194/1994 Sb.
NÁLEZ
Ústavního soudu České republiky
Jménem České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v plénu dne 4. října 1994 o návrhu
přednosty Okresního úřadu v Trutnově na zrušení obecně závazné vyhlášky
obce Jívka ze dne 14. března 1994 o financování věcných nákladů dětí,
které navštěvují základní školy,
takto:
Vyhláška Obecního zastupitelstva obce Jívka o financování věcných
nákladů dětí, které navštěvují základní školy, ze dne 14. března 1994
se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.
II.
Odůvodnění
Dne 4. 7. 1994 byl Ústavnímu soudu doručen návrh přednosty Okresního
úřadu v Trutnově na zrušení obecně závazné vyhlášky, kterou dne 14. 3.
1994 vydalo Obecní zastupitelstvo v Jívce a která nese název "Vyhláška
Obecního úřadu v Jívce o financování věcných nákladů dětí, které
navštěvují základní školy".
Text vyhlášky je následující :
Obecní zastupitelstvo obecního úřadu v Jívce, vydává na základě zákona
o obcích č. 367/1990 Sb. a ve znění pozdějších zákonů, předpisů a
vyhlášek, tuto obecně závaznou vyhlášku:
Čl.I.
Obecní úřad v Jívce zajišťuje provoz Základní školy v Jívce v rozsahu
1. až 4. ročník. Od šk. roku 1994/95 v rozsahu 1. až 4. ročník.
Čl.II.
Pro děti, které navštěvují 1. až 4. ročník ZŠ je tedy místně příslušnou
školou. Rodiče, kteří se rozhodnou své dítě dát do jiné školy, však
musí počítat s tím, že ponesou náklady vynaložené tou obcí, kde dítě
navštěvuje školu.
Čl.III.
Článek II. této vyhlášky neplatí pro děti mající trvalý pobyt v k. ú.
Jívka. Tyto děti navštěvují školu pro ně z důvodu dopravy, výhodnější.
Vyhláška platí od školního roku 1994/95.
Čl.IV.
Schváleno bylo Obecním úřadem v Jívce dne: 7. března 1994 Schváleno
Obecním zastupitelstvem: 14. března 1994 Vyvěšeno na obecní vývěsce:
16. března 1994 Sejmuto z vývěsky: 1. dubna 1994.
Podle názoru navrhovatele tato vyhláška tím, že ukládá rodičům dětí,
které navštěvují základní školy v jiných obcích, nežli je jejich trvalý
pobyt, povinnost hradit s tím spojené věcné náklady, je v rozporu se
zákonem. Z tohoto důvodu okresní úřad upozornil dopisem dne 21. 3. 1994
starostu obce, že vyhláška byla vydána bez zmocnění v obecně závazném
právním předpisu a že odporuje především ustanovení § 14 odst. 2 zákona
č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění
zákona č. 190/1993 Sb. Podle tohoto ustanovení je k úhradě
neinvestičních nákladů zásadně povinna obec, ve které má dítě trvalý
pobyt a tuto povinnost nelze přenášet na rodiče dětí.
Návrh dále konstatuje, že obecní zastupitelstvo přijalo na zasedání dne
28. 3. 1994 usnesení, kterým ponechalo předmětnou vyhlášku v platnosti,
s odůvodněním, že ji považuje za dobrou, řešící nedostatek dětí v
místní škole. Okresní úřad v Trutnově proto dne 20. 5. 1994 pozastavil
ve smyslu zákona o obcích výkon této vyhlášky s upozorněním, že
nezjedná-li zastupitelstvo nápravu, bude věc předložena Ústavnímu
soudu. Vzhledem k tomu, že v zákonné lhůtě třiceti dnů k nápravě
nedošlo, podal přednosta okresního úřadu návrh na zrušení obecně
závazné vyhlášky. Ústavní soud konstatuje, že návrh splňuje náležitosti
předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Obecní zastupitelstvo se k návrhu vyjádřilo na základě výzvy Ústavního
soudu. Ve vyjádření z 8. 8. 1994, podepsaném starostou obce, se v
podstatě opakují argumenty sdělené již dříve okresnímu úřadu, tj. že
vyhláška byla vydána proto, aby motivovala rodiče dávat děti do místní
školy a ne do škol v okolních obcích. Pokud by obec hradila
neinvestiční náklady za děti, které mohou navštěvovat místní školu,
dávala by finanční prostředky vlastně dvakrát a neúčelně by tak
zvyšovala náklady na obecní rozpočet. Vyjádření dále obsahuje
požadavek, aby bylo rozhodnuto až po ústním jednání, kterého se chtějí
zúčastnit.
O stanovisko k projednávané problematice bylo požádáno také
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Ve vyjádření tohoto
ministerstva ze dne 7. 9. 1994 se uvádí, že právní předpisy nestanoví
povinnost, že žák musí plnit povinnou školní docházku v místě svého
pravidelného pobytu a že občané mají na základních a středních školách
právo na bezplatné vzdělání. Přenesení povinnosti úhrady neinvestičních
nákladů na rodiče dětí považuje za jednoznačné porušení zákona č.
564/1990 Sb.
Podle čl. 79 odst. 3 Ústavy mohou orgány místní samosprávy na základě a
v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem
zmocněny. Ve svém čl. 104 odst. 3 pak Ústava opravňuje obecní
zastupitelstvo k vydávání obecně závazných vyhlášek. Tyto vyhlášky však
musejí být v souladu se zákony a obecně závaznými právními předpisy
vydanými ústředními orgány státní správy k jejich provedení. Výčet
samosprávné působnosti obce obsažený v ustanovení § 14 odst. 1 zákona
ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, obsahuje
pod písmenem n) mimo jiné úkoly v oblasti školství, s výjimkou výkonu
státní správy. Zákon ČNR č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě
ve školství, ve znění zákona č. 190/1993 Sb., pak v § 2 stanoví, že
samosprávu ve školství vykonávají obce a školské rady. Výkon samosprávy
je upraven částí třetí (§ 14-17) tohoto zákona. Pro posouzení sporné
obecně závazné vyhlášky je pak důležité především ustanovení § 14 odst.
2, podle kterého obec se souhlasem školského úřadu zřizuje a zrušuje
předškolní zařízení, základní školy a školská zařízení jim sloužící.
Toto ustanovení bylo zákonem č. 190/1993 Sb. doplněno tak, že pokud
dítě plní školní docházku ve škole zřízené jinou obcí, dohodnou se obě
obce o podmínkách plnění povinné školní docházky. V takovém případě
hradí obec trvalého pobytu dítěte obci, kde dítě navštěvuje školu, její
neinvestiční náklady připadající na dítě. Pro posuzovaný případ je dále
podstatné ustanovení § 14 odst. 3, podle kterého obec spravuje základní
školy zejména tím, že zabezpečuje investiční výdaje a neinvestiční
náklady kromě mzdových prostředků, učebnic, školních pomůcek a potřeb
hrazených státem, nestanoví-li zákon jinak.
Po posouzení obsahu předmětné vyhlášky a ostatních předložených důkazů
a stanovisek Ústavní soud konstatoval, že obec Jívka, s vůlí uplatnit
svoji samosprávnou působnost v oblasti základního školství, vydala akt
označený jako vyhláška. Na této vyhlášce se usneslo zastupitelstvo obce
předepsaným způsobem. Po stránce procedurální bylo postupováno podle
ust. § 16 zákona o obcích, když vyhláška, schválená obecním
zastupitelstvem dne 14. 3. 1994, byla na úřední desce vyvěšena od 16.
3. 1994 do 1. 4. 1994 s tím, že platí pro školní rok 1994/95. Z
formálního hlediska chybí na vyhlášce podpis zástupce starosty nebo
jiného radního, jak předepisuje ust. § 52 odst. 3 zákona o obcích (tuto
skutečnost však návrh nenapadá).
Podle čl. 87 odst. 1 písm b) Ústavy rozhoduje Ústavní soud o zrušení
jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení. Musí se
tedy jednat o právní předpis ne podle názvu, ale o takový akt státní
správy nebo samosprávy, ve kterém jsou obsažena závazná pravidla
chování, tj. o akt normativní povahy. Ústavní soud se proto zabýval
nejprve otázkou, zda vyhláška obecního zastupitelstva takový charakter
má. Je nesporné, že některá ustanovení vyhlášky jsou spíše jakýmsi
oznámením o tom, že ve školním roce 1994/95 bude v obci fungovat 1. až
4. ročník základní školy. Současně se však stanoví pravidla pro
fungování této školy, která mají určitý normativní charakter. Především
je v rozporu s platnými právními předpisy zaváděn pojem "místně
příslušná škola". Takový pojem zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě
základních a středních škol (školský zákon), nezná. Rodičům je pak dána
informace, která není v souladu s právními předpisy, a která by ani
nemohla být jinou obcí realizována, tj. že rodiče, kteří se rozhodnou
dát své dítě do jiné školy "...musí počítat s tím, že ponesou věcné
náklady vynaložené tou obcí, kde dítě navštěvuje školu". Pokud by
taková praxe byla realizována, byla by v rozporu nejen se zákonem č.
564/1990 Sb. (s ust. § 14 odst. 2 tohoto zákona), ale porušovala by i
ustanovení § 4 školského zákona, ve znění pozdějších předpisů a ve
znění nálezu Ústavního soudu ČR, publikovaného pod č. 49/1994 Sb.
Taková praxe by totiž učinila pro určitou skupinu občanů povinnou
školní docházku částečně úplatnou a porušovala by jedno ze základních
práv zaručených občanům - právo na bezplatné vzdělání v základních
školách (čl. 33 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
Jakkoli lze chápat důvody, které obecní zastupitelstvo k vydání
napadeného aktu vedly, nutno konstatovat, že prostředky, které obec
použila v zájmu udržení školy v obci, jsou nezákonné a protiústavní.
Proto, bez ohledu na skutečnost, že ne všechna ustanovení vyhlášky lze
považovat za ustanovení normativní povahy, Ústavní soud dospěl k
závěru, že v zájmu právní jistoty je nezbytné zrušit vyhlášku v celém
rozsahu.
Předseda Ústavního soudu České republiky:
JUDr. Kessler v. r.