24/1931 Sb.



Úmluva



mezi republikou Československou a republikou Portugalskou o vydávání

zločinců a právní pomoci ve věcech trestních. Jménem republiky

Československé.



Jménem republiky Československé



a



republiky Portugalské



byla sjednána tato Úmluva:



(Překlad.)



Úmluva



mezi republikou Československou a republikou Portugalskou o vydávání

zločinců a právní pomoci ve věcech trestních.



President republiky Československé a president republiky Portugalské,

přejíce si upraviti právní styky mezi oběma státy, pokud se týče

vydávání a průvozu zločinců, jakož i právní pomoci ve věcech trestních,

rozhodli se sjednati k tomu účelu Úmluvu a jmenovali svými zmocněnci:



President republiky Československé:



p. JUDr. Emila Spiru,



odborového přednostu v ministerstvu spravedlnosti,



p. JUDr. Karla Halfara,



přednostu oddělení mezinárodních smluv v ministerstvu zahraničních

věcí;



President republiky Portugalské:



p. Dr. Abel de Andrade,



profesora na právnické fakultě v Lisaboně,



p. Dr. José Caeiro da Mata,



profesora na právnické fakultě v Lisaboně,



kteří po výměně svých plných mocí, jež byly shledány v dobré a náležité

formě, shodli se na těchto ustanoveních:



Hlava I.



Vydávání a průvoz zločinců.



Čl.1.



Pro které trestné činy jest povoliti vydání.



Smluvní strany se zavazují, že si vydají navzájem na požádání osoby,

které se zdržují na území jedné z nich a jsou stíhány anebo byly

odsouzeny soudními úřady druhé strany pro kterýkoli trestný čin, pro

který lze povoliti vydání podle zákonů dožádané strany, jestliže:



a) zákony obou států - byť i jen v některých částech jejich území -

ukládají na tento trestný čin trest na svobodě v trvání nejméně jednoho

roku nebo trest těžší nebo byla-li osoba vyžadovaná odsouzena pro týž

čin ku trestu na svobodě v trvání nejméně šesti měsíců nebo ku trestu

těžšímu;



b) trestný čin byl spáchán na území státu dožadujícího;



c) stíhání trestného činu není podle zákonů státu dožádaného vyhraženo

jeho vlastním soudům.



Byl-li trestný čin spáchán mimo území státu dožadujícího, bude vydání

povoleno toliko tehdy, připouští-li zákonodárství státu dožádaného za

obdobných okolností stíhání pro tytéž trestné činy, spáchané mimo jeho

území.



Vydání bude povoleno rovněž pro pokus shora uvedených trestných činů

nebo pro účastenství na nich, jsou-li trestny podle zákonodárství obou

smluvních stran.



Je-li na trestný čin, pro nějž se žádá za vydání, v Československu

uložen trest smrti, vyhoví portugalské úřady žádosti za vydání jen s

podmínkou, že trest smrti nebude vykonán.



Čl.2.



Vydávání vlastních příslušníků.



Smluvní strany nemají povinnosti vůbec vydávati si vlastní státní

příslušníky.



Podala-li vyžadovaná osoba ve státu dožádaném žádost za udělení

státního občanství dříve, než bylo žádáno za její vydání, může býti

rozhodnutí o žádosti za vydání odloženo až do vyřízení žádosti za

udělení státního občanství.



Čl.3.



Trestné činy, pro něž nemůže býti vydání povoleno.



Vydání je nepřípustno:



a) pro trestné činy politické nebo činy s nimi související.



Rozhodovati o tom, zda trestný čin jest této povahy, přísluší výhradně

dožádanému státu.



Útok proti hlavě státu, zakládá-li ať dokonaný či nedokonaný zločin

vraždy nebo zabití, pokusu nebo účastenství na takovém činu, nebude

pokládán za trestný čin politický ani za čin související s takovým

trestným činem;



b) pro trestné činy čistě vojenské;



c) pro vlastní tiskové trestné činy;



d) pro trestné činy proti zákonům finančním;



e) pro trestné činy, jejichž stíhání lze zahájiti jen na soukromý návrh

poškozené osoby a zastaviti, upustí-li od něho;



f) nastalo-li promlčení trestního stíhání nebo trestu podle zákonů

platných ve všech částech území jedné ze smluvních stran, nebo podle

zákonů států, kde byl trestný čin spáchán, dříve, než byl obviněný

zatčen nebo obeslán k výslechu, nebo nelze-li jej stíhati nebo trest

vykonati z jiných zákonných důvodů;



g) je-li požadovaná osoba stíhána ve státě dožádaném pro týž trestný

čin, nebo bylo-li tam trestní řízení zastaveno, nebo pro týž čin

vynesen rozsudek odsuzující nebo osvobozující, leč by zákonodárství

tohoto státu připouštělo obnovu trestního řízení vzhledem k novým

okolnostem.



Čl.4.



Žádost za vydání.



Žádost za vydání jest podati cestou diplomatickou.



K žádosti musí býti připojen buď obžalovací spis, zatykač nebo jiná

soudní listina jemu na roveň postavená nebo odsuzující rozsudek,

vynesený proti vyžadované osobě. Tyto listiny musí býti přiloženy v

prvopise nebo v ověřených opisech a musí uváděti krátce trestný čin,

jeho kvalifikaci a pojmenování a nutno k nim připojiti text trestního

zákona platného ve státě dožadujícím, jehož bude použíti na trestný čin

a jenž uvádí trest, který lze uložiti. Podle možnosti budiž připojen

popis vyžadované osoby, jakož i její podobenka nebo jiné údaje, které

mohou přispěti k zjištění její totožnosti.



Jedná-li se o trestné činy majetkové, jest uvésti i výši škody skutečně

způsobené nebo, pokud možno, pachatelem zamýšlené.



Čl.5.



O jazyku, kterého jest použíti.



Listiny zmíněné v předchozím článku jest sepsati v jazyku státním

(oficielním) státu dožadujícího, ve formě předepsané jeho zákony a

opatřiti úřední pečetí. Jest k nim připojiti překlad do státního

(oficielního) jazyka dožádaného státu vyhotovený nebo ověřený buď

přísežným překladatelem (tlumočníkem), který je opatří svým podpisem a

svou pečetí, nebo úředním tlumočníkem strany dožadující.



Čl.6.



Doplňující objasnění.



Vzejdou-li pochybnosti, zda trestný čin, pro který jest za vydání

žádáno, spadá pod ustanovení této Úmluvy, bude dožadující stát požádán

o objasnění, a vydání bude povoleno toliko tehdy, budou-li podána

objasnění toho rázu, aby odstranila tyto pochyby.



V žádném případě nebude lze uložiti dožadujícímu státu, aby předložil

důkaz o vině vyžadované osoby.



Dožádaný stát může v každém případě stanoviti lhůtu ku podání

doplňujících objasnění; tato lhůta může však býti na odůvodněnou žádost

prodloužena.



Čl.7.



Opatření, aby bylo vydání zajištěno.



Jakmile dojde žádost za vydání s přílohami uvedenými v článcích 4 a 5,

zařídí dožádaný stát vše, čeho třeba, aby si zajistil vyžádanou osobu a

zabránil jejímu útěku, leč by vydání jevilo se hned s počátku

nepřípustným.



Čl.8.



Prozatímní zatčení; propuštění prozatímně zatčené osoby.



V nutných případech může býti vyžadovaná osoba prozatímně zatčena

dokonce již před podáním žádosti o její vydání a to na základě

jakéhokoliv oznámení zaslaného poštou nebo telegraficky pod podmínkou,

že oznámení se zmiňuje o soudním zatykači nebo rozsudku a že jest v něm

současně označen trestný čin. Toto oznámení může býti zasláno přímo

soudem nebo příslušným úřadem státu dožadujícího příslušnému úřadu

státu dožádaného. Dožadující úřad musí nicméně potvrditi telegrafické

oznámení ve lhůtě osmi dnů.



Příslušné úřady obou smluvních stran mohou i bez takového oznámení

zatknouti prozatímně každou osobu, která byla vypátrána na jejich území

a jest hlášena úřady druhé strany nebo zanesena jako policejně stíhaná

v jejich příslušných policejních listech nebo rejstřících.



Úřad, který přikročil podle předchozích odstavců k zatčení nějaké

osoby, uvědomí o tom bez odkladu úřad, který o zatčení žádal, a udá

současně místo, kde zatčená osoba jest ve vazbě.



Neoznámí-li úřady druhé strany do patnácti dnů poté, kdy bylo oznámení

podle hořejších ustanovení odesláno, že bude žádáno o vydání zatčené

osoby, může býti tato osoba propuštěna.



Čl.9.



Propuštění vyžadované osoby.



Zatčená osoba může býti rovněž propuštěna, nedojde-li žádost o vydání s

doklady uvedenými v článcích 4 a 5 do šesti týdnů ode dne, kdy byla

odeslána zpráva o zatčení, o níž jedná třetí odstavec předchozího

článku.



Zatčená osoba může býti rovněž propuštěna, bylo-li žádáno za doplňující

objasnění podle čl. 6 a nedojdou-li tato objasnění státu dožádanému v

přiměřené lhůtě, kterou stanovil nebo prodloužil.



Čl.10.



Souběh žádostí za vydání.



Žádá-li vedle smluvní strany za vydání téže osoby ještě jiný nebo

několik jiných států, může ji dožádaný stát vydati buď státu, jehož

jest příslušníkem, nebo státu, na jehož území byl trestný čin spáchán.



Není-li stát, jehož jest vyžadovaná osoba příslušníkem, mezi státy za

její vydání žádajícími, může stát dožádaný zpraviti posléze uvedený

stát o žádostech, došlých od jiných států, při čemž mu určí lhůtu

patnácti dnů, aby prohlásil, zda hodlá žádati rovněž o její vydání.

Ustanovení odst. 1. článku 9 platí rovněž o jeho žádosti za vydání.

Jinak bude vyžadovaná osoba vydána státu, na jehož území spáchala

nejtěžší trestný čin a, jde-li o stejně těžké činy státu, jehož žádost

za vydání došla nejdříve.



Závazky, jež některý ze smluvních států na se vzal již dříve vůči jiným

státům, zůstávají těmito ustanoveními nedotčeny.



Čl.11.



Kdy bude vydání odloženo.



Je-li vyžadovaná osoba stíhána nebo byla-li odsouzena ve státě

dožádaném pro jiný trestný čin než ten, který jest podkladem žádosti za

vydání, nebo je-li tam ve vazbě z jiné příčiny, může býti její vydání

odloženo do doby, kdy bude řízení skončeno nebo trest odpykán nebo

prominut nebo její vazba z jiných důvodů skončena.



Tento odklad nebude závadou, aby nebylo ihned o vydání rozhodnuto,

ledaže by zde byly zvláštní důvody, o nichž jest zpraviti ihned

dožadující stát.



Čl.12.



Dočasné vydání dožadované osoby.



Jestliže by však odklad vydání uvedený v předchozím článku mohl míti

podle zákonů dožadujícího státu v zápětí buď promlčení nebo jiný vážný

škodlivý účinek pro stíhání, lze povoliti dočasné vydání vyžadované

osoby, nejsou-li proti tomu zvláštní námitky a pod podmínkou, že vydaný

bude vrácen, jakmile budou ve státě dožadujícím skončeny úkony řízení,

pro něž byla osoba dočasně vyžádána.



Čl.13.



Do kdy jest vydání provésti.



Bylo-li vydání povoleno, jest vyžadující stát povinen opatřiti si co

nejdříve povolení pro průvoz a převzíti vyžadovanou osobu do tří měsíců

ode dne, kdy byl zpraven o tom, že mu bylo vydání povoleno. Po této

lhůtě může býti osoba, o níž se jedná, propuštěna na svobodu.



Čl.14.



Rozsah vydání.



Vydanou osobu lze stíhati nebo trestati ve státě, kterému byla vydána,

nebo vydati ji dále třetímu státu pro jiný trestný čin než ten, pro

který byla vydána a který byl spáchán před ním, toliko:



a) souhlasí-li s tím stát, který vydání povolil. Tohoto souhlasu nelze

odepříti, jestliže tato Úmluva vztahuje se na vydání pro takový trestný

čin. Stát, který vydání povolil, může žádati, aby o tento souhlas bylo

žádáno ve formě předepsané pro žádosti za vydání s doklady uvedenými v

článcích 4 a 5. Stát, jemuž se dostalo souhlasu, oznámí druhému státu

konečný výsledek trestního řízení a zašle mu opis rozhodnutí;



b) jestliže vydaná osoba, ačkoli měla toho možnost, neopustila do týdne

po svém konečném propuštění území státu, kterému byla vydána, nebo

vrátila-li se tam později.



Čl.15.



Průvoz zločinců.



Jde-li o vydání pachatele mezi jednou ze smluvních stran a státem

třetím, povolí druhá strana jeho průvoz na základě pouhého předložení

prvopisu nebo ověřeného opisu některé z listin uvedených ve článku 4.



Ustanovení o povolení vydání vztahují se rovněž na průvoz.



Průvoz bude proveden orgány strany dožádané způsobem a směrem, který

určí.



Hlava II.



Právní pomoc ve věcech trestních.



Čl.16.



Všeobecná ustanovení.



Smluvní strany poskytnou si navzájem právní pomoc ve věcech trestních.

Zejména dají doručiti spisy týkající se trestního řízení osobám, které

se nalézají na jejich území, budou prováděti úkony vyšetřovací jako

výslech svědků, posudky znalecké, soudní ohledání a zabavení věcí a

budou si předávati vzájemně soudní spisy a věci doličné.



Odsuzující rozsudky, jakož i obsílky k výslechu osob jako obviněných,

vydané soudy jedné ze smluvních stran proti příslušníkům druhé, nebudou

však těmto osobám doručovány. Rovněž nelze podrobiti výslechu jako

obviněného příslušníka jedné smluvní strany na dožádání druhé.



Dožádání o právní pomoc jest sepsati v jazyku státním (oficielním)

státu dožadujícího, opatřiti pečetí dožadujícího úřadu a předati přímo

ministerstvu spravedlnosti státu dožádaného ministerstvem spravedlnosti

státu dožadujícího nebo, jedná-li se o trestní řízení vojenské,

nejvyšší správou vojenského soudnictví. Ustanovení čl. 5 o překladech

vztahují se též na dožádání a jeho přílohy.



Dožádání za právní pomoc ve věcech trestních bude vyřízeno podle zákonů

státu, na jehož území má býti žádaný úkon proveden. Protokoly o tom

nebudou překládány do státního (oficielního) jazyka dožadujícího státu.



Právní pomoc ve věcech trestních lze poskytnouti v mezích zákonodárství

každého z obou států a to i v tom případě, nebylo-li by podle

ustanovení této Úmluvy povinnosti k vydání.



Čl.17.



Obeslání a předvedení osob z území druhého smluvního státu.



Jeví-li se v trestní věci, která jest projednávána před soudy jedné

smluvní strany, nutným nebo žádoucím, aby svědek nebo znalec z druhého

smluvního státu se osobně dostavil, doručí mu úřady tohoto státu

obsílku, která k tomu účelu mu bude zaslána.



Výlohy spojené s osobním dostavením se svědka nebo znalce hradí

dožadující stát; v obsílce jest uvésti částku, která bude svědkovi nebo

znalci vyplacena na úhradu nákladů cesty a pobytu, jakož i výši zálohy,

kterou dožádaný stát může mu vyplatiti proti náhradě státem

dožadujícím.



Svědek nebo znalec, ať přísluší kamkoliv, zdržující se na území jedné

smluvní strany, jenž byv druhou stranou vyzván, dobrovolně se dostaví

před jejich soudy, nesmí tu býti stíhán nebo vězněn pro dřívější

trestné činy ani pod záminkou účastenství na činech, jež jsou předmětem

trestního řízení, v němž vystupuje.



Tyto osoby pozbudou však této výhody, jestliže, ačkoli měly toho

možnost, neopustily území dožadujícího státu do patnácti dnů od té

doby, kdy jejich přítomnosti před soudy nebylo již třeba.



Je-li obeslána osoba na území státu dožádaného, může býti žádáno za

její předvedení se závazkem, že tam bude co nejdříve vrácena. Takovou

žádost bude možno zamítnouti pouze ze závažných důvodů zejména, bude-li

tomu obeslaný vězeň výslovně odporovati.



Za podmínek shora uvedených bude též povolen průvoz tam i zpět územím

jedné smluvní strany osoby, která jest ve vazbě na území třetího státu,

pokládá-li druhá smluvní strana za nutno, aby byla postavena tváří v

tvář s osobou stíhanou nebo slyšena jako svědek.



Čl.18.



Vydání věcí doličných.



Úřady obou smluvních stran vydají si navzájem na požádání věci, jichž

obviněný nabyl trestným činem nebo které mohou sloužiti jako věci

doličné, a to i tehdy, podléhají-li tyto věci zabavení nebo propadnutí.



Jsou-li tyto věci v držení obviněného v době jeho vydání nebo průvozu,

budou pokud možno vydány současně s jeho vydáním nebo průvozem. K

jejich vydání dojde i tehdy, když vydání již povolené nemůže býti

provedeno pro úmrtí nebo útěk obviněného. Vydání se bude vztahovati

rovněž na všechny věci téhož druhu, které snad obviněný uschoval, nebo

uložil ve státě, který vydání povolil a jež by byly teprve později

vypátrány.



Práva osob třetích k těmto věcem zůstávají nicméně nedotčena; v tomto

případě nutno vrátiti tyto věci dožádanému státu co nejdříve po

skončeném trestním řízení a bez výloh.



Stát, na němž jest žádáno vydání těchto věcí, může je prozatím

zadržeti, považuje-li je za nutné pro trestní řízení. Může si rovněž

vyhraditi při vydávání věcí jejich vrácení k témuž účelu se závazkem,

že je sám pošle zpět, jakmile to bude možno.



Čl.19.



Sdělování odsuzujících rozsudků a výtahů z rejstříku trestů.



Smluvní strany budou si vzájemně oznamovati půlletně pravoplatné

odsuzující rozsudky nebo výtahy ze všech pravoplatných rozsudků, čítaje

v to též podmínečné rozsudky vynesené jejich soudy proti příslušníkům

druhé strany, pokud jsou zapsány podle platných zákonů do jejich

trestních nebo soudních rejstříků.



Budou si rovněž oznamovati pozdější rozhodnutí, která se vztahují na

tato odsouzení a jsou zapsána do trestních nebo soudních rejstříků.



Úřady každé smluvní strany, pověřené vedením trestních nebo soudních

rejstříků budou podávati úřadům druhé strany na jejich žádost bezplatně

zprávy o zvláštních případech z trestních nebo soudních rejstříků.



Shora uvedené zprávy budou vyměňovány přímo mezi ministerstvem

spravedlnosti a kultu v Lisaboně s jedné strany a podle okolností

ministerstvem spravedlnosti nebo ministerstvem národní obrany v Praze s

druhé strany.



Čl.20.



Náklady právní pomoci ve věcech trestních.



Náklady, způsobené žádostí za vydání nebo jinou právní pomoc ve věcech

trestních, ponese strana, na jejímž území vznikly. Úřady strany

dožádané oznámí však straně dožadující výši těchto nákladů, aby mohly

býti nahraženy osobou k tomu povinnou.



Výjimku tvoří náklady za znalecké posudky jakéhokoliv druhu, jakož i

náklady způsobené obesláním nebo předvedením osob, které jsou ve vazbě

na území dožádaného státu, a náklady průvozu. Všechny tyto náklady

ponese stát dožadující.



Státem dožadujícím budou rovněž hrazeny náklady dočasného vydání a

vrácení uvedené v čl. 12 této Úmluvy.



Hlava III.



Ustanovení konečná.



Čl.21.



Platnost Úmluvy.



Tato Úmluva bude ratifikována a ratifikační listiny budou vyměněny co

nejdříve v Praze.



Úmluva nabude účinnosti za měsíc po výměně ratifikačních listin a

zůstane v platnosti, pokud jedna ze smluvních stran neoznámí šest

měsíců předem druhé straně svůj úmysl, Úmluvu vypověděti.



Čemuž na svědomí zmocněnci podepsali tuto Úmluvu a připojili k ní své

pečeti.



Dáno ve dvojím vyhotovení v Lisaboně, dne 23. listopadu 1927.



L. S. Dr. Emil Spira v. r.



L. S. Dr. Karel Halfar v. r.



L. S. Abel de Andrade v. r.



L. S. José Caeiro da Mata v. r.



Prozkoumavše tuto Úmluvu, schvalujeme a potvrzujeme ji.



Tomu na svědomí jsme tento list podepsali a k němu pečeť republiky

Československé přitisknouti dali.



Na Hradě pražském dne 13. března léta tisícího devítistého třicátého.



President republiky Československé:



T. G. Masaryk v. r.



L. S.



Ministr zahraničních věcí:



Dr. Edvard Beneš v. r.



Vyhlašuje se s tím, že ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne

27. října 1930 a úmluva nabyla mezinárodní účinnosti dle čl. 21. za

měsíc po výměně ratifikačních listin.



Dr. Beneš v. r.