12/1935 Sb.



Úmluva



o řízení smírčím, soudním a rozhodčím mezi Československem a Lotyšskem.



Jménem republiky Československé.



Jménem republiky Československé a republiky Lotyšské



byla sjednána tato úmluva:



(Překlad.)



Úmluva



o řízení smírčím, soudním a rozhodčím mezi Československem a Lotyšskem.



President republiky Československé s jedné strany a



president republiky Lotyšské s druhé strany



prodchnuti šťastnými přátelskými styky, které spojují jejich národy,



přejíce si zajistiti napříště v souhlasu se zásadami utvrzenými paktem

o Společnosti národů pokojné vyřizování všech neshod, ať jsou jakékoli

povahy, které by se snad naskytly mezi Československem a Lotyšskem,



rozhodli se uzavříti za tím účelem úmluvu a jmenovali svými zmocněnci:



President republiky Československé:



pana Edvarda Beneše, ministra zahraničních věcí;



President republiky Lotyšské:



pana Voldemarse Salnaise, ministra zahraničních věcí;



kteří, vyměnivše si své plné moci, jež si dali v dobré a náležité

formě, dohodli se na těchto článcích:



Čl.1



Vysoké smluvní strany se navzájem zavazují, že ve všech případech

vyřídí pokojnou cestou a metodami určenými touto úmluvou všechny

neshody, ať jsou jakékoli povahy, které by se po dni, kdy tato úmluva

vstoupí v účinnost, snad vyskytly mezi Československem a Lotyšskem a

které by nebylo lze řešiti obvyklými prostředky diplomatickými.



Čl.2



Všechny neshody mezi Vysokými smluvními stranami, ať jsou jakékoli

povahy, které nemohly býti přátelsky urovnány obvyklými prostředky

diplomatickými, budou předány k rozsouzení buď rozhodčímu soudu nebo

Stálému dvoru mezinárodní správnosti, jak se dole ustanovuje.



Neshody, pro jejichž řešení se jinými úmluvami platnými mezi Vysokými

smluvními stranami upravuje zvláštní řízení, budou uznávány podle

předpisů těchto úmluv.



Čl.3



Než dojde k jakémukoli řízení rozhodčímu nebo k jakémukoli řízení před

Stálým dvorem mezinárodní spravedlnosti, bude neshoda předložena k

smíření stálé mezinárodní komisi zvané Stálou smírčí komisí, která se

zřídí podle této úmluvy.



Čl.4



Jde-li o neshodu, jejíž předmět podle právního řádu jedné ze stran

náleží do pravomoci domácích soudů, nebude neshoda podrobena řízení

určenému touto úmluvou, dokud příslušný domácí soud nevydá v přiměřené

lhůtě rozsudek vešlý v moc práva.



Čl.5



Stálá smírčí komise, o níž je řeč v článku 3, bude se skládati z pěti

členů, kteří se určí takto: každá z Vysokých smluvních stran bude

jmenovati jednoho komisaře ze svých příslušníků, obě pak společnou

dohodou označí tři ostatní komisaře z příslušníků třetích mocností;

tito tři komisaři musí býti rozdílné státní příslušnosti a Vysoké

smluvní strany si z nich zvolí předsedu komise.



Komisaři jsou jmenováni na tři roky; jejich mandát jest obnovitelný.

Zůstávají v úřadě, až jsou nahrazeni, a každým způsobem, až skončí své

práce zahájené již v době, kdy vypršel jejich mandát.



Místa, která by se uprázdnila úmrtím, demisí nebo z jakýchkoli jiných

důvodů, budou obsazena v nejkratší lhůtě podle pravidel předepsaných

pro jmenování.



Čl.6



Smírčí komise bude zřízena do šesti měsíců ode dne, kdy jedna z

Vysokých smluvních stran o to druhou požádá.



Jestliže by se jmenování komisařů, kteří mají být označeni společně,

neuskutečnilo do této lhůty, nebo, jde-li o nahrazení, do tří měsíců od

uprázdnění místa a nedošlo-li k jiné dohodě, bude předseda Stálého

dvoru mezinárodní spravedlnosti nebo, je-li státním příslušníkem jedné

z Vysokých smluvních stran, náměstek předsedy nebo nejstarší člen

Dvoru, který není příslušníkem žádné z Vysokých smluvních stran,

požádán, aby provedl nutná jmenování.



Čl.7



Stálé smírčí komise lze se dovolati žádostí, kterou podají předsedovi

obě strany ve společné dohodě, nebo kterou, není-li takové dohody, podá

jedna nebo druhá strana.



Žádost bude obsahovati mimo stručný výklad o předmětu sporu výzvu

komisi, aby učinila všechna opatření způsobilá přivoditi smír.



Vychází-li žádost od jedné strany, musí ji tato strana oznámiti bez

průtahu straně druhé.



Čl.8



Do čtrnácti dnů ode dne, kdy na Stálou smírčí komisi byla neshoda

vznesena, může každá ze stran pro rozbor této neshody nahraditi svého

komisaře osobou, která má zvláštní způsobilost ve věci, o niž jde.



Strana, která by použila tohoto práva, oznámí to bez průtahu straně

druhé; tato může v takovém případě učiniti totéž do čtrnácti dnů ode

dne, kdy jí došlo oznámení.



Čl.9



Úkolem Stálé smírčí komise bude, aby vyjasnila sporné otázky, aby za

tím účelem sebrala vyšetřením nebo jinak všechna potřebná vysvětlení a

aby usilovala o smíření stran. Komise prozkoumavši věc může navrhnouti

stranám úpravu, která by se jí zdála vhodnou, a může jim určiti lhůtu,

aby se vyjádřily.



Na konci svých prací pořídí komise zápis zjišťující podle výsledku, buď

že strany se dohodly a, je-li toho třeba, jaký je obsah dohody, nebo že

strany nemohly býti smířeny.



Práce komise, pokud se strany nedohodnou jinak, musí býti skončeny do

šesti měsíců ode dne, kdy spor byl na komisi vznesen.



Čl.10



Pokud nebude zvláštního opačného ustanovení, upraví si Stálá smírčí

komise sama své řízení, které každým způsobem musí býti sporné. Při

šetření bude komise, pokud jednohlasně nerozhodne jinak, říditi se

ustanoveními titulu II (Mezinárodní vyšetřovací komise) Haagské úmluvy

z 18. října 1907 o pokojném vyřizování mezinárodních sporů.



Čl.11



Stálá smírčí komise se sejde, nebude-li mezi stranami jiné dohody, na

místě, které určí její předseda.



Čl.12



Práce Stálé smírčí komise jsou veřejné pouze tehdy, když komise tak

rozhodne v souhlasu se stranami.



Čl.13



Strany budou míti při Stálé smírčí komisi své zástupce, kteří budou

sloužiti za prostředníky mezi nimi a komisí; mimo to mohou strany

přizvati poradce a znalce jimi za tím účelem jmenované a žádati za

slyšení každé osoby, jejíž svědectví se jim bude zdáti užitečným.



Komise bude se své strany míti možnost vyžádati si ústní výklady od

zástupců, poradců a znalců obou stran jakož i od každé osoby, jejíž

předvolání se souhlasem její vlády by pokládala za užitečné.



Čl.14



Pokud není v této smlouvě opačného ustanovení, rozhoduje Stálá smírčí

komise většinou hlasů.



Čl.15



Vysoké smluvní strany se zavazují, že usnadní Stálé smírčí komisi její

práce a zvláště že jí dodají v co největší míře všechny potřebné

doklady a vysvětlení, jakož i že použijí všech prostředků, které jsou

jim po ruce, aby jí na svém území a podle svých zákonů umožnily

předvolávati a slyšeti svědky nebo znalce a prováděti šetření na místě

samém.



Čl.16



Po dobu prací Stálé smírčí komise obdrží každý z komisařů náhradu,

jejíž výši určí Vysoké smluvní strany společnou dohodou a z níž každá

uhradí stejnou část. Náklady, které vzniknou činností komise, budou

rovněž rozděleny na polovici.



Čl.17



Nedojde-li před Stálou smírčí komisí ke smíru, budou neshody, v nichž

by si strany vzájemně upíraly právo, společnou dohodou předkládány

kompromisem buď Stálému dvoru mezinárodní spravedlnosti podle podmínek

a podle řízení upravených jeho statutem nebo rozhodčímu soudu podle

podmínek a podle řízení určených Haagskou úmluvou z 18. října 1907 o

pokojném vyřizování mezinárodních sporů.



Nedojde-li mezi stranami k dohodě, bude jedna nebo druhá strana, když

jeden měsíc před tím byla na to upozornila, míti volnost vznésti

neshodu žádostí přímo na Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti.



Obecná ustanovení.



Čl.18



Ve všech případech a zvláště, je-li otázka, o níž jsou strany v

rozepři, důsledkem činů, které se již staly nebo mají právě býti

vykonány, Stálá smírčí komise nebo, jestliže by tato se jí už

nezabývala, rozhodčí soud nebo Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti

podle článku 41 svého statutu, určí, je-li toho třeba, v co nejkratší

lhůtě, jaká prozatimní opatření mají býti učiněna. Každá z Vysokých

smluvních stran se zavazuje, že se jim podrobí a že se zdrží všech

opatření, která by mohla míti nepříznivý vliv na výkon rozhodnutí nebo

na vyrovnání navrhované Stálou smírčí komisí, a vůbec, že nepodnikne

ničeho, ať by to bylo cokoliv, co by mohlo zostřiti nebo rozšířiti

neshodu.



Čl.19



Tato úmluva platí mezi Vysokými smluvními stranami i tehdy, mají-li

jiné Mocnosti rovněž zájem ve sporu.



Čl.20



Tato úmluva bude oznámena k zápisu Společnosti národů podle článku 18

paktu.



Čl.21



Tato úmluva bude ratifikována. Její ratifikace se vymění v Praze.



Nabude působnosti výměnou ratifikací a je uzavřena na dobu pěti let ode

dne, kdy nabyla působnosti. Nebude-li vypovězena šest měsíců před

vypršením této doby, bude považována za obnovenou na dobu dalších pěti

let a tak i nadále.



Jestliže by ve chvíli, kdy tato úmluva vyprší, jakékoli řízení na jejím

základě bylo v proudu před Stálou smírčí komisí, před rozhodčím soudem

nebo před Stálým dvorem mezinárodní spravedlnosti, pokračovalo by se v

něm do konce.



Čemuž na svědomí shora jmenovaní zmocněnci podepsali tuto úmluvu a

připojili k ní své pečeti.



Dáno v Ženevě ve dvojím vyhotovení dne 11. října 1933.



L. S.



Dr. Edvard Beneš v. r.



L. S.



W. Salnais v. r.



Prozkoumavše tuto úmluvu schvalujeme ji a potvrzujeme ji.



Tom,u na svědomí jsme tento list podepsali a k němu pečeť republiky

Československé přitisknouti dali.



Na Hradě pražském dne 15. září léta tisícího devítistého třicátého

čtvrtého.



President republiky Československé:



T. G. Masaryk v. r.



L. S.



Ministr zahraničních věcí:



Dr. Edvard Beneš v. r.



Vyhlašuje se s tím, že ratifikace byly vyměněny v Praze dne 21.

prosince 1934, kterýmžto dnem Úmluva podle článku 21 nabyla mezinárodní

působnosti.



Dr. Beneš v. r.