21/1999 Sb.



SDĚLENÍ



Ministerstva zahraničních věcí



Změna: 115/2006 Sb.m.s.



Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 10. října 1980 byla v

Ženevě přijata Úmluva o zákazu nebo omezení použití některých

konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít

nerozlišující účinky.



Jménem Československé socialistické republiky byla Úmluva podepsána v

New Yorku dne 10. dubna 1981.



S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé

socialistické republiky a prezident republiky Úmluvu ratifikoval.



Ratifikační listina Československé socialistické republiky byla uložena

u generálního tajemníka Organizace spojených národů, depozitáře Úmluvy,

dne 31. srpna 1982.



Při ratifikaci Úmluvy Československá socialistická republika vyjádřila

v souladu s ustanovením jejího článku 4 odst. 3 souhlas být vázána:



Protokolem o nezjistitelných střepinách (Protokol I),



Protokolem o zákazu nebo omezení použití min, nástrah a jiných

prostředků (Protokol II) a



Protokolem o zákazu nebo omezení použití zápalných zbraní (Protokol

III).



Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 5 odst. 1 dnem 2.

prosince 1983 a tímto dnem vstoupila v platnost i pro Československou

socialistickou republiku.



Dne 22. února 1993 Česká republika oznámila generálnímu tajemníkovi

Organizace spojených národů, že se jako nástupnický stát České a

Slovenské Federativní Republiky považuje za vázanou Úmluvou o zákazu

nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, které mohou

způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky, včetně

Protokolů ze dne 10. října 1980, s účinností od 1. ledna 1993.



Dne 13. října 1995 byl na 8. plenárním zasedání Konference smluvních

stran Úmluvy přijat



Dodatkový protokol k Úmluvě o zákazu nebo omezení použití některých

konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít

nerozlišující účinky (Protokol o oslepujících laserových zbraních -

Protokol IV) a



dne 3. května 1996 byl přijat na 14. plenárním zasedání Konference

smluvních stran Úmluvy



Protokol o zákazu nebo omezení použití min, nástrah a jiných prostředků

ve znění ze dne 3. května 1996 (Protokol II ve znění ze dne 3. května

1996), který je přílohou Úmluvy o zákazu nebo omezení použití některých

konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít

nerozlišující účinky.



S Dodatkovým protokolem a Protokolem II ve znění ze dne 3. května 1996

vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky

Protokoly přijal.



Dodatkový protokol (Protokol IV) vstoupil v platnost na základě svého

článku 2 a článku 5 odst. 4 Úmluvy dnem 30. července 1998 a pro Českou

republiku vstupuje v platnost dnem 10. února 1999.



Protokol II ve znění ze dne 3. května 1996 vstoupil v platnost na

základě svého článku 2 a článku 5 odst. 4 Úmluvy dnem 3. prosince 1998

a pro Českou republiku vstupuje v platnost dnem 10. února 1999.



Český překlad Úmluvy a Protokolů se vyhlašuje současně.



ÚMLUVA



o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, které mohou

způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky



Vysoké smluvní strany:



Připomínajíce, že každý stát má povinnost, v souladu s Chartou OSN,

zdržovat se ve svých mezinárodních vztazích použití síly nebo hrozby

silou proti suverenitě, územní celistvosti nebo politické nezávislosti

jiného státu nebo jakýmkoli jiným způsobem neslučitelným s cíli OSN,



dále připomínajíce všeobecnou zásadu ochrany civilního obyvatelstva

proti účinkům vojenských akcí,



opírajíce se o zásadu mezinárodního práva, že právo stran v ozbrojeném

konfliktu na volbu metod a způsobů vedení války není neomezené, a o

zásadu, která zakazuje v ozbrojených konfliktech použití zbraní,

střeliva, materiálů a způsobů vedení války, jež vedou k mimořádným

škodám a zbytečnému utrpení,



připomínajíce také, že je zakázáno používat způsobů nebo prostředků

vedení války, od kterých lze očekávat, že způsobí rozsáhlé, dlouhodobé

a vážné poškození životního prostředí, nebo které jsou k tomu určeny,



potvrzujíce své odhodlání, aby v případech, jež nejsou zahrnuty v této

Úmluvě, v protokolech k ní přiložených nebo v jiných mezinárodních

dohodách, zůstalo civilní obyvatelstvo a bojující strany po celou dobu

pod ochranou a působností zásad mezinárodního práva vycházejících ze

zavedených zvyků, ze zásad lidskosti a požadavků veřejného svědomí,



přejíce si přispět k mezinárodnímu uvolňování, ukončení závodů ve

zbrojení a nastolení důvěry mezi státy a odtud k realizaci touhy všeho

lidstva žít v míru,



uznávajíce důležitost vynaložení veškerého úsilí, které může přispět k

pokroku na cestě k všeobecnému a úplnému odzbrojení za přísné a účinné

mezinárodní kontroly,



znovu potvrzujíce nutnost pokračovat v kodifikaci a postupném rozvoji

norem mezinárodního práva použitelného v ozbrojených konfliktech,



přejíce si, aby bylo zakázáno nebo více omezeno použití některých

konvenčních zbraní, a domnívajíce se, že pozitivní výsledky dosažené v

této oblasti mohou usnadnit hlavní jednání o odzbrojení za účelem

zastavení výroby, hromadění a rozšiřování těchto zbraní,



zdůrazňujíce potřebu, aby se všechny, zvláště vojensky významné státy,

staly stranami této Úmluvy a k ní přiložených protokolů,



majíce na zřeteli skutečnost, že Valné shromáždění OSN a Komise OSN pro

odzbrojení se mohou rozhodnout prozkoumat otázku možného rozšíření

rozsahu zákazů a omezení obsažených v této Úmluvě a k ní přiložených

protokolech,



dále majíce na zřeteli, že Výbor pro odzbrojení se může rozhodnout

posoudit otázku přijetí dalších opatření k zákazu nebo omezení použití

určitých konvenčních zbraní,



se dohodly na následujícím:



Čl.1



Rozsah použití



1. Tato Úmluva a k ní přiložené protokoly se budou vztahovat na situace

uvedené ve společném článku 2 Ženevských úmluv z 12. srpna 1949 o

ochraně obětí války, včetně všech situací uvedených v odstavci 4 článku

1 Dodatkového protokolu I k těmto úmluvám.



2. Kromě situací uvedených v odstavci 1 tohoto článku se tato Úmluva a

k ní přiložené protokoly budou též vztahovat na situace uvedené ve

společném článku 3 Ženevských úmluv z 12. srpna 1949. Tato Úmluva a k

ní přiložené protokoly se nebudou vztahovat na situace vnitrostátních

nepokojů a napětí, jako jsou vzpoury, izolované a sporadické násilné

činy a jiné činy obdobné povahy, které nejsou ozbrojenými konflikty.



3. V případě ozbrojených konfliktů, které nejsou mezinárodní povahy a

které probíhají na území některé z vysokých smluvních stran, bude každá

strana konfliktu povinna uplatňovat zákazy a omezení podle této Úmluvy

a k ní přiložených protokolů.



4. Žádné z ustanovení této Úmluvy či k ní přiložených protokolů se

nebude uplatňovat s cílem ovlivnit svrchovanost státu nebo povinnost

vlády všemi zákonnými prostředky udržovat nebo znovu nastolit zákonnost

a pořádek ve státu nebo hájit jednotu a územní celistvost státu.



5. Žádné z ustanovení této Úmluvy a k ní přiložených protokolů se

nebude uplatňovat s cílem ospravedlnit přímé či nepřímé vměšování, a to

z jakéhokoliv důvodu, do ozbrojeného konfliktu nebo do vnitřních či

vnějších záležitostí vysoké smluvní strany na území, kde probíhá

konflikt.



6. Aplikací ustanovení této Úmluvy a k ní přiložených protokolů na

strany konfliktu nepatřící mezi vysoké smluvní strany, jež přijaly tuto

Úmluvu a k ní přiložené protokoly, se přímo ani nepřímo nemění právní

postavení těchto stran či právní postavení sporného území.



7. Ustanoveními odstavců 2 - 6 tohoto článku nebudou dotčeny dodatkové

Protokoly přijaté po 1. lednu 2002, které mohou uplatnit, vyloučit nebo

změnit rozsah své aplikace ve vztahu k tomuto článku.



Čl.2



Vztah k jiným mezinárodním dohodám



V této Úmluvě a k ní přiložených protokolech nesmí být nic vykládáno

jako odstoupení od ostatních závazků vyplývajících pro vysoké smluvní

strany z mezinárodního humanitárního práva použitelného v ozbrojeném

konfliktu.



Čl.3



Podpis



Tato Úmluva bude otevřena k podpisu všem státům v sídle OSN v New Yorku

po dobu dvanácti měsíců počínaje 10. dubnem 1981.



Čl.4



Ratifikace, přijetí, schválení nebo přístup



1. Tato Úmluva podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení státy, které

ji podepsaly. Každý stát, který Úmluvu nepodepsal, k ní může

přistoupit.



2. Listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu budou uloženy

u depozitáře.



3. Vyjádření souhlasu být vázán kterýmkoli protokolem přiloženým k této

Úmluvě bude fakultativní pro každý stát za předpokladu, že v době

uložení listin o ratifikaci, přijetí nebo schválení této Úmluvy nebo

přístupu k ní uvědomí depozitáře o svém souhlasu být vázán dvěma nebo

více protokoly.



4. Kdykoli po uložení listin o ratifikaci, přijetí nebo schválení této

Úmluvy nebo přístupu k ní může stát uvědomit depozitáře o svém souhlasu

být vázán kterýmkoli přiloženým protokolem, kterým dosud vázán nebyl.



5. Každý protokol, kterým je vysoká smluvní strana vázána, bude pro

tuto stranu představovat nedílnou součást této Úmluvy.



Čl.5



Vstup v platnost



1. Tato Úmluva vstoupí v platnost šest měsíců po uložení dvacáté

listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu k ní.



2. Pro každý stát, který uloží svoji listinu o ratifikaci, připojení,

schválení nebo přístupu k ní po datu uložení dvacáté listiny o

ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu k ní, vstoupí tato Úmluva

v platnost šest měsíců po datu, ke kterému stát uložil svou listinu o

ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu k ní.



3. Každý z protokolů přiložených k této Úmluvě vstoupí v platnost šest

měsíců po datu, kdy dvacet států notifikuje svůj souhlas být jím vázán

v souladu s odstavcem 3 nebo 4 článku 4 této Úmluvy.



4. Pro každý stát, který notifikuje svůj souhlas být vázán protokoly

připojenými k této Úmluvě po datu, kdy dvacet států notifikovalo svůj

souhlas být jimi vázáno, vstoupí protokoly v platnost šest měsíců po

datu, kdy stát notifikoval svůj souhlas být takto vázán.



Čl.6



Rozšiřování



Vysoké smluvní strany se zavazují jak v době míru, tak i v průběhu

ozbrojeného konfliktu rozšiřovat ve svých zemích v největší možné míře

tuto Úmluvu a ty z protokolů k ní přiložených, kterými jsou vázány, a

zvláště zahrnovat jejich studium do programu vojenské přípravy tak, aby

s nimi mohly být obeznámeny jejich ozbrojené síly.



Čl.7



Smluvní vztahy po vstupu této Úmluvy v platnost



1. V případě, že jedna ze stran zúčastněných v konfliktu není vázána

kterýmkoli z přiložených protokolů, strany vázané touto Úmluvou a tímto

přiloženým protokolem zůstanou jimi vázány ve svých vzájemných

vztazích.



2. Každá vysoká smluvní strana bude vázána touto Úmluvou a každým k ní

přiloženým protokolem, který pro ni vstoupil v platnost, v každé

situaci uvedené v článku 1, ve vztahu ke každému státu, který není

stranou této Úmluvy a není ani vázán příslušným přiloženým protokolem,

jestliže tento stát přijme a uplatňuje tuto Úmluvu nebo příslušný

protokol a uvědomí o tom depozitáře.



3. Depozitář bude vysoké smluvní strany neprodleně informovat o každé

notifikaci, která mu bude doručena podle odstavce 2 tohoto článku.



4. Tato Úmluva a přiložené protokoly, kterými je vysoká smluvní strana

vázána, se budou vztahovat na ozbrojený konflikt proti vysoké smluvní

straně, na nějž se vztahuje článek 1 odst. 4 Dodatkového protokolu I

Ženevské úmluvy z 12. srpna 1949 na ochranu obětí války:



a) jestliže je vysoká smluvní strana též stranou Dodatkového protokolu

I a jestliže orgán uvedený v článku 96 odst. 3 tohoto protokolu se

zavázal použít Ženevské úmluvy a Dodatkový protokol I v souladu s

článkem 96 odst. 3 zmíněného protokolu a zavazuje se použít tuto Úmluvu

a příslušné přiložené protokoly na tento konflikt; nebo



b) jestliže vysoká smluvní strana není stranou Dodatkového protokolu I

a orgán typu uvedeného v pododstavci a) výše přijímá a použije závazky

Ženevských úmluv a této Úmluvy a příslušných přiložených protokolů na

tento konflikt. Takové přijetí a použití bude mít ve vztahu k tomuto

konfliktu následující účinky:



(i) Ženevské úmluvy a tato Úmluva a její příslušné přiložené protokoly

vstoupí v platnost pro strany konfliktu s okamžitou účinností;



(ii) zmíněný orgán přijme stejná práva a povinnosti jako ty, které byly

přijaty vysokou smluvní stranou v Ženevských úmluvách, v této Úmluvě a

k ní přiložených příslušných protokolech; a



(iii) Ženevské úmluvy, tato Úmluva a k ní přiložené příslušné protokoly

jsou stejně závazné pro všechny strany konfliktu.

Vysoká smluvní strana a orgán mohou také souhlasit s přijetím a

použitím závazků vyplývajících z Dodatkového protokolu I k Ženevským

úmluvám na recipročním základě.



Čl.8



Revize a změny



1.



a) Kdykoli po vstupu této Úmluvy v platnost může každá vysoká smluvní

strana navrhnout změny k této Úmluvě nebo ke každému přiloženému

protokolu, kterým je vázána. Každý návrh změny bude oznámen depozitáři,

který jej sdělí všem vysokým smluvním stranám a vyžádá si jejich názor

na případné svolání konference, která by měla tento návrh projednat.

Jestliže většina, nejméně 18 vysokých smluvních stran, s tím bude

souhlasit, depozitář neprodleně svolá konferenci, na níž budou všechny

vysoké smluvní strany pozvány. Státy, které nejsou stranami této

Úmluvy, budou na konferenci přizvány jako pozorovatelé.



b) Tato konference může souhlasit se změnami, které budou přijaty a

které vstoupí v platnost stejným způsobem jako tato Úmluva a k ní

přiložené protokoly, s podmínkou, že změny v Úmluvě mohou být přijaty

pouze vysokými smluvními stranami a že změny k určitému přiloženému

protokolu mohou být přijaty pouze vysokými smluvními stranami, které

jsou vázány tímto protokolem.



2.



a) Kdykoli po vstupu této Úmluvy v platnost mohou vysoké smluvní strany

navrhnout dodatkové protokoly vztahující se k jiným kategoriím

konvenčních zbraní, jež nejsou zahrnuty v existujících protokolech.

Každý takový návrh na dodatkový protokol bude oznámen depozitáři, který

jej sdělí všem vysokým smluvním stranám v souladu s pododstavcem 1a)

tohoto článku. Jestliže většina, nejméně 18 vysokých smluvních stran,

bude souhlasit, pak depozitář neprodleně svolá konferenci, na kterou

budou přizvány všechny státy.



b) Tato konference, za plné účasti států zastoupených na konferenci,

může schválit dodatkové protokoly, které budou přijaty stejným způsobem

jako tato Úmluva, budou k ní připojeny a vstoupí v platnost tak, jak je

uvedeno v odstavcích 3 a 4 článku 5.



3.



a) Jestliže po uplynutí desetiletého období od vstupu této Úmluvy v

platnost nebude podle pododstavců 1a) a 2a) tohoto článku svolána žádná

konference, může každá vysoká smluvní strana požádat depozitáře o

svolání konference, na kterou by byly všechny vysoké smluvní strany

přizvány, aby prověřily rozsah a působení této Úmluvy a k ní

připojených protokolů a aby posoudily každý návrh na změny v této

Úmluvě nebo v existujících protokolech. Státy, které nejsou stranami

této Úmluvy, budou na konferenci přizvány jako pozorovatelé. Konference

může souhlasit se změnami, které budou přijaty a které vstoupí v

platnost v souladu s pododstavcem 1b) výše.



b) Na této konferenci může být posouzen také každý návrh na dodatkové

protokoly týkající se jiných kategorií konvenčních zbraní, které nejsou

zahrnuty v existujících přiložených protokolech. Všechny státy

zastoupené na konferenci se mohou plně účastnit tohoto posouzení.

Jakékoli dodatkové protokoly budou přijaty stejným způsobem jako tato

Úmluva, budou k ní přiloženy a vstoupí v platnost tak, jak je stanoveno

v odstavcích 3 a 4 článku 5 této Úmluvy.



c) Tato konference může zvážit, zda by měla být na žádost kterékoli

vysoké smluvní strany učiněna opatření ke svolání další konference v

případě, že po uplynutí podobného období, jak je uvedeno v pododstavci

3a) tohoto článku, nedošlo ke svolání žádné konference podle

pododstavce 1a) nebo 2a) tohoto článku.



Čl.9



Výpověď



1. Každá vysoká smluvní strana může vypovědět tuto Úmluvu nebo

kterýkoli k ní připojený protokol tím, že o tom uvědomí depozitáře.



2. Každé takové vypovězení nabude účinnosti po uplynutí jednoho roku od

doby, kdy depozitář obdrží notifikaci o vypovězení. Jestliže však po

vypršení tohoto roku se vysoká smluvní strana, která Úmluvu nebo

protokol vypověděla, ocitne v jedné ze situací uvedených v článku 1,

bude tato strana nadále vázána závazky z této Úmluvy a příslušných k ní

přiložených protokolů až do konce ozbrojeného konfliktu nebo okupace a

v každém případě až do ukončení operací spojených s konečným

propuštěním, repatriací či usazením osob, jež byly pod ochranou norem

mezinárodního práva použitelného v ozbrojeném konfliktu, a v případě

kteréhokoli přiloženého protokolu obsahujícího ustanovení týkající se

situací, v nichž jednotky nebo mise OSN vykonávají funkce k zachování

míru, pozorování nebo podobné funkce v dotyčné oblasti, až do ukončení

těchto funkcí.



3. Každá výpověď této Úmluvy bude považována za vypovězení vztahující

se rovněž na všechny přiložené protokoly, kterými je vypovídající

vysoká smluvní strana vázána.



4. Každá výpověď bude platit pouze pro vysokou smluvní stranu, která

oznámila výpověď.



5. Žádné vypovězení neovlivní závazky, které vypovídající vysoká

smluvní strana již sjednala, z důvodu ozbrojeného konfliktu, podle této

Úmluvy a k ní přiložených protokolů pro jakýkoli čin vykonaný předtím,

než výpověď nabyla účinnosti.



Čl.10



Depozitář



1. Depozitářem této Úmluvy a k ní přiložených protokolů bude generální

tajemník Organizace spojených národů.



2. Kromě svých obvyklých funkcí bude depozitář informovat všechny státy

o:



a) podpisech této Úmluvy podle článku 3;



b) uložení listin o ratifikaci, přijetí či schválení nebo přístupu k

této Úmluvě podle článku 4;



c) notifikacích souhlasu být vázán přiloženými protokoly podle článku

4;



d) datech, kdy tato Úmluva a k ní přiložené protokoly vstoupí v

platnost podle článku 5; a



e) notifikacích o vypovězení obdržených podle článku 9 a o datu jejich

platnosti.



Čl.11



Autentičnost textů



Originál této Úmluvy s přiloženými protokoly, z nichž arabský, čínský,

anglický, francouzský, ruský a španělský text mají stejnou platnost,

bude uložen u depozitáře, který předá ověřené kopie všem státům.



PROTOKOL O NEZJISTITELNÝCH STŘEPINÁCH



(Protokol I)



Je zakázáno používat jakékoli zbraně, jejichž primárním účinkem je

zranění střepinami, které jsou v lidském těle nezjistitelné

rentgenovými paprsky.



PROTOKOL O ZÁKAZU NEBO OMEZENÍ POUŽITÍ MIN, NÁSTRAH A JINÝCH PROSTŘEDKŮ



(Protokol II)



Čl.1



Materiální rozsah použití



Tento protokol se týká používání min na souši, nástrah a jiných

prostředků zde definovaných, včetně min kladených za účelem zabránění

přístupu do pobřežních pásem, vodních či říčních cest, ale netýká se

použití protilodních min na moři nebo na vnitrozemských vodních

cestách.



Čl.2



Definice



Pro účely tohoto protokolu:



1. "Mina" znamená veškerou munici umístěnou pod zemí, nad zemí nebo v

blízkosti země či jiného povrchu a zkonstruovanou tak, aby detonovala

či explodovala přítomností, blízkostí nebo kontaktem osoby či vozidla,

a "mina pro minování na dálku" znamená veškeré miny takto definované,

jež jsou dopravovány děly, raketami, minomety nebo podobnými prostředky

či shazovány z letadel.



2. "Nástraha" znamená jakýkoli prostředek či materiál, který je určen,

zkonstruován nebo uzpůsoben k zabití či poranění a který působí

neočekávaně při styku nebo přiblížení se osoby k zdánlivě neškodnému

předmětu nebo při provádění zdánlivě bezpečného úkonu.



3. "Jiné prostředky" znamenají ručně umístěnou munici a prostředky

určené k zabití, poranění či poškození, jež jsou aktivovány dálkovým

ovládáním či automaticky po uplynutí určité doby.



4. "Vojenský cíl" znamená, pokud jde o objekty, veškeré objekty, které

svou povahou, umístěním, účelem nebo užitím účinně přispívají k

vojenským akcím a jejichž úplné nebo částečné zničení, obsazení nebo

neutralizace, za okolností existujících v daném okamžiku, představuje

jednoznačnou vojenskou výhodu.



5. "Civilní objekty" jsou veškeré objekty, jež ne-jsou vojenskými cíli

definovanými v odstavci 4.



6. "Zaznamenávání" označuje fyzické, administrativní a technické úkony

zaměřené na získání veškerých dostupných informací umožňujících určení

polohy minových polí, min a nástrah za účelem registrace v oficiálních

záznamech.



Čl.3



Všeobecná omezení použití min, nástrah a jiných prostředků



1. Tento článek se týká:



a) min;



b) nástrah; a



c) jiných prostředků.



2. Za všech okolností je zakázáno používat zbraně, jichž se tento

článek týká, ať v útoku, obraně nebo při represáliích proti civilnímu

obyvatelstvu jako takovému či proti jednotlivým civilním osobám.



3. Je zakázáno nerozlišující použití zbraní, jichž se týká tento

článek. Nerozlišující použití je jakékoli umístění takových zbraní:



a) jež je mimo vojenského objektu nebo není proti vojenskému objektu

zaměřeno; nebo



b) které zahrnuje metodu či prostředky dopravy, jež nemohou být

zaměřeny na specifický vojenský cíl; nebo



c) u něhož lze očekávat, že způsobí náhodné ztráty na životech

civilních osob, jejich zranění, škody na civilních objektech nebo

kombinaci těchto ztrát a škod, jež by byly nadměrné z hlediska

očekávané konkrétní a přímé vojenské výhody.



4. Budou učiněna veškerá možná bezpečnostní opatření na ochranu

civilních osob před účinky zbraní, jichž se tento článek týká. Možná

bezpečnostní opatření jsou ta bezpečnostní opatření, jež jsou

proveditelná či prakticky možná se zřetelem na všechny okolnosti

existující v dané době, včetně humanitárních a vojenských ohledů.



Čl.4



Omezení použití jiných min, než jsou miny pro minování na dálku,

nástrahy a jiné prostředky v obydlených oblastech



1. Tento článek se týká:



a) jiných min, než jsou miny pro minování na dálku;



b) nástrah; a



c) jiných prostředků.



2. Je zakázáno používat zbraně, jichž se týká tento článek, ve velkých

městech, ve městech, vesnicích či jiných oblastech majících podobnou

koncentraci civilního obyvatelstva, v nichž neprobíhá boj mezi

pozemními silami ani bezprostředně nehrozí, pokud:



a) buď nejsou umístěny ve vojenském objektu nebo v jeho těsné

blízkosti, který patří druhé straně nebo je pod její kontrolou; nebo



b) nejsou učiněna opatření na ochranu civilních osob před jejich

účinky, například instalováním výstražných označení, rozestavením

hlídek, vylepením výstrah nebo postavením oplocení.



Čl.5



Omezení použití min pro minování na dálku



1. Použití min pro minování na dálku je zakázáno, pokud tyto miny

nejsou používány pouze v oblasti, jež je sama vojenským cílem nebo

která zahrnuje vojenské objekty, a pokud:



a) jejich rozmístění nelze přesně zaznamenat v souladu s článkem 7 1a);

nebo



b) není pro každou takovou minu použit účinný neutralizační

mechanismus, to jest samoaktivační mechanismus, který je určen k

zajištění miny nebo k jejímu samozničení, když se předpokládá, že mina

již nebude sloužit vojenskému účelu, pro který byla umístěna, nebo

dálkově ovládaný mechanismus, který je určen k zajištění nebo zničení

miny, když už mina neslouží vojenskému účelu, pro který byla použita.



2. Před každým dopravením či svržením min pro minování na dálku, jež

mohou postihnout civilní obyvatelstvo, bude dána včas účinná výstraha,

pokud to okolnosti dovolí.



Čl.6



Zákaz použití určitých nástrah



1. V souladu s pravidly mezinárodního práva použitelnými v ozbrojených

konfliktech a vztahujícími se na zradu a věrolomnost je za všech

okolností zakázáno používat:



a) všechny nástrahy ve formě zdánlivě neškodného přenosného předmětu,

který je zvláště určen a zkonstruován tak, aby obsahoval výbušný

materiál a detonoval, když dojde ke střetu s ním nebo přiblížení k

němu; nebo



b) nástrahy, které jsou jakkoli spojené s:



(i) mezinárodně uznávanými ochrannými emblémy, znaky či signály;



(ii) nemocnými, zraněnými nebo mrtvými osobami;



(iii) pohřebními nebo kremačními místy či hroby;



(iv) zdravotnickými zařízeními, zdravotnickým vybavením, zdravotnickými

zásilkami nebo zdravotnickou dopravou;



(v) dětskými hračkami či jinými přenosnými předměty nebo výrobky,

zvláště určenými pro stravování, zdraví, hygienu, ošacení či výchovu

dětí;



(vi) potravinami nebo nápoji;



(vii) kuchyňským nádobím nebo spotřebiči, pokud nejsou ve vojenských

zařízeních, postaveních či vojenských zásobovacích skladech;



(viii) předměty zjevně náboženského charakteru;



(ix) historickými památkami, uměleckými díly či místy konání

bohoslužeb, které představují kulturní nebo duchovní dědictví národů;



(x) zvířaty nebo zdechlinami.



2. Za všech okolností je zakázáno používat jakoukoli nástrahu, která je

určena k tomu, aby způsobila nadměrné poranění či zbytečné utrpení.



Čl.7



Zaznamenávání a zveřejňování polohy minových polí, min a nástrah



1. Strany konfliktu budou zaznamenávat polohu:



a) všech předem plánovaných minových polí, jež budou pokládat; a



b) všech oblastí, ve kterých v širokém měřítku a předem plánovitě

použily nástrah.



2. Strany budou usilovat o zajištění zaznamenání polohy všech ostatních

minových polí, min a nástrah, jež položily nebo umístily.



3. Veškeré tyto záznamy budou uchovávány stranami konfliktu, které

budou muset:



a) okamžitě po ukončení aktivního nepřátelství:



(i) učinit všechna nezbytná a vhodná opatření, včetně použití těchto

záznamů, na ochranu civilistů před účinky minových polí, min a nástrah;

a



(ii) v případech, kdy vojska ani jedné ze stran nejsou na území druhé

strany, poskytnout generálnímu tajemníkovi OSN a sobě navzájem veškeré

informace, které mají k dispozici, o poloze minových polí, min a

nástrah na území druhé strany; nebo



(iii) poté, kdy došlo k úplnému odsunu vojsk stran z území druhé

strany, dát druhé straně a generálnímu tajemníkovi OSN k dispozici

veškeré informace, které mají, o poloze minových polí, min a nástrah na

území druhé strany;



b) plní-li v jakékoli oblasti svou funkci jednotky nebo mise OSN, dát

orgánu zmíněnému v článku 8 k dispozici informace, jež jsou v tomto

článku požadovány;



c) kdykoli to bude možné, zajistit po vzájemné dohodě uvolnění

informací týkajících se minových polí, min a nástrah, zejména v

dohodách o ukončení nepřátelství.



Čl.8



Ochrana jednotek a misí OSN před účinky minových polí, min a nástrah



1. Plní-li jednotka nebo mise OSN funkci zachování míru, pozorovací či

jakékoli jiné funkce v dané oblasti, pak každá strana konfliktu,

bude-li o to požádána vedoucím jednotek nebo mise OSN v dané oblasti,

pokud to bude možné:



a) odstraní nebo zneškodní všechny miny nebo nástrahy v této oblasti;



b) učiní taková opatření, jež budou nutná na ochranu jednotek či mise

před účinky minových polí, min a nástrah při výkonu jejich povinností;

a



c) dá vedoucímu jednotky nebo mise OSN v této oblasti k dispozici

veškeré informace, jež tato strana má, o poloze minových polí, min nebo

nástrah v oblasti.



2. Působí-li v dané oblasti vyšetřující mise OSN, poskytne každá

dotyčná strana konfliktu této misi ochranu s výjimkou případů, kdy

vzhledem k velikosti takové mise nemůže adekvátně takovou ochranu

poskytnout. V tomto případě dá vedoucí mise k dispozici informace,

které má, o poloze minových polí, min a nástrah v oblasti.



Čl.9



Mezinárodní spolupráce při odstraňování minových polí, min a nástrah



Po skončení aktivního nepřátelství budou strany usilovat o dosažení

dohody jak mezi sebou, tak eventuálně s jinými státy a mezinárodními

organizacemi o poskytování informací, technické a materiální pomoci -

včetně, za vhodných okolností, společných operací nezbytných k

odstranění či jinému zneškodnění minových polí, min a nástrah

umístěných během konfliktu.



TECHNICKÁ PŘÍLOHA K PROTOKOLU O ZÁKAZU NEBO OMEZENÍ POUŽITÍ MIN,

NÁSTRAH A JINÝCH PROSTŘEDKŮ (PROTOKOL II)



Směrnice pro registraci



Kdykoli v souladu s tímto protokolem vyvstane závazek registrace polohy

minových polí, min a nástrah, bude nutno řídit se těmito směrnicemi.



1. Se zřetelem na předem plánovaná minová pole a rozsáhlé a předem

plánované použití nástrah:



a) by měly být vyhotoveny mapy, nákresy či jiné záznamy, a to tak, aby

znázorňovaly rozsah oblasti minových polí či nástrah; a



b) by měla být specifikována poloha oblasti minových polí či nástrah se

zřetelem na souřadnice jediného orientačního bodu a odhadované rozměry

oblasti obsahující miny a nástrahy ve vztahu k tomuto jedinému

orientačnímu bodu.



2. Se zřetelem na jiná minová pole, miny a nástrahy, jež byly položeny

či umístěny:



by měly být v maximální možné míře zaznamenány příslušné informace,

specifikované ve výše uvedeném odstavci 1, aby se umožnila identifikace

oblastí obsahujících minová pole, miny a nástrahy.



PROTOKOL O ZÁKAZU NEBO OMEZENÍ POUŽITÍ ZÁPALNÝCH ZBRANÍ



(Protokol III)



Čl.1



Definice



Pro účely tohoto protokolu:



1. "Zápalná zbraň" znamená jakoukoli zbraň nebo munici, která je v prvé

řadě zaměřena na zapálení objektů nebo způsobení popálenin osobám

působením ohně, tepla nebo kombinací ohně a tepla, které způsobuje

chemická reakce látky dopravené na cíl.



a) Zápalné zbraně mohou mít formu například plamenometů, fugasů,

nábojů, raket, granátů, min, bomb a jiných nosičů zápalných látek.



b) Zápalné zbraně nezahrnují:



(i) munici, jež může mít náhodný zápalný účinek, jako světlice,

hledače, kouřové nebo signální systémy;



(ii) munici určenou jako kombinaci průrazného, výbušného nebo

tříštivého účinku s dodatečným zápalným efektem, jako protipancéřové

střely, tříštivé náboje, výbušné bomby a podobnou munici s kombinovaným

účinkem, v nichž zápalný efekt není specificky určen k způsobení

popálenin osobám, ale která je používána proti vojenským cílům, jako

jsou obrněná vozidla, letadla a zařízení základen nebo bojové

prostředky.



2. "Koncentrace civilního obyvatelstva" znamená jakoukoli koncentraci

civilního obyvatelstva, ať je trvalá či dočasná, jak v obydlených

částech měst nebo v obydlených městech či vesnicích nebo v táborech či

kolonách uprchlíků nebo evakuovaných osob nebo skupinách kočovníků.



3. "Vojenský cíl" znamená, pokud jde o objekty, veškeré objekty, které

svou povahou, umístěním, účelem nebo použitím účinně přispívají k

vojenským akcím a jejichž úplné nebo částečné zničení, obsazení nebo

neutralizace, za okolností existujících v daném okamžiku, představuje

jednoznačnou vojenskou výhodu.



4. "Civilní objekty" jsou veškeré objekty, jež ne-jsou vojenskými cíli,

jak je definováno v odstavci 3.



5. "Možná bezpečnostní opatření" jsou ta bezpečnostní opatření, jež

jsou proveditelná či prakticky možná se zřetelem na všechny okolnosti

existující v danou dobu, včetně humanitárních a vojenských ohledů.



Čl.2



Ochrana civilního obyvatelstva a civilních objektů



1. Je zakázáno za všech okolností učinit civilní obyvatelstvo jako

takové, jednotlivé civilní osoby či civilní objekty předmětem útoku

zápalnými zbraněmi.



2. Je zakázáno za všech okolností učinit jakýkoli vojenský cíl ležící

uvnitř koncentrace civilního obyvatelstva předmětem útoku na dálku

dopravovaných zápalných zbraní.



3. Dále je zakázáno učinit jakýkoli vojenský cíl ležící uvnitř

koncentrace civilního obyvatelstva předmětem útoku pomocí jiných

zápalných zbraní, než jsou na dálku dopravované zápalné zbraně, s

výjimkou toho, kdy je tento vojenský cíl jasně oddělen od koncentrace

civilního obyvatelstva a kdy jsou učiněna veškerá možná bezpečnostní

opatření se zřetelem na omezení zápalných účinků na vojenský cíl a na

zamezení a v každém případě snížení náhodných ztrát životů civilních

osob, zranění civilních osob a škod na civilních objektech na minimum.



4. Je zakázáno učinit lesy nebo jiné druhy porostů předmětem útoků

zápalných zbraní s výjimkou toho, kdy jsou tyto přírodní prvky

využívány k ukrytí, skrytí či zamaskování bojových jednotek či jiných

vojenských cílů nebo jsou samy vojenským cílem.



DODATKOVÝ PROTOKOL



K ÚMLUVĚ O ZÁKAZU NEBO OMEZENÍ POUŽITÍ NĚKTERÝCH KONVENČNÍCH ZBRANÍ,

KTERÉ MOHOU ZPŮSOBOVAT NADMĚRNÉ UTRPENÍ NEBO MÍT NEROZLIŠUJÍCÍ ÚČINKY



ČLÁNEK 1



DODATKOVÝ PROTOKOL



Tento Protokol bude přiložen k Úmluvě o zákazu nebo omezení použití

některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení

nebo mít nerozlišující účinky ("Úmluva") jako Protokol IV:



"Protokol o oslepujících laserových zbraních



(Protokol IV)



Čl.1



Je zakázáno používat laserové zbraně specificky sestrojené tak, aby

jejich výlučným bojovým účinkem nebo jedním z bojových účinků bylo

způsobení trvalého oslepnutí nechráněného zraku, tj. nechráněných očí

nebo očí opatřených pomůckami korigujícími zrak. Vysoké smluvní strany

nebudou předávat takové zbraně žádnému státu nebo nestátnímu subjektu.



Čl.2



Při používání laserových systémů přijmou vysoké smluvní strany veškerá

vhodná předběžná opatření k zabránění způsobení trvalého oslepnutí

nechráněného zraku. Tato předběžná opatření budou zahrnovat výcvik

ozbrojených sil a další praktická opatření.



Čl.3



Oslepnutí, k němuž dojde v rámci náhodného nebo průvodního účinku při

legitimním vojenském použití laserových systémů, včetně laserových

systémů užívaných proti optickým zařízením, není součástí zákazu, na

který se vztahuje tento Protokol.



Čl.4



Pro potřeby tohoto Protokolu znamená "trvalé oslepnutí" nevyléčitelnou

a nenapravitelnou ztrátu zraku, způsobující vážnou poruchu bez naděje

na uzdravení. Vážná porucha znamená ostrost vidění menší než 20/200

Snellenů naměřených při použití obou očí."



ČLÁNEK 2



VSTUP V PLATNOST



Tento Protokol vstoupí v platnost tak, jak je to uvedeno v odstavcích 3

a 4 článku 5 Úmluvy.



PROTOKOL



O ZÁKAZU NEBO OMEZENÍ POUŽITÍ MIN, NÁSTRAH A JINÝCH PROSTŘEDKŮ VE ZNĚNÍ

ZE DNE 3. KVĚTNA 1996 (PROTOKOL II VE ZNĚNÍ ZE DNE 3. KVĚTNA 1996),

KTERÝ JE PŘÍLOHOU ÚMLUVY O ZÁKAZU NEBO OMEZENÍ POUŽITÍ NĚKTERÝCH

KONVENČNÍCH ZBRANÍ, KTERÉ MOHOU ZPŮSOBOVAT NADMĚRNÉ UTRPENÍ NEBO MÍT

NEROZLIŠUJÍCÍ ÚČINKY



ČLÁNEK 1



POZMĚNĚNÉ ZNĚNÍ PROTOKOLU



Protokol o zákazu nebo omezení použití min, nástrah a jiných prostředků

(Protokol II), který je přílohou Úmluvy o zákazu nebo omezení použití

některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení

nebo mít nerozlišující účinky ("Úmluva"), se tímto pozměňuje. Pozměněný

text Protokolu má následující znění:



"Protokol o zákazu nebo omezení použití min, nástrah a jiných

prostředků ve znění ze dne 3. května 1996



(Protokol II ve znění ze dne 3. května 1996)



Čl.1



Rozsah aplikace



1. Tento Protokol se vztahuje na použití min, nástrah a jiných zde

popsaných prostředků na souši, včetně min kladených za účelem zabránění

přístupu do pobřežních pásem a vodních cest nebo brodů, ale nevztahuje

se na použití protilodních min na moři nebo na vnitrozemských vodních

cestách.



2. Kromě situací uvedených v článku 1 této Úmluvy se tento Protokol

bude vztahovat i na situace uvedené ve společném článku 3 Ženevských

úmluv z 12. srpna 1949. Tento Protokol se nebude vztahovat na situace

vnitrostátních nepokojů a napětí, například na vzpoury, izolované a

sporadické násilné činy a jiné činy podobné povahy, které se nepovažují

za ozbrojené konflikty.



3. V případě ozbrojených konfliktů, které nejsou mezinárodní povahy a

které probíhají na území některé z vysokých smluvních stran, bude každá

strana konfliktu povinna uplatňovat zákazy a omezení podle tohoto

Protokolu.



4. Žádné z ustanovení tohoto Protokolu se nebude uplatňovat s cílem

ovlivnit svrchovanost státu nebo povinnost vlády všemi zákonnými

prostředky udržovat nebo znovu nastolit zákonnost a pořádek ve státu

nebo hájit národní jednotu a územní celistvost státu.



5. Žádné z ustanovení tohoto Protokolu se nebude uplatňovat s cílem

ospravedlnit přímé či nepřímé vměšování, a to z jakéhokoliv důvodu, do

ozbrojeného konfliktu nebo do vnitřních či vnějších záležitostí vysoké

smluvní strany na území, kde probíhá konflikt.



6. Aplikací ustanovení tohoto Protokolu na strany konfliktu nepatřící

mezi vysoké smluvní strany, jež přijaly tento Protokol, se přímo ani

nepřímo nemění právní postavení těchto stran či právní postavení

sporného území.



Čl.2



Definice



Pro účely tohoto Protokolu:



1. "Mina" označuje veškerou munici umístěnou pod zemí, na zemi nebo v

blízkosti země či jiného povrchu a zkonstruovanou tak, aby explodovala

přítomností, blízkostí nebo kontaktem osoby či vozidla.



2. "Mina pro minování na dálku" označuje minu, která není umísťována

přímo, ale je dopravována pomocí dělostřelectva, řízené střely, rakety,

minometu nebo podobnými prostředky či shazována z letadla. Miny

dopravované z pozemního zařízení vzdáleného méně než 500 metrů se

nepovažují za "miny pro minování na dálku", za předpokladu že jsou

použity v souladu s článkem 5 a navazujícími články tohoto Protokolu.



3. "Protipěchotní mina" označuje minu zkonstruovanou především tak, aby

explodovala přítomností, blízkostí nebo kontaktem osoby, a způsobující

zneschopnění, zranění nebo usmrcení osoby nebo osob.



4. "Nástraha" označuje jakýkoli prostředek či materiál, který je určen,

zkonstruován nebo uzpůsoben k tomu, aby usmrtil nebo způsobil zranění,

a který působí neočekávaně při styku nebo přiblížení osoby ke zdánlivě

neškodnému předmětu nebo při provádění zdánlivě bezpečného úkonu.



5. "Jiné prostředky" označuje ručně umístěnou munici a prostředky,

včetně improvizovaných výbušných prostředků, určené k tomu, aby

usmrtily nebo způsobily zranění či poškození, a aktivované ručně,

dálkovým ovládáním nebo automaticky po uplynutí určité lhůty.



6. "Vojenský cíl" označuje, pokud jde o objekty, veškeré objekty, které

svou povahou, umístěním, účelem nebo užitím účinně přispívají k

vojenským akcím a jejichž úplné nebo částečné zničení, obsazení nebo

neutralizace za okolností existujících v daném okamžiku představuje

jednoznačnou vojenskou výhodu.



7. "Civilní objekty" jsou veškeré objekty, které nejsou vojenskými cíli

definovanými v odstavci 6 tohoto článku.



8. "Minové pole" je určitý prostor, v němž jsou systematicky umístěny

miny, a "zaminovaný prostor" je prostor, který je nebezpečný vzhledem k

přítomnosti min. "Klamný zaminovaný prostor" znamená prostor bez min,

který má budit dojem minového pole. Termín "minové pole" označuje i

klamná minová pole.



9. "Zaznamenání" označuje fyzické, administrativní a technické úkony

určené k získání veškerých dostupných informací umožňujících určení

polohy minových polí, zaminovaných prostorů, nástrah a jiných

prostředků za účelem registrace v oficiálních záznamech.



10. "Samodestrukční mechanismus" označuje zabudovaný nebo připojený

automatický mechanismus, který zajistí zničení munice, do níž je

zabudován nebo k níž je připojen.



11. "Samoneutralizační mechanismus" označuje zabudovaný automatický

mechanismus, který uvede munici, do níž je zabudován, do nefunkčního

stavu.



12. "Samodezadjustace" označuje automatické uvedení munice do

nefunkčního stavu nevratnou eliminací (vyčerpáním) součástky, například

baterie, která je pro fungování munice nepostradatelná.



13. "Dálkové ovládání" označuje ovládání pomocí příkazů na dálku.



14. "Zařízení znemožňující manipulaci" označuje prostředek, který má

chránit minu a který je její součástí, je s ní spojen nebo je k ní

připojen nebo umístěn pod ní a který se aktivuje, když dojde k pokusu o

odstranění miny.



15. "Transfer" zahrnuje, kromě fyzického pohybu min při jejich dovozu

na území státu nebo vývozu z tohoto území, také postoupení vlastnických

práv k minám nebo kontroly nad nimi, ale nezahrnuje postoupení území,

kde jsou umístěny miny.



Čl.3



Všeobecná omezení použití min, nástrah a jiných prostředků



1. Tento článek se vztahuje na:



a) miny;



b) nástrahy; a



c) jiné prostředky.



2. Každá vysoká smluvní strana nebo strana konfliktu je v souladu s

ustanoveními tohoto Protokolu odpovědná za veškeré miny, nástrahy a

jiné prostředky, které použije, a zavazuje se je vyhledat, odstranit,

zničit nebo udržovat podle ustanovení článku 10 tohoto Protokolu.



3. Za všech okolností je zakázáno použít jakékoli miny, nástrahy nebo

jiné prostředky, které jsou svým určením nebo povahou zaměřeny na to,

aby způsobily nadměrné zranění či zbytečné utrpení.



4. Zbraně, na něž se vztahuje tento článek, budou důsledně v souladu s

normami a omezeními, které stanoví Technická příloha pro každou

jednotlivou kategorii.



5. Je zakázáno používat miny, nástrahy či jiné prostředky využívající

mechanismus nebo prostředek zvláště určený k tomu, aby způsobil

detonaci munice přítomností běžně dostupných minohledaček v důsledku

jejich magnetického nebo jiného bezdotykového působení během normálního

užití při úkonech souvisejících s detekcí.



6. Je zakázáno používat miny se samodezadjustačním mechanismem opatřené

zařízením znemožňujícím manipulaci určeným k tomu, aby zůstal funkční i

tehdy, když mina již funkční být přestane.



7. Za všech okolností je zakázáno zaměřovat zbraně, na něž se vztahuje

tento článek, proti civilnímu obyvatelstvu jako takovému nebo proti

jednotlivým civilním osobám nebo civilním objektům, a to jak při útoku,

tak i při obraně nebo za účelem represálií.



8. Je zakázáno nerozlišující použití zbraní, na něž se vztahuje tento

článek. Nerozlišující použití je jakékoli umístění těchto zbraní:



a) pokud nejsou umístěny ve vojenském cíli nebo proti vojenskému cíli

zaměřeny. Vzniknou-li pochybnosti, jestli objekt obvykle určený pro

civilní účely, například místo konání bohoslužeb, dům nebo jiné obydlí

nebo škola, je užíván tak, aby účinně přispíval k vojenským akcím, bude

se předpokládat, že objekt tímto způsobem užíván není;



b) pokud používaný způsob nebo prostředky dopravení znemožňují jejich

zaměření na určitý vojenský cíl; nebo



c) lze-li předpokládat, že tyto zbraně způsobí náhodné ztráty na

životech civilních osob, zranění civilních osob, škody na civilních

objektech nebo kombinaci těchto ztrát a škod, jež by byly nadměrné v

poměru k očekávané konkrétní a přímé vojenské výhodě.



9. Několik zřetelně od sebe oddělených a rozdílných vojenských cílů,

které se nacházejí ve městě, vesnici nebo v jiném prostoru s obdobnou

koncentrací civilních osob nebo civilních objektů, nebude považováno za

jediný vojenský cíl.



10. Budou přijata veškerá možná opatření na ochranu civilních osob před

účinky zbraní, na něž se vztahuje tento článek. Možná opatření jsou

taková opatření, která jsou proveditelná nebo prakticky možná vzhledem

ke všem okolnostem existujícím v daném okamžiku, a to včetně

humanitárních a vojenských zřetelů. Mezi tyto okolnosti patří mimo

jiné:



a) krátkodobý a dlouhodobý účinek min na místní civilní obyvatelstvo po

dobu existence minového pole;



b) možná opatření na ochranu civilních osob (například oplocení,

označení, výstraha a monitorování);



c) dostupnost a proveditelnost alternativních řešení; a



d) krátkodobé a dlouhodobé vojenské požadavky na minové pole.



11. Před umístěním min, nástrah a jiných prostředků, které by mohly

postihnout civilní obyvatelstvo, bude dána účinná včasná výstraha, s

výjimkou případů, kdy to okolnosti neumožňují.



Čl.4



Omezení použití protipěchotních min



Je zakázáno používat protipěchotní miny, které nelze detekovat podle

specifikace v odstavci 2 Technické přílohy.



Čl.5



Omezení použití protipěchotních min jiných než miny pro minování na

dálku



1. Tento článek se vztahuje na protipěchotní miny jiné než miny pro

minování na dálku.



2. Je zakázáno používat zbraně, jichž se týká tento článek, pokud

nevyhovují ustanovením Technické přílohy o samodestrukci a

samodezadjustaci, s výjimkou případů, kdy:



a) tyto zbraně jsou umístěny v ohraničeném prostoru monitorovaném

vojenským personálem a chráněném oplocením nebo jinými prostředky s

cílem účinně zamezit přístupu civilních osob do tohoto prostoru.

Označení musí být zřetelné a trvanlivé a musí být viditelné alespoň pro

osobu, která hodlá vstoupit do ohraničeného prostoru; a



b) tyto zbraně jsou odstraněny před opuštěním prostoru, s výjimkou

případů, kdy se prostor postoupí ozbrojeným silám jiného státu, které

přebírají odpovědnost za údržbu obranných zařízení požadovaných tímto

článkem a za následné odstranění těchto zbraní.



3. Strana konfliktu se nadále zbavuje povinnosti dodržovat ustanovení

pododstavců 2a) a 2b) tohoto článku pouze v případě, kdy dodržování

těchto ustanovení není možné z důvodu nedobrovolné ztráty kontroly nad

prostorem v důsledku nepřátelské vojenské akce, a to i v situaci, kdy

jejich dodržování znemožňuje přímá nepřátelská vojenská akce. Pokud

tato strana znovu získá kontrolu nad prostorem, bude opět dodržovat

ustanovení pododstavců 2a) a 2b) tohoto článku.



4. Pokud ozbrojené síly strany konfliktu získají kontrolu nad

prostorem, ve kterém byly umístěny zbraně, na něž se vztahuje tento

článek, budou tyto ozbrojené síly v nejvyšší možné míře udržovat a v

případě potřeby i zavádět ochranná opatření požadovaná tímto článkem až

do doby, kdy budou tyto zbraně odstraněny.



5. Budou přijata veškerá možná opatření s cílem zabránit nepovolenému

odstranění, znetvoření, zničení nebo zatajení prostředku, systému nebo

materiálu použitého k vyznačení obvodu ohraničeného prostoru.



6. Zbraně, na něž se vztahuje tento článek, které vystřelují úlomky v

horizontálním oblouku méně než 90 stupňů a které jsou umístěny na zemi

nebo nad zemí, lze používat bez přijetí opatření uvedených v

pododstavci 2a) tohoto článku po dobu nejdéle 72 hodin, pokud:



a) se nacházejí v bezprostřední blízkosti vojenské jednotky, která je

umístila; a



b) prostor monitoruje vojenský personál s cílem účinně bránit přístupu

civilních osob.



Čl.6



Omezení použití min pro minování na dálku



1. Je zakázáno používat miny pro minování na dálku s výjimkou případů,

kdy jsou zaznamenány v souladu s pododstavcem 1b) Technické přílohy.



2. Je zakázáno používat protipěchotní miny pro minování na dálku, které

nevyhovují ustanovením Technické přílohy o samodestrukci a

samodezadjustaci.



3. Je zakázáno používat miny pro minování na dálku jiné než

protipěchotní miny, s výjimkou případů, kdy jsou vybaveny buď účinným

samodestrukčním, nebo samoneutralizačním mechanismem a mají záložní

dezadjustační mechanismus, jehož účelem je, aby mina přestala fungovat

jako mina, když již neslouží vojenskému účelu, pro nějž byla položena.



4. Před každým dopravením nebo svržením min pro minování na dálku,

které mohou zasáhnout civilní obyvatelstvo, bude dána včas účinná

výstraha, s výjimkou případů, kdy to okolnosti neumožňují.



Čl.7



Zákaz používání nástrah a jiných prostředků



1. Aniž by tím byla dotčena pravidla mezinárodního práva vztahující se

na podvod a zradu, je za všech okolností zakázáno používat nástrahy a

jiné prostředky, které jsou jakýmkoliv způsobem spojovány nebo uváděny

do souvislosti s:



a) mezinárodně uznávanými ochrannými emblémy, značkami nebo signály;



b) nemocnými, zraněnými nebo mrtvými osobami;



c) místy určenými pro pohřby či kremace nebo s hroby;



d) zdravotnickými zařízeními, zdravotnickým vybavením, zdravotnickými

potřebami nebo zdravotnickými dopravními prostředky;



e) dětskými hračkami či jinými přenosnými předměty nebo výrobky

speciálně určenými pro stravování, zdraví, hygienu, ošacení nebo

výchovu dětí;



f) potravinami nebo nápoji;



g) kuchyňským nádobím nebo spotřebiči, pokud nejsou umístěny ve

vojenských zařízeních, vojenských postaveních nebo ve vojenských

zásobovacích skladech;



h) předměty zjevně náboženské povahy;



i) historickými památkami, uměleckými díly či místy konání bohoslužeb,

která představují duchovní dědictví národů; nebo



j) zvířaty či zdechlinami.



2. Je zakázáno používat nástrahy nebo jiné prostředky mající podobu

zdánlivě neškodných přenosných předmětů, které jsou speciálně určeny a

zkonstruovány k tomu, aby obsahovaly trhavinu.



3. Aniž by tím byla dotčena ustanovení článku 3, je zakázáno používat

zbraně, na něž se vztahuje tento článek, ve městě, vesnici nebo v jiném

prostoru s obdobnou koncentrací civilních osob, v němž neprobíhá nebo

zřejmě nehrozí střet mezi pozemními silami, s výjimkou případů, kdy:



a) jsou tyto zbraně umístěny ve vojenském cíli nebo v jeho těsné

blízkosti; anebo



b) byla přijata opatření na ochranu civilních osob proti jejich

účinkům, např. rozmístěním hlídek, vyhlášením varování nebo oplocením.



Čl.8



Transfery



1. S cílem napomoci dosažení cílů tohoto Protokolu se každá vysoká

smluvní strana:



a) zavazuje neprovádět transfer jakýchkoli min, jejichž použití tento

Protokol zakazuje;



b) zavazuje neprovádět transfer jakýchkoli min příjemci jinému, než je

stát nebo státní orgán oprávněný přijímat takové transfery;



c) zavazuje uplatňovat omezení při transferu jakékoli miny, jejíž

použití tento Protokol zakazuje. Každá vysoká smluvní strana se zejména

zavazuje neprovádět transfer jakýchkoli protipěchotních min do států,

které nejsou vázány tímto Protokolem, s výjimkou případů, kdy je

přijímající stát ochoten aplikovat tento Protokol; a



d) zavazuje zajistit, aby transfery podle tohoto článku byly ze strany

předávajícího i přijímajícího státu prováděny v plném souladu s

příslušnými ustanoveními tohoto Protokolu a s platnými normami

mezinárodního humanitárního práva.



2. Prohlásí-li vysoká smluvní strana, že odkládá plnění specifických

ustanovení o použití určitých min obsažených v Technické příloze, platí

pro tyto miny i nadále pododstavec 1a) tohoto článku.



3. Všechny vysoké smluvní strany se až do oka-mžiku vstupu tohoto

Protokolu v platnost zdrží jednání, které by bylo neslučitelné s

pododstavcem 1a) tohoto článku.



Čl.9



Zaznamenání a použití informací o minových polích, zaminovaných

prostorech, minách, nástrahách a jiných prostředcích



1. Veškeré informace týkající se minových polí, zaminovaných prostorů,

min, nástrah a jiných prostředků budou zaznamenány v souladu s

ustanoveními Technické přílohy.



2. Všechny takové záznamy budou uchovávány stranami konfliktu, které po

skončení aktivních nepřátelských akcí neprodleně přijmou veškerá

potřebná a vhodná opatření, včetně užití těchto informací, na ochranu

civilních osob v oblasti, kterou kontrolují, proti účinkům minových

polí, zaminovaných prostorů, min, nástrah a jiných prostředků.



Zároveň dají k dispozici druhé straně nebo stranám konfliktu a

generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů veškeré informace,

které mají o minových polích, zaminovaných prostorech, minách,

nástrahách a jiných prostředcích, jež položily v oblastech, které již

nekontrolují; nicméně platí, a to pod podmínkou reciprocity, že pokud

se ozbrojené síly strany konfliktu nacházejí na území znepřátelené

strany, může kterákoli ze stran zadržet tyto informace a odepřít je

generálnímu tajemníkovi a druhé straně v takovém rozsahu, v jakém si

zadržení těchto informací vyžádají bezpečnostní zájmy, a to do doby,

kdy se žádná ze stran nebude zdržovat na území druhé strany. V takovém

případě budou zadržené informace uvolněny, jakmile to umožní

bezpečnostní zájmy. Je-li to možné, budou strany konfliktu po vzájemné

dohodě usilovat o to, aby tyto informace mohly být uvolněny v co

nejkratší lhůtě způsobem slučitelným s bezpečnostními zájmy každé

strany.



3. Tímto článkem nejsou dotčena ustanovení článků 10 a 12 tohoto

Protokolu.



Čl.10



Odstraňování minových polí, min, nástrah a jiných prostředků a

mezinárodní spolupráce



1. Po ukončení aktivních nepřátelských akcí bude neprodleně provedeno

vyhledání, odstranění, zničení nebo udržování veškerých minových polí,

zaminovaných prostorů, min, nástrah a jiných prostředků podle článku 3

a odstavce 2 článku 5 tohoto Protokolu.



2. Vysoké smluvní strany a strany konfliktu mají tuto odpovědnost ve

vztahu k minovým polím, zaminovaným prostorům, minám, nástrahám a jiným

prostředkům v oblastech, které kontrolují.



3. Co se týče minových polí, zaminovaných prostorů, min, nástrah a

jiných prostředků, které strana položila v oblasti, kterou již

nekontroluje, poskytne tato strana straně, která tuto oblast kontroluje

podle odstavce 2 tohoto článku, technickou a materiální pomoc potřebnou

k plnění této odpovědnosti v takovém rozsahu, v jakém to tato strana

umožní.



4. Kdykoliv je to zapotřebí, budou strany usilovat o dosažení dohody

mezi sebou a podle potřeby i s jinými státy a mezinárodními

organizacemi o poskytování technické a materiální pomoci, za vhodných

okolností i o provádění společných operací potřebných k plnění těchto

povinností.



Čl.11



Technická spolupráce a pomoc



1. Každá vysoká smluvní strana se zavazuje umožnit co nejširší výměnu

vybavení, materiálu a vědecko-technických informací souvisejících s

prováděním tohoto Protokolu i prostředků sloužících k odminování a bude

oprávněna se této výměny účastnit.



2. Každá vysoká smluvní strana se zavazuje poskytovat informace do

databáze (registru) týkající se odminování, vytvořené v systému

Organizace spojených národů, a to zvláště informace o různých

prostředcích a technikách odminování a seznamy odborníků, odborných

institucí nebo národních kontaktních míst pro odminování.



3. Každá vysoká smluvní strana, která je schopna tak učinit, bude

pomáhat při odminování prostřednictvím systému Organizace spojených

národů, jiných mezinárodních orgánů či na bilaterálním základě nebo

přispěje do Dobrovolného svěřenského fondu Organizace spojených národů

pro pomoc při odminování.



4. Vysoké smluvní strany mohou předkládat žádosti o pomoc doložené

příslušnými informacemi Organizaci spojených národů nebo jiným

příslušným orgánům nebo jiným státům. Tyto žádosti lze předkládat

generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, který je předá

všem vysokým smluvním stranám a příslušným mezinárodním organizacím.



5. V případě žádostí předložených Organizaci spojených národů může

generální tajemník Organizace spojených národů v rámci prostředků,

které jsou generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů k

dispozici, podniknout příslušné kroky k posouzení situace a, ve

spolupráci s žádající vysokou smluvní stranou, určit vhodný způsob

poskytování pomoci při odminování nebo při plnění ustanovení Protokolu.

Generální tajemník může dále podat vysokým smluvním stranám zprávu o

posouzení situace a o typu a rozsahu požadované pomoci.



6. Aniž by tím byla dotčena ustanovení ústavy nebo jiné právní

předpisy, vysoké smluvní strany se zavazují spolupracovat a předávat si

technické vybavení s cílem umožnit realizaci příslušných ustanovení a

omezení stanovených tímto Protokolem.



7. Je-li to potřebné a možné, je každá vysoká smluvní strana oprávněna

ve vhodných případech žádat a obdržet od jiné vysoké smluvní strany

technickou pomoc v souvislosti s určitou speciální technikou jinou než

zbrojní technika, aby se tak zkrátila doba odkladu stanovená Technickou

přílohou.



Čl.12



Ochrana před účinky minových polí, zaminovaných prostorů, min, nástrah

a jiných prostředků



1. Aplikace



a) S výjimkou sil a misí uvedených v pododstavci 2a) (i) tohoto článku

se tento článek vztahuje pouze na mise působící v oblasti se souhlasem

té vysoké smluvní strany, na jejímž území jsou úkoly plněny.



b) Aplikací ustanovení tohoto článku na ty strany konfliktu, které

nejsou vysokými smluvními stranami, se přímo ani nepřímo nemění jejich

právní status nebo právní status sporného území.



c) Ustanoveními tohoto článku nebude dotčeno stávající mezinárodní

humanitární právo nebo jiné platné mezinárodní dokumenty nebo

rozhodnutí Rady bezpečnosti Organizace spojených národů stanovící vyšší

úroveň ochrany pro personál působící v souladu s tímto článkem.



2. Mírové a některé jiné jednotky a mise



a) Tento odstavec se vztahuje na:



(i) jednotky či mise Organizace spojených národů plnící mírové,

pozorovací nebo podobné úkoly v jakékoli oblasti v souladu s Chartou

OSN; a



(ii) mise ustavené podle Hlavy VIII Charty OSN a působící v oblasti

konfliktu.



b) Každá vysoká smluvní strana nebo strana konfliktu na požádání

vedoucího jednotky nebo mise, na niž se vztahuje tento odstavec:



(i) v rámci svých možností přijme opatření nezbytná pro ochranu

jednotky nebo mise před účinky min, nástrah a jiných prostředků v

oblasti, kterou kontroluje;



(ii) je-li to nezbytné pro účinnou ochranu tohoto personálu, v rámci

svých možností odstraní nebo zneškodní veškeré miny, nástrahy a jiné

prostředky v této oblasti; a



(iii) informuje vedoucího jednotky nebo mise o poloze všech známých

minových polí, zaminovaných prostorů, min, nástrah a jiných prostředků

v oblasti, v níž jednotka nebo mise působí, a v rámci možností dá

vedoucímu jednotky nebo mise k dispozici veškeré informace, které drží

v souvislosti s minovými poli, zaminovanými prostory, minami,

nástrahami a jinými prostředky.



3. Humanitární mise a mise na shromažďování informací pro systém

Organizace spojených národů



a) Tento odstavec se vztahuje na humanitární mise a mise na

shromažďování informací pro systém Organizace spojených národů.



b) Na žádost vedoucího mise, na niž se vztahuje tento článek, každá

vysoká smluvní strana nebo strana konfliktu:



(i) provede opatření na ochranu personálu mise podle ustanovení

pododstavce 2b) (i) tohoto článku; a



(ii) pokud je přístup na místo nebo průjezd místem, které kontroluje,

nezbytný pro plnění úkolů mise a aby byl personálu mise zajištěn

bezpečný přístup na toto místo nebo průjezd tímto místem:



(aa) s výjimkou případů, kdy tomu brání probíhající nepřátelské akce,

informuje vedoucího mise o bezpečné trase, jsou-li takové informace k

dispozici, nebo



(bb) neposkytne-li informaci o bezpečné trase podle pododstavce (aa),

podle potřeby a v rámci možností zřídí průchod v minových polích.



4. Mise Mezinárodního výboru Červeného kříže



a) Tento odstavec se vztahuje na mise Mezinárodního výboru Červeného

kříže působící se souhlasem hostitelského státu nebo hostitelských

států podle ustanovení Ženevských úmluv z 12. srpna 1949 a v přiměřeném

rozsahu i podle ustanovení dodatkových protokolů k těmto úmluvám.



b) Na žádost vedoucího mise, na niž se vztahuje tento odstavec, každá

smluvní strana nebo strana konfliktu:



(i) přijme opatření na ochranu personálu mise uvedená v pododstavci 2b)

(i) tohoto článku; a



(ii) přijme opatření uvedená v pododstavci 3b) (ii) tohoto článku.



5. Jiné humanitární mise a vyšetřovací mise



a) Pokud se na ně nevztahují odstavce 2, 3 a 4 tohoto článku, používá

se tento odstavec pro následující mise v období, kdy působí v oblasti

konfliktu nebo pomáhají obětem konfliktu:



(i) humanitární mise národních společností Červeného kříže nebo

Červeného půlměsíce nebo jejich Mezinárodní federace;



(ii) mise nestranné humanitární organizace, včetně nestranných

humanitárních misí provádějících odminování; a



(iii) vyšetřovací mise ustavené podle ustanovení Ženevských úmluv z 12.

srpna 1949 a v přiměřeném rozsahu i dodatkových protokolů k těmto

úmluvám.



b) Pokud je to možné, každá vysoká smluvní strana nebo strana konfliktu

na žádost vedoucího mise, na niž se vztahuje tento odstavec:



(i) přijme opatření na ochranu personálu mise uvedená v pododstavci 2b)

(i) tohoto článku; a



(ii) přijme opatření uvedená v pododstavci 3b) (ii) tohoto článku.



6. Ochrana důvěrných informací S veškerými důvěrnými informacemi

poskytovanými podle tohoto článku bude příjemce důsledně nakládat s

ohledem na jejich důvěrný charakter a neposkytne je subjektům stojícím

mimo dotčenou jednotku nebo misi bez výslovného svolení původce

informace.



7. Respektování právních předpisů

Aniž by tím byly dotčeny jeho možné výsady a imunity nebo služební

povinnosti, personál náležející k jednotkám nebo misím uvedeným v tomto

článku:



a) bude respektovat právní předpisy hostitelského státu; a



b) zdrží se jednání nebo činností neslučitelných s nestrannou a

mezinárodní povahou svých úkolů.



Čl.13



Konzultace vysokých smluvních stran



1. Vysoké smluvní strany se zavazují ke konzultacím a vzájemné

spolupráci ve všech otázkách souvisejících s prováděním tohoto

Protokolu. Za tímto účelem se bude každoročně konat konference vysokých

smluvních stran.



2. Účast na těchto výročních konferencích bude upravena schváleným

jednacím řádem.



3. Konference se bude zabývat:



a) kontrolou provádění a právního statusu tohoto Protokolu;



b) projednáváním záležitostí vyplývajících ze zpráv vysokých smluvních

stran podle odstavce 4 tohoto článku;



c) přípravou na revizní konference; a



d) projednáváním vývoje technologií na ochranu civilních osob proti

nerozlišujícímu účinku min.



4. Vysoké smluvní strany poskytnou výroční zprávy depozitáři, který je

před konferencí předá všem vysokým smluvním stranám. Zprávy se budou

zabývat kteroukoli z následujících otázek:



a) šíření informací o tomto Protokolu mezi svými ozbrojenými silami a

civilním obyvatelstvem;



b) programy pro odminování a rehabilitaci;



c) kroky, které učinily ke splnění technických požadavků tohoto

Protokolu, a související informace;



d) právní normy související s tímto Protokolem;



e) opatření přijatá v souvislosti s mezinárodní výměnou technických

informací, mezinárodní spoluprací při odminování a s technickou

spoluprací a pomocí; a



f) jiné související otázky.



5. Náklady na konferenci vysokých smluvních stran ponesou vysoké

smluvní strany a nečlenské státy, které se zúčastní konference, podle

příslušně upravené stupnice OSN.



Čl.14



Dodržování



1. Každá vysoká smluvní strana učiní veškeré potřebné kroky, včetně

legislativních a jiných opatření, s cílem předejít nebo potlačit

porušování tohoto Protokolu ze strany osob nebo na území, na něž se

vztahuje její jurisdikce nebo kontrola.



2. Mezi opatření uvedená v odstavci 1 tohoto článku patří vhodná

opatření pro uzákonění trestních sankcí pro osoby, které v souvislosti

s ozbrojeným konfliktem a v rozporu s ustanoveními tohoto Protokolu

úmyslně způsobí smrt nebo těžkou újmu na zdraví civilním osobám, a pro

stíhání těchto osob.



3. Každá vysoká smluvní strana bude rovněž vyžadovat, aby její

ozbrojené síly vydaly příslušné rozkazy a směrnice a aby se personálu

ozbrojených sil dostalo přípravy přiměřené jeho povinnostem a

odpovědnosti podle ustanovení tohoto Protokolu.



4. Vysoké smluvní strany se zavazují navzájem konzultovat a

spolupracovat na bilaterálním základě, prostřednictvím generálního

tajemníka OSN nebo jiného vhodného mezinárodního mechanismu s cílem

řešit jakékoliv problémy, které by mohly vzniknout v souvislosti s

výkladem a prováděním ustanovení tohoto Protokolu.



TECHNICKÁ PŘÍLOHA



1. Záznamy



a) Záznamy o umístění min jiných než min pro minování na dálku,

minových polí, zaminovaných prostorů, nástrah a jiných prostředků budou

prováděny v souladu s následujícími ustanoveními:



(i) poloha minových polí, zaminovaných prostorů a prostorů obsahujících

nástrahy a jiné prostředky bude přesně označena v poměru k souřadnicím

alespoň dvou orientačních bodů a přibližné rozměry prostoru

obsahujícího tyto zbraně budou označeny v poměru k těmto orientačním

bodům;



(ii) mapy, nákresy a jiné záznamy budou vyhotoveny tak, aby označovaly

umístění minových polí, zaminovaných prostorů, nástrah a jiných

prostředků v poměru k orientačním bodům, a v těchto záznamech budou

rovněž označeny jejich obvod a rozloha; a



(iii) pro účely vyhledávání a odstranění min, nástrah a jiných

prostředků budou mapy, nákresy či jiné záznamy obsahovat úplné

informace o jejich typu, počtu, způsobu umístění, typu a životnosti

rozbušky, datu a hodině umístění, prostředku znemožňujícím manipulaci

(pokud je použit) a jiné související informace o všech zbraních tohoto

typu, které byly umístěny. Kde je to možné, bude v záznamu o minovém

poli uvedena přesná poloha každé miny, s výjimkou minových polí

kladených v řadách, kde postačí udat polohu řady. U každé jednotlivě

umístěné nástrahy bude zaznamenána přesná poloha a princip činnosti

(postup konstrukce).



b) Přibližná poloha a rozloha umístění min pro minování na dálku se

určí pomocí souřadnic orientačních bodů (obvykle bodů v rozích

prostoru) a při nejbližší příležitosti bude ověřena a pokud možno

vyznačena na zemi. Dále se zaznamenávají celkový počet a typ umístěných

min, datum a hodina umístění a lhůty pro samodestrukci.



c) Kopie záznamů budou v držení takové úrovně velení, která bude

schopna pokud možno zajistit jejich bezpečnost.



d) Použití min vyrobených po vstupu tohoto Protokolu v platnost je

zakázáno, pokud na nich nejsou v angličtině a v příslušném národním

jazyce uvedeny následující informace:



(i) název země původu;



(ii) měsíc a rok výroby; a



(iii) výrobní číslo nebo číslo série.

Toto označení musí být maximálně viditelné, čitelné, trvanlivé a odolné

vůči povětrnostním vlivům.



2. Specifikace pro detekovatelnost min



a) Pokud jde o protipěchotní miny vyrobené po 1. lednu 1997, bude do

těchto min zabudován materiál nebo prostředek umožňující detekci miny

běžně dostupným technickým detekčním zařízením a dávající zpětný signál

odpovídající signálu, který dává 8 nebo více gramů železa koherentní

hmoty.



b) Pokud jde o protipěchotní miny vyrobené před 1. lednem 1997, tyto

miny budou mít zabudovaný nebo před umístěním připojený materiál nebo

prostředek umožňující detekci miny běžně dostupným technickým detekčním

zařízením a dávající zpětný signál odpovídající signálu, který dává 8

nebo více gramů železa koherentní hmoty, a to tak, aby tento materiál

nebo prostředek nebylo možné snadno odstranit.



c) Pokud vysoká smluvní strana rozhodne, že není schopna okamžitě

splnit pododstavec b), může při notifikaci zájmu být vázána tímto

Protokolem prohlásit, že odkládá plnění pododstavce b) na dobu ne delší

než 9 let od vstupu tohoto Protokolu v platnost. Do té doby pokud možno

omezí používání protipěchotních min, které nejsou v souladu s tímto

pododstavcem.



3. Specifikace pro samodestrukci a samodezadjustaci



a) Veškeré protipěchotní miny pro minování na dálku budou určeny a

konstruovány k tomu, aby počet min, u nichž k samodestrukci nedojde do

30 dnů od umístění, nepřesáhl 10 % celkového počtu adjustovaných min a

aby každá mina obsahovala záložní samodezadjustační zařízení, které v

kombinaci se samodestrukčním mechanismem způsobí, že do 120 dnů od

umístění nebude fungovat jako mina více než jedna z jednoho tisíce

adjustovaných min.



b) Veškeré protipěchotní miny neurčené pro minování na dálku, které

byly použity mimo vyznačené prostory podle článku 5 tohoto Protokolu,

budou vyhovovat požadavkům na samodestrukci a samodezadjustaci uvedeným

v pododstavci a).



c) Pokud vysoká smluvní strana rozhodne, že není schopna okamžitě plnit

pododstavec a) nebo b), může při notifikaci zájmu být vázána tímto

Protokolem prohlásit, že v případě min vyrobených před vstupem tohoto

Protokolu v platnost odkládá plnění pododstavce a) nebo b) na dobu ne

delší než 9 let od vstupu tohoto Protokolu v platnost. Během této

prodloužené lhůty vysoká smluvní strana:



(i) bude usilovat o co největší omezení používání protipěchotních min,

které nejsou v souladu s těmito pododstavci; a



(ii) v případě protipěchotních min pro minování na dálku splní buď

požadavky na samodestrukci, nebo požadavky na samodezadjustaci a v

případě ostatních protipěchotních min splní alespoň požadavky na

samodezadjustaci.



4. Mezinárodní symboly pro minová pole a zaminované prostory K označení

minových polí a zaminovaných prostorů se budou používat symboly

odpovídající příkladu v příloze a následujícím specifikacím, přičemž

účelem je zajistit, aby minová pole a zaminované prostory byly pro

civilní obyvatelstvo viditelné a rozeznatelné:



a) velikost a tvar: trojúhelník nebo čtverec, v případě trojúhelníku

jsou rozměry nejméně 28 centimetrů (11 palců) na 20 centimetrů (7,9

palce) a v případě čtverce je délka strany nejméně 15 centimetrů (6

palců);



b) barva: červená nebo oranžová se žlutým reflexním okrajem;



c) symbol: symbol vyobrazený v příloze nebo obdobný symbol, přičemž v

místě použití musí být jednoznačně vnímán jako označení nebezpečného

prostoru;



d) jazyk: označení by mělo obsahovat slovo "miny" v jednom ze šesti

úředních jazyků Úmluvy (arabština, čínština, angličtina, francouzština,

ruština a španělština) a v jazyce nebo jazycích nejběžněji užívaných v

místě; a



e) rozmístění: označení by měla být umístěna kolem minového pole nebo

zaminovaného prostoru v takové vzdálenosti, aby byla viditelná pro

každou civilní osobu, která se k prostoru přiblíží.".



Příloha: Výstražná značka pro zaminované prostory.



ČLÁNEK 2



VSTUP V PLATNOST



Tento pozměněný Protokol vstoupí v platnost podle ustanovení odstavce

1b) článku 8 Úmluvy.



PROTOKOL O VÝBUŠNÝCH ZBYTCÍCH VÁLKY



(Protokol V)



Vysoké smluvní strany,



uznávajíce vážné postkonfliktní humanitární problémy způsobené

výbušnými zbytky války,



vědomy si potřeby uzavřít Protokol o postkonfliktních nápravných

opatřeních obecné povahy za účelem minimalizace rizik a účinků

výbušných zbytků války,



a ochotny přijmout obecná preventivní opatření dobrovolným uplatňováním

nejlepších postupů specifikovaných v technické příloze za účelem

zlepšení spolehlivosti munice, a tudíž minimalizování výskytu výbušných

zbytků války,



se dohodly na následujícím:



Článek 1



Všeobecná ustanovení a rozsah použití



1. Vysoké smluvní strany souhlasí, že v souladu s Chartou OSN a

pravidly mezinárodního práva ozbrojených konfliktů, která se na ně

vztahují, dodrží závazky specifikované v tomto Protokolu, aby

minimalizovaly rizika a účinky výbušných zbytků války v

postkonfliktních situacích, a to jak jednotlivě, tak ve spolupráci s

dalšími vysokými smluvními stranami.



2. Tento Protokol se vztahuje na výbušné zbytky války nacházející se na

suchozemské části území vysokých smluvních stran, včetně jejich

vnitřních vod.



3. Tento Protokol se vztahuje na situace vyplývající z konfliktů

uvedených v článku 1, odstavcích 1 až 6 Úmluvy ve znění ze dne 21.

prosince 2001.



4. Články 3, 4, 5 a 8 tohoto Protokolu se vztahují na výbušné zbytky

války jiné než existující výbušné zbytky války, jak jsou definovány v

článku 2, odstavci 5 tohoto Protokolu.



Článek 2



Definice



Pro účely tohoto Protokolu:



1. Výbušný materiál znamená konvenční munici obsahující výbušniny, s

výjimkou min, nástrah a jiných prostředků definovaných v Protokolu II

této Úmluvy ve znění ze dne 3. května 1996.



2. Nevybuchlý materiál znamená výbušný materiál, který byl aktivován,

adjustován, odjištěn anebo jinak připraven k použití a byl použit v

ozbrojeném konfliktu. Mohl být vystřelen, shozen, vypuštěn či vržen a

měl explodovat, ale selhal.



3. Opuštěný výbušný materiál znamená výbušný materiál, který nebyl

použit během ozbrojeného konfliktu, který byl opuštěn či odhozen jednou

ze stran ozbrojeného konfliktu a již není pod kontrolou strany, která

jej opustila či odhodila. Opuštěný výbušný materiál mohl či nemusel být

aktivován, adjustován, odjištěn anebo jinak připraven k použití.



4. Výbušné zbytky války znamenají nevybuchlý materiál a opuštěný

výbušný materiál.



5. Existující výbušné zbytky války znamenají nevybuchlý materiál a

opuštěný výbušný materiál, který se nachází na území vysoké smluvní

strany a nacházel se zde již před tím, než pro ni tento Protokol

vstoupil v platnost.



Článek 3



Odstranění, demontáž či zničení výbušných zbytků války



1. Každá vysoká smluvní strana a strana ozbrojeného konfliktu ponese

odpovědnost stanovenou v tomto článku ve vztahu ke všem výbušným

zbytkům války nacházejícím se na území pod její kontrolou. Pokud

uživatel výbušného materiálu, který se stal výbušnými zbytky války,

nekontroluje dané území, poskytne po ukončení aktivního nepřátelství

tam, kde je to možné, mimo jiné technickou, finanční, materiální nebo

personální pomoc, aby usnadnil označení a odstranění, demontáž či

zničení takových výbušných zbytků války, přičemž tak učiní buď

dvoustranně nebo prostřednictvím vzájemně dohodnuté třetí strany,

včetně možného využití systému Organizace spojených národů nebo jiných

relevantních organizací.



2. Po ukončení aktivního nepřátelství a v nejkratší možné době každá

vysoká smluvní strana a strana ozbrojeného konfliktu označí a odstraní,

demontuje či zničí výbušné zbytky války v postižených územích pod její

kontrolou. Oblastem postiženým výbušnými zbytky války, které jsou podle

odstavce 3 tohoto článku vyhodnoceny jako oblasti představující vážné

humanitární riziko, bude dána přednost při odstraňování, demontáži či

ničení výbušných zbytků války.



3. Po ukončení aktivního nepřátelství a v nejkratší možné době přijme

každá vysoká smluvní strana a strana ozbrojeného konfliktu v

postižených oblastech pod její kontrolou následující opatření ke

snížení nebezpečí představovaného výbušnými zbytky války:



(a) prozkoumá a vyhodnotí možnou hrozbu představovanou výbušnými zbytky

války,



(b) vyhodnotí a stanoví priority ve vztahu k potřebám a proveditelnosti

označení a odstranění, demontáže či zničení,



(c) označí a odstraní, demontuje či zničí výbušné zbytky války,



(d) přijme kroky k získání zdrojů k provedení těchto činností.



4. Při provádění výše uvedených činností budou vysoké smluvní strany a

strany ozbrojeného konfliktu brát v úvahu mezinárodní standardy, včetně

mezinárodních standardů pro aktivity vedoucí ke snižování minového

nebezpečí.



5. Vysoké smluvní strany budou, kde to bude vhodné, spolupracovat mimo

jiné na poskytnutí technické, finanční, materiální či personální

pomoci, a to jak mezi sebou, tak s jinými státy, relevantními

regionálními či mezinárodními organizacemi a nevládními organizacemi,

přičemž tato pomoc může, za vhodných okolností, zahrnovat provedení

společných operací nezbytných k naplnění ustanovení tohoto článku.



Článek 4



Zaznamenávání, uchovávání a předávání informací



1. Vysoké smluvní strany a strany ozbrojeného konfliktu budou v

nejvyšší možné míře, bude-li to proveditelné, zaznamenávat a uchovávat

informace o použití výbušného materiálu nebo opuštění výbušného

materiálu za účelem usnadnění rychlého označení a odstranění, demontáže

či zničení výbušných zbytků války, poučení o rizicích a poskytnutí

relevantních informací straně ovládající dané území a civilnímu

obyvatelstvu na tomto území.



2. Vysoké smluvní strany a strany ozbrojeného konfliktu, které použily

nebo opustily výbušný materiál, který se mohl stát výbušnými zbytky

války, zpřístupní takové informace straně nebo stranám ovládajícím

postižené území, a to bezodkladně po ukončení aktivního nepřátelství a

je-li to proveditelné s ohledem na oprávněné bezpečnostní zájmy těchto

stran, přičemž tak učiní buď dvoustranně nebo prostřednictvím vzájemně

dohodnuté třetí strany, včetně možného využití systému Organizace

spojených národů, anebo budou uvedené informace na základě žádosti

zpřístupněny jiným relevantním organizacím, s nimiž strana poskytující

tyto informace souhlasí, aby na sebe převzaly poučení o rizicích,

označování, odstraňování, demontáž a ničení výbušných zbytků války v

postižené oblasti.



3. Při zaznamenávání, uchovávání a předávání takových informací vezmou

vysoké smluvní strany v úvahu část 1 technické přílohy.



Článek 5



Jiná opatření na ochranu civilního obyvatelstva, jednotlivých civilních

osob a civilních objektů před nebezpečím a účinky výbušných zbytků

války



1. Vysoké smluvní strany a strany ozbrojeného konfliktu učiní na území

pod jejich kontrolou postiženém výbušnými zbytky války veškerá vhodná

opatření na ochranu civilního obyvatelstva, jednotlivých civilních osob

a civilních objektů před nebezpečím a účinky výbušných zbytků války.

Vhodná opatření jsou taková opatření, která jsou proveditelná nebo

prakticky možná vzhledem ke všem okolnostem existujícím v daném

okamžiku, včetně humanitárních a vojenských ohledů. Tato opatření mohou

zahrnovat varování, poučení civilního obyvatelstva o rizicích,

označení, oplocení a monitorování oblasti postižené výbušnými zbytky

války, jak je stanoveno v části 2 technické přílohy.



Článek 6



Ustanovení na ochranu humanitárních misí a organizací proti účinkům

výbušných zbytků války



1. Každá vysoká smluvní strana a strana ozbrojeného konfliktu bude:



(a) chránit v nejvyšší možné míře proti účinkům výbušných zbytků války

humanitární mise a organizace, které působí nebo budou působit v

oblasti pod kontrolou této vysoké smluvní strany nebo strany

ozbrojeného konfliktu a se souhlasem této strany;



(b) poskytovat v nejvyšší možné míře na žádost takové humanitární mise

nebo organizace informace o umístění všech výbušných zbytků války,

které jsou jí známy na území, kde žádající humanitární mise nebo

organizace bude působit nebo působí.



2. Ustanoveními tohoto článku není dotčeno stávající mezinárodní

humanitární právo nebo jiné příslušné mezinárodní právní dokumenty či

rozhodnutí Rady bezpečnosti Organizace spojených národů, které

poskytují vyšší úroveň ochrany.



Článek 7



Pomoc týkající se existujících výbušných zbytků války



1. Každá vysoká smluvní strana je při řešení problémů představovaných

existujícími výbušnými zbytky války oprávněna, je-li to vhodné,

vyžadovat a přijímat pomoc od jiné vysoké smluvní strany, od států,

které nejsou smluvní stranou, a od příslušných mezinárodních organizací

a institucí.



2. Je-li to nezbytné a možné, poskytne každá vysoká smluvní strana,

která je schopna tak učinit, pomoc při řešení problémů představovaných

existujícími výbušnými zbytky války. Vysoké smluvní strany rovněž

vezmou v úvahu humanitární cíle tohoto Protokolu, jakož i mezinárodní

standardy, včetně mezinárodních standardů pro aktivity vedoucí ke

snižování minového nebezpečí.



Článek 8



Spolupráce a pomoc



1. Každá vysoká smluvní strana, která je schopna tak učinit, bude

poskytovat pomoc při označování a odstraňování, demontáži či ničení

výbušných zbytků války a při poučení civilního obyvatelstva o rizicích

a souvisejících aktivitách, přičemž tak mimo jiné učiní prostřednictvím

systému Organizace spojených národů, dalších relevantních

mezinárodních, regionálních či národních organizací nebo institucí,

Mezinárodního výboru Červeného kříže, národních společností Červeného

kříže a Červeného půlměsíce a jejich mezinárodní federace, nevládních

organizací anebo na bilaterálním základě.



2. Každá vysoká smluvní strana, která je schopna tak učinit, bude

poskytovat pomoc při péči a rehabilitaci a při opětovném sociálním a

opětovném ekonomickém zapojení obětí výbušných zbytků války. Taková

pomoc může být poskytnuta mimo jiné prostřednictvím systému Organizace

spojených národů, relevantních mezinárodních, regionálních či národních

organizací nebo institucí, Mezinárodního výboru Červeného kříže,

národních společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce a jejich

mezinárodní federace, nevládních organizací anebo na bilaterálním

základě.



3. Každá vysoká smluvní strana, která je schopna tak učinit, bude

přispívat do svěřenských fondů v rámci systému Organizace spojených

národů, jakož i do jiných relevantních svěřenských fondů, aby napomohla

poskytování pomoci podle tohoto Protokolu.



4. Každá vysoká smluvní strana má právo účastnit se v nejširší míře

výměny vybavení, materiálu a vědeckých či technologických informací,

které jsou nezbytné pro provádění tohoto Protokolu, s výjimkou

informací týkajících se zbraňových technologií. Vysoké smluvní strany

se zavazují napomáhat takové výměně v souladu s vnitrostátním právem a

neukládat nepatřičná omezení na poskytování vybavení pro odminování a s

ním spojených technologických informací pro humanitární účely.



5. Každá vysoká smluvní strana se zavazuje poskytovat informace do

relevantních databází aktivit vedoucích ke snižování minového

nebezpečí, které byly vytvořeny v rámci systému Organizace spojených

národů, a to zvláště informace týkající se různých prostředků a

technologií odstraňování výbušných zbytků války, seznamy expertů,

odborných institucí anebo národních kontaktních míst pro odstraňování

výbušných zbytků války a na základě dobrovolnosti rovněž technologické

informace o relevantních typech výbušného materiálu.



6. Vysoké smluvní strany mohou Organizaci spojených národů, dalším

příslušným orgánům či jiným státům předkládat žádosti o pomoc doložené

relevantními informacemi. Tyto žádosti lze předkládat generálnímu

tajemníkovi Organizace spojených národů, který je předá všem vysokým

smluvním stranám a relevantním mezinárodním organizacím a nevládním

organizacím.



7. V případě žádostí předložených Organizaci spojených národů může

generální tajemník Organizace spojených národů v rámci prostředků,

které jsou generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů k

dispozici, podniknout příslušné kroky k posouzení situace a ve

spolupráci s žádající vysokou smluvní stranou a s jinými vysokými

smluvními stranami, které nesou odpovědnost stanovenou výše v článku 3,

doporučit vhodný způsob poskytnutí pomoci. Generální tajemník může

rovněž podat vysokým smluvním stranám zprávu o každém takovém

posouzení, jakož i o typu a rozsahu požadované pomoci, včetně možných

příspěvků ze svěřenských fondů vytvořených v rámci systému Organizace

spojených národů.



Článek 9



Obecná preventivní opatření



1. Majíce na zřeteli rozdílné situace a schopnosti, každá vysoká

smluvní strana se vyzývá, aby přijala obecná preventivní opatření

zaměřená na minimalizaci výskytu výbušných zbytků války, včetně těch,

které jsou uvedeny v části 3 technické přílohy.



2. Každá vysoká smluvní strana může na základě dobrovolnosti provádět

výměnu informací vztahujících se k úsilí šířit a zavádět nejlepší

postupy vztahující se k odstavci 1 tohoto článku.



Článek 10



Konzultace vysokých smluvních stran



1. Vysoké smluvní strany se zavazují vzájemně konzultovat a

spolupracovat na všech otázkách vztahujících se k provádění tohoto

Protokolu. Za tímto účelem se bude konat konference vysokých smluvních

stran, a to na základě dohody většiny, ale nejméně osmnácti, vysokých

smluvních stran.



2. Programy konferencí vysokých smluvních stran budou zahrnovat:



(a) vyhodnocení stavu a provádění tohoto Protokolu;



(b) posouzení záležitostí týkajících se národního provádění tohoto

Protokolu, včetně výročních národních zpráv nebo jejich aktualizací;



(c) přípravu na hodnotící konference.



3. Náklady na konferenci vysokých smluvních stran ponesou vysoké

smluvní strany a státy, které se účastní konference a nejsou stranami,

a to v souladu s hodnotící stupnicí Organizace spojených národů vhodným

způsobem upravenou.



Článek 11



Dodržování



1. Každá vysoká smluvní strana bude vyžadovat, aby její ozbrojené síly

a příslušné úřady či orgány vydaly odpovídající nařízení a operační

postupy a aby byl její personál připraven v souladu s příslušnými

ustanoveními tohoto Protokolu.



2. Vysoké smluvní strany se zavazují vzájemně konzultovat a

spolupracovat na bilaterálním základě, prostřednictvím generálního

tajemníka OSN anebo prostřednictvím jiných vhodných mezinárodních

postupů s cílem řešit jakékoliv problémy, které mohou vyvstat v

souvislosti s výkladem a uplatňováním ustanovení tohoto Protokolu.



Technická příloha



Tato technická příloha obsahuje doporučené nejlepší postupy k dosažení

cílů obsažených v článcích 4, 5 a 9 tohoto Protokolu. Tato technická

příloha bude prováděna vysokými smluvními stranami na základě

dobrovolnosti.



1. Zaznamenávání, uchovávání a zpřístupňování informací o nevybuchlém

materiálu (UXO) a opuštěném výbušném materiálu (AXO)



(a) Zaznamenávání informací: Pokud jde o výbušný materiál, který se

může stát UXO, měl by stát usilovat o co nejpřesnější zaznamenání

následujících informací:



(i) umístění oblastí, které byly terčem užití výbušného materiálu;



(ii) přibližné množství výbušného materiálu použitého v oblastech dle

(i);



(iii) typ a charakter výbušného materiálu použitého v oblastech dle

(i);



(iv) obecné umístění známého a pravděpodobného UXO.



Pokud byl stát nucen opustit výbušný materiál v průběhu operací, měl by

usilovat o to, aby zanechal AXO spolehlivým a bezpečným způsobem a

zaznamenal o tomto materiálu následující údaje:



(i) poloha AXO;



(ii) přibližné množství AXO v každém konkrétním místě;



(iii) typy AXO v každém konkrétním místě.



(b) Uchovávání informací: Pokud stát zaznamenal informace v souladu s

odstavcem (a), měly by být uchovávány způsobem, který umožňuje jejich

vyhledání a následné uvolnění v souladu s odstavcem (c).



(c) Zpřístupňování informací: Informace zaznamenávané a uchovávané

státem v souladu s odstavci (a) a (b) by měly být zpřístupňovány v

souladu s následujícími ustanoveními, berouce v úvahu bezpečnostní

zájmy a jiné závazky státu poskytujícího tyto informace:



(i) Obsah:



Pokud jde o UXO, poskytované informace by měly obsahovat podrobnosti o:



(1) obecném umístění známého a pravděpodobného UXO;



(2) typech a přibližném množství výbušného materiálu použitého v

cílových prostorech;



(3) způsobu identifikace výbušného materiálu včetně barvy, velikosti a

tvaru a jiného relevantního značení;



(4) způsobu bezpečného ničení výbušného materiálu.



Pokud jde o AXO, poskytované informace by měly obsahovat podrobnosti o:



(5) umístění AXO;



(6) přibližném množství AXO v každém konkrétním místě;



(7) typech AXO v každém konkrétním místě;



(8) způsobu identifikace AXO, včetně barvy, velikosti a tvaru;



(9) informacích o typech a způsobech balení AXO;



(10) stavu připravenosti;



(11) umístění a charakteru jakýchkoli nástrah, o nichž je známo, že se

vyskytují v oblasti AXO.



(ii) Příjemce: Informace by měly být zpřístupněny straně nebo stranám,

které mají pod kontrolou postižené území, a těm osobám nebo institucím,

s nimiž souhlasí zpřístupňující strana s ohledem na jejich stávající

nebo budoucí zapojení do odstraňování UXO či AXO v postižené oblasti

nebo do poskytování poučení civilnímu obyvatelstvu o rizicích UXO či

AXO.



(iii) Mechanismus: Pokud je to možné, měl by stát využít takových

mechanismů, které byly vytvořeny v mezinárodním či místním měřítku pro

zpřístupňování informací, jako např. UNMAS, IMSMA a jiné odborné

agentury, které zpřístupňující stát považuje za vhodné.



(iv) Načasování: Informace by měly být zpřístupňovány co možná

nejdříve, berouce v úvahu takové záležitosti, jako jsou probíhající

vojenské a humanitární operace v postižených oblastech, dostupnost a

spolehlivost informací a relevantní bezpečnostní otázky.



2. Varování, poučení o rizicích, označování, oplocování a monitorování



Klíčové pojmy



(a) Varování je včasné poskytnutí výstražných informací civilnímu

obyvatelstvu s cílem minimalizovat rizika způsobovaná výbušnými zbytky

války v postižených územích.



(b) Poučení o rizicích pro civilní obyvatelstvo by se mělo skládat z

programů poučování o rizicích za účelem usnadnění výměny informací mezi

postiženými komunitami, správními orgány a humanitárními organizacemi,

aby postižené komunity byly informovány o hrozbách vyplývajících z

výbušných zbytků války. Programy poučování o rizicích jsou obvykle

dlouhodobou činností.



Nejlepší postupy při varování a poučení o rizicích



(c) Všechny programy varování a poučení o rizicích by měly, pokud je to

možné, brát v úvahu převažující národní a mezinárodní standardy, včetně

mezinárodních standardů pro odminování.



(d) Varování a poučení o rizicích by mělo být poskytováno postiženému

civilnímu obyvatelstvu, které je tvořeno civilními osobami, které žijí

v postižených oblastech, kde se vyskytují výbušné zbytky války, nebo v

jejich okolí, a civilními osobami, které takovými oblastmi projíždějí.



(e) Varování by měla být dána co možná nejdříve, v závislosti na

souvislostech a dostupných informacích. Program poučení o rizicích by

měl co možná nejdříve nahradit program varování. Varování a poučení o

rizicích by mělo být postiženým komunitám vždy poskytováno v nejbližší

možné době.



(f) Pokud strany konfliktu nemají zdroje a dovednosti k poskytování

účinného poučení o rizicích, měly by využít třetí strany, jako např.

mezinárodní organizace a nevládní organizace.



(g) Strany konfliktu by měly, pokud to bude možné, poskytnout dodatečné

zdroje pro varování a poučení o rizicích. Takové položky by měly

zahrnovat: logistické zabezpečení, výrobu materiálů k poučení o

rizicích, finanční podporu a obecné kartografické informace.



Označování, oplocování a monitorování oblasti postižené výbušnými

zbytky války



(h) Pokud je to možné, strany konfliktu by měly co možná nejdříve a v

maximálním možném rozsahu zabezpečit, aby v průběhu konfliktu, kde se

vyskytují výbušné zbytky války, i po jeho skončení byly oblasti výskytu

výbušných zbytků války označeny, oploceny a monitorovány tak, aby bylo

účinně zajištěno vyloučení civilního obyvatelstva v souladu s

následujícími ustanoveními.



(i) Při označování podezřelých nebezpečných oblastí by měly být

používány metody značení známé postiženému obyvatelstvu. Značky a jiná

označení ohraničující nebezpečnou oblast by měly být v co nejvyšší míře

viditelné, čitelné, trvalé a odolné vlivům prostředí a měly by jasně

identifikovat, která strana vyznačené hranice je považována za součást

oblasti postižené výbušnými zbytky války a která strana je považována

za bezpečnou.



(j) Měla by být vytvořena vhodná struktura s odpovědností za

monitorování a udržování stálého i dočasného systému značení, která by

měla být sloučena s národními i místními programy poučení o rizicích.



3. Obecná preventivní opatření



Státy, které vyrábějí nebo si opatřují výbušný materiál, by měly v

největším možném rozsahu a vhodným způsobem usilovat o zajištění

implementace a respektování následujících opatření během životního

cyklu výbušného materiálu.



(a) Řízení výroby munice



(i) Výrobní procesy by měly být navrhovány tak, aby byla dosažena co

nejvyšší spolehlivost munice.



(ii) Výrobní procesy by měly být předmětem úředního ověřování jakosti.



(iii) Během výroby výbušného materiálu by měly být uplatněny

mezinárodně uznávané standardy úředního ověřování jakosti.



(iv) Schvalovací testy by se měly provádět formou ostrých střeleb za

rozdílných podmínek nebo prostřednictvím jiných ověřených postupů.



(v) Při obchodování a přepravě výbušného materiálu by měly být

vyžadovány standardy vysoké spolehlivosti.



(b) Nakládání s municí Státy se vyzývají, aby za účelem zajištění

nejvyšší možné dlouhodobé spolehlivosti výbušného materiálu uplatňovaly

v souladu s následujícími pokyny normy a operační postupy, které jsou

součástí nejlepší praxe, pokud jde o skladování, přepravu, polní

skladování a manipulaci s výbušným materiálem.



(i) Je-li to nezbytné, výbušný materiál by měl být uložen v bezpečných

zařízeních nebo vhodných kontejnerech, které v případě nutnosti

zabezpečí výbušný materiál a jeho součásti v ochranném prostředí.



(ii) Stát by měl přepravovat výbušný materiál do výrobních zařízení,

skladovacích zařízení či terénu i z těchto míst způsobem, který

minimalizuje poškození výbušného materiálu.



(iii) Stát by měl při skladování výbušného materiálu a při jeho

přepravě používat vhodné kontejnery a ochranné prostředí, je-li to

nutné.



(iv) Riziko výbuchu ve skladech výbušného materiálu by mělo být

minimalizováno použitím vhodného režimu skladování.



(v) Státy by měly uplatňovat vhodné postupy evidence, sledování a

testování výbušného materiálu. Tyto postupy by měly zahrnovat informace

o datu výroby každého kusu, sady či sérii výbušného materiálu a

informace o tom, kde se výbušný materiál vyskytoval, za jakých podmínek

byl skladován a jakým vlivům prostředí byl vystaven.



(vi) K zajištění žádoucího fungování munice by měl být uskladněný

výbušný materiál, kde je to vhodné, pravidelně podrobován testům

ostrých střeleb.



(vii) Součásti uskladněného výbušného materiálu by měly, kde je to

vhodné, být laboratorně testovány k zajištění žádoucího fungování

munice.



(viii) Je-li to nezbytné vzhledem k informacím získaným při evidenci,

sledování a testování, měla by být přijata vhodná opatření k zachování

spolehlivosti uskladněného výbušného materiálu, včetně úpravy jeho

očekávané skladovatelnosti.



(c) Výcvik



Řádný výcvik veškerého personálu, který se podílí na manipulaci s

výbušným materiálem a na jeho přepravě a používání, je důležitým

faktorem k zajištění spolehlivosti jeho zamýšleného fungování. Státy by

proto měly vytvořit a udržovat vhodné programy výcviku k zajištění

toho, aby byl personál řádně vycvičen, pokud jde o munici, se kterou

bude muset nakládat.



(d) Převod



Stát plánující převod výbušného materiálu jinému státu, který dosud

neměl tento typ výbušného materiálu v držení, by měl usilovat o

zajištění toho, že přijímající stát je schopen takový výbušný materiál

správně skladovat, udržovat a užívat.



(e) Budoucí výroba



Stát by měl zkoumat cesty a prostředky ke zvyšování spolehlivosti

výbušného materiálu, který zamýšlí vyrábět nebo získat, a to s cílem

dosažení nejvyšší možné spolehlivosti.