214/1998 Sb.



SDĚLENÍ



Ministerstva zahraničních věcí



Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 13. června 1997 byla v

Lublani podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Slovinskou

republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v

oboru daní z příjmu a z majetku.



Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident

republiky ji ratifikoval.



Smlouva vstoupila v platnost v souladu s ustanovením svého článku 28

odst. 2 dnem 28. dubna 1998. Na základě odstavce 3 téhož článku se dnem

1. ledna 1999 ve vztazích mezi Českou republikou a Slovinskou

republikou přestane provádět Smlouva mezi Československou

socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou

Jugoslávie o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku

podepsaná dne 2. listopadu 1981, vyhlášená pod č. 99/1983 Sb.



České znění Smlouvy se vyhlašuje současně. Do anglického znění Smlouvy,

jež je pro její výklad rozhodné, lze nahlédnout na Ministerstvu

zahraničních věcí a Ministerstvu financí.



SMLOUVA



mezi Českou republikou a Slovinskou republikou o zamezení dvojího

zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku



Česká republika a Slovinská republika,



přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění

daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku,



se dohodly takto:



Čl.1



Osoby, na které se Smlouva vztahuje



Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v

jednom nebo obou smluvních státech (rezidenti).



Čl.2



Daně, na které se Smlouva vztahuje



1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a z majetku ukládané

jménem každého ze smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů

nebo místních úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoli.



2. Za daně z příjmu a z majetku se považují všechny daně vybírané z

celkového příjmu, z celkového majetku nebo z částí příjmu nebo majetku,

včetně daní ze zisků ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daní

z celkového objemu mezd či platů vyplácených podniky a rovněž daní z

přírůstku majetku.



3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou zejména:



a) v České republice:



(i) daň z příjmů fyzických osob;



(ii) daň z příjmů právnických osob;



(iii) daň z nemovitostí;

(dále nazývané "česká daň");



b) ve Slovinsku:



(i) daň ze zisků právnických osob;



(ii) daň z příjmů fyzických osob, včetně mezd a platů, příjmů ze

zemědělských činností, příjmů z podnikání, zisků ze zcizení majetku a

příjmů z nemovitého a movitého majetku;



(iii) daň z majetku;

(dále nazývané "slovinská daň").



4. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného

nebo v zásadě podobného druhu, které budou ukládány po podpisu Smlouvy

vedle nebo místo současných daní. Příslušné úřady smluvních států si

vzájemně sdělí veškeré podstatné změny, které budou provedeny v jejich

příslušných daňových zákonech.



Čl.3



Všeobecné definice



1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:



a) výraz "Česká republika" označuje území České republiky, na kterém

jsou, podle českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním

právem, vykonávána svrchovaná práva České republiky;



b) výraz "Slovinsko" označuje Slovinskou republiku, a pokud je použit v

zeměpisném významu, označuje území Slovinské republiky, včetně

výsostných vod a jakékoli jiné oblasti v moři a ve vzduchu, kde

Slovinská republika, v souladu s mezinárodním právem, vykonává

svrchovaná práva a jurisdikci;



c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují, podle

souvislosti, Českou republiku nebo Slovinsko;



d) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná

sdružení osob;



e) výraz "společnost" označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo

nositele práv považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;



f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního

státu" označují, podle souvislosti, podnik provozovaný rezidentem

jednoho smluvního státu a podnik provozovaný rezidentem druhého

smluvního státu;



g) výraz "státní příslušník" označuje:



(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého smluvního

státu;



(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení zřízené

podle právních předpisů platných v některém smluvním státě;



h) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu lodí,

letadlem, silničním nebo železničním vozidlem provozovanou podnikem,

který má místo svého skutečného vedení v jednom smluvním státě, vyjma

případů, kdy je loď, letadlo, silniční nebo železniční vozidlo

provozováno pouze mezi místy v druhém smluvním státě;



i) výraz "příslušný úřad" označuje:



(i) v případě České republiky ministra financí nebo jeho zmocněného

zástupce;



(ii) v případě Slovinska ministerstvo financí nebo jeho zmocněného

zástupce.



2. Pokud jde o provádění Smlouvy smluvním státem, bude mít každý výraz,

který v ní není definován, takový význam, jenž mu náleží podle práva

tohoto státu, které upravuje daně, na které se Smlouva vztahuje, pokud

souvislost nevyžaduje odlišný výklad.



Čl.4



Rezident



1. Výraz "rezident jednoho smluvního státu" označuje pro účely této

smlouvy každou osobu, která je podle právních předpisů tohoto státu

podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého

pobytu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria. Tento

výraz však nezahrnuje žádnou osobu, která je podrobena zdanění v tomto

státě pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto státě nebo majetku tam

umístěného.



2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem

obou smluvních států, bude její postavení určeno následujícím způsobem:



a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem toho státu, ve kterém má

stálý byt; jestliže má stálý byt v obou státech, předpokládá se, že je

rezidentem toho státu, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy

(středisko životních zájmů);



b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko

svých životních zájmů nebo jestliže nemá stálý byt v žádném státě,

předpokládá se, že je rezidentem toho státu, ve kterém se obvykle

zdržuje;



c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném

z nich, předpokládá se, že je rezidentem toho státu, jehož je státním

příslušníkem;



d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného

z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou

dohodou.



3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení odstavce 1

rezidentem obou smluvních států, předpokládá se, že je rezidentem toho

státu, v němž se nachází místo jejího skutečného vedení.



Čl.5



Stálá provozovna



1. Výraz "stálá provozovna" označuje pro účely této smlouvy trvalé

místo pro podnikání, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti

vykonávána činnost podniku.



2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:



a) místo vedení;



b) závod;



c) kancelář;



d) továrnu;



e) dílnu; a



f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné místo, kde

se těží přírodní zdroje.



3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:



a) staveniště, stavbu, montáž nebo instalační projekt nebo dozor s tím

spojený, avšak pouze trvá-li taková stavba, projekt nebo dozor déle než

dvanáct měsíců;



b) poskytování služeb, včetně poradenských nebo manažerských služeb,

podnikem jednoho smluvního státu prostřednictvím zaměstnanců nebo

jiných pracovníků najatých podnikem pro tento účel, avšak pouze pokud

činnosti takového charakteru trvají na území druhého smluvního státu po

jedno nebo více období přesahující v úhrnu šest měsíců v jakémkoliv

dvanáctiměsíčním období.



4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá, že

výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:



a) zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění, vystavení

nebo dodání zboží patřícího podniku;



b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem

uskladnění, vystavení nebo dodání;



c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem

zpracování jiným podnikem;



d) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem nákupu

zboží nebo shromažďování informací pro podnik;



e) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem

reklamy, poskytování informací, vědeckého výzkumu nebo podobných

činností, které mají pro podnik přípravný nebo pomocný charakter;



f) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze k výkonu

jakéhokoliv spojení činností uvedených v písmenech a) až e), pokud

celková činnost trvalého místa pro podnikání vyplývající z tohoto

spojení je přípravného nebo pomocného charakteru

.



5. Jestliže bez ohledu na ustanovení odstavců 1a 2 osoba - jiná než

nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 - jedná ve

smluvním státě na účet podniku a má a obvykle používá oprávnění, které

jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, má se za to, že tento

podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem činnostem,

které tato osoba provádí pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou

omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly

vykonávány prostřednictvím trvalého místa pro podnikání, by nezakládaly

z tohoto trvalého místa pro podnikání stálou provozovnu podle

ustanovení tohoto odstavce.



6. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě

jenom proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost prostřednictvím

makléře, generálního komisionáře nebo jakéhokoliv jiného nezávislého

zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.



7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního

státu, ovládá nebo je ovládána společností, která je rezidentem druhého

smluvního státu nebo která v tomto druhém státě vykonává svoji činnost

(ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z

kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.



Čl.6



Příjmy z nemovitého majetku



1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého

majetku (včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví) umístěného ve

druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jenž mu náleží podle

práva smluvního státu, v němž je tento majetek umístěn. Výraz zahrnuje

v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý

inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí

ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, právo požívání

nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby za těžení

nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných

přírodních zdrojů; lodě, čluny a letadla se nepovažují za nemovitý

majetek.



3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy pobírané z přímého užívání,

nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.



4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého

majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k

vykonávání nezávislého povolání.



Čl.7



Zisky podniků



1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto

státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě

prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže

podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku

zdaněny v druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze

přičítat této stálé provozovně.



2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v

druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam

umístěna, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém

smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla

docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo

obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela

nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.



3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady

vynaložené na cíle sledované stálou provozovnou, včetně výloh vedení a

všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v

němž je stálá provozovna umístěna, či jinde.



4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které

mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových

zisků podniku jeho různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby

tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým

rozdělením; použitý způsob rozdělení musí být však takový, aby výsledek

byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.



5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že

pouze nakupovala zboží pro podnik.



6. Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro účely

předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud

neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.



7. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně

v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena

ustanoveními tohoto článku.



Čl.8



Mezinárodní doprava



1. Zisky z provozování lodí, letadel, silničních nebo železničních

vozidel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen ve smluvním státě,

v němž se nachází místo skutečného vedení podniku.



2. Jestliže místo skutečného vedení podniku lodní dopravy je na palubě

lodi, považuje se za umístěné ve smluvním státě, ve kterém se nachází

domovský přístav lodi, nebo, není-li takový domovský přístav, ve

smluvním státě, jehož je provozovatel lodi rezidentem.



3. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky plynoucí z účasti na

poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.



Čl.9



Sdružené podniky



1. Jestliže



a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na

řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu nebo



b) tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo

jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu

a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo

finančních vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo jim byly

uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi

nezávislými podniky, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto

podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto

podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a

následně zdaněny.



2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto státu a

následně zdaní zisky, ze kterých byl podnik druhého smluvního státu

zdaněn v tomto druhém státě, a zisky takto zahrnuté jsou zisky, které

by byly docíleny podnikem prvně zmíněného státu, kdyby podmínky

sjednané mezi oběma podniky byly takové, jaké by byly sjednány mezi

nezávislými podniky, upraví tento druhý stát vhodně částku daně uložené

z těchto zisků v tomto státě. Při stanovení této úpravy se vezme

náležitý zřetel na jiná ustanovení této smlouvy, a bude-li to nutné,

příslušné úřady smluvních států se za tím účelem vzájemně poradí.



3. Ustanovení odstavce 2 se nepoužije v případě podvodu, hrubé

nedbalosti nebo vědomého zanedbání.



Čl.10



Dividendy



1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho

smluvního státu, rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v

tomto druhém státě.



2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě,

jehož je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních

předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník dividend je

rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne:



a) 5 procent hrubé částky dividend, jestliže skutečným vlastníkem je

společnost, která přímo vlastní nejméně 25 procent majetku společnosti

vyplácející dividendy;



b) 15 procent hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.

Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob

aplikace těchto omezení. Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků

společnosti, z nichž jsou dividendy vypláceny.



3. Výraz "dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií

nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i

příjmy z jiných práv na společnosti, které jsou podrobeny stejnému

daňovému režimu jako příjmy z akcií podle daňových zákonů státu, jehož

je společnost, která rozdílí zisk, rezidentem.



4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník

dividend, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v

druhém smluvním státě, jehož je rezidentem společnost vyplácející

dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé

provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě

nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže účast, pro

kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně

nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7

nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.



5. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu,

dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento

druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto

dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast,

pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé provozovně

nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani

podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků

společnosti, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky

pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj v

tomto druhém státě.



Čl.11



Úroky



1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu

druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



2. Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž

mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže

skutečný vlastník úroků je rezidentem druhého smluvního státu, daň

takto uložená nepřesáhne 5 procent hrubé částky úroků. Příslušné úřady

smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto

omezení.



3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2 budou úroky mající zdroj v

jednom smluvním státě a pobírané a skutečně vlastněné vládou druhého

smluvního státu, včetně nižších správních útvarů a místních úřadů, nebo

centrální bankou tohoto státu osvobozeny od zdanění v prvně zmíněném

smluvním státě.



4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek

jakéhokoliv druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na

nemovitosti nebo majících či nemajících právo účasti na zisku dlužníka,

a zvláště příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo

dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou k těmto cenným

papírům, obligacím nebo dluhopisům. Penále ukládané za pozdní platbu se

nepovažují za úroky pro účely tohoto článku.



5. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník

úroků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém

smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní

činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo

vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam

umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se

skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém

případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o

jaký případ jde.



6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže

plátcem je tento stát sám, nižší správní útvar, místní úřad nebo

rezident tohoto státu. Jestliže však plátce úroků, ať je nebo není

rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou

provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž došlo k zadlužení, z

něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé

provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto úroky mají

zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna

umístěna.



7. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou

placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a

skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou,

částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby

nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto

posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v

tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního

státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.



Čl.12



Licenční poplatky



1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené

rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém

státě.



2. Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním

státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu,

avšak jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků je rezidentem

druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé

částky licenčních poplatků. Příslušné úřady smluvních států upraví

vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto omezení.



3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platby

jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití

jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo

vědeckému, včetně kinematografických filmů a filmů nebo nahrávek pro

televizní nebo rozhlasové vysílání, jakéhokoliv patentu, ochranné

známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního

postupu nebo jakéhokoliv průmyslového, obchodního nebo vědeckého

zařízení nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v

oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.



4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník

licenčních poplatků, který je rezidentem jednoho smluvního státu,

vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky

zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé

provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě

nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo

majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k

této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí

ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.



5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě,

jestliže plátcem je tento stát sám, nižší správní útvar, místní úřad

nebo rezident tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků,

ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním

státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž vznikla

povinnost platit licenční poplatky, a tyto licenční poplatky jdou k

tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že

tyto licenční poplatky mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je

stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.



6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití,

právu nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje v důsledku

zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z

nich a nějakou další osobou částku, kterou by byl smluvil plátce se

skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se

ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka

plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s

právními předpisy každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním

ustanovením této smlouvy.



Čl.13



Zisky ze zcizení majetku



1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení

nemovitého majetku uvedeného v článku 6, který je umístěn ve druhém

smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku

stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém

smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně,

kterou má rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě za

účelem vykonávání nezávislého povolání, včetně zisků ze zcizení takové

stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové

stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



3. Zisky ze zcizení lodí, letadel, silničních nebo železničních vozidel

provozovaných v mezinárodní dopravě nebo movitého majetku, který slouží

k provozu těchto lodí, letadel, silničních nebo železničních vozidel,

podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž se nachází místo

skutečného vedení podniku.



4. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden v

odstavcích 1, 2 a 3, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, jehož je

zcizitel rezidentem.



Čl.14



Nezávislá povolání



1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze svobodného

povolání nebo z jiných činností nezávislého charakteru, podléhají

zdanění jen v tomto státě, vyjma následujících případů, kdy takové

příjmy mohou být rovněž zdaněny ve druhém smluvním státě:



a) jestliže má tento rezident pravidelně k dispozici ve druhém smluvním

státě stálou základnu za účelem vykonávání svých činností; v takovém

případě jen taková část příjmů, jakou lze přičíst této stálé základně,

může být zdaněna v tomto druhém státě; nebo



b) jestliže jeho pobyt ve druhém státě po jedno nebo více období

přesahuje v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním období; v

takovém případě jen taková část příjmů, která plyne z jeho činností

vykonávaných v tomto druhém státě, může být zdaněna v tomto druhém

státě.



2. Při počítání období zmíněných v odstavci 1 písm. b) se použijí

ustanovení článku 15 odst. 3.



3. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti

vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i

nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a

účetních znalců.



Čl.15



Zaměstnání



1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho

smluvního státu z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení

článků 16, 18 a 19 zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není

vykonáváno ve druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno,

mohou být odměny z něj pobírané zdaněny v tomto druhém státě.



2. Odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu

zaměstnání vykonávaného ve druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu

na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže

všechny následující podmínky jsou splněny:



a) příjemce je zaměstnán v druhém státě po jedno nebo více období

nepřesahující v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním období

začínajícím nebo končícím v příslušném daňovém roce a



b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který

není rezidentem druhého státu, a



c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny nebo stálé základny, kterou má

zaměstnavatel v druhém státě.



3. Do počítání období zmíněných v odstavci 2 písm. a) se zahrnují

následující dny:



a) všechny dny fyzické přítomnosti včetně dní příjezdů a odjezdů a



b) dny strávené mimo stát činnosti, jako jsou soboty a neděle, národní

svátky, dovolené, a služební cesty přímo spojené se zaměstnáním

příjemce v tomto státě, po kterých bylo v činnosti na území tohoto

státu pokračováno.



4. Výraz "zaměstnavatel" zmíněný v odstavci 2 písm. b) označuje osobu,

která má právo na vykonanou práci a která nese odpovědnost a riziko

spojené s vykonáváním práce.



5. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku mohou být odměny

pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi, letadla, v

silničním nebo železničním vozidle provozovaném v mezinárodní dopravě

zdaněny ve smluvním státě, v němž se nachází místo skutečného vedení

podniku.



Čl.16



Tantiémy



Tantiémy a jiné podobné platby, které pobírá rezident jednoho smluvního

státu jako člen správní rady nebo jakéhokoliv jiného obdobného orgánu

společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být

zdaněny v tomto druhém státě.



Čl.17



Umělci a sportovci



1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na

veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo

televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně

vykonávaných činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na

ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto druhém státě.



2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo

sportovcem neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě,

mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15

zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou činnosti umělce nebo

sportovce vykonávány.



3. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže činnosti vykonávané

v jednom smluvním státě jsou převážně financovány z veřejných fondů

druhého smluvního státu nebo nižšího správního útvaru nebo místního

úřadu tohoto státu. Příjem pobíraný z takovýchto činností podléhá v

takovém případě zdanění jen v tomto druhém smluvním státě.



Čl.18



Penze



Penze a jiné podobné platy vyplácené rezidentu jednoho smluvního státu

z důvodu dřívějšího zaměstnání podléhají s výhradou ustanovení článku

19 odst. 2 zdanění jen v tomto státě.



Čl.19



Veřejné funkce



1.



a) Odměny jiné než penze vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším

správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za

služby prokazované tomuto státu nebo správnímu útvaru nebo místnímu

úřadu podléhají zdanění jen v tomto státě.



b) Takové odměny však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě,

jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která

je rezidentem tohoto státu:



(i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo



(ii) se nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu prokazování těchto

služeb.



2.



a) Jakékoli penze vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním

útvarem nebo místním úřadem tohoto státu nebo vyplácené z fondů, které

zřídily, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu nebo správnímu

útvaru nebo úřadu podléhají zdanění jen v tomto státě.



b) Takové penze však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě,

jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto

státu.



3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na odměny a penze za služby

prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností prováděnou

některým smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním

úřadem tohoto státu.



Čl.20



Studenti



Platby, které student nebo učeň, který je nebo bezprostředně před svým

příjezdem do jednoho smluvního státu byl rezidentem druhého smluvního

státu a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze za účelem svého

vzdělávání nebo výcviku, dostává za účelem úhrady nákladů své výživy,

vzdělávání nebo výcviku, nepodléhají zdanění v tomto státě za

předpokladu, že takovéto platby plynou ze zdrojů mimo tento stát.



Čl.21



Ostatní příjmy



1. Části příjmů rezidenta jednoho smluvního státu, ať mají zdroj

kdekoliv, o nichž se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy,

podléhají zdanění jen v tomto státě.



2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy jiné než příjmy z

nemovitého majetku, který je definován v článku 6 odst. 2, jestliže

příjemce takových příjmů, který je rezidentem jednoho smluvního státu,

vykonává v druhém smluvním státě průmyslovou nebo obchodní činnost

prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává

v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné

a jestliže právo nebo majetek, pro které se příjmy platí, se skutečně

vážou k takové stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě

se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ

jde.



Čl.22



Majetek



1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku 6, který

vlastní rezident jednoho smluvního státu a který je umístěn ve druhém

smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém státě.



2. Majetek představovaný movitým majetkem, který je částí provozního

majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve

druhém smluvním státě, nebo movitým majetkem, který patří ke stálé

základně, kterou má rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním

státě za účelem vykonávání nezávislého povolání, může být zdaněn v

tomto druhém státě.



3. Majetek představovaný loděmi, letadly, silničními nebo železničními

vozidly provozovanými v mezinárodní dopravě a movitým majetkem, který

slouží k provozu těchto lodí, letadel, silničních nebo železničních

vozidel, podléhá zdanění jen ve smluvním státě, v němž se nachází místo

skutečného vedení podniku.



4. Všechny ostatní části majetku rezidenta smluvního státu podléhají

zdanění jen v tomto státě.



Čl.23



Vyloučení dvojího zdanění



1. Jestliže rezident jednoho smluvního státu pobírá příjem nebo vlastní

majetek, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn ve

druhém smluvním státě, prvně zmíněný stát povolí:



a) snížit daň z příjmů tohoto rezidenta o částku rovnající se dani z

příjmů zaplacené v tomto druhém státě;



b) snížit daň z majetku tohoto rezidenta o částku rovnající se dani z

majetku zaplacené v tomto druhém státě.

Částka, o kterou se daň sníží, však v žádném případě nepřesáhne tu část

daně z příjmů nebo daně z majetku, podle toho, o jaký případ jde,

vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy nebo

majetek, které mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



2. Jestliže, v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy, příjem

pobíraný nebo majetek vlastněný rezidentem jednoho smluvního státu je

osvobozen od zdanění v tomto státě, tento stát může přesto, při výpočtu

částky daně ze zbývajících příjmů nebo majetku tohoto rezidenta, vzít v

úvahu osvobozený příjem nebo majetek.



Čl.24



Zákaz diskriminace



1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve

druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoli povinnostem s ním

spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené

povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci

tohoto druhého státu, kteří jsou, zejména s ohledem na rezidenci, ve

stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku 1

rovněž použije na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou

smluvních států.



2. Zdanění stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve

druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než

zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tytéž činnosti.

Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu,

aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu jakékoliv osobní úlevy,

slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině,

které přiznává svým vlastním rezidentům.



3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9 odst. 1, článku 11

odst. 7 nebo článku 12 odst. 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné

výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu druhého

smluvního státu odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků

takového podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny

rezidentu prvně zmíněného státu. Podobně jakékoliv dluhy podniku

jednoho smluvního státu vůči rezidentu druhého smluvního státu budou

pro účely stanovení zdanitelného majetku takového podniku odčitatelné

za stejných podmínek, jako kdyby byly smluveny vůči rezidentu prvně

zmíněného státu.



4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti,

přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno jedním nebo více

rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném

smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním

spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené

povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné

podniky tohoto prvně zmíněného státu.



5. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2

vztahují na daně všeho druhu a pojmenování.



Čl.25



Řešení případů dohodou



1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních

států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s

ustanoveními této smlouvy, může bez ohledu na opravné prostředky, které

poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto států, předložit svůj

případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem, nebo

pokud její případ spadá pod článek 24 odst. 1, úřadu smluvního státu,

jehož je státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od

prvního oznámení opatření vedoucího ke zdanění, které není v souladu s

ustanoveními Smlouvy.



2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a

nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby

případ vyřešil vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního

státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není v souladu se Smlouvou.

Jakákoliv dosažená dohoda bude uskutečněna bez ohledu na jakékoliv

časové lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.



3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou

dohodou jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při

výkladu nebo provádění Smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat za

účelem vyloučení dvojího zdanění v případech neupravených ve Smlouvě.



4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem

dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se ústní

výměna názorů jeví pro dosažení dohody účelnou, může se taková výměna

názorů uskutečnit prostřednictvím komise složené ze zástupců

příslušných úřadů smluvních států.



Čl.26



Výměna informací



1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace,

jaké jsou nutné pro provádění ustanovení této smlouvy nebo

vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které se vztahují na

daně, jež jsou předmětem Smlouvy, pokud zdanění, které upravují, není v

rozporu se Smlouvou. Výměna informací není omezena článkem 1. Veškeré

informace obdržené smluvním státem budou udržovány v tajnosti stejným

způsobem jako informace obdržené podle vnitrostátních právních předpisů

tohoto státu a budou zpřístupněny pouze osobám nebo úřadům (včetně

soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním

daní, na něž se Smlouva vztahuje, vymáháním nebo trestním stíháním ve

věci těchto daní nebo rozhodováním o odvoláních ve vztahu k těmto

daním. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto účelům.

Mohou sdělit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo v

právních rozhodnutích.



2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že

ukládají některému ze smluvních států povinnost:



a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a

správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;



b) poskytnout informace, které by nemohly být získány na základě

právních předpisů nebo v běžném správním řízení tohoto nebo druhého

smluvního státu;



c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní,

podnikové, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní

postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným

pořádkem.



Čl.27



Členové diplomatických misí a konzulární úředníci



Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad členů diplomatických misí

nebo konzulárních úředníků, které jim přísluší na základě obecných

pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních

dohod.



Čl.28



Vstup v platnost



1. Smluvní státy si vzájemně oznámí, že ústavní požadavky pro vstup v

platnost této smlouvy byly splněny.



2. Smlouva vstoupí v platnost dnem pozdějšího oznámení uvedeného v

odstavci 1 a její ustanovení se budou provádět:



a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo

připisované k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po

roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost;



b) pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z majetku, na příjmy nebo

majetek za každý daňový rok začínající 1. ledna nebo později v

kalendářním roce následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v

platnost.



3. Ustanovení Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a

Socialistickou federativní republikou Jugoslávie o zamezení dvojího

zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku podepsané v Praze dne 2.

listopadu 1981 se přestanou provádět, pokud jde o jakoukoliv českou

nebo slovinskou daň vztahující se na příjmy nebo majetek, pro které se

začne provádět tato smlouva, v souladu s ustanoveními odstavce 2.



Čl.29



Výpověď



Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena jedním ze

smluvních států. Každý smluvní stát může diplomatickou cestou podáním

písemné výpovědi Smlouvu vypovědět nejméně šest měsíců před koncem

každého kalendářního roku následujícího po období pěti let ode dne,

kterým Smlouva vstoupí v platnost. V takovém případě se Smlouva

přestane provádět:



a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo

připisované k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po

roce, v němž byla dána výpověď;



b) pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z majetku, na příjmy nebo

majetek za každý daňový rok začínající 1. ledna nebo později v

kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď.



Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.



Dáno v Lublani dne 13. června 1997 ve dvou původních vyhotoveních v

českém, slovinském a anglickém jazyce, přičemž všechny texty jsou

autentické. V případě rozdílu mezi českým a slovinským textem bude

rozhodujícím anglický text.



Za Českou republiku:



doc. Ing. Josef Zieleniec, CSc. v. r.



místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí



Za Slovinskou republiku



Zoran Thaler v. r.



ministr zahraničních věcí