359/1922 Sb.



Hospodářská dohoda mezi vládami československou a německou.



VLÁDA REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ A VLÁDA ŘÍŠE NĚMECKÉ, snažíce se dáti

vzájemným hospodářským vztahů urovnaný právní základ, dohodly se v

těchto bodech:



Článek I.



Průvoz zboží všeho druhu a osob z území jednoho státu územím státu

druhého, jakož i doprava zboží a osob z Německa do Československa a

obráceně nebudou příště podrobeny omezením kromě těch, jež vyplynou

jako technicky nutná opatření ze všeobecného stavu dopravního.



Podrobnější ustanovení o tom, jakož i o ostatních otázkách železniční

dopravy jsou obsaženy v příloze A) této úmluvy.



Výjimky ze zásady uvedené v prvním odstavci dovoluje se u zboží, jež je

v jednom z obou států předmětem státního monopolu. Obě vlády vyhrazují

si později podrobněji se dohodnouti o postupu při průvozu tohoto zboží.

Až do té doby nebude na dosavadní praxi nic měněno.



Článek II.



Pokud trvá přechodné hospodářství, kterého je třeba k tomu, aby

překonány byly hospodářské následky války, budou platiti dosavadní

omezení dovozu a vývozu, ale přes to bude zásadně snahou každé strany

působiti k tomu, aby podle hospodářské situace byla tato omezení

zrušována. Pro tuto dobu budou platiti pro vzájemný obchod zbožím tato

pravidla:



a) S obou stran budou sestaveny a co nejdříve vyměněny seznamy volného

zboží, jehož dovoz a vývoz nemá zásadně býti podroben nijakému omezení.

Každé straně se ponechává na vůli, aby zavedla pro zboží, obsažené v

seznamu volného zboží, povinnost přihlášky, neb tam, kde již jest, aby

ji ponechala v nynější podobě. Seznamy volného zboží mohou býti změněny

podle potřeby. Tyto změny, pokud se jimi obmezí seznam volného zboží,

nebudou platiti pro zboží, jež v den vyhlášení bylo již odevzdáno k

dopravě.



Všecky změny buďtež druhé straně co nejrychleji oznámeny.



b) Zboží neuvedené v seznamu volného zboží podrobeno jest na obou

stranách povolovacímu řízení. Obě strany se zavazují, že vzájemně

ulehčí udílení dovozních a vývozních povolení pro zboží, které jest

vyjmenováno jako zvláště důležité pro hospodářský život druhé strany v

přílohách B) a C), tvořících nedílnou část tohoto ujednání. Tyto

přílohy mohou býti podle potřeby měněny v obapolné shodě.



S obou stran jest shoda v tom, že stran vývozu onoho zboží, pokud jest

vytčeno v příloze B), budou se obě vlády zásadně říditi tím hlediskem,

že bude-li uhrazena tuzemská potřeba, vyhovováno bude zásadně návrhům

na vývozní povolení, která jsou přiměřena úhradě potřeby žádajícího

státu. Okolnost, že vyváží se ono zboží do třetích států, platiž

pravidelně za oporu pro mínění, že domácí potřeba může býti považována

za uhrazenou v náležitém rozsahu.



Zvláště pokud jde o potřebu anilinových barev v Československé

republice, prohlašuje německá vláda ochotu, že se zasadí u tohoto

německého průmyslu, aby v dodávce pro nejnutnější potřebu

československého průmyslu co nejvíce vyhověl co do množství i co do

dodávacích podmínek; vláda nebude překážeti vývozu onoho množství, jež

je německý průmysl ochoten dodati průmyslu československému.



c) Obě vlády jsou ochotny zaručiti vývozním povolením, která budou

příště udělena podle platných předpisů, pro dobu jejich platnosti

úplnou účinnost, i kdyby vývozní předpisy dodatečně byly změněny.



Povolení může býti odvoláno:



1. pokud budou ohroženy naléhavé veřejné zájmy,



2. pokud ho bylo dosaženo na základě nesprávných údajů nebo nepoctivě.



Jestliže vývozní povolení byla udělena, dříve než byly zavedeny vývozní

dávky (v to zahrnujíc zvýšení manipulační poplatek), neb dříve než

budou zvýšeny trvající vývozní dávky (v to zahrnujíc zvýšení

manipulační poplatek), platí beze zření na nová ustanovení po tom, co

nabyla účinnosti, ještě šest neděl. Po tomto okamžiku vývozní povolení

platí jen ještě tehdy, když bez újmy zjištěních ustanovení a se zřením

na zvláštní okolnosti v jednotlivých případech se zaplatí dodatečně

dávka, resp. rozdíl mezi starou a novou dávkou za hodnotu zboží, které

až do tohoto okamžiku nebylo ještě vyvezeno.



Pro prodloužená vývozní povolení a pro ona, jež nahradila prošlá, jest

rozhodný den vyhotovení vývozního povolení, resp. prvního vývozního

povolení.



Vývozní povolení v budoucnosti udělená, jichž nebude moci býti včas

použito z důvodů, které jak se prokáže, nebyly zaviněny stranou, budou

prodloužena, resp. obnovena, budou-li tu ještě podmínky, za nichž byla

udělena. Prodloužení, resp. obnovení nebude odepřeno z důvodu, že byly

snad zatím nově zavedeny jiné vývozní předpisy.



Co se týče žádosti o prodloužení, resp. obnovení vývozních povolení,

které byly podány na základě starých uzávěrek, jež odporují nově

platným vývozním předpisům, slibuje se s obou se stran blahovolné

jejich zkoumání. V tomto případě zavazují se obě vlády, že se zasadí

všemi prostředky u příslušných povolujících úřadů o to, aby tyto

případy byly příznivě vyřízeny.



Článek III.



Pokud jest rozhodná pro udělení vývozního povolení cena vývozního

zboží, nemají pravidlem nijakého vlivu cenová ustanovení, resp. nová

cenová ustanovení na ony smlouvy, které byly uzavřeny před vydáním

těchto cenových ustanovení, resp. nových cenových ustanovení, jestliže

při uzavření smluv bylo učiněno zadost tehdy platícím ustanovením

cenovým a buď



a) kupec již částečně splatil nebo



d) dodavatel plnil podle smlouvy nebo



c) kupec již povolil náležité zvýšení ceny.



Výjimky z těchto zásadních ustanovení mohou nastati tehdy, jestliže

smlouvy pocházejí z doby mimořádně vzdálené.



Obě vlády zasadí se o to, aby určení nejnižších vývozních cen stalo se

tak, aby byla zaručena bezprostřední výměna zboží mezi Československou

republikou a Německem a pokud možno vyloučeny zvláštní výhody

odběratelům ve státech třetích.



Článek IV.



Nehledíc k případům přechodného hospodářství, které jsou upraveny ve

článku II a III, stojí obě strany zásadně na tom stanovisku, že jest

třeba postupně snažiti se o to, aby vzájemný styk mezi oběma jejich

zeměmi nebyl zadržován nijakými zákazy dovozu, vývozu a průvozu.



Mají se připustiti výjimky jen:



a) z důvodů veřejné bezpečnosti,



b) při zboží, které v jedné z obou zemí jest předmětem státního

monopolu,



c) z ohledů zdravotně policejních,



d) proto, aby mohlo býti použito na cizí zboží zákazů a omezení, která

jsou ustanovena pro výrobu, odbyt a dopravu domácího zboží v tuzemsku.



Zvláště platí zásada vyslovená v článku V také pro ono zboží, které

bylo zařaděno v obou státech do seznamů volného zboží toho onoho času

právě platných.



Článek V.



Co se týče vývozních povolení již udělených, obnovy prošlých a udělení

vývozních povolení pro staré uzávěrky, nastupují pro vývoz dříví z

Československé republiky na místě předcházejících ustanovení tyto

předpisy:



1. Na místě vývozních povolení, udělených včetně do 14. dubna 1920,

budou dána nová povolení pro množství dříví ještě nevyvezená, a to pro

dosud neprošlou dobu platnosti starých vývozních povolení. Tato nová

povolení jsou podrobena všeobecnému vývoznímu poplatku, který bude

počítán na základě cen fakturních, uvedených ve starých vývozních

povoleních.



2. Za vývozní povolení, jichž platnost již vypršela, budou dána nová na

žádost interesentů za předpokladu, že jejich platnost vypršela teprve

po 15. prosinci 1919, dokáže-li se, že k vývozu nedošlo pro obtíže ve

vypravení a dopravě a že žádost za obnovu vývozních povolení byla

podána u Československé dřevařské komise nejpozději do 31. května 1920.

V té oné době právě platný vývozní poplatek bude také v tomto případě

počítán na základě cen fakturních, uvedených ve prošlých vývozních

povoleních.



3. Stejně jako se žádostmi o vývozní povolení na základě nových

uzávěrek bude nakládáno se starými uzávěrkami na dříví, pro něž nebylo

dosud vydáno vývozní povolení nebo které přes to, že vývozní povolení

bylo uděleno, nenáležejí pod ustanovení bodu 2., poněvadž tu není

nutných předpokladů; budou tedy podrobeny novému zkoumání podle

předpisů právě platných. Československá vláda zajišťuje přes to při

tomto zkoumání - ceteris paribus - starým uzávěrkám zvláště příznivé

nakládání v tom směru, že se vláda, resp. Dřevařská komise vzdá

jakéhokoliv působení na skutečné prodejní ceny uzávěrek.



Československá vláda však zaručuje, že bude takto nakládati jen s těmi,

kdož zpraví Dřevařskou komisi v Praze (Praha II., Hybernská ulice 1ú co

nejdříve, nejdéle do 1. září 1920 o starých uzávěrkách, a to buď v

opise nebo ve výtahu. Tato lhůta nemá vlivu na podávání žádostí o

vývozní povolení.



V základ počítání vývozního poplatku, který má býti zaplacen při

starých uzávěrkách, vezme se nejnižší vývozní cena 525 M za m3 u

kulatiny a 350 M za m3 u brusného dřeva, pokud úřední nejnižší vývozní

cena bude vyšší než tyto ceny. Klesne-li úřední nejnižší vývozní cena

pod shora uvedené částky, jest počítati tento všeobecný vývozní

poplatek na základě nové úřední nejnižší vývozní ceny.



Československá vláda slibuje, že nebude příště činiti obtíží vývozu

kulatiny, brusného dřeva a řeziva do Německa v mezích platných

předpisů, zvláště že přijde Německu vstříc vývozem z pohraničí, ze

Slovenska a po vodě.



Článek VI.



Československá vláda se zavazuje, pokud jde o staré uzávěrka na dodávky

sladu, dodati ihned 300 vagonů a do konce června 1920 dalších 300

vagonů. Za tento celkový počet 600 vagonů zaplatí němečtí kupci částku

425 M za 1 q, jež zahrnuje kupní cenu a vývozní poplatek.

Československá vláda prohlašuje dále ochotu, že poskytne z nové žně

1050 vagonů, ještě potom zbývajících ze starých uzávěrek, aniž toto

množství bude počítáno na staré uzávěrky, takže zůstává vyhrazeno

stanoviti kupní cenu pro toto množství novou dohodou mezi kontrahenty s

obou stran.



Článek VII.



Stran úpravy vzájemného odběru uhlí bylo učiněno ujednání obsažené v

příloze D).



Článek VIII.



Stran úpravy některých finančních otázek byla učiněna úmluva, obsažená

v příloze E).



Článek IX.



Aby byl usnadněn vzájemný styk s pohraničními okresy (všeobecně do 15

km po obou stranách hranic), byla sjednána mezi oběma stranami zvláštní

ustanovení, která jsou zapsána v příloze F).



Tato úprava, pokud není v příloze F) zvláště ustanoveno jinak, nemá

vlivu na omezení volného obchodu, platná v obou státech, jakož i na

předpisy o státním hospodaření některými výrobky. Avšak pohraničním

obyvatelům jednoho státu nemá nastati dodávací povinnost ve prospěch

druhého státu proto, že hospodaří na pozemcích na území tohoto státu.



Článek X.



Nehledíc k úlevám v tak zv. drobném pohraničním styku, nebude

československá vláda až do uzavření obchodní smlouvy mezi oběma státy s

německými příslušníky, pokud jde o výši, zajištění a vybírání dávek

vývozních a dovozních, o obchod dovozní, vývozní a průvozní a o

ustanovení o dovozu, vývozu a průvozu, o spotřební dávky a vnitřní

daně, o provozování obchodu, živností, průmyslu a zemědělství a o

nabývání a držbu movitého a nemovitého majetku, nakládati hůře než s

příslušníky jiného cizího státu.



Akciové a jiné obchodní, průmyslové nebo finanční i pojišťovací

společnosti, které mají sídlo v území jedné strany a jsou právně podle

jejích zákonů zřízeny, budou také v územích druhé strany, šetří-li

příslušných zákonů a nařízení tam platných, oprávněny uplatňovati

veškerá svá práva a zvláště vésti spory před soudy jako žalobkyně nebo

žalované.



Pokud jde o připuštění k provozování obchodu na územích druhé strany,

platí tamní zákonná a reglementární ustanovení. Ony společnosti však,

které provozují obchody v Československé republice na základě

připuštění dřívější vlády bývalé monarchie, mají, pokud žádosti takové

již nepodaly, do 6 (šesti) měsíců po tom, co tato dohoda nabude

účinnosti, znovu zažádati o připuštění ku provozování obchodů u

příslušného úřadu Československé republiky nebo v téže lhůtě

provozování obchodů v Československé republice zanechati. Dokud nebudou

tyto žádosti vyřízeny, mohou dotyčné společnosti v Československé

republice provozovati obchody na základě dřívějších oprávnění v

dosavadním rozsahu. Budou-li znova připuštěny, nebude na nich žádán

admisní poplatek z oné částky akciového, vkladového a obligačního

kapitálu, ze které státní poplatek za provozování oněch společností na

území republiky Československé již byl zaplacen.



Pokud německá vláda, majíc zření na to, že byl založen československý

stát, přikročí s hlediska vzniku nových států k nové úpravy poměrů

společností rakouských a uherských se sídlem ve staré rakousko-uherské

monarchii, které byly dříve v Německu k provozování obchodu připuštěny,

nestane se tato úprava nikterak nepříznivěji, než jak shora smluveno.



Se společnostmi, jmenovanými ve druhém odstavci tohoto článku nebude v

obou státech lépe stránce objektivně právní zacházeno hůře, než s

právně uznanými společnostmi stejného druhu kterékoliv třetí země. Toto

ustanovení netýče se rozhodnutí, která se dějí na základě státní

povinnosti koncesní nebo ve správních věcech volného uvážení.



Článek XI.



Obě vlády budou i příště k tomu přihlížeti, aby jejich pomezní celní

úřady naproti sobě ležící, kde to poměry dovolí, byly předloženy do

téhož místa, aby úřední úkony při přechodu zboží z jednoho do druhého

celního území mohly se díti zároveň.



Hlavní celní úřad ve Zhořelci, který byl dříve zřízen na základě státní

smlouvy s Rakousko-Uherskem, bude zachován jako československý hlavní

celní úřad na stejném základě.



Článek XII.



Ze zboží, prováženého územím jedné z obou smluvních stran z území nebo

do území druhé smluvní strany, nesmějí býti vybírání průvozní dávky.

Tato úmluva platí stejně jak pro zboží, které bylo po přeložení nebo

uložení provezeno, tak pro zboží bezprostředně provážené.



Článek XIII.



Aby vzájemný styk byl dále usnadněn, přiznává se s obou stran

osvobození od dovozních a vývozních dávek pro zboží (s výjimkou

potravin), které přichází z volného obchodu do území druhé na trhy nebo

veletrhy nebo je zasíláno na nejistý prodej mimo obchod na trzích a

veletrzích, jakož i pro vzorky, které obchodní cestující s sebou berou,

pokud totožnost předmětů vyvezených a opět dovezených jest nepochybná;

osvobození to se dává pro všechny tyto předměty, jsou-li neprodány zpět

dovezeny ve lhůtě, kterou je třeba předem stanoviti.



Tato ustanovení nemají vlivu na zvláštní předpisy, vyplývající z řízení

povolovacího.



V řízení, které má býti zachováváno při provádění těchto ustanovení,

nebude dosavadní praxe až na další nijak měněna.



Článek XIV.



Obě strany se zavazují, že budou spolupůsobiti přiměřenými prostředky,

aby se předešlo podloudnému obchodu do jejich i z jejich území a aby

tento obchod byl trestán, a že ponechají v platnosti trestní zákony na

to vydané, že budou si poskytovati právní pomoci, že dovolí, aby

dozorčí úředníci druhé strany pronásledovali do jejich území ty, kteří

jednají proti předpisů, a že těmto úředníkům poskytnou nutné zprávy a

pomoc svými berními, celními a policejními úředníky, jakož i obecními

starosty a místními přednosty.



Celní kartel, který má býti uzavřen podle těchto všeobecných

ustanovení, vyhrazuje se zvláštnímu sjednání. Dosavadní praxe budiž

nadále zachovávána.



Obě vlády si vyhrazují, že eventuelně uzavrou ještě zvláštní úmluvu

stran práva honění.



Obě strany zasadí se, seč jsou, aby usnadnily cestovní ruch, zvláště

pokud směřuje za obchodem nebo k návštěvě lázní, a že pokud platné

pasové předpisy nemohou býti zmírněny, co možná ulehčí a urychlí

náležité formality.



Článek XV.



Pokud jde o celní manipulaci zbožím, které se odbavuje listem

průvodním, usnadní se obapolně obchod tím, že přechází-li zboží přímo z

území jedné strany do území strany druhé, závěra se nesejme, jiná

závěra se nepřiloží a zboží se nevybalí, pokud se vyhoví požadavkům v

tom směru té doby smluveným.



Článek XVI.



Dosavadní řízení zušlechťovací budiž zásadně zachováváno.



Německá vláda se zavazuje, že nebude činiti překážek vývozu stonkového

a močeného lnu do Československé republiky na zpracování na lněná

vlákna, pokud tento vývoz bude navrhován spolkem "Deutsche

Flachsbaugesellschaft" nebo jeho právním nástupcem. Stejně zavazuje se

vláda československá, že nebude činiti překážek zpětnému vývozu onoho

množství vláken, jež bylo vyrobeno ze stonkového a močeného plánu,

dovezeného na zpracování z Německa do Československé republiky, a

zvláště že se postará také o to, aby takových překážek nebylo činěno od

úřadů plánem hospodařících. Avšak československá vláda vyhrazuje si

právo zadržeti v jednotlivých případech pro vlastní průmysl 10 procent

ze získaného zušlechtěného výrobku. Ustanovení tohoto článku nemají

vlivu na zvláštní ujednání, která byla učiněna nebo učiněna budou

případ od případu stran určitého zušlechťovacího řízení.



Článek XVII.



Kupci, továrníci a jiní živnostníci, kteří prokáží, že ve státě, ve

kterém bydlí, platí zákonné dávky ze živnosti jimi provozované, nebudou

povinni platiti ve státě druhém jiných dávek, když buď sami neb

cestujícími, kteří jsou v jejich službách, nakupují anebo majíc jen

vzorky s sebou, zakázky hledají. Pro legitimaci obchodních cestujících

ve vzájemném styku bude uznán s obou stran v bývalém rozsahu

legitimační list, uvedený v příloze G, podle druhdy platného vzorce.



Příslušníci jedné strany, kteří mezi místy různých států provozují

povoznictví aneb plavectví po moři nebo řekách, nebudou povinni platiti

z těchto živností v území druhé strany daně z výdělku.



Článek XVIII.



Každá z obou smluvních stran připustí lodi a lodní náklady strany druhé

v námořní a vnitrozemské plavbě za týchž podmínek a za tytéž poplatky a

ve všech ostatních právních vztazích jako lodi a lodní náklady vlastní.

totéž platí o námořní plavbě pobřežní. Státní příslušnost lodí obou

smluvních stran budiž posuzována dle zákonodárství domova. Stran

uznávání měrných listů lodních a měřicích certifikátů té neb oné strany

budiž zachováván dosavadní postup. Tato ustanovení nemají vlivu na

úpravu, jak byla nebo bude učiněna mezinárodními smlouvami, jež nyní

platí nebo příště budou sjednány.



V ostatním vyhrazují si obě strany sjednati zvláštní dohodu o vzájemném

postupu stran plavby.



Článek XIX.



Obě strany shodují se na tom, aby byla učiněna zvláštní ujednání v

příčině styku poštovního, telegrafního a telefonního, o obapolné

ochraně proti nákazám a stran řízení při právní pomoci.



Kromě toho zavazují se smluvní strany, že vymění do měsíce po podpisu

této dohody návrhy na smlouvu o tom, jak se vyhnouti dvojitému zdanění,

a o právní pomoci ve věcech berních (šetření o daních, stanovení daně a

vymáhání daně) a o daňových věcech trestních.



Článek XX.



Obě vlády postaví na roveň příslušníky druhého státu příslušníkům svým,

pokud jde o sociální pojištění. Podrobnější ustanovení vyhrazují se

zvláštní dohodě.



Článek XXI.



Tato dohoda nemá vlivu na ustanovení mírové smlouvy versailleské, jakož

i ostatních mírových smluv, které budou ještě uzavřeny, jakož i na

smlouvu mezi Čelnými spojenými a sdruženými mocnostmi a Československou

republikou, uzavřenou v St. Germain en Laye dne 10. září 1919.



Článek XXII.



Tato dohoda, podepsaná v československém a německém prvopise, bude po

schválení vládou a zákonodárnými sbory ratifikována a ratifikační

listiny budou co nejdříve v Praze vyměněny. Platnost dohody nastane

dnem ratifikace a potrvá, nebyly-li vymíněny jiné lhůty, dokud nebude

jednou smluvní stranou v tříměsíční lhůtě vypověděna.



Dáno v Praze, dne 29. června roku tisícího devítistého dvacátého.



Dr. V. Schuster v. r.



von Stockhammern v. r.



PŘÍLOHA A.



1. Pro dopravu mezi Československou republikou a Německem platí beze

změny mezinárodní dohoda o železniční nákladní dopravě. Železniční

správy budou upravovati vzájemné styky na tomto základě, hledíce k

současným provozním a dopravním poměrům.



2. Bude snahou, aby stejných zásad bylo použito, pokud možná, také k

úpravě mezinárodní dopravy mezi jinými zeměmi, v níž Československá

republika a Německo mají účast.



3. Obě vlády zařídí u svých železničních správ:



a) aby co nejdříve počaly s nutnými průpravnými pracemi, aby byly

zavedeny přímé sazby mezi Československou republikou a Německem pro

určité předměty a místa,



b) aby, bude-li nutno, se postaraly o to, aby osobní a nákladní doprava

dála se pravidelně, pokud jde o stránku provozní a dopravně technickou,



c) aby si vycházely vzájemně co nejvíce vstříc při dopravě potravin a

nutných životních potřeb.



4. Obě vlády budou provozovati tarifní politiku vůči druhé straně podle

stejných zásad jako vůči ostatní cizině a zejména že nebudou na základě

parity, která byla smluvena mezi Německem a bývalou rakousko-uherskou

monarchií, oproti sobě v ostatní dopravě provozovati nepřátelské

dopravní politiky.



5. Obě vlády shodují se v tom, aby co nejdříve za účasti co největšího

počtu železničních sprav bylo usilováno o to, aby byly uzavřeny smluvní

dohody stran přechodu vozů a vzájemného jejich používání, jakož aby,

nemohl- li by se tento úmysl brzo uskutečniti, byla učiněna zvláštní

ujednání tohoto druhu pro jednotlivé části dopravy.



Dříve platná mezinárodní sjednání o vozech nabudou ihned platnosti a

budou platiti, dokud nenastane účinnost tohoto ujednání.



6. Německá vláda jest zásadně ochotna dopravovati co možná rychle do

vlasti bývalé válečné zajatce a legionáře, vracející se z Ruska přes

Hamburk.



O dopravě československých reemigrantů z Ameriky přes severoněmecké

přístavy nemůže dáti německá vláda dnes určitého slibu; vyhrazuje si

však učiniti na popud československé vlády zvláštní rozhodnutí, bude-li

podán určitý návrh a zároveň označen počet reemigrantů a ostatní

potřebné podrobnosti.



7. Pokud jde o otázky dovozu do Německa a průvozu Německem, probrané na

jednáních v Děčíně dne 4. března 1920 o dopravě zboží mezi

Československem a Německem, bylo sjednáno toto:



a) Obě vlády si vzájemně slibují volný dovoz v mezích dovozních

povolení udělených od komisařů obou vlád. Zvláštní dovozní povolení

nebudou příště německými železničními správami požadována.



b) Obě vlády si vzájemně zaručují nerušenou průvozní dopravu

železniční. O průvozní dopravě bude mezi železničními správami obou

stran sjednána zvláštní dohoda se zřením na nynější dopravní obtíže.



Jestliže by se naskytly na jednotlivých přechodech hranic nebo

přilehlých tratích dopravní potíže, vzniklé z předběžné úpravy průvozní

dopravy dle této přílohy, vynasnaží se obě strany odstraniti tyto

potíže vyjednáváním. S dosud požadovaných průvozních povolení příště

sejde.



c) Československá a německá železniční správa vzájemně si přislibují,

že si předem včas oznámí větší transporty, jež se příště naskytnou, a

že se zvláště dohodnou, jak nejúčelněji je provésti.



Příloha k číslu 7 b) přílohy A.



Německá železniční správa jest vůči československé železniční správě

prozatím ochotna přes vlastní velké potíže dopravní a provozní

přebírati úhrnem na všech československých přechodech denně až 200 vozů

pro průvoz Německem.



PŘÍLOHA B.



I. Seznam zboží, na jehož vývoz z Německa do Československé republiky

klade se strany československé zvláštní důraz:



1. Anilinové barvy, dehtové barvy a umělé indigo. 2. Suroviny a pomocné

látky, rovněž chemikalie pro sklářství a průmysl porculánu; písek

křemenný a sádrovec. 3. Sůl (kuchyňská, dobytčí a průmyslová). 4.

Draselnaté soli. 5. Soli kobaltové. 6. Litografický kámen. 7. Obtisky.

8. Chlorid hořečnatý. 9. Pryskyřice. 10. Smirek a smirkové výrobky. 11.

Železo a ocel. 12. Měděná litina, hliník. 13. Stroje, zvláště tiskařské

a sazečské, speciální stroje všeho druhu. 14. Nástroje železné a

ocelové. 15. Elektrotechnické zboží. 16. Chemicko-farmaceutické

výrobky. 17. Umělé hedvábí a vlákna snopková. 18. Semeno cukrovky,

jakož i jiná původní pěstěná semena. 19. Zemáky k sadbě. 20. Celluloid.

21. Blejno zinkové.



II. Seznam zboží, na jehož vývozu z Československé republiky do Německa

zvláště záleží Německu:



1. Dříví (kulatina, dlouhé dříví, báňské dříví, brusné dříví). 2.

Kaolin. 3. Tuha. 4. Křemenec. 5. Glycerin (syntetický). 6. Slad. 7.

Chmel. 8. Syřidlo. 9. Sparterie, dráčkové pletivo. 10. Cement. 11.

Surové sklo. 12. Jetelové semeno.



PŘÍLOHA C.



Seznam zboží, jehož dovoz zaručuje se usnadniti do jisté míry a za

určitých předpokladů Německo Československé republice, resp.

československá republika Německu:



I. Dovoz z Československé republiky:



1. Jablonecké zboží. 2. Zboží skleněné. 3. Zboží porculánové, hliněné a

šamotové. 4. Knoflíky všeho druhu. 5. Minerální vody, originální

zřídelní přípravky vyrobené z minerálních vod. 6. Hudební nástroje a

části hudebních nástrojů. 7. Zboží kožené, kožené rukavice. 8.

Polodrahokamy a zboží granátové. 9. Vlasové síťky, preparované vlasy.

10. Umělé květiny. 11. Lučebniny. 12. Peří. 13. Mlýnské kameny. 14.

Doutníkové a cigaretové špičky. 15. Vápno. 16. Pivo. 17. Čedičové

kameny. 18. Hračky a jejich částky. 19. Hrubší zboží košikářské a

pletené. 20. Vyšívání, krajky a zboží prýmkařské. 21. Nábytek ku

zvláštním účelům.



II. Dovoz Německa:



1. Hračky a jejich součástky. 2. Stroje, zvláště mlynářské, cihlářské,

tkalcovské a hospodářské, stroje úpravní a třídicí pro doly, čelisti do

drtičů kamene, bagry, mléčné odstředivky, elektrické motory, pak

hospodářské nářadí, zvláště překlápěcí pluhy (obracáky). 3. Automobily

a jejich součásti. 4. Hudební nástroje. 5. Výrobky průmyslu grafického.

6. Zinkové plechy. 7. Jednoduché tiskařské barvy. 8. Letovací přístroje

a letovací aparáty. 9. Ohřívače a vařiče, zvláště petrolejové a plynové

vařiče a laboratorní kahany. 10. Plechové a štancované zboží. 11.

Fotografické papíry, chemikalie a svinuté filmy. 12. Drobné železné

zboží. 13. Porculán a sklo. 14. Labský pískovec. 15. Pivo. 16. Výrobky

zahradnické. 17. Čalouny.



PŘÍLOHA D.



ÚMLUVA MEZI VLÁDAMI ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY A NĚMECKÉ ŘÍŠE O VZÁJEMNÉ

VÝMĚNĚ UHLÍ.



Vláda Německé říše uvolňuje pro období od 1. července 1920 až včetně do

31. prosince 1920 k vývozu do Československé republiky měsíčně úhrnem

105 tisíc tun kamenného uhlí a koksu. V tomto množství je 15.000 až

20.000 tun kamenného uhlí a koksu z Dolního Slezska, z čehož nejméně

alespoň 7500 až 10.000 tun nutno dodati v uhlí kamenném. Celkový zbytek

má býti uvolněn z Horního Slezska.



Vláda Československé republiky jest povinna z množství zde uvedeného

dovésti sobě ve vlastních vozech z Dolního Sazka měsíčně 15.000 tun,

ostatní uhlí musí býti dodáno Německou říší ve vozech německých.



Vláda Československé republiky uvolní naproti tomu měsíčně 202.000 tun

českého hnědého uhlí a 4000 tun kladenského a (nebo) plzeňského

kamenného uhlí do Německa. Doprava těchto množství má se díti v

německých vozech, pokud nemohou býti přistaveny československé vozy.

Pro dopravu do Německa má býti též využito vodní cesty z překladišť v

Ústí n. L. a Rozbělesích.



Mimo to poskytne vláda Československé republiky Německé říši měsíčně

15.150 tun hnědého uhlí, z nichž s německé strany dodá se potřebné

lodní uhlí pro labské transporty československého zboží z

Československé republiky a do Československé republiky. Další případně

pro tuto labskou dopravu potřebné uhlí má býti poskytnuto Německou

říší.



Vláda Německé říše uvolňuje v pohraničním zásobování po nápravě ze

Saska a Dolního Slezska do Československé republiky 4000 tun uhlí

měsíčně. Vláda Československé republiky uvolňuje v pohraničním

zásobování měsíčně uhlí až do výše 2500 tun po nápravě a mimo to 500

tun, jež poskytuje měsíčně po dráze jakožto uhlí otopné pro úředníky

železniční, celní a policejní obou států v pohraničních územích. Pokud

by vláda Československé republiky žádala zvláštní dodávky koksu z

Horního Slezska, bude dodáváno v poměru 7 tun koksu za 10 tun uhlí.



Nemůže-li jedna ze smluvních stran v některém měsíci splniti dodávku,

jest povinna zbytek dodati v měsíci příštím. Po úhradě vlastní

železniční spotřeby mají býti oboustranné cizozemské dodávky provedeny

souběžně s dodávkami vnitrozemskými.



Obě strany prohlašují, že jsou ochotny tuto smlouvu při jejím projití

prodloužiti na dalších pět měsíců, to jest až do 31. května 1921, a

sice buď souhlasně s tímto ujednáním anebo se zkrácením vzájemných v

této úmluvě stanovených kontingentů na nejvýše 75 %.



PŘÍLOHA E.



1. Účty německých státních příslušníků, jež jsou doposud na území

Československé republiky zcela nebo částečně vázány (tak zvané vázané

účty), uvolňují se majitelům stejně jako účty tuzemců bez všelikého

jiného omezení. Byly-li při soupisu pohledávek, jež říšští Němci mají

za tuzemskými dlužníky, nebo při soupisu a označení cizozemských

cenných papírů, jež patří říšským Němcům, v Československé republice

jakékoli poplatky zaplaceny, platí pro slevu nebo náhradu těchto

poplatků stejné zásady jako u tuzemců a příslušníků jiných států. Další

uzávěra nebo zavedení německých účtů bude přípustna pouze v té míře, ve

které tato opatření postihnou stejně účty domácích nebo cizích státních

příslušníků jiného státu. Byly-li německé účty prohlášeny za propadlé

proto, že nebyly přihlášena k soupisu, slibuje se, že bude blahovolně

zkoumána žádost o opětné jejich uznání.



2. Stejně zrušena bude platná dosud uzávěra depotů cenných papírů

německých příslušníků v Československé republice bez rozdílu, jsou-li

uloženy v republice Československé či jinde. Další uzávěra nebo

zavedení mohou býti nařízena toliko v tom rozsahu, ve kterém stihnou

československé státní příslušníky neb příslušníky jiných států.



3. Úhrada nyní neb budoucně splatných výplat československých cenných

papírů, patřících říšsko-německým příslušníkům, a výměna nových archů

kuponových a dividendových k těmto papírům prováděna bude bez újmy

předpisů výnosu ministerstva financí v Praze ze dne 20. ledna 1920, č.

j. 104.310 z 1919, na místopřísežné prohlášení říšsko-německého

majitele papírů, jež tento učiní u svého příslušného německého

finančního úřadu a jež vyhotoví se trojmo dle přiloženého vzoru.



První z těchto tří stejnopisů místopřísežných prohlášení uloží se ve

spisech dotyčného finančního úřadu, který také druhý stejnopis určený

pro Československou republiku podrží a třetí stejnopis s úředním

potvrzením vrátí straně. Zároveň označí finanční úřad neb orgán jím

zmocněný cenné papíry, které strana při místopřísežném prohlášení

předložila. Stejně označiti jest cenné papíry, na které vztahuje se

nařízení ministerstva financí ze den 20. ledna 1920, při čemž stačí pro

označení průkaz dle tohoto nařízení.



Dalších náležitostí není třeba. Při dalších výplatách takto označených

cenných papírů nežádá se již místopřísežného prohlášení.



Označení cenných papírů, při čemž nejen pláště, nýbrž i talony do 31.

prosince 1923 dospělé a neoddělené dospívající kupony úředním razítkem

označujícího úřadu způsobem naprosto stejným opatřiti jest, provedeno

budiž pokud možno nejdříve, nejdéle do 15. září 1920. Místopřísežná

prohlášení, sebraná pro Československou republiku, buďtež zároveň s

tabelárními seznamy cenných papírů, tvořícími nedílnou součást těchto

prohlášení, zaslána Československé vládě příslušnými finančními úřady

nejpozději do 15. října 1920.



Německé finanční úřady jsou podle § 156 říšského trestního zákona

příslušny přijímati tato místopřísežná prohlášení. Německé finanční

úřady, jakož i banky, které jsou činné jako místa výplatní, jsou

povinny, dozví-li se o jednáních, jež se nesrovnávají s místopřísežným

prohlášením, oznámiti ihned státnímu zastupitelství k dalšímu stíhání.



Splatné výplaty uhradí a kuponové a požitkové listy vymění se jen

tehdy, bude-li Německo československým státním příslušníkům nebo

osobám, které se dne 12. března 1919 již déle než jeden rok zdržovaly v

Československé republice, vypláceti cenné papíry i kupony a požitkové

listy, které byly v Československu označeny dle nařízení ze dne 12.

března 1919, čís. 126 Sb. z. a n., o soupisu a označení cenných papírů,

stejně jako tuzemcům.



Příloha k číslu 3. přílohy E.



(Ustanovení finanční.)



Vzor.



Finančnímu úřadu



v ...............



Abych mohl vybrati hodnotu kuponů a tažených kusů dole uvedených

cenných papírů ..............., nové kuponové archy k dole vyznačeným

hodnotám, činím toto



prohlášení na místě přísahy:



1. a) Nynější moje řádné bydliště jest mimo území Československé

republiky v ............... a již 12. března 1919 bylo řádné moje

bydliště mimo území této republiky, totiž v ............... V době od

12. března 1918 do 12. března 1919 nezdržoval jsem se (trvale) v

československém státním území a ani tehdy ani nyní nejsem

československým státním příslušníkem. Byl jsem tenkráte ...............

a nyní jsem ............... státním příslušníkem.



1. b) Námi zastoupená ............... měla již dne 12. března 1919 a v

době od 12. března 1918 do 12. března 1919 svoje sídlo mimo

československé území státní. Odbočky v uvedené době na území

Československé republiky neměla. Byla a jest společností dle německého

práva se sídlem ...............



2. Cenné papíry na zadní straně tohoto prohlášení uvedené nalézaly se s

talony a kupony již dne 12. března 1919 mimo území Československé

republiky v ............... a ani po této době nebyly dopraveny do

území této republiky.



3. Nabyl jsem (mnou zastoupená ............... nabyla) cenných papírů

na zadní straně uvedených v roce ............... koupí, darem,

dědictvím. Jsou mým vlastnictvím (vlastnictvím mnou zastoupené

...............).



4. Výplata cenný papírů a kuponů a výměna nových kuponových archů

neděje se ani nepřímo pro účet osoby, která měla cenné papíry s talony

a kupony dle nařízení vlády republiky Československé ze dne 12. března

1919, č. 126 Sb. z. a n., o soupisu a označení cenných papírů,

přihlásiti a k označení předložiti, nýbrž děje se výlučně pro můj

vlastní účet (pro účet mnou zastoupené ...............).



............... dne ............... 1921. ............... Podpis.



POZNÁMKA. Vzorec tento jest určen nejen pro osoby fysické, nýbrž i pro

veřejné obchodní společnosti, společnosti komanditní, jakož i pro

právnické osoby, akciové společnosti komanditní, společnosti s ručením

obmezeným, společenstva, zapsané spolky, dále pro korporace veřejného

práva a budiž dle toho vyplněn. Co se nehodí, budiž škrtnuto. Může-li

za společnost obchodní, právnickou osobu nebo korporaci činiti po právu

závazná prohlášení toliko několik osob společně, budiž místopřísežné

prohlášení jimi učiněno společně.



PŘÍLOHA F.



Úlevy v pomezním styku.



1. Na statcích nebo pozemcích, přes které jde celní hranice obou území,

smí se z jednoho celního území na druhé, a to na přirozených

přechodech, které vznikly používáním nebo jsou určeny účelem

hospodářství, beze cla z míst původu do budov a prostorů určených k

uschování převáděti, převážeti a přenášeti hospodářský dobytek a

hospodářské nářadí, náležející k nemovitostem za pomezím, osev k

vzdělávání tamějších polí, dále zemědělské plodiny a dobytkářské

výrobky tam získané.



2. Obyvatelé pomezí, kteří v protějším okrsku pomezním vzdělávají

vlastní nebo najatá pole a louky nebo tam, avšak na blízku svého obydlí

mají jinakou práci polní, platí cla za osev ke vzdělávání shora

uvedených pozemků, za sklizeň polních plodin a obilí ve snopech z nich

odvážené a za dobytek a nářadí pro zemědělské práce.



Podle místních poměrů a prací, které se mají konati, může se díti

přechod přes hranice také na vedlejších cestách, jestliže se

zachovávají předpisy, které v tom směru budou vydány, a nastane-li

návrat téhož dne.



3. Ve vzájemném styku okresů pomezních, kde jest to podle místních

okolností příhodno a možno, mohou se také na vedlejších cestách beze

cla dovážeti a vyvážeti, zachovávají-li se příslušné předpisy, tyto

předměty: Vyloužený nebo výmětný popel na hnojení, stavební písek

(obyčejný) a oblázky, zvířecí mrva, dubová hubka surová, len a konopí a

kořenech, tráva, mech, sítí, píce, stelivo lesní, seno, sláma a

řezanka, mléko, smirek a trupel v kusech, hlína a hrnčířská hlína

obyčejná, palivové dříví, uhlí, rašelina a slatina.



4. Dobytek vyháněný na pastvu a s pastvy se vracející, rovněž dobytek,

který se přivádí nebo vyvádí ke krmení v chlévě, může celní čáru

přecházeti beze cla, je-li zjištěna jeho totožnost. Také produkty

tohoto dobytka jako: mléko, máslo, sýr, vlna a mladý dobytek, zatím

přibylý, může se beze cla zpět přepravovati, srovnává-li se jeho

množství s počtem dobytka a dobou pastvy.



Pokud je toho dle místních poměrů třeba, může dobytek přecházeti přes

pomezí po cestách vedlejších také tehda, jde-li o delší pastvu v

protějším okresu pomezním; předpokládá se však, že budou zachovány

místní předpisy, jež v tom směru budou vydány.



Osvobození od cla přiznává se také pro sůl, mouku a chléb, který

pomezní obyvatelé za času pastvy přinesou k nutné spotřebě při

provozování pastevnictví na své pastviny na druhém státním území. Celní

správy obou stran určí podle velikosti potřeby, jaká množství soli,

mouky a chleba mají býti osvobozena od cla.



5. Za kontrol v záznamném řízení platných propůjčeno bude osvobození od

cla pro dobytek, který na čas se přivede na práci z jednoho území do

druhého a po práci z jednoho území do druhého se vrací; rovněž pro

hospodářské stroje a nářadí, která se převedou k dočasně potřebě z

jednoho území do druhého a po skončené potřebě zase se vracejí do

původního území, a konečně pro dobytek, který se převádí přes hranici k

vážení sem a zpět.



6. Pomezní obyvatelé obou stran jsou od cla osvobozeni, přivezou-li do

mlýnů v protějším pomezním okresu obilí, olejovitá semena, konopí, len,

dříví, tříslo a jiné takové předměty zemědělské k semletí, roztlučení

stoupami, k rozřezání, rozetření atd. a vezou-li tyto předměty

zpracované zase zpět.



Při tom mohou se povoliti výjimky z pravidelného řízení celního,

učiní-li se na místě toho jiná okolnostem přiměřená opatření proti

obcházení cla a hodí-li se to podle místních okolností. Množství

výrobků, které se smějí dovézti na místě surovin, resp. opět musí býti

vyvezeno, budiž dle potřeby přiměřeně určeno dohodou celních správ obou

stran.



7. Vzájemné osvobození od cla vztahuje se dále na všechny pytle a

nádoby, v nichž se dovážejí do sousední země zemědělské plodiny a

výrobky, jako na př. obilí a jiné plodiny polní, sádra, vápno, nápoje

nebo tekutiny jiného druhu, jakož i jiné předměty, v pozemním styku se

vyskytující, a odtamtud prázdné touž cestou se vracejí.



8. V platnosti se zachovávají zavedené již úlevy ve styku mezi

obyvateli pomezních okresů obou stran, týkající se předmětů vlastní

potřeby, dovážených, resp. vyvážených k opravě nebo řemeslnickému

zpracování, za které se rovněž pokládá domácká práce a které, co do

příze a tkaniv, může záležeti také v barvení. Osvobození od cla

vztahuje se také na pomůcky při zhotovování použité, jde-li o

zpracování látek na oděv.



9. Beze svolení politického úřadu mohou býti přeneseny a beze cla

odbaveny připravené léky v malých dávkách přiměřených odběratelům,

které tito přenášejí ze sousedních lékáren na předpis lékařů,

oprávněných vykonávati praxi.



Mimo to se nežádá, aby byly předloženy recepty při jednoduchých drogách

léčivých a při jednoduchých lékárnických a lučebních přípravcích, jichž

lékárnické označení jest na obalu přesně a jasně patrno a které smějí

býti vydávány v drobném prodeji podle ustanovení platných pro ona

území.



10. V dosavadních zvláštních úlevách, formálnostech a kontrolách v

pomezním styku nic se nemění.



11. Ssedlé mléko (tvaroh) a sádra, které pocházejí z německého pomezí a

jsou dopravovány k spotřebě do československého pomezí, jsou v

Československu osvobozeny od cla. Totéž platí o cibuli a česneku, jakož

i o jiných zahradnických plodinách ze žitavské krajiny, jež vozem jsou

dopravovány do československého pomezí.



Brusiny, které pocházejí z československého pomezí a jsou dopravovány

do německého k tamější spotřebě, jsou v Německé říši cla prosty.



Obě strany si vyhrazují, aby tyto výhody, pokud platí pro území jedné z

nich, mohly býti učiněny závislými na splnění zvláštních podmínek.



12. Oba státy se zavazují, že nařízením upraví postup pro vydávání

dovozních a vývozních povolení, jimiž by tento pohraniční styk byl

ulehčen, jak to potřeba vyžaduje.



PŘÍLOHA g.



(Vzor.)



Živnostenský list legitimační obchodním cestujícím.



Na rok 19... (Znak.) Číslo listu .....



Má platnost v Československé republice a v Německé říši.



Majitel. (Jméno a příjmení.) (Jméno místa), dne ............... 19...

(Pečeť.) (Úřad.) Podpis.



Tímto listem se osvědčuje, že jeho majitel má ............... (továrnu

nebo obchod) v ............... pod firmou ..............., jest

obchodním cestujícím ve službě firmy ............... v ...............,

která tam má ............... (pojmenování továrny nebo obchodu).



Poněvadž majitel tohoto listu zamýšlí na účet této firmy a kromě toho

firmy (firem) ............... (druh továrny nebo obchodu) v

............... vyhledávati zakázky na zboží a kupovati zboží,

osvědčuje se mimo to, že se mají zapravovati za provozování živnosti

řečené firmy (řečených firem) ve zdejší zemi dávky ustanovené zákonem.



Popis osoby majitele listu: Věk: ............... Postava:

............... Vlasy: ............... Zvláštní znamení:

............... Podpis:



PŘIPOMENUTÍ. Z řádků dvojnásobných se zapíše do formuláře, který má

míti příhodnou prostoru, řádek vrchní nebo spodní podle toho, jak se to

s poměry každého případu srovnává.



K povšimnutí:



Majitel tohoto listu má právo, jen když je na cestách a výhradně na

účet výše jmenované firmy (jmenovaných firem) zakázky na zboží hledati

a zboží kupovati. Může s sebou voziti jen vzorky zboží, nikoliv však

zboží. Kromě toho jest povinen šetřiti nařízení v každém státě

platných.



Zápis.



Při jednání o hospodářské úmluvě dnes podepsané dohodla se

československá a německá delegace na těchto bodech:



I.



(Válečná půjčka.)



Říšskoněmeckým příslušníkům, kteří v době upsání válečné půjčky bydleli

v republice Československé a byli na žádost o naturalisování, podanou

ve lhůtě šesti měsíců po schválení této úmluvy, přijati do státního

svazu československého, má se dostati při nakládání s rakouskými

válečnými půjčkami jimi upsanými týchž práv jako příslušníkům státu

československého.



Totéž platí i pro rakouské válečné půjčky, upsané německými

společnostmi, společenstvy a p., které měly v době upsání na území

Československé republiky závod, odbočku, filiální společnost aneb jinou

obchodní odbočku, pokud půjčky byly upsány pro tyto odbočky atd. a

jestliže společnosti atd. v době schválení této úmluvy byly již

nostrifikovány, než na žádost, podanou u příslušného úřadu do šesti

měsíců od zmíněného okamžiku, budou nostrifikovány.



V této propadné lhůtě může právo, příslušející dle odstavce 1.

zůstaviteli příslušející, býti vykonáno i dědicem za stejných

předpokladů. Obdobně mohou nabyvatelé válečných půjček zrušených

společností druhu naznačeného v odstavci 2. ve lhůtě zmíněné v odstavci

1. nabýti co do válečné půjčky stejných práv jako českoslovenští

příslušníci v předpokladu, že způsobem v odstavci 1. naznačeným přijati

budou do československého státního svazku.



Předchozí prohlášení zahrnuje i uherské válečné půjčky za hořejších

předpokladů upsané a získané.



II.



(Výplata kuponů.)



Pokud se vyplácejí československým státním příslušníkům kupony neb jiné

platební závazky z dluhopisů zestátněných dřívějších drah soukromých,

ležících výhradně na československé půdě, nechť za stejných podmínek

vyplácejí se také německým věřitelům.



V Praze, dne 29. června 1920.



Dr. V. Schuster v. r.



von Stockhammern v. r.



Úmluva mezi vládou Československou a vládou německou o provádění článku

297. mírové smlouvy versailleské.



Článek I.



I. Československá vláda použije práva zadržeti a likvidovati německý

majetek, německá práva a zájmová účastenství jen potud, pokud

všeobecně- hospodářský a sociální zájem státu vyžaduje, aby německý

majetek, německá práva a zájmová účastenství přešla do oblasti jejího

vlivu. Pod toto hlediska spadají ona hospodářská odvětví, při nichž se

pomýšlí na zvýšení státní ingerence nebo jež mají tvořiti předmět

zvláštních sociálních nebo hospodářských reforem jako železnice, doly a

hutě, jakož i léčebné lázně.



II. Československá vláda zašle německé vládě s největším urychlením,

nejpozději do jednoho měsíce po ratifikaci svrchu zmíněné úmluvy,

seznam akciových společností, komanditních společností na akcie,

společností s ručením omezeným a těžařstev, jež na území Československé

republiky provozují železnice, doly a hutě a léčebné lázně, vyjímajíc

takové společnosti, jež mají sídlo v Německé říši.



III. Německá vláda zašle československé vládě do tří měsíců po tom, co

obdrží tento seznam, seznamy:



a) akcií a jinakých podílů německých státních příslušníků na akciových

společnostech, komanditních společnostech na akcie, společnostech s

ručením omezeným a těžařstvech, jež provozují v území Československé

republiky železnice, doly, hutě a léčebné lázně;



b) železnic, dolů, hutí a léčebných lázní, jež se provozují na území

Československé republiky osobami fysickými nebo jinakými společnostmi

německými.



IV. Československá vláda zašle německé vládě do čtyř měsíců po tom, kdy

obdrží seznamy zmíněné v odstavci 3., ony případy, ve kterých chce

použíti práva likvidačního, a požádá německou vládu za zprostředkování

k tomu cíli, aby byla sjednána s německými zájemníky po dobrém dohoda o

kupní ceně či výši odškodnění.



V. Nepovede-li jednání s německými zájemníky k dohodě o výši kupní ceny

či částky odškodnění, určí obě vlády na žádost jedné strany kupní cenu

anebo odškodnění dle objektivních hledisek ve společném ústním jednání.



VI. Nepodrobí-li se zúčastněné strany tomuto určení, nebo nedojdou-li

obě vlády k úplné dohodě, bude vyžádáno rozhodnutí smíšeného rozhodčího

soudu, zmíněného ve versailleské mírové smlouvě, jemuž budou předloženy

všechny potřebné podklady, zejména o jednání mezi oběma vládami.



VII. Osoby, společnosti nebo těžařstva, jejichž podniky podle článku I.

této dohody budou zadrženy nebo likvidovány, nebudou, pokud mají

bydliště anebo sídlo mimo území Československé republiky nebo je mimo

území Československé republiky přenesou, ani vývozními zákazy ani

jinými zákonnými nebo správními opatřeními Československé republiky

obmezovány, jestliže budou snad chtíti přenésti kupní cenu nebo

odškodnění, jakož i svůj jinaký, likvidací nebo zadržením nepostižený

movitý majetek do ciziny. Nebudou zejména platiti vývozních dávek

jakéhokoliv druhu. Totéž platí i o osobách, jež následkem takovéto

likvidace nebo zadržení přenášejí bydliště mimo území Československé

republiky.



VIII. Obě strany si vyhrazují učiniti zvláštní úmluvy o tom, jak bude s

takovými osobami, společnostmi nebo těžařstvy nakládáno v ohledu

daňovém. Až do uzavření těchto úmluv ustanovení v odstavci 7. nebudou

na újmu zdaňování dotyčných osob a majetkových hodnot.



Článek II.



1. Vláda československá nepřikročí k likvidaci a zadržení německého

majetku, německých práv a zájmových účastenství, spadajících pod článek

I., pokud tento majetek, práva a zájmová účastenství nebudou ve lhůtě v

článku I., odst. IV., uvedené německé vládě označena, jakož i k

zadržení a likvidaci ostatního německého majetku, německých práv a

zájmových účastenství.



2. Československá vláda si však vyhrazuje učiniti v jednotlivých

případech, zejména při průmyslových podnicích, které jsou pro národní

hospodářství obzvlášť důležité, osvobození od zadržení a likvidace

závislým na podmínce, že domácí zájmy budou ve správě těchto podniků

přiměřeně uplatněny. Při tom bude československá vláda jedině vedena

pohnutkami, které se objeví nutnými k ochraně všeobecně hospodářských

zájmů, a vezme na stanovisko druhé strany zřetel v duchu dokonalé

slušnosti.



3. Pokud se bude při těchto opatřeních jednati o zastoupení ve

vedoucích orgánech a kapitálové účastenství, nebude žádáno více, než co

odpovídá poměru mezi provozem, jenž se nachází na území Československé

republiky, a celkovým provozem dotyčného závodu. Účastníci budou ve

všech případech slyšeni. Nedojde-li k dohodě, bude poskytnuta německé

vládě příležitost, aby se v dohodě s vládou československou přičinila o

vyrovnání.



4. Německá vláda zašle československé vládě ve lhůtě, uvedené ve článku

I., odstavec IV., seznam oněch podniků, které se provozují na území

Československé republiky německými společnostmi akciovými, komanditními

společnostmi na akcie a společnostmi s ručením omezeným.



Článek III.



Tato ujednání nedotýkají se práv vyhrazených reparační komisi v mírové

smlouvě versailleské.



Článek IV.



Tato úmluva bude, jakmile dojde schválení vlády a zákonodárných sborů,

ratifikována a ratifikační listiny vyměněny co nejdříve v Praze.



Úmluva vstoupí v platnost jen společně se smlouvou o státní

příslušnosti a s hospodářskou úmluvou, jež byly za těchto vyjednávání

ujednány.



Stalo se v Praze, dne 29. června roku tisícího devítistého dvacátého.



Zd. Firlinger v. r.



von Stockhammern v. r.



Ujednání tato, uvedená zatímně v platnost nařízením vlády

Československé republiky ze dne 9. září 1921, č. 350 Sb. z. a n., se

vyhlašují s podotknutím, že byla na základě usnesení Národního

shromáždění ze dne 28. června 1922 schválena ratifikační listinou ze

dne 31. srpna 1922, která byla podepsána presidentem Československé

republiky a ministrem zahraniční věcí.



Dne 12. září 1922 byl sepsán v Praze protokol o výměně listin

ratifikačních, čímž nabyla ujednání tato mezinárodní působnosti.



Národní shromáždění usneslo se zároveň, že se ministru věcí

zahraničních ukládá, aby v dohodě se všemi zúčastněnými ministry učinil

další opatření za účelem provedení těchto jednání.



Dr. Beneš v. r.