13/1972 Sb.
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 11. února 1972
o Smlouvě mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou
Německé demokratické republiky o právní ochraně vynálezů, průmyslových
vzorů a ochranných známek při hospodářské a vědeckotechnické spolupráci
Dne 14. října 1971 byla v Berlíně podepsána Smlouva mezi vládou
Československé socialistické republiky a vládou Německé demokratické
republiky o právní ochraně vynálezů, průmyslových vzorů a ochranných
známek při hospodářské a vědeckotechnické spolupráci.
Podle svého článku 19 vstoupila Smlouva v platnost dnem 14. října 1971.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.
Ministr:
Ing.Chňoupek v.r.
SMLOUVA
mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Německé
demokratické republiky o právní ochraně vynálezů, průmyslových vzorů a
ochranných známek při hospodářské a vědeckotechnické spolupráci
Vláda Československé socialistické republiky a vláda Německé
demokratické republiky, vedeny přáním dále podpořit rozvoj hospodářské
a vědeckotechnické spolupráce mezi Československou socialistickou
republikou a Německou demokratickou republikou úpravou otázek
průmyslově-právní ochrany s touto spoluprací spojených, se dohodly
uzavřít tuto smlouvu.
Za tím účelem jmenovaly svými zmocněnci:
vláda Československé socialistické republiky
Ing.Miroslava Bělohlávka,
vláda Německé demokratické republiky
Dr.Joachima Hemmerlinga,
kteří, vyměnivše si plné moci, které shledali v náležitém pořádku a
předepsané formě, se dohodli takto:
Předmět smlouvy
Čl.1
(1) Předmětem této smlouvy jsou otázky právní ochrany vynálezů,
průmyslových vzorů a ochranných známek, jakož i otázky patentů, spojené
se spoluprací při výzkumných, projekčních a konstrukčních pracích, při
kooperaci a specializaci výroby a při předání výsledků výzkumných,
konstrukčních a projekčních prací.
(2) Organizace obou smluvních států se mohou v jednotlivých případech
dohodnout, že ustanovení čl. 2, 6, 8 a 9 této smlouvy se použije i na
vynálezy, průmyslové vzory a ochranné známky vytvořené při jiných
formách spolupráce obou smluvních států, než je uvedeno v odstavci 1.
Spolupráce při výzkumných, projekčních a konstrukčních pracích
Čl.2
(1) Organizace smluvních států upraví v dohodách o spolupráci v oblasti
výzkumných, projekčních a konstrukčních prací všechny nutné otázky
právní ochrany vynálezů, průmyslových vzorů a ochranných známek, jakož
i nutné otázky patentů.
(2) Předmětem dohod podle odstavce 1 jsou zejména opatření k zajištění
právní ochrany výsledků spolupráce, jakož i nakládání s ochrannými
právy spolupracujících stran i třetích osob trvajícími ke dni uzavření
dohod o spolupráci.
Čl.3
(1) Práva na vynálezy a průmyslové vzory obsahují:
a) právo využívat vynálezu a průmyslového vzoru v tuzemsku;
b) právo přihlásit vynález a průmyslový vzor k ochraně do třetích zemí;
c) právo vyvážet výrobky, vyrobené s využitím vynálezu a průmyslového
vzoru;
d) právo předat vynález a průmyslový vzor do třetích zemí.
(2) Výkon práv uvedených v odstavci 1 se řídí dohodami spolupracujících
organizací. Každá z těchto organizací dodržuje přitom právní předpisy
svého státu a přihlíží k platným smlouvám mezi Československou
socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou o právech
k využívání výsledků spolupráce.
Čl.4
Smluvní státy uznávají autorství, jakož i jiná osobní práva k
vynálezům, vytvořeným při spolupráci v oblasti výzkumných, projekčních
a konstrukčních prací.
Čl.5
Smluvní státy pečují o to, aby jejich občané, kteří vytvoří v rámci
spolupráce v oblasti výzkumných, projekčních a konstrukčních prací
vynálezy nebo průmyslové vzory, neprodleně o tom informovali organizace
odpovědné za zajištění právní ochrany.
Čl.6
(1) Vynálezy, průmyslové vzory a ochranné známky, které vzniknou při
realizaci dohod o spolupráci v oblasti výzkumu, konstrukce a projekce,
je třeba neprodleně přihlásit k ochraně.
(2) Již v dohodách se podle možnosti stanoví, kdo vystupuje jako právní
subjekt při přihlašování ochranných práv, a u udělených ochranných
práv, do kterých zemí budou podány přihlášky, která organizace je
odpovědná za podání přihlášek k právní ochraně a jak se provádí
financování opatření, nutných k získání i udržování ochranných práv.
(3) První přihláška se zpravidla podává u úřadu pro vynálezectví státu,
na jehož území vynález, průmyslový vzor nebo ochranná známka vznikly.
Přihláška se rovněž neprodleně podá u úřadu pro vynálezectví druhého
smluvního státu.
(4) Při podávání přihlášek vynálezů u úřadu pro vynálezectví druhého
smluvního státu se žádá o vydání takového ochranného dokumentu, který
dává druhému státu právo na využívání, pokud předmět přihlášky vynálezu
vznikl při realizaci dohod o spolupráci při výzkumu, konstrukci a
projekci a oběma státům náleží právo na využití výsledku spolupráce.
(5) Organizace smluvních států utají vynález tak dlouho, dokud nebudou
učiněna opatření k zajištění jeho právní ochrany v obou zemích, jakož i
v třetích zemích.
(6) Pokud se pro výrobky, vzniklé jako výsledek spolupráce, uvažuje
jednotné označení, je třeba se o způsobu označení, jakož i o podmínkách
jeho používání dohodnout.
Čl.7
Při řízení k dosažení a udržování právní ochrany vynálezů, průmyslových
vzorů a ochranných známek u úřadů pro vynálezectví Československé
socialistické republiky a Německé demokratické republiky není třeba pro
právnické osoby a občany smluvních států zastoupení tuzemským
zástupcem.
Čl.8
(1) Dojde-li k využití chráněných vynálezů, které byly vytvořeny při
realizaci dohod o spolupráci při výzkumných, projekčních a
konstrukčních pracích, vyplácí původcovskou odměnu využívající
organizace. Výše odměny a způsob její výplaty se upraví v dohodách
spolupracujících organizací smluvních států podle zvláštních směrnic o
odměňování vynálezů, vytvořených při spolupráci v oblasti výzkumných,
projekčních a konstrukčních prací; tyto směrnice vydají ve vzájemné
dohodě úřady pro vynálezectví obou smluvních států.
(2) Jestliže spolupracující organizace výši a způsob výplaty
původcovské odměny v dohodě neupraví podle odstavce 1, stanoví
využívající organizace odměnu za využívání vynálezu podle ustanovení
svého národního zákonodárství a poukáže ji příslušné organizaci druhého
smluvního státu.
Čl.9
(1) Dosáhne-li se výnosu z licenčních smluv nebo z jiného uplatnění
vynálezu v třetích zemích, dělí se výnosy poměrně podle podílu
spolupracujících organizací na financovaní prací nebo podle zvláštního
ujednání.
(2) V případě podle odstavce 1 se výše původcovské odměny stanoví
procentuálně podle výnosu před jeho rozdělením. Spolupracující
organizace financují odměnu v poměru ke svému podílu na výnosu a
poukazují tuto odměnu spolupracujícím organizacím druhého smluvního
státu, jehož občanem vynálezce je.
Kooperace a specializace výroby
Čl.10
(1) Organizace smluvních stran zahrnou do dohod o kooperaci a
specializaci výroby ujednání nutná k ochraně vynálezů, průmyslových
vzorů a ochranných známek.
(2) Ujednání podle odstavce 1 upraví především všechny otázky, které se
týkají existence práv právnických a fyzických osob smluvních států i
třetích zemí, jakož i práv, která vzniknou po uzavření takových
ujednání.
(3) Pokud se v souvislosti s kooperací a specializací výroby
předpokládá jednotné označení výrobků, je třeba se o způsobu označení,
jakož i o podmínkách jeho používání dohodnout.
(4) Při využití vynálezů, které jsou před předáním organizacím druhého
smluvního státu v souvislosti s kooperací a specializací výroby v
přejímajícím státě právně chráněny, vyplácí odměnu organizace státu, v
němž se jich využívá. V ostatním se přiměřeně použije ustanovení čl. 8.
Došlo-li k předání chráněného vynálezu proti zaplacení prodejní ceny
nebo licenčního poplatku, pak výplata původcovské odměny ze strany
využívající organizace odpadá.
Předání výsledků výzkumných, projekčních a konstrukčních prací
Čl.11
(1) V souvislosti s předáním výsledků výzkumných, projekčních a
konstrukčních prací, k němuž dojde mimo dohodnuté provádění výzkumných,
projekčních a konstrukčních prací, jakož i mimo kooperaci a
specializaci výroby, učiní příslušné organizace smluvních států na
základě ustanovení o využívání předaných výsledků výzkumu nutné
ujednání o právní ochraně, např. ujednání o licenčních smlouvách,
převodu ochranných práv, poskytnutí bezplatného spoluužívacího práva.
(2) Dojde-li v souvislosti s předáním výsledků výzkumných, projekčních
a konstrukčních prací k předání vynálezu, chráněného v přejímajícím
státě, vyplácí původcovskou odměnu přejímající organizace. Pro výši a
způsob výplaty odměny se přiměřeně použije ustanovení čl. 8. Dojde-li k
předání vynálezu proti zaplacení prodejní ceny nebo licenčního
poplatku, výplata původcovské odměny ze strany přejímající organizace
odpadá.
(3) Dojde-li u vynálezů z jednoho smluvního státu, které jsou ve druhém
smluvním státě právně chráněné, k využití v tomto druhém smluvním
státě, aniž došlo k předání, a využívající smluvní stát má podle povahy
právní ochrany právo na využití, pak původcovskou odměnu vyplácí
využívající organizace tohoto smluvního státu.
Vzájemná podpora
Čl.12
Organizace smluvních států si poskytují na základě ujednání vzájemnou
podporu při provádění všech opatření, která se týkají spolupráce v
oblasti vynálezů, patentů, průmyslových vzorů a ochranných známek.
Způsob účtování
Čl.13
(1) Zúčtování odměn, které se při využívání vynálezů v jednom státě
vyplácejí do druhého státu, se uskutečňuje mezi Československou
socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou v souladu
se smlouvou z 8. února 1963 o zúčtování neobchodních plateb. Obnosy se
transferují.
(2) Obnosy uvedené v odstavci 1 se poukazují na příslušné organizace
smluvních států.
(3) Odměna původci se vyplácí prostřednictvím organizace státu, jehož
je občanem.
Čl.14
Dojde-li k poskytnutí užívacích práv k vynálezům a průmyslovým vzorům,
u nichž práva přísluší oběma státům, organizacím třetích států,
poukazují se podíly na výnosy a částky určené pro původcovskou odměnu
mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou
republikou v měně, v níž výnos vznikl.
Závěrečná ustanovení
Čl.15
(1) Smluvní strany vytvoří veškerá nutná opatření k řádnému provádění
této smlouvy.
(2) Úřady pro vynálezectví smluvních států upraví svoji spolupráci při
provádění této smlouvy ve zvláštní dohodě.
Čl.16
Spolupráci v oblasti tajných vynálezů upraví příslušné orgány smluvních
států ve zvláštní dohodě.
Čl.17
(1) K projednání otázek, které se mohou vyskytnout při provádění této
smlouvy, zřídí smluvní strany společnou komisi.
(2) Komise uvedená v odstavci 1 má vždy po třech zástupcích příslušných
orgánů smluvních stran a tyto orgány ji sestavují na základě parity.
Vedoucí obou delegací v komisi, kteří zastupují smluvní strany, jsou
jmenováni příslušnými orgány smluvních stran nejpozději do dvou měsíců
po nabytí účinnosti této smlouvy.
(3) Komise se schází na základě písemné žádosti jednoho z vedoucích
delegací v komisi.
Čl.18
Změny a doplňky této smlouvy se dohodnou mezi smluvními stranami
písemně.
Čl.19
(1) Tato smlouva nabývá účinnosti dnem podpisu.
(2) Doba platnosti smlouvy trvá pět let ode dne nabytí účinnosti a
prodlužuje se automaticky vždy o jeden rok, pokud jedna ze smluvních
stran tuto smlouvu nejméně šest měsíců před uplynutím doby její
platnosti písemně nevypoví.
(3) Pokud nebude dohodnuto jinak, použije se této smlouvy dále, až do
splnění povinností, které pro organizace smluvních států vznikly v
rámci a před uplynutím doby její platnosti.
Vyhotoveno a podepsáno v Berlíně 14. října 1971 ve dvou exemplářích,
vždy v českém a německém jazyce, přičemž oba texty mají stejnou
platnost.
Za vládu Československé socialistické republiky:
Ing.M. Bělohlávek v.r.
Za vládu Německé demokratické republiky:
Dr.J. Hemmerling v.r.