419/1921 Sb.
Úprava
madridská
ze dne 14. dubna 1891,
týkající se potlačení nesprávného označení původu zboží, revidovaná ve
Washingtoně 2. června 1911, uzavřená mezi Brasilií, Kubou, Španělskem,
Francií, Velkou Britanií, Portugalskem, Švýcarskem a Tunisem.
Podepsaní, svými vládami řádně zplnomocnění, sjednali společnou dohodou
následující text, který nahradí úpravu podepsanou v Madridě dne 14.
dubna 1891:
Čl.1
Každý výrobek opatřený nesprávným označením původu, ve kterém by
některý ze smluvních států nebo některé místo ležící v jednom z nich
byly přímo nebo nepřímo označeny jako stát nebo místo původu, bude
zabaven při dovozu do každého ze zmíněných států.
Zabavení lze stejně vykonati ve státě, kde nesprávné označení původu
bylo připojeno, nebo ve státě, kam byl dovezen výrobek opatřený tímto
nesprávným označením.
Jestliže zákonodárství některého státu nepřipouští zabavení při dovozu,
jest toto zabavení nahraditi zákazem dovozu.
Jestliže zákonodárství některého státu nepřipouští zabavení ve
vnitrozemí, jest toto zabavení nahraditi soudními prostředky, které
zákon tohoto státu poskytuje v podobném případě státním příslušníkům.
Čl.2
Zabavení jest provésti na žádost buď státního zastupitelství nebo
jakéhokoli povolaného úřadu, ku příkladu celní správy nebo interesované
strany, jednotlivce nebo společnosti podle vnitřního zákonodárství
každého státu.
Úřady nejsou povinny provésti zabavení při průvozu zboží.
Čl.3
Tato ustanovení nezabraňují prodavači, aby označil svoje jméno nebo
svoji adresu na výrobcích, pocházejících z jiné země než země prodeje,
avšak v tomto případě jest k adrese nebo jménu připojiti zřetelným
písmem přesné označení země nebo místa zhotovení nebo výroby.
Čl.4
Soudy každého státu rozhodují o tom, které názvy se vzhledem k svému
rázu druhovému vymykají z ustanovení této úpravy, při čemž však místní
názvy původu výrobků viničních nejsou pojaty do výhrady vytčené tímto
článkem.
Čl.5
Státům náležejícím k Unii pro ochranu průmyslového vlastnictví, které
nejsou účastníky této úpravy, bude na jejich žádost dovoleno, aby k ní
přistoupily způsobem v článku 16. Úmluvy všeobecné předepsaným.
Čl.6
Tato úprava bude ratifikována a ratifikační listiny uloženy ve
Washingtoně nejpozději 1. dubna 1913.
Nabude působnosti měsíc po uplynutí této doby a bude míti stejnou
účinnost a trvání jako Úmluva všeobecná.
Čemuž na svědomí příslušní zplnomocněnci podepsali tuto úpravu.
Dáno ve Washingtoně, v jediném exempláři, dne druhého června 1911.
Za Brasilii: Za Velkou Britanii:
R. De Lima E Silva. A. Mitchell Innes.
Za Kubu: A. E. Bateman.
Antonio Martin Rivero. W. Temple Franks.
Za Španělsko: Za Portugalsko:
Juan Riano Y Gayangos. J. F. H. M. Da Franca, Vte D`alte.
Za Francii: Za Švýcary:
Piere Lefévre Pontalis. P. Ritter.
G. Breton. W. Kraft.
Michel Pelletier. Henri Martin.
Georges Maillard. Za Tunis:
E. De Peretti De La Rocca.
Vyhlašuje se s tím, že návrh na přístup republiky Československé k
předmětné Úpravě schválen byl ministerskou radou republiky
Československé ve schůzi dne 23. června 1921; přístup byl notifikován
Švýcarské Spolkové Radě notou ministerstva zahraničních věcí republiky
Československé ze dne 19. července 1921, potvrzen notou Švýcarské
Spolkové Rady ze dne 13. srpna 1921 s tím, že přístup nabývá působnosti
dnem 30. září 1921.
Úprava předmětná vázala 1. března 1921 tyto státy:
Brasilii (od 3. října 1896), Kubu (od 1. ledna 1905), Španělsko (od
počátku [15. července 1892]), Francii s Alžírem a osadami (od počátku),
Velkou Britanii (od počátku), Nový Zéland (od 20. června 1913), Maroko
(s výjimkou pásma španělského [30. července 1917]), Portugaly a Azorami
a Madeirou (od počátku), Švýcary (od počátku), Tunis (od počátku).
Dr. Beneš v. r.