76/1962 Sb.



VYHLÁŠKA



ministra zahraničních věcí



ze dne 11. července 1962



o Smlouvě o Antarktidě



Dne 1. prosince 1959 byla ve Washingtonu sjednána Smlouva o Antarktidě.



Národní shromáždění vyslovilo se Smlouvou souhlas dne 29. března 1962 a

president republiky podepsal listinu o přístupu Československé

socialistické republiky k uvedené Smlouvě dne 6. května 1962.



Listina o přístupu byla uložena u Státního departmentu Spojených států

amerických dne 14. června 1962.



Podle svého článku XIII odst. 5 vstoupila Smlouva téhož dne pro

Československou socialistickou republiku v platnost.



Český překlad Smlouvy se vyhlašuje současně.



David v.r.



Smlouva



o Antarktidě



Vlády Argentiny, Austrálie, Belgie, Chile, Francouzské republiky,

Japonska, Nového Zélandu, Norska, Jihoafrické Unie, Svazu sovětských

socialistických republik, Spojeného království Velké Británie a

Severního Irska a Spojených států amerických,



uvědomujíce si, že je v zájmu všeho lidstva, aby Antarktida nadále vždy

sloužila výhradně mírovým účelům a nestala se dějištěm ani předmětem

mezinárodních sporů;



uznávajíce podstatný přínos k vědeckému poznání na základě mezinárodní

spolupráce ve vědeckém výzkumu Antarktidy;



přesvědčeny, že vytvoření pevného základu pro pokračování v této

spolupráci a pro její rozvoj na základě svobodného vědeckého bádání v

Antarktidě, jak tomu bylo po dobu Mezinárodního geofyzikálního roku,

odpovídá zájmům vědy a pokroku všeho lidstva;



jsouce dále přesvědčeny, že smlouva, která zajišťuje využití Antarktidy

jen pro mírové účely, a pokračování mezinárodního dorozumění v

Antarktidě, přispěje k uskutečnění cílů a zásad Charty Organizace

spojených národů;



se dohodly na tomto:



Čl.I



1. Antarktidy bude využito jen pro mírové účely. Zakazují se mimo jiné

jakákoli opatření vojenského charakteru, jako je vybudování vojenských

základen a opevnění, konání vojenských manévrů, jakož i pokusy s

jakýmikoli druhy zbraní.



2. Tato Smlouva nezabraňuje využít vojenského personálu nebo zařízení

pro vědecké výzkumy nebo pro jakékoli jiné mírové účely.



Čl.II



Svobodný vědecký výzkum v Antarktidě a spolupráce v tomto směru, jak

byly uplatňovány za Mezinárodního geofyzikálního roku, potrvají v

souladu s ustanoveními této Smlouvy.



Čl.III



1. Na podporu mezinárodní spolupráce ve vědeckých výzkumech v

Antarktidě, jak to stanoví článek II této Smlouvy, se smluvní strany

dohodly, že si budou v nejvyšší možné a prakticky proveditelné míře:



a) vyměňovat informace o plánech vědeckých prací v Antarktidě, aby byla

zajištěna maximální úspora prostředků a efektivnost práce;



b) vyměňovat vědecký personál mezi výpravami a stanicemi v Antarktidě;



c) vyměňovat údaje a výsledky vědeckých pozorování v Antarktidě a

zajistí k nim volný přístup.



2. Při plnění tohoto článku bude všemožně podporováno navazování

aktivní spolupráce s těmi odbornými organizacemi Organizace spojených

národů a jinými mezinárodními organizacemi, které mají o Antarktidu

zájem z vědeckého nebo technického hlediska.



Čl.IV



1. Nic, co je v této Smlouvě obsaženo, nebude vykládáno jako:



a) zřeknutí se kterékoli ze smluvních stran již dříve vyhlášených práv

nebo nároků na územní svrchovanost v Antarktidě;



b) zřeknutí se kterékoli ze smluvních stran jakéhokoli podkladu pro

nároky na územní svrchovanost v Antarktidě, nebo omezení tohoto

podkladu, který může kterákoli ze smluvních stran získat v důsledku své

činnosti nebo činnosti svých občanů v Antarktidě nebo z jiných důvodů;



c) poškození pozic kterékoli ze smluvních stran pokud jde o uznání nebo

neuznání jejího práva či nároku, nebo podkladu pro nároky kteréhokoli

jiného státu na územní svrchovanost v Antarktidě.



2. Žádné akce nebo činnost, spadající do doby, kdy tato Smlouva bude v

platnosti, nebudou podkladem pro prohlášení, podporování či popírání

jakýchkoli nároků na územní svrchovanost v Antarktidě a nevytvoří žádná

práva na svrchovanost v Antarktidě. Žádné nové nároky na rozšíření

existujících nároků na územní svrchovanost v Antarktidě nebudou

uplatňovány dokud tato Smlouva bude v platnosti.



Čl.V



1. Jakékoli jaderné výbuchy v Antarktidě, jakož i zneškodňování

radioaktivního odpadového materiálu v této oblasti se zakazuje.



2. Budou-li uzavřeny mezinárodní dohody, týkající se využití jaderné

energie včetně jaderných výbuchů a zneškodňování radioaktivního

odpadového materiálu, na nichž se budou podílet všechny smluvní strany,

jejichž představitelé mají právo účastnit se konferencí stanovených

článkem IX, budou v Antarktidě uplatňována pravidla stanovená těmito

dohodami.



Čl.VI



Ustanovení této Smlouvy platí pro oblast na jih od 60. rovnoběžky jižní

šířky, včetně plovoucích ledovců, avšak nic, co je v této Smlouvě

obsaženo, nepoškozuje a nikterak se nedotýká práv kteréhokoli státu

nebo výkonu těchto práv uznávaných mezinárodním právem o volném moři v

této oblasti.



Čl.VII



1. V zájmu dosažení stanovených cílů a v zájmu respektování ustanovení

této Smlouvy má každá ze smluvních stran, jejíž zástupci se mohou

účastnit konferencí, předpokládaných článkem IX této Smlouvy, právo

jmenovat pozorovatele pro jakoukoli inspekci, předvídanou tímto

článkem. Pozorovatelé musí být občany smluvních stran, které je

jmenují. Jména pozorovatelů budou oznámena každé ze smluvních stran,

která má právo pozorovatele jmenovat; obdobná zpráva bude zaslána v

případě ukončení jejich funkce.



2. Každý pozorovatel, jmenovaný podle ustanovení bodu 1 tohoto článku

má naprosto volný přístup do kterékoli či do všech oblastí Antarktidy,

a to v kteroukoli dobu.



3. Všechny oblasti Antarktidy, včetně všech stanic a zařízení v těchto

oblastech, a také všechny námořní lodě a letadla na základnách, kde se

vykládá nebo nakládá náklad či personál v Antarktidě, jsou v kteroukoli

dobu přístupné k inspekci pozorovatelům jmenovaným podle ustanovení

bodu 1 tohoto článku.



4. Pozorování ze vzduchu může provádět v kterékoli době a nad

kteroukoli či nad všemi oblastmi Antarktidy každá ze smluvních stran,

která má právo jmenovat pozorovatele.



5. Každá ze smluvních stran, až pro ni nabude tato Smlouva platnosti,

bude informovat ostatní smluvní strany a v budoucnu je včas uvědomí:



a) o všech výpravách do Antarktidy nebo do oblasti Antarktidy, které

podnikají její lodě nebo její občané, a o všech výpravách do

Antarktidy, které jsou organizovány na jejím území, nebo jsou z jejího

území vysílány;



b) o všech stanicích v Antarktidě provozovaných jejími občany;



c) o každém vojenském personálu či vybavení, určeném k vyslání do

Antarktidy s přihlédnutím k podmínkám stanoveným bodem 2 článku I této

Smlouvy.



Čl.VIII



1. Pozorovatelé, jmenovaní podle ustanovení bodu 1 článku VII a vědecký

personál, vyměňovaný podle ustanovení bodu 1 b) článku III Smlouvy,

jakož i personál doprovázející takové osoby, podléhají v zájmu

usnadnění výkonu jejich funkcí vyplývajících z této Smlouvy a aniž by

byly dotčeny příslušné pozice každé smluvní strany v otázce jurisdikce

nad všemi ostatními osobami v Antarktidě, výlučně jurisdikci smluvní

strany, jejímiž jsou občany, a to pokud jde o všechny činy či

nedopatření, k nimž dojde za jejich pobytu v Antarktidě, za účelem

výkonu jejich funkcí.



2. Zainteresované smluvní strany, aniž by bylo dotčeno ustanovení bodu

1 tohoto článku a před podniknutím opatření podle ustanovení bodu 1 e)

článku IX, se musí neprodleně, dojde-li k jakémukoli sporu v otázce

jurisdikce v Antarktidě, ihned navzájem konzultovat, aby se dospělo ke

vzájemně přijatelnému řešení.



Čl.IX



1. Zástupci smluvních stran uvedených v preambuli této Smlouvy se

sejdou v Canbeře nejpozději dva měsíce po vstupu této Smlouvy v

platnost, a budou se napříště scházet v termínech a na místech, které

si určí v zájmu výměny informací, vzájemných konzultací o otázkách

Antarktidy, jež představují obecný zájem a také v zájmu rozpracování,

prozkoumání a doporučení opatření svým vládám, která by přispěla k

uskutečnění zásad a cílů této Smlouvy, včetně opatření o:



a) využití Antarktidy pouze pro mírové účely;



b) podpoře vědeckého bádání v Antarktidě;



c) podpoře mezinárodní vědecké spolupráce v Antarktidě;



d) podpoře k uskutečnění práv inspekce, stanovených v článku VII této

Smlouvy;



e) otázkách, týkajících se výkonu jurisdikce v Antarktidě;



f) ochraně a uchování živých zdrojů v Antarktidě.



2. Každá smluvní strana, která se stane stranou Smlouvy přístupem podle

ustanovení článku XIII, bude mít právo jmenovat své zástupce, aby se

účastnili konferencí uvedených v bodu 1 tohoto článku, a to po dobu,

kdy tato smluvní strana projevuje svůj zájem o Antarktidu tím, že tam

vyvíjí podstatnou vědeckou a výzkumnou činnost, jako je vybudování

vědecké stanice nebo vyslání vědecké expedice.



3. Zprávy pozorovatelů, uvedených v článku VII této Smlouvy, budou

zasílány zástupcům smluvních stran, které se účastní konferencí

uvedených v bodě 1 tohoto článku.



4. Opatření, uvedená v bodě 1 tohoto článku, vstoupí v platnost po

schválení všemi smluvními stranami, jejichž zástupci měli právo

účastnit se konferencí svolaných k projednání těchto opatření.



5. Některá práva, nebo všechna práva stanovená touto Smlouvou, mohou

být uplatňována, jakmile vstoupí Smlouva v platnost, a to bez ohledu na

to, zda nějaká opatření, přispívající k výkonu těchto práv, byla či

nebyla navržena, projednána nebo schválena, jak to předpokládá tento

článek.



Čl.X



Každá ze smluvních stran se zavazuje, že vyvine náležité úsilí, v

souladu s Chartou Organizace spojených národů, aby v Antarktidě nebyla

prováděna žádná činnost, odporující zásadám nebo cílům této Smlouvy.



Čl.XI



1. Vznikne-li nějaký spor mezi dvěma nebo více smluvními stranami o

výklad nebo provádění této Smlouvy, budou se tyto smluvní strany

navzájem konzultovat, aby spor vyřešily jednáním, šetřením,

zprostředkováním, řízením smírčím, rozhodčím, soudním nebo jinými

pokojnými prostředky, které si samy zvolí.



2. Každý takový spor, který nebude vyřešen uvedeným způsobem, bude

předložen se souhlasem všech stran zúčastněných na tomto sporu,

Mezinárodnímu soudu. Avšak, nebude-li dosaženo dohody o předložení

sporu Mezinárodnímu soudu, nejsou zúčastněné strany zbaveny povinnosti

i nadále usilovat o jeho vyřešení nejrůznějšími pokojnými prostředky,

uvedenými v bodu 1 tohoto článku.



Čl.XII



1.



a) Tato Smlouva může být změněna nebo doplněna v kterékoli době po

dohodě všech smluvních stran, jejichž zástupci mají právo zúčastnit se

konferencí předvídaných článkem IX. Každá taková změna nebo doplněk

vstoupí v platnost, až vláda, u níž je Smlouva uložena, dostane od

všech těchto smluvních stran zprávu o jejich ratifikaci.



b) Tato změna nebo doplněk vstoupí pak v platnost, pro kteroukoli jinou

smluvní stranu, až od ní vláda, u níž je Smlouva uložena, dostane

zprávu o jejich ratifikaci. Kterákoli tato smluvní strana, jež nepodá

zprávu o ratifikaci do dvou let po vstupu změny nebo doplňku v platnost

podle ustanovení bodu 1 a) tohoto článku, bude ode dne vypršení této

lhůty považována za odstoupivší od Smlouvy.



2.



a) Jestliže po uplynutí třiceti let od vstupu této Smlouvy v platnost

některá ze smluvních stran, jejíž zástupci mají právo účastnit se

konferencí předvídaných v článku IX, požádá vládu, u níž je Smlouva

uložena, bude svolána, tak rychle, jak to jen bude prakticky možné,

konference všech smluvních stran, která bude jednat o tom, jak je

Smlouva prováděna.



b) Jakákoli změna nebo doplněk této Smlouvy, schválené na uvedené

konferenci většinou smluvních stran na ní zastoupených, včetně většiny

těch stran, jejichž představitelé mají právo účastnit se konferencí

předvídaných v článku IX, bude oznámena vládou, u níž je Smlouva

uložena, všem smluvním stranám neprodleně po skončení konference a

vstoupí v platnost podle ustanovení bodu 1 tohoto článku.



c) Jestliže kterákoli takováto změna nebo doplněk nevstoupí v platnost

podle ustanovení bodu 1 a) tohoto článku do dvou let ode dne, kdy o

nich byly informovány všechny smluvní strany, může kterákoli ze

smluvních stran kdykoli po vypršení této lhůty uvědomit vládu, u níž je

Smlouva uložena, o svém odstoupení od Smlouvy; toto odstoupení od

Smlouvy nabude platnosti po uplynutí dvou let ode dne, kdy byla o něm

uvědoměna vláda, u níž je Smlouva uložena.



Čl.XIII



1. Tato Smlouva podléhá ratifikaci států, které ji podepsaly. Bude

otevřena k přístupu každému státu, který je členem Organizace spojených

národů nebo kterémukoli jinému státu, který může být se souhlasem všech

smluvních stran, jejichž zástupci mají právo účastnit se konferencí

předvídaných v článku IX této Smlouvy, pozván, aby přistoupil ke

Smlouvě.



2. Každý stát ratifikuje tuto Smlouvu nebo k ní přistupuje v souladu se

svými ústavními předpisy.



3. Ratifikační listiny a listiny o přístupu budou uloženy u vlády

Spojených států amerických, která je depozitářem.



4. Vláda, u níž je Smlouva uložena, uvědomí všechny státy, které

Smlouvu podepsaly a přistoupily k ní, o datu uložení každé ratifikační

listiny nebo listiny o přístupu, jakož i o datu vstupu Smlouvy v

platnost a kterékoli změně nebo doplnění.



5. Až všechny státy, které Smlouvu podepsaly, uloží ratifikační

listiny, nabude tato Smlouva platnosti pro tyto státy a pro státy,

které uložily listiny o přístupu. V budoucnu vstoupí Smlouva v platnost

pro každý stát, který k ní přistoupí, po uložení jeho listiny o

přístupu.



6. Tato Smlouva bude zaregistrována vládou, u níž je uložena, podle

ustanovení článku 102 Charty Organizace spojených národů.



Čl.XIV



Tato Smlouva, sepsaná v anglickém, francouzském, ruském a španělském

jazyce, při čemž každé znění má stejnou platnost, bude uložena v

archivu vlády Spojených států amerických, která zašle ověřené opisy

Smlouvy vládám států, které ji podepsaly nebo k ní přistoupily.



Na důkaz toho pověření zástupci, náležitě k tomu zplnomocnění,

podepsali tuto Smlouvu.



Dáno ve Washingtonu 1. prosince 1959.