42
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 14. října 1992
o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a
Socialistickou federativní republikou Jugoslávií
Dne 10.prosince 1981 byla v Praze podepsána Konzulární úmluva mezi
Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní
republikou Jugoslávií.
S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé
socialistické republiky a president republiky ji ratifikoval.
Ratifikační listiny byly vyměněny v Bělehradě dne 10. září 1982.
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 59 dnem 10. října
1982. Tímto dnem pozbyla platnosti Úmluva o konzulárních stycích mezi
Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní
republikou Jugoslávií ze dne 24. června 1983, vyhlášená č. 82/1964 Sb.
České znění úmluvy se vyhlašuje současně.
První náměstek
Řehořek v.r.
KONZULÁRNÍ ÚMLUVA
mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou
federativní republikou Jugoslávií,
Československá socialistická republika
a
Socialistická federativní republika Jugoslávie
přejíce si rozvíjet a rozšiřovat konzulární styky a tímto způsobem
přispět k dalšímu rozvoji přátelských vztahů mezi oběma zeměmi a s
cílem ochrany svých státních zájmů a práv a zájmů svých státních
příslušníků,
rozhodly se uzavřít tuto konzulární úmluvu a jmenovaly svými zmocněnci
:
Československá socialistická republika
dr. Dušana Spáčila,
náměstka ministra zahraničních věcí
Československé socialistické republiky,
Socialistická federativní republika Jugoslávie
Miodraga Vlahoviče,
mimořádného a zplnomocněného velvyslance
Socialistické federativní republiky Jugoslávie
v Československé socialistické republice,
kteří si vyměnily své plné moci, jež shledali v dobré a náležité formě,
a dohodli se na těchto ustanoveních :
HLAVA I
Definice
Článek 1
Pro účely této úmluvy mají následující výrazy tento význam :
a) "konzulární úřad" je generální konzulát, konzulát, vicekonzulát nebo
konzulární jednatelství;
b) "konzulární obvod" je území určené konzulárnímu úřadu k výkonu
konzulárních funkcí;
c) "vedoucí konzulárního úřadu" je osoba pověřená vysílajícím státem,
aby vykonávala povinnosti, spojené s touto funkcí;
d) konzulární úředník" je osoba, včetně vedoucího konzulárního úřadu,
pověřená výkonem konzulárních funkcí;
e) "konzulární zaměstnanec" je osoba zaměstnaná v administrativních,
technických nebo domácích službách konzulárního úřadu;
f) "členové konzulárního personálu" jsou konzulární úředníci, vyjma
vedoucího konzulárního úřadu a konzulární zaměstnanci;
g) "členové konzulárního úřadu" jsou konzulární úředníci a konzulární
zaměstnanci;
h) "člen soukromého personálu" je osoba zaměstnaná výhradně v
soukromých službách člena konzulárního úřadu;
i) "rodinní příslušníci" jsou manžel, děti a rodiče člena konzulárního
úřadu, pokud tyto osoby žijí ve společné domácnosti člena konzulárního
úřadu;
j) "státní příslušníci" jsou fyzické i právnické osoby;
k) "konzulární místnosti" jsou budovy nebo části budov a pozemky k nim
náležící, které jsou používány výhradně pro účely konzulárního úřadu,
bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem;
l) "konzulární archívy" jsou listiny, dokumenty, korespondence, knihy,
filmy, záznamové pásky a rejstříky konzulárního úřadu spolu s šiframi,
kódy a kartotékami a zařízení určené k jejich ochraně a uložení;
m) "úřední korespondence" je korespondence vztahující se ke
konzulárnímu úřadu a k jeho funkcím;
n) "loď vysílajícího státu je každé plavidlo plující pod vlajkou
vysílajícího státu v souladu s právními přepisy tohoto státu, s
výjimkou válečných lodí;
o) "letadlo vysílajícího státu" je každé letadlo nesoucí státní znaky
vysílajícího státu, které je registrováno v tomto státě v souladu s
jeho právními předpisy, s výjimkou vojenských letadel.
HLAVA II
Zřizování konzulárních úřadů a jmenování konzulárních úředníků a
konzulárních zaměstnanců
Článek 2
1. Konzulární úřad může být zřízen na území přijímajícího státu pouze s
jeho souhlasem.
2. Sídlo konzulárního úřadu, jeho třída a konzulární obvod jsou
určovány vysílajícím státem a podléhají schválení přijímacího státu.
3. Pozdější změny sídla konzulárního úřadu, jeho třídy nebo změny
konzulárního obvodu může provést vysílající stát pouze se souhlasem
přijímacího státu.
4. Předchozího výslovného souhlasu přijímacího státu je zapotřebí též
ke zřízení úřadovny tvořící součást konzulárního úřadu, která je však
umístěna mimo sídlo tohoto úřadu.
Článek 3
Konzulárním úředníkem může být pouze občan vysílajícího státu.
Článek 4
1. Vedoucí konzulárního úřadu je jmenován vysílajícím státem a přijímám
k výkonu svých funkcí přijímajícím státem.
2. Před vysláním vedoucího konzulárního úřadu si vysílající stát vyžádá
diplomatickou cestou souhlas přijímajícího státu ohledně navržené
osoby.
Článek 5
1. Vysílající stát musí vedoucího konzulárního úřadu opatřit dokladem
ve formě patentu nebo obdobného dokumentu vyhotoveného pro každé
jmenování zvlášť, který osvědčuje jeho funkci a v němž je uvedeno jeho
plné jméno, kategorie a třída, konzulární obvod a sídlo konzulárního
úřadu.
2. Vysílající stát zašle patent nebo obdobný dokument diplomatickou
nebo jinou vhodnou cestou vládě státu, na jehož území má vedoucí
konzulárního úřadu vykonávat své funkce.
Článek 6
1. Vedoucí konzulárního úřadu je přijímán k výkonu svých funkcí na
základě přivolení přijímajícího státu nazývaného exequatur, ať již je
forma přivolení jakákoliv.
2. Po předložení patentu nebo jiného obdobného dokumentu o jmenování
vedoucího konzulárního úřadu přijímající stát vydá exequatur bez
odkladu.
3. Stát, který odmítá poskytnout exequatur, není povinen sdělit
vysílajícímu státu důvody svého odmítnutí.
Článek 7
Do doby, než bude uděleno exequatur, může být vedoucí konzulárního
úřadu přijat k výkonu svých funkcí prozatímně. V tom případě se budou
na něho vztahovat ustanovení této úmluvy.
Článek 8
Jakmile je vedoucí konzulárního úřadu k výkonu svých funkcí přijat, byť
i prozatímně, vyrozumí o tom přijímající stát ihned příslušné orgány
konzulárního obvodu a učiní příslušná opatření, aby vedoucí
konzulárního úřadu mohl vykonávat povinnosti vyplývající z jeho úřadu a
požívat práv, výsad a imunit vyplývajících z této úmluvy.
Článek 9
1. Nemůže-li vedoucí konzulárního úřadu z jakýchkoli důvodů vykonávat
své funkce nebo je-li místo vedoucího konzulárního úřadu dočasně
uprázdněno, může vysílající stát funkcí dočasného vedoucího
konzulárního úřadu pověřit konzulárního úředníka tohoto úřadu nebo
jiného konzulárního úřadu vysílajícího státu v přijímajícím státě nebo
člena diplomatického personálu diplomatické mise vysílajícího státu v
přijímajícím státě.
2. Plné jméno osoby pověřené ve smyslu odstavce 1 tohoto článku
dočasným výkonem funkce vedoucího konzulárního úřadu bude předběžně
sděleno ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu.
3. Dočasným vedoucím konzulárního úřadu se poskytují práva, výsady a
imunity, jakých požívá podle této úmluvy vedoucí konzulárního úřadu.
Článek 10
1. Vysílající stát oznámí bez odkladu diplomatickou cestou
přijímajícímu státu:
a) jmenování členů konzulárního úřadu, jejich příjezd po jmenování na
konzulární úřad, jejich konečný odjezd nebo skončení jejich funkcí a
všechny další změny mající vliv na jejich postavení, které mohou nastat
během jejich služby na konzulárním úřadě;
b) příjezd a konečný odjezd rodinného příslušníka člena konzulárního
úřadu, který žije ve společné domácnosti s členem konzulárního úřadu, a
tam, kde to přichází v úvahu, případy, kdy osoba se stane nebo přestane
být rodinným příslušníkem;
c) příjezd a konečný odjezd členů soukromého personálu a tam, kde to
přichází v úvahu, skončení jejich služby v tomto postavení;
d) přijetí do zaměstnání a propuštění osob s trvalým pobytem v
přijímajícím státě, pokud jde o členy konzulárního úřadu nebo členy
soukromého personálu.
2. Kdykoli je to možné, bude příjezd a konečný odjezd rovněž písemně
oznamován předem.
Článek 11
1. Přijímající stát vydá bezplatně každému konzulárnímu úředníku
dokument, osvědčující jeho totožnost a funkci.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se vztahují na konzulární
zaměstnance, kromě případu, kdy jsou státními příslušníky přijímajícího
státu s trvalým pobytem v přijímajícím státě.
3. Ustanovení odstavce l tohoto článku se vztahují rovněž na rodinné
příslušníky členů konzulárního úřadu, kromě případu, kdy jsou státními
příslušníky přijímajícího státu nebo státními příslušníky vysílajícího
státu s trvalým pobytem v přijímajícím státě nebo jestliže v tomto
státě provozují činnost výdělečného charakteru.
Článek 12
1. Přijímající stát může kdykoli a bez udání důvodu svého rozhodnutí
oznámit vysílajícímu státu diplomatickou cestou, že některý konzulární
úředník je persona non grata nebo že kterýkoli jiný člen konzulárního
personálu je nepřijatelný. V takovém případě vysílající stát podle
povahy případu odvolá dotyčnou osobu, ukončí její funkce na konzulárním
úřadě nebo zruší její jmenování.
2. Jestliže vysílající stát odmítne nebo opomene vyhovět v přiměřené
době závazkům, které má podle odstavce 1 tohoto článku, může
přijímající stát podle povahy případu odejmout příslušné osobě
exequatur nebo ji přestat považovat za člena konzulárního personálu.
Článek 13
Funkce člena konzulárního úřadu končí mimo jiné:
a) písemným oznámením vysílajícího státu přijímajícímu státu o tom, že
jeho funkce skončily,
b) odnětím exequatur,
c) písemným oznámením přijímajícího státu vysílajícímu státu, že danou
osobu přijímající stát přestal považovat za člena konzulárního
personálu v případech předvídaných článkem 12 odstavec 2.
HLAVA III
Výhody, výsady a imunity
Článek 14
1. Přijímající stát plně usnadní konzulárnímu úřadu a konzulárním
úředníkům výkon funkcí a učiní nezbytná opatření, aby mohli požívat
práv, výsad a imunit stanovených v této úmluvě.
2. Přijímající stát bude jednat se členy konzulárního úřadu s náležitou
úctou a učiní všechna příslušná opatření, aby byla zajištěna ochrana
jejich osobnosti, svobody a důstojnosti.
Článek 15
1. Vysílající stát má právo umístit na budově konzulárního úřadu a na
rezidenci vedoucího konzulárního úřadu státní znak a jejich označení v
jazyce, respektive v jazycích vysílajícího státu a v jazyce používaném
v sídle konzulárního úřadu.
2. Státní vlajka vysílajícího státu může být vyvěšena na budově
konzulárního úřadu, na rezidenci vedoucího konzulárního úřadu a na jeho
dopravních prostředcích, jestliže se jich užívá k jeho služebním
účelům.
3. Vysílající stát není zbaven povinnosti dodržovat právní předpisy o
výstavbě, územním a urbanistickém plánování nebo jiná omezení
vztahující se na oblast, ve které se tyto pozemky, budovy nebo části
budov nacházejí.
Článek 17
1. Konzulární místnosti jsou nedotknutelné. Orgány přijímajícího státu
do nich nesmí vstoupit bez souhlasu vedoucího konzulárního úřadu,
vedoucího diplomatické mise vysílajícího státu nebo osoby pověřené
některým z nich. Avšak v případě požáru nebo jiné pohromy, jež může
ohrozit lidské životy, lze předpokládat, že souhlas vedoucího
konzulárního úřadu byl dán.
2. Přijímající stát má zvláštní povinnost určit všechna vhodná opatření
k ochraně konzulárních místností před vniknutím nebo poškozením a k
zabránění jakémukoli rušení klidu konzulárního úřadu nebo újmě na jeho
důstojnosti.
3. Konzulární místnosti úřadu, jejich zařízení a jiný majetek v nich
nemohou být předmětem prohlídky, rekvizice, zabavení nebo exekuce.
Článek l8
Konzulární archívy a dokumenty jsou vždy nedotknutelné, ať se nalézají
kdekoli.
Článek l9
l. Vysílající stát je v přijímajícím státě osvobozen od všech daní,
dávek a poplatků:
a) z pozemků, budov a částí budov, používaných ke konzulárním účelům
nebo jako obydlí členů konzulárního úřadu, jestliže jsou ve vlastnictví
státu nebo jsou-li jeho jménem najaty;
b) ze smluv a listin, které se týkají nabytí nemovitostí uvedených pod
písmenem a) tohoto odstavce;
c) z výkonu konzulárních funkcí, včetně vybírání konzulárních poplatků
a dávek.
2. Vysílající stát je v přijímajícím státě rovněž osvobozen od všech
daní, dávek a poplatků z movitého majetku, který je ve vlastnictví
vysílajícího státu nebo který se nachází v jeho držení nebo užívání a
který je určen výhradně ke konzulárním účelům.
3. Osvobození od daní, dávek a poplatků stanovené v tomto článku se
nevztahuje na úhrady za prokázané služby.
Článek 20
1. Konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci nepodléhají soudní ani
správní jurisdikci orgánů přijímajícího státu pro úkony prováděné při
výkonu konzulárních funkcí.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se však nevztahují na
občanskoprávní řízení:
a) týkající se smlouvy, kterou konzulární úředník nebo zaměstnanec
neuzavřel jménem vysílajícího státu;
b) týkající se dědictví, kde konzulární úředník nebo zaměstnanec
nevystupuje jménem vysílajícího státu, ale jako soukromá osoba;
c) zahájené třetí osobou o náhradu škody vzniklé nehodou způsobenou v
přijímajícím státě vozidlem, lodí nebo letadlem;
d) týkající se jakékoliv profesionální nebo obchodní činnosti, kterou
vykonává konzulární úředník nebo zaměstnanec v přijímajícím státě mimo
rámec svých služebních povinností.
Článek 21
1. Konzulární úředník nemůže být zadržen, vzat do vazby, uvězněn nebo
jiným způsobem zbaven osobní svobody za činy spáchané mimo výkon své
služební funkce vyjma případů zahájení trestního řízení za spáchaný
trestný čin, na který předpisy přijímajícího státu stanoví dolní
hranici trestní sazby trest odnětí svobody 5 let nebo více, a to pouze
na základě rozhodnutí příslušného justičního orgánu nebo jedná-li se o
výkon pravomocného soudního rozhodnutí.
2. Jestliže soud nebo jiný příslušný orgán přijímajícího státu hodlá
vzít do vazby nebo zahájit trestní řízení proti konzulárnímu úředníku,
je povinen o tom vyrozumět vedoucího konzulárního úřadu a pokud má být
tohoto opatření použito vůči vedoucímu konzulárního úřadu,
diplomatickou misi vysílajícího státu. Vyrozumění o tom se dává pokud
možno před zahájením řízení, aby vedoucí konzulárního úřadu nebo jiný
konzulární úředník mohl být přítomen řízení.
3. Jestliže vedoucí konzulárního úřadu nebo jiný konzulární úředník
nebyl přítomen, příslušný orgán přijímajícího státu je povinen
poskytnout konzulárnímu úřadu úplnou informaci o provedeném řízení.
4. Jestliže je vůči konzulárnímu úředníku zahájeno trestní řízení, je
konzulární úředník povinen dostavit se před příslušný orgán. Řízení
však bude prováděno s patřičným ohledem vůči konzulárnímu úředníku, s
přihlédnutím k jeho služebnímu postavení a s výjimkou případů uvedených
v odstavci 1 tohoto článku způsobem, který by co nejméně narušil výkon
konzulárních funkcí. Pokud za okolností uvedených v odstavci 1 tohoto
článku vznikne nutnost vzít některého konzulárního úředníka do vazby,
musí být řízení proti němu provedeno v co nejkratší době.
5. V případě zatčení nebo vzetí do vazby člena konzulárního úřadu nebo
zahájení trestního řízení proti němu, je příslušný orgán přijímajícího
státu povinen co nejdříve o tom uvědomit vedoucího konzulárního úřadu.
Jestliže se uvedená opatření týkají vedoucího konzulárního úřadu,
přijímající stát o tom uvědomí vysílající stát diplomatickou cestou.
Článek 22
1. Členové konzulárního úřadu mohou být vyzváni, aby se dostavili jako
svědci k soudnímu nebo správnímu řízení. V případě, že konzulární
úředník odmítne podat svědectví v takovémto řízení, nelze vůči němu
uplatňovat žádné donucovací opatření ani jiné sankce. Konzulární
zaměstnanci nemohou, s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto
článku, odmítnout podat svědectví.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku, vztahující se na konzulární
úředníky a konzulární zaměstnance, se použijí obdobně i na jejich
rodinné příslušníky.
3. Členové konzulárního úřadu a jejich rodinní příslušníci nemají
povinnost podávat svědectví o skutečnostech spojených s výkonem svých
funkcí ani předkládat úřední korespondenci nebo dokumenty. Mají rovněž
právo odmítnout svědectví jako znalci práva vysílajícího státu.
4. Při přijímání svědectví člena konzulárního úřadu příslušné orgány
přijímacího státu podniknou všechna potřebná opatření, aby konzulárního
úředníka neomezovaly při výkonu konzulárních funkcí nebo aby nedošlo k
újmě na jeho vážnosti a důstojnosti. Toto svědectví může být vždy,
kdykoliv je to možné, podáno ústně nebo písemně v konzulárním úřadu
nebo v bytě dotyčného člena konzulárního úřadu.
Článek 23
1. Vysílající stát se může u člena konzulárního úřadu vzdát imunit
uvedených v článcích 20 a 21 této úmluvy.
2. Vzdání se imunit musí být, s výjimkou ustanovení odstavce 3 tohoto
článku, vždy výslovné a musí být přijímajícímu státu sděleno písemně.
3. Jestliže konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec zahájí
řízení ve věcech, v nichž by požíval soudních imunit podle článku 20
této úmluvy, nemůže se dovolávat imunity, pokud jde o jakoukoliv
protižalobu bezprostředně souvisící s hlavní žalobou.
4. Vzdání se imunity ve věci občanskoprávní žaloby nebo návrhu ve
správním řízení neznamená vzdát se též imunity pokud jde o exekuční
výkon rozhodnutí, jíž je nutno vzdát se zvlášť.
Článek 24
Přijímající stát osvobodí členy konzulárního úřadu a jejich rodinné
příslušníky od všech osobních služeb, veřejných služeb jakéhokoli druhu
a od vojenských povinností jako jsou rekvizice, vojenské kontribuce a
ubytování vojska.
Článek 25
1. Konzulární úředníci, konzulární zaměstnanci a členové jejich rodin
jsou vyňati ze všech povinností uložených zákony a předpisy
přijímajícího státu, pokud jde o registraci cizinců, povolení k pobytu,
pracovní povolení a jiné formality, které se obecně vztahují na
cizince.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se však nevztahují na členy
konzulárního úřadu, kteří jsou státními příslušníky přijímajícího státu
nebo kteří v něm mají trvalý pobyt nebo kteří vykonávají v přijímajícím
státě soukromou výdělečnou činnost ani na jejich rodinné příslušníky.
Článek 26
1. Členové konzulárního úřadu, pokud jde o služby, které vykonávají pro
vysílající stát, a jejich rodinné příslušníky jsou s výhradou
ustanovení odstavce 3 tohoto článku, vyňati z ustanovení o sociálním
zabezpečení, která platí v přijímajícím státě.
2. Vynětí uvedené v odstavci 1 tohoto článku se vztahuje také na členy
soukromého personálu, kteří jsou zaměstnáni výlučně u členů
konzulárního úřadu, a to za podmínky:
a) že nejsou státními příslušníky přijímajícího státu nebo v něm nemají
trvalý pobyt;
b) že se na ně vztahují předpisy o sociálním zabezpečení platné ve
vysílajícím nebo ve třetím státě.
3. Členové konzulárního úřadu zaměstnávající osoby, na které se
nevztahuje vynětí uvedené v odstavci 2 tohoto článku, musí plnit
povinnosti, které ukládají zaměstnavatelům ustanovení o sociálním
zabezpečení přijímajícího státu.
4. Vynětí stanovené v odstavcích 1 a 2 tohoto článku nebrání dobrovolné
účasti na systému sociálního zabezpečení přijímajícího státu za
předpokladu, že účast na něm je přijímajícím státem dovolena.
Článek 27
1. Konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci a jejich rodinní
příslušníci jsou osvobozeni ode všech daní a poplatků, ať osobních nebo
věcných, státních i místních, s výjimkou:
a) nepřímých daní, jež bývají obvykle zahrnuty v ceně zboží nebo
služeb;
b) daní a poplatků ze soukromých nemovitostí na území přijímajícího
státu, s výhradou ustanovení článku 19 této úmluvy;
c) dědických poplatků, poplatků z převodu majetku a poplatků z darování
vybíraných přijímajícím státem, s výhradou ustanovení písmena b) článku
29 této úmluvy;
d) daní a poplatků ze soukromých příjmů všeho druhu, které pocházení z
přijímajícího státu;
e) daní a poplatků vybíraných za poskytování zvláštních služeb;
f) registračních, soudních, hypotečních poplatků a poplatků za správní
úkony, s výhradou ustanovení článku 19 této úmluvy.
2. Členové konzulárního úřadu, kteří zaměstnávají osoby, jejichž platy
nebo mzdy podléhají zdanění v přijímajícím státě, musí plnit
povinnosti, které zákony a předpisy tohoto státu ukládají
zaměstnavateli pokud jde o vybírání daně z příjmu.
Článek 28
1. Přijímající stát v souladu se zákony a předpisy, které může vydat,
povolí dovoz a poskytne osvobození ode všech celních dávek, daní a
ostatních poplatků vybíraných na základě dovozu nebo v souvislosti s
ním, kromě poplatků za skladování, přepravu a podobné služby:
a) u předmětů, včetně motorových vozidel, určených pro úřední potřebu
konzulárního úřadu;
b) u všech předmětů určených pro osobní potřebu konzulárních úředníků a
jejich rodinných příslušníků, včetně motorových vozidel a předmětů
určených pro jejich zařízení. Spotřební předměty nesmějí přesáhnout
množství nutné pro přímou spotřebu příslušných osob.
2. Konzulární zaměstnanci požívají výsad a osvobození uvedených v
odstavci odstavci 1 tohoto článku, jde-li o předměty, včetně motorových
vozidel, dovezené při jejich prvním nástupu do úřadu.
3. Osobní spoluzavazadla konzulárních úředníků a jejich rodinných
příslušníků jsou osvobozena od celní prohlídky. Mohou být prohlédnuta
pouze v případě, že jsou vážné důvody k domněnce, že obsahují jiné
předměty než uvedené pod písmenem b) odstavce 1 tohoto článku nebo
předměty, jejichž dovoz nebo vývoz je zakázán zákony a předpisy
přijímajícího státu nebo na které se vztahují jeho zákony a předpisy o
karanténě. Tato prohlídka může být provedena pouze v přítomnosti
konzulárního úředníka nebo jeho rodinného příslušníka.
Článek 29
V případě úmrtí člena konzulárního úřadu nebo jeho rodinného
příslušníka přijímající stát :
a) povolí vývoz movitého majetku zemřelého s výjimkou majetku, který
byl získán v přijímajícím státě a jehož vývoz je v době tohoto úmrtí
zakázán;
b) nebude vybírat státní nebo místní dědické poplatky ani poplatky z
převodu majetku, jde-li o movitý majetek, který byl na území
přijímajícího státu pouze v důsledku pobytu zemřelého v tomto státě
jako člena konzulárního úřadu nebo rodinného příslušníka člena
konzulárního úřadu.
Článek 30
1. Přijímající stát povolí a bude chránit svobodu spojení konzulárního
úřadu pro všechny úřední účely. Při spojení s vládou, diplomatickými
misemi a ostatními konzulárními úřady vysílajícího státu, ať jsou
kdekoliv, může konzulární úřad používat všech vhodných spojovacích
prostředků, diplomatických nebo konzulárních kurýrů, diplomatických
nebo konzulárních zavazadel a nešifrovaných nebo šifrovaných zpráv.
Konzulární úřad může zřídit a používat radiovou vysílací stanici pouze
na základě předběžného souhlasu přijímajícího státu.
2. Při použití veřejných spojovacích prostředků budou platit pro
konzulární úřad stejné podmínky jako pro diplomatickou misi.
3. Úřední korespondence konzulárního úřadu je nedotknutelná.
4. Konzulární zavazadlo nesmí být otevřeno ani zadrženo. Jestliže však
příslušné orgány přijímajícího státu mají vážné důvody se domnívat, že
zavazadlo obsahuje něco jiného než úřední korespondenci, dokumenty nebo
jiné předměty určené výlučně k úřednímu použití , mohou žádat, aby
zavazadlo bylo otevřeno v jejich přítomnosti zmocněným zástupcem
vysílajícího státu. Jestliže zmocněný zástupce vysílajícího státu
takovou žádost odmítne, bude zavazadlo vráceno na místo, odkud pochází.
5. Zásilky tvořící konzulární zavazadlo musí být zapečetěny, opatřeny
zřetelným vnějším označením své povahy a mohou obsahovat pouze úřední
korespondenci, dokumenty a předměty určené výlučně pro úřední potřebu
konzulárního úřadu.
6. Konzulární kurýr musí být vybaven úřední listinou označující jeho
postavení a uvádějící počet zásilek tvořících konzulární zavazadlo.
Konzulární kurýr nemůže být státní příslušník přijímajícího státu nebo
mít trvalý pobyt v tomto státě. Přijímající stát poskytne ochranu
konzulárnímu kurýru při výkonu jeho funkce. Konzulární kurýr požívá
osobní nedotknutelnosti a nemůže být zadržen nebo podroben jakékoliv
formě omezení nebo zbavení osobní svobody.
7. Konzulární zavazadlo může být svěřeno kapitánu lodi nebo letadla,
jež mají přistát na povoleném vstupním místě. Kapitán musí být vybaven
úřední listinou označující počet zásilek tvořících konzulární
zavazadlo, nebude však považován za konzulárního kurýra. V dohodě s
příslušnými místními orgány může konzulární úřad pověřit některého ze
svých členů, aby převzal uvedené zavazadlo přímo a volně od kapitána
lodi nebo letadla nebo mu je předal.
Článek 31
1. S výjimkou zákonů a předpisů týkajících se oblastí, do nichž je
vstup zakázán nebo zvlášť upraven z důvodů státní bezpečnosti,
přijímající stát zajistí členům konzulárního úřadu a jejich rodinným
příslušníkům svobodu cestování a pohybu na svém území.
2. Ustanovení tohoto článku se nedotýká podmínek stanovených pro
udělování víz nebo jiných cestovních dokladů podle právních předpisů
přijímajícího státu.
HLAVA IV
Konzulární funkce
Článek 32
1. Konzulární úředník je oprávněn vykonávat v konzulárním obvodu v
souladu s právními předpisy přijímajícího státu funkce uvedené v této
úmluvě.
2. Konzulární úředník může se souhlasem přijímajícího státu vykonávat
konzulární funkce i mimo konzulární obvod.
Článek 33
Konzulární úředník je oprávněn :
a) chránit práva a zájmy vysílajícího státu a jeho státních
příslušníků, včetně právnických osob, v přijímajícím státě;
b) podporovat rozvoj obchodních, hospodářských, vědeckých a kulturních
styků mezi vysílajícím a přijímajícím státem a rozvíjet mezi nimi
přátelské styky;
c) sledovat všemi zákonnými prostředky stav a vývoj politického,
obchodního, hospodářského, vědeckého a kulturního života přijímajícího
státu a podávat o nich zprávy vládě vysílajícího státu a poskytovat
informace zúčastněným osobám;
d) poskytovat pomoc a podporu občanům vysílajícího státu.
Článek 34
1. Konzulární úředníci se mohou při výkonu svých funkcí obracet na :
a) příslušné místní orgány svého konzulárního obvodu;
b) příslušné ústřední orgány přijímajícího státu, je-li to dovoleno
zákony, předpisy a zvyklostmi přijímajícího státu nebo mezinárodními
dohodami upravujícími tuto otázku.
2. Konzulární úředník se může obracet na ministerstvo zahraničních věcí
přijímajícího státu pouze za nepřítomnosti členů diplomatického
personálu diplomatické mise vysílajícího státu v přijímajícím státě.
Článek 35
1. V souladu se zákony a předpisy přijímajícího státu má konzulární
úředník právo zastupovat nebo činit příslušná opatření k ochraně práv a
zájmů státních příslušníků vysílajícího státu před soudy a jinými
orgány přijímajícího státu v případech, kdy pro nepřítomnost nebo z
jiných důvodů nejsou s to hájit svá práva a zájmy.
2. Opatření podle odstavce 1 tohoto článku končí, jakmile státní
příslušníci jmenují své zmocněnce nebo osobně převezmou ochranu svých
práv a zájmů.
Článek 36
Konzulární úředník je oprávněn:
a) v souladu s právními předpisy vysílajícího státu vydávat občanům
tohoto státu cestovní doklady, prodlužovat a rušit jejich platnost,
měnit, odnímat a zadržovat tyto doklady;
b) vydávat, prodlužovat platnost nebo rušit příslušná víza osobám,
které si přejí cestovat do vysílajícího státu nebo jeho územím
projíždět.
Článek 37
1. V rozsahu stanoveném právními předpisy vysílajícího státu je
konzulární úředník oprávněn:
a) vést evidenci občanů vysílajícího státu, kteří mají trvalé bydliště
nebo pobyt v konzulárním obvodu;
b) přijímat žádosti a prohlášení ve věcech státního občanství občanů
vysílajícího státu a vydávat příslušné doklady v souvislosti s tím;
c) vést matriční knihy narození, manželství a úmrtí občanů vysílajícího
státu, vydávat výpisy z těchto knih, obstarávat rodné,oddací a úmrtní
listy, pořizovat kopie těchto dokladů a přijímat sdělení a doklady v
souvislosti s tím;
d) uzavírat manželství mezi občany vysílajícího státu a vydávat o tom
příslušné doklady;
e) přijímat prohlášení a žádosti občanů vysílajícího státu týkající se
osobního statusu.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku nezbavují osoby, jichž se to
týká, povinnosti podat hlášení předepsaná právními předpisy
přijímajícího státu.
3. Příslušné orgány přijímajícího státu budou na žádost konzulárního
úřadu neprodleně a bezplatně zasílat konzulárnímu úřadu opisy a výpisy
z matričních listin týkající se občanů vysílajícího státu, které byly
vyžádány k administrativním účelům.
Článek 38
Konzulární úředník je oprávněn v souladu s právními předpisy
vysílajícího státu:
a) přijímat, sepisovat a osvědčovat prohlášení občanů vysílajícího
státu;
b) sepisovat, osvědčovat a převzít do úschovy závěti a jiné listiny v
souvislosti s tím;
c) ověřovat podpisy občanů vysílajícího státu;
d) předkládat a ověřovat veškeré listiny a dokumenty vydané úřady
vysílajícího nebo přijímajícího státu a ověřovat překlady, opisy a
výpisy z těchto dokumentů.
Článek 39
Konzulární úředníci jsou oprávněni provádět na konzulárním úřadě, ve
svém bytě, v bytě některého z občanů vysílajícího státu a na lodi nebo
v letadle vysílajícího státu tyto úkony:
a) sepisování a ověřování listin a smluv, jež chtějí občané
vysílajícího státu uzavřít, pokud tyto listiny a smlouvy nejsou v
rozporu s právními předpisy přijímajícího státu a netýkají se zřízení
nebo převodu práv k nemovitostem nacházejícím se v tomto státě;
b) sepisování listin a smluv a jejich ověřování bez zřetele k státní
příslušnosti smluvních stran, pokud se tyto listiny a smlouvy vztahují
pouze na majetek nebo práva existující ve vysílajícím státě nebo se
týkají záležitostí, jež se mají realizovat v tomto státě, za podmínky,
že tyto listiny a smlouvy nejsou v rozporu s správními předpisy
přijímajícího státu.
Článek 40
Listiny a dokumenty uvedené v článcích 38 a 39 mají v přijímajícím
státě stejnou platnost a důkazní moc jako dokumenty ověřené nebo
potvrzené soudními orgány nebo jinými příslušnými orgány tohoto státu.
Článek 41
1. Konzulární úředníci jsou oprávněni přijímat od občanů vysílajícího
státu do úschovy listiny, peníze, cenné předměty a jiný majetek jim
náležející.
2. Tyto listiny, peníze, cenné předměty a majetek mohou být vyvezeny z
přijímajícího státu pouze v souladu s jeho právními předpisy.
Článek 42
Konzulární úředníci jsou oprávněni podle platných mezinárodních dohod
nebo, pokud takové dohody neexistují, jiným způsobem, který je v
souladu s právními předpisy:
a) doručovat státním příslušníkům vysílajícího státu zdržujícím se na
území přijímajícího státu soudní a mimosoudní písemnosti;
b) doručovat na žádost soudu vysílajícího státu dožádání orgánům
přijímajícího státu příslušným k jejich vyřizování a sami vyřizovat
dožádání týkající se státních příslušníků vysílajícího státu.
Článek 43
1. Příslušný orgán přijímajícího státu neprodleně uvědomí konzulární
úřad vysílajícího státu o úmrtí občana vysílajícího státu na území
přijímacího státu a doručí mu výpis z matriční knihy nebo jiný doklad
potvrzující úmrtí.
2. Stejně se postupuje, jestliže dědic, jiný oprávněný účastník nebo
odkazovník, jemuž má připadnout dědictví projednávané na území
přijímajícího státu, je státním příslušníkem vysílajícího státu, nemá
však trvalý pobyt na území přijímajícího státu a na něm není zákonně
zastupován.
3. Jestliže se příslušné orgány přijímajícího státu dozvědí o zahájení
dědického řízení po zemřelém občanu vysílajícího státu v přijímajícím
státě, který nemá žádného žijícího dědice nebo vykonavatele závěti v
přijímajícím státě, bezodkladně o tom budou informovat konzulárního
úředníka vysílajícího státu.
Článek 44
1. Konzulární úředník má právo:
a) podnikat potřebná opatření k ochraně a úschově dědictví po zemřelém
občanovi vysílajícího státu, které se nachází na území přijímajícího
státu. V souvislosti s tím se může obracet na příslušné orgány
přijímajícího státu za účelem ochrany zájmů státního příslušníka
vysílajícího státu, požadovat, aby příslušné orgány přijímajícího státu
učinily potřebná opatření k zajištění a správě dědictví po zemřelém
občanovi vysílajícího státu, a má právo být informován o učiněných
opatřeních a být přítomen při soupisu a pečetění dědictví, pokud tento
státní příslušník není jiným způsobem zastoupen;
b) zastupovat a hájit zájmy státního příslušníka vysílajícího státu,
který má nebo tvrdí, že má právo na dědictví zanechané na území
přijímajícího státu, bez ohledu na státní příslušnost zůstavitele,
jestliže se tento zúčastněný státní příslušník nenalézá v přijímajícím
státě nebo je nezletilý, dokud tato osoba nemá stanoveného zástupce.
2. Konzulární úředník poskytne přímo nebo prostřednictvím zástupce
potřebnou pomoc příslušnému orgánu přijímajícího státu při provádění
opatření uvedených v odstavci 1 tohoto článku.
3. Jestliže po splnění formalit spojených s pozůstalostí v přijímajícím
státě připadne movité dědictví nebo výtěžek z prodeje movitosti nebo
nemovitosti dědici, oprávněnému účastníku nebo odkazovníku, kteří jsou
státními příslušníky vysílajícího státu a kteří nesídlí v přijímajícím
státě a nemají svého zástupce, bude tento majetek nebo výtěžek z jeho
prodeje předán konzulárnímu úředníku vysílajícího státu za podmínky, že
:
a) byla prokázána způsobilost dědiců, oprávněných účastníků nebo
odkazovníků;
b) příslušné orgány přijímajícího státu dají tam, kde to přichází v
úvahu, souhlas s předáním dědictví nebo výtěžku z jeho prodeje;
c) veškeré dědické dluhy ohlášené ve lhůtě předepsané zákony
přijímajícího státu jsou zaplaceny nebo zajištěny;
d) veškeré poplatky z dědictví jsou zaplaceny nebo zajištěny.
4. Jestliže občan vysílajícího státu, který nemá trvalý pobyt v
přijímajícím státě, zemře během krátkodobého pobytu nebo cesty na území
tohoto státu, budou osobní věci, doklady, peněžní částky a jiné
cennosti, které měl tento občan s sebou a které nebyly vyžádány
přítomným dědicem, bez dalších formalit předány do prozatímní úschovy
konzulárnímu úředníku za účelem jejich předání dědici nebo jiné
oprávněné osobě, přičemž se pro příslušné orgány přijímajícího státu
vyhrazuje v zájmu provedení dědického řízení právo na převzetí těchto
věcí. Konzulární úředník předá věci převzaté podle tohoto odstavce
orgánu přijímající státu pověřenému jejich správou nebo likvidací.
Rovněž musí dbát právních předpisů přijímajícího státu o vývozu těchto
věcí a převodu peněžních částek.
Článek 45
1. Jakmile se příslušné úřady přijímajícího státu dovědí o případech,
kdy je třeba ustanovit poručníka nebo opatrovníka pro občana
vysílajícího státu, písemně to oznámí konzulárnímu úřadu.
2. Konzulární úředník může v případech podle odstavce 1 tohoto článku
vcházet ve styk s příslušnými orgány přijímajícího státu a zvláště
navrhovat vhodné osoby k ustanovení poručníkem nebo opatrovníkem, v
souladu se zákony přijímajícího státu.
3. V případě, kdy není zajištěna správa majetku nezletilých nebo jiných
osob nemajících plnou způsobilost k právním úkonům, může se konzulární
úředník postarat o jmenování správce tohoto majetku nebo požádat
příslušné orgány přijímajícího státu o provedení příslušných opatření.
Článek 46
Konzulární úředník může v souladu s právními předpisy vysílajícího
státu převzít péči nad nezletilým občanem tohoto státu, uznává-li tento
stát takovou pravomoc.
Článek 47
Za účelem usnadnění výkonu konzulárních funkcí týkajících se občanů
vysílajícího státu mají konzulární úředníci volnost spojení s těmito
občany a přístupu k nim. Občané vysílajícího státu mají stejnou volnost
spojení a přístupu ke konzulárním úředníkům.
Článek 48
1. Příslušné orgány přijímajícího státu musí bez prodlení, nejpozději
však do pěti dnů, informovat konzulární úřad vysílajícího státu o
případech, kdy v jeho konzulárním obvodě je občan vysílajícího státu
vzat do vazby nebo kdy je jeho osobní svoboda jakýmkoliv jiným způsobem
omezena. Každá zpráva určená konzulárnímu úřadu osobou, která je vzata
do vazby nebo jejíž osobní svoboda je jinak omezena, musí být těmito
orgány rovněž doručena nejpozději do deseti dnů. Tyto orgány musí bez
prodlení informovat osobu, které se to týká, o jejích právech, která má
podle tohoto odstavce.
2. Konzulární úředníci mají právo tohoto občana navštěvovat, hovořit a
dopisovat si s ním a zajistit jeho právní zastoupení. Výkon těchto práv
nemůže být odložen na dobu delší patnácti dnů, počínaje vzetím do vazby
nebo omezením jeho osobní svobody. Požádá-li však konzulární úředník o
návštěvu občana po uplynutí deseti dnů od začátku zbavení nebo omezení
osobní svobody tohoto občana, musí být návštěva umožněna ve lhůtě pěti
dnů od podání žádosti.
3. Konzulární úředníci mají právo opakovaně navštěvovat občana
vysílajícího státu v době trvání vazby nebo v době, kdy se nachází ve
výkonu trestu odnětí svobody.
4. Práva uvedená v tomto článku budou vykonávána pouze v souladu se
zákony a předpisy přijímajícího státu za předpokladu, že však tyto
zákony a předpisy uvedená práva neruší.
Článek 49
1. Konzulární úředník má právo zajistit veškerou pomoc lodím
vysílajícího státu v konzulárním obvodě, které se nacházejí v
teritoriálních nebo vnitřních vodách a námořních nebo říčních
přístavech přijímajícího státu.
2. Konzulární úředník může vstoupit na loď vysílajícího státu, jakmile
je této lodi povolen volný styk s pobřežím, a volně se stýkat s
kapitánem, posádkou a cestujícími, občany vysílajícího státu.
Konzulární úředník se může dostavit v doprovodu členů konzulárního
úřadu.
3. Kapitán a členové posádky lodi se mohou volně dostavit na konzulární
úřad vysílajícího státu, setkat se a jednat s konzulárními úředníky s
podmínkou, že dodržují přístavní předpisy a předpisy o přechodu
státních hranic.
4. Aniž by byla dotčena práva příslušných orgánů přijímajícího státu,
má konzulární úředník právo :
a) podle potřeby vést vyšetřování v souvislosti s jakoukoliv událostí,
k níž došlo na lodi vysílajícího státu, vyslechnout kapitána lodi nebo
kteréhokoliv člena posádky v souvislosti s touto událostí, pokud je to
povoleno zákony a předpisy vysílajícího státu, kontrolovat lodní
doklady, přijímat prohlášení o plavbě a místě určení lodi, jakož i
poskytovat pomoc v souvislosti s příjezdem, pobytem a odjezdem lodi
vysílajícího státu;
b) účastnit se řešení sporů mezi kapitánem lodi a členy posádky včetně
sporů z pracovních smluv a sporů o výdělek, v rozsahu dovoleném zákony
a předpisy vysílajícího státu;
c) činit opatření v souvislosti se jmenováním a odvoláním kapitána lodi
nebo členů posádky, pokud je k tomu zmocněn zákony a předpisy
vysílajícího státu;
d) činit opatření k přijetí kapitána lodi nebo členů posádky do
nemocnice nebo k návratu do vlasti;
e) přijímat, sepisovat nebo ověřovat všechny listiny nebo jiné
dokumenty, jež se vyžadují podle předpisů vysílajícího státu v
souvislosti s lodí vysílajícího státu nebo s jejím nákladem;
f) činit jiná opatření za účelem dodržování přepisů vysílajícího státu
o obchodních lodích.
5. Konzulární úředník může, pokud to není v rozporu se zákony a
předpisy přijímajícího státu, vystupovat spolu s kapitánem nebo členem
posádky před soudem nebo před jiným orgánem přijímajícího státu, aby
jim poskytl pomoc v řízení vedeném před tímto soudem nebo orgánem.
6. Konzulární úředník se může obrátit na orgány přijímajícího státu a
požádat je o spolupráci při výkonu svých funkcí stanovených v tomto
článku.
Článek 50
1. Jestliže příslušné orgány přijímajícího státu mají v úmyslu přijmout
donucovací opatření nebo zahájit vyšetřování na lodi vysílajícího
státu, která se nachází ve vnitřních nebo teritoriálních vodách
přijímajícího státu, jsou tyto orgány povinny o tom informovat
příslušného konzulárního úředníka. Pokud příslušné orgány, vzhledem k
naléhavosti záležitosti, neměly možnost informovat konzulárního
úředníka před přijetím uvedených opatření a jestliže konzulární úředník
nebo jeho zástupce nebyli přítomni provedení zmíněných opatření,
příslušné orgány přijímajícího státu mu ihned doručí potřebné informace
o učiněných opatřeních.
2. Aniž by byla dotčena ustanovení článku 49, konzulární úředník
vysílajícího státu bude ihned informován v případech, kdy orgány
příslušné pro území přístavu budou nuceny vyslechnout kapitána nebo
členy posádky na pobřeží v souvislosti s událostmi, které nejsou
uvedeny v odstavci 1 tohoto článku.
3. Pokud o to kapitán lodi nebo konzulární úředník nepožádá, nemohou se
příslušné orgány přijímajícího státu vměšovat do vnitřních záležitostí
lodi, týkajících se vztahů mezi členy posádky, pracovních vztahů, kázně
nebo jiné činnosti vnitřní povahy, pokud tím není narušen klid a
bezpečnost přijímajícího státu.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku se nevztahují na obvyklou
celní, pasovou a zdravotní kontrolu ani na opatření podnikaná k
záchraně lidského života na moři a řekách, k zabránění znečištění moře
a řek a jiná opatření, přijatá na žádost nebo se souhlasem kapitána
lodi.
Článek 51
1. Jestliže loď vysílajícího státu ztroskotá, uvízne nebo je jakkoliv
jinak poškozena ve vnitřních nebo teritoriálních vodách přijímacího
státu, příslušný orgán přijímajícího státu o tom ihned vyrozumí
konzulární úřad a seznámí jej s opatřeními podniknutými k záchraně
cestujících, lodi, členů posádky a nákladu.
2. Konzulární úředník může poskytnout jakoukoliv pomoc lodi, členům
posádky nebo cestujícím, jakož i učinit opatření k ochraně nákladu a
opravě lodi. Příslušné orgány přijímajícího státu poskytnou veškerou
potřebnou pomoc konzulárnímu úředníkovi při přijetí opatření týkajících
se havárie lodi vysílajícího státu. Konzulární úředník může rovněž
požádat orgány přijímajícího státu o přijetí takových opatření.
3. Jestliže majitel lodi, kapitán lodi nebo jiná oprávněná osoba nejsou
s to učinit nezbytná opatření k ochraně lodi a jejího nákladu, může
konzulární úředník, pokud je to dovoleno zákony a předpisy vysílajícího
státu, učinit jménem majitele lodi opatření, která by učinil v takovém
případě majitel lodi.
4. Ustanovení odstavce 3 tohoto článku se vztahují rovněž na každý
předmět patřící státnímu příslušníku vysílajícího státu, který je
součástí nákladu lodi vysílajícího státu nebo třetího státu a byl
nalezen na pobřeží nebo v blízkosti pobřeží nebo byl dopraven do
přístavu přijímajícího státu.
5. Havarovaná loď a její náklad, jakož i potraviny na lodi nepodléhají
celním poplatkům na území přijímajícího státu s výjimkou případů, kdy
budou předány k užívání nebo ke spotřebě v tomto státě.
Článek 52
Ustanovení článků 49 až 51 této úmluvy se obdobně vztahují na letadla
vysílajícího státu za předpokladu, že jejich požití není v rozporu s
ustanoveními dvoustranné nebo mnohostranné dohody platné mezi smluvními
stranami.
Článek 53
Konzulární úřad může na území přijímajícího státu vybírat za konzulární
úkony konzulární poplatky stanovené zákony a předpisy vysílajícího
státu.
Článek 54
1. Vedle funkcí uvedených v této úmluvě má konzulární úředník právo
vykonávat i jiné konzulární funkce, jimiž jej pověří vysílající stát,
pokud nejsou v rozporu s právními předpisy přijímajícího státu a pokud
tento stát nemá proti nim a jejich výkonu námitky.
2. Se souhlasem přijímajícího státu může vysílající stát vykonávat
konzulární funkce v přijímajícím státě jménem třetího státu.
HLAVA V
Závěrečná ustanovení
Článek 55
Ve své úřední korespondenci s orgány přijímajícího státu budou
konzulární úředníci používat úřední jazyk používaný v konzulárním
obvodu.
Článek 56
1. Bez újmy na svých výsadách a imunitách jsou všechny osoby požívající
těchto výsad a imunit povinny dodržovat zákony a předpisy přijímajícího
státu, včetně dopravních předpisů a předpisů o pojištění motorových
vozidel.
2. Konzulární úředníci z povolání a konzulární zaměstnanci nemohou
vykonávat v přijímajícím státě žádnou výdělečnou nebo obchodní činnost
pro svůj osobní prospěch ani se nesmějí vměšovat do vnitřních
záležitostí přijímajícího státu.
3. Konzulární místnosti nebudou používány způsobem, který by byl v
rozporu s výkonem konzulárních funkcí.
Článek 57
1. Členové konzulárního úřadu, kteří jsou občany přijímajícího státu
nebo v něm mají trvalý pobyt, podléhají jurisdikci přijímajícího státu
s výjimkou případů, kdy jde o výkon jejich funkcí. Nepožívají výsad a
imunit na základě ustanovení hlavy III této úmluvy, vyjma těch, které
jim přiznává článek 22, odstavec 3.
2. Ustanovení hlavy III této úmluvy s výjimkou článku 22, odstavce 3 se
nevztahují na:
a) rodinné příslušníky osob podle odstavce 1 tohoto článku nebo rodinné
příslušníky člena konzulárního úřadu, kteří jsou občany přijímajícího
státu nebo v něm mají trvalý pobyt;
b) členy soukromého personálu, kteří jsou občany přijímajícího státu
nebo v něm mají trvalý pobyt.
3. Přijímající stát musí vykonávat svoji jurisdikci nad osobami
uvedenými v odstavcích 1 a 2 tohoto článku takovým způsobem, aby
bezdůvodně neomezoval výkon funkcí konzulárního úřadu.
Článek 58
1. Ustanovení této úmluvy se obdobně vztahují na výkon konzulárních
funkcí uskutečňovaný diplomatickými misemi.
2. Jména členů diplomatické mise pověřených výkonem konzulárních funkcí
v rámci této diplomatické mise jsou písemně oznamována ministerstvu
zahraničních věcí přijímajícího státu.
3. Členové diplomatické mise uvedeni v odstavci 2 tohoto článku i
nadále požívají výsad a imunit, které mají jako členové diplomatické
mise.
Článek 59
1. Tato úmluva bude ratifikována a vstoupí v platnost třicátý den po
výměně ratifikačních listin, které se uskuteční v Bělehradě.
2. Úmluva se sjednává na neomezenou dobu. Každá smluvní strana ji může
vypovědět ve výpovědní lhůtě 6 měsíců.
Článek 6O
Dnem vstupu v platnost této úmluvy pozbývá platnosti Úmluva o
konzulárních stycích mezi Československou socialistickou republikou a
Socialistickou federativní republikou Jugoslávií podepsaná v Praze 24.
června l963.
Na důkaz toho zmocněnci obou smluvních stran podepsali tuto úmluvu a
opatřili ji pečetěmi.
Dáno v Praze dne 10. prosince 1981 ve dvou vyhotoveních, každé v českém
a makedonském jazyku, přičemž obě znění mají stejnou platnost.
Za
Československou socialistickou
republiku:
Dr. Dušan Spáčil v.r.
Za
Socialistickou federativní
republiku Jugoslávii:
Miodrag Vlahovič v.r.