Advanced Search

Smlouva o zamezení dvojího zdanění s Řeckem


Published: 1989
Read law translated into English here: https://www.global-regulation.com/translation/czech-republic/508724/smlouva-o-zamezen-dvojho-zdann-s-eckem.html

Subscribe to a Global-Regulation Premium Membership Today!

Key Benefits:

Subscribe Now for only USD$40 per month.
98/1989 Sb.



VYHLÁŠKA



ministra zahraničních věcí



ze dne 19. července 1989



o Smlouvě mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou

Řecké republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňového úniku v

oboru daní z příjmu



Dne 23. října 1986 byla v Athénách podepsána Smlouva mezi vládou

Československé socialistické republiky a vládou Řecké republiky o

zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z

příjmu.



Se Smlouvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé

socialistické republiky a prezident Československé socialistické

republiky ji ratifikoval.



Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 27 odst. 2 dnem

23. května 1989.



Český překlad Smlouvy se vyhlašuje současně.



Ministr:



JUDr. Johanes v.r.



SMLOUVA



mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Řecké

republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru

daní z příjmu



Vláda Československé socialistické republiky a vláda Řecké republiky



přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění

daňovému úniku v oboru daní z příjmu,



se dohodly takto:



Čl.1



Osoby, na které se smlouva vztahuje



Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v

jednom nebo obou smluvních státech (rezidenti).



Čl.2



Daně, na které se smlouva vztahuje



1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu vybírané ve prospěch

každého ze smluvních států, jeho správních útvarů nebo místních orgánů,

ať je způsob vybírání jakýkoli.



2. Za daně z příjmu se považují daně vybírané z celkového příjmu nebo z

částí příjmu, včetně daní ze zisku ze zcizení movitého nebo nemovitého

majetku a daní z přírůstku hodnoty.



3. Současné daně, na které se smlouva vztahuje, jsou:



a) v Československé socialistické republice:



1) daně ze zisku;



2) daň ze mzdy;



3) daň z příjmů z literární a umělecké činnosti;



4) daň zemědělská;



5) daň z příjmů obyvatelstva;



6) daň domovní



(dále nazývané "československá daň");



b) v Řecké republice:



1) daň z příjmu fyzických osob;



2) daň z příjmu právnických osob;



3) příspěvek vodárenským organizacím stanovený podle hrubého výnosu z

budov



(dále nazývané "řecká daň").



4. Tato smlouva se vztahuje také na daně stejného nebo podobného druhu,

které budou vybírány po podpisu této smlouvy vedle současných daní nebo

místo nich. Příslušné úřady smluvních států si koncem každého roku

vzájemně sdělí významné změny, které budou provedeny v jejich

příslušných daňových zákonech.



Čl.3



Všeobecné definice



1. Ve smyslu této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:



a) výraz "Řecko" označuje Řeckou republiku a ve smyslu geografickém

zahrnuje území Řecké republiky a část mořského dna a jeho podloží pod

Středozemním mořem, nad nímž Řecká republika vykonává svá suverénní

práva v souladu s právem mezinárodním;



b) výraz "Československo" označuje Československou socialistickou

republiku;



c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují podle

případu Československou socialistickou republiku nebo Řeckou republiku;



d) výraz "osoba" zahrnuje fyzické osoby, společnosti a všechna jiná

sdružení osob;



e) výraz "společnost" označuje organizační útvary, osoby nebo nositele

práv, považované pro účely zdanění za organizační útvary;



f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního

státu" označují podnik provozovaný osobou mající bydliště či sídlo v

jednom smluvním státě, nebo podnik provozovaný osobou mající bydliště

či sídlo v druhém smluvním státě;



g) výraz "státní příslušníci" označuje:



1. všechny fyzické osoby, které jsou státními občany některého

smluvního státu,



2. všechny právnické osoby, osobní společnosti a sdružení osob, které

byly zřízeny podle práva platného v některém smluvním státě;



h) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu

uskutečňovanou letadlem, které je provozováno podnikem, jehož místo

skutečného vedení je umístěno v jednom smluvním státě, nebo lodí, která

je registrována nebo vybavena doklady v jednom smluvním státě, pokud

loď nebo letadlo nejsou provozovány jen mezi místy v druhém smluvním

státě;



i) výraz "příslušný úřad" označuje:



1. v případě Řecké republiky ministra financí, nebo jeho zmocněného

zástupce;



2. v případě Československé socialistické republiky ministra financí

Československé socialistické republiky nebo jeho zmocněného zástupce.



2. Každý výraz, který není jinak definován, má pro aplikaci této

smlouvy smluvním státem význam, který mu náleží podle práva tohoto

státu, které upravuje daně, na které se vztahuje tato smlouva, pokud

souvislost nevyžaduje odlišný výklad.



Čl.4



Daňový domicil



1. Výraz "rezident jednoho smluvního státu" označuje ve smyslu této

smlouvy každou osobu, která je podle práva tohoto státu podrobena v

tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa

vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria. Tento výraz však

nezahrnuje osoby, které jsou podrobeny zdanění v tomto státě pouze z

důvodu příjmů ze zdrojů v tomto státě umístěných.



2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v

obou smluvních státech, bude její postavení určeno následovně:



a) Předpokládá se, že tato osoba je rezidentem v tom smluvním státě, ve

kterém má stálý byt. Jestliže má stálý byt v obou smluvních státech,

předpokládá se, že je rezidentem v tom smluvním státě, ke kterému má

užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů).



b) Jestliže nemůže být určeno, ve kterém smluvním státě má tato osoba

středisko svých životních zájmů nebo jestliže nemá stálý byt v žádném

smluvním státě, předpokládá se, že je rezidentem v tom smluvním státě,

ve kterém se obvykle zdržuje.



c) Jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou smluvních státech nebo

v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem v tom smluvním státě,

jehož je státním občanem.



d) Jestliže je tato osoba státním občanem obou smluvních států nebo

žádného z nich, vynasnaží se příslušné úřady smluvních států upravit

otázku vzájemnou dohodou.



3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení odstavce 1

rezidentem v obou smluvních státech, předpokládá se, že je rezidentem v

tom státě, v němž je místo jejího skutečného vedení.



Čl.5



Stálá provozovna



1. Výraz "stálá provozovna" označuje ve smyslu této smlouvy trvalé

zařízení pro podnikání, jehož prostřednictvím podnik vykonává zcela

nebo zčásti svoji činnost.



2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:



a) místo vedení;



b) závod;



c) kancelář;



d) továrnu;



e) dílnu;



f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo každé jiné místo, kde se

těží přírodní zdroje.



3. Staveniště nebo montáž, nebo instalace zařízení, jestliže trvají

déle než 9 měsíců.



4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku výraz "stálá

provozovna" nezahrnuje:



a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo k

dodání zboží patřícího podniku;



b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem

uskladnění, vystavení nebo dodání;



c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem

zpracování jiným podnikem;



d) trvalé zařízení pro podnikání, které se využívá pouze za účelem

nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;



e) trvalé zařízení pro podnikání, které se využívá pro podnik pouze za

účelem provádění jiných činností, které mají přípravný nebo pomocný

charakter;



f) trvalé zařízení pro podnikání užívané výlučně pro kombinaci činností

uvedených v odstavcích a) až e), za předpokladu, že výsledná činnost

trvalého zařízení plynoucí z této kombinace má přípravný nebo pomocný

charakter.



5. Osoba jednající v jednom smluvním státě na účet podniku druhého

smluvního státu - jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje

odstavec 6 - se považuje za "stálou provozovnu" v prvně zmíněném státě,

jestliže je v tomto státě vybavena plnou mocí, kterou tam obvykle

využívá a která jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, pokud

činnost této osoby není omezena na nákupy zboží pro podnik.



6. Nepředpokládá se, že podnik má stálou provozovnu v některém smluvním

státě jenom proto, že tam vykonává svoji činnost prostřednictvím

makléře, generálního komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce,

pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.



7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom smluvním

státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je

rezidentem v druhém smluvním státě, nebo která tam vykonává svoji

činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo ne), neučiní sama o

sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.



Čl.6



Příjmy z nemovitého majetku



1. Příjmy pobírané rezidentem jednoho smluvního státu z nemovitého

majetku (včetně příjmů ze zemědělských a lesních podniků) umístěného ve

druhém smluvním státě mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



2. Výraz "nemovitý majetek" se definuje ve shodě s právem smluvního

státu, v němž tento majetek leží. Tento výraz zahrnuje v každém případě

příslušenství nemovitého majetku, mrtvý a živý inventář zemědělských a

lesních podniků a práva, pro která platí předpisy občanského práva

vztahující se na pozemky, právo požívání nemovitého majetku a práva na

proměnlivé nebo pevné platy za těžení nebo za přivolení k těžení

nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodi, čluny a

letadla se nepovažují za nemovitý majetek.



3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy z přímého užívání, nájmu nebo

každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.



4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí stejně pro příjmy z nemovitého

majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu

nezávislého povolání.



Čl.7



Zisky podniků



1. Zisky podniku jednoho smluvního státu budou zdaněny jen v tomto

státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě

prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže

podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku

zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je

lze přičítat této stálé provozovně.



2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v

druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam

umístěna, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém

smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla

docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo

obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela

nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.



3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady,

vynaložené na cíle sledované touto stálou provozovnou včetně výloh

vedení a všeobecných správních výloh, ať vznikly ve státě, v němž je

tato stálá provozovna umístěna, či jinde.



4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které

mají být připočteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových

zisků podniku jeho různým částem, nevylučuje ustanovení odstavce 2, aby

tento stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým

rozdělením; použitý způsob rozdělení zisků musí být však takový, aby

výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.



5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že

pouze nakupovala zboží pro podnik.



6. Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro účely

předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud

neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.



7. Jestliže zisky zahrnují příjmy, o nichž se pojednává odděleně v

jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena

ustanoveními tohoto článku.



Čl.8



Lodní a letecká doprava



1. Zisky z provozování letadel v mezinárodní dopravě budou zdaněny jen

ve smluvním státě, ve kterém je umístěno sídlo skutečného vedení

podniku.



2. Zisky z provozování lodí v mezinárodní dopravě budou zdaněny jen ve

smluvním státě, ve kterém jsou lodě registrovány nebo v němž byly

vydány jejich dokumenty.



3. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky z účasti na poolu,

společném provozu nebo na jiné mezinárodní provozní organizaci.



Čl.9



Sdružené podniky



Jestliže



a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na

vedení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo



b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na vedení, kontrole nebo

jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního

státu,



a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo

finančních vztazích vázány podmínkami, které dohodly nebo jim byly

uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi

podniky nezávislými, mohou být do zisků tohoto podniku včleněny a

následkem toho zdaněny zisky, které bez těchto podmínek by byly

docíleny jedním z podniků, které však vzhledem k těmto podmínkám

docíleny být nemohly.



Čl.10



Dividendy



1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem v jednom

smluvním státě, osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě,

podléhají zdanění v obou smluvních státech.



2. Výraz "dividendy", použitý v tomto článku, označuje příjmy z akcií,

požitkových akcií nebo požitkových listů, kuksů, zakladatelských podílů

nebo jiných práv - s výjimkou pohledávek - s podílem na zisku a příjmy

z jiných podílů na společnosti, které jsou podle právních předpisů

států, v němž je společnost, která dividendy vyplácí rezidentem,

postaveny na roveň příjmů z akcií.



3. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, jestliže skutečný příjemce

dividend, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v

druhém smluvním státě, v němž je rezidentem společnost vyplácející

dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé

provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání

prostřednictvím stálé základny tam umístěné, a jestliže účast, pro

kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně

nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení

článku 7 nebo článku 14.



4. Jestliže společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě

dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento

druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto

dividendy jsou vypláceny osobě, která je rezidentem v tomto druhém

státě, nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, skutečně patří

ke stálé provozovně nebo ke stálé základně, které jsou umístěny v tomto

druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z

nerozdělených zisků, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky

pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů docílených v tomto

druhém státě.



Čl.11



Úroky



1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené osobě, která

je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém

státě.



2. Takové úroky však mohou být zdaněny také ve smluvním státě, ve

kterém je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu,

avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem úroků, daň takto

ukládaná nepřesáhne 10 % hrubé částky úroků.



Příslušné úřady smluvních států stanoví ve vzájemné dohodě způsob

uplatnění tohoto omezení.



3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2, úroky plynoucí z půjčky

poskytnuté vládou jednoho smluvního státu, nebo bankou, nebo jakoukoli

jinou institucí ve jménu nebo na účet této vlády, budou podléhat

zdanění pouze ve smluvním státě, v němž je příjemce rezidentem.



4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek

jakéhokoli druhu, zajištěných i nezajištěných zástavním právem na

nemovitosti nebo doložkou o účasti na zisku dlužníka a obzvláště příjmy

z vládních dluhopisů a obligací, včetně prémií a výher spojených s

těmito cennými papíry, obligacemi nebo dluhopisy.



Penále za opožděné placení není pro účely tohoto článku považováno za

úrok.



5. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže příjemce úroků,

který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním

státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost

prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé

povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže

pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé

provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí

ustanovení článku 7 nebo článku 14.



6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v jednom smluvním státě,

jestliže jejich plátcem je tento stát sám, jeho správní útvar, místní

orgán nebo osoba, která je rezidentem v tomto státě. Jestliže však

plátce, ať je nebo není rezidentem v některém smluvním státě, má v

jednom smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu v

souvislosti s níž došlo k zadlužení na jehož základě se úroky platí a

která tyto úroky nese ke své tíži, předpokládá se, že tyto úroky mají

zdroj ve smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá

základna umístěna.



7. Jestliže částka úroků, posuzováno se zřetelem k pohledávce, ze které

jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi

plátcem a skutečným příjemcem úroků, nebo které jeden i druhý udržují s

třetími osobami, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným

příjemcem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto

článku jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Částka platů, která ji

přesahuje, může být v tomto případě zdaněna podle právních předpisů

každého smluvního státu a s přihlédnutím k ostatním ustanovením této

smlouvy.



Čl.12



Licenční poplatky



1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a placené

osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v

tomto druhém státě.



2. Licenční poplatky uvedené v odstavci 3a) mohou být však zdaněny také

ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních

předpisů tohoto státu. Daň takto stanovená však nemůže přesáhnout 10 %

z hrubé částky licenčních poplatků.



Příslušné úřady smluvních států stanoví ve vzájemné dohodě způsob

uplatnění tohoto omezení.



3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje náhrady

jakéhokoli druhu placené za užití nebo za přivolení k užití:



a) patentu, ochranné známky, vzoru nebo modelu, plánu, tajného vzorce

nebo výrobního postupu nebo průmyslového, obchodního nebo vědeckého

zařízení, nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v

oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké;



b) práva autorského k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému

včetně kinematografických a televizních filmů.



4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže příjemce licenčních

poplatků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v

druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, buď

průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny,

která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání prostřednictvím stálé

základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik

licenčním poplatkům, jsou s nimi skutečně spojeny. V tomto případě

mohou být použita ustanovení článku 7 nebo článku 14.



5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj v jednom smluvním

státě, jestliže plátcem je tento stát sám, jeho správní útvar, místní

orgán nebo osoba, která je rezidentem v tomto státě. Jestliže však

plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem v některém

smluvním státě, má v jednom smluvním státě stálou provozovnu nebo

stálou základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost, na jejímž základě

se licenční poplatky platí, a která nese ke své tíži tyto licenční

poplatky, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom

smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.



6. Jestliže částka licenčních poplatků, posuzováno se zřetelem k

plnění, za které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů

existujících mezi plátcem a skutečným příjemcem, nebo které jeden i

druhý udržují s třetími osobami, částku, kterou by byl smluvil dlužník

se skutečným příjemcem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se

ustanovení tohoto článku jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Částka

platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních

předpisů každého smluvního státu a s přihlédnutím k ostatním

ustanovením této smlouvy.



Čl.13



Zisky ze zcizení majetku



1. Zisky, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze zcizení

nemovitého majetku, který je definován v článku 6 a který je umístěn ve

druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.



2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí aktiv stálé

provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu v druhém smluvním

státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně, kterou

rezident jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě k výkonu

nezávislého povolání, včetně takových zisků docílených ze zcizení

takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo

takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



3. Zisky ze zcizení lodí nebo letadel využívaných v mezinárodní dopravě

a movitého majetku, který slouží provozu těchto lodí nebo letadel,

budou zdaněny jen ve smluvním státě, ve kterém jsou zdaňovány příjmy z

těchto lodí nebo letadel v souladu s ustanovením článku 8 této smlouvy.



4. Zisky ze zcizení jiného majetku, než který je uveden v odstavcích 1,

2 a 3, mohou být zdaněny jen ve smluvním státě, v němž je zcizitel

rezidentem.



Čl.14



Nezávislá povolání



1. Příjmy, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze svobodného

povolání nebo jiné nezávislé činnosti, budou zdaněny jen v tomto státě,

pokud dotyčný nemá obvykle k dispozici v druhém smluvním státě stálou

základnu k výkonu své činnosti. Jestliže má k dispozici takovou stálou

základnu, mohou být příjmy zdaněny v druhém státě, avšak pouze v

rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé základně.



2. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávisle vykonávané

činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské,

jakož i samostatné činnosti lékařů, právních zástupců, inženýrů,

architektů, dentistů a účetních znalců.



Čl.15



Zaměstnání



1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního

státu pobírá z důvodu placeného zaměstnání, mohou být s výhradou

ustanovení článků 16, 18 a 19 zdaněny jen v tomto státě, pokud

zaměstnání není vykonáváno v druhém smluvním státě. Je-li tam

zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny přijaté za ně zdaněny v tomto

druhém státě.



2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu

placeného zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě, mohou být

bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdaněny jen v prvně zmíněném státě,

jestliže:



a) příjemce se zdržuje v druhém státě po jedno nebo více období, která

nepřesáhnou v úhrnu 183 dnů v daňovém roce, a



b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který

není rezidentem v druhém státě, a



c) odměny nejdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně, které má

zaměstnavatel v druhém státě.



3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku, mohou být odměny

pobírané z důvodu placeného zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo

letadla v mezinárodní dopravě zdaněny jen ve smluvním státě, ve kterém

jsou zdaňovány příjmy z těchto lodí nebo letadel v souladu s

ustanoveními článku 8 této smlouvy.



Čl.16



Tantiémy



Tantiémy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního státu

pobírá jako člen správní rady společnosti, která je rezidentem v druhém

smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



Čl.17



Umělci a sportovci



1. Příjmy, které pobírají rezidenti jednoho smluvního státu, jakožto na

veřejnosti vystupující umělci, jako např. divadelní, filmoví,

rozhlasoví a televizní umělci a hudebníci nebo jako sportovci, ze své

činnosti vykonávané osobně ve druhém smluvním státě, mohou být bez

ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto druhém státě.



2. Jestliže příjmy z činnosti, kterou osobně vykonává sportovec nebo

umělec, neplynou tomuto umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě,

mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15

zdaněny ve smluvním státě, ve kterém umělec nebo sportovec vykonává

svoji činnost.



3. Příjmy z činností definovaných v odstavci 1 se bez ohledu na

ustanovení předchozích odstavců osvobozují od zdanění ve státě, ve

kterém se tyto činnosti vykonávají, jestliže se tyto činnosti

vykonávají v rámci kulturní dohody sjednané mezi smluvními státy.



Čl.18



Penze



Penze a jiné podobné platy vyplácené z důvodu dřívějšího zaměstnání

rezidentu některého smluvního státu, mohou být s výhradou ustanovení

článku 19 odst. 2 zdaněny pouze v tomto státě.



Čl.19



Veřejné funkce



1.



a) Odměny, jiné než penze, vyplácené některým smluvním státem, správním

útvarem nebo místním orgánem tohoto státu fyzické osobě za služby

prokazované tomuto státu, jeho správnímu útvaru nebo místnímu orgánu

mohou být zdaněny pouze v tomto státě.



b) Takové odměny však budou zdaněny pouze v druhém smluvním státě,

jestliže služby jsou vykonávány v tomto státě a příjemce, který je

rezidentem tohoto státu



(i) je státním občanem tohoto státu, nebo



(ii) nezískal bydliště v tomto státě jen z důvodu konání těchto služeb.



2.



a) Penze vyplácené některým smluvním státem, správním útvarem nebo

místním orgánem tohoto státu buď přímo nebo z fondů, které zřídily,

fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu, správnímu útvaru nebo

místnímu orgánu mohou být zdaněny jen v tomto státě.



b) Takové penze však budou zdaněny pouze v druhém smluvním státě,

jestliže příjemce je rezidentem a státním občanem tohoto státu.



3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na odměny a penze za služby

prokázané v rámci průmyslové nebo obchodní činnosti prováděné některým

smluvním státem, správním útvarem nebo místním orgánem tohoto státu.



Čl.20



Profesoři a studující



1. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu obdrží za studijní

nebo výzkumnou činnost na vysoké škole nebo za vyučování na univerzitě,

výzkumném ústavu nebo obdobném zařízení pro vyšší vzdělání po dobu

dočasného pobytu nepřesahující dva roky ve druhém smluvním státě,

nebudou zdaňovány v tomto druhém státě.



2. Platy, které student nebo praktikant, který je nebo byl

bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu rezidentem

v druhém smluvním státě a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze

za účelem studia nebo výcviku, dostává na úhradu nákladů výživy, studia

nebo výcviku, nebudou zdaněny v tomto státě za předpokladu, že pochází

ze zdrojů mimo tento stát.



Čl.21



Jiné příjmy



1. Příjmy osoby, která je rezidentem v některém smluvním státě, o nichž

se výslovně nepojednává v předchozích článcích této smlouvy, mohou být

zdaněny jen v tomto státě.



2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy jiné než příjmy z

nemovitého majetku ve smyslu článku 6 odst. 2, jestliže příjemce

takových příjmů, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává

v druhém smluvním státě průmyslovou nebo obchodní činnost

prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé

povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné, a právo nebo

majetek, pro které se příjmy platí, skutečně patří k této stálé

provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí

ustanovení článku 7 nebo článku 14.



Čl.22



Ustanovení o vyloučení dvojího zdanění



1. V Řecku bude dvojí zdanění zamezeno následujícím způsobem:



Jestliže osoba, která je rezidentem v Řecku, pobírá příjmy, které mohou

v souladu s ustanovením této smlouvy být zdaněny v Československu,

povolí Řecko tomuto rezidentu odečíst částku odpovídající dani

zaplacené v Československu z jeho daňové povinnosti.



Částka, která se odečte, nemůže však přesáhnout podíl daně, vypočtené

předtím než je odpočet proveden, která připadá na příjem, který může

být zdaněn v Československu.



2. V Československu bude dvojí zdanění zamezeno následujícím způsobem:



a) Jestliže osoba, která je rezidentem v Československu, pobírá příjmy,

které mohou být podle ustanovení této smlouvy zdaněny v Řecku, vyjme

Československo s výhradou ustanovení uvedených pod písmenem b) tohoto

odstavce tyto příjmy ze zdanění, může však při výpočtu částky daně z

ostatních příjmů této osoby použít sazbu daně, která by byla použita,

kdyby takto vyjmuté příjmy nebyly ze zdanění vyňaty.



b) Československo může při ukládání daní osobám, které jsou rezidenty v

Československu, zahrnout do základu daní příjmy, které mohou být podle

ustanovení článků 10, 11, 12, 16 a 17 této smlouvy zdaněny také v

Řecku, ale povolí snížit částku daně vypočtené z tohoto základu o

částku rovnající se dani zaplacené v Řecku. Částka, o kterou se daň

sníží, však nepřesáhne takovou část československé daně vypočtené před

jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy, které v souladu s

ustanoveními článků 10, 11, 12, 16 a 17 této smlouvy mohou být zdaněny

v Řecku.



3. Pokud podle zákonů v jednom smluvním státě bude poskytnuto částečné

nebo úplné osvobození od daně, na niž se vztahuje tato smlouva, bude ve

druhém smluvním státě pro účely výpočtu částky povolené k odpočtu z

daně, jak je uvedeno v předchozích odstavcích, tato daň považována za

zaplacenou.



Čl.23



Zákaz diskriminace



1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v

druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným,

které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti,

kterým jsou nebo budou moci být podrobeni státní příslušníci tohoto

druhého státu, kteří jsou ve stejné situaci. Toto ustanovení platí bez

ohledu na ustanovení článku 1 také pro osoby, které nejsou rezidenty

jednoho nebo obou smluvních států.



2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v

druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než

zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tutéž činnost.

Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu,

aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu osobní úlevy, srážky a

snížení daně z důvodu osobního stavu nebo rodinných závazků, které

přiznává svým rezidentům.



3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9, článku 11 odst. 7 a

článku 12 odst. 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené

podnikem jednoho smluvního státu osobě, která je rezidentem v druhém

smluvním státě, odčitatelné pro stanovení zdanitelných zisků tohoto

podniku za stejných podmínek, jako by byly placeny osobě, která je

rezidentem v prvně zmíněném státě.



4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti,

přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno osobou, která je

rezidentem v druhém smluvním státě, nebo větším počtem takových osob,

nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo

povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění

a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo budou moci být podrobeny

ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.



5. Ustanovení tohoto článku se použijí bez ohledu na ustanovení článku

2 na daně jakéhokoli druhu a pojmenování.



Čl.24



Řešení případů cestou dohody



1. Jestliže se některá osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou

smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v

souladu s ustanoveními této smlouvy, může nezávisle na opravných

prostředcích, které poskytuje vnitrostátní právo těchto států,

předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je

rezidentem, nebo pokud její případ spadá pod ustanovení článku 23 odst.

1, příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je státním příslušníkem.

Případ musí být předložen během dvou roků poté, kdy bylo poprvé

oznámeno opatření vedoucí ke zdanění, které není v souladu s touto

smlouvou.



2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a

nebude-li sám s to najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby případ

upravil dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se

vyloučilo zdanění, které není ve shodě s touto smlouvou. Dosažená

dohoda bude provedena bez ohledu na promlčení podle vnitrostátních

zákonů smluvních států.



3. Příslušné úřady smluvních států se vynasnaží vyřešit ve vzájemné

dohodě jakékoli obtíže nebo pochybnosti vzniklé při výkladu nebo

uplatňování smlouvy. Mohou rovněž konzultovat za účelem zamezení

dvojího zdanění v případech neupravených ve smlouvě.



4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem

dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se ústní

výměna názorů jeví pro dosažení dohody účelnou, může se taková výměna

názorů konat v komisi složené ze zástupců příslušných úřadů smluvních

států.



Čl.25



Výměna informací



1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace nutné

pro aplikaci ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních

předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem

této smlouvy, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu s touto

smlouvou. Výměna informací není omezena článkem 1. Informace přijaté

smluvním státem budou udržovány v tajnosti stejně jako informace

přijaté podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a mohou být

sděleny jen osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které

se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, na které se vztahuje tato

smlouva, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní nebo

rozhodováním o opravných prostředcích. Tyto osoby nebo úřady použijí

takovéto informace jen k těmto účelům. Mohou uplatnit tyto informace

při veřejných soudních řízeních nebo v soudních rozhodnutích.



2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že

ukládají smluvnímu státu povinnost:



a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy nebo

správní praxi tohoto nebo druhého státu;



b) sdělit informace, které by nemohly být získány na základě právních

předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto nebo druhého státu;



c) sdělit informace, které by odhalily obchodní, průmyslové,

hospodářské nebo výrobní tajemství nebo obchodní postup, nebo jejichž

sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.



Čl.26



Diplomatičtí a konzulární úředníci



Žádná ustanovení této smlouvy se nedotýkají daňových výsad, které

přísluší diplomatickým a konzulárním úředníkům podle obecných pravidel

mezinárodního práva nebo na základě zvláštních dohod.



Čl.27



Nabytí platnosti



1. Vlády smluvních států si vzájemně oznámí, že ústavní požadavky pro

nabytí platnosti smlouvy jsou splněny.



2. Smlouva nabude platnosti dnem pozdějšího oznámení uvedeného v

odstavci 1 a její ustanovení nabudou účinnosti v obou smluvních státech

na příjmy za každý daňový rok začínající 1. ledna nebo později

kalendářního roku následujícího po roce, v němž smlouva nabude

platnosti.



Čl.28



Výpověď



Tato smlouva zůstane v platnosti dokud nebude vypovězena některým

smluvním státem. Každý smluvní stát může smlouvu vypovědět

diplomatickou cestou ve lhůtě nejméně šest měsíců před koncem každého

kalendářního roku.



V tomto případě se smlouva přestane uplatňovat v obou smluvních státech

na příjmy za každý daňový rok začínající 1. ledna nebo později

kalendářního roku, následujícího po roce, v němž byla dána výpověď.



Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.



Dáno ve dvojím vyhotovení v Athénách dne 23. října 1986 v anglickém

jazyce.



Za vládu Československé socialistické republiky:



Ing. Bohuslav Chňoupek v.r.



Za vládu Řecké republiky:



Karolos Papoulias v.r.