299/1919 Sb.



Zákon



ze dne 28. května 1919,



jímž se zřizují lidové soudy cenové.



Podle usnesení Národního shromáždění se nařizuje:



§ 1.



Rozhodovati spory o zaplacení náhrady za to, že někdo za války až do

28. října 1918 zaplatil hotově aneb směnou za předměty potřeby cenu

přílišnou, přísluší, pokud vymáhaná náhrada nepřevyšuje 10.000 korun,

výlučně lidovým soudům cenovým, jako soudům rozhodčím, které buďtež

zřízeny při každém okresním soudu pro jeho obvod. Spory takové, před

řádnými soudy zahájené, pokud řízení v I. stolici rozsudkem není

skončeno, buďtež po vyhlášení tohoto zákona přerušeny a postoupeny

lidovým soudům cenovým, jakmile zahájí činnost.



§ 2.



Ten, kdo získal předměty potřeby k dalšímu zcizení, jakož i ten, kdo

proti svému původnímu úmyslu jich dále nezciziti, je dále zcizil, a při

tom neměl buď vůbec ztráty anebo ztrátu z jiného důvodu než z toho, že

zboží získal za přílišnou cenu, nemá nároku na náhradu přeplatku a

nesmí se domáhati takovéto náhrady ani před těmito, ani před řádnými

soudy.



§ 3.



Rozhodčí soud cenový skládá se z předsedy a jeho náhradníkův a ze 12

přísedících. Předsedou jest přednosta okresního soudu, náhradníky jeho

jím ustanovení náměstkové ze samosoudců, při tom kterém soudu

působících.



Přísedící jmenuje přednosta okresního soudu, a to tři z obchodníků a

živnostníků, tři ze zemědělců, tři z dělníků a tři z osob s pevným

platem; v obou posledních skupinách po jedné ženě, ve všech skupinách z

osob, navržených odbornými neb, není-li jich, politickými organisacemi

dotčené skupiny, jestliže tyto organisace kandidáty své navrhnou do

týdne po vyzvání. Jestliže tak neučiní, jmenuje je přednosta okresního

soudu podle vlastní znalosti okresu za svědomitého výběru vhodných

osob.



Za přísedící buďtež vybrány osoby vynikající svou čestností a

poctivostí, svým rozhledem a znalostí poměrů místních i osob, od nichž

lze očekávati, že budou rozhodovati nestranně. Buďtež vybrány tak, aby

byly rozděleny pokud možno po celém okresu, aby byly zastoupeny

hospodářsky význačné a od sebe odlišné jeho části. Z jednoho závodu

nesmí býti jmenováno přísedících více nežli jeden člen.



Přísedící lidového soudu cenového mohou býti odmítnuti a jsou vyloučeni

z těchže důvodů, pro které lze odmítnouti nebo vyloučiti soudce (§ 19 a

20 i. n.).



Přednosta okresního soudu béře všechny přísedící do slibu, upozorniv

je, že jsou veřejnými úředníky podle § 101, odst. 2. tr. z.



§ 4.



Žaloby, kterými jsou uplatňovány nároky, v § 1 uvedené, buďtež podány

písemně ve dvojím vyhotovení aneb ústně do protokolu u lidového soudu

cenového (soudu okresního), v jehož obvodu zdržuje se žalovaný.

Nebydlí-li žalobce v témže okresu, může žádati, aby sepsána byla žaloba

u okresního soudu jeho bydliště, který ji zašle příslušnému lidovému

soudu cenovému.



Lidový soud cenový, v jehož obvodu jest ten, od něhož přeplatek se

žádá, jest místně příslušný.



§ 5.



Žaloby o přeplatky, v § 1 uvedené, buďtež jak před lidovými soudy

cenovými, tak před řádnými soudy podány do 6 neděl ode dne působnosti

tohoto zákona, jinak nároky na náhradu propadají. Doba poštovní dopravy

se do této lhůty nevčítá a stačí, když žaloba byla ve čtrnáctidenní

lhůta sepsána do protokolu u soudu bydliště žalobcova.



§ 6.



O podaných žalobách nařídí předseda soudu rok k smírnému jednání na

dobu, až uplyne lhůta k podání žalob (§ 4, odst. 1), a to podle jejich

počtu, buď najednou nebo po větších skupinách. K smírnému jednání se

přizvou všichni přísedící a předseda soudu rozdělí mezi ně jednání o

smír. Pravidelně tvoří skupiny po dvou přísedících, jednoho ze

spotřebitelů, druhého z výrobců neb obchodníků.



§ 7.



Bylo-li dosaženo smíru, ohlásí to přísedící, který smírné jednání vedl,

předsedovi (aneb jeho náměstku) a sepíše se o smíru protokol pod

dozorem předsedovým. Podepíší jej strany, přísedící, předseda a

zapisovatel.



§ 8.



O žalobách, kde nebylo dosaženo smíru, nařídí předseda rok k ústnímu

jednání.



Rozhodčí soud cenový rozhoduje o nárocích do 5000 K v senátech

tříčlenných, složených z předsedy nebo jeho náměstka a dvou

přísedících, z nichž jeden jest ze spotřebitelů, druhý z výrobců nebo

obchodníků. Běží-li o nároky v hodnotě přes 5000 K, budiž složen soud z

předsedy a čtyř přísedících, z nichž po dvou jsou z každé skupiny.

Senáty složí předseda trvale na celou dobu, jednotlivé věci buďtež

přiděleny senátům tak, aby v senáte zasedal z obchodníků nebo výrobců

vždy člen (členové) ze skupiny žalovaného.



§ 9.



Řízení před lidovým soudem cenovým budiž provedeno podle obdoby

civilního řízení sporného ve věcech nepatrných, jsou-li vyloučeny proti

nálezu opravné prostředky, jinak podle obdoby řádného řízení civilního.

O výši náhrady rozhodne soud podle volného uvážení všech okolností,

rozhodných pro přiměřenost nároku (§ 273 civ. ř. s.). Lidový soud

cenový rozhoduje prostou většinou hlasů rozhodčím nálezem. Nález budiž

vyhotoven a stručně odůvodněn. Podepíší jej předseda a zapisovatel.



Proti nálezu rozhodčímu jest možno odvolati se ke sborovému soudu I.

stolice jen tehdy, když vymáhaná náhrada převyšuje 1000 K.



Smír (§ 9) i nález rozhodčí jsou soudem vykonatelny (§ 1 ex. ř.).



§ 10.



Tvrdí-li ten, na němž se žádá, aby vrátil přeplatky, že sám draho

koupil předmět potřeby a jej jen s přiměřeným ziskem dál zcizil, smí

soud hleděti k této námitce jen tehdy, není-li tu důvodné podezření, že

byla nákupem porušena ustanovení § 21 cís. nař. ze dne 24. března 1917,

z. ř. č. 131, anebo že zcizení se stalo v řetězovém obchodě anebo s

pletichami, zapověděnými v § 23 uvedeného nařízení. Uzná-li soud tuto

námitku za přípustnou a byl-li předmět koupen nebo směněn od osob v

tuzemsku bydlících, odročí k návrhu žalobcovu nebo žalovaného jednání k

tomu konci, aby dodal opis žaloby s opisem protokolu o tvrzení

žalovaného tomu, jejž žalovaný označil jako svého dodavatele. Když soud

dodá tomuto dodavateli opis žaloby, tu ho zároveň uvědomí o příštím

roku jednání, které také proti němu bylo ustanoveno, a poučí ho, že

nárok žaloby směřuje také proti němu jako předchůdci žalovaného a že

může býti proti němu při příštím roku vydán nález rozhodčí pro

zmeškání, nedostaví-li se. Příští ústní jednání vede se proti

žalovanému i jeho předchůdci a po skončeném jednání rozhodne soud o

nároku žalobním, při čemž může podle stavu věci odsouditi buď

žalovaného nebo jeho předchůdce nebo oba, každého k části nebo rukou

společnou a nerozdílnou k celku. Nedostaví-li se přizvaný předchůdce,

může proti němu býti vydán rozsudek pro zmeškání.



V protokole budiž pojmenování předchůdce žalovaným poznamenáno.



§ 11.



Řízení před lidovými soudy cenovými podléhá kolkovým poplatkům,

odstupňovaným podle ceny předmětu sporného, podle zásad všeobecně

platných pro soudní řízení.



O právu chudých platí ustanovení § 63 c. ř. s. a násl.



Přisouzená neb smírem smluvená náhrada budiž složena do 14 dnů u

cenového soudu lidového.



Z ní připadá 10 % do úřední zálohy okresního soudu, 40 % odvede soud

ministerstvu pro sociální péči na prospěch nemajetných dětí takových

osob, jež ve válečné službě padly neb staly se nezpůsobilými k výdělku

pro zranění neb onemocněné souvislé s jejich službou válečnou, nebo na

prospěch jiné všeobecné péče sociální. Zbytek vydá soud žalobci.

Ustanovení toto platí i pro ten případ, byl-li spor projednán sborovým

soudem, protože šlo o sumu větší 10.000 K.



§ 12.



Přísedící lidového soudu cenového, nebydlí-li v místě soudu, mají nárok

na náhradu cesty, za nocleh a stravu. Přísedící, kteří se živí mzdou

denní nebo týdenní, obdrží náhradu ušlého výdělku z úřední zálohy

okresního soudu, jakož i zemědělci, kteří se svými poměry výdělkovými

těmto přísedícím rovnají. O výši její rozhodne předseda.



§ 13.



Kdo dopustil se do 28. října 1918 včetně činu proti §§ 19 a 20

císařského nařízení ze dne 24. března 1917, z. ř. č. 131, jakož i proti

obdobným ustanovením císařského nařízení ze dne 21. srpna 1918, z. ř.

č. 261, 7. srpna 1915, z. ř. č. 228, a 1. srpna 1914, z. ř. č. 194,

stane se beztrestným, nebyl-li trest již vykonán, nejde-li o zločin a

nebyl-li mu uložen ani trest na svobodě delší sedmi dnů, ani pokuta

vyšší 1000 K, a to za těchto podmínek:



1. Když vrátí přeplatek bezdůvodně přebraný od toho, kdo zboží od něho

získal nikoliv ku dalšímu zcizení přímo, nebo prostřednictvím třetího a

vrácení přeplatku na něm buď již žádal anebo po vydání tohoto zákona

teprve žádá. Nežádá-li osoba, jež koupila zboží nikoliv ku dalšímu

zcizení, vrácení přeplatku, není-li osoba ta známa nebo neznámo-li její

bydliště, jakož i v tom případě, získáno-li zboží ku dalšímu zcizení

nebo ne sice za tím účelem, ale bylo-li přece dále zcizeno, buď beze

ztráty nebo jen se ztrátou z jiného důvodu než toho, že zboží bylo

získáno za přílišnou cenu, stane se ten, od něhož zboží získáno,

beztrestným, složí-li přeplatek k lidovému soudu cenovému. Za tím

účelem jest ten, na kom přeplatek není vymáhán anebo vymáhán býti

nemůže (§ 2 tohoto zákona), oprávněn žádati ve lhůtě 6nedělní § 5

tohoto zákona stanovené a v případech, kde trestní řízení dosud

zahájeno nebylo, ve 14 dnech po dni prvního zodpovědného výslechu

soudního na lidovém soudu cenovém, aby určil výši přeplatku. Lidový

soud cenový ustanoví o takovém návrhu rok před senátem tří- nebo

pětičlenným dle pravděpodobné výše přeplatku (§ 8) a rozhodne usnesením

dle zásad vytknutých v § 9. Z obnosů složených nikoli pro toho, kdo

předražené zboží získal, připadá 10 % úřední záloze okresního soudu

(lidového soudu cenového), zbytek odvede se ministerstvu sociální péče

na prospěch nemajetných dětí takových osob, jež ve válečné službě

padly, nebo staly se nezpůsobilými ku výdělku pro zranění nebo

onemocnění souvislé s jejich službou válečnou, nebo na prospěch jiné

všeobecné péče sociální.



2. Musí přeplatek zaplatiti, pokud se týče složiti k soudu do lhůty

stanovené smírem, rozsudkem nebo usnesením (bod 1. tohoto paragrafu), a

nebyla-li lhůta ve smíru stanovena, do 14 dnů ode dne smíru, a byl-li

tento uzavřen před vydáním tohoto zákona, do 14 dnů od účinnosti jeho.



3. Jde-li o přečin, jest další podmínkou beztrestnosti, aby do 3 let od

vrácení přeplatku nedopustil se činu trestného soudně dle císařského

nařízení ze dne 24. března 1917, z. ř. č. 131, anebo zákonův a

nařízení, kterými toto císařské nařízení snad bude nahraženo aneb

doplněno, stíhaného.



Splnění podmínek beztrestnosti zjistí soud z moci úřední; trestní

řízení pro přestupek nebuď po dobu tohoto zjišťování prováděno dále,

než nezbytně třeba ku zjištění důkazů.



Rozsudky vynesené pro přečin nebuďtež vykonány na tak dlouho, až

splnění nebo zmaření podmínek beztrestnosti bude zjištěno.



Stal-li se kdo účastným amnestie dle těchto předpisů, nesmí býti

trestán ani pro trestní čin proti předpisům, kterými zakázáno neb

obmezeno zcizení předmětů potřeby, o jejichž předražení šlo, a nesmí

býti trestán ani ten, kdo od něho předmětů těch nabyl.



§ 14.



Zákon tento nabývá účinnosti uplynutím sedmého dne po vyhlášení.



§ 15.



Ministrům spravedlnosti, vnitra, obchodu, zemědělství, financí,

zásobování a sociální péče se ukládá, aby tento zákon provedli.



T. G. Masaryk v. r.



Švehla v. r.,



v zastoupení ministerského předsedy a jako ministr vnitra.



Dr. Stránský v. r.



Dr. Rašín v. r.



Dr. Soukup v. r.,



jako ministr spravedlnosti a za ministra sociální péče.



Staněk v. r.,



v zastoupení ministra zemědělství.



Dr. Vrbenský v. r.