179/1994 Sb.
NÁLEZ
Ústavního soudu České republiky
Jménem České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v plénu dne 23. srpna 1994 o
návrhu přednosty Okresního úřadu v Olomouci na zrušení vyhlášky města
Olomouce ze dne 13. března 1991 o úpravě podmínek prodeje, rozšiřování
a provozování předmětů pornografického a erotického charakteru ve městě
Olomouci
takto:
Vyhláška města Olomouce o úpravě podmínek prodeje, rozšiřování a
provozování předmětů pornografického a erotického charakteru ve městě
Olomouci ze dne 13. března 1991 se zrušuje dnem vyhlášení nálezu ve
Sbírce zákonů.
II.
Odůvodnění
Přednosta Okresního úřadu v Olomouci navrhl zrušení vyhlášky ze dne 13.
3. 1991 o úpravě podmínek prodeje, rozšiřování a provozování předmětů
pornografického a erotického charakteru ve městě Olomouci s
odůvodněním, že je v rozporu s ustanovením § 205 tr. zák., neboť
nepřípustně ingeruje do vztahů, upravených zákonem. Současně uvedl, že
vzhledem k bezvýslednému jednání s Úřadem města Olomouce pozastavil dle
§ 62 odst. 1 zák. č. 367/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, její
výkon a obrátil se na Parlament, který mu však sdělil, že od 1. ledna
1993 platí nová Ústava, dle níž o zrušení jiných právních předpisů,
tedy i obecních vyhlášek, rozhoduje Ústavní soud.
Z obsahu přípisů města Olomouce ze dne 16. 5. 1994, 11. 7. 1994, 29. 7.
1994, jakož i z výpisu z usnesení z 15. schůze Rady města Olomouce,
konané dne 12. 3. 1991, plyne, že Rada města Olomouce vydala vyhlášku o
úpravě podmínek prodeje, rozšiřování a provozování předmětů
pornografického a erotického charakteru ve městě Olomouci a doporučila
Zastupitelstvu města Olomouce ji schválit a vyvěsit na místech
obvyklých. Ze zápisu z 3. zasedání Zastupitelstva města Olomouce,
konaného dne 26. 3. 1991 a uvedených přípisů plyne, že předmětná
vyhláška byla schválena formou usnesení, když 60 členů z celkového
počtu 70 členů zastupitelstva bylo pro návrh a 2 se zdrželi hlasování,
přičemž vyhláška byla vyvěšena 13. 3. 1991 po dobu 15 dnů. Lze proto
mít za to, že vyhláška byla přijata ústavně předepsaným způsobem [§ 45
písm. l), § 36 odst. 1 písm. f), § 38 odst. 5, § 44 odst. 6 zák. č.
367/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů; § 68 odst. 2 zák. č.
182/1993 Sb., o Ústavním soudu] a zní:
VYHLÁŠKA
o úpravě podmínek prodeje, rozšiřování a provozování předmětů
pornografického a erotického charakteru ve městě Olomouci
čl. 1
1. Fyzické a právnické osoby mohou prodávat, rozšiřovat a provozovat
věci pornografického a erotického charakteru jen za podmínek
stanovených touto vyhláškou, a to pokud touto činností nespáchají
trestný čin podle § 205 trestního zákona č. 140/1961 Sb. ve 175/1990
Sb.
2. Věcmi podle odst. 1 se pro účely této vyhlášky rozumí periodický i
neperiodický tisk, audiovizuální záznamy, vyobrazení, pomůcky anebo
jiné předměty a činnosti, které mohou svým obsahem a charakterem
ohrozit mravnost osob mladších 18 let anebo vyvolat veřejné pohoršení
(dále jen věci).
čl. 2
1. Zakazuje se prodej, rozšiřování, provozování a přístup k těmto věcem
a) na veřejných prostranstvích (náměstí, třídy, ulice, podchody,
parkoviště) města Olomouce
b) osobám mladším 18 let.
2. Prodej, rozšiřování a provozování těchto věcí se může uskutečňovat
výhradně ve zvláštních prodejnách nebo jiných pevných zařízeních
určených k tomuto účelu.
čl. 3
1. Fyzické a právnické osoby musí při prodeji, rozšiřování a
provozování těchto věcí dodržovat tyto podmínky:
a) věci nesmí být veřejně propagované, vystavované ve výloze ap.
b) prodej, rozšiřování a provozování těchto věcí nesmí uskutečňovat
osoby mladší 18 let.
čl. 4
Porušení ustanovení této vyhlášky bude postihováno podle zákona o
přestupcích č. 200/1990 Sb. [§ 47 odst. 1 písm. g)].
čl. 5
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. 4. 1991.
V Olomouci dne 13. 3. 1991
Dle ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy České republiky rozhoduje
Ústavní soud o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich
jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním zákonem, zákonem
nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Podle § 67 odst. 2 zák.
č. 182/1993 Sb. se zastaví řízení před Ústavním soudem, jestliže
pozbude platnosti ústavní zákon nebo zákon, nebo jestliže přestane být
pro Českou republiku závazná mezinárodní smlouva podle čl. 10 Ústavy, s
nimiž je zákon, jiný právní předpis nebo jejich jednotlivá ustanovení,
jejichž zrušení je navrhováno, v rozporu. Z uvedeného vyplývá, že
Ústavní soud v případě návrhu podle § 64 zák. č. 182/1993 Sb. zkoumá
soulad zákona, jiného právního předpisu, příp. jejich ustanovení, jenom
s ústavními zákony, zákony a mezinárodními smlouvami podle čl. 10
Ústavy platnými v čase řízení.
S ohledem na shora uvedené přezkoumal Ústavní soud napadenou vyhlášku
upravující podmínky prodeje, rozšiřování a provozování předmětů
pornografického a erotického charakteru v městě Olomouci a dospěl k
závěru, že nejde o oblast samostatné působnosti obce, byť by se jednalo
o uspokojování potřeb občanů, neboť samostatná působnost je vázána
pouze na správu, údržbu a provozování v zařízeních, která jsou ve
vlastnictví obce [srov. § 14 odst. 1 písm. p) zák. č. 367/1990 Sb., ve
znění pozdějších předpisů], přičemž napadená vyhláška je v čl. 1 určena
jak fyzickým, tak právnickým osobám, aniž by mezi nimi rozlišovala,
tzn. že je v rozporu s § 16 odst. 2 a § 14 odst. 1 písm. p) zák. č.
367/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Navíc je v rozporu s § 205
tr. zák., který upravuje jako samostatnou skutkovou podstatu trestného
činu právě rozšiřování pornografických děl, ke kterému vyhláška naopak
v čl. 1 opravňuje, přičemž je současně nepřímo v rozporu s ustanovením
§ 13 tr. ř., dle kterého spadá do pravomoci soudu a nikoliv orgánů obce
rozhodovat o tom, zda byl spáchán trestný čin. U čl. 2 napadené
vyhlášky, který zakazuje prodej, rozšiřování a provozování věcí
pornografického charakteru, lze pak konstatovat rozpor s čl. 17 odst. 4
Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Čl. 17 odst. 1
Listiny sice upravuje svobodu projevu a právo na informace, avšak
současně v odst. 4 připouští jejich zákonné omezení, tzn. nikoliv
podzákonnou normou, jakou je vyhláška. Ohledně čl. 3 napadené vyhlášky
platí totéž, co u čl. 1 vyhlášky, totiž, že svým určením jak fyzickým,
tak právnickým osobám je v rozporu s § 14 odst. 1 písm. p), § 16 odst.
2 zák. č. 367/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů a s čl. 4 odst. 1
Listiny, neboť ukládá povinnosti, které mohou být ukládány toliko na
základě zákona. Navíc je v rozporu s § 205 tr. zák., když nepřípustně
rozšiřuje či parafrázuje skutkovou podstatu trestného činu ohrožování
mravnosti. Konečně u čl. 4, který porušení napadené vyhlášky považuje
za přestupek, lze konstatovat rozpor s § 2 zák. č. 200/1990 Sb., ve
znění pozdějších předpisů, dle něhož je přestupkem jen takové jednání,
které je v zákoně o přestupcích nebo jiném zákoně za přestupek výslovně
označeno, což znamená, že přestupkem nemůže být to, co za něj, byť
nepřímo, stanovením sankce označí vyhláška, jakožto podzákonná norma.
Vyhláška Rady města Olomouce ze dne 13. 3. 1991 je tedy v rozporu s §
14 odst. 1 písm. p), § 16 odst. 2 zák. č. 367/1990 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, § 205 tr. zák., § 13 tr. ř., § 2, § 47 odst. 1, §
47 odst. 2 zák. č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s čl. 4
odst. 1, čl. 17 odst. 1, 4 Listiny.
Nad rámec tohoto rozhodnutí Ústavní soud uvádí, že chápe motivy města,
které vedly k vydání vyhlášky a které spočívaly ve snaze omezit prodej
a rozšiřování předmětů pohybujících se na hraně mravnosti, ale
nedosahující stupně společenské nebezpečnosti trestného činu nebo
přestupku v době, kdy to bylo zvlášť aktuální a kdy město nemělo záruk,
že zákonodárce bude na situaci reagovat (srov. datum 1. 1. 1992, kdy
nabyla účinnosti novelizace § 205 tr. zákona provedená zákonem č.
557/1991 Sb.). Skutečností však zůstává, že tak učinilo způsobem, který
jednak překračuje samostatnou působnost města a navíc svým obsahem v
podstatě upřesňuje definici skutkové podstaty trestných činů a
přestupku, což je z důvodů uvedených v předchozích odstavcích
nepřípustné.
Předseda Ústavního soudu České republiky:
JUDr. Kessler v. r.
