Advanced Search

podepsaná dne 18. ledna 1921 v Paříži mezi ČSR a Francií


Published: 1922
Read law translated into English here: https://www.global-regulation.com/translation/czech-republic/510628/podepsan-dne-18.-ledna-1921-v-pai-mezi-sr-a-franci.html

Subscribe to a Global-Regulation Premium Membership Today!

Key Benefits:

Subscribe Now for only USD$40 per month.
273/1922 Sb.



(Překlad.)



Úmluva



podepsanádne 18. ledna 1921



v Paříži mezi Československou republikou a republikou Francouzskou.



VLÁDA REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ A VLÁDA REPUBLIKY FRANCOUZSKÉ, ve snaze

zajistit společnou dohodou úpravu otázek týkajících se majetku, práv a

zájmových účastenství jich příslušníků v jich zemích navzájem, dohodly

se takto:



I.



Majetek, práva a zájmová účastenství.



Článek 1.



Francie béře na vědomí, že Československo od prvních dnů svého

osvobození zrušilo nařízením ze dne 9. listopadu 1918 veškerá mimořádná

válečná opatření, vydaná kdysi vládou rakouskou a uherskou proti

příslušníkům francouzským.



Československo učiní nad to, pokud na něm jest, veškerá opatření,

nutná, aby zajištěno bylo vrácení majetku, práv a zájmových

účastenství, o jichž restituci mluví odstavec f) článku 297 a článek

238 smlouvy Versaillské ze dne 28. června 1919 s Německem a obdobné

články ostatních mírových smluv, pokud tento majetek, práva a zájmová

účastenství, jež dlužno navrátiti příslušníkům Francie, počítajíc v to

společnosti a sdružení, ve kterých tito příslušníci jsou zúčastněni,

jsou na území československém.



Náhrady vytčené v uvedených článcích zůstávají k tíži bývalých

nepřátelských zemí.



Článek 2.



Francouzi v Československu a Čechoslováci ve Francii budou požívati,

stejně jako státní příslušníci vlastní, výhod plynoucích ze zákonů

těchto zemí, jimiž byla zrušena opatření nepřátelských úřadů v zemích

nepřátelských nebo nepřítelem zabraných.



Článek 3.



Výjimečná opatření válečná, jakož i opatření disposiční, jak jsou

vymezena v odstavci 3. přílohy k Oddílu IV Části X smlouvy Versailleské

a v obdobných ustanoveních ostatních mírových smluv, která byla ve

Francii učiněna o majetku, právech a zájmových účastenstvích

příslušníků československých, počítajíc v to práva těchto příslušníků v

podnicích bývalých nepřátel, nebyla-li likvidace ukončena, budou

zrušena neb zastavena a budou majetek, práva a zájmy, o něž jde,

vráceny oprávněným s výhradou změn nastalých opatřeními již

provedenými. Ovšem si Francie vyhrazuje právo na likvidaci zájmových

účastenství bývalých nepřátel, jež budou uznána za existující v

podnicích, na nichž jsou zúčastněny osoby různé státní příslušnosti.



Se zájmy Čechoslováků bude při likvidaci ve Francii nakládáno tak jako

se zájmy Francouzů, spojenců nebo neutrálů.



Avšak kde v důsledku okolností toho kterého případu přerušení nebo

zastavení likvidace bylo by na úkor zájmům osob oprávněných, mohou

likvidace již započaté přece býti výjimečně dokončeny.



Příslušníci českoslovenští, jichž majetek, práva a zájmová účastenství,

počítajíc v to i vlastnictví průmyslové, literární a umělecké, staly se

ve Francii předmětem likvidací, postupů (licencí), pronájmu nebo

jakýchkoli jiných disposičních opatření dílčích aneb celkových nad

majetkem, právy a zájmy příslušníků dříve nepřátelských, obdrží přímo

na ně vypadající část výtěžku z těchto likvidací, postupů (licencí),

pronájmu anebo jiných opatření disposičních, ať dílčích nebo celkových.



Článek 4.



Pro provedení článku 3 rozumějí se výrazem "příslušník československý"

osoby fysické, které do tří měsíců po tom, kdy nabude působnosti tato

Úmluva, dokáží, že podle ustanovení smlouvy Versailleské,

St.-Germainské nebo Trianonské nabyly nebo nabudou státní příslušnosti

československé ipso facto, počítajíc v to osoby, jež podle článku 85,

posledního odstavce, smlouvy Versailleské, článku 76 smlouvy

St.-Germainské anebo článku 62, odstavce prvního, smlouvy Trianonské

nabudou této státní příslušnosti se svolením příslušných úřadů, nebo

které podle článku 74 nebo článku 77 smlouvy St.-Germainské, nebo

článku 62, odstavce druhého, smlouvy Trianonské nabudou této státní

příslušnosti na základě dřívějšího práva domovského, nebo konečně,

které podle článku 85, odstavce prvního, smlouvy Versailleské, článku

80 smlouvy St.-Germainské, nebo článku 64 smlouvy Trianonské použijí

práva opce pro státní příslušnost československou.



Ohledně osob, které nabudou státní příslušnosti československé dle

mírové smlouvy Trianonské, počne běžeti svrchu zmíněná lhůta tříměsíční

teprve tři měsíce po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti.



Aby mohli požívati výhod článku 3, musí se účastníci vzdáti jim

smlouvami mírovými po případě vyhrazeného oprávnění žádati cestou opce

zpětné uvedení v některou státní příslušnost bývalých států

nepřátelských.



Se zájmovými účastenstvími československými, sekvestrovanými ve Francii

ve společnostech jakéhokoliv druhu, nakládati bude Francie týmž

způsobem jako se zájmy francouzskými, elsaskými, lotrinskými,

spojeneckými nebo neutrálními, které by se ocitly v podobném postavení.



Článek 5.



Žádosti za zrušení sekvestrace podávané příslušníky československými

podle této úmluvy budou zasílány výhradně skrze vyslanectví

československé se všemi potřebnými průkazy na Úřad pro soukromý majetek

a zájmy (L'office des Biens cest Intéręst privés), který je odevzdá

příslušnému prokurátoru Republiky (Procureur de la République) za

účelem zrušení z moci úřední po předchozím prozkoumání žádosti, zdali

odpovídá ustanovením této úmluvy.



Článek 6.



Československo se zavazuje, že v rozsahu přiznané vzájemnosti zajistí

co do majetku, práv a zájmových účastenství, vrácených podle článku 1

této úmluvy příslušníkům Francie, stejné nakládání jako s majetkem,

právy a zájmovými účastenstvími stejného druhu náležejícími vlastním

příslušníkům, že nepodrobí po tom, kdy tato Úmluva nabude působnosti,

řečený majetek, práva nebo zájmová účastenství žádnému opatření, které

by se nepříznivě dotýkalo vlastnictví a které by neplatilo stejně o

majetku, právech a zájmových účastenstvích vlastních příslušníků, a že

zaplatí přiměřenou náhradu, kdyby takováto opatření byla učiněna.



Článek 7.



Československo uznává platnost veškerých práv, která byla francouzskými

příslušníky nebo společnostmi, jichž většina akciového kapitálu

náležela příslušníkům francouzským, nabyta na územích, tvořících nyní

část Československa za panství zákonů platných v těchto územních

částech v době, kdy tato práva byla nabyta.



Československo uznává zvláště platnost koncesí a nájmů koncesí

poskytnutých před 1. srpnem 1914, týkajících se využití veřejných

zařízení, důlních koncesí nebo jich nájmů, jakož i nabytých práv ke

kutání, nebo k získání koncesí důlních, zvláště koncesí pro dobývání

petroleje a jiných výrobků naftových, kamenného uhlí, železa nebo

jiných rud, tak jak byly povoleny ať bývalými státy, zeměmi nebo

obcemi, ať vlastníky půdy anebo koncesí. Tyto koncese zůstanou v

platnosti za podmínek a až do vypršení lhůt, stanovených v koncesích

nebo nájmech.



Majitelé nebo nájemci jakéhokoliv druhu koncese, jichž zájmy staly se

za války předmětem výjimečných opatření válečných nebo disposičních,

anebo kteří byli dočasně zbaveni požitků svých práv, budou moci

obdržeti prodloužení lhůty řečené koncese. Při tomto prodloužení bude

vzat zřetel na dobu, po kterou byli zbaveni užíváních svých práv.



Prodloužení budou povolována na základě přátelské dohody mezi zájemníky

a v případě, že by takovéto dohody nebylo možno docíliti, bude

záležitost předložena rozhodčímu, zvolenému v dohodě mezi Vysokými

stranami smluvními.



Působí-li takto poskytnutá prodloužení některé ze stran následkem změny

v obchodních poměrech značnou újmu, bude moci býti rozhodčím, zvoleným

dohodou mezi Vysokými stranami smluvními, poškozené straně přiřknuta

přiměřená náhrada.



Článek 8.



Společnosti ustavené podle zákonů německých, rakouských neb uherských,

které měly svou hlavní provozovnu neb společenské sídlo před 1. srpnem

1914 v územích, která nyní jsou částí Československa, a u nichž většina

akciového kapitálu náležela příslušníkům francouzským neb společnostem,

ve kterých francouzští příslušníci měli většinu akciového kapitálu,

budou míti právo přenésti svůj majetek, práva a zájmová účastenství na

jinou společnost zřízenou a povolenou podle zákonů československých.



Společnosti ustavené podle právního řádu francouzského, jichž hlavní

provozovna nalézala se před 1. srpnem 1914 v územích přiřčených

Československu a u nichž většina akciového kapitálu náležela

francouzským příslušníkům nebo společnostem, v kterýchž příslušníci

tito měli většinu akciového kapitálu, budou moci dále svobodně

provozovati své podniky průmyslové podle čl. 19 obchodní dohody

francouzsko-československé.



Povolení po případě nutná k provedení předcházejících dvou odstavců

musí býti udělena, avšak s výjimkou případů, kdy jde o průmyslové

podniky, jež budou vzhledem k své povaze obecně prospěšné podrobeny

zákonem neb rozhodnutím ministerské rady omezením zvláštním.



Nově zřízené společnosti nebudou podrobeny z příčiny převodu žádným

dávkám ani zvláštním poplatkům.



Článek 9.



S výhradou odškodnění, jež by mohla býti po právu požadována

československými příslušníky, zavazuje se Československo, že neodejme

právní účinnosti rozhodnutím, která byla učiněna od počátku války až do

tří měsíců po podpisu této Úmluvy valnými hromadami společností, které

měly společenské sídlo v některém z území tvořících dnes součást

Československa, z toho důvodu, že tyto valné hromady se konaly v

cizozemsku.



Článek 10.



Vysoké smluvní strany povolí vzájemně svým příslušníkům, kteří jsou

obětí válečných škod, tytéž lhůty k zaplacení jich dluhů jako svým

příslušníkům vlastním.



Článek 11.



Při provádění článků 1, 7 a 8 bude vzat zřetel jen k zájmových

účastenstvím francouzských, která existovala ve společnostech neb

podnicích před 1. srpnem 1914, a při provádění článků 3, 4 a 5 jen k

československým zájmovým účastenstvím, která existovala ve

společnostech nebo podnicích před 28. říjnem 1918.



II.



Smlouvy a lhůty.



Článek 12.



a) Smlouvy uzavřené mezi osobami podrobenými nyní pravomoci

československé a osobami podrobenými pravomoci francouzské, které staly

se stranami odloučenými ve smyslu odstavce 1. připojené přílohy, jest

pokládati za zrušené od okamžiku, kdy kterékoli dvě ze stran staly se

stranami odloučenými, vyjímaje, jde-li o dluhy a jiné peněžní závazky,

vzešlé z vykonání nějakého jednání neb platu ujednaného těmito

smlouvami, a s výhradou výjimek a zvláštních pravidel pro některé

smlouvy vytčené v článku 5 nebo níže nebo v připojené příloze.



b) Ze zrušení podle tohoto článku jsou vyňaty smlouvy, jichž splnění

bude žádáno do šesti měsíců po tom, kdy tato Úmluva nabude působnosti,

v zájmu obecném a na základě dohody mezi Vysokými smluvními stranami.



Přivodí-li splnění smluv takto v platnosti zachovaných následkem změny

v obchodních poměrech některé ze stran značnou újmu, bude moci

rozhodčí, zvolený dohodou Vysokých smluvních stran, přiřknouti

poškozené straně přiměřenou náhradu.



c) O žádném ustanovení tohoto článku neb připojené přílohy nelze míti

za to, že odnímá platnost nějakému jednání, jež bylo zákonitě vykonáno

podle smlouvy sjednané mezi odloučenými stranami se schválením úřadů

francouzských, německých, rakouských nebo uherských podle toho kterého

případu.



d) Pokud jde o smlouvy licenční a smlouvy o využití vlastnictví

průmyslového, literárního a uměleckého, sjednané osobami, jež staly se

stranami odloučenými, strana z licence tohoto druhu původně oprávněná

bude míti právo vyžádati si do šesti měsíců po tom, kdy tato smlouva

nabude působnosti, na osobě, jíž ona práva náležejí, poskytnutí nové

licence, jejíž podmínky, nedojde-li k dohodě, budou moci býti

ustanoveny soudem podle obecného práva příslušným.



Příloha k článku 12.



I.



Ustanovení všeobecná.



1. Ve smyslu článků 12, 13 a 14 jest pokládati osoby, jež jsou stranami

smluvními, za odloučené, byl-li obchod mezi nimi zapovězen zákony,

výnosy neb nařízeními některého státu, jehož příslušnicí byla jedna ze

stran, aneb stal se jakýmkoli způsobem nezákonným. Budou pokládány za

odloučené dnem, kdy obchod byl zakázán nebo se stal jakýmkoli způsobem

nezákonným.



Výraz "období odluky" znamená dobu, po kterou byl obchod nedovoleným.



2. Ze zrušení dotčeného v článku 12 jsou vyňaty a s výhradou použití

zákonů, výnosů a nařízení, podle okolností francouzských, německých,

rakouských neb uherských, vydaných průběhem války před 11. listopadem

1918, zůstávají v platnosti smlouvy, jakož i smluvní klausule:



a) Smlouvy směřující k převodu vlastnictví, statků a majetku movitého

nebo nemovitého, bylo-li vlastnictví převedeno neb předmět vydán dříve,

než strany se staly stranami odloučenými;



b) pachty, nájmy a nájemní sliby;



c) smlouvy hypoteční, zástavní a podzástavní;



d) koncese na doly, jámy, lomy neb ložiska;



e) smlouvy sjednané mezi jednotlivci neb společnostmi a státy,

provinciemi, městy neb jinými obdobnými správními právnickými osobami;



f) smlouvy společenské;



g) smlouvy náležející do práva rodinného, jmenovitě smlouvy svatební;



h) smlouvy bezplatné neb úplatné, sledující účel charitativní neb

alimentační;



i) smlouvy založivší liberality jakéhokoliv druhu.



3. Jsou-li ustanovení některé smlouvy podle článku 12 zrušena z části,

zůstanou ostatní ustanovení takové smlouvy s výhradou použíti práva

podle okolností francouzského, německého, rakouského a uherského, jak

stanoví se v § 2, v platnosti, bude-li lze rozloučení provésti. V

případě opačném bude se smlouva pokládati za zrušenou v celém rozsahu.



II.



Zvláštní ustanovení o určitých druzích smluv.



Smlouvy na bursách na cenné papíry a zboží.



4.



a) Vysoké smluvní strany potvrzují pravidla, vydaná za války uznanými

bursami na cenné papíry a zboží, stanovící likvidaci bursovních

obchodů, uzavřených před válkou soukromníkem, jenž stal se stranou

odloučenou, jakož i opatření učiněná podle těchto pravidel s výhradou:



1. že bylo výslovně stanoveno, že onen obchod jest podroben pravidlům

bursovním;



2. že tato pravidla byla závazná pro všechny zúčastněné;



3. že podmínky likvidace byly spravedlivé a rozumné.



b) Předcházející odstavec neplatí o opatřeních, jež byla učiněna za

okupace na bursách v krajích zabraných nepřítelem.



Zástava.



5. Prodej zástavy zřízené k zajištění dluhu některé strany odloučené v

případě nezaplacení bude se pokládati za platný, byť i vlastník nemohl

býti vyrozuměn, jestliže věřitel jednal v dobré víře a s náležitou péčí

a opatrností a vlastník nebude moci v tom případě vznášeti nijakých

námitek stran prodeje zástavy.



Obchodní cenné papíry.



6. Zavázala-li se některá osoba před obdobím odluky nebo za něho k

výplatě obchodního cenného papíru na základě závazku, který podstoupila

vůči ní před válkou jiná osoba, jež stala se stranou odloučenou, bude

tato i nadále povinna ručiti osobě prve jmenované za následky jejího

závazku přes odluku, jež mezi stranami nastala.



7. Osud smluv pojišťovacích a zajišťovacích sjednaných před válkou mezi

dvěma stranami, jež potom se staly stranami odloučenými, bude předmětem

dohody pozdější.



Článek 13.



a) Na území Vysokých stran smluvních budou ve vztazích mezi odloučenými

stranami veškeré procesní lhůty promlčecí, práva rušící a preklusivní,

suspendovány po dobu odluky, ať počaly běžeti před počátkem období

odluky, ať po něm; počnou znovu běžeti nejdříve za tři měsíce po 31.

červenci 1921. Toto ustanovení bude platiti o lhůtách presentačních při

kuponech úrokových nebo dividendových, jakož i o presentačních lhůtách

k výplatě cenných papírů vylosovaných aneb z kteréhokoli jiného důvodu

splatných.



b) Pokud jde o obchodní cenné papíry, začne tříměsíční lhůta, o níž

jest řeč v předešlém odstavci, běžeti ode dne, kdy definitivně pozbudou

působnosti výjimečná opatření, platící o obchodních cenných papírech v

území zúčastněné mocnosti.



Článek 14.



Ve vztazích mezi odloučenými stranami bude se míti za to, že žádný

obchodní cenný papír nepozbyl právní moci jen z toho důvodu, že nebyl

předložen ke přijetí nebo k placení ve předepsaných lhůtách, ani že

vydatelé nebo indosanti nebyli vyrozuměni o nepřijetí neb o

nezaplacení, ani že schází protest, ani z toho důvodu, že nebylo

vyhověno jakékoliv jiné formalitě za období odlukového.



Jestliže lhůta, ve které obchodní cenný papír měl býti předložen ke

přijetí nebo k výplatě, nebo ve které měli vydatel nebo indosanti býti

vyrozuměni o nepřijetí nebo o nezaplacení, nebo ve které měl býti papír

protestován, vypršela v období odlukovém a jestliže strana, jež měla

předložiti nebo protestovati cenný papír nebo dáti zprávu o nepřijetí

neb o nezaplacení, tak neučinila po tuto dobu, bude jí povolena lhůta

nejméně 3 měsíců po 31. červenci 1921, v níž bude moci předložiti cenný

papír, dáti zprávu o nepřijetí neb o nezaplacení neb opatřiti protest.



Článek 15.



Vysoké smluvní strany se shodují na tom, že budou pokládati rozsudky

Smíšeného rozhodčího soudu vytčeného v Oddíle VI (Části X) mírové

smlouvy s Německem a v obdobných oddílech ostatních mírových smluv za

konečné a že je učiní závazným na svých územích.



Článek 16.



Československo ani příslušníci českoslovenští na straně jedné, ani

Francie a její příslušníci na straně druhé nebudou moci podati žalobu

ani uplatňovati nějakého nároku z důvodu toho, že za války došlo k

využití práv vlastnictví průmyslového, literárního a uměleckého

náležejících osobám, jež staly se stranami odloučenými, vládou

francouzskou neb nějaké osoby, jež jednala jejím jménem neb dle jejích

pokynů aneb jakoukoli osobou, jež jednala jménem bývalých vlád německé,

rakouské neb uherské neb podle jejich pokynů, ani z důvodu prodeje,

uvedení do prodeje neb využitkování výrobků, zboží či přístrojů

jakéhokoliv druhu, na něž tato práva se vztahovala.



Osoby sídlící neb vykonávající svou živnost na území Československa na

straně jedné neb na území francouzském na straně druhé, ani příslušníci

těchto mocností, ani osoby třetí, jimž tyto osoby postoupily svá práva

za období odluky, nebudou moci podati žalobu ani uplatňovati nějakého

nároku pro skutkové případy využitkování, jež se udály na území druhé

strany za tohoto období a o nichž se mohlo míti za to, že jsou na újmu

právům z vlastnictví průmyslového, literárního neb uměleckého, jež

náležela osobám stavším se stranami odloučenými a existovala v

kterýkoliv okamžik za období odluky a jež budou obnovena podle článků

307 a 308 mírové smlouvy Versailleské neb obdobných článků ostatních

smluv.



Článek 17.



Rozpory ve výkladu této úmluvy budou předloženy rozhodčímu, jenž bude

ustaven dohodou mezi Vysokými smluvními stranami.



Článek 18.



Vysoké smluvní strany učiní za účelem pokud možná nejúplnějšího

provedení ustanovení této úmluvy opatření slučitelná s jejich vnitřním

zákonodárstvím, jakmile bude podepsána, nevyčkávajíce její ratifikace,

která bude provedena jak možno nejrychleji.



ČEMUŽ NA SVĚDOMÍ zplnomocněnci obou stran podepsali tuto Úmluvu.



Dáno ve dvou exemplářích v Paříži dne 18. ledna 1921.



Štefan Osuský v. r.



A. Briand v. r.



Protokol o podpisu.



Přistupujíce k podpisu Úmluvy týkající se majetku, práv a soukromých

zájmových účastenství, rozhodli zplnomocněnci pojmouti v tento protokol

výklad některých předpisů této Úmluvy, o němž se francouzští i

českoslovenští zástupci během jednání byli shodli.



I. Pokud jde o článek 1, jsou zástupci zajedno v uznání, že děje se tak

z praktického důvodu urychliti věc, stanoví-li článek 1 této úmluvy

přímé navrácení majetku ze zabrané Francie odňatého, jenž by se mohl v

Československu nalézati v rukou poctivých držitelů, Francouzům majetku

toho zbaveným. Příslušelo by vlastně přikročiti k provádění těchto

restitucí bývalým státům nepřátelským. Vláda francouzská bude tudíž

podporovati vládu československou při jednáních, která tato podnikne za

tím účelem, aby jejím příslušníkům, nabyvším poctivě majetku, jenž bude

navrácen při provádění uvedeného článku prvého, vrácena byla kupní cena

za majetek ten, o níž shledáno bude, že byla bez právního podkladu

zapravena k rukám úřadů nebo příslušníků bývalých států nepřátelských.



II. Zástupci shodli se na tom, že se výrazem "osoby podléhající toho

času pravomoci jedné z obou zemí", obsaženým v článku 12, rozumí takové

osoby, jež v době, kdy tato Úmluva nabude účinnosti, budou, ať u důvodu

svého sídla, ať z důvodu své státní příslušnosti, podrobeny zákonům

těchto zemí.



III. V odstavci d) článku 12 výraz "smlouva licenční o využití

vlastnictví průmyslového, literárního a uměleckého" nemá toliko užšího

a technického významu, jenž se přiznává v některých zemích slovům

"smlouvy licenční" nýbrž týká se všech smluv majících za předmět dáti

oprávnění osobě třetí, aby užívala cele nebo částečně práva vlastnictví

průmyslového, literárního a uměleckého.



IV. Příslušníci bývalých nepřátelských států, kteří nabudou

příslušnosti československé jinak než způsobem stanoveným ve článku 4,

odstavci 1., budou, pokud se týká jich majetku sekvestrovaného ve

Francii, požívati výhod, jež byly nebo budou poskytnuty příslušníkům

těch bývalých nepřátelských zemí, k nimž před tím náleželi.



Čemuž na svědomí plnomocníci obou států podepsali tento Protokol.



Dáno ve dvojím exempláři v Paříži dne 18. ledna 1921.



Štefan Osuský v. r.



A. Briand v. r.



Úmluva tato vyhlašuje se s podotknutím, že byla na základě usnesení

Národního shromáždění, a sice poslanecké sněmovny ze dne 27. ledna 1922

a senátu ze dne 16. února 1922 schválena ratifikační listinou ze dne

31. března 1922, která byla podepsána presidentem republiky

Československé a ministrem zahraničních věcí. Dne 24. května 1922 byl

sepsán v Paříži protokol o výměně ratifikačních listin, čímž nabyla

úmluva tato mezinárodní působnosti.



Národní shromáždění usneslo se zároveň, že ministru zahraničních věcí

se ukládá, aby se všemi zúčastněnými ministry učinil další opatření,

jichž je potřebí k provedení této úmluvy.



T. G. Masaryk v. r.



Dr. Beneš v. r.