75/1933 Sb.
Úmluva
mezi republikou Československou a republikou Tureckou o vzájemných
stycích v soudních věcech občanských a obchodních.
Jménem republiky Československé.
Jménem republiky Československé.
a
republiky Turecké
byla sjednána tato úmluva s podpisovým zápisem:
(Překlad.)
Úmluva mezi republikou Československou a republikou Tureckou o
vzájemných stycích v soudních věcech občanských a obchodních.
Republika Československá a republika Turecká přejíce si upraviti ve
věcech občanských a obchodních soudní ochranu československých
příslušníků v Turecku a tureckých příslušníků v Československu, jakož i
vzájemnou pomoc, kterou si mají poskytovati soudy (úřady) obou států,
rozhodly se, že sjednají k tomu cíli úmluvu, a jmenovali svými
zmocněnci:
President republiky Československé:
pana JUDra. Pavla Wellnera,
splnomocněného ministra a mimořádného vyslance v ministerstvu
zahraničních věcí, a
pana JUDra. Antonína Koukala,
vrchního odborového radu v ministerstvu spravedlnosti;
President republiky Turecké:
pana Menemenli Numana Beye,
zplnomocněného ministra I. třídy, státního podsekretáře v ministerstvu
zahraničních věcí,
kteří, sdělivše si své plné moci a shledavše je v dobré a náležité
formě, shodli se na těchto ustanoveních:
Hlava první.
O soudní ochraně.
Čl.1.
O stejném zacházení.
1. Příslušníci každého ze Smluvních Států budou na území druhého
požívati co do zákonné a soudní ochrany svých osob a svého majetku
téhož zacházení jako vlastní státní občané.
2. K tomu cíli budou míti volný přístup k soudům a budou moci jednati
před nimi za týchž podmínek a formalit jako vlastní příslušníci.
Čl.2.
Osvobození od jistot a záloh.
1. Příslušníkům jednoho ze Smluvních Států, kteří mají své bydliště na
území jednoho z nich a jsou žalobci nebo intervenienty před soudy
druhého státu, nelze uložiti žádnou ať jakkoliv označenou jistotu nebo
složení k soudu proto, že jsou cizinci nebo že nemají v státě bydliště
nebo pobyt.
2. Totéž platí o platech, které se ukládají žalobcům a intervenientům
na zajištění soudních nákladů.
Čl.3.
1. Rozhodnutí, jimiž na území jednoho ze Smluvních Států byl žalobce
nebo intervenient, osvobozený ať podle článku 2 nebo podle právního
řádu státu, kde žaloba byla podána, od jistoty, složení k soudu nebo
placení, odsouzen k náhradě útrat a nákladů sporu, budou příslušným
soudem (úřadem) druhého státu bezplatně prohlášena za vykonatelná.
2. Žádost o to lze podati buď v cestě diplomatické nebo zúčastněná
strana může ji podati přímo u svého příslušného soudu (úřadu).
3. Totéž platí o soudních rozhodnutích, jimiž byla dodatečně stanovena
výše útrat sporu.
Čl.4.
1. Rozhodnutí o útratách a nákladech, o nichž se činí zmínka v článku
3, budou prohlášena vykonatelnými bez slyšení stran, avšak zachovávajíc
odsouzené straně právo stížnosti podle právního řádu státu, kde se vede
exekuce.
2. Soud (úřad) příslušný k rozhodování o žádosti za vykonatelnost omezí
se na zkoumání:
a) zda rozhodnutí nabylo právní moci podle zákonů státu, kde došlo k
odsouzení;
b) zda výrok rozhodnutí jest opatřen překladem do jazyka dožádaného
státu nebo do jazyka francouzského, ověřeným diplomatickým nebo
konsulárním zástupcem dožadujícího státu nebo přísežným tlumočníkem
státu dožadujícího nebo dožádaného.
3. K splnění podmínky stanovené v odstavci 2 a) postačí prohlášení
příslušného soudu (úřadu) dožadujícího státu, že rozhodnutí nabylo
právní moci. Příslušnost tohoto soudu (úřadu) jest osvědčiti nejvyšším
úředníkem soudní správy tohoto státu. Prohlášení a osvědčení právě
vzpomenutá dlužno opatřiti překladem podle pravidla uvedeného v
odstavci 2 b);
4. Soud (úřad) příslušný k rozhodnutí o žádosti za vykonatelnost
stanoví, žádá-li strana o to zároveň, výši nákladů za osvědčení,
překlad a ověření, o nichž jest řeč v odstavci 2 b). Tyto náklady jest
považovati za útraty a náklady sporu.
Čl.5.
Právo chudých.
Příslušníkům jednoho ze Smluvních Států bude na území druhého přiznáno
právo chudých za týchž podmínek jako vlastním příslušníkům.
Čl.6.
1. Vysvědčení nemajetnosti vydají úřady pravidelného pobytu žadatelova
nebo, nemá-li takový pobyt, úřady jeho dočasného pobytu.
2. Nezdržuje-li se žadatel ve státě, kde žádá za právo chudých, bude
vysvědčení nemajetnosti bezplatně ověřeno diplomatickým nebo
konsulárním zástupcem státu, kde má býti tento doklad předložen.
3. Nezdržuje-li se žadatel na území žádného ze Smluvních Států, postačí
vysvědčení vydané příslušným diplomatickým nebo konsulárním zástupcem
státu, jehož jest příslušníkem.
Čl.7.
1. Zdržuje-li se žadatel v státě, kde žádá za právo chudých, může úřad
příslušný k vydání vysvědčení nemajetnosti opatřiti si potřebné
informace o jeho majetkových poměrech u úřadů státu, jehož jest
příslušníkem.
2. Soud (úřad), jemuž přísluší rozhodnouti o žádosti za právo chudých,
podrží v mezích své pravomoci právo přezkoumati vysvědčení a údaje,
které mu byly předloženy, a opatřiti si dodatečné informace pro
náležité objasnění věci.
Čl.8.
Strana, které příslušným soudem (úřadem) jednoho z obou Smluvních Států
bylo uděleno právo chudých, bude požívati této výhody pro všechny
procesní úkony týkající se téhož sporu, které podle ustanovení této
úmluvy třeba provésti před soudy (úřady) státu druhého.
Hlava druhá.
O vzájemné právní pomoci soudů (úřadů).
Čl.9.
O doručování spisů.
1. Na žádost konsula dožadujícího státu podanou soudu (úřadu), který
státem dožádaným bude určen, budou ve věcech občanských a obchodních
doručeny spisy soudů (úřadů) jednoho ze Smluvních Států určené osobám,
které se zdržují na území druhého. Žádost, ve které nutno označiti soud
(úřad), od něhož pochází doručovaný spis, jméno a roli stran, adresu
příjemce a povahu spisu, o nějž jde, nutno sepsati v jazyku dožádaného
státu. K této žádosti třeba připojiti překlad doručovaného spisu,
ověřený podle předpisu článku 4, odst. 2 b).
2. Soud (úřad), na nějž jest dožádání řízeno, zašle konsulovi doklad o
provedeném doručení neb oznámí skutečnost, která tomu zabránila.
Není-li místně příslušný, postoupí dožádání z povinnosti úřední
příslušnému soudu (úřadu) a o tom bez odkladu zpraví konsula.
Čl.10.
1. Doručení provede příslušný soud (úřad) dožádaného státu. S výjimkou
případu uvedeného v odstavci 2 může se tento soud (úřad) omeziti na to,
že doručí spis odevzdaje jej příjemci, je-li tento ochoten spis
přijmouti.
2. Na žádost dožadujícího soudu (úřadu) doručí však dožádaný soud
(úřad) spis ve formě předepsané jeho vlastním právním řádem pro obdobná
doručení nebo ve formě zvláštní, pokud neodporuje jeho zákonům.
Čl.11.
Důkaz o doručení se stane buď datovaným a ověřeným potvrzením
příjemcovým neb osvědčením úřadu druhého státu o tom, že, jak a kdy
doručení bylo provedeno.
Čl.12.
O výkonu dožádání o právní pomoc.
1. Ve věcech občanských neb obchodních může soud (úřad) jednoho ze
Smluvních Států podle předpisů svého právního řádu obrátiti se na
příslušný soud (úřad) státu druhého s dožádáním o právní pomoc, aby v
mezích své pravomoci provedl buď nějaký úkon procesní nebo jiné úkony
soudní.
2. Dožádání o právní pomoc odevzdá konsul dožadujícího státu soudu
(úřadu), který označí stát dožádaný. Nutno je opatřiti překladem do
jazyka dožádaného státu, ověřeným buď diplomatickým nebo konsulárním
zástupcem dožadujícího státu nebo přísežným tlumočníkem státu
dožadujícího nebo dožádaného.
3. Soud (úřad), na nějž bylo řízeno dožádání o právní pomoc, zašle
konsulovi doklad o výkonu dožádání neb o okolnosti, která výkonu
zabránila. Není-li místně příslušný, postoupí dožádání o právní pomoc z
povinnosti úřední příslušnému soudu (úřadu) a o tom bez odkladu zpraví
konsula.
Čl.13.
1. Soud (úřad), na nějž bylo řízeno dožádání o právní pomoc, jest
povinen mu vyhověti používaje týchž donucovacích prostředků jako při
výkonu dožádání soudů (úřadů) vlastního státu. Není však povinen
použíti těchto donucovacích prostředků, jde-li o osobní přítomnost
sporných stran.
2. Dožádaný soud (úřad) se bude při výkonu dožádání o právní pomoc
říditi co do řízení, jehož třeba použíti, zákony vlastního státu;
nicméně bude vyhověno žádosti státu dožadujícího, aby byla zachována
zvláštní forma, pokud tato forma neodporuje právnímu řádu dožádaného
státu.
3. Dožadující úřad bude, žádá-li o to, zpraven o době a místě, kdy a
kde bude provedeno dožádání o právní pomoc, aby zúčastněná strana mohla
při tom býti přítomna.
Čl.14.
Veškeré obtíže, které by snad vzešly ať z doručení požadovaného
konsulem nebo z výkonu dožádání o právní pomoc jím odevzdaného, se
vyřídí v cestě diplomatické.
Čl.15.
O odmítnutí doručení spisů nebo výkonu dožádání o právní pomoc.
Výkon doručení nebo dožádání o právní pomoc lze odmítnouti, pokládá-li
je stát, na jehož území má se provésti, za takové, že mohou porušiti
jeho svrchovanost, bezpečnost nebo veřejný řád. Mimo to lze odmítnouti
výkon dožádání o právní pomoc též, není-li prokázána pravost dokladu
nebo nenáleží-li takový výkon na území dožádaného státu do soudní
pravomoci.
Čl.16.
O nákladech doručení spisů a výkonu dožádání o právní pomoc.
1. Za výkon doručení a dožádání o právní pomoc nelze požadovati
zaplacení ať jakýchkoliv nákladů neb poplatků.
2. Nicméně má dožádaný stát právo požadovati na státu dožadujícím
náhradu částek zaplacených svědkům a znalcům, jakož i nákladů spojených
s účastí vyslaného úředníka, bylo-li toho třeba proto, že se svědci
dobrovolně nedostavili, nebo nákladů spojených se zachováním zvláštní
formy při výkonu doručení neb dožádání o právní pomoc.
Čl.17.
O doručení spisů a o výkonu dožádání o právní pomoc diplomatickým neb
konsulárním zástupcem.
1. Každý ze Smluvních Států jest oprávněn dáti doručiti spisy přímo a
bez donucování svým příslušníkům, kteří jsou na území druhého státu,
svými diplomatickými neb konsulárními zástupci.
2. Stejné právo má též, jde-li o výkon dožádání o právní pomoc.
3. Vzejdou-li obtíže z použití tohoto článku, nutno se zachovati podle
ustanovení článků 9 a 12 této úmluvy.
Čl.18.
O právních informacích a osvědčování zákonných předpisů.
Každá Smluvní Strana opatří na žádost soudu (úřadu) druhé Strany,
předloženou v cestě diplomatické, znění zákonů platných na jejím území
a podle okolností i jakoukoliv jinou potřebnou právní informaci.
V žádosti nutno přesně označiti právní otázku, o níž má býti poskytnuta
informace.
Hlava třetí.
Ustanovení konečná.
Čl.19.
1. Tato úmluva bude ratifikována a ratifikační listiny budou vyměněny
co nejdříve v Ankaře.
2. Nabude účinnosti za tři měsíce po výměně ratifikačních listin. Může
býti vypověděna tím neb oním státem; zůstane však účinnou ještě šest
měsíců poté, kdy byla vypověděna.
Tomu na svědomí zmocněnci podepsali tuto úmluvu.
Dáno v Praze ve dvou vyhotoveních dne 22. srpna jeden tisíc devět set
třicet.
L. S. Dr. Wellner v. r.
L. S. Dr. Koukal v. r.
L. S. M. Numan v. r.
Protokol o podpisu.
Přistupujíce k podpisu úmluvy z dnešního dne mezi republikou
Československou a republikou Tureckou o vzájemných stycích v soudních
věcech občanských a obchodních, shodli se podepsaní zmocněnci takto:
Obě Strany souhlasí, že zrušení formalit při ověření soudních spisů,
bude-li pokládáno žádoucím, může býti předmětem zvláštní dohody mezi
oběma vládami.
Dále jest souhlas v tom, že průvodní moc veřejných listin sepsaných na
území jedné ze Smluvních Stran bude na území druhé posuzována podle
zákonů státu, kde listiny byly sepsány, aniž by však jim mohla býti
přiznána průvodní moc v míře větší, než připouštějí zákony Strany, kde
se koná řízení.
Dáno v Praze ve dvou vyhotoveních dne 22. srpna jeden tisíc devět set
třicet.
L. S. Dr. Wellner v. r.
L. S. Dr. Koukal v. r.
L. S. M. Numan v. r.
Prozkoumavše tuto úmluvu s podpisovým zápisem schvalujeme a potvrzujeme
je.
Tomu na svědomí jsme tento list podepsali a k němu pečeť republiky
Československé přitisknouti dali.
Na hradě Pražském dne 19. června léta tisícího devítistého třicátého
prvého.
President republiky Československé:
T. G. Masaryk v. r.
L. S.
Ministr zahraničních věcí:
Dr. Edvard Beneš v. r.
Vyhlašuje se s tím, že ratifikační listiny byly vyměněny v Ankaře dne
6. března 1933, takže Úmluva nabývá podle článku 19. mezinárodní
účinnosti dnem 6. června 1933.
Dr. Beneš v. r.
