361/2009 Sb.
VYHLÁŠKA
ze dne 7. října 2009,
kterou se mění vyhláška č. 10/1994 Sb., kterou se stanoví technické
podmínky provedení protivýbuchových uzávěr prachových a vodních, a
vyhláška č. 22/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a
bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při dobývání nevyhrazených
nerostů v podzemí, ve znění pozdějších předpisů, a zrušuje vyhláška č.
12/1994 Sb., kterou se stanoví požadavky na izolační sebezáchranné
přístroje s chemicky vázaným kyslíkem, ve znění vyhlášky č. 447/2001
Sb.
Český báňský úřad stanoví podle § 6 odst. 6 písm. a) zákona č. 61/1988
Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě:
ČÁST PRVNÍ
Změna vyhlášky, kterou se stanoví technické podmínky provedení
protivýbuchových uzávěr prachových a vodních
Čl. I
Vyhláška Českého báňského úřadu č. 10/1994 Sb., kterou se stanoví
technické podmínky provedení protivýbuchových uzávěr prachových a
vodních, se mění takto:
1. V § 1 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se nový
odstavec 2, který zní:
„(2) Tato vyhláška byla oznámena v souladu se směrnicí Evropského
parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při
poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů
pro služby informační společnosti, ve znění směrnice 98/48 ES.“.
2. § 2 včetně nadpisu zní:
„§ 2
Výklad pojmů
Pro účely této vyhlášky se považuje za
a) pasivní protivýbuchovou uzávěru zařízení v důlních dílech určené k
zabránění přenosu výbuchu uhelného prachu a metanu rozmetáním hasební
látky do profilu důlního díla tlakovou vlnou výbuchu,
b) prachovou uzávěru řada přehrad rozmístěných ve stanovených
vzdálenostech v profilu důlního díla, na nichž je uložen inertní prach,
c) vodní uzávěru řada přehrad rozmístěných ve stanovených vzdálenostech
v profilu důlního díla, na nichž jsou uložena nebo zavěšena korýtka
nebo vaky naplněné vodou,
d) přehradu pasivní protivýbuchové uzávěry nosná konstrukce v příčném
profilu důlního díla sahající od jednoho boku důlního díla k druhému
boku, na které je hasební látka určená k zabránění přenosu výbuchu.
Hasební látkou je buď volně uložený inertní prach, nebo voda v
korýtkách nebo vacích. Není-li dále stanoveno jinak, jsou součástí
přehrady u vodních uzávěr i korýtka nebo vaky naplněné vodou umístěné v
jiných částech stejného příčného profilu důlního díla za účelem lepšího
vykrytí celého profilu důlního díla.“.
3. § 3 včetně nadpisu zní:
„§ 3
Určení druhu a provedení pasivní protivýbuchové uzávěry
(1) Podle použité hasební látky se rozlišují pasivní protivýbuchové
uzávěry prachové (dále jen „prachové uzávěry“) nebo pasivní
protivýbuchové uzávěry vodní (dále jen „vodní uzávěry“). Vodní uzávěry
se dělí na korýtkové a vakové a podle způsobu rozmístění přehrad v
důlním díle na soustředěné a dělené.
(2) V technologickém postupu^1) pro vedení důlních děl musí být
konkrétně zpracován způsob ochrany proti přenosu výbuchu uhelného
prachu pomocí pasivních protivýbuchových uzávěr. Profil důlního díla
musí být určen tak, aby vzhledem k předpokládanému rozmístění výstroje
dopravního a strojního zařízení, luten a prostoru pro chůzi byla
ustanovení této vyhlášky dodržena. Obdobně musí být zpracován způsob
ochrany proti přenosu výbuchu uhelného prachu pomocí protivýbuchových
uzávěr pro důlní díla již vyražená, pokud vznikne povinnost tyto
uzávěry v důlním díle rozmístit.“.
4. V nadpisu části druhé se slovo „protivýbuchové“ zrušuje.
5. V nadpisu § 4 se slovo „protivýbuchová“ zrušuje.
6. V § 4 odst. 1 se slova „protivýbuchová“ a „(dále jen „prachová
uzávěra“)“ zrušují.
7. V nadpisu části třetí se slovo „protivýbuchové“ zrušuje.
8. § 11 včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 2, 3 a 4 zní:
„§ 11
Korýtka a vaky
(1) Korýtka a vaky pro stavbu vodních uzávěr musí mít užitný objem
alespoň 40 l, musí být vyrobeny z plastů, musí mít dostatečnou pevnost,
nesmí podporovat šíření požáru ani být příčinou vzniku výbuchu od
statické elektřiny; korýtka musí mít stabilní tvar. Tyto požadavky se
považují za splněné, pokud korýtka a vaky vyhovují alespoň požadavkům
určených norem^2) upravujících hořlavost plastů, vyloučení nebezpečí od
statické elektřiny a metody a požadavky na neelektrická zařízení^3) pro
prostředí s nebezpečím výbuchu^4).
(2) Korýtka a vaky musí v případě výbuchu zajistit uvolnění vody
způsobem a v čase, který vytvoří účinný hasicí efekt. Tato podmínka se
považuje za splněnou, pokud korýtka vyhovují alespoň požadavkům určené
normy^2) upravující ochranné systémy a prevenci proti výbuchu v
hlubinných dolech^4) nebo pokud je zkouškou podle přílohy č. 5 této
vyhlášky ověřeno, že korýtka a vaky zajistí definované rozprášení vody
při stanoveném tlaku výbuchové vlny.
(3) Na korýtku a vaku musí být výrobcem označen jeho užitný objem a
výška hladiny odpovídající tomuto objemu. Výška hladiny v korýtku a
vaku musí být kontrolovatelná, u korýtka bez odstranění poklopu
korýtka.
(4) Vodní uzávěra může být postavena buď jen z korýtek, v tom případě
se jedná o vodní uzávěru korýtkovou, nebo jen z vaků, v tom případě se
jedná o vodní uzávěru vakovou; to neplatí pro korýtko a vak umísťované
podle § 13 odst. 5.
2) § 4a zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o
změně a doplnění některých zákonů.
3) Například ČSN ISO 4589-2 Plasty - Stanovení hořlavosti metodou
kyslíkového čísla - Část 2: Zkouška při teplotě okolí, z hlediska
nebezpečí vzniku a šíření požáru, ČSN 33 2030 Elektrostatika - Směrnice
pro vyloučení nebezpečí od statické elektřiny a ČSN EN 13463-1
Neelektrická zařízení pro prostředí s nebezpečím výbuchu - Část 1:
Základní metody a požadavky, s ohledem na vyloučení nebezpečí výbuchu
od statické elektřiny.
4) Například ČSN EN 14591-2 Ochrana a prevence proti výbuchu v
hlubinných dolech - Ochranné systémy - Část 2: Pasivní vodní korýtkové
uzávěry.“.
9. § 12 a 13 včetně nadpisů znějí:
„§ 12
Naplnění korýtek a vaků vodou
(1) Korýtko i vak vodní uzávěry musí být naplněny nejméně takovým
objemem vody, který odpovídá příslušnému znaku na korýtku nebo vaku.
(2) Pro omezení odpařování vody z korýtka musí být použit poklop.
§ 13
Vykrytí profilu důlního díla
(1) Korýtka a vaky vodní uzávěry se v průřezu důlního díla ukládají
nebo zavěšují na přehradách tak, aby kryla alespoň 35 % největší šířky
světlého průřezu důlního díla o ploše do 10 m2, 50 % největší šířky
světlého průřezu důlního díla o ploše nad 10 m2 do 15 m2 a alespoň 60 %
největší šířky průřezu důlního díla většího než 15 m2; vaky mohou být
jen zavěšeny. Pokud výstroj důlního díla neumožňuje rozmístění korýtek
v jedné rovině nebo brání účinnému rozptýlení vody do profilu důlního
díla, mohou být korýtka rozmístěna ve více rovinách. Příklad rozmístění
je uveden v příloze č. 2 k této vyhlášce, obrázky 2 a 3.
(2) K vykrytí volných prostorů, zejména na bocích důlního díla, se
použije korýtek nebo vaků uložených nebo zavěšených na nosičích; vaky
mohou být jen zavěšeny. Příklad vykrytí je uveden v příloze č. 2 k této
vyhlášce, obrázek 3.
(3) Korýtka nebo vaky vodní uzávěry se umísťují tak, aby se nedotýkaly
výztuže, výstroje ani boku důlního díla, ani navzájem. Součet mezer
mezi jednotlivými korýtky nebo vaky a korýtky nebo vaky a boky důlního
díla nesmí být větší než 1,8 m, přičemž žádná mezera mezi korýtkem nebo
vakem a bokem důlního díla nesmí být větší než 1,2 m a mezi dvěma
korýtky nebo vaky nesmí být větší než 1,5 m. Mezery se měří mezi
svislými rovinami rovnoběžnými s podélnou osou důlního díla proloženými
vrchními okraji korýtek nebo vaků. Příklady umístění korýtek a vaků
jsou uvedeny v příloze č. 2 k této vyhlášce, obrázek 3, a v příloze č.
4 k této vyhlášce, obrázek 3.
(4) Dna korýtek umístěných na nosné konstrukci a spodní rohy zavěšeného
vaku nesmí být nad počvou výše než 2,6 m. Korýtko ani vak nesmí žádnou
částí zasahovat do průřezu pro chůzi a dopravu. V profilech, kde je nad
korýtky nebo vaky volný prostor vyšší než 1,5 m, se umístí další
přehrada, pro kterou neplatí požadavek věty první; pro umístění korýtek
a vaků na další přehradě platí odstavec 3. Příklady umístění korýtek a
vaků jsou uvedeny v příloze č. 2 k této vyhlášce, obrázky 2 a 3, a v
příloze č. 4 k této vyhlášce, obrázek 3.
(5) Pokud je vzdálenost mezi spodní větví důlního pásového dopravníku a
počvou větší než 0,75 m, musí být v tomto prostoru v místě každé
přehrady nejméně jedno korýtko nebo vak naplněné vodou o objemu alespoň
40 l. Toto korýtko nebo vak se nezapočítává mezi korýtka a vaky podle
odstavce 1 a voda v tomto korýtku nebo vaku se nezapočítává do
celkového objemu vody ve vodní uzávěře.“.
10. § 14 odstavec 5 zní:
„(5) V jedné přehradě mohou být korýtka položena podélně i příčně.
Podélně může být v přehradě položeno nejvíce 50 % korýtek; větší počet
pouze tehdy, když je zkouškou podle určené normy upravující ochranné
systémy a prevenci proti výbuchu v hlubinných dolech^4) nebo podle
přílohy č. 5 k této vyhlášce ověřen zhášecí účinek takového
uspořádání.“.
11. Za § 14 se vkládá nový § 14a, který včetně nadpisu zní:
„§ 14a
Umístění vaků v přehradě
(1) Vaky v přehradě musí být zavěšeny na nosníky samosvorným závěsem, a
to způsobem, který zachová přístupný napouštěcí otvor a nezpůsobí
fyzické porušení vaku.
(2) Nosníky se kladou vodorovně, kolmo k podélné ose důlního díla.
(3) Vaky se zavěšují jen kolmo k podélné ose důlního díla.“.
12. § 15 včetně nadpisu zní:
„§ 15
Nosné konstrukce pro korýtka a vaky vodní uzávěry
(1) Nosná konstrukce pro korýtka a vaky vodní uzávěry, kterými jsou
nosné rámy, nosníky a jejich podstavce, nosiče, držáky a jejich
ukotvení, musí být natolik tuhá a pevná, aby vyhovovala danému účelu. V
širokých průřezech důlních děl, kde by případné prohnutí nosné
konstrukce mohlo způsobit posun korýtek nebo vylévání vody z nich, může
být průhybu nosné konstrukce zamezeno jejím uchycením drátem nebo
řetízkem ke stropní části důlní výztuže.
(2) Nosná konstrukce se upevňuje na výztuž důlního díla nebo na
kompaktní horninový plášť důlního díla.
(3) Nosná konstrukce pro volně položená korýtka musí zajišťovat
dostatečně velkou styčnou plochu s dnem korýtka, aby nedocházelo k
deformaci dna korýtka po jeho naplnění vodou. U kombinovaného uložení
je možno podélně uložená korýtka podložit.
(4) Nosný rám pro zavěšení korýtek sestává ze dvou rovnoběžných nosníků
spolu pevně spojených kolmými příčkami, které zajišťují jejich stálou
vzdálenost. Stěny korýtek nesmí být nosným rámem zakryty na větší výšku
než 0,06 m.
(5) Nosné konstrukce musí být zajištěny proti pohybu ve směru podélné
osy důlního díla. Příklad zajištění nosné konstrukce pro vaky je uveden
v příloze č. 4 k této vyhlášce, obrázek 5.“.
13. V § 16 odst. 2 větě druhé se číslo „25“ nahrazuje číslem „20“.
14. V § 16 odstavec 3 zní:
„(3) Vodní uzávěra soustředěná se skládá z potřebného počtu přehrad, ve
kterých jsou umístěna korýtka nebo vaky naplněné vodou. Sousedící
přehrady se umísťují tak, aby vzdálenost mezi korýtky a vaky na
sousedních přehradách byla 1,2 m až 3 m. Celková délka vodní uzávěry
soustředěné musí být nejméně 20 m.“.
15. V § 17 odst. 1 větě druhé se číslo „25“ nahrazuje číslem „20“.
16. V § 17 odst. 2 se číslo „25“ nahrazuje číslem „20“.
17. V § 18 se na konci textu tečka nahrazuje středníkem a doplňují se
slova „obdobně se postupuje při přemísťování jednotlivých přehrad.“.
18. § 19 a 20 včetně nadpisů znějí:
„§ 19
Vodní uzávěra dělená a její délka
Vodní uzávěra dělená se skládá ze skupin přehrad s korýtky nebo vaky,
které jsou rozmístěny průběžně v důlním díle podle přílohy č. 2 k této
vyhlášce, obrázek 1. Vzdálenost mezi sousedními přehradami jedné
skupiny musí být alespoň 1,2 m, avšak skupina přehrad smí být v důlním
díle rozmístěna v délce nejvíce 4 m. Vzdálenost mezi skupinami přehrad
může být nejvíce 30 m, při profilu důlního díla do 10 m2 nejvíce 50 m.
§ 20
Objem vody ve skupině přehrad
Ve skupině přehrad musí být alespoň takový objem vody v litrech, kolik
činí objem důlního díla v m3 k sousední skupině přehrad. Výpočet se
provede pro úseky v obou směrech od skupiny přehrad a podle vyšší
hodnoty se určí objem vody ve skupině přehrad.“.
19. V § 21 se slova „v korýtkách“ zrušují.
20. Příloha č. 2 zní:
„Příloha č. 2 k vyhlášce č. 10/1994 Sb.
21. Příloha č. 4 zní:
„Příloha č. 4 k vyhlášce č. 10/1994 Sb.
22. Za přílohu č. 4 se doplňuje nová příloha č. 5, která zní:
„Příloha č. 5 k vyhlášce č. 10/1994 Sb.
Základní podmínky pro zkoušky účinnosti vodních uzávěr v pokusné štole
1
Úvodní ustanovení pro zkoušku vodní uzávěry
Zkoušku může provádět jen akreditovaná zkušební laboratoř. Výsledek
zkoušky musí být uveden v protokolu o zkoušce. Vodní uzávěry se zkouší
v pokusné štole v modelovém provedení uzávěry na průšleh plamene.
Korýtka a vaky splní požadavek na správnou funkci, jestliže vodní
uzávěra sestavená z nich podle této přílohy splní při modelové zkoušce
kritérium účinnosti.
Kritériem účinnosti zkoušené uzávěry je hodnota intenzity výbuchového
plamene na fotoelektrickém snímači F7 umístěném na měřicím místě 7 (viz
obr. č. 1), která musí být menší nebo rovna 10 mV.
2
Příprava vodní uzávěry pro zkoušku
Vodní uzávěra se v pokusné štole vybuduje mezi měřicími místy 4 a 5
(viz obr. č. 1) ze tří přehrad s korýtky nebo vaky tak, aby na 1 m2
průřezu štoly připadalo (40 +/- 1) l vody. První přehrada uzávěry (ve
směru výbuchu) se umístí ve vzdálenosti (64 +/- 2) m od čelby pokusné
štoly. Délka vodní uzávěry je (6 +/- 0,1) m.
Umístění a uspořádání korýtek a vaků vodní uzávěry se provede podle
obrázků 1 a 2. Korýtka a vaky se zavěšují příčně na nosnou konstrukci
umístěnou v horní třetině profilu štoly s tím, že vzdálenost mezi
svislými rovinami proloženými vnějšími okraji krajních korýtek nebo
vaků musí být alespoň 40 % největší šířky světlého průřezu pokusné
štoly. V ostatním platí ustanovení části třetí této vyhlášky.
3
Příprava zařízení pro výbušný systém
V prostoru mezi čelbou pokusné štoly a měřicím místě 2 se uloží na
počvu pokusné štoly 9 ks ocelových úhelníků (120 × 120 ×12) mm, každý o
délce 4 m (viz obr. č. 1). Úhelníky se na počvě fixují tak, aby každý z
nich tvořil korýtko a mohl být do nich volně nasypán multiprach.
Úhelníky se na počvě rozmístí rovnoběžně s osou štoly tak, že tři jsou
vedle sebe před čelbou s tím, že jeden je v ose štoly a zbývající dva
vpravo a vlevo ve vzdálenosti 1 +/- 0,1 m a šest je za sebou v ose
štoly směrem k měřicímu místu 2 (viz obr. č. 1). Podélná vzdálenost
mezi úhelníky je (1 +/- 0,1) m. Zóna zaprášení končí u měřicího místa
2.
K iniciaci výbuchu pomocí nálože černého (trhacího) prachu (viz kap.
1.4) slouží vývrtový ocelový moždíř o vnějším průměru 531 mm, délce 1
203 mm s průměrem vývrtu 57 mm a hloubkou vývrtu 992 mm umístěný
přibližně ve středu čelby štoly.
Výchozí množství multiprachu na každém úhelníku je (10 +/- 0,1) kg a
může se měnit podle pokynů vedoucího zkoušky v závislosti na
dosahovaném tlaku v měřicím místě 4 tak, aby v tomto měřicím místě byla
dosažena výše uvedená požadovaná hodnota tlaku (viz bod 4).
4
Registrace výbuchových tlaků a plamene
Výbuchová vlna je generována výbuchem multiprachu.
Parametry zkušebních výbuchů jsou registrovány tlakovými a
fotoelektrickými snímači T, F v místech označených ve schématu v obr.
č. 1 čísly 1 až 7.
Vzhledem ke kapacitě měřicího systému jsou místa osazována s ohledem na
potřebu registrace. Kromě rozběhové části výbuchu se u zkoušek
protivýbuchových uzávěr jedná vždy o indikaci tlaku a plamene před
uzávěrou a plamene za uzávěrou.
Registrace výbuchových tlaků a plamene se povinně provádí na měřicích
místech 4 a 7.
Hodnoty z ostatních čidel, která mohou být osazena na dalších měřicích
místech, jsou informativní a umožňují pouze kvalitativně hodnotit
rozvinutí výbuchové přeměny v daném prostoru.
Pro vyhodnocení výsledku zkoušky jsou rozhodující vstupní parametry
výbuchu, což jsou hodnoty plamene a tlaku zjištěné v měřicím místě 4
(hodnota intenzity výbuchového plamene na fotoelektrickém snímači F4
min. 500 mV, tlak (90 +/- 20) kPa), a hodnoty výbuchového plamene v
měřicím místě 7 (hodnoty intenzity výbuchového plamene na
fotoelektrickém snímači F7 max. 10 mV).
5
Provedení zkoušek
Multiprach je rozviřován z ocelových úhelníků bleskovicí v čase (0 až
140) ms (tento časový interval je dán použitím rozbušek DeM - S, stupně
0 - 6, s tím, že bleskovice ve třech úhelnících u čelby jsou iniciovány
rozbuškami stupně 0, bleskovice v dalších úhelnících postupně od čelby
rozbuškami stupňů 1 až 6). Rozvíření multiprachu je zajištěno tak, že
kusy bleskovice o délce 4,1 - 4,2 m se adjustují rozbuškami, umístí se
na dno úhelníků a rovnoměrně se zasypou multiprachem. Takto rozvířený
prach vytvoří ve štole výbušnou koncentraci a je zapálen a přiveden k
výbuchu náloží 500 g Vesuvitu TN z moždíře s časovým zpožděním 750 +/-
50 ms od počátku iniciace bleskovic rozbuškou stupně 0 (iniciace nálože
Vesuvitu TN se provede rozbuškou DeD - S stupeň 3).
Obr. č. 1 Uspořádaní zkoušky v pokusné štole
6
Vyhodnocení zkoušek
Při výbuchu musí být výbuchové parametry reprodukovatelné, což se
ověřuje měřením vstupního tlaku výbuchové vlny v bodě 4, který musí být
v rozsahu (90 +/- 20) kPa.
Výbuchy se vstupním tlakem mimo tento interval se nezapočítávají.
Vyhodnocuje se pouze soubor 5 zkoušek, které splní podmínku
požadovaných výbuchových parametrů.
Ze souboru 5 zkoušek, které svými výbuchovými parametry vyhověly
požadavkům, musí ve všech případech vodní uzávěra splnit kritérium
relativní účinnosti zkoušené uzávěry, tj. intenzita výbuchového plamene
na fotoelektrickém snímači F7 musí být menší nebo rovna 10 mV. Zkoušený
vzorek korýtek nebo vaků v tomto případě vyhovuje a splnil podmínky
zkoušky.
7
Definování ostatních podmínek zkoušky
7.1
Požadavky na multiprach
Pro výbušný systém je používán sušený hnědouhelný prach, tzv.
multiprach, se spodní mezí výbušnosti max. 75 g . m-3 při iniciační
energii Ei = 9 kJ a střední velikosti zrna max. 0,1 mm.
Hodnota Ei je udána s přesností +/- 10 %. Jakost každé nové dodávky
multiprachu musí být doložena protokolem akreditované zkušební
laboratoře.
7.2
Požadavky na snímače tlaku
Snímače používané pro snímání výbuchového tlaku musí mít platnou
kalibraci, výstupní signál v rozmezí 1 až 10 V, měřící rozsah min. 0 až
160 kPa, přetížitelnost min. 150 %, přesnost min. 0,6 % a musí mít
teplotní kompenzaci (hodnoty jsou dány technickými podmínkami snímačů).
7.3
Požadavky na fotoelektrické snímače
Pro měření plamene se používají snímače se spektrální citlivostí v
oblasti 0,4 až 1,1 mikrom.
Fotoelektrické snímače musí mít platnou kalibraci.
7.4
Požadavky na mikroklimatické podmínky
Mikroklimatické podmínky v úseku štoly, kde budou prováděny zkoušky,
musí odpovídat následujícím hodnotám: teplota (15 +/- 5) °C, vlhkost
(95 +/- 5) %. Teplota i vlhkost musí být změřeny u čelby pokusné štoly
a v měřicím místě 7, a to před zahájením zkoušek.
Obr. č. 2 Uspořádání vaků vodní uzávěry
Obr. č. 3 Schéma pokusné štoly
Čl. II
Přechodná ustanovení
1. Protivýbuchové uzávěry postavené v souladu s požadavky dosavadních
předpisů před nabytím účinnosti této vyhlášky v důlních dílech
souvisejících bezprostředně s dobývanými nebo likvidovanými poruby a v
důlních dílech, jejichž životnost bude kratší dvanácti měsíců, se
považují za protivýbuchové uzávěry vyhovující požadavkům této vyhlášky.
2. Ostatní protivýbuchové uzávěry postavené před nabytím účinnosti této
vyhlášky musí být uvedeny do souladu s touto vyhláškou do dvanácti
měsíců od nabytí její účinnosti.
ČÁST DRUHÁ
Změna vyhlášky o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti
provozu při hornické činnosti a při dobývání nevyhrazených nerostů v
podzemí
Čl. III
Vyhláška č. 22/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a
bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při dobývání nevyhrazených
nerostů v podzemí, ve znění vyhlášky č. 477/1991 Sb., vyhlášky č.
340/1992 Sb., vyhlášky č. 3/1994 Sb., vyhlášky č. 54/1996 Sb., vyhlášky
č. 109/1998 Sb., vyhlášky č. 434/2000 Sb., vyhlášky č. 330/2002 Sb.,
vyhlášky č. 141/2004 Sb., vyhlášky č. 298/2005 Sb. a vyhlášky č.
282/2007 Sb., se mění takto:
1. V § 164 odst. 1 se slova „musí být umístěny“ nahrazují slovy „se
staví pokud možno“ a číslo „30“ se nahrazuje číslem „20“.
2. V § 164 odst. 5 se za slovo „korýtek“ vkládají slova „nebo vaků“.
3. V § 164 odstavec 6 zní:
„(6) Pokud je mezi dvěma skupinami korýtek nebo vaků protivýbuchové
uzávěry dělené kříž, odbočka, vidlice nebo zatáčka, ve které se mění
směr o více než 90 stupňů, může být v odůvodněných případech vzdálenost
mezi těmito skupinami korýtek nebo vaků větší než 30 metrů. Počet
korýtek nebo vaků však musí být zvýšen natolik, aby byla dodržena
podmínka nejméně 1 litr vody na 1 metr krychlový objemu důlního díla
mezi skupinami korýtek nebo vaků.“.
4. V § 164 odst. 8 větě první se za slovo „korýtek“ vkládají slova
„nebo vaků“.
5. V § 165 odst. 2 větě první se za slovo „korýtek“ vkládají slova
„nebo vaků“.
6. V § 165 odstavec 3 zní:
„(3) Protivýbuchová uzávěra dělená musí být označena tabulkami, na
kterých je uvedeno číslo uzávěry, průřez důlního díla v metrech
čtverečních, počet korýtek nebo vaků, případně množství vody v jedné
skupině korýtek nebo vaků, datum poslední pravidelné kontroly a podpis
kontrolujícího. Tabulky se umísťují na obou koncích uzávěry. V případě,
že dělená uzávěra přechází do jiného důlního díla, musí být označena
novými tabulkami. Totéž platí i při změně průřezu důlního díla, podle
kterého se mění množství vody ve skupině korýtek nebo vaků.“.
ČÁST TŘETÍ
Zrušení vyhlášky, kterou se stanoví požadavky na izolační sebezáchranné
přístroje s chemicky vázaným kyslíkem
Čl. IV
Vyhláška č. 12/1994 Sb., kterou se stanoví požadavky na izolační
sebezáchranné přístroje s chemicky vázaným kyslíkem, se zrušuje.
ČÁST ČTVRTÁ
ÚČINNOST
Čl. V
Tato vyhláška nabývá účinnosti třicátým dnem ode dne jejího vyhlášení.
Předseda:
Ing. Pěgřímek v. r.