490/1990 Sb.



SDĚLENÍ



federálního ministerstva zahraničních věcí



Federální ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 9. července

1964 byla na 48. zasedání generální konference Mezinárodní organizace

práce přijata Úmluva o politice zaměstnanosti (č. 122). Ratifikace

Úmluvy Československou socialistickou republikou byla zapsána dne 15.

července 1975 generálním ředitelem Mezinárodního úřadu práce. Podle

svého článku 5 Úmluva vstoupila pro Československou socialistickou

republiku v platnost dnem 15. července 1976.



Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.



Úmluva č. 122



Úmluva o politice zaměstnanosti



Generální konference Mezinárodní organizace práce,



jež byla svolána Správní radou Mezinárodního úřadu práce do Ženevy a

tam se sešla dne 17. června 1964 na svém čtyřicátém osmém zasedání,



přihlížejíc k tomu, že Filadelfská deklarace uznává slavnostní závazek

Mezinárodní organizace práce podporovat mezi národy světa uskutečnění

programů k dosažení plné zaměstnanosti a zvýšení životní úrovně, jakož

i přihlížejíc k tomu, že preambule Ústavy Mezinárodní organizace práce

jedná o potírání nezaměstnanosti a o zajištění mezd zabezpečujících

vyhovující životní podmínky,



dále přihlížejíc k tomu, že podle ustanovení Filadelfské deklarace je

zodpovědností Mezinárodní organizace práce zkoumat a posuzovat účinek

hospodářské a finanční politiky na politiku zaměstnanosti se zaměřením

na základní cíl, aby "všichni lidé bez ohledu na rasu, vyznání nebo

pohlaví měli právo usilovat jak o svůj hmotný prospěch, tak o svůj

duchovní rozvoj v podmínkách svobody a důstojnosti, hospodářského

zajištění a rovných možností",



přihlížejíc k tomu, že Všeobecná deklarace lidských práv stanoví, že

"každý má právo na práci, na svobodnou volbu zaměstnání, na spravedlivé

a uspokojivé pracovní podmínky a na ochranu proti nezaměstnanosti",



připomínajíc ustanovení existujících mezinárodních pracovních úmluv a

doporučení, které mají přímý vztah k politice zaměstnanosti, zejména

Úmluvu a Doporučení o zprostředkovatelnách práce (1948), Doporučení o

poradenství při volbě povolání (1949), Doporučení o odborné přípravě

pro povolání (1962) a Úmluvu a Doporučení o diskriminaci v zaměstnání a

povolání (1958),



přihlížejíc k tomu, že je třeba tyto instrumenty uplatňovat v širším

rámci mezinárodního programu hospodářského rozvoje založeného na plné a

produktivní zaměstnanosti a svobodně zvoleném zaměstnání,



rozhodnuvši přijmout některé návrhy týkající se politiky zaměstnanosti,

které jsou osmým bodem jednacího pořadu zasedání, a



rozhodnuvši, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní úmluvy,



přijímá dne 9. července 1964 tuto úmluvu, která bude označována jako

Úmluva o politice zaměstnanosti, 1964:



Čl.1



1. Za účelem podpory hospodářského růstu a rozvoje, zvýšení životní

úrovně, krytí potřeby pracovních sil a překonání nezaměstnanosti a

neúplné zaměstnanosti každý členský stát vyhlásí a bude provádět jako

jeden ze svých hlavních cílů aktivní politiku zaměřenou na podporu plné

a produktivní zaměstnanosti a svobodné volby zaměstnání.



2. Tato politika bude zajišťovat, že:



a) bude práce pro všechny, kteří mohou pracovat a hledají práci,



b) tato práce bude co možná nejproduktivnější,



c) bude existovat svobodná volba zaměstnání a co nejširší možnost, aby

každý pracovník mohl získat kvalifikaci pro zaměstnání, pro které se

nejlépe hodí, a aby v něm mohl využívat svých schopností a nadání bez

ohledu na svou rasu, barvu pleti, pohlaví, náboženství, politická

přesvědčení, národní nebo společenský původ.



3. Tato politika bude náležitě přihlížet ke stupni a úrovni

hospodářského rozvoje a vzájemnému vztahu mezi cíli v oblasti

zaměstnanosti mezi ostatními hospodářskými a sociálními cíli, a bude

prováděna metodami, které jsou v souladu s vnitrostátními podmínkami a

zvyklostmi.



Čl.2



Každý členský stát metodami a v rozsahu odpovídajícím jeho

vnitrostátním podmínkám



a) stanoví a pravidelně bude upravovat v rámci koordinované hospodářské

a sociální politiky opatření, která je třeba přijmout za účelem

dosažení cílů uvedených v článku 1,



b) podnikne kroky, které jsou potřebné k uplatnění těchto opatření,

včetně - pokud je toho třeba - k vypracování programů.



Čl.3



Při provádění této úmluvy bude se zástupci osob, jichž se dotknou

opatření, která mají být učiněna, zejména se zástupci zaměstnavatelů a

pracovníků, projednána politika zaměstnanosti, aby se pak mohlo plně

přihlédnout k jejich zkušenostem a názorům a aby byla zajištěna jejich

plná spolupráce při stanovení této politiky a získávání podpory pro

tuto politiku.



Čl.4



Formální ratifikace této úmluvy budou oznámeny generálnímu řediteli

Mezinárodního úřadu práce a jím zapsány.



Čl.5



1. Tato úmluva zavazuje toliko členské státy Mezinárodní organizace

práce, jejichž ratifikace byla zapsána generálním ředitelem.



2. Nabude účinnosti dvanáct měsíců poté, kdy generální ředitel zapíše

ratifikace dvou členských států.



3. Pro každý další členský stát tato úmluva nabude účinnosti dvanáct

měsíců od data, kdy jeho ratifikace byla zapsána.



Čl.6



1. Každý členský stát, který ratifikoval tuto úmluvu, může ji vypovědět

po uplynutí deseti let ode dne, kdy tato úmluva po prvé nabyla

účinnosti, písemným sdělením generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu

práce, který je zapíše. Výpověď nabude účinnosti jeden rok po dni, kdy

byla zapsána.



2. Každý členský stát, jenž ratifikoval tuto úmluvu a který nepoužije

práva ji vypovědět podle tohoto článku během roku následujícího po

uplynutí období deseti let, jak uvedeno v předchozím odstavci, bude

vázán úmluvou na další desetileté období a poté ji bude moci vypovědět

vždy po uplynutí desetiletého období za podmínek uvedených v tomto

článku.



Čl.7



1. Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí všem členským

státům Mezinárodní organizace práce zápis všech ratifikací a výpovědí,

které mu členové organizace sdělí.



2. Když bude členským státům Organizace sdělovat zápis druhé

ratifikace, jež mu byla oznámena, generální ředitel upozorní členské

státy Organizace na datum, kdy tato úmluva nabude účinnosti.



Čl.8



Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí generálnímu

tajemníkovi Spojených národů k zápisu podle článku 102 Charty Spojených

národů úplné údaje o všech ratifikacích a výpovědích, které zapsal

podle ustanovení předchozích článků.



Čl.9



Vždy, bude-li to považovat za nutné, Správní rada Mezinárodního úřadu

práce předloží generální konferenci zprávu o provádění této úmluvy a

přezkoumá, zda je záhodno dát na pořad jednání generální konference

otázku její úplné nebo částečné revize.



Čl.10



1. Přijme-li generální konference novou úmluvu revidující úplně nebo

částečně tuto úmluvu a neustanoví-li nová smlouva jinak:



a) ratifikace nové revidující úmluvy členským státem způsobí ipso iure

okamžitou výpověď této úmluvy bez ohledu na ustanovení článku 6, a to s

výhradou, že nová revidující úmluva nabude účinnosti,



b) od doby, kdy nová revidující úmluva nabude platnosti, tato úmluva

přestane být členským státům otevřena k ratifikaci.



2. Tato úmluva však zůstane v platnosti ve své formě a obsahu pro tyto

členské státy, které ji ratifikovaly a které neratifikovaly revidující

úmluvu.



Čl.11



Anglické a francouzské znění této úmluvy mají stejnou platnost.