebo nájemní právo na
pozemky, budovy a části budov, pro účely umístění konzulárního úřadu a
bytů pro konzulární úředníky nebo konzulární zaměstnance.
2. Přijímající stát v případě potřeby poskytne vysílajícímu státu pomoc
při získání vlastnického anebo nájemního práva na pozemky, budovy,
části budov pro uvedené účely.
3. Ustanovení odstavce 1 nezbavují vysílající stát povinnosti dodržovat
právní předpisy v oboru stavebního práva a urbanistiky, které platí pro
oblast, kde se nacházejí zmíněné budovy, části budov nebo pozemky k nim
příslušející.
Čl.12
1. Na budovu, kde sídlí konzulární úřad, lze umístit znak vysílajícího
státu a název konzulárního úřadu v jazyce vysílajícího a přijímajícího
státu.
2. Vlajku vysílajícího státu nebo konzulární vlajku lze vyvěsit na
konzulárním úřadě a na rezidenci vedoucího konzulárního úřadu.
3. Vedoucí konzulárního úřadu může používat vlajku vysílajícího státu
nebo konzulární vlajku na svých dopravních prostředcích (tj. autu a
lodi).
Čl.13
1. Budova anebo část budovy, která je používána výhradně k účelům
konzulárního úřadu, a k tomu patřící pozemek jsou nedotknutelné.
Orgány přijímajícího státu nemohou bez souhlasu vedoucího konzulárního
úřadu, vedoucího diplomatické mise nebo jimi pověřené osoby vkročit do
budovy nebo části budovy sloužící výhradně konzulárním účelům, ani na
pozemek, který k ní patří.
2. Ustanovení, obsažené v odstavci 1, se vztahuje i na byty
konzulárních úředníků a konzulárních zaměstnanců.
Čl.14
Konzulární archív je vždy, bez ohledu na to, kde je umístěn,
nedotknutelný.
Čl.15
1. Konzulární úřad má právo udržovat styk se svou vládou, jakož i s
diplomatickou misí a konzulárními úřady vysílajícího státu na území
přijímajícího státu. Za tím účelem může konzulární úřad použít všechny
obvyklé spojovací prostředky, šifru, kurýry a zapečetěné zásilky.
Rádiovou vysílací stanici může konzulární úřad zřídit a používat jen se
souhlasem přijímajícího státu.
Při používání obvyklých spojovacích prostředků platí pro konzulární
úřad tytéž sazby jako pro diplomatickou misi.
2. Úřední korespondence konzulárního úřadu bez ohledu na to, o jaký
sdělovací prostředek jde, jakož i zásilky konzulárního úřadu zapečetěné
a opatřené zřetelným vnějším označením jejich úřední povahy, jsou
nedotknutelné. Takovéto zásilky nemohou být orgány přijímajícího státu
kontrolovány nebo zadrženy.
3. Přijímající stát poskytuje osobám přepravujícím konzulární zásilky
stejná práva, výsady a imunity jako diplomatickým kurýrům vysílajícího
státu.
4. Konzulární zásilka může být svěřena kapitánu lodi nebo letadla.
Kapitán musí být vybaven listinou, v které bude uveden počet zásilek,
avšak kapitán nemůže být považován za konzulárního kurýry. Konzulární
úředník může přímo a bez překážek převzít konzulární zásilku od
kapitána lodi anebo letadla.
Čl.16
Osoba konzulárního úředníka a konzulárního zaměstnance je
nedotknutelná. Nemohou být zajištěni ani jinak omezeni na osobní
svobodě.
Přijímající stát je povinen jednat s konzulárními úředníky a
konzulárními zaměstnanci s náležitou úctou a učinit všechna potřebná
opatření k zabezpečení a ochraně jejich svobody, osoby a důstojnosti.
Čl.17
1. Konzulární úředník a konzulární zaměstnanec je vyňat z jurisdikce
přijímajícího státu s výjimkou případu, kdy jde.
a) o věcnou žalobu týkající se soukromé nemovitosti na území
přijímajícího státu, ledaže ji konzulární úředník nebo konzulární
zaměstnanec vlastní v zastoupení vysílajícího státu pro účely
konzulárního úřadu;
b) o žalobu týkající se dědictví, v němž je konzulární úředník nebo
konzulární zaměstnanec vykonavatelem poslední vůle, správcem dědictví,
dědicem nebo odkazovníkem jako soukromá osoba, a nikoliv v zastoupení
vysílajícího státu;
c) o žalobu týkající se výkonu povolání nebo obchodní činnosti, jež
konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec vykonává v přijímajícím
státě vedle svých funkcí.
Vůči konzulárním úředníkům nebo konzulárním zaměstnancům nelze provést
jakýkoliv výkon rozhodnutí s výjimkou případů uvedených výše, pokud
výkon rozhodnutí lze provést, aniž by byla narušena nedotknutelnost
jejich osoby a obydlí.
2. Rodinní příslušníci, žijící s konzulárním úředníkem nebo konzulárním
zaměstnance ve společné domácnosti, rovněž nepodléhají jurisdikci
přijímajícího státu a požívají stejná práva, výsady a imunity, včetně
osobní nedotknutelnosti, jako konzulární úředníci a konzulární
zaměstnanci.
3. Vysílající stát se může zříci vynětí z jurisdikce konzulárních
úředníků, konzulárních zaměstnanců a jejich rodinných příslušníků.
Takové vzdání se musí být výslovné a musí být učiněno písemně.
Vzdát se vynětí z jurisdikce ve všech občanskoprávních nebo správních
neznamená se vzdát tím též i imunity, pokud jde o exekuční výkon
rozhodnutí, kterého je nutno se vzdát zvlášť.
4. Jestliže osoba, která podle ustanovení tohoto článku požívá vynětí z
jurisdikce přijímajícího státu, podala žalobu, nemůže se dovolávat
vynětí z jurisdikce, pokud jde o žaloby, které navzájem souvisí s
hlavní žalobou.
Čl.18
1. Konzulární úředník a konzulární zaměstnanec, který není občanem
přijímajícího státu ani nemá v přijímajícím státě trvalé bydliště, není
povinen vypovídat jako svědek.
2. V případě souhlasu vysílajícího státu, aby konzulární úředník nebo
zaměstnanec konzulárního úřadu, který není občanem přijímajícího státu
ani nemá v přijímajícím státě trvalé bydliště, vypovídal jako svědek,
může tato osoba na žádost jako svědek vypovídat.
3. Donucovací opatření, jejichž cílem je přimět konzulárního úředníka
nebo zaměstnance konzulárního úřadu, který není občanem přijímajícího
státu, vypovídat před soudem nebo před jiným orgánem, nebo se k nim za
tím účelem dostavit, jakož i jeho postih v případě, že odmítne
vypovídat nebo se nedostaví k soudu nebo k jinému orgánu, jsou
nepřípustná.
4.Konzulární zaměstnanec, který je občanem přijímajícího státu nebo má
v přijímajícím státě trvalé bydliště, může odmítnout vypovídat jako
svědek o skutečnostech týkajících se služební činnosti.
5. Při použití ustanovení odst. 2 budou učiněna všechna nutná a
potřebná opatření k tomu, aby pro svědeckou výpověď nebyla narušena
činnost konzulárního úřadu. V případech, kdy je to možné, mohou být
ústní nebo písemné svědecké výpovědi učiněny na konzulárním úřadě nebo
v bytě příslušného konzulárního úředníka nebo zaměstnance konzulárního
úřadu.
6. Ustanovení tohoto článku se vztahují jak na soudní řízení, tak i na
řízení prováděná správními orgány.
7. Ustanovení tohoto článku se vztahují i na členy rodin konzulárních
úředníků a zaměstnanců konzulárního úřadu, pokud s nimi žijí ve
společné domácnosti a nejsou občany přijímajícího státu.
Čl.19
Konzulární úředník a konzulární zaměstnanec, jakož i s ním žijící
rodinní příslušníci, nepodléhají výkonu vojenské služby v ozbrojených
silách přijímajícího státu a jsou osvobozeni od všech veřejných služeb
jakéhokoliv druhu.
Čl.20
Konzulární úředník, konzulární zaměstnanec, jakož i s nimi žijící
rodinní příslušníci jsou osvobozeni od všech povinností, které se podle
právních předpisů přijímajícího státu vztahují na cizince, jako je
hlášení pobytu, povolení pobytu a jiné podobné povinnosti.
Čl.21
1. Vysílající stát je v přijímajícím státě osvobozen od ukládání a
vybírání všech daní a poplatků
- z pozemků, budov a částí budov, které slouží výhradně ke konzulárním
účelům, bytů konzulárních úředníků a konzulárních zaměstnanců, které
jsou majetkem vysílajícího státu anebo fyzické nebo právnické osoby
vystupující jeho jménem, nebo jsou jimi najímané;
- z dohod a jiných listin týkajících se získání takových nemovitostí v
případě, že vysílající stát nabývá těchto nemovitostí výlučně pro
konzulární účely.
2. Ustanovení uvedená v odstavci 1 se nevztahují na poplatky za
poskytnuté služby.
3. Přijímající stát neuloží a nevybírá žádné daně a poplatky z movitého
majetku vysílajícího státu, který je v jeho vlastnictví nebo v jeho
užívání a který slouží ke konzulárním účelům, ani v souvislosti s
nabytím takovéhoto majetku, které by vysílající stát v jiných případech
musel zaplatit podle právních předpisů přijímajícího státu.
Čl.22
Konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci jsou osvobozeni v
přijímajícím státě od všech daní a poplatků ze služebních příjmů.
Čl.23
1. Konzulární úředníci, konzulární zaměstnanci, jakož i jejich rodinní
příslušníci žijící s nimi ve společné domácnosti jsou osvobozeni od
veškerých daní a poplatků osobních nebo věcných, celostátních,
oblastních a místních.
2. Imunity uvedené v odstavci 1 tohoto článku se nevztahují
a) na nepřímé daně obvykle zahrnuté do ceny zboží a služeb;
b) na daně a poplatky z nemovitostí v osobním vlastnictví nacházejících
se na území přijímajícího státu, s výhradou ustanovení prvního odstavce
článku 21 Úmluvy;
c) na daně a poplatky z dědictví a převodu majetku stanovené
přijímajícím státem;
d) na daně a poplatky ze soukromých příjmů na území přijímajícího
státu;
e) na daně a poplatky za právní úkony a listiny obsahující právní úkony
nebo se jich týkající a veškeré státní poplatky včetně kolkových,
vybírané v souvislosti s takovými právními úkony, s výhradou ustanovení
odstavce 1 článku 21 Úmluvy;
f) poplatky za prokázané služby.
Čl.24
1. Všechny předměty včetně motorových vozidel, které konzulární úřad
doveze výlučně ke služebním účelům, jsou osvobozeny od celních a
jakýchkoliv jiných poplatků z dovozu nebo souvisejících s dovozem do
přijímajícího státu, stejně jako předměty dovezené ke služebním účelům
diplomatické mise vysílajícího státu v přijímajícím státě.
2. Konzulární úředníci, konzulární zaměstnanci, jakož i s nimi žijící
rodinní příslušníci jsou osvobozeni od celní prohlídky a od celních a
jakýchkoliv jiných poplatků souvisejících s dovozem; stejně jako jim
odpovídající členové diplomatické mise vysílajícího státu.
3. Výraz "odpovídající členové diplomatické mise" v odstavci 2 tohoto
článku se vztahuje na členy diplomatického personálu, jestliže se jedná
o konzulárního úředníka, a členy administrativního a technického
personálu, jestliže se jedná o konzulárního zaměstnance.
Čl.25
Veškeré osoby, kterým tato Úmluva poskytuje výsady a imunity, jsou
povinny bez újmy na svých výsadách a imunitách dodržovat právní
předpisy přijímajícího státu, včetně dopravních předpisů a předpisů
týkajících se pojištění motorových vozidel.
Čl.26
Konzulárnímu úředníkovi bude k plnění jeho funkcí umožněn volný pohyb v
konzulárním obvodu, pokud to není v rozporu s právními předpisy
přijímajícího státu o oblastech, do nichž je přístup zakázán nebo
omezen z důvodů státní bezpečnosti.
Čl.27
Ustanovení článku 11 odst. 1, článku 13 odst. 2, článku 16, článku 17
odst. 1 a 2, článku 19, článku 20, článku 22, článku 23 odst. 1, článku
24 odst. 2 této Úmluvy se nevztahují na státní občany přijímajícího
státu ani na osoby trvale sídlící v přijímajícím státě.
HLAVA IV
Konzulární funkce
Čl.28
Konzulární úředník
- podporuje přátelské vztahy mezi vysílajícím a přijímajícím státem;
- napomáhá k rozvoji hospodářských, obchodních, kulturních a vědeckých
styků mezi oběma státy a rovněž napomáhá rozvoji cestovního ruchu;
- chrání práva a zájmy vysílajícího státu a jeho státních občanů,
včetně právnických osob.
Čl.29
1. Konzulární úředník může vykonávat své funkce v konzulárním obvodu.
2. Konzulární úředník se při výkonu svých funkcí může obracet ústně i
písemně na kterýkoliv orgán v konzulárním obvodě. Dále se může obracet
na příslušné ústřední orgány přijímajícího státu, pokud to dovolují
právní předpisy a zvyklosti přijímajícího státu.
Čl.30
1. Konzulární úředník je oprávněn v konzulárním obvodě:
a) vést evidenci občanů vysílajícího státu;
b) přijímat příslušné prohlášení v záležitostech státního občanství
podle právních předpisů vysílajícího státu;
c) sepisovat prohlášení týkající se rodinných poměrů státních občanů
vysílajícího státu;
d) registrovat narození nebo úmrtí nebo přijímat vyrozumění o narození
nebo úmrtí státního občana vysílajícího státu;
e) uzavírat manželství, jsou-li obě osoby uzavírající manželství občany
vysílajícího státu, za předpokladu, že je k tomu zmocněn vysílajícím
státem.
(2) Konzulární úředník informuje příslušné orgány přijímajícího státu o
provedení na konzulárním úřadě matričního úkonu podle bodu d) a e)
odstavce 1 tohoto článku, jestliže to vyžadují právní předpisy
přijímajícího státu.
(3) Ustanovení bodu d) a e) odstavce 1 tohoto článku nezbavují dotyčné
osoby povinnosti dodržovat právní předpisy přijímajícího státu.
Čl.31
Konzulární úředník je oprávněn ve smyslu právních předpisů vysílajícího
státu:
1. vystavit, obnovit, učinit neplatným a odejmout pas nebo jiný
cestovní doklad státního občana vysílajícího státu;
2. vydat cestovní doklad k cestě do vysílajícího státu a v něm provádět
potřebné změny;
3. udělovat platná výjezdní, vstupní a tranzitní víza.
Čl.32
Konzulární úředník je oprávněn provádět na konzulárním úřadě, ve svém
bytě, v bytě občanů vysílajícího státu, na lodi nebo v letadle
nesoucích vlajku nebo znak vysílajícího státu tyto úkony:
1. přijímat, sepisovat nebo ověřovat žádosti občanů vysílajícího státu;
2. sepisovat, ověřovat a uschovávat závěti občanů vysílajícího státu;
3. sepisovat a ověřovat listiny o právních úkonech mezi občany
vysílajícího státu a o jejich jednostranných právních úkonech, pokud
tyto listiny nejsou v rozporu s právním řádem přijímajícího státu a
netýkají se zřízení nebo převodu věcných práv k nemovitostem
nacházejícím se v tomto státě;
4. sepisovat nebo ověřovat listiny o právních úkonech mezi občany
vysílajícího státu a občany přijímajícího státu, pokud se tyto právní
úkony týkají výlučně zájmů na území vysílajícího státu nebo k jejich
provedení má dojít na území vysílajícího státu a pokud tyto právní
úkony neodporují právnímu řádu přijímajícího státu;
5. ověřovat úřední listiny vystavené orgány vysílajícího nebo
přijímajícího státu, jakož i kopie, výpisy a překlady těchto listin;
6. ověřovat podpisy občanů vysílajícího státu na jakýchkoliv listinách,
pokud jejich obsah není v rozporu s právními předpisy přijímajícího
státu;
7. přebírat do úschovy předměty ve vlastnictví a listiny občanů
vysílajícího státu, pokud to neodporuje právním předpisům přijímajícího
státu.
8. provádět další úkony patřící do jeho služební pravomoci, pokud to
neodporuje právním předpisům přijímajícího státu.
Čl.33
Listiny vystavené, ověřené nebo předložené konzulárním úředníkem podle
článku 32 této Úmluvy mají stejnou platnost a průkazní moc ve státě
přijímajícím, jako kdyby je vystavily, ověřily nebo přeložily příslušné
orgány a instituce tohoto státu.
Čl.34
Konzulární úředník, jestliže je k tomu vysílajícím státem zmocněn, může
v souladu se Smlouvou mezi Československou socialistickou republikou a
Maďarskou lidovou republikou o úpravě právních vztahů ve věcech
občanských, rodinných a trestních vyřizovat záležitosti osvojení,
ustavit poručníka nebo opatrovníka.
Čl.35
1. Funkce konzulárního úředníka v dědických věcech jsou upraveny
Smlouvou mezi Československou republikou a Maďarskou lidovou republikou
o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních.
2. Příslušné orgány přijímajícího státu vyrozumějí konzulárního
úředníka o úmrtí občana vysílajícího státu a informují ho o dědictví, o
dědicích, o odkazovnících a závěti.
3. Příslušné orgány přijímajícího státu informují konzulárního úředníka
o nápadu dědictví v tomto státě, jestliže dědic nebo odkazovník je
občanem vysílajícího státu.
To se vztahuje i na případy, kdy se příslušné orgány dozvědí o dědictví
ve prospěch občana vysílajícího státu na území třetího státu.
Čl.36
Konzulární úředník má v konzulárním obvodě právo zastupovat před orgány
přijímajícího státu občany vysílajícího státu, kteří nejsou přítomni,
anebo z nějaké závažné příčiny nemohou včas hájit svá práva a zájmy.
Toto zastupování trvá potud, pokud zastupovaná osoba nepověří
zastupováním svého zmocněnce nebo sama nevystoupí na ochranu svých práv
a zájmů.
Čl.37
1. Konzulární úředník má v konzulárním obvodě právo na styk s
kterýmkoliv státním občanem vysílajícího státu, radit mu a poskytovat
jakoukoliv pomoc a v případě potřeby i zajišťovat právní pomoc.
Přijímající stát nebude žádným způsobem bránit, aby občan vysílajícího
státu navázal a udržoval styk s konzulárním úřadem.
2. Příslušné orgány přijímajícího státu vyrozumějí příslušného
konzulárního úředníka vysílajícího státu o zadržení občana vysílajícího
státu anebo o jakémkoli omezení jeho osobní svobody.
3. Konzulární úředník je oprávněn navštívit a navázat styk se státním
občanem vysílajícího státu, který je ve vazbě nebo jiným způsobem
omezen na své osobní svobodě, nebo který se nachází ve výkonu trestu
odnětí svobody. Práva uvedená v tomto odstavci budou vykonávána v
souladu s právními předpisy přijímajícího státu. Tyto právní předpisy
nemohou rušit platnost těchto práv.
Čl.38
1. Konzulární úředník je oprávněn poskytovat jakoukoliv podporu a pomoc
lodím vysílajícího státu v přístavech a ve vnitřních vodách
přijímajícího státu.
2. Konzulární úředník má právo vystupovat na palubu lodi a spoji se s
kapitánem a členy posádky a kapitán a posádka lodi může navázat styk s
konzulárním úředníkem, jakmile loď obdržela povolení k volnému styku s
pobřežím.
3. Konzulární úředník může požádat o pomoc příslušné orgány
přijímajícího státu v jakékoliv otázce, pokud jde o lodi vysílajícího
státu nebo v záležitosti kapitána a posádky.
Čl.39
Konzulární úředník je v konzulárním obvodě oprávněn
1. vyšetřovat jakoukoliv událost postihnuvší loď vysílajícího státu,
vyslechnout kapitána a členy posádky lodi vysílajícího státu,
kontrolovat lodní dokumenty, přijímat prohlášení o cestě i místu určení
lodi, usnadnit výjezd lodi, její postoj a odjezd z přístavu, aniž by
porušil práva orgánů přijímajícího státu;
2. řešit spor vzniklý mezi kapitánem lodi a kterýmkoliv členem posádky,
včetně sporů týkajících se mzdy a pracovní smlouvy, jestliže to
dovolují právní předpisy vysílajícího státu a aniž by porušil práva
orgánů přijímajícího státu;
3. v případě potřeby učinit opatření k poskytnutí léčebné pomoci
kapitánům lodí nebo členům posádky nebo umožnit jim návrat do vlasti;
4. převzít, vystavit nebo ověřit jakékoliv prohlášení nebo jiný
dokument určený pro loď, a to podle právních předpisů vysílajícího
státu.
Čl.40
1. Jestliže soud nebo jiný příslušný orgán přijímajícího státu hodlá
učinit jakákoliv donucovací opatření na palubě lodi vysílajícího státu
nebo provést vyšetřování, vyrozumějí o tom orgány přijímajícího státu
příslušného konzulárního úředníka. Oznámení musí být podáno před
provedením opatření tak, aby mu konzulární úředník nebo jeho zástupce
mohl být přítomen. Jestliže konzulární úředník nebo jeho zástupce nebyl
přítomen, podají mu na jeho žádost příslušné orgány přijímajícího státu
úplné informace o provedeném opatření.
2. Odstavec 1 tohoto článku se vztahuje i na případ výslechu kapitána
lodi nebo členů posádky přístavními orgány na pevnině.
3. Ustanovení tohoto článku se nevztahuje na řádnou celní, pasovou a
zdravotní kontrolu ani na jakýkoliv jiný podobný úkon, který by byl
proveden na žádost kapitána lodi nebo s jeho souhlasem.
Čl.41
1. Příslušné orgány přijímajícího státu uvědomí podle možností v co
nejkratší době příslušného konzulárního úředníka, jestliže loď
vysílajícího státu v přijímajícím státě ztroskotala, najela na mělčinu,
byla vržena na břeh nebo ji postihla jiná nehoda, nebo jestliže na
pobřeží přijímajícího státu nebo v jeho blízkosti se nalezne jakýkoliv
předmět, který je vlastnictvím občana vysílajícího státu, nebo jestliže
se tento předmět dostane do přístavu tohoto státu, včetně případu, kdy
byl součástí nákladu ztroskotané lodi třetího státu. Příslušné orgány
informují konzulárního úředníka i o opatřeních, která učinily v zájmu
záchrany osob, lodi, lodního nákladu a majetku nacházejícího se na
palubě lodi, jakož i předmětů tvořících část lodi nebo součást lodního
nákladu, avšak nalézající se mimo loď.
2. Konzulární úředník může poskytnout lodi, cestujícím a členům posádky
jakoukoliv pomoc a za tímto účelem požádat o pomoc příslušný orgán
přijímajícího státu.
Konzulární úředník může učinit opatření podle odstavce 1 tohoto článku,
může rovněž učinit opatření potřebná k opravě lodi nebo se obrátit na
příslušné orgány se žádostí, aby učinily a provedly taková opatření.
3. Jestliže se najde na pobřeží nebo v blízkosti pobřeží přijímajícího
státu ztroskotaná loď vysílajícího státu nebo jakýkoliv předmět, který
k lodi patří, nebo jestliže se loď dostane do přístavu a kapitán lodi
nebo její vlastník, jeho zástupce nebo pojišťovací orgán nejsou s to se
postarat o takovou loď nebo předmět nebo s nimi naložit, je třeba
považovat konzulárního úředníka za zplnomocněného, aby jménem vlastníka
lodi učinil taková opatření, která by za tím účelem učinil sám
vlastník.
Tato ustanovení se použijí i na každý takový předmět, který je součástí
lodního nákladu a je vlastnictvím fyzické osoby vysílajícího státu.
4. Jestliže se na pobřeží, v blízkosti pobřeží nebo v přístavu
přijímajícího státu nalezne jakýkoliv předmět, který je součástí
nákladu ztroskotané lodi třetího státu, avšak je vlastnictvím fyzické
nebo právnické osoby, která je občanem vysílajícího státu, v případě,
že kapitán lodi ani jeho vlastník, jeho zástupce nebo pojišťovací orgán
se o něj nemohou postarat nebo s ním naložit, konzulární úředník je
považován za zmocněného k tomu, aby jménem vlastníka učinil taková
opatření, která by za tím účelem učinil i sám vlastník.
Čl.42
Ustanovení článků 38 - 41 se přiměřeně vztahují na letadla, pokud
příslušné mezinárodní smlouvy o letecké dopravě nestanoví jinak.
Čl.43
1. Konzulární úředník kromě funkcí uvedených v této hlavě může
vykonávat i jiné konzulární funkce, pokud nejsou v rozporu s právními
předpisy přijímajícího státu.
2. Konzulární úředník je oprávněn vybírat poplatky a dávky za
konzulární úkony podle právních předpisů vysílajícího státu.
HLAVA V
Závěrečná ustanovení
Čl.44
1. Tato Úmluva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost třicet dnů ode
dne výměny ratifikačních listin. Ratifikační listiny budou vyměněny v
Praze.
2. Tato Úmluva zůstane v platnosti šest měsíců ode dne, kdy jedna
vysoká smluvní strana písemně oznámí druhé vysoké smluvní straně úmysl
Úmluvu vypovědět.
3. Vstupem této Úmluvy v platnost pozbývá platnost platnost Konzulární
úmluva mezi Československou republikou a Maďarskou lidovou republikou
sjednaná v Praze dne 27. března 1959.
Na důkaz toho zmocněnci vysokých smluvních stran tuto Úmluvu podepsali
a opatřili ji pečetěmi.
Tato Úmluva byla sepsána ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém a
maďarském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.
Dáno v Budapešti dne 17. května 1973.
Z plné moci presidenta Československé socialistické republiky:
F. Krajčír v.r.
Z plné moci presidiální rady Maďarské lidové republiky:
Puja Frigyes v.r.
Příl.
PROTOKOL
ke konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a
Maďarskou lidovou republikou
Při podpisu Konzulární úmluvy (dále Úmluvy) podepsané dnešního dne mezi
Československou socialistickou republikou a Maďarskou lidovou
republikou se zmocněnci vysokých smluvních stran dohodli na níže
uvedeném:
1. Ve smyslu odstavce 2 čl. 37 Úmluvy konzulární úředník bude vyrozuměn
do pěti dnů o zadržení nebo jakémkoliv jiném omezení svobody občana
vysílajícího státu.
2. Ve smyslu odstavce 3 čl. 37 Úmluvy konzulární úředník může navštívit
občana vysílajícího státu do sedmi dnů po jeho zadržení nebo v
jakémkoliv jiném omezení jeho osobní svobody občana vysílajícího státu.
3. Ve smyslu odstavce 3 čl. 37 Úmluvy konzulární úředník může
navštěvovat a být ve styku s občanem vysílajícího státu, který byl
zadržen nebo jakýmkoliv jiným způsobem omezen na osobní svobodě, nebo
je ve výkonu trestu odnětí svobody.
Takovouto návštěvu je třeba umožnit neprodleně.
4. Tento Protokol je nedílnou součástí Úmluvy.
Na důkaz toho zmocněnci vysokých smluvních stran tento Protokol
podepsali a opatřili jej pečetěmi.
Dáno v Budapešti dne 17. května 1973 ve dvou vyhotoveních, každé v
jazyce českém a maďarském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.
Z plné moci presidenta Československé socialistické republiky:
F. Krajčír v.r.
Z plné moci presidiální rady Maďarské lidové republiky:
Puja Frigyes v.r.
