211/1926 Sb.



Smlouva



mezi republikou Československou a Spojeným královstvím Velké Británie a

Irska o vzájemném vydávání zločinců



Jménem republiky Československé



a



Spojeného království Velké Británie a Irska



byla sjednána tato Smlouva a Protokol:



Smlouva



ze dne 11. listopadu 1925 mezi republikou Československou a Spojeným

královstvím Velké Británie a Irska o vzájemném vydávání zločinců



Prezident republiky Československé a Jeho Veličenstvo Král Spojeného

království Velké Británie a Irska i Britských Dominií Zámořských, Císař

Indický, rozhodnuvše se souhlasně, že uzavřou smlouvu o vydávání

zločinců, jmenovali k tomu cíli zplnomocněnci:



Prezident republiky Československé:



Dra Emila Spiru,



odborového přednostu ministerstva spravedlnosti;



a Jeho Veličenstvo Král Spojeného království Velké Británie a Irska i

Britských Dominií Zámořských, Císař Indický:



Sir William-a George Tyrrell-a,



K. C. M. G., K. C. V. O., C. B., zástupce státního podtajemníka pro

věci zahraniční;



již, předloživše si navzájem své příslušné plné moci a shledavše je v

dobré a náležité formě, shodli se na těchto článcích:



Čl.1



Vysoké smluvní strany zavazují se vydat si navzájem za jistých

okolností a podmínek stanovených v této smlouvě osoby, které, jsouce

obviněny nebo odsouzeny pro některý ze zločinů nebo přečinů vypočtených

v článku 2, spáchaný na území podléhajícím pravomoci jedné strany,

budou dopadeny na území strany druhé.



Čl.2



Vydání se navzájem zaručuje pro tyto zločiny nebo přečiny, lze-li je

stíhat a trestat podle zákonů platných na té části území Vysokých

smluvních stran, kde osoba, za jejíž vydání bylo žádáno, byla dopadena:



1. Pro vraždu (v to zahrnujíc vraždu úkladnou, otcovraždu, vraždu

dítěte, otrávení) nebo pokus vraždy;



2. Zabití;



3. Podání prostředků či užití nástroje k vyhnání plodu;



4. Násilné smilstvo;



5. Soulož s děvčetem mladším 14 let nebo její pokus;



6. Neoprávněné omezení svobody;



7. Únos dítěte, v to zahrnujíc opuštění, odložení nebo bezprávné

zadržování jeho;



8. Únos ženské osoby;



9. Kuplířství;



10. Dvojženství;



11. Úmyslné zranění nebo úmyslné těžké poškození na těle;



12. Vydírání dopisem nebo jinak s úmyslem vynutit peníze nebo jiné

cenné věci;



13. Křivou přísahu nebo svádění k ní;



14. Žhářství;



15. Vloupání se do obydlí v noci (burglary) anebo jinaké vloupání se ve

dne (housebreaking), obé s úmyslem spáchat zločin; loupež s násilím a

krádež nebo zpronevěru;



16. Pro zpronevěru schovatele, bankéře, agenta (komisionáře), správce,

tak zv. trustee (poručníka, opatrovníka, likvidátora), ředitele, člena

nebo společníka některé společnosti nebo společenstva, jakož i pro

jinou zpronevěru a pro podvodné užití cizího majetku ve vlastním

prospěchu;



17. Nabytí peněz, cenné záruky nebo zboží lstivým předstíráním;

převedení na se peněz, cenné záruky nebo jiného majetku u vědomí, že

byly ukradeny nebo bezprávně získány;



18.



(a) Padělání nebo pozměnění kovových peněz nebo uvádění padělaných nebo

pozměněných kovových peněz do oběhu;



(b) Vědomé a bezprávné zhotovení nějakého nářadí nebo stroje, jenž je

přizpůsoben a má sloužit k padělání kovových peněz jednoho z obou

států;



19. Padělání papírových peněz, veřejných nebo soukromých listin,

cenných papírů, veřejných pečetí, kolků, poštovních známek, nebo

uvádění v oběh nebo použití takových padělků;



20. Zločiny nebo přečiny proti zákonu o úpadku;



21. Jakýkoliv čin spáchaný s úmyslem ohrozit bezpečnost osob

cestujících nebo se nalézajících na dráze;



22. Úmyslné poškození věcí;



23. Obchodování otroky.



Vydání bude rovněž povolit pro námořní lupičství a jiné zločiny nebo

přečiny, spáchané kdekoli na moři, které podle zákonů Vysokých

smluvních stran jsou zločiny nebo přečiny podléhajícími vydání.



Vydání je také povolit pro spoluvinu na některém z výše uvedených

zločinů nebo přečinů, ačli spoluvina je trestnou podle zákonů obou

smluvních stran.



Podle uvážení dožádaného státu lze rovněž povolit vydání pro kterýkoliv

jiný zločin nebo přečin, ohledně kterého podle zákona obou smluvních

stran povolení může být dáno.



Čl.3



Je vyhrazeno každé z obou stran, vydá-li či nic své vlastní příslušníky

straně druhé.



Čl.4



Vydání nebude povoleno, byla-li osoba vyžadovaná v dožádaném státě již

souzena a osvobozena nebo odsouzena, anebo koná-li se tam proti ní

dosud trestní řízení pro týž zločin nebo přečin, pro který vydání bylo

žádáno.



Koná-li se proti vyžadované osobě ve státě dožádaném trestní řízení,

nebo je-li tam v trestu pro jiný trestný čin, bude vydání odloženo do

té doby, až bude trestní řízení skončeno, nebo, skončilo-li její

odsouzením, až bude plně vykonán přisouzený jí trest.



Čl.5



Vydání nebude povoleno, jestliže po spáchání zločinu nebo přečinu nebo

po zahájení trestního stíhání nebo po odsouzení pro takový zločin nebo

přečin trestnost nebo výkon trestu jsou promlčeny podle zákonů jednoho

z obou států.



Čl.6



Uprchlý zločinec nebude vydán, je-li zločin nebo přečin, pro který za

jeho vydání je žádáno, politického rázu, nebo dokáže-li, že žádost o

jeho vydání byla podána s úmyslem, aby byl souzen nebo potrestán pro

zločin nebo přečin politického rázu.



Dožádanému státu nebo jeho soudům náleží rozhodnout, zda jde o zločin

nebo přečin politického rázu či nikoli.



Čl.7



Vydaná osoba nemůže v žádném případě být vzata do vazby nebo souzena ve

státě, kterému byla vydána, pro jiný zločin nebo přečin, nebo z důvodů

jiných, než pro které vydání se stalo, leč by byla propuštěna na

svobodu a měla příležitost vrátit se do státu, jenž ji vydal.



Toto ustanovení nevztahuje se na zločiny nebo přečiny spáchané po

vydání.



Čl.8



Žádost o vydání bude podat příslušnými diplomatickými zástupci Vysokých

smluvních stran.



Žádost o vydání obviněné osoby musí být opatřena zatykačem nebo jinou

mu na roveň postavenou soudní listinou, vydanými příslušným úřadem

státu dožadujícího za vydání, a takovými průkazy, jež by podle zákonů

místa, kde obviněný byl dopaden, ospravedlňovaly její zatčení, kdyby

zločin nebo přečin tam byl spáchán.



Žádá-li se o vydání osoby již odsouzené, musí žádost být doložena

odsuzujícím rozsudkem vydaným proti ní příslušným soudem státu

dožadujícího.



Byl-li vydán rozsudek proti osobě nepřítomné, nebude s osobou, proti

níž byl vydán, nakládáno jako s osobou odsouzenou, nýbrž jako s osobou

obviněnou.



Přílohy nebo doklady žádosti za vydání sepsány budou jazykem státním

(oficielním) státu dožadujícího.



Čl.9



Je-li žádost o vydání v souhlase s předchozími ustanoveními, zařídí

příslušné úřady dožádaného státu zatčení uprchlíka.



Čl.10



Uprchlý zločinec může být zatčen také dříve, než podána byla žádost o

jeho vydání, podle zatykače nebo jiné soudní listiny mu na roveň

postavené, vydaných příslušným soudním úřadem jednoho z obou států na

základě oznámení nebo žaloby a takových průkazů nebo po takovém řízení,

jež by ospravedlňovaly vydání zatykače nebo jiné soudní listiny jemu na

roveň postavené, kdyby zločin nebo přečin byl spáchán nebo osoba byla

odsouzena v oné části území obou smluvních stran, ve které příslušný

soudní úřad vykonává pravomoc.



O dni zatčení bude neprodleně uvědomit diplomatického zástupce druhého

státu.



Pokud tomu nejsou na odpor zákony státu, kde stíhaná osoba byla

zatčena, bude lze propustit ji na svobodu, nebude-li ve lhůtě čtyřiceti

dnů od její zatčení diplomatickým zástupcem druhého státu podána žádost

o její vydání podle ustanovení této smlouvy.



Totéž platit bude ohledně osob obviněných nebo odsouzených pro některý

ze zločinů nebo přečinů vytčených v této smlouvě a spáchaných na širém

moři na lodi jednoho z obou států, jež přijede do přístavu státu

druhého.



Čl.11



Vydání nastane jen tehdy, bude-li shledáno, že průkazy podle zákonů

dožádaného státu jsou s to, aby ospravedlnily v případě, že by byl

zločin nebo přečin spáchán na územní tohoto státu, odevzdání zatčené

osoby soudu, nebo aby dokázaly, že tato osoba je totožnou s osobou, jež

byla odsouzena soudy státu požadujícího, a že zločin nebo přečin, pro

který byla odsouzena, je z těch, pro které mohlo být podle této smlouvy

povoleno vydání státem dožádaným.



Čl.12



Zatykače, výpovědi a všechny jiné soudní listiny, jakož i opisy jejich

bude pokládat za průkazné doklady žádosti o vydání, budou-li podepsány

anebo potvrzeny příslušným úřadem a ověřeny v Československé republice

razítkem ministerstva spravedlnosti, ve Spojeném království pečetí

státního tajemníka.



Čl.13



Je-li osoba, o jejíž vydání bylo žádáno jednou z Vysokých smluvních

stran podle této smlouvy, rovněž požadována jedním nebo několika jinými

státy pro jiné zločiny nebo přečiny, spáchané na území jejich soudní

pravomoci, bude vydána státu, jehož žádost za vydání došla nejdříve,

ačli tento nevzdá se tohoto nároku.



Ustanovením tohoto článku nejsou nikterak dotčeny smlouvy, jež některá

z Vysokých smluvních stran sjednala dříve s jinými státy.



Čl.14



Nebyly-li dostatečné průkazy pro vydání předloženy do dvou měsíců ode

dne zatčení uprchlíkova nebo v době další, kterou dožádaný stát nebo

jeho příslušný soud určí, bude uprchlík propuštěn na svobodu, pokud

tomu nejsou na odpor zákony státu, kde stíhaná osoba byla vzata do

vazby.



Čl.15



Veškeré zabavené předměty, jež byly v držení osoby, jež má být vydána,

v době jejího zatčení, a jakékoliv věci, jež mohou sloužit jako důkaz

zločinu nebo přečinu, budou předány pokud možno zároveň s vydanou

osobou.



Stát, jemuž vydání bylo povoleno, vrátí však ony předměty, jež byly mu

předány k účelům dočasným, žádal-li o to stát vydání povolivší.



Tato ustanovení platit budou toliko, pokud zákony dotyčného státu to

připouštějí, a nejsou jimi nikterak dotčena práva třetích osob.



Čl.16



Každá z Vysokých smluvních stran hradí výlohy způsobené na jejím území

zatčením osob, jež svolila podle této smlouvy vydat, jich vězněním a

doprovodem k vlastní hranici. Náklady za opatření překladů listin

zaslaných, jimiž měla být doložena žádost za vydání (čl. 8 a 12),

hradit bude stát žádavší za vydání.



Čl.17



Ustanovení této smlouvy platit budou, pokud to zákony připouštějí, pro

všechny Dominie Jeho Britského Veličenstva, vyjma níže jmenované

Dominie s vlastní svobodnou vládou, tj. Dominii Kanadskou, Stát

(Commonwealth) Australský (zahrnujíc v té příčině Papuu a Norfolk

Island), Dominii Novozélandskou, Unii Jihoafrickou, Svobodný Stát Irský

a Newfoundland - a vyjma Indii. Vyhrazuje se však, že řečená ustanovení

budou platit pro kteroukoli z výše jmenovaných Dominií nebo Indii,

ohledně nich bude k tomu účelu jménem vlády této Dominie nebo Indie

zástupcem Jeho Britského Veličenstva u vlády republiky Československé

učiněno sdělení. Vyhrazeno je dále, že každá ze Smluvních stran bude

moci odděleně zrušit působnost této smlouvy pro kteroukoli z výše

jmenovaných Dominií nebo pro Indii, vypoví-li ji na dobu ne delší

jednoho roku a ne kratší šesti měsíců.



Čl.18



Žádost o vydání uprchlého zločince, jenž vyhledal útočiště v některé z

Dominií s vlastní svobodnou vládou, Kolonií nebo Držav Jeho Britského

Veličenstva, na něž se tato smlouva vztahuje, bude podat generálnímu

guvernérovi, guvernérovi nebo hlavnímu úřadu této Dominie s vlastní

svobodnou vládou, Kolonie nebo Državy předním konzulárním úředníkem

republiky Československé v této Dominii s vlastní svobodnou vládou,

Kolonií nebo Državě.



Takováto žádost, řídíc se vždy pokud možno a pokud to zákon Dominie s

vlastní svobodnou vládou, Kolonie nebo Državy dovolí, ustanovením této

smlouvy, bude vyřízena řečeným generálním guvernérem, guvernérem nebo

hlavním úřadem, jenž buď vydání povolí, anebo předá věc vládě Jeho

Britského Veličenstva.



Žádosti o vydání uprchlého zločince, jež budou podány některou Dominií

s vlastní svobodnou vládou, Kolonií nebo Državou Jeho Britského

Veličenstva, budou pokud možno se řídit pravidly uvedenými v

předchozích článcích této smlouvy.



Čl.19



Strany souhlasí, že se ustanovení obou předchozích článků vztahují

stejně, jako by byly državami Jeho Britského Veličenstva na tyto

Britské Protektoráty: Protektorát Bechuanaland, Protektorát Gambia,

Protektorát Kenya, Protektorát Nigeria, Severní Rhodesia, Severní Území

Zlatého Pobřeží, Nyasaland, Protektorát Sierra Leone, Protektorát

Šalamounské Ostrovy, Protektorát Somaliland, Swaziland, Protektorát

Uganda a Zanzibar.



Uzná-li se po podepsání této smlouvy za prospěšno rozšířit její

ustanovení na některé jiné výše zmíněné Britské protektoráty nebo na

některý Velkou Británií chráněný stát nebo na kterékoli území, nad nímž

Jeho Britské Veličenstvo přijalo mandát od Společnosti Národů, bude

pokládáno, že se ustanovení obou předchozích článků vztahují na tyto

protektoráty nebo státy nebo mandátová území ode dne, který bude

stanoven notami, jež budou vyměněny, a kterými takové rozšíření bude

provedeno.



Strany souhlasí dále, že ustanovení této smlouvy, jež platí pro Britské

státní příslušníky, platit budou rovněž pro domorodce kteréhokoli

Britského protektorátu nebo chráněného státu nebo území mandátového, na

něž se ustanovení obou předchozích článků vztahují nebo později

vztahovat budou.



Čl.20



Tato smlouva, jejíž znění v jazyku československém a anglickém je

stejně autentické, nabude účinnosti čtyřicet dní po výměně

ratifikačních listin. Může být vypovězena každou z Vysokých smluvních

stran na dobu ne delší jednoho roku a ne kratší šesti měsíců.



Bude ratifikována a ratifikace budou vyměněny v Londýně co nejdříve.



Čemuž na svědomí zplnomocněnci smlouvu podepsali a připojili své

pečetě.



Dáno v Londýně dne jedenáctého listopadu roku 1924.



(L. S.) Dr. Emil Spira v. r.



(l. S.) W. Tyrrell v. r.



Příl.



Protokol



Ježto bylo uznáno za nutné doplnit čl. 12 smlouvy o vydávání zločinců,

podepsané dne 11. listopadu 1924 mezi Prezidentem Československé

republiky a Jeho Veličenstvem králem Spojeného království Velké

Británie a Irska a britských Dominií zámořských, Císařem Indickým,

podepsaní zplnomocněnci dohodli se, že tento článek má být takto

doplněn:



"Zatykače, výpovědi a všechny jiné soudní listiny, jakož i opisy jejich

bude pokládat za průkazné doklady žádostí o vydání, budou-li podepsány

anebo potvrzeny příslušným úřadem a ověřeny v Československé republice

razítkem ministra spravedlnosti nebo jiného státního ministra a ve

Spojeném Království pečetí státního tajemníka."



Tento protokol bude mít tutéž platnost a trvání jako smlouva o vydávání

zločinců z 11. listopadu 1924, k níž se vztahuje. Bude s touto smlouvu

současně ratifikován a bude považován za její integrální součást.



Čemuž na svědomí zplnomocněnci protokol podepsali a připojili své

pečetě.



Dáno dvojmo v Londýně, dne 4. června 1926.



Jan Masaryk



A. Chamberlain



Prozkoumavše tuto Smlouvu a Protokol, schvalujeme a potvrzuje je.



Tomu na svědomí jsme tento list podepsali a k němu pečeť republiky

Československé přitisknouti dali.



V Topolčiankách, dne 26. srpna léta tisícího devítistého dvacátého

šestého.



Prezident republiky Československé:



T. G. Masaryk v. r.



Ministr zahraničních věcí:



Dr. Edvard Beneš v. r.



Vyhlašuje se s tím, že ratifikační listiny byly vyměněny dne 5.

listopadu 1926 a že Smlouva a Protokol nabývá podle článku 20

mezinárodní účinnosti čtyřicet dní po výměně ratifikačních listin.



Švehla v. r.