Advanced Search

o Konzulární úmluvě mezi ČSSR a Soc. feder. rep. Jugoslávií


Published: 1983
Read law translated into English here: https://www.global-regulation.com/translation/czech-republic/509092/o-konzulrn-mluv-mezi-ssr-a-soc.-feder.-rep.-jugoslvi.html

Subscribe to a Global-Regulation Premium Membership Today!

Key Benefits:

Subscribe Now for only USD$40 per month.
42



VYHLÁŠKA



ministra zahraničních věcí



ze dne 14. října 1992



o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a

Socialistickou federativní republikou Jugoslávií



Dne 10.prosince 1981 byla v Praze podepsána Konzulární úmluva mezi

Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní

republikou Jugoslávií.



S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé

socialistické republiky a president republiky ji ratifikoval.

Ratifikační listiny byly vyměněny v Bělehradě dne 10. září 1982.



Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 59 dnem 10. října

1982. Tímto dnem pozbyla platnosti Úmluva o konzulárních stycích mezi

Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní

republikou Jugoslávií ze dne 24. června 1983, vyhlášená č. 82/1964 Sb.



České znění úmluvy se vyhlašuje současně.



První náměstek



Řehořek v.r.



KONZULÁRNÍ ÚMLUVA



mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou

federativní republikou Jugoslávií,



Československá socialistická republika



a



Socialistická federativní republika Jugoslávie



přejíce si rozvíjet a rozšiřovat konzulární styky a tímto způsobem

přispět k dalšímu rozvoji přátelských vztahů mezi oběma zeměmi a s

cílem ochrany svých státních zájmů a práv a zájmů svých státních

příslušníků,



rozhodly se uzavřít tuto konzulární úmluvu a jmenovaly svými zmocněnci

:



Československá socialistická republika



dr. Dušana Spáčila,



náměstka ministra zahraničních věcí



Československé socialistické republiky,



Socialistická federativní republika Jugoslávie



Miodraga Vlahoviče,



mimořádného a zplnomocněného velvyslance



Socialistické federativní republiky Jugoslávie



v Československé socialistické republice,



kteří si vyměnily své plné moci, jež shledali v dobré a náležité formě,

a dohodli se na těchto ustanoveních :



HLAVA I



Definice



Článek 1



Pro účely této úmluvy mají následující výrazy tento význam :



a) "konzulární úřad" je generální konzulát, konzulát, vicekonzulát nebo

konzulární jednatelství;



b) "konzulární obvod" je území určené konzulárnímu úřadu k výkonu

konzulárních funkcí;



c) "vedoucí konzulárního úřadu" je osoba pověřená vysílajícím státem,

aby vykonávala povinnosti, spojené s touto funkcí;



d) konzulární úředník" je osoba, včetně vedoucího konzulárního úřadu,

pověřená výkonem konzulárních funkcí;



e) "konzulární zaměstnanec" je osoba zaměstnaná v administrativních,

technických nebo domácích službách konzulárního úřadu;



f) "členové konzulárního personálu" jsou konzulární úředníci, vyjma

vedoucího konzulárního úřadu a konzulární zaměstnanci;



g) "členové konzulárního úřadu" jsou konzulární úředníci a konzulární

zaměstnanci;



h) "člen soukromého personálu" je osoba zaměstnaná výhradně v

soukromých službách člena konzulárního úřadu;



i) "rodinní příslušníci" jsou manžel, děti a rodiče člena konzulárního

úřadu, pokud tyto osoby žijí ve společné domácnosti člena konzulárního

úřadu;



j) "státní příslušníci" jsou fyzické i právnické osoby;



k) "konzulární místnosti" jsou budovy nebo části budov a pozemky k nim

náležící, které jsou používány výhradně pro účely konzulárního úřadu,

bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem;



l) "konzulární archívy" jsou listiny, dokumenty, korespondence, knihy,

filmy, záznamové pásky a rejstříky konzulárního úřadu spolu s šiframi,

kódy a kartotékami a zařízení určené k jejich ochraně a uložení;



m) "úřední korespondence" je korespondence vztahující se ke

konzulárnímu úřadu a k jeho funkcím;



n) "loď vysílajícího státu je každé plavidlo plující pod vlajkou

vysílajícího státu v souladu s právními přepisy tohoto státu, s

výjimkou válečných lodí;



o) "letadlo vysílajícího státu" je každé letadlo nesoucí státní znaky

vysílajícího státu, které je registrováno v tomto státě v souladu s

jeho právními předpisy, s výjimkou vojenských letadel.



HLAVA II



Zřizování konzulárních úřadů a jmenování konzulárních úředníků a

konzulárních zaměstnanců



Článek 2



1. Konzulární úřad může být zřízen na území přijímajícího státu pouze s

jeho souhlasem.



2. Sídlo konzulárního úřadu, jeho třída a konzulární obvod jsou

určovány vysílajícím státem a podléhají schválení přijímacího státu.



3. Pozdější změny sídla konzulárního úřadu, jeho třídy nebo změny

konzulárního obvodu může provést vysílající stát pouze se souhlasem

přijímacího státu.



4. Předchozího výslovného souhlasu přijímacího státu je zapotřebí též

ke zřízení úřadovny tvořící součást konzulárního úřadu, která je však

umístěna mimo sídlo tohoto úřadu.



Článek 3



Konzulárním úředníkem může být pouze občan vysílajícího státu.



Článek 4



1. Vedoucí konzulárního úřadu je jmenován vysílajícím státem a přijímám

k výkonu svých funkcí přijímajícím státem.



2. Před vysláním vedoucího konzulárního úřadu si vysílající stát vyžádá

diplomatickou cestou souhlas přijímajícího státu ohledně navržené

osoby.



Článek 5



1. Vysílající stát musí vedoucího konzulárního úřadu opatřit dokladem

ve formě patentu nebo obdobného dokumentu vyhotoveného pro každé

jmenování zvlášť, který osvědčuje jeho funkci a v němž je uvedeno jeho

plné jméno, kategorie a třída, konzulární obvod a sídlo konzulárního

úřadu.



2. Vysílající stát zašle patent nebo obdobný dokument diplomatickou

nebo jinou vhodnou cestou vládě státu, na jehož území má vedoucí

konzulárního úřadu vykonávat své funkce.



Článek 6



1. Vedoucí konzulárního úřadu je přijímán k výkonu svých funkcí na

základě přivolení přijímajícího státu nazývaného exequatur, ať již je

forma přivolení jakákoliv.



2. Po předložení patentu nebo jiného obdobného dokumentu o jmenování

vedoucího konzulárního úřadu přijímající stát vydá exequatur bez

odkladu.



3. Stát, který odmítá poskytnout exequatur, není povinen sdělit

vysílajícímu státu důvody svého odmítnutí.



Článek 7



Do doby, než bude uděleno exequatur, může být vedoucí konzulárního

úřadu přijat k výkonu svých funkcí prozatímně. V tom případě se budou

na něho vztahovat ustanovení této úmluvy.



Článek 8



Jakmile je vedoucí konzulárního úřadu k výkonu svých funkcí přijat, byť

i prozatímně, vyrozumí o tom přijímající stát ihned příslušné orgány

konzulárního obvodu a učiní příslušná opatření, aby vedoucí

konzulárního úřadu mohl vykonávat povinnosti vyplývající z jeho úřadu a

požívat práv, výsad a imunit vyplývajících z této úmluvy.



Článek 9



1. Nemůže-li vedoucí konzulárního úřadu z jakýchkoli důvodů vykonávat

své funkce nebo je-li místo vedoucího konzulárního úřadu dočasně

uprázdněno, může vysílající stát funkcí dočasného vedoucího

konzulárního úřadu pověřit konzulárního úředníka tohoto úřadu nebo

jiného konzulárního úřadu vysílajícího státu v přijímajícím státě nebo

člena diplomatického personálu diplomatické mise vysílajícího státu v

přijímajícím státě.



2. Plné jméno osoby pověřené ve smyslu odstavce 1 tohoto článku

dočasným výkonem funkce vedoucího konzulárního úřadu bude předběžně

sděleno ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu.



3. Dočasným vedoucím konzulárního úřadu se poskytují práva, výsady a

imunity, jakých požívá podle této úmluvy vedoucí konzulárního úřadu.



Článek 10



1. Vysílající stát oznámí bez odkladu diplomatickou cestou

přijímajícímu státu:



a) jmenování členů konzulárního úřadu, jejich příjezd po jmenování na

konzulární úřad, jejich konečný odjezd nebo skončení jejich funkcí a

všechny další změny mající vliv na jejich postavení, které mohou nastat

během jejich služby na konzulárním úřadě;



b) příjezd a konečný odjezd rodinného příslušníka člena konzulárního

úřadu, který žije ve společné domácnosti s členem konzulárního úřadu, a

tam, kde to přichází v úvahu, případy, kdy osoba se stane nebo přestane

být rodinným příslušníkem;



c) příjezd a konečný odjezd členů soukromého personálu a tam, kde to

přichází v úvahu, skončení jejich služby v tomto postavení;



d) přijetí do zaměstnání a propuštění osob s trvalým pobytem v

přijímajícím státě, pokud jde o členy konzulárního úřadu nebo členy

soukromého personálu.



2. Kdykoli je to možné, bude příjezd a konečný odjezd rovněž písemně

oznamován předem.



Článek 11



1. Přijímající stát vydá bezplatně každému konzulárnímu úředníku

dokument, osvědčující jeho totožnost a funkci.



2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se vztahují na konzulární

zaměstnance, kromě případu, kdy jsou státními příslušníky přijímajícího

státu s trvalým pobytem v přijímajícím státě.



3. Ustanovení odstavce l tohoto článku se vztahují rovněž na rodinné

příslušníky členů konzulárního úřadu, kromě případu, kdy jsou státními

příslušníky přijímajícího státu nebo státními příslušníky vysílajícího

státu s trvalým pobytem v přijímajícím státě nebo jestliže v tomto

státě provozují činnost výdělečného charakteru.



Článek 12



1. Přijímající stát může kdykoli a bez udání důvodu svého rozhodnutí

oznámit vysílajícímu státu diplomatickou cestou, že některý konzulární

úředník je persona non grata nebo že kterýkoli jiný člen konzulárního

personálu je nepřijatelný. V takovém případě vysílající stát podle

povahy případu odvolá dotyčnou osobu, ukončí její funkce na konzulárním

úřadě nebo zruší její jmenování.



2. Jestliže vysílající stát odmítne nebo opomene vyhovět v přiměřené

době závazkům, které má podle odstavce 1 tohoto článku, může

přijímající stát podle povahy případu odejmout příslušné osobě

exequatur nebo ji přestat považovat za člena konzulárního personálu.



Článek 13



Funkce člena konzulárního úřadu končí mimo jiné:



a) písemným oznámením vysílajícího státu přijímajícímu státu o tom, že

jeho funkce skončily,



b) odnětím exequatur,



c) písemným oznámením přijímajícího státu vysílajícímu státu, že danou

osobu přijímající stát přestal považovat za člena konzulárního

personálu v případech předvídaných článkem 12 odstavec 2.



HLAVA III



Výhody, výsady a imunity



Článek 14



1. Přijímající stát plně usnadní konzulárnímu úřadu a konzulárním

úředníkům výkon funkcí a učiní nezbytná opatření, aby mohli požívat

práv, výsad a imunit stanovených v této úmluvě.



2. Přijímající stát bude jednat se členy konzulárního úřadu s náležitou

úctou a učiní všechna příslušná opatření, aby byla zajištěna ochrana

jejich osobnosti, svobody a důstojnosti.



Článek 15



1. Vysílající stát má právo umístit na budově konzulárního úřadu a na

rezidenci vedoucího konzulárního úřadu státní znak a jejich označení v

jazyce, respektive v jazycích vysílajícího státu a v jazyce používaném

v sídle konzulárního úřadu.



2. Státní vlajka vysílajícího státu může být vyvěšena na budově

konzulárního úřadu, na rezidenci vedoucího konzulárního úřadu a na jeho

dopravních prostředcích, jestliže se jich užívá k jeho služebním

účelům.



3. Vysílající stát není zbaven povinnosti dodržovat právní předpisy o

výstavbě, územním a urbanistickém plánování nebo jiná omezení

vztahující se na oblast, ve které se tyto pozemky, budovy nebo části

budov nacházejí.



Článek 17



1. Konzulární místnosti jsou nedotknutelné. Orgány přijímajícího státu

do nich nesmí vstoupit bez souhlasu vedoucího konzulárního úřadu,

vedoucího diplomatické mise vysílajícího státu nebo osoby pověřené

některým z nich. Avšak v případě požáru nebo jiné pohromy, jež může

ohrozit lidské životy, lze předpokládat, že souhlas vedoucího

konzulárního úřadu byl dán.



2. Přijímající stát má zvláštní povinnost určit všechna vhodná opatření

k ochraně konzulárních místností před vniknutím nebo poškozením a k

zabránění jakémukoli rušení klidu konzulárního úřadu nebo újmě na jeho

důstojnosti.



3. Konzulární místnosti úřadu, jejich zařízení a jiný majetek v nich

nemohou být předmětem prohlídky, rekvizice, zabavení nebo exekuce.



Článek l8



Konzulární archívy a dokumenty jsou vždy nedotknutelné, ať se nalézají

kdekoli.



Článek l9



l. Vysílající stát je v přijímajícím státě osvobozen od všech daní,

dávek a poplatků:



a) z pozemků, budov a částí budov, používaných ke konzulárním účelům

nebo jako obydlí členů konzulárního úřadu, jestliže jsou ve vlastnictví

státu nebo jsou-li jeho jménem najaty;



b) ze smluv a listin, které se týkají nabytí nemovitostí uvedených pod

písmenem a) tohoto odstavce;



c) z výkonu konzulárních funkcí, včetně vybírání konzulárních poplatků

a dávek.



2. Vysílající stát je v přijímajícím státě rovněž osvobozen od všech

daní, dávek a poplatků z movitého majetku, který je ve vlastnictví

vysílajícího státu nebo který se nachází v jeho držení nebo užívání a

který je určen výhradně ke konzulárním účelům.



3. Osvobození od daní, dávek a poplatků stanovené v tomto článku se

nevztahuje na úhrady za prokázané služby.



Článek 20



1. Konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci nepodléhají soudní ani

správní jurisdikci orgánů přijímajícího státu pro úkony prováděné při

výkonu konzulárních funkcí.



2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se však nevztahují na

občanskoprávní řízení:



a) týkající se smlouvy, kterou konzulární úředník nebo zaměstnanec

neuzavřel jménem vysílajícího státu;



b) týkající se dědictví, kde konzulární úředník nebo zaměstnanec

nevystupuje jménem vysílajícího státu, ale jako soukromá osoba;



c) zahájené třetí osobou o náhradu škody vzniklé nehodou způsobenou v

přijímajícím státě vozidlem, lodí nebo letadlem;



d) týkající se jakékoliv profesionální nebo obchodní činnosti, kterou

vykonává konzulární úředník nebo zaměstnanec v přijímajícím státě mimo

rámec svých služebních povinností.



Článek 21



1. Konzulární úředník nemůže být zadržen, vzat do vazby, uvězněn nebo

jiným způsobem zbaven osobní svobody za činy spáchané mimo výkon své

služební funkce vyjma případů zahájení trestního řízení za spáchaný

trestný čin, na který předpisy přijímajícího státu stanoví dolní

hranici trestní sazby trest odnětí svobody 5 let nebo více, a to pouze

na základě rozhodnutí příslušného justičního orgánu nebo jedná-li se o

výkon pravomocného soudního rozhodnutí.



2. Jestliže soud nebo jiný příslušný orgán přijímajícího státu hodlá

vzít do vazby nebo zahájit trestní řízení proti konzulárnímu úředníku,

je povinen o tom vyrozumět vedoucího konzulárního úřadu a pokud má být

tohoto opatření použito vůči vedoucímu konzulárního úřadu,

diplomatickou misi vysílajícího státu. Vyrozumění o tom se dává pokud

možno před zahájením řízení, aby vedoucí konzulárního úřadu nebo jiný

konzulární úředník mohl být přítomen řízení.



3. Jestliže vedoucí konzulárního úřadu nebo jiný konzulární úředník

nebyl přítomen, příslušný orgán přijímajícího státu je povinen

poskytnout konzulárnímu úřadu úplnou informaci o provedeném řízení.



4. Jestliže je vůči konzulárnímu úředníku zahájeno trestní řízení, je

konzulární úředník povinen dostavit se před příslušný orgán. Řízení

však bude prováděno s patřičným ohledem vůči konzulárnímu úředníku, s

přihlédnutím k jeho služebnímu postavení a s výjimkou případů uvedených

v odstavci 1 tohoto článku způsobem, který by co nejméně narušil výkon

konzulárních funkcí. Pokud za okolností uvedených v odstavci 1 tohoto

článku vznikne nutnost vzít některého konzulárního úředníka do vazby,

musí být řízení proti němu provedeno v co nejkratší době.



5. V případě zatčení nebo vzetí do vazby člena konzulárního úřadu nebo

zahájení trestního řízení proti němu, je příslušný orgán přijímajícího

státu povinen co nejdříve o tom uvědomit vedoucího konzulárního úřadu.

Jestliže se uvedená opatření týkají vedoucího konzulárního úřadu,

přijímající stát o tom uvědomí vysílající stát diplomatickou cestou.



Článek 22



1. Členové konzulárního úřadu mohou být vyzváni, aby se dostavili jako

svědci k soudnímu nebo správnímu řízení. V případě, že konzulární

úředník odmítne podat svědectví v takovémto řízení, nelze vůči němu

uplatňovat žádné donucovací opatření ani jiné sankce. Konzulární

zaměstnanci nemohou, s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto

článku, odmítnout podat svědectví.



2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku, vztahující se na konzulární

úředníky a konzulární zaměstnance, se použijí obdobně i na jejich

rodinné příslušníky.



3. Členové konzulárního úřadu a jejich rodinní příslušníci nemají

povinnost podávat svědectví o skutečnostech spojených s výkonem svých

funkcí ani předkládat úřední korespondenci nebo dokumenty. Mají rovněž

právo odmítnout svědectví jako znalci práva vysílajícího státu.



4. Při přijímání svědectví člena konzulárního úřadu příslušné orgány

přijímacího státu podniknou všechna potřebná opatření, aby konzulárního

úředníka neomezovaly při výkonu konzulárních funkcí nebo aby nedošlo k

újmě na jeho vážnosti a důstojnosti. Toto svědectví může být vždy,

kdykoliv je to možné, podáno ústně nebo písemně v konzulárním úřadu

nebo v bytě dotyčného člena konzulárního úřadu.



Článek 23



1. Vysílající stát se může u člena konzulárního úřadu vzdát imunit

uvedených v článcích 20 a 21 této úmluvy.



2. Vzdání se imunit musí být, s výjimkou ustanovení odstavce 3 tohoto

článku, vždy výslovné a musí být přijímajícímu státu sděleno písemně.



3. Jestliže konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec zahájí

řízení ve věcech, v nichž by požíval soudních imunit podle článku 20

této úmluvy, nemůže se dovolávat imunity, pokud jde o jakoukoliv

protižalobu bezprostředně souvisící s hlavní žalobou.



4. Vzdání se imunity ve věci občanskoprávní žaloby nebo návrhu ve

správním řízení neznamená vzdát se též imunity pokud jde o exekuční

výkon rozhodnutí, jíž je nutno vzdát se zvlášť.



Článek 24



Přijímající stát osvobodí členy konzulárního úřadu a jejich rodinné

příslušníky od všech osobních služeb, veřejných služeb jakéhokoli druhu

a od vojenských povinností jako jsou rekvizice, vojenské kontribuce a

ubytování vojska.



Článek 25



1. Konzulární úředníci, konzulární zaměstnanci a členové jejich rodin

jsou vyňati ze všech povinností uložených zákony a předpisy

přijímajícího státu, pokud jde o registraci cizinců, povolení k pobytu,

pracovní povolení a jiné formality, které se obecně vztahují na

cizince.



2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se však nevztahují na členy

konzulárního úřadu, kteří jsou státními příslušníky přijímajícího státu

nebo kteří v něm mají trvalý pobyt nebo kteří vykonávají v přijímajícím

státě soukromou výdělečnou činnost ani na jejich rodinné příslušníky.



Článek 26



1. Členové konzulárního úřadu, pokud jde o služby, které vykonávají pro

vysílající stát, a jejich rodinné příslušníky jsou s výhradou

ustanovení odstavce 3 tohoto článku, vyňati z ustanovení o sociálním

zabezpečení, která platí v přijímajícím státě.



2. Vynětí uvedené v odstavci 1 tohoto článku se vztahuje také na členy

soukromého personálu, kteří jsou zaměstnáni výlučně u členů

konzulárního úřadu, a to za podmínky:



a) že nejsou státními příslušníky přijímajícího státu nebo v něm nemají

trvalý pobyt;



b) že se na ně vztahují předpisy o sociálním zabezpečení platné ve

vysílajícím nebo ve třetím státě.



3. Členové konzulárního úřadu zaměstnávající osoby, na které se

nevztahuje vynětí uvedené v odstavci 2 tohoto článku, musí plnit

povinnosti, které ukládají zaměstnavatelům ustanovení o sociálním

zabezpečení přijímajícího státu.



4. Vynětí stanovené v odstavcích 1 a 2 tohoto článku nebrání dobrovolné

účasti na systému sociálního zabezpečení přijímajícího státu za

předpokladu, že účast na něm je přijímajícím státem dovolena.



Článek 27



1. Konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci a jejich rodinní

příslušníci jsou osvobozeni ode všech daní a poplatků, ať osobních nebo

věcných, státních i místních, s výjimkou:



a) nepřímých daní, jež bývají obvykle zahrnuty v ceně zboží nebo

služeb;



b) daní a poplatků ze soukromých nemovitostí na území přijímajícího

státu, s výhradou ustanovení článku 19 této úmluvy;



c) dědických poplatků, poplatků z převodu majetku a poplatků z darování

vybíraných přijímajícím státem, s výhradou ustanovení písmena b) článku

29 této úmluvy;



d) daní a poplatků ze soukromých příjmů všeho druhu, které pocházení z

přijímajícího státu;



e) daní a poplatků vybíraných za poskytování zvláštních služeb;



f) registračních, soudních, hypotečních poplatků a poplatků za správní

úkony, s výhradou ustanovení článku 19 této úmluvy.



2. Členové konzulárního úřadu, kteří zaměstnávají osoby, jejichž platy

nebo mzdy podléhají zdanění v přijímajícím státě, musí plnit

povinnosti, které zákony a předpisy tohoto státu ukládají

zaměstnavateli pokud jde o vybírání daně z příjmu.



Článek 28



1. Přijímající stát v souladu se zákony a předpisy, které může vydat,

povolí dovoz a poskytne osvobození ode všech celních dávek, daní a

ostatních poplatků vybíraných na základě dovozu nebo v souvislosti s

ním, kromě poplatků za skladování, přepravu a podobné služby:



a) u předmětů, včetně motorových vozidel, určených pro úřední potřebu

konzulárního úřadu;



b) u všech předmětů určených pro osobní potřebu konzulárních úředníků a

jejich rodinných příslušníků, včetně motorových vozidel a předmětů

určených pro jejich zařízení. Spotřební předměty nesmějí přesáhnout

množství nutné pro přímou spotřebu příslušných osob.



2. Konzulární zaměstnanci požívají výsad a osvobození uvedených v

odstavci odstavci 1 tohoto článku, jde-li o předměty, včetně motorových

vozidel, dovezené při jejich prvním nástupu do úřadu.



3. Osobní spoluzavazadla konzulárních úředníků a jejich rodinných

příslušníků jsou osvobozena od celní prohlídky. Mohou být prohlédnuta

pouze v případě, že jsou vážné důvody k domněnce, že obsahují jiné

předměty než uvedené pod písmenem b) odstavce 1 tohoto článku nebo

předměty, jejichž dovoz nebo vývoz je zakázán zákony a předpisy

přijímajícího státu nebo na které se vztahují jeho zákony a předpisy o

karanténě. Tato prohlídka může být provedena pouze v přítomnosti

konzulárního úředníka nebo jeho rodinného příslušníka.



Článek 29



V případě úmrtí člena konzulárního úřadu nebo jeho rodinného

příslušníka přijímající stát :



a) povolí vývoz movitého majetku zemřelého s výjimkou majetku, který

byl získán v přijímajícím státě a jehož vývoz je v době tohoto úmrtí

zakázán;



b) nebude vybírat státní nebo místní dědické poplatky ani poplatky z

převodu majetku, jde-li o movitý majetek, který byl na území

přijímajícího státu pouze v důsledku pobytu zemřelého v tomto státě

jako člena konzulárního úřadu nebo rodinného příslušníka člena

konzulárního úřadu.



Článek 30



1. Přijímající stát povolí a bude chránit svobodu spojení konzulárního

úřadu pro všechny úřední účely. Při spojení s vládou, diplomatickými

misemi a ostatními konzulárními úřady vysílajícího státu, ať jsou

kdekoliv, může konzulární úřad používat všech vhodných spojovacích

prostředků, diplomatických nebo konzulárních kurýrů, diplomatických

nebo konzulárních zavazadel a nešifrovaných nebo šifrovaných zpráv.

Konzulární úřad může zřídit a používat radiovou vysílací stanici pouze

na základě předběžného souhlasu přijímajícího státu.



2. Při použití veřejných spojovacích prostředků budou platit pro

konzulární úřad stejné podmínky jako pro diplomatickou misi.



3. Úřední korespondence konzulárního úřadu je nedotknutelná.



4. Konzulární zavazadlo nesmí být otevřeno ani zadrženo. Jestliže však

příslušné orgány přijímajícího státu mají vážné důvody se domnívat, že

zavazadlo obsahuje něco jiného než úřední korespondenci, dokumenty nebo

jiné předměty určené výlučně k úřednímu použití , mohou žádat, aby

zavazadlo bylo otevřeno v jejich přítomnosti zmocněným zástupcem

vysílajícího státu. Jestliže zmocněný zástupce vysílajícího státu

takovou žádost odmítne, bude zavazadlo vráceno na místo, odkud pochází.



5. Zásilky tvořící konzulární zavazadlo musí být zapečetěny, opatřeny

zřetelným vnějším označením své povahy a mohou obsahovat pouze úřední

korespondenci, dokumenty a předměty určené výlučně pro úřední potřebu

konzulárního úřadu.



6. Konzulární kurýr musí být vybaven úřední listinou označující jeho

postavení a uvádějící počet zásilek tvořících konzulární zavazadlo.

Konzulární kurýr nemůže být státní příslušník přijímajícího státu nebo

mít trvalý pobyt v tomto státě. Přijímající stát poskytne ochranu

konzulárnímu kurýru při výkonu jeho funkce. Konzulární kurýr požívá

osobní nedotknutelnosti a nemůže být zadržen nebo podroben jakékoliv

formě omezení nebo zbavení osobní svobody.



7. Konzulární zavazadlo může být svěřeno kapitánu lodi nebo letadla,

jež mají přistát na povoleném vstupním místě. Kapitán musí být vybaven

úřední listinou označující počet zásilek tvořících konzulární

zavazadlo, nebude však považován za konzulárního kurýra. V dohodě s

příslušnými místními orgány může konzulární úřad pověřit některého ze

svých členů, aby převzal uvedené zavazadlo přímo a volně od kapitána

lodi nebo letadla nebo mu je předal.



Článek 31



1. S výjimkou zákonů a předpisů týkajících se oblastí, do nichž je

vstup zakázán nebo zvlášť upraven z důvodů státní bezpečnosti,

přijímající stát zajistí členům konzulárního úřadu a jejich rodinným

příslušníkům svobodu cestování a pohybu na svém území.



2. Ustanovení tohoto článku se nedotýká podmínek stanovených pro

udělování víz nebo jiných cestovních dokladů podle právních předpisů

přijímajícího státu.



HLAVA IV



Konzulární funkce



Článek 32



1. Konzulární úředník je oprávněn vykonávat v konzulárním obvodu v

souladu s právními předpisy přijímajícího státu funkce uvedené v této

úmluvě.



2. Konzulární úředník může se souhlasem přijímajícího státu vykonávat

konzulární funkce i mimo konzulární obvod.



Článek 33



Konzulární úředník je oprávněn :



a) chránit práva a zájmy vysílajícího státu a jeho státních

příslušníků, včetně právnických osob, v přijímajícím státě;



b) podporovat rozvoj obchodních, hospodářských, vědeckých a kulturních

styků mezi vysílajícím a přijímajícím státem a rozvíjet mezi nimi

přátelské styky;



c) sledovat všemi zákonnými prostředky stav a vývoj politického,

obchodního, hospodářského, vědeckého a kulturního života přijímajícího

státu a podávat o nich zprávy vládě vysílajícího státu a poskytovat

informace zúčastněným osobám;



d) poskytovat pomoc a podporu občanům vysílajícího státu.



Článek 34



1. Konzulární úředníci se mohou při výkonu svých funkcí obracet na :



a) příslušné místní orgány svého konzulárního obvodu;



b) příslušné ústřední orgány přijímajícího státu, je-li to dovoleno

zákony, předpisy a zvyklostmi přijímajícího státu nebo mezinárodními

dohodami upravujícími tuto otázku.



2. Konzulární úředník se může obracet na ministerstvo zahraničních věcí

přijímajícího státu pouze za nepřítomnosti členů diplomatického

personálu diplomatické mise vysílajícího státu v přijímajícím státě.



Článek 35



1. V souladu se zákony a předpisy přijímajícího státu má konzulární

úředník právo zastupovat nebo činit příslušná opatření k ochraně práv a

zájmů státních příslušníků vysílajícího státu před soudy a jinými

orgány přijímajícího státu v případech, kdy pro nepřítomnost nebo z

jiných důvodů nejsou s to hájit svá práva a zájmy.



2. Opatření podle odstavce 1 tohoto článku končí, jakmile státní

příslušníci jmenují své zmocněnce nebo osobně převezmou ochranu svých

práv a zájmů.



Článek 36



Konzulární úředník je oprávněn:



a) v souladu s právními předpisy vysílajícího státu vydávat občanům

tohoto státu cestovní doklady, prodlužovat a rušit jejich platnost,

měnit, odnímat a zadržovat tyto doklady;



b) vydávat, prodlužovat platnost nebo rušit příslušná víza osobám,

které si přejí cestovat do vysílajícího státu nebo jeho územím

projíždět.



Článek 37



1. V rozsahu stanoveném právními předpisy vysílajícího státu je

konzulární úředník oprávněn:



a) vést evidenci občanů vysílajícího státu, kteří mají trvalé bydliště

nebo pobyt v konzulárním obvodu;



b) přijímat žádosti a prohlášení ve věcech státního občanství občanů

vysílajícího státu a vydávat příslušné doklady v souvislosti s tím;



c) vést matriční knihy narození, manželství a úmrtí občanů vysílajícího

státu, vydávat výpisy z těchto knih, obstarávat rodné,oddací a úmrtní

listy, pořizovat kopie těchto dokladů a přijímat sdělení a doklady v

souvislosti s tím;



d) uzavírat manželství mezi občany vysílajícího státu a vydávat o tom

příslušné doklady;



e) přijímat prohlášení a žádosti občanů vysílajícího státu týkající se

osobního statusu.



2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku nezbavují osoby, jichž se to

týká, povinnosti podat hlášení předepsaná právními předpisy

přijímajícího státu.



3. Příslušné orgány přijímajícího státu budou na žádost konzulárního

úřadu neprodleně a bezplatně zasílat konzulárnímu úřadu opisy a výpisy

z matričních listin týkající se občanů vysílajícího státu, které byly

vyžádány k administrativním účelům.



Článek 38



Konzulární úředník je oprávněn v souladu s právními předpisy

vysílajícího státu:



a) přijímat, sepisovat a osvědčovat prohlášení občanů vysílajícího

státu;



b) sepisovat, osvědčovat a převzít do úschovy závěti a jiné listiny v

souvislosti s tím;



c) ověřovat podpisy občanů vysílajícího státu;



d) předkládat a ověřovat veškeré listiny a dokumenty vydané úřady

vysílajícího nebo přijímajícího státu a ověřovat překlady, opisy a

výpisy z těchto dokumentů.



Článek 39



Konzulární úředníci jsou oprávněni provádět na konzulárním úřadě, ve

svém bytě, v bytě některého z občanů vysílajícího státu a na lodi nebo

v letadle vysílajícího státu tyto úkony:



a) sepisování a ověřování listin a smluv, jež chtějí občané

vysílajícího státu uzavřít, pokud tyto listiny a smlouvy nejsou v

rozporu s právními předpisy přijímajícího státu a netýkají se zřízení

nebo převodu práv k nemovitostem nacházejícím se v tomto státě;



b) sepisování listin a smluv a jejich ověřování bez zřetele k státní

příslušnosti smluvních stran, pokud se tyto listiny a smlouvy vztahují

pouze na majetek nebo práva existující ve vysílajícím státě nebo se

týkají záležitostí, jež se mají realizovat v tomto státě, za podmínky,

že tyto listiny a smlouvy nejsou v rozporu s správními předpisy

přijímajícího státu.



Článek 40



Listiny a dokumenty uvedené v článcích 38 a 39 mají v přijímajícím

státě stejnou platnost a důkazní moc jako dokumenty ověřené nebo

potvrzené soudními orgány nebo jinými příslušnými orgány tohoto státu.



Článek 41



1. Konzulární úředníci jsou oprávněni přijímat od občanů vysílajícího

státu do úschovy listiny, peníze, cenné předměty a jiný majetek jim

náležející.



2. Tyto listiny, peníze, cenné předměty a majetek mohou být vyvezeny z

přijímajícího státu pouze v souladu s jeho právními předpisy.



Článek 42



Konzulární úředníci jsou oprávněni podle platných mezinárodních dohod

nebo, pokud takové dohody neexistují, jiným způsobem, který je v

souladu s právními předpisy:



a) doručovat státním příslušníkům vysílajícího státu zdržujícím se na

území přijímajícího státu soudní a mimosoudní písemnosti;



b) doručovat na žádost soudu vysílajícího státu dožádání orgánům

přijímajícího státu příslušným k jejich vyřizování a sami vyřizovat

dožádání týkající se státních příslušníků vysílajícího státu.



Článek 43



1. Příslušný orgán přijímajícího státu neprodleně uvědomí konzulární

úřad vysílajícího státu o úmrtí občana vysílajícího státu na území

přijímacího státu a doručí mu výpis z matriční knihy nebo jiný doklad

potvrzující úmrtí.



2. Stejně se postupuje, jestliže dědic, jiný oprávněný účastník nebo

odkazovník, jemuž má připadnout dědictví projednávané na území

přijímajícího státu, je státním příslušníkem vysílajícího státu, nemá

však trvalý pobyt na území přijímajícího státu a na něm není zákonně

zastupován.



3. Jestliže se příslušné orgány přijímajícího státu dozvědí o zahájení

dědického řízení po zemřelém občanu vysílajícího státu v přijímajícím

státě, který nemá žádného žijícího dědice nebo vykonavatele závěti v

přijímajícím státě, bezodkladně o tom budou informovat konzulárního

úředníka vysílajícího státu.



Článek 44



1. Konzulární úředník má právo:



a) podnikat potřebná opatření k ochraně a úschově dědictví po zemřelém

občanovi vysílajícího státu, které se nachází na území přijímajícího

státu. V souvislosti s tím se může obracet na příslušné orgány

přijímajícího státu za účelem ochrany zájmů státního příslušníka

vysílajícího státu, požadovat, aby příslušné orgány přijímajícího státu

učinily potřebná opatření k zajištění a správě dědictví po zemřelém

občanovi vysílajícího státu, a má právo být informován o učiněných

opatřeních a být přítomen při soupisu a pečetění dědictví, pokud tento

státní příslušník není jiným způsobem zastoupen;



b) zastupovat a hájit zájmy státního příslušníka vysílajícího státu,

který má nebo tvrdí, že má právo na dědictví zanechané na území

přijímajícího státu, bez ohledu na státní příslušnost zůstavitele,

jestliže se tento zúčastněný státní příslušník nenalézá v přijímajícím

státě nebo je nezletilý, dokud tato osoba nemá stanoveného zástupce.



2. Konzulární úředník poskytne přímo nebo prostřednictvím zástupce

potřebnou pomoc příslušnému orgánu přijímajícího státu při provádění

opatření uvedených v odstavci 1 tohoto článku.



3. Jestliže po splnění formalit spojených s pozůstalostí v přijímajícím

státě připadne movité dědictví nebo výtěžek z prodeje movitosti nebo

nemovitosti dědici, oprávněnému účastníku nebo odkazovníku, kteří jsou

státními příslušníky vysílajícího státu a kteří nesídlí v přijímajícím

státě a nemají svého zástupce, bude tento majetek nebo výtěžek z jeho

prodeje předán konzulárnímu úředníku vysílajícího státu za podmínky, že

:



a) byla prokázána způsobilost dědiců, oprávněných účastníků nebo

odkazovníků;



b) příslušné orgány přijímajícího státu dají tam, kde to přichází v

úvahu, souhlas s předáním dědictví nebo výtěžku z jeho prodeje;



c) veškeré dědické dluhy ohlášené ve lhůtě předepsané zákony

přijímajícího státu jsou zaplaceny nebo zajištěny;



d) veškeré poplatky z dědictví jsou zaplaceny nebo zajištěny.



4. Jestliže občan vysílajícího státu, který nemá trvalý pobyt v

přijímajícím státě, zemře během krátkodobého pobytu nebo cesty na území

tohoto státu, budou osobní věci, doklady, peněžní částky a jiné

cennosti, které měl tento občan s sebou a které nebyly vyžádány

přítomným dědicem, bez dalších formalit předány do prozatímní úschovy

konzulárnímu úředníku za účelem jejich předání dědici nebo jiné

oprávněné osobě, přičemž se pro příslušné orgány přijímajícího státu

vyhrazuje v zájmu provedení dědického řízení právo na převzetí těchto

věcí. Konzulární úředník předá věci převzaté podle tohoto odstavce

orgánu přijímající státu pověřenému jejich správou nebo likvidací.

Rovněž musí dbát právních předpisů přijímajícího státu o vývozu těchto

věcí a převodu peněžních částek.



Článek 45



1. Jakmile se příslušné úřady přijímajícího státu dovědí o případech,

kdy je třeba ustanovit poručníka nebo opatrovníka pro občana

vysílajícího státu, písemně to oznámí konzulárnímu úřadu.



2. Konzulární úředník může v případech podle odstavce 1 tohoto článku

vcházet ve styk s příslušnými orgány přijímajícího státu a zvláště

navrhovat vhodné osoby k ustanovení poručníkem nebo opatrovníkem, v

souladu se zákony přijímajícího státu.



3. V případě, kdy není zajištěna správa majetku nezletilých nebo jiných

osob nemajících plnou způsobilost k právním úkonům, může se konzulární

úředník postarat o jmenování správce tohoto majetku nebo požádat

příslušné orgány přijímajícího státu o provedení příslušných opatření.



Článek 46



Konzulární úředník může v souladu s právními předpisy vysílajícího

státu převzít péči nad nezletilým občanem tohoto státu, uznává-li tento

stát takovou pravomoc.



Článek 47



Za účelem usnadnění výkonu konzulárních funkcí týkajících se občanů

vysílajícího státu mají konzulární úředníci volnost spojení s těmito

občany a přístupu k nim. Občané vysílajícího státu mají stejnou volnost

spojení a přístupu ke konzulárním úředníkům.



Článek 48



1. Příslušné orgány přijímajícího státu musí bez prodlení, nejpozději

však do pěti dnů, informovat konzulární úřad vysílajícího státu o

případech, kdy v jeho konzulárním obvodě je občan vysílajícího státu

vzat do vazby nebo kdy je jeho osobní svoboda jakýmkoliv jiným způsobem

omezena. Každá zpráva určená konzulárnímu úřadu osobou, která je vzata

do vazby nebo jejíž osobní svoboda je jinak omezena, musí být těmito

orgány rovněž doručena nejpozději do deseti dnů. Tyto orgány musí bez

prodlení informovat osobu, které se to týká, o jejích právech, která má

podle tohoto odstavce.



2. Konzulární úředníci mají právo tohoto občana navštěvovat, hovořit a

dopisovat si s ním a zajistit jeho právní zastoupení. Výkon těchto práv

nemůže být odložen na dobu delší patnácti dnů, počínaje vzetím do vazby

nebo omezením jeho osobní svobody. Požádá-li však konzulární úředník o

návštěvu občana po uplynutí deseti dnů od začátku zbavení nebo omezení

osobní svobody tohoto občana, musí být návštěva umožněna ve lhůtě pěti

dnů od podání žádosti.



3. Konzulární úředníci mají právo opakovaně navštěvovat občana

vysílajícího státu v době trvání vazby nebo v době, kdy se nachází ve

výkonu trestu odnětí svobody.



4. Práva uvedená v tomto článku budou vykonávána pouze v souladu se

zákony a předpisy přijímajícího státu za předpokladu, že však tyto

zákony a předpisy uvedená práva neruší.



Článek 49



1. Konzulární úředník má právo zajistit veškerou pomoc lodím

vysílajícího státu v konzulárním obvodě, které se nacházejí v

teritoriálních nebo vnitřních vodách a námořních nebo říčních

přístavech přijímajícího státu.



2. Konzulární úředník může vstoupit na loď vysílajícího státu, jakmile

je této lodi povolen volný styk s pobřežím, a volně se stýkat s

kapitánem, posádkou a cestujícími, občany vysílajícího státu.

Konzulární úředník se může dostavit v doprovodu členů konzulárního

úřadu.



3. Kapitán a členové posádky lodi se mohou volně dostavit na konzulární

úřad vysílajícího státu, setkat se a jednat s konzulárními úředníky s

podmínkou, že dodržují přístavní předpisy a předpisy o přechodu

státních hranic.



4. Aniž by byla dotčena práva příslušných orgánů přijímajícího státu,

má konzulární úředník právo :



a) podle potřeby vést vyšetřování v souvislosti s jakoukoliv událostí,

k níž došlo na lodi vysílajícího státu, vyslechnout kapitána lodi nebo

kteréhokoliv člena posádky v souvislosti s touto událostí, pokud je to

povoleno zákony a předpisy vysílajícího státu, kontrolovat lodní

doklady, přijímat prohlášení o plavbě a místě určení lodi, jakož i

poskytovat pomoc v souvislosti s příjezdem, pobytem a odjezdem lodi

vysílajícího státu;



b) účastnit se řešení sporů mezi kapitánem lodi a členy posádky včetně

sporů z pracovních smluv a sporů o výdělek, v rozsahu dovoleném zákony

a předpisy vysílajícího státu;



c) činit opatření v souvislosti se jmenováním a odvoláním kapitána lodi

nebo členů posádky, pokud je k tomu zmocněn zákony a předpisy

vysílajícího státu;



d) činit opatření k přijetí kapitána lodi nebo členů posádky do

nemocnice nebo k návratu do vlasti;



e) přijímat, sepisovat nebo ověřovat všechny listiny nebo jiné

dokumenty, jež se vyžadují podle předpisů vysílajícího státu v

souvislosti s lodí vysílajícího státu nebo s jejím nákladem;



f) činit jiná opatření za účelem dodržování přepisů vysílajícího státu

o obchodních lodích.



5. Konzulární úředník může, pokud to není v rozporu se zákony a

předpisy přijímajícího státu, vystupovat spolu s kapitánem nebo členem

posádky před soudem nebo před jiným orgánem přijímajícího státu, aby

jim poskytl pomoc v řízení vedeném před tímto soudem nebo orgánem.



6. Konzulární úředník se může obrátit na orgány přijímajícího státu a

požádat je o spolupráci při výkonu svých funkcí stanovených v tomto

článku.



Článek 50



1. Jestliže příslušné orgány přijímajícího státu mají v úmyslu přijmout

donucovací opatření nebo zahájit vyšetřování na lodi vysílajícího

státu, která se nachází ve vnitřních nebo teritoriálních vodách

přijímajícího státu, jsou tyto orgány povinny o tom informovat

příslušného konzulárního úředníka. Pokud příslušné orgány, vzhledem k

naléhavosti záležitosti, neměly možnost informovat konzulárního

úředníka před přijetím uvedených opatření a jestliže konzulární úředník

nebo jeho zástupce nebyli přítomni provedení zmíněných opatření,

příslušné orgány přijímajícího státu mu ihned doručí potřebné informace

o učiněných opatřeních.



2. Aniž by byla dotčena ustanovení článku 49, konzulární úředník

vysílajícího státu bude ihned informován v případech, kdy orgány

příslušné pro území přístavu budou nuceny vyslechnout kapitána nebo

členy posádky na pobřeží v souvislosti s událostmi, které nejsou

uvedeny v odstavci 1 tohoto článku.



3. Pokud o to kapitán lodi nebo konzulární úředník nepožádá, nemohou se

příslušné orgány přijímajícího státu vměšovat do vnitřních záležitostí

lodi, týkajících se vztahů mezi členy posádky, pracovních vztahů, kázně

nebo jiné činnosti vnitřní povahy, pokud tím není narušen klid a

bezpečnost přijímajícího státu.



4. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku se nevztahují na obvyklou

celní, pasovou a zdravotní kontrolu ani na opatření podnikaná k

záchraně lidského života na moři a řekách, k zabránění znečištění moře

a řek a jiná opatření, přijatá na žádost nebo se souhlasem kapitána

lodi.



Článek 51



1. Jestliže loď vysílajícího státu ztroskotá, uvízne nebo je jakkoliv

jinak poškozena ve vnitřních nebo teritoriálních vodách přijímacího

státu, příslušný orgán přijímajícího státu o tom ihned vyrozumí

konzulární úřad a seznámí jej s opatřeními podniknutými k záchraně

cestujících, lodi, členů posádky a nákladu.



2. Konzulární úředník může poskytnout jakoukoliv pomoc lodi, členům

posádky nebo cestujícím, jakož i učinit opatření k ochraně nákladu a

opravě lodi. Příslušné orgány přijímajícího státu poskytnou veškerou

potřebnou pomoc konzulárnímu úředníkovi při přijetí opatření týkajících

se havárie lodi vysílajícího státu. Konzulární úředník může rovněž

požádat orgány přijímajícího státu o přijetí takových opatření.



3. Jestliže majitel lodi, kapitán lodi nebo jiná oprávněná osoba nejsou

s to učinit nezbytná opatření k ochraně lodi a jejího nákladu, může

konzulární úředník, pokud je to dovoleno zákony a předpisy vysílajícího

státu, učinit jménem majitele lodi opatření, která by učinil v takovém

případě majitel lodi.



4. Ustanovení odstavce 3 tohoto článku se vztahují rovněž na každý

předmět patřící státnímu příslušníku vysílajícího státu, který je

součástí nákladu lodi vysílajícího státu nebo třetího státu a byl

nalezen na pobřeží nebo v blízkosti pobřeží nebo byl dopraven do

přístavu přijímajícího státu.



5. Havarovaná loď a její náklad, jakož i potraviny na lodi nepodléhají

celním poplatkům na území přijímajícího státu s výjimkou případů, kdy

budou předány k užívání nebo ke spotřebě v tomto státě.



Článek 52



Ustanovení článků 49 až 51 této úmluvy se obdobně vztahují na letadla

vysílajícího státu za předpokladu, že jejich požití není v rozporu s

ustanoveními dvoustranné nebo mnohostranné dohody platné mezi smluvními

stranami.



Článek 53



Konzulární úřad může na území přijímajícího státu vybírat za konzulární

úkony konzulární poplatky stanovené zákony a předpisy vysílajícího

státu.



Článek 54



1. Vedle funkcí uvedených v této úmluvě má konzulární úředník právo

vykonávat i jiné konzulární funkce, jimiž jej pověří vysílající stát,

pokud nejsou v rozporu s právními předpisy přijímajícího státu a pokud

tento stát nemá proti nim a jejich výkonu námitky.



2. Se souhlasem přijímajícího státu může vysílající stát vykonávat

konzulární funkce v přijímajícím státě jménem třetího státu.



HLAVA V



Závěrečná ustanovení



Článek 55



Ve své úřední korespondenci s orgány přijímajícího státu budou

konzulární úředníci používat úřední jazyk používaný v konzulárním

obvodu.



Článek 56



1. Bez újmy na svých výsadách a imunitách jsou všechny osoby požívající

těchto výsad a imunit povinny dodržovat zákony a předpisy přijímajícího

státu, včetně dopravních předpisů a předpisů o pojištění motorových

vozidel.



2. Konzulární úředníci z povolání a konzulární zaměstnanci nemohou

vykonávat v přijímajícím státě žádnou výdělečnou nebo obchodní činnost

pro svůj osobní prospěch ani se nesmějí vměšovat do vnitřních

záležitostí přijímajícího státu.



3. Konzulární místnosti nebudou používány způsobem, který by byl v

rozporu s výkonem konzulárních funkcí.



Článek 57



1. Členové konzulárního úřadu, kteří jsou občany přijímajícího státu

nebo v něm mají trvalý pobyt, podléhají jurisdikci přijímajícího státu

s výjimkou případů, kdy jde o výkon jejich funkcí. Nepožívají výsad a

imunit na základě ustanovení hlavy III této úmluvy, vyjma těch, které

jim přiznává článek 22, odstavec 3.



2. Ustanovení hlavy III této úmluvy s výjimkou článku 22, odstavce 3 se

nevztahují na:



a) rodinné příslušníky osob podle odstavce 1 tohoto článku nebo rodinné

příslušníky člena konzulárního úřadu, kteří jsou občany přijímajícího

státu nebo v něm mají trvalý pobyt;



b) členy soukromého personálu, kteří jsou občany přijímajícího státu

nebo v něm mají trvalý pobyt.



3. Přijímající stát musí vykonávat svoji jurisdikci nad osobami

uvedenými v odstavcích 1 a 2 tohoto článku takovým způsobem, aby

bezdůvodně neomezoval výkon funkcí konzulárního úřadu.



Článek 58



1. Ustanovení této úmluvy se obdobně vztahují na výkon konzulárních

funkcí uskutečňovaný diplomatickými misemi.



2. Jména členů diplomatické mise pověřených výkonem konzulárních funkcí

v rámci této diplomatické mise jsou písemně oznamována ministerstvu

zahraničních věcí přijímajícího státu.



3. Členové diplomatické mise uvedeni v odstavci 2 tohoto článku i

nadále požívají výsad a imunit, které mají jako členové diplomatické

mise.



Článek 59



1. Tato úmluva bude ratifikována a vstoupí v platnost třicátý den po

výměně ratifikačních listin, které se uskuteční v Bělehradě.



2. Úmluva se sjednává na neomezenou dobu. Každá smluvní strana ji může

vypovědět ve výpovědní lhůtě 6 měsíců.



Článek 6O



Dnem vstupu v platnost této úmluvy pozbývá platnosti Úmluva o

konzulárních stycích mezi Československou socialistickou republikou a

Socialistickou federativní republikou Jugoslávií podepsaná v Praze 24.

června l963.



Na důkaz toho zmocněnci obou smluvních stran podepsali tuto úmluvu a

opatřili ji pečetěmi.



Dáno v Praze dne 10. prosince 1981 ve dvou vyhotoveních, každé v českém

a makedonském jazyku, přičemž obě znění mají stejnou platnost.



Za



Československou socialistickou



republiku:



Dr. Dušan Spáčil v.r.



Za



Socialistickou federativní



republiku Jugoslávii:



Miodrag Vlahovič v.r.