273/1922 Sb.
(Překlad.)
Úmluva
podepsanádne 18. ledna 1921
v Paříži mezi Československou republikou a republikou Francouzskou.
VLÁDA REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ A VLÁDA REPUBLIKY FRANCOUZSKÉ, ve snaze
zajistit společnou dohodou úpravu otázek týkajících se majetku, práv a
zájmových účastenství jich příslušníků v jich zemích navzájem, dohodly
se takto:
I.
Majetek, práva a zájmová účastenství.
Článek 1.
Francie béře na vědomí, že Československo od prvních dnů svého
osvobození zrušilo nařízením ze dne 9. listopadu 1918 veškerá mimořádná
válečná opatření, vydaná kdysi vládou rakouskou a uherskou proti
příslušníkům francouzským.
Československo učiní nad to, pokud na něm jest, veškerá opatření,
nutná, aby zajištěno bylo vrácení majetku, práv a zájmových
účastenství, o jichž restituci mluví odstavec f) článku 297 a článek
238 smlouvy Versaillské ze dne 28. června 1919 s Německem a obdobné
články ostatních mírových smluv, pokud tento majetek, práva a zájmová
účastenství, jež dlužno navrátiti příslušníkům Francie, počítajíc v to
společnosti a sdružení, ve kterých tito příslušníci jsou zúčastněni,
jsou na území československém.
Náhrady vytčené v uvedených článcích zůstávají k tíži bývalých
nepřátelských zemí.
Článek 2.
Francouzi v Československu a Čechoslováci ve Francii budou požívati,
stejně jako státní příslušníci vlastní, výhod plynoucích ze zákonů
těchto zemí, jimiž byla zrušena opatření nepřátelských úřadů v zemích
nepřátelských nebo nepřítelem zabraných.
Článek 3.
Výjimečná opatření válečná, jakož i opatření disposiční, jak jsou
vymezena v odstavci 3. přílohy k Oddílu IV Části X smlouvy Versailleské
a v obdobných ustanoveních ostatních mírových smluv, která byla ve
Francii učiněna o majetku, právech a zájmových účastenstvích
příslušníků československých, počítajíc v to práva těchto příslušníků v
podnicích bývalých nepřátel, nebyla-li likvidace ukončena, budou
zrušena neb zastavena a budou majetek, práva a zájmy, o něž jde,
vráceny oprávněným s výhradou změn nastalých opatřeními již
provedenými. Ovšem si Francie vyhrazuje právo na likvidaci zájmových
účastenství bývalých nepřátel, jež budou uznána za existující v
podnicích, na nichž jsou zúčastněny osoby různé státní příslušnosti.
Se zájmy Čechoslováků bude při likvidaci ve Francii nakládáno tak jako
se zájmy Francouzů, spojenců nebo neutrálů.
Avšak kde v důsledku okolností toho kterého případu přerušení nebo
zastavení likvidace bylo by na úkor zájmům osob oprávněných, mohou
likvidace již započaté přece býti výjimečně dokončeny.
Příslušníci českoslovenští, jichž majetek, práva a zájmová účastenství,
počítajíc v to i vlastnictví průmyslové, literární a umělecké, staly se
ve Francii předmětem likvidací, postupů (licencí), pronájmu nebo
jakýchkoli jiných disposičních opatření dílčích aneb celkových nad
majetkem, právy a zájmy příslušníků dříve nepřátelských, obdrží přímo
na ně vypadající část výtěžku z těchto likvidací, postupů (licencí),
pronájmu anebo jiných opatření disposičních, ať dílčích nebo celkových.
Článek 4.
Pro provedení článku 3 rozumějí se výrazem "příslušník československý"
osoby fysické, které do tří měsíců po tom, kdy nabude působnosti tato
Úmluva, dokáží, že podle ustanovení smlouvy Versailleské,
St.-Germainské nebo Trianonské nabyly nebo nabudou státní příslušnosti
československé ipso facto, počítajíc v to osoby, jež podle článku 85,
posledního odstavce, smlouvy Versailleské, článku 76 smlouvy
St.-Germainské anebo článku 62, odstavce prvního, smlouvy Trianonské
nabudou této státní příslušnosti se svolením příslušných úřadů, nebo
které podle článku 74 nebo článku 77 smlouvy St.-Germainské, nebo
článku 62, odstavce druhého, smlouvy Trianonské nabudou této státní
příslušnosti na základě dřívějšího práva domovského, nebo konečně,
které podle článku 85, odstavce prvního, smlouvy Versailleské, článku
80 smlouvy St.-Germainské, nebo článku 64 smlouvy Trianonské použijí
práva opce pro státní příslušnost československou.
Ohledně osob, které nabudou státní příslušnosti československé dle
mírové smlouvy Trianonské, počne běžeti svrchu zmíněná lhůta tříměsíční
teprve tři měsíce po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti.
Aby mohli požívati výhod článku 3, musí se účastníci vzdáti jim
smlouvami mírovými po případě vyhrazeného oprávnění žádati cestou opce
zpětné uvedení v některou státní příslušnost bývalých států
nepřátelských.
Se zájmovými účastenstvími československými, sekvestrovanými ve Francii
ve společnostech jakéhokoliv druhu, nakládati bude Francie týmž
způsobem jako se zájmy francouzskými, elsaskými, lotrinskými,
spojeneckými nebo neutrálními, které by se ocitly v podobném postavení.
Článek 5.
Žádosti za zrušení sekvestrace podávané příslušníky československými
podle této úmluvy budou zasílány výhradně skrze vyslanectví
československé se všemi potřebnými průkazy na Úřad pro soukromý majetek
a zájmy (L'office des Biens cest Intéręst privés), který je odevzdá
příslušnému prokurátoru Republiky (Procureur de la République) za
účelem zrušení z moci úřední po předchozím prozkoumání žádosti, zdali
odpovídá ustanovením této úmluvy.
Článek 6.
Československo se zavazuje, že v rozsahu přiznané vzájemnosti zajistí
co do majetku, práv a zájmových účastenství, vrácených podle článku 1
této úmluvy příslušníkům Francie, stejné nakládání jako s majetkem,
právy a zájmovými účastenstvími stejného druhu náležejícími vlastním
příslušníkům, že nepodrobí po tom, kdy tato Úmluva nabude působnosti,
řečený majetek, práva nebo zájmová účastenství žádnému opatření, které
by se nepříznivě dotýkalo vlastnictví a které by neplatilo stejně o
majetku, právech a zájmových účastenstvích vlastních příslušníků, a že
zaplatí přiměřenou náhradu, kdyby takováto opatření byla učiněna.
Článek 7.
Československo uznává platnost veškerých práv, která byla francouzskými
příslušníky nebo společnostmi, jichž většina akciového kapitálu
náležela příslušníkům francouzským, nabyta na územích, tvořících nyní
část Československa za panství zákonů platných v těchto územních
částech v době, kdy tato práva byla nabyta.
Československo uznává zvláště platnost koncesí a nájmů koncesí
poskytnutých před 1. srpnem 1914, týkajících se využití veřejných
zařízení, důlních koncesí nebo jich nájmů, jakož i nabytých práv ke
kutání, nebo k získání koncesí důlních, zvláště koncesí pro dobývání
petroleje a jiných výrobků naftových, kamenného uhlí, železa nebo
jiných rud, tak jak byly povoleny ať bývalými státy, zeměmi nebo
obcemi, ať vlastníky půdy anebo koncesí. Tyto koncese zůstanou v
platnosti za podmínek a až do vypršení lhůt, stanovených v koncesích
nebo nájmech.
Majitelé nebo nájemci jakéhokoliv druhu koncese, jichž zájmy staly se
za války předmětem výjimečných opatření válečných nebo disposičních,
anebo kteří byli dočasně zbaveni požitků svých práv, budou moci
obdržeti prodloužení lhůty řečené koncese. Při tomto prodloužení bude
vzat zřetel na dobu, po kterou byli zbaveni užíváních svých práv.
Prodloužení budou povolována na základě přátelské dohody mezi zájemníky
a v případě, že by takovéto dohody nebylo možno docíliti, bude
záležitost předložena rozhodčímu, zvolenému v dohodě mezi Vysokými
stranami smluvními.
Působí-li takto poskytnutá prodloužení některé ze stran následkem změny
v obchodních poměrech značnou újmu, bude moci býti rozhodčím, zvoleným
dohodou mezi Vysokými stranami smluvními, poškozené straně přiřknuta
přiměřená náhrada.
Článek 8.
Společnosti ustavené podle zákonů německých, rakouských neb uherských,
které měly svou hlavní provozovnu neb společenské sídlo před 1. srpnem
1914 v územích, která nyní jsou částí Československa, a u nichž většina
akciového kapitálu náležela příslušníkům francouzským neb společnostem,
ve kterých francouzští příslušníci měli většinu akciového kapitálu,
budou míti právo přenésti svůj majetek, práva a zájmová účastenství na
jinou společnost zřízenou a povolenou podle zákonů československých.
Společnosti ustavené podle právního řádu francouzského, jichž hlavní
provozovna nalézala se před 1. srpnem 1914 v územích přiřčených
Československu a u nichž většina akciového kapitálu náležela
francouzským příslušníkům nebo společnostem, v kterýchž příslušníci
tito měli většinu akciového kapitálu, budou moci dále svobodně
provozovati své podniky průmyslové podle čl. 19 obchodní dohody
francouzsko-československé.
Povolení po případě nutná k provedení předcházejících dvou odstavců
musí býti udělena, avšak s výjimkou případů, kdy jde o průmyslové
podniky, jež budou vzhledem k své povaze obecně prospěšné podrobeny
zákonem neb rozhodnutím ministerské rady omezením zvláštním.
Nově zřízené společnosti nebudou podrobeny z příčiny převodu žádným
dávkám ani zvláštním poplatkům.
Článek 9.
S výhradou odškodnění, jež by mohla býti po právu požadována
československými příslušníky, zavazuje se Československo, že neodejme
právní účinnosti rozhodnutím, která byla učiněna od počátku války až do
tří měsíců po podpisu této Úmluvy valnými hromadami společností, které
měly společenské sídlo v některém z území tvořících dnes součást
Československa, z toho důvodu, že tyto valné hromady se konaly v
cizozemsku.
Článek 10.
Vysoké smluvní strany povolí vzájemně svým příslušníkům, kteří jsou
obětí válečných škod, tytéž lhůty k zaplacení jich dluhů jako svým
příslušníkům vlastním.
Článek 11.
Při provádění článků 1, 7 a 8 bude vzat zřetel jen k zájmových
účastenstvím francouzských, která existovala ve společnostech neb
podnicích před 1. srpnem 1914, a při provádění článků 3, 4 a 5 jen k
československým zájmovým účastenstvím, která existovala ve
společnostech nebo podnicích před 28. říjnem 1918.
II.
Smlouvy a lhůty.
Článek 12.
a) Smlouvy uzavřené mezi osobami podrobenými nyní pravomoci
československé a osobami podrobenými pravomoci francouzské, které staly
se stranami odloučenými ve smyslu odstavce 1. připojené přílohy, jest
pokládati za zrušené od okamžiku, kdy kterékoli dvě ze stran staly se
stranami odloučenými, vyjímaje, jde-li o dluhy a jiné peněžní závazky,
vzešlé z vykonání nějakého jednání neb platu ujednaného těmito
smlouvami, a s výhradou výjimek a zvláštních pravidel pro některé
smlouvy vytčené v článku 5 nebo níže nebo v připojené příloze.
b) Ze zrušení podle tohoto článku jsou vyňaty smlouvy, jichž splnění
bude žádáno do šesti měsíců po tom, kdy tato Úmluva nabude působnosti,
v zájmu obecném a na základě dohody mezi Vysokými smluvními stranami.
Přivodí-li splnění smluv takto v platnosti zachovaných následkem změny
v obchodních poměrech některé ze stran značnou újmu, bude moci
rozhodčí, zvolený dohodou Vysokých smluvních stran, přiřknouti
poškozené straně přiměřenou náhradu.
c) O žádném ustanovení tohoto článku neb připojené přílohy nelze míti
za to, že odnímá platnost nějakému jednání, jež bylo zákonitě vykonáno
podle smlouvy sjednané mezi odloučenými stranami se schválením úřadů
francouzských, německých, rakouských nebo uherských podle toho kterého
případu.
d) Pokud jde o smlouvy licenční a smlouvy o využití vlastnictví
průmyslového, literárního a uměleckého, sjednané osobami, jež staly se
stranami odloučenými, strana z licence tohoto druhu původně oprávněná
bude míti právo vyžádati si do šesti měsíců po tom, kdy tato smlouva
nabude působnosti, na osobě, jíž ona práva náležejí, poskytnutí nové
licence, jejíž podmínky, nedojde-li k dohodě, budou moci býti
ustanoveny soudem podle obecného práva příslušným.
Příloha k článku 12.
I.
Ustanovení všeobecná.
1. Ve smyslu článků 12, 13 a 14 jest pokládati osoby, jež jsou stranami
smluvními, za odloučené, byl-li obchod mezi nimi zapovězen zákony,
výnosy neb nařízeními některého státu, jehož příslušnicí byla jedna ze
stran, aneb stal se jakýmkoli způsobem nezákonným. Budou pokládány za
odloučené dnem, kdy obchod byl zakázán nebo se stal jakýmkoli způsobem
nezákonným.
Výraz "období odluky" znamená dobu, po kterou byl obchod nedovoleným.
2. Ze zrušení dotčeného v článku 12 jsou vyňaty a s výhradou použití
zákonů, výnosů a nařízení, podle okolností francouzských, německých,
rakouských neb uherských, vydaných průběhem války před 11. listopadem
1918, zůstávají v platnosti smlouvy, jakož i smluvní klausule:
a) Smlouvy směřující k převodu vlastnictví, statků a majetku movitého
nebo nemovitého, bylo-li vlastnictví převedeno neb předmět vydán dříve,
než strany se staly stranami odloučenými;
b) pachty, nájmy a nájemní sliby;
c) smlouvy hypoteční, zástavní a podzástavní;
d) koncese na doly, jámy, lomy neb ložiska;
e) smlouvy sjednané mezi jednotlivci neb společnostmi a státy,
provinciemi, městy neb jinými obdobnými správními právnickými osobami;
f) smlouvy společenské;
g) smlouvy náležející do práva rodinného, jmenovitě smlouvy svatební;
h) smlouvy bezplatné neb úplatné, sledující účel charitativní neb
alimentační;
i) smlouvy založivší liberality jakéhokoliv druhu.
3. Jsou-li ustanovení některé smlouvy podle článku 12 zrušena z části,
zůstanou ostatní ustanovení takové smlouvy s výhradou použíti práva
podle okolností francouzského, německého, rakouského a uherského, jak
stanoví se v § 2, v platnosti, bude-li lze rozloučení provésti. V
případě opačném bude se smlouva pokládati za zrušenou v celém rozsahu.
II.
Zvláštní ustanovení o určitých druzích smluv.
Smlouvy na bursách na cenné papíry a zboží.
4.
a) Vysoké smluvní strany potvrzují pravidla, vydaná za války uznanými
bursami na cenné papíry a zboží, stanovící likvidaci bursovních
obchodů, uzavřených před válkou soukromníkem, jenž stal se stranou
odloučenou, jakož i opatření učiněná podle těchto pravidel s výhradou:
1. že bylo výslovně stanoveno, že onen obchod jest podroben pravidlům
bursovním;
2. že tato pravidla byla závazná pro všechny zúčastněné;
3. že podmínky likvidace byly spravedlivé a rozumné.
b) Předcházející odstavec neplatí o opatřeních, jež byla učiněna za
okupace na bursách v krajích zabraných nepřítelem.
Zástava.
5. Prodej zástavy zřízené k zajištění dluhu některé strany odloučené v
případě nezaplacení bude se pokládati za platný, byť i vlastník nemohl
býti vyrozuměn, jestliže věřitel jednal v dobré víře a s náležitou péčí
a opatrností a vlastník nebude moci v tom případě vznášeti nijakých
námitek stran prodeje zástavy.
Obchodní cenné papíry.
6. Zavázala-li se některá osoba před obdobím odluky nebo za něho k
výplatě obchodního cenného papíru na základě závazku, který podstoupila
vůči ní před válkou jiná osoba, jež stala se stranou odloučenou, bude
tato i nadále povinna ručiti osobě prve jmenované za následky jejího
závazku přes odluku, jež mezi stranami nastala.
7. Osud smluv pojišťovacích a zajišťovacích sjednaných před válkou mezi
dvěma stranami, jež potom se staly stranami odloučenými, bude předmětem
dohody pozdější.
Článek 13.
a) Na území Vysokých stran smluvních budou ve vztazích mezi odloučenými
stranami veškeré procesní lhůty promlčecí, práva rušící a preklusivní,
suspendovány po dobu odluky, ať počaly běžeti před počátkem období
odluky, ať po něm; počnou znovu běžeti nejdříve za tři měsíce po 31.
červenci 1921. Toto ustanovení bude platiti o lhůtách presentačních při
kuponech úrokových nebo dividendových, jakož i o presentačních lhůtách
k výplatě cenných papírů vylosovaných aneb z kteréhokoli jiného důvodu
splatných.
b) Pokud jde o obchodní cenné papíry, začne tříměsíční lhůta, o níž
jest řeč v předešlém odstavci, běžeti ode dne, kdy definitivně pozbudou
působnosti výjimečná opatření, platící o obchodních cenných papírech v
území zúčastněné mocnosti.
Článek 14.
Ve vztazích mezi odloučenými stranami bude se míti za to, že žádný
obchodní cenný papír nepozbyl právní moci jen z toho důvodu, že nebyl
předložen ke přijetí nebo k placení ve předepsaných lhůtách, ani že
vydatelé nebo indosanti nebyli vyrozuměni o nepřijetí neb o
nezaplacení, ani že schází protest, ani z toho důvodu, že nebylo
vyhověno jakékoliv jiné formalitě za období odlukového.
Jestliže lhůta, ve které obchodní cenný papír měl býti předložen ke
přijetí nebo k výplatě, nebo ve které měli vydatel nebo indosanti býti
vyrozuměni o nepřijetí nebo o nezaplacení, nebo ve které měl býti papír
protestován, vypršela v období odlukovém a jestliže strana, jež měla
předložiti nebo protestovati cenný papír nebo dáti zprávu o nepřijetí
neb o nezaplacení, tak neučinila po tuto dobu, bude jí povolena lhůta
nejméně 3 měsíců po 31. červenci 1921, v níž bude moci předložiti cenný
papír, dáti zprávu o nepřijetí neb o nezaplacení neb opatřiti protest.
Článek 15.
Vysoké smluvní strany se shodují na tom, že budou pokládati rozsudky
Smíšeného rozhodčího soudu vytčeného v Oddíle VI (Části X) mírové
smlouvy s Německem a v obdobných oddílech ostatních mírových smluv za
konečné a že je učiní závazným na svých územích.
Článek 16.
Československo ani příslušníci českoslovenští na straně jedné, ani
Francie a její příslušníci na straně druhé nebudou moci podati žalobu
ani uplatňovati nějakého nároku z důvodu toho, že za války došlo k
využití práv vlastnictví průmyslového, literárního a uměleckého
náležejících osobám, jež staly se stranami odloučenými, vládou
francouzskou neb nějaké osoby, jež jednala jejím jménem neb dle jejích
pokynů aneb jakoukoli osobou, jež jednala jménem bývalých vlád německé,
rakouské neb uherské neb podle jejich pokynů, ani z důvodu prodeje,
uvedení do prodeje neb využitkování výrobků, zboží či přístrojů
jakéhokoliv druhu, na něž tato práva se vztahovala.
Osoby sídlící neb vykonávající svou živnost na území Československa na
straně jedné neb na území francouzském na straně druhé, ani příslušníci
těchto mocností, ani osoby třetí, jimž tyto osoby postoupily svá práva
za období odluky, nebudou moci podati žalobu ani uplatňovati nějakého
nároku pro skutkové případy využitkování, jež se udály na území druhé
strany za tohoto období a o nichž se mohlo míti za to, že jsou na újmu
právům z vlastnictví průmyslového, literárního neb uměleckého, jež
náležela osobám stavším se stranami odloučenými a existovala v
kterýkoliv okamžik za období odluky a jež budou obnovena podle článků
307 a 308 mírové smlouvy Versailleské neb obdobných článků ostatních
smluv.
Článek 17.
Rozpory ve výkladu této úmluvy budou předloženy rozhodčímu, jenž bude
ustaven dohodou mezi Vysokými smluvními stranami.
Článek 18.
Vysoké smluvní strany učiní za účelem pokud možná nejúplnějšího
provedení ustanovení této úmluvy opatření slučitelná s jejich vnitřním
zákonodárstvím, jakmile bude podepsána, nevyčkávajíce její ratifikace,
která bude provedena jak možno nejrychleji.
ČEMUŽ NA SVĚDOMÍ zplnomocněnci obou stran podepsali tuto Úmluvu.
Dáno ve dvou exemplářích v Paříži dne 18. ledna 1921.
Štefan Osuský v. r.
A. Briand v. r.
Protokol o podpisu.
Přistupujíce k podpisu Úmluvy týkající se majetku, práv a soukromých
zájmových účastenství, rozhodli zplnomocněnci pojmouti v tento protokol
výklad některých předpisů této Úmluvy, o němž se francouzští i
českoslovenští zástupci během jednání byli shodli.
I. Pokud jde o článek 1, jsou zástupci zajedno v uznání, že děje se tak
z praktického důvodu urychliti věc, stanoví-li článek 1 této úmluvy
přímé navrácení majetku ze zabrané Francie odňatého, jenž by se mohl v
Československu nalézati v rukou poctivých držitelů, Francouzům majetku
toho zbaveným. Příslušelo by vlastně přikročiti k provádění těchto
restitucí bývalým státům nepřátelským. Vláda francouzská bude tudíž
podporovati vládu československou při jednáních, která tato podnikne za
tím účelem, aby jejím příslušníkům, nabyvším poctivě majetku, jenž bude
navrácen při provádění uvedeného článku prvého, vrácena byla kupní cena
za majetek ten, o níž shledáno bude, že byla bez právního podkladu
zapravena k rukám úřadů nebo příslušníků bývalých států nepřátelských.
II. Zástupci shodli se na tom, že se výrazem "osoby podléhající toho
času pravomoci jedné z obou zemí", obsaženým v článku 12, rozumí takové
osoby, jež v době, kdy tato Úmluva nabude účinnosti, budou, ať u důvodu
svého sídla, ať z důvodu své státní příslušnosti, podrobeny zákonům
těchto zemí.
III. V odstavci d) článku 12 výraz "smlouva licenční o využití
vlastnictví průmyslového, literárního a uměleckého" nemá toliko užšího
a technického významu, jenž se přiznává v některých zemích slovům
"smlouvy licenční" nýbrž týká se všech smluv majících za předmět dáti
oprávnění osobě třetí, aby užívala cele nebo částečně práva vlastnictví
průmyslového, literárního a uměleckého.
IV. Příslušníci bývalých nepřátelských států, kteří nabudou
příslušnosti československé jinak než způsobem stanoveným ve článku 4,
odstavci 1., budou, pokud se týká jich majetku sekvestrovaného ve
Francii, požívati výhod, jež byly nebo budou poskytnuty příslušníkům
těch bývalých nepřátelských zemí, k nimž před tím náleželi.
Čemuž na svědomí plnomocníci obou států podepsali tento Protokol.
Dáno ve dvojím exempláři v Paříži dne 18. ledna 1921.
Štefan Osuský v. r.
A. Briand v. r.
Úmluva tato vyhlašuje se s podotknutím, že byla na základě usnesení
Národního shromáždění, a sice poslanecké sněmovny ze dne 27. ledna 1922
a senátu ze dne 16. února 1922 schválena ratifikační listinou ze dne
31. března 1922, která byla podepsána presidentem republiky
Československé a ministrem zahraničních věcí. Dne 24. května 1922 byl
sepsán v Paříži protokol o výměně ratifikačních listin, čímž nabyla
úmluva tato mezinárodní působnosti.
Národní shromáždění usneslo se zároveň, že ministru zahraničních věcí
se ukládá, aby se všemi zúčastněnými ministry učinil další opatření,
jichž je potřebí k provedení této úmluvy.
T. G. Masaryk v. r.
Dr. Beneš v. r.