98/1989 Sb.
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 19. července 1989
o Smlouvě mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou
Řecké republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňového úniku v
oboru daní z příjmu
Dne 23. října 1986 byla v Athénách podepsána Smlouva mezi vládou
Československé socialistické republiky a vládou Řecké republiky o
zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z
příjmu.
Se Smlouvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé
socialistické republiky a prezident Československé socialistické
republiky ji ratifikoval.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 27 odst. 2 dnem
23. května 1989.
Český překlad Smlouvy se vyhlašuje současně.
Ministr:
JUDr. Johanes v.r.
SMLOUVA
mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Řecké
republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru
daní z příjmu
Vláda Československé socialistické republiky a vláda Řecké republiky
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění
daňovému úniku v oboru daní z příjmu,
se dohodly takto:
Čl.1
Osoby, na které se smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v
jednom nebo obou smluvních státech (rezidenti).
Čl.2
Daně, na které se smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu vybírané ve prospěch
každého ze smluvních států, jeho správních útvarů nebo místních orgánů,
ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu se považují daně vybírané z celkového příjmu nebo z
částí příjmu, včetně daní ze zisku ze zcizení movitého nebo nemovitého
majetku a daní z přírůstku hodnoty.
3. Současné daně, na které se smlouva vztahuje, jsou:
a) v Československé socialistické republice:
1) daně ze zisku;
2) daň ze mzdy;
3) daň z příjmů z literární a umělecké činnosti;
4) daň zemědělská;
5) daň z příjmů obyvatelstva;
6) daň domovní
(dále nazývané "československá daň");
b) v Řecké republice:
1) daň z příjmu fyzických osob;
2) daň z příjmu právnických osob;
3) příspěvek vodárenským organizacím stanovený podle hrubého výnosu z
budov
(dále nazývané "řecká daň").
4. Tato smlouva se vztahuje také na daně stejného nebo podobného druhu,
které budou vybírány po podpisu této smlouvy vedle současných daní nebo
místo nich. Příslušné úřady smluvních států si koncem každého roku
vzájemně sdělí významné změny, které budou provedeny v jejich
příslušných daňových zákonech.
Čl.3
Všeobecné definice
1. Ve smyslu této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz "Řecko" označuje Řeckou republiku a ve smyslu geografickém
zahrnuje území Řecké republiky a část mořského dna a jeho podloží pod
Středozemním mořem, nad nímž Řecká republika vykonává svá suverénní
práva v souladu s právem mezinárodním;
b) výraz "Československo" označuje Československou socialistickou
republiku;
c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují podle
případu Československou socialistickou republiku nebo Řeckou republiku;
d) výraz "osoba" zahrnuje fyzické osoby, společnosti a všechna jiná
sdružení osob;
e) výraz "společnost" označuje organizační útvary, osoby nebo nositele
práv, považované pro účely zdanění za organizační útvary;
f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního
státu" označují podnik provozovaný osobou mající bydliště či sídlo v
jednom smluvním státě, nebo podnik provozovaný osobou mající bydliště
či sídlo v druhém smluvním státě;
g) výraz "státní příslušníci" označuje:
1. všechny fyzické osoby, které jsou státními občany některého
smluvního státu,
2. všechny právnické osoby, osobní společnosti a sdružení osob, které
byly zřízeny podle práva platného v některém smluvním státě;
h) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu
uskutečňovanou letadlem, které je provozováno podnikem, jehož místo
skutečného vedení je umístěno v jednom smluvním státě, nebo lodí, která
je registrována nebo vybavena doklady v jednom smluvním státě, pokud
loď nebo letadlo nejsou provozovány jen mezi místy v druhém smluvním
státě;
i) výraz "příslušný úřad" označuje:
1. v případě Řecké republiky ministra financí, nebo jeho zmocněného
zástupce;
2. v případě Československé socialistické republiky ministra financí
Československé socialistické republiky nebo jeho zmocněného zástupce.
2. Každý výraz, který není jinak definován, má pro aplikaci této
smlouvy smluvním státem význam, který mu náleží podle práva tohoto
státu, které upravuje daně, na které se vztahuje tato smlouva, pokud
souvislost nevyžaduje odlišný výklad.
Čl.4
Daňový domicil
1. Výraz "rezident jednoho smluvního státu" označuje ve smyslu této
smlouvy každou osobu, která je podle práva tohoto státu podrobena v
tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa
vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria. Tento výraz však
nezahrnuje osoby, které jsou podrobeny zdanění v tomto státě pouze z
důvodu příjmů ze zdrojů v tomto státě umístěných.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v
obou smluvních státech, bude její postavení určeno následovně:
a) Předpokládá se, že tato osoba je rezidentem v tom smluvním státě, ve
kterém má stálý byt. Jestliže má stálý byt v obou smluvních státech,
předpokládá se, že je rezidentem v tom smluvním státě, ke kterému má
užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů).
b) Jestliže nemůže být určeno, ve kterém smluvním státě má tato osoba
středisko svých životních zájmů nebo jestliže nemá stálý byt v žádném
smluvním státě, předpokládá se, že je rezidentem v tom smluvním státě,
ve kterém se obvykle zdržuje.
c) Jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou smluvních státech nebo
v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem v tom smluvním státě,
jehož je státním občanem.
d) Jestliže je tato osoba státním občanem obou smluvních států nebo
žádného z nich, vynasnaží se příslušné úřady smluvních států upravit
otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení odstavce 1
rezidentem v obou smluvních státech, předpokládá se, že je rezidentem v
tom státě, v němž je místo jejího skutečného vedení.
Čl.5
Stálá provozovna
1. Výraz "stálá provozovna" označuje ve smyslu této smlouvy trvalé
zařízení pro podnikání, jehož prostřednictvím podnik vykonává zcela
nebo zčásti svoji činnost.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu;
f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo každé jiné místo, kde se
těží přírodní zdroje.
3. Staveniště nebo montáž, nebo instalace zařízení, jestliže trvají
déle než 9 měsíců.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku výraz "stálá
provozovna" nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo k
dodání zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem
uskladnění, vystavení nebo dodání;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem
zpracování jiným podnikem;
d) trvalé zařízení pro podnikání, které se využívá pouze za účelem
nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé zařízení pro podnikání, které se využívá pro podnik pouze za
účelem provádění jiných činností, které mají přípravný nebo pomocný
charakter;
f) trvalé zařízení pro podnikání užívané výlučně pro kombinaci činností
uvedených v odstavcích a) až e), za předpokladu, že výsledná činnost
trvalého zařízení plynoucí z této kombinace má přípravný nebo pomocný
charakter.
5. Osoba jednající v jednom smluvním státě na účet podniku druhého
smluvního státu - jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje
odstavec 6 - se považuje za "stálou provozovnu" v prvně zmíněném státě,
jestliže je v tomto státě vybavena plnou mocí, kterou tam obvykle
využívá a která jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, pokud
činnost této osoby není omezena na nákupy zboží pro podnik.
6. Nepředpokládá se, že podnik má stálou provozovnu v některém smluvním
státě jenom proto, že tam vykonává svoji činnost prostřednictvím
makléře, generálního komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce,
pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.
7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom smluvním
státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je
rezidentem v druhém smluvním státě, nebo která tam vykonává svoji
činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo ne), neučiní sama o
sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.
Čl.6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy pobírané rezidentem jednoho smluvního státu z nemovitého
majetku (včetně příjmů ze zemědělských a lesních podniků) umístěného ve
druhém smluvním státě mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" se definuje ve shodě s právem smluvního
státu, v němž tento majetek leží. Tento výraz zahrnuje v každém případě
příslušenství nemovitého majetku, mrtvý a živý inventář zemědělských a
lesních podniků a práva, pro která platí předpisy občanského práva
vztahující se na pozemky, právo požívání nemovitého majetku a práva na
proměnlivé nebo pevné platy za těžení nebo za přivolení k těžení
nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodi, čluny a
letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy z přímého užívání, nájmu nebo
každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí stejně pro příjmy z nemovitého
majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu
nezávislého povolání.
Čl.7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu budou zdaněny jen v tomto
státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže
podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku
zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je
lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v
druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam
umístěna, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém
smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla
docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo
obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela
nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady,
vynaložené na cíle sledované touto stálou provozovnou včetně výloh
vedení a všeobecných správních výloh, ať vznikly ve státě, v němž je
tato stálá provozovna umístěna, či jinde.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které
mají být připočteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových
zisků podniku jeho různým částem, nevylučuje ustanovení odstavce 2, aby
tento stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým
rozdělením; použitý způsob rozdělení zisků musí být však takový, aby
výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že
pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro účely
předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud
neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují příjmy, o nichž se pojednává odděleně v
jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena
ustanoveními tohoto článku.
Čl.8
Lodní a letecká doprava
1. Zisky z provozování letadel v mezinárodní dopravě budou zdaněny jen
ve smluvním státě, ve kterém je umístěno sídlo skutečného vedení
podniku.
2. Zisky z provozování lodí v mezinárodní dopravě budou zdaněny jen ve
smluvním státě, ve kterém jsou lodě registrovány nebo v němž byly
vydány jejich dokumenty.
3. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky z účasti na poolu,
společném provozu nebo na jiné mezinárodní provozní organizaci.
Čl.9
Sdružené podniky
Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na
vedení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo
b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na vedení, kontrole nebo
jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního
státu,
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo
finančních vztazích vázány podmínkami, které dohodly nebo jim byly
uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi
podniky nezávislými, mohou být do zisků tohoto podniku včleněny a
následkem toho zdaněny zisky, které bez těchto podmínek by byly
docíleny jedním z podniků, které však vzhledem k těmto podmínkám
docíleny být nemohly.
Čl.10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem v jednom
smluvním státě, osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě,
podléhají zdanění v obou smluvních státech.
2. Výraz "dividendy", použitý v tomto článku, označuje příjmy z akcií,
požitkových akcií nebo požitkových listů, kuksů, zakladatelských podílů
nebo jiných práv - s výjimkou pohledávek - s podílem na zisku a příjmy
z jiných podílů na společnosti, které jsou podle právních předpisů
států, v němž je společnost, která dividendy vyplácí rezidentem,
postaveny na roveň příjmů z akcií.
3. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, jestliže skutečný příjemce
dividend, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v
druhém smluvním státě, v němž je rezidentem společnost vyplácející
dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání
prostřednictvím stálé základny tam umístěné, a jestliže účast, pro
kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně
nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení
článku 7 nebo článku 14.
4. Jestliže společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě
dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento
druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto
dividendy jsou vypláceny osobě, která je rezidentem v tomto druhém
státě, nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, skutečně patří
ke stálé provozovně nebo ke stálé základně, které jsou umístěny v tomto
druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z
nerozdělených zisků, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky
pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů docílených v tomto
druhém státě.
Čl.11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené osobě, která
je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém
státě.
2. Takové úroky však mohou být zdaněny také ve smluvním státě, ve
kterém je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu,
avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem úroků, daň takto
ukládaná nepřesáhne 10 % hrubé částky úroků.
Příslušné úřady smluvních států stanoví ve vzájemné dohodě způsob
uplatnění tohoto omezení.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2, úroky plynoucí z půjčky
poskytnuté vládou jednoho smluvního státu, nebo bankou, nebo jakoukoli
jinou institucí ve jménu nebo na účet této vlády, budou podléhat
zdanění pouze ve smluvním státě, v němž je příjemce rezidentem.
4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek
jakéhokoli druhu, zajištěných i nezajištěných zástavním právem na
nemovitosti nebo doložkou o účasti na zisku dlužníka a obzvláště příjmy
z vládních dluhopisů a obligací, včetně prémií a výher spojených s
těmito cennými papíry, obligacemi nebo dluhopisy.
Penále za opožděné placení není pro účely tohoto článku považováno za
úrok.
5. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže příjemce úroků,
který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním
státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé
povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže
pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé
provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí
ustanovení článku 7 nebo článku 14.
6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v jednom smluvním státě,
jestliže jejich plátcem je tento stát sám, jeho správní útvar, místní
orgán nebo osoba, která je rezidentem v tomto státě. Jestliže však
plátce, ať je nebo není rezidentem v některém smluvním státě, má v
jednom smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu v
souvislosti s níž došlo k zadlužení na jehož základě se úroky platí a
která tyto úroky nese ke své tíži, předpokládá se, že tyto úroky mají
zdroj ve smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá
základna umístěna.
7. Jestliže částka úroků, posuzováno se zřetelem k pohledávce, ze které
jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi
plátcem a skutečným příjemcem úroků, nebo které jeden i druhý udržují s
třetími osobami, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným
příjemcem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto
článku jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Částka platů, která ji
přesahuje, může být v tomto případě zdaněna podle právních předpisů
každého smluvního státu a s přihlédnutím k ostatním ustanovením této
smlouvy.
Čl.12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a placené
osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v
tomto druhém státě.
2. Licenční poplatky uvedené v odstavci 3a) mohou být však zdaněny také
ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních
předpisů tohoto státu. Daň takto stanovená však nemůže přesáhnout 10 %
z hrubé částky licenčních poplatků.
Příslušné úřady smluvních států stanoví ve vzájemné dohodě způsob
uplatnění tohoto omezení.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje náhrady
jakéhokoli druhu placené za užití nebo za přivolení k užití:
a) patentu, ochranné známky, vzoru nebo modelu, plánu, tajného vzorce
nebo výrobního postupu nebo průmyslového, obchodního nebo vědeckého
zařízení, nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v
oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké;
b) práva autorského k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému
včetně kinematografických a televizních filmů.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže příjemce licenčních
poplatků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v
druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, buď
průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny,
která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání prostřednictvím stálé
základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik
licenčním poplatkům, jsou s nimi skutečně spojeny. V tomto případě
mohou být použita ustanovení článku 7 nebo článku 14.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj v jednom smluvním
státě, jestliže plátcem je tento stát sám, jeho správní útvar, místní
orgán nebo osoba, která je rezidentem v tomto státě. Jestliže však
plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem v některém
smluvním státě, má v jednom smluvním státě stálou provozovnu nebo
stálou základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost, na jejímž základě
se licenční poplatky platí, a která nese ke své tíži tyto licenční
poplatky, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom
smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, posuzováno se zřetelem k
plnění, za které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů
existujících mezi plátcem a skutečným příjemcem, nebo které jeden i
druhý udržují s třetími osobami, částku, kterou by byl smluvil dlužník
se skutečným příjemcem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se
ustanovení tohoto článku jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Částka
platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních
předpisů každého smluvního státu a s přihlédnutím k ostatním
ustanovením této smlouvy.
Čl.13
Zisky ze zcizení majetku
1. Zisky, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze zcizení
nemovitého majetku, který je definován v článku 6 a který je umístěn ve
druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí aktiv stálé
provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu v druhém smluvním
státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně, kterou
rezident jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě k výkonu
nezávislého povolání, včetně takových zisků docílených ze zcizení
takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo
takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky ze zcizení lodí nebo letadel využívaných v mezinárodní dopravě
a movitého majetku, který slouží provozu těchto lodí nebo letadel,
budou zdaněny jen ve smluvním státě, ve kterém jsou zdaňovány příjmy z
těchto lodí nebo letadel v souladu s ustanovením článku 8 této smlouvy.
4. Zisky ze zcizení jiného majetku, než který je uveden v odstavcích 1,
2 a 3, mohou být zdaněny jen ve smluvním státě, v němž je zcizitel
rezidentem.
Čl.14
Nezávislá povolání
1. Příjmy, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze svobodného
povolání nebo jiné nezávislé činnosti, budou zdaněny jen v tomto státě,
pokud dotyčný nemá obvykle k dispozici v druhém smluvním státě stálou
základnu k výkonu své činnosti. Jestliže má k dispozici takovou stálou
základnu, mohou být příjmy zdaněny v druhém státě, avšak pouze v
rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé základně.
2. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávisle vykonávané
činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské,
jakož i samostatné činnosti lékařů, právních zástupců, inženýrů,
architektů, dentistů a účetních znalců.
Čl.15
Zaměstnání
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního
státu pobírá z důvodu placeného zaměstnání, mohou být s výhradou
ustanovení článků 16, 18 a 19 zdaněny jen v tomto státě, pokud
zaměstnání není vykonáváno v druhém smluvním státě. Je-li tam
zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny přijaté za ně zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu
placeného zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě, mohou být
bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdaněny jen v prvně zmíněném státě,
jestliže:
a) příjemce se zdržuje v druhém státě po jedno nebo více období, která
nepřesáhnou v úhrnu 183 dnů v daňovém roce, a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který
není rezidentem v druhém státě, a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně, které má
zaměstnavatel v druhém státě.
3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku, mohou být odměny
pobírané z důvodu placeného zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo
letadla v mezinárodní dopravě zdaněny jen ve smluvním státě, ve kterém
jsou zdaňovány příjmy z těchto lodí nebo letadel v souladu s
ustanoveními článku 8 této smlouvy.
Čl.16
Tantiémy
Tantiémy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního státu
pobírá jako člen správní rady společnosti, která je rezidentem v druhém
smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Čl.17
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které pobírají rezidenti jednoho smluvního státu, jakožto na
veřejnosti vystupující umělci, jako např. divadelní, filmoví,
rozhlasoví a televizní umělci a hudebníci nebo jako sportovci, ze své
činnosti vykonávané osobně ve druhém smluvním státě, mohou být bez
ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činnosti, kterou osobně vykonává sportovec nebo
umělec, neplynou tomuto umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě,
mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15
zdaněny ve smluvním státě, ve kterém umělec nebo sportovec vykonává
svoji činnost.
3. Příjmy z činností definovaných v odstavci 1 se bez ohledu na
ustanovení předchozích odstavců osvobozují od zdanění ve státě, ve
kterém se tyto činnosti vykonávají, jestliže se tyto činnosti
vykonávají v rámci kulturní dohody sjednané mezi smluvními státy.
Čl.18
Penze
Penze a jiné podobné platy vyplácené z důvodu dřívějšího zaměstnání
rezidentu některého smluvního státu, mohou být s výhradou ustanovení
článku 19 odst. 2 zdaněny pouze v tomto státě.
Čl.19
Veřejné funkce
1.
a) Odměny, jiné než penze, vyplácené některým smluvním státem, správním
útvarem nebo místním orgánem tohoto státu fyzické osobě za služby
prokazované tomuto státu, jeho správnímu útvaru nebo místnímu orgánu
mohou být zdaněny pouze v tomto státě.
b) Takové odměny však budou zdaněny pouze v druhém smluvním státě,
jestliže služby jsou vykonávány v tomto státě a příjemce, který je
rezidentem tohoto státu
(i) je státním občanem tohoto státu, nebo
(ii) nezískal bydliště v tomto státě jen z důvodu konání těchto služeb.
2.
a) Penze vyplácené některým smluvním státem, správním útvarem nebo
místním orgánem tohoto státu buď přímo nebo z fondů, které zřídily,
fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu, správnímu útvaru nebo
místnímu orgánu mohou být zdaněny jen v tomto státě.
b) Takové penze však budou zdaněny pouze v druhém smluvním státě,
jestliže příjemce je rezidentem a státním občanem tohoto státu.
3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na odměny a penze za služby
prokázané v rámci průmyslové nebo obchodní činnosti prováděné některým
smluvním státem, správním útvarem nebo místním orgánem tohoto státu.
Čl.20
Profesoři a studující
1. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu obdrží za studijní
nebo výzkumnou činnost na vysoké škole nebo za vyučování na univerzitě,
výzkumném ústavu nebo obdobném zařízení pro vyšší vzdělání po dobu
dočasného pobytu nepřesahující dva roky ve druhém smluvním státě,
nebudou zdaňovány v tomto druhém státě.
2. Platy, které student nebo praktikant, který je nebo byl
bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu rezidentem
v druhém smluvním státě a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze
za účelem studia nebo výcviku, dostává na úhradu nákladů výživy, studia
nebo výcviku, nebudou zdaněny v tomto státě za předpokladu, že pochází
ze zdrojů mimo tento stát.
Čl.21
Jiné příjmy
1. Příjmy osoby, která je rezidentem v některém smluvním státě, o nichž
se výslovně nepojednává v předchozích článcích této smlouvy, mohou být
zdaněny jen v tomto státě.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy jiné než příjmy z
nemovitého majetku ve smyslu článku 6 odst. 2, jestliže příjemce
takových příjmů, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává
v druhém smluvním státě průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé
povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné, a právo nebo
majetek, pro které se příjmy platí, skutečně patří k této stálé
provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí
ustanovení článku 7 nebo článku 14.
Čl.22
Ustanovení o vyloučení dvojího zdanění
1. V Řecku bude dvojí zdanění zamezeno následujícím způsobem:
Jestliže osoba, která je rezidentem v Řecku, pobírá příjmy, které mohou
v souladu s ustanovením této smlouvy být zdaněny v Československu,
povolí Řecko tomuto rezidentu odečíst částku odpovídající dani
zaplacené v Československu z jeho daňové povinnosti.
Částka, která se odečte, nemůže však přesáhnout podíl daně, vypočtené
předtím než je odpočet proveden, která připadá na příjem, který může
být zdaněn v Československu.
2. V Československu bude dvojí zdanění zamezeno následujícím způsobem:
a) Jestliže osoba, která je rezidentem v Československu, pobírá příjmy,
které mohou být podle ustanovení této smlouvy zdaněny v Řecku, vyjme
Československo s výhradou ustanovení uvedených pod písmenem b) tohoto
odstavce tyto příjmy ze zdanění, může však při výpočtu částky daně z
ostatních příjmů této osoby použít sazbu daně, která by byla použita,
kdyby takto vyjmuté příjmy nebyly ze zdanění vyňaty.
b) Československo může při ukládání daní osobám, které jsou rezidenty v
Československu, zahrnout do základu daní příjmy, které mohou být podle
ustanovení článků 10, 11, 12, 16 a 17 této smlouvy zdaněny také v
Řecku, ale povolí snížit částku daně vypočtené z tohoto základu o
částku rovnající se dani zaplacené v Řecku. Částka, o kterou se daň
sníží, však nepřesáhne takovou část československé daně vypočtené před
jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy, které v souladu s
ustanoveními článků 10, 11, 12, 16 a 17 této smlouvy mohou být zdaněny
v Řecku.
3. Pokud podle zákonů v jednom smluvním státě bude poskytnuto částečné
nebo úplné osvobození od daně, na niž se vztahuje tato smlouva, bude ve
druhém smluvním státě pro účely výpočtu částky povolené k odpočtu z
daně, jak je uvedeno v předchozích odstavcích, tato daň považována za
zaplacenou.
Čl.23
Zákaz diskriminace
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v
druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným,
které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti,
kterým jsou nebo budou moci být podrobeni státní příslušníci tohoto
druhého státu, kteří jsou ve stejné situaci. Toto ustanovení platí bez
ohledu na ustanovení článku 1 také pro osoby, které nejsou rezidenty
jednoho nebo obou smluvních států.
2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v
druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než
zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tutéž činnost.
Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu,
aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu osobní úlevy, srážky a
snížení daně z důvodu osobního stavu nebo rodinných závazků, které
přiznává svým rezidentům.
3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9, článku 11 odst. 7 a
článku 12 odst. 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené
podnikem jednoho smluvního státu osobě, která je rezidentem v druhém
smluvním státě, odčitatelné pro stanovení zdanitelných zisků tohoto
podniku za stejných podmínek, jako by byly placeny osobě, která je
rezidentem v prvně zmíněném státě.
4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti,
přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno osobou, která je
rezidentem v druhém smluvním státě, nebo větším počtem takových osob,
nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo
povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění
a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo budou moci být podrobeny
ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.
5. Ustanovení tohoto článku se použijí bez ohledu na ustanovení článku
2 na daně jakéhokoli druhu a pojmenování.
Čl.24
Řešení případů cestou dohody
1. Jestliže se některá osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou
smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v
souladu s ustanoveními této smlouvy, může nezávisle na opravných
prostředcích, které poskytuje vnitrostátní právo těchto států,
předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je
rezidentem, nebo pokud její případ spadá pod ustanovení článku 23 odst.
1, příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je státním příslušníkem.
Případ musí být předložen během dvou roků poté, kdy bylo poprvé
oznámeno opatření vedoucí ke zdanění, které není v souladu s touto
smlouvou.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a
nebude-li sám s to najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby případ
upravil dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se
vyloučilo zdanění, které není ve shodě s touto smlouvou. Dosažená
dohoda bude provedena bez ohledu na promlčení podle vnitrostátních
zákonů smluvních států.
3. Příslušné úřady smluvních států se vynasnaží vyřešit ve vzájemné
dohodě jakékoli obtíže nebo pochybnosti vzniklé při výkladu nebo
uplatňování smlouvy. Mohou rovněž konzultovat za účelem zamezení
dvojího zdanění v případech neupravených ve smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem
dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se ústní
výměna názorů jeví pro dosažení dohody účelnou, může se taková výměna
názorů konat v komisi složené ze zástupců příslušných úřadů smluvních
států.
Čl.25
Výměna informací
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace nutné
pro aplikaci ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních
předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem
této smlouvy, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu s touto
smlouvou. Výměna informací není omezena článkem 1. Informace přijaté
smluvním státem budou udržovány v tajnosti stejně jako informace
přijaté podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a mohou být
sděleny jen osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které
se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, na které se vztahuje tato
smlouva, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní nebo
rozhodováním o opravných prostředcích. Tyto osoby nebo úřady použijí
takovéto informace jen k těmto účelům. Mohou uplatnit tyto informace
při veřejných soudních řízeních nebo v soudních rozhodnutích.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že
ukládají smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy nebo
správní praxi tohoto nebo druhého státu;
b) sdělit informace, které by nemohly být získány na základě právních
předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto nebo druhého státu;
c) sdělit informace, které by odhalily obchodní, průmyslové,
hospodářské nebo výrobní tajemství nebo obchodní postup, nebo jejichž
sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
Čl.26
Diplomatičtí a konzulární úředníci
Žádná ustanovení této smlouvy se nedotýkají daňových výsad, které
přísluší diplomatickým a konzulárním úředníkům podle obecných pravidel
mezinárodního práva nebo na základě zvláštních dohod.
Čl.27
Nabytí platnosti
1. Vlády smluvních států si vzájemně oznámí, že ústavní požadavky pro
nabytí platnosti smlouvy jsou splněny.
2. Smlouva nabude platnosti dnem pozdějšího oznámení uvedeného v
odstavci 1 a její ustanovení nabudou účinnosti v obou smluvních státech
na příjmy za každý daňový rok začínající 1. ledna nebo později
kalendářního roku následujícího po roce, v němž smlouva nabude
platnosti.
Čl.28
Výpověď
Tato smlouva zůstane v platnosti dokud nebude vypovězena některým
smluvním státem. Každý smluvní stát může smlouvu vypovědět
diplomatickou cestou ve lhůtě nejméně šest měsíců před koncem každého
kalendářního roku.
V tomto případě se smlouva přestane uplatňovat v obou smluvních státech
na příjmy za každý daňový rok začínající 1. ledna nebo později
kalendářního roku, následujícího po roce, v němž byla dána výpověď.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.
Dáno ve dvojím vyhotovení v Athénách dne 23. října 1986 v anglickém
jazyce.
Za vládu Československé socialistické republiky:
Ing. Bohuslav Chňoupek v.r.
Za vládu Řecké republiky:
Karolos Papoulias v.r.