194/1994 Sb.



NÁLEZ



Ústavního soudu České republiky



Jménem České republiky



Ústavní soud České republiky rozhodl v plénu dne 4. října 1994 o návrhu

přednosty Okresního úřadu v Trutnově na zrušení obecně závazné vyhlášky

obce Jívka ze dne 14. března 1994 o financování věcných nákladů dětí,

které navštěvují základní školy,



takto:



Vyhláška Obecního zastupitelstva obce Jívka o financování věcných

nákladů dětí, které navštěvují základní školy, ze dne 14. března 1994

se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.



II.



Odůvodnění



Dne 4. 7. 1994 byl Ústavnímu soudu doručen návrh přednosty Okresního

úřadu v Trutnově na zrušení obecně závazné vyhlášky, kterou dne 14. 3.

1994 vydalo Obecní zastupitelstvo v Jívce a která nese název "Vyhláška

Obecního úřadu v Jívce o financování věcných nákladů dětí, které

navštěvují základní školy".



Text vyhlášky je následující :



Obecní zastupitelstvo obecního úřadu v Jívce, vydává na základě zákona

o obcích č. 367/1990 Sb. a ve znění pozdějších zákonů, předpisů a

vyhlášek, tuto obecně závaznou vyhlášku:



Čl.I.



Obecní úřad v Jívce zajišťuje provoz Základní školy v Jívce v rozsahu

1. až 4. ročník. Od šk. roku 1994/95 v rozsahu 1. až 4. ročník.



Čl.II.



Pro děti, které navštěvují 1. až 4. ročník ZŠ je tedy místně příslušnou

školou. Rodiče, kteří se rozhodnou své dítě dát do jiné školy, však

musí počítat s tím, že ponesou náklady vynaložené tou obcí, kde dítě

navštěvuje školu.



Čl.III.



Článek II. této vyhlášky neplatí pro děti mající trvalý pobyt v k. ú.

Jívka. Tyto děti navštěvují školu pro ně z důvodu dopravy, výhodnější.

Vyhláška platí od školního roku 1994/95.



Čl.IV.



Schváleno bylo Obecním úřadem v Jívce dne: 7. března 1994 Schváleno

Obecním zastupitelstvem: 14. března 1994 Vyvěšeno na obecní vývěsce:

16. března 1994 Sejmuto z vývěsky: 1. dubna 1994.



Podle názoru navrhovatele tato vyhláška tím, že ukládá rodičům dětí,

které navštěvují základní školy v jiných obcích, nežli je jejich trvalý

pobyt, povinnost hradit s tím spojené věcné náklady, je v rozporu se

zákonem. Z tohoto důvodu okresní úřad upozornil dopisem dne 21. 3. 1994

starostu obce, že vyhláška byla vydána bez zmocnění v obecně závazném

právním předpisu a že odporuje především ustanovení § 14 odst. 2 zákona

č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění

zákona č. 190/1993 Sb. Podle tohoto ustanovení je k úhradě

neinvestičních nákladů zásadně povinna obec, ve které má dítě trvalý

pobyt a tuto povinnost nelze přenášet na rodiče dětí.



Návrh dále konstatuje, že obecní zastupitelstvo přijalo na zasedání dne

28. 3. 1994 usnesení, kterým ponechalo předmětnou vyhlášku v platnosti,

s odůvodněním, že ji považuje za dobrou, řešící nedostatek dětí v

místní škole. Okresní úřad v Trutnově proto dne 20. 5. 1994 pozastavil

ve smyslu zákona o obcích výkon této vyhlášky s upozorněním, že

nezjedná-li zastupitelstvo nápravu, bude věc předložena Ústavnímu

soudu. Vzhledem k tomu, že v zákonné lhůtě třiceti dnů k nápravě

nedošlo, podal přednosta okresního úřadu návrh na zrušení obecně

závazné vyhlášky. Ústavní soud konstatuje, že návrh splňuje náležitosti

předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.



Obecní zastupitelstvo se k návrhu vyjádřilo na základě výzvy Ústavního

soudu. Ve vyjádření z 8. 8. 1994, podepsaném starostou obce, se v

podstatě opakují argumenty sdělené již dříve okresnímu úřadu, tj. že

vyhláška byla vydána proto, aby motivovala rodiče dávat děti do místní

školy a ne do škol v okolních obcích. Pokud by obec hradila

neinvestiční náklady za děti, které mohou navštěvovat místní školu,

dávala by finanční prostředky vlastně dvakrát a neúčelně by tak

zvyšovala náklady na obecní rozpočet. Vyjádření dále obsahuje

požadavek, aby bylo rozhodnuto až po ústním jednání, kterého se chtějí

zúčastnit.



O stanovisko k projednávané problematice bylo požádáno také

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Ve vyjádření tohoto

ministerstva ze dne 7. 9. 1994 se uvádí, že právní předpisy nestanoví

povinnost, že žák musí plnit povinnou školní docházku v místě svého

pravidelného pobytu a že občané mají na základních a středních školách

právo na bezplatné vzdělání. Přenesení povinnosti úhrady neinvestičních

nákladů na rodiče dětí považuje za jednoznačné porušení zákona č.

564/1990 Sb.



Podle čl. 79 odst. 3 Ústavy mohou orgány místní samosprávy na základě a

v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem

zmocněny. Ve svém čl. 104 odst. 3 pak Ústava opravňuje obecní

zastupitelstvo k vydávání obecně závazných vyhlášek. Tyto vyhlášky však

musejí být v souladu se zákony a obecně závaznými právními předpisy

vydanými ústředními orgány státní správy k jejich provedení. Výčet

samosprávné působnosti obce obsažený v ustanovení § 14 odst. 1 zákona

ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, obsahuje

pod písmenem n) mimo jiné úkoly v oblasti školství, s výjimkou výkonu

státní správy. Zákon ČNR č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě

ve školství, ve znění zákona č. 190/1993 Sb., pak v § 2 stanoví, že

samosprávu ve školství vykonávají obce a školské rady. Výkon samosprávy

je upraven částí třetí (§ 14-17) tohoto zákona. Pro posouzení sporné

obecně závazné vyhlášky je pak důležité především ustanovení § 14 odst.

2, podle kterého obec se souhlasem školského úřadu zřizuje a zrušuje

předškolní zařízení, základní školy a školská zařízení jim sloužící.

Toto ustanovení bylo zákonem č. 190/1993 Sb. doplněno tak, že pokud

dítě plní školní docházku ve škole zřízené jinou obcí, dohodnou se obě

obce o podmínkách plnění povinné školní docházky. V takovém případě

hradí obec trvalého pobytu dítěte obci, kde dítě navštěvuje školu, její

neinvestiční náklady připadající na dítě. Pro posuzovaný případ je dále

podstatné ustanovení § 14 odst. 3, podle kterého obec spravuje základní

školy zejména tím, že zabezpečuje investiční výdaje a neinvestiční

náklady kromě mzdových prostředků, učebnic, školních pomůcek a potřeb

hrazených státem, nestanoví-li zákon jinak.



Po posouzení obsahu předmětné vyhlášky a ostatních předložených důkazů

a stanovisek Ústavní soud konstatoval, že obec Jívka, s vůlí uplatnit

svoji samosprávnou působnost v oblasti základního školství, vydala akt

označený jako vyhláška. Na této vyhlášce se usneslo zastupitelstvo obce

předepsaným způsobem. Po stránce procedurální bylo postupováno podle

ust. § 16 zákona o obcích, když vyhláška, schválená obecním

zastupitelstvem dne 14. 3. 1994, byla na úřední desce vyvěšena od 16.

3. 1994 do 1. 4. 1994 s tím, že platí pro školní rok 1994/95. Z

formálního hlediska chybí na vyhlášce podpis zástupce starosty nebo

jiného radního, jak předepisuje ust. § 52 odst. 3 zákona o obcích (tuto

skutečnost však návrh nenapadá).



Podle čl. 87 odst. 1 písm b) Ústavy rozhoduje Ústavní soud o zrušení

jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení. Musí se

tedy jednat o právní předpis ne podle názvu, ale o takový akt státní

správy nebo samosprávy, ve kterém jsou obsažena závazná pravidla

chování, tj. o akt normativní povahy. Ústavní soud se proto zabýval

nejprve otázkou, zda vyhláška obecního zastupitelstva takový charakter

má. Je nesporné, že některá ustanovení vyhlášky jsou spíše jakýmsi

oznámením o tom, že ve školním roce 1994/95 bude v obci fungovat 1. až

4. ročník základní školy. Současně se však stanoví pravidla pro

fungování této školy, která mají určitý normativní charakter. Především

je v rozporu s platnými právními předpisy zaváděn pojem "místně

příslušná škola". Takový pojem zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě

základních a středních škol (školský zákon), nezná. Rodičům je pak dána

informace, která není v souladu s právními předpisy, a která by ani

nemohla být jinou obcí realizována, tj. že rodiče, kteří se rozhodnou

dát své dítě do jiné školy "...musí počítat s tím, že ponesou věcné

náklady vynaložené tou obcí, kde dítě navštěvuje školu". Pokud by

taková praxe byla realizována, byla by v rozporu nejen se zákonem č.

564/1990 Sb. (s ust. § 14 odst. 2 tohoto zákona), ale porušovala by i

ustanovení § 4 školského zákona, ve znění pozdějších předpisů a ve

znění nálezu Ústavního soudu ČR, publikovaného pod č. 49/1994 Sb.

Taková praxe by totiž učinila pro určitou skupinu občanů povinnou

školní docházku částečně úplatnou a porušovala by jedno ze základních

práv zaručených občanům - právo na bezplatné vzdělání v základních

školách (čl. 33 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).



Jakkoli lze chápat důvody, které obecní zastupitelstvo k vydání

napadeného aktu vedly, nutno konstatovat, že prostředky, které obec

použila v zájmu udržení školy v obci, jsou nezákonné a protiústavní.

Proto, bez ohledu na skutečnost, že ne všechna ustanovení vyhlášky lze

považovat za ustanovení normativní povahy, Ústavní soud dospěl k

závěru, že v zájmu právní jistoty je nezbytné zrušit vyhlášku v celém

rozsahu.



Předseda Ústavního soudu České republiky:



JUDr. Kessler v. r.