97/1960 Sb.
Vyhláška
ministra zahraničních věcí
ze dne 7. června 1960
o Smlouvě mezi Československou republikou a Albánskou lidovou
republikou o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních
Dne 16. ledna 1959 byla v Praze podepsána Smlouva mezi Československou
republikou a Albánskou lidovou republikou o právní pomoci ve věcech
občanských, rodinných a trestních.
Se Smlouvou vyslovilo Národní shromáždění souhlas dne 13. května 1959 a
president republiky ji ratifikoval dne 30. prosince 1959. Ratifikační
listiny byly vyměněny v Tiraně dne 28. dubna 1960.
Podle svého článku 74 vstoupila Smlouva v platnost dne 28. května 1960.
České znění smlouvy se vyhlašuje současně.
David v. r.
Smlouva
mezi Československou republikou a Albánskou lidovou republikou o právní
pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních
President Československé republiky a
Presidium Lidového shromáždění Albánské lidové republiky
vedeni přáním co nejvíce upevnit přátelské svazky mezi oběma zeměmi a
jejich národy a rozvíjet spolupráci na poli právních styků, rozhodli se
uzavřít smlouvu o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a
trestních a k tomu účelu jmenovali svými zmocněnci:
president Československé republiky
dr. Václava Škodu, ministra spravedlnosti,
Presidium Lidového shromáždění Albánské lidové republiky
Behara Shtyllu, ministra zahraničních věcí,
kteří vyměnivše si plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě
shodli se na tomto:
Část I
Všeobecná ustanovení
Čl.1
Právní ochrana
1. Občané a právnické osoby (dále jen "občané") jedné smluvní strany
požívají na území druhé smluvní strany stejné právní ochrany, pokud jde
o jejich práva osobní a majetková, jako vlastní občané.
2. Občané jedné smluvní strany mají svobodný a nerušený přístup k
soudům, prokuraturám a státním notářstvím (dále jen "justiční úřady"),
jakož i k jiným úřadům druhé smluvní strany, do jejichž pravomoci patří
věci občanskoprávní, rodinné a trestní, mohou před nimi vystupovat a
podávat návrhy a žaloby za stejných podmínek jako občané této smluvní
strany.
Čl.2
Poskytování právní pomoci
1. Justiční úřady obou smluvních stran si v občanskoprávních, rodinných
a trestních věcech poskytují navzájem právní pomoc.
2. Justiční úřady poskytují právní pomoc i jiným úřadům ve věcech
uvedených v odstavci 1 tohoto článku.
Čl.3
Způsob styku
1. Při poskytování právní pomoci se justiční úřady obou smluvních stran
stýkají prostřednictvím svých ústředních orgánů, pokud v této Smlouvě
není stanoveno něco jiného.
2. Jiné úřady, do jejichž pravomoci patří věci práva občanského nebo
rodinného, stýkají se s justičními úřady druhé smluvní strany
diplomatickou cestou.
Čl.4
Rozsah právní pomoci
Obě smluvní strany si navzájem poskytují právní pomoc prováděním
jednotlivých procesních úkonů, zejména opatřováním a zasíláním
písemností, prováděním prohlídek, odnětím věcí, zasíláním a vydáváním
věcných důkazů, prováděním znaleckých posudků, výslechem obviněných,
svědků, znalců, účastníků a jiných osob, prováděním soudního ohledání,
jakož i doručováním písemností.
Čl.5
Úprava písemností
Písemnosti, které si zasílají justiční úřady a jiné úřady při
poskytování právní pomoci, musí být opatřeny pečetí.
Čl.6
Obsah dožádání o poskytnutí právní pomoci
1. Dožádání o poskytnutí právní pomoci musí obsahovat tyto údaje:
a) označení dožadujícího úřadu;
b) označení dožádaného justičního úřadu;
c) označení věci, v níž se žádá o právní pomoc;
d) jména a příjmení účastníků, obviněných, obžalovaných nebo
odsouzených, jejich státní příslušnost, povolání a bydliště nebo pobyt;
u právnických osob název a sídlo;
e) jména, příjmení a adresy právních zástupců;
f) obsah dožádání, jakož i nutné údaje o předmětu dožádání a ve věcech
trestních i označení skutkové podstaty trestného činu.
2. Dožádání o doručení písemností musí kromě toho obsahovat ještě
přesnou adresu příjemce a označení doručovaných písemností.
Čl.7
Způsob vyřízení
1. Při vyřizování dožádání o poskytnutí právní pomoci použije justiční
úřad právních předpisů svého státu. Může však na žádost dožadujícího
úřadu použít předpisů o řízení dožadující smluvní strany, pokud nejsou
v rozporu s právním řádem jeho státu.
2. Není-li dožádaný justiční úřad pro vyřízení příslušný, postoupí
dožádání příslušnému justičnímu úřadu a zpraví o tom dožadující úřad.
3. Bude-li dožádaný justiční úřad o to požádán, sdělí dožadujícímu
úřadu, kdy a kde bude dožádání o právní pomoc vyřízeno.
4. Po vyřízení dožádání o poskytnutí právní pomoci vrátí dožádaný
justiční úřad spisy dožadujícímu úřadu; jestliže právní pomoc nebylo
možno poskytnout, sdělí současně důvody, které brání vyřízení dožádání.
Čl.8
Nedotknutelnost svědků a znalců
1. Svědek nebo znalec, který se na předvolání doručené justičním úřadem
dožádané smluvní strany dostaví před úřad dožadující smluvní strany,
nesmí být bez ohledu na svou státní příslušnost na jejím území trestně
stíhán ani vzat do vazby, ani na něm nesmí být vykonán trest pro
trestný čin, který byl spáchán před překročením státních hranic.
2. Této záruky však svědek nebo znalec pozbude, neopustí-li území
dožadující smluvní strany do týdne po tom, kdy mu vyslýchající úřad
sdělil, že jeho přítomnosti již není třeba. Do této lhůty se
nezapočítává doba, po kterou svědek nebo znalec nemohl území dožadující
smluvní strany opustit z důvodů, které nezávisí na jeho vůli.
Čl.9
Doručování písemností
1. Dožádaný justiční úřad doručí písemnosti podle právních předpisů
platných na území jeho státu, jestliže tyto písemnosti jsou sepsány v
jeho jazyku nebo je-li k nim připojen ověřený překlad. Jinak doručí
dožádaný justiční úřad písemnosti, jen pokud je adresát ochoten
dobrovolně je přijmout.
2. Ověření překladu provádí příslušný tlumočník nebo dožadující úřad
anebo diplomatický nebo konzulární úřad jedné ze smluvních stran.
3. Není-li možno zařídit doručení písemnosti na adresu, která je
uvedena v dožádání, dožádaný justiční úřad učiní z úřední povinnosti
opatření potřebná ke zjištění adresy.
Čl.10
Doklad o doručení
Doklad o doručení se pořídí podle předpisů o doručování písemností
platných na území dožádané smluvní strany.
Čl.11
Doručování písemností vlastním občanům
Obě smluvní strany jsou oprávněny doručovat písemnosti vlastním občanům
svými diplomatickými nebo konzulárními úřady.
Čl.12
Důkazní moc listin
1. Listiny, které byly na území jedné smluvní strany zřízeny nebo
ověřeny státním orgánem nebo úřední osobou v oboru jejich působnosti ve
formě stanovené platnými předpisy a byly opatřeny úřední pečetí, jsou
na území druhé smluvní strany uznávány bez dalšího ověření. To platí i
pro podpisy, které jsou ověřeny podle právních předpisů jedné smluvní
strany.
2. Listiny, které na území jedné smluvní strany jsou považovány za
veřejné, mají také na území druhé smluvní strany důkazní moc veřejných
listin.
Čl.13
Náklady právní pomoci
1. Dožádaná smluvní strana nebude požadovat úhradu nákladů vzniklých z
poskytnutí právní pomoci. Smluvní strany nesou samy všechny náklady
vzniklé z poskytnutí právní pomoci na jejich území.
2. Dožádaný justiční úřad oznámí dožadujícímu úřadu výši vzniklých
nákladů. Jestliže dožadující úřad tyto náklady vybere od osoby povinné
k úhradě, zůstanou smluvní straně, jejíž úřad je vybral.
Čl.14
Informace o právních otázkách
Ministerstva spravedlnosti obou smluvních stran si navzájem poskytnou
na žádost informace o právních otázkách.
Čl.15
Jazyk
Úřady smluvních stran používají ve vzájemných stycích podle této
Smlouvy svého jazyka nebo jazyka ruského.
Část II
Zvláštní ustanovení
Hlava I
Právní pomoc ve věcech občanských a rodinných
Oddíl I
Náklady řízení
Čl.16
Osvobození od žalobní jistoty
Občanům jedné ze smluvních stran, kteří vystupují před soudy druhé
smluvní strany, pokud žijí na území jedné ze smluvních stran, nelze
uložit složení jistoty za náklady řízení jen z toho důvodu, že jsou
cizinci, nebo že nemají bydliště, pobyt nebo sídlo na území druhé
smluvní strany.
Osvobození od poplatků a záloh
Čl.17
Občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní strany
osvobození od poplatků a záloh, jakož i bezplatné právní pomoci ve
stejné míře a za stejných podmínek jako vlastní občané.
Čl.18
1. Potvrzení o osobních poměrech, jakož i o poměrech rodinných,
výdělkových a majetkových, potřebná k osvobození od poplatků a záloh,
jakož i k poskytnutí bezplatné právní pomoci, vydá příslušný orgán
smluvní strany, na jejímž území má žadatel bydliště nebo pobyt.
2. Nemá-li žadatel na území žádné ze smluvních stran bydliště nebo
pobyt, postačí potvrzení vydané nebo ověřené diplomatickým nebo
konzulárním úřadem jeho státu.
3. Justiční úřad, který rozhoduje o žádosti o osvobození od poplatků a
záloh, jakož i o poskytnutí bezplatné právní pomoci, může požádat o
další objasnění.
Čl.19
1. Občan jedné smluvní strany, který chce požádat o osvobození od
poplatků a záloh, jakož i o bezplatnou právní pomoc u příslušného
orgánu druhé smluvní strany, může tuto žádost podat ústně u justičního
úřadu příslušného podle jeho bydliště nebo pobytu. Tento úřad sepíše o
tom zápis a zašle jej spolu s listinami uvedenými v článku 18 odstavci
1 této Smlouvy justičnímu úřadu druhé smluvní strany.
2. Zároveň se žádostí o osvobození od poplatků a záloh, jakož i o
bezplatnou právní pomoc, se může podat do protokolu návrh na zahájení
řízení o žalobě nebo jiného řízení.
Oddíl II
Osobní a rodinné právo
Čl.20
Způsobilost k právním úkonům
Způsobilost osoby k právním úkonům se spravuje právním řádem smluvní
strany, jejímž je osoba občanem.
Čl.21
Rozvod
1. Jsou-li oba manželé občany jedné smluvní strany a bydlí-li v době
podání návrhu na rozvod na území druhé smluvní strany, spravuje se
rozvod právním řádem smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou.
Příslušné jsou soudy obou smluvních stran. V případě však, že jeden z
manželů bydlí v době podání návrhu na rozvod na území jedné smluvní
strany a druhý manžel na území druhé smluvní strany, jsou příslušné
soudy té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou.
2. Je-li v době podání návrhu na rozvod jeden manžel občanem jedné
smluvní strany a druhý manžel občanem druhé smluvní strany, jsou pro
rozvod příslušné soudy obou smluvních stran. Soudy použijí právního
řádu svého státu.
Čl.22
Neplatnost manželství
1. Vyslovení neplatnosti manželství nebo určení, že tu není manželství,
se spravuje právními řády smluvních stran, jejichž občany byli manželé
v době uzavření manželství.
2. Pro porušení formy uzavření manželství nelze však vyslovit
neplatnost manželství nebo určit, že tu není manželství, byl-li při
uzavření manželství zachován právní řád té smluvní strany, na jejímž
území bylo manželství uzavřeno.
3. Příslušné jsou soudy obou smluvních stran.
Právní poměry mezi rodiči a dětmi
Čl.23
Právní poměry mezi rodiči a dětmi se spravují právním řádem smluvní
strany, jejímž občanem je dítě. To platí i pro právní poměry mezi
matkou a otcem dítěte narozeného mimo manželství.
Čl.24
1. Popření a zjištění otcovství a určení, zda dítě pochází z určitého
manželství, se rozhoduje podle právního řádu smluvní strany, jejíž
občanství dítě získalo narozením.
2. K popření a zjištění otcovství a k určení, zda dítě pochází z
určitého manželství,je příslušný soud smluvní strany, jejíž právní řád
je rozhodný podle odstavce 1 tohoto článku. Má-li navrhovatel i odpůrce
bydliště na území jedné ze smluvních stran, je i soud této smluvní
strany příslušný k rozhodnutí o popření a zjištění otcovství a o
určení, zda dítě pochází z určitého manželství, za zachování ustanovení
odstavce 1 tohoto článku.
Čl.25
Prohlášení za nezvěstného nebo mrtvého a důkaz smrti
1. Pro prohlášení osoby za nezvěstnou nebo mrtvou a ve věcech řízení o
důkazu smrti je dána pravomoc justičního úřadu smluvní strany, jejímž
občanem byla osoba v době, kdy podle posledních zpráv byla na živu.
2. Justiční úřady jedné smluvní strany mohou prohlásit občana druhé
smluvní strany za nezvěstného nebo mrtvého a také provést řízení o
důkazu smrti na návrh osob žijících na území této smluvní strany,
jsou-li k tomuto návrhu oprávněny podle právního řádu této smluvní
strany.
3. V řízení o prohlášení za nezvěstného nebo mrtvého nebo v řízení o
důkazu smrti používají justiční úřady smluvních stran právního řádu
svého státu.
Poručenství a opatrovnictví
Čl.26
1. Ve věcech poručenství a opatrovnictví nad příslušníky smluvních
stran jsou, pokud dále není stanoveno něco jiného, příslušny úřady
smluvní strany, jejímž občanem je chráněnec.
2. Právní poměr mezi poručníkem nebo opatrovníkem a chráněncem se
spravuje právním řádem smluvní strany, jejíž úřad ustanovil poručníka
nebo opatrovníka.
3. Povinnost přijmout poručenství nebo opatrovnictví se spravuje
právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osoba, která má být
ustanovena poručníkem nebo opatrovníkem.
Čl.27
1. Mají-li být učiněna poručenská nebo opatrovnická opatření na ochranu
zájmů občana jedné smluvní strany, jehož bydliště, pobyt nebo majetek
je na území druhé smluvní strany, zpraví úřad této smluvní strany bez
odkladu úřad příslušný podle článku 26 odstavce 1.
2. V neodkladných případech může úřad druhé smluvní strany učinit
opatření sám podle svého právního řádu, musí však ihned zpravit úřad
příslušný podle článku 26 odstavce 1. Taková opatření zůstanou v
platnosti až do jiného rozhodnutí tohoto úřadu.
Čl.28
1. Úřad příslušný podle článku 26 odstavce 1 může přenést poručenství
nebo opatrovnictví na úřad druhé smluvní strany, jestliže má chráněnec
na jejím území bydliště, pobyt nebo majetek. Přenesení poručenství nebo
opatrovnictví se stane účinným, když dožádaný úřad poručenství nebo
opatrovnictví převezme a dožadující úřad o tom zpraví.
2. Úřad, který převzal podle odstavce 1 poručenství nebo opatrovnictví,
vede je podle právního řádu svého státu. Užije však, pokud jde o
způsobilost k právním úkonům, práva smluvní strany, jejímž občanem je
chráněnec. K rozhodnutím, která se týkají osobního stavu, není
oprávněn.
Čl.29
Osvojení
1. Osvojení nebo jeho zrušení se spravuje právním řádem smluvní strany,
jejímž občanem je osvojitel v době osvojení nebo jeho zrušení.
2. Je-li dítě občanem druhé smluvní strany, je nutné opatřit při
osvojení nebo jeho zrušení i přivolení této smluvní strany.
3. Je-li dítě osvojováno manžely, z nichž jeden je občanem jedné
smluvní strany, druhý pak občanem druhé smluvní strany, musí být
osvojení nebo jeho zrušení v souladu s právním řádem obou smluvních
stran.
4. Příslušným k řízení o osvojení nebo o jeho zrušení je úřad smluvní
strany, jejímž občanem je osvojitel v době osvojení nebo jeho zrušení.
V případě odstavce 3 tohoto článku je příslušný úřad té smluvní strany,
na jejímž území manželé mají nebo měli své společné bydliště nebo
pobyt.
Oddíl III
Zasílání matričních listin a jiných dokladů
Čl.30
Smluvní strany se zavazují zasílat si navzájem na žádost, podanou
diplomatickou cestou, doklady o zápisech v matrikách, doklady o
vzdělání, o délce zaměstnání i jiné doklady týkající se osobních práv a
zájmů občanů druhé smluvní strany. Uvedené doklady se zasílají
diplomatickou cestou bez překladu a bezplatně.
Oddíl IV
Dědictví
Čl.31
Zásada rovného postavení
Občané jedné smluvní strany jsou co do způsobilosti zřídit nebo zrušit
závěť o majetku, který je na území druhé smluvní strany, nebo o
právech, která se tam mají uplatnit, jakož i co do způsobilosti nabývat
dědictvím nebo odkazem takového majetku nebo takových práv postaveni na
roveň občanům druhé smluvní strany. Majetek a práva přecházejí na ně za
podmínek stanovených pro vlastní občany žijící na území této smluvní
strany.
Čl.32
Dědické právo
1. Dědění movitostí se spravuje právním řádem té smluvní strany, jejímž
občanem byl zůstavitel v době smrti.
2. Dědění nemovitostí se spravuje právním řádem té smluvní strany, na
jejímž území nemovitosti jsou.
Čl.33
Závěť
1. Způsobilost zřídit nebo zrušit závěť, jakož i právní účinky vad vůle
spravují se právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel
v době zřízení nebo zrušení závěti. Tento právní řád je také rozhodný
pro určení, které druhy pořízení pro případ smrti jsou přípustné.
2. Forma zřízení a zrušení závěti se spravuje právním řádem smluvní
strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době zřízení nebo zrušení
závěti; stačí však, byl-li zachován právní řád smluvní strany, na
jejímž území byly tyto úkony učiněny.
Čl.34
Pravomoc
1. Movité dědictví projednají bez újmy ustanovení odstavce 4 tohoto
článku justiční úřady smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v
době smrti.
2. Nemovité dědictví projednají justiční úřady smluvní strany, na
jejímž území je dědictví.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku platí obdobně i o sporech,
které vzniknou z dědických nároků.
4. Je-li celé movité dědictví po občanu jedné ze smluvních stran na
území druhé smluvní strany a souhlasí-li s tím všichni dědici, projedná
je na návrh dědice nebo odkazovníka justiční úřad této smluvní strany.
Čl.35
Sdělování úmrtí
1. Zemře-li na území jedné smluvní strany občan druhé smluvní strany,
uvědomí příslušný úřad bez odkladu diplomatický nebo konzulární úřad
druhé smluvní strany o úmrtí a sdělí mu vše, co je známo o dědicích a
odkazovnících a o jejich bydlišti nebo pobytu, o rozsahu a ceně
dědictví, jakož i o tom, zda tu je závěť. Totéž platí, doví-li se
příslušný úřad jedné ze smluvních stran o tom, že občan druhé smluvní
strany, který zemřel mimo území obou smluvních stran, zanechal jmění na
území jeho státu.
2. Doví-li se diplomatický nebo konzulární úřad o úmrtí dříve, je
povinen o něm zpravit justiční úřad příslušný k zajištění dědictví.
Čl.36
Oprávnění diplomatického nebo konzulárního úřadu při projednávání
dědictví
1. Ve všech dědických věcech, které se vyskytnou na území jedné ze
smluvních stran, jsou členové diplomatického nebo konzulárního úřadu
druhé smluvní strany oprávněni zastupovat před justičními nebo jinými
úřady vlastní občany, pokud jsou nepřítomni a neustanoví-li si jiného
zmocněnce; zvláštní plné moci není třeba.
2. Zemře-li občan jedné smluvní strany cestou územím druhé smluvní
strany a neměl-li tam bydliště ani pobyt, budou věci, které měl u sebe
pro vlastní potřebu, odevzdány bez dalšího řízení diplomatickému nebo
konzulárnímu úřadu smluvní strany, jejímž byl občanem.
Čl.37
Otevření a vyhlášení závěti
K otevření a vyhlášení závěti je příslušný justiční úřad smluvní
strany, na jejímž území je závěť. Ověřený opis závěti a protokolu o
stavu a obsahu závěti, podle okolností ověřený opis protokolu o
otevření a vyhlášení závěti a na žádost i prvopis závěti je třeba
zaslat justičnímu úřadu státu zůstavitele nebo justičnímu úřadu druhé
smluvní strany, který ve věci koná řízení.
Čl.38
Opatření k zajištění dědictví
1. Úřady obou smluvních stran učiní podle svého právního řádu opatření,
která jsou nutná k zajištění nebo ke správě dědictví, které na jejich
území zanechal občan druhé smluvní strany.
2. O opatřeních, která byla učiněna podle odstavce 1 tohoto článku, je
třeba bez odkladu uvědomit diplomatický nebo konzulární úřad druhé
smluvní strany, který může při těchto opatřeních spolupůsobit. Na návrh
diplomatického nebo konzulárního úřadu mohou být opatření učiněná podle
odstavce 1 změněna, zrušena nebo odložena.
3. Úřad smluvní strany, jejímž občanem je zůstavitel a který je
příslušný podle článku 34 odstavec 1, může navrhnout, aby byla zrušena
opatření učiněná podle odstavce 1.
Čl.39
Vydání dědictví
Jestliže má být movité dědictví nebo výtěžek z prodeje movitého nebo
nemovitého dědictví po projednání dědictví na území jedné smluvní
strany odevzdáno dědicům nebo odkazovníkům, kteří mají bydliště nebo
pobyt na území druhé smluvní strany, odevzdá se dědictví nebo výtěžek z
jeho prodeje diplomatickému nebo konzulárnímu úřadu této druhé smluvní
strany, jestliže:
a) justiční úřad vyzval, je-li tak stanoveno v právním řádu smluvní
strany, kde dědictví je, věřitele zůstavitele, aby do tří měsíců
přihlásili své pohledávky;
b) veškeré dědické poplatky a všechny přihlášené pohledávky byly
zaplaceny nebo zajištěny;
c) příslušné úřady daly souhlas, jehož je případně třeba, k vývozu
dědických věcí nebo převodu výtěžku jejich prodeje.
Oddíl V
Uznání a výkon rozhodnutí
Čl.40
Uznání rozhodnutí ve věcech rodinného práva, která se netýkají
majetkových nároků
1. Pravomocná rozhodnutí justičních úřadů a poručenských a
opatrovnických orgánů jedné smluvní strany ve věcech rodinného práva,
která se netýkají majetkových nároků, uznávají se na území druhé
smluvní strany bez dalšího řízení, jestliže justiční úřad ani
poručenský, ani opatrovnický orgán této druhé smluvní strany nevydal
dřívější pravomocné rozhodnutí v téže věci, ani nemá výlučnou pravomoc
na základě této Smlouvy.
2. Ustanovení odstavce 1 se použije i na rozhodnutí vydaná před nabytím
účinnosti této Smlouvy.
Uznání a výkon rozhodnutí o majetkových nárocích
Čl.41
Obě smluvní strany uznávají a na svém území podle dalších ustanovení
povolují exekuci:
a) pravomocných rozhodnutí o majetkových nárocích ve věcech občanského
a rodinného práva, která byla vydána na území druhé smluvní strany po
nabytí účinnosti této Smlouvy;
b) pravomocných soudních rozhodnutí vydaných na území druhé smluvní
strany po nabytí účinnosti této Smlouvy ve věcech trestních, týkajících
se povinnosti nahradit poškozenému škodu, která mu byla způsobena;
c) pravomocných rozhodnutí soudů rozhodčích, jakož i smírů před těmito
soudy uzavřených ve věcech zahraničního obchodu, byla-li alespoň jednou
ze stran řízení právnická osoba, jež má sídlo na území jedné ze
smluvních stran.
Čl.42
1. K povolení exekuce je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území
má být exekuce vykonána.
2. Návrh na povolení exekuce je třeba podat u soudu, který rozhodl ve
věci v prvé stolici. Tento návrh je třeba postoupit soudu, který je
příslušný k povolení exekuce. Návrh může být podán i přímo u tohoto
soudu.
3. Náležitosti návrhu se spravují právním řádem smluvní strany, na
jejímž území má být exekuce vykonána. K návrhu se připojí překlad do
jazyka dožádané smluvní strany nebo do jazyka ruského, ověřený podle
článku 9 odstavce 2.
Čl.43
K návrhu na povolení exekuce se připojí:
a) úplné vyhotovení rozhodnutí, jakož i potvrzení o právní moci
rozhodnutí, pokud to nevyplývá z rozhodnutí samého;
b) listiny v prvopise nebo ověřené opisy listin, z nichž vyplývá, že
bylo včas, alespoň jednou a zákonným způsobem doručeno předvolání
osobě, jíž byla v rozhodnutí uložena nějaká povinnost a která se řízení
nezúčastnila;
c) překlady listin, uvedených pod písmenem a) a b), ověřené podle
článku 9 odstavce 2.
Čl.44
Má-li soud při povolování exekuce pochybnosti, může navrhovatele
vyzvat, aby se vyjádřil, nebo mu uložit, aby odstranil vady návrhu.
Může také o návrhu slyšet dlužníka a požádat o objasnění soud, který
rozhodnutí vydal.
Čl.45
1. O exekuci platí právní řád smluvní strany, na jejímž území má být
exekuce vykonána.
2. Dlužník může uplatnit u soudu, který rozhoduje o povolení exekuce, i
námitky proti její přípustnosti a proti nároku zjištěnému v rozhodnutí,
pokud je to přípustné podle právního řádu smluvní strany, na jejímž
území bylo rozhodnutí vydáno.
Čl.46
Odepření uznání a výkonu
Uznání rozhodnutí nebo povolení exekuce může být odepřeno:
a) jestliže osoba, jež byla v rozhodnutí uznána povinnou, se
nezúčastnila řízení, protože jí nebo jejímu zmocněnci nebylo včas,
alespoň jednou a zákonným způsobem doručeno předvolání anebo stalo-li
se předvolání jen veřejnou vyhláškou nebo způsobem, který se odchyluje
od ustanovení této Smlouvy;
b) jestliže je soudní rozhodnutí v rozporu s pravomocným předchozím
rozhodnutím vydaným mezi týmiž účastníky, o témže nároku a z téhož
důvodu soudem smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno
nebo exekuce vykonána. Toto ustanovení se však nevztahuje na případy,
ve kterých se podstatně změnily skutečnosti, na jejichž základě uvedené
předchozí soudní rozhodnutí určilo obsah nebo čas plnění.
Čl.47
Soudní smíry
Ustanovení článků 41 až 46 se použije obdobně i na smíry uzavřené před
justičními úřady.
Exekuce pro náklady soudního řízení
Čl.48
1. Byla-li účastníkům osvobozeným od složení žalobní jistoty ve smyslu
článku 16 této Smlouvy uložena na území jedné smluvní strany povinnost
k náhradě nákladů řízení, povolí příslušný soud na území druhé smluvní
strany na návrh bezplatně exekuci k vymáhání těchto nákladů.
2. Náklady řízení jsou i náklady potvrzení, překladů a ověření
uvedených v článku 50 této Smlouvy.
Čl.49
Náklady potvrzení, překladů a ověření písemností podle článku 50 této
Smlouvy určí soud, který ve věci jednal v první stolici nebo soud
příslušný k povolení exekuce. Soud příslušný k povolení exekuce určí i
exekuční náklady.
Čl.50
1. Soud, který povoluje exekuci pro náklady řízení, omezí své zkoumání
jen na to, zda rozhodnutí nabylo právní moci a zda je vykonatelné.
2. K žádosti o povolení exekuce pro náklady řízení se připojí opis
rozhodnutí o nákladech, ověřený soudem první stolice a potvrzení vydané
týmž soudem, že rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné, jakož i ověřený
překlad těchto listin.
Čl.51
Náklady exekučního řízení
O nákladech exekučního řízení platí právní řád smluvní strany, na
jejímž území se rozhodnutí vykonává.
Hlava II
Právní pomoc ve věcech trestních
Čl.52
Povinnost k vydání
1. Smluvní strany se zavazují, že si na žádost vzájemně budou vydávat k
provedení trestního řízení anebo k výkonu trestu osoby, které jsou na
jejich území.
2. Vydání je přípustné pouze pro trestný čin, za který může být uložen
podle právních řádů obou smluvních stran trest odnětí svobody
přesahující jeden rok nebo trest vyšší (dále jen "extradiční trestný
čin").
Čl.53
Odepření vydání
K vydání nedojde, jestliže:
a) vyžadovaná osoba je občanem dožádané smluvní strany;
b) trestný čin byl spáchán na území dožádané smluvní strany;
c) podle právního řádu dožádané smluvní strany trestní stíhání nemůže
být zahájeno nebo rozsudek nemůže být vykonán, protože nastalo
promlčení nebo tomu brání jiný zákonný důvod;
d) stíhání je vyhraženo výlučně justičním úřadům dožádané smluvní
strany;
e) proti osobě, o jejíž vydání se žádá, byl pro týž trestný čin na
území dožádané smluvní strany vydán rozsudek, který nabyl právní moci,
anebo vydáno rozhodnutí, jímž bylo řízení pravomocně skončeno.
Čl.54
Převzetí trestního stíhání
1. Každá smluvní strana se zavazuje, že na žádost druhé strany zavede
podle vlastních právních předpisů trestní stíhání svých občanů, kteří
jsou podezřelí, že na území druhé smluvní strany spáchali extradiční
trestný čin.
2. K žádosti se připojí pamětní spis a všechny údaje a důkazy o
trestném činu, které jsou po ruce.
3. Dožádaná smluvní strana uvědomí dožadující smluvní stranu o výsledku
trestního řízení a dojde-li k pravomocnému rozsudku, zašle jeho opis.
Čl.55
Způsob styku
Ve věcech vydávání a převzetí trestního stíhání stýkají se navzájem
ministerstva spravedlnosti nebo generální prokuratury obou smluvních
stran přímo.
Čl.56
Žádost o vydání
K žádosti o vydání se připojí:
a) stejnopis nebo ověřený opis zatýkacího rozkazu a k žádosti o vydání
k výkonu trestu stejnopis nebo ověřený opis pravomocného rozsudku; tyto
doklady musí obsahovat údaje o skutkové podstatě trestného činu,
zejména o místě a době spáchání činu a jeho právní kvalifikaci; byla-li
trestným činem způsobena hmotná škoda, uvede se její zjištěná nebo
pravděpodobná výše;
b) text zákona dožadující smluvní strany, podle něhož se trestný čin
posuzuje;
c) údaje o výši neodpykaného trestu v případě, že se žádá o vydání
odsouzeného, který již část svého trestu odpykal;
d) pokud možno údaje o státní příslušnosti osoby, o jejíž vydání se
žádá, listiny a doklady o jejím bydlišti nebo pobytu a údaje o jejích
osobních poměrech, jakož i její popis, fotografie a otisky prstů.
Čl.57
Dodatečná objasnění
1. Jsou-li pochybnosti o spáchání extradičního trestného činu nebo
neobsahuje-li žádost o vydání všechny nutné údaje, může dožádaná
smluvní strana požádat o její doplnění, k čemuž určí lhůtu od jednoho
do dvou měsíců; tato lhůta může být na žádost dožadující smluvní strany
ze závažných důvodů prodloužena.
2. Nepředloží-li dožadující smluvní strana ve stanovené lhůtě dodatečné
údaje, může dožádaná smluvní strana zatčenou osobu propustit.
Čl.58
Vydávací vazba
Po dojití žádosti o vydání učiní dožádaná smluvní strana bez odkladu
opatření k zatčení vyžadované osoby s výjimkou těch případů, kdy k
vydání nemůže dojít.
Čl.59
Předběžné zatčení
1. Předběžně může být zatčena osoba, o jejíž zatčení bylo požádáno již
před dojitím žádosti o vydání; žádost musí obsahovat odvolání na
zatýkací rozkaz nebo na pravomocné soudní rozhodnutí a poukaz na to, že
žádost o vydání bude předložena dodatečně. Žádost o předběžné zatčení
může být učiněna poštou, telegraficky, telefonicky nebo rozhlasem.
2. Také bez žádosti podle odstavce 1 tohoto článku může být vzata do
vazby osoba, která je důvodně podezřelá, že spáchala na území druhé
smluvní strany extradiční trestný čin.
3. O předběžném zatčení je třeba druhou smluvní stranu ihned uvědomit.
Čl.60
Propuštění z vazby, nedojde-li žádost o vydání
1. Osobu zatčenou podle ustanovení článku 59 odstavce 1 této Smlouvy
lze propustit na svobodu, nedojde-li žádost o vydání do dvou měsíců od
odeslání oznámení o zatčení.
2. Osobu zatčenou podle ustanovení článku 59 odstavce 2 této Smlouvy
lze propustit na svobodu, nedojde-li do jednoho měsíce od odeslání
oznámení o zatčení žádost o vydání.
Čl.61
Odklad vydání
Je-li osoba, o jejíž vydání se žádá, stíhána nebo byla-li odsouzena pro
jiný trestný čin na území dožádané smluvní strany, může být vydání
odloženo až do zastavení trestního stíhání nebo do vykonání rozsudku
nebo do prominutí trestu.
Čl.62
Dočasné vydání
1. Jestliže odklad vydání podle článku 61 této Smlouvy může mít za
následek promlčení nebo jinou závažnou újmu trestního stíhání, může být
osoba, o jejíž vydání se žádá, na základě odůvodněné žádosti dočasně
vydána.
2. Dočasně vydaná osoba bude vrácena po provedení úkonu trestního
stíhání, pro které byla vydána.
Čl.63
Střet žádostí o vydání
Dojdou-li žádosti o vydání od několika států, dožádaná smluvní strana
rozhodne, kterému státu se osoba vydá.
Čl.64
Meze trestního stíhání
1. Bez souhlasu dožádané smluvní strany nesmí být vydaná osoba trestně
stíhána, ani nesmí být na ní vykonán trest, ani nesmí být vydána
třetímu státu pro trestný čin spáchaný před vydáním a pro který nebyla
vydána.
2. Souhlasu není třeba, jestliže vydaná osoba, která není občanem
smluvní strany, na jejímž území je, neopustí území této smluvní strany
do jednoho měsíce od skončení trestního řízení, a při odsouzení od
výkonu trestu, nebo jestliže se vrátí na její území. Do této lhůty se
nezapočítává doba, po kterou vydaná osoba nemohla opustit území
dožadující smluvní strany z důvodů, které jsou nezávislé na její vůli.
Čl.65
Vydání
Dožádaná smluvní strana oznámí dožadující smluvní straně místo a dobu
vydání. Nepřevezme-li dožadující smluvní strana osobu, která má být
vydána, do jednoho měsíce od stanovené doby vydání, může být tato osoba
propuštěna na svobodu.
Čl.66
Opětovné vydání
Vyhne-li se vydaná osoba trestnímu stíhání anebo výkonu trestu a
vrátí-li se na území dožádané smluvní strany, bude vydána na novou
žádost, aniž je třeba znovu předložit doklady podle článků 56 a 57 této
Smlouvy.
Čl.67
Sdělení výsledků trestního řízení
Smluvní strany si navzájem sdělí informace o výsledku trestního řízení
zavedeného proti vydaným osobám. Jestliže proti těmto osobám byl vydán
pravomocný rozsudek, zašle se i opis rozsudku.
Čl.68
Průvoz
1. Na žádost povolí smluvní strana provézt svým územím osoby vydané
třetím státem druhé smluvní straně.
2. Žádost o průvoz se podává a projednává jako žádost o vydání.
3. Smluvní strany nejsou povinny povolit průvoz osob, k jejichž vydání
by nemohlo dojít podle této Smlouvy.
Čl.69
Dodání osob ve vazbě
1. Jsou-li obeslaní svědci na území dožádané smluvní strany ve vazbě,
mohou orgány uvedené v článku 55 této Smlouvy nařídit jejich dopravení
na území dožadující smluvní strany pod podmínkou, že tam budou drženy
ve vazbě a po výslechu co nejdříve vráceny.
2. Mají-li být vyslechnuty osoby, které jsou ve vazbě třetího státu,
jako svědci, povolí orgány dožádané smluvní strany uvedené v článku 55
této Smlouvy průvoz územím svého státu při zachování ustanovení článku
8 této Smlouvy.
Čl.70
Vydání věcí
1. Smluvní strany se zavazují, že si navzájem vydají:
a) věci, které byly získány extradičním trestným činem, nebo jejich
protihodnotu;
b) věci, které mohou být důležité jako důkazní prostředky v trestním
řízení, a to i v případě, že k vydání pachatele nedojde pro jeho smrt,
útěk nebo z jiného důvodu.
2. Potřebuje-li dožádaná smluvní strana věci, o jejichž vydání se žádá,
jako důkazy v trestním řízení, může být jejich vydání odloženo až do
doby, kdy řízení skončí.
3. Práva třetích osob k vydaným věcem zůstávají nedotčena. Po skončení
trestního řízení musí být tyto věci bezplatně vráceny dožádané smluvní
straně, aby je vydala oprávněné osobě.
Čl.71
Sdělování odsouzení
Smluvní strany si budou navzájem sdělovat údaje o pravomocných
rozsudcích vydaných soudy jedné smluvní strany proti občanům druhé
smluvní strany, přičemž zároveň zašlou otisky prstů odsouzených, pokud
jsou k dispozici.
Čl.72
Informace o předchozích trestech
Na žádost soudů nebo prokuratur jedné smluvní strany podá druhá smluvní
strana bezplatně informace o dřívějších trestech osob stíhaných na
území dožadující smluvní strany.
Část III
Závěrečná ustanovení
Čl.73
Ratifikace
Tato Smlouva bude ratifikována. Ratifikační listiny budou vyměněny co
nejdříve v Tiraně.
Čl.74
Účinnost
1. Tato Smlouva nabude účinnosti jeden měsíc po výměně ratifikačních
listin. Zůstane v platnosti pět let ode dne, kdy nabude účinnosti.
2. Nevypoví-li žádná ze smluvních stran tuto Smlouvu alespoň šest
měsíců před uplynutím této doby, prodlužuje se její platnost na
neurčito a Smlouva zůstane v platnosti do té doby, dokud ji jedna ze
smluvních stran nevypoví s výpovědní lhůtou jednoho roku.
Čl.75
Autentická vyhotovení
Tato Smlouva byla sepsána ve dvou původních vyhotoveních, každé v
jazyku českém a albánském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.
Na důkaz toho podepsali zmocněnci obou smluvních stran tuto Smlouvu a
opatřili ji svými pečetěmi.
Dáno v Praze dne 16. ledna 1959
Z plné moci presidenta Československé republiky:
dr. V. Škoda v. r.
Z plné moci presidia Lidového shromáždění Albánské lidové republiky:
Behar Shtylla v. r.
