Advanced Search

o Úmluvě o ochraně pracovníků před ionisujícím zářením


Published: 1990
Read law translated into English here: https://www.global-regulation.com/translation/czech-republic/508680/o-mluv-o-ochran-pracovnk-ped-ionisujcm-zenm.html

Subscribe to a Global-Regulation Premium Membership Today!

Key Benefits:

Subscribe Now for only USD$40 per month.
465/1990 Sb.



Sdělení



federálního ministerstva zahraničních věcí



Federální ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 25. června

1958 byla na 42. zasedání generální konference Mezinárodní organizace

práce přijata Úmluva o diskriminaci (zaměstnání a povolání) (č.111) a

dne 22. června 1960 byla na 44. zasedání generální konference

Mezinárodní organizace práce přijata Úmluva o ochraně pracovníků před

ionisujícím zářením (č. 115). Ratifikace Úmluv Československou

socialistickou republikou byly zapsány dne 21. ledna 1964 generálním

ředitelem Mezinárodního úřadu práce. Podle svých článků 8 a 17 Úmluvy

vstoupily pro Československou socialistickou republiku v platnost dnem

21. ledna 1965.



České překlady Úmluv se vyhlašují současně.



Úmluva č. 111



Úmluva o diskriminaci (zaměstnání a povolání), 1958



Generální konference Mezinárodní organizace práce, která byla svolána

správní radou Mezinárodního úřadu práce do Ženevy a tam se sešla dne 4.

června 1958 na svém čtyřicátém druhém zasedání,



rozhodnuvši přijmout některé návrhy týkající se diskriminace v oblasti

zaměstnání a povolání, jež jsou čtvrtým bodem jednacího pořadu

zasedání,



stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní úmluvy,



majíc na zřeteli, že Filadelfská deklarace prohlašuje, že všechny

lidské bytosti, bez ohledu na rasu, vyznání nebo pohlaví, mají právo

pečovat o své hmotné blaho a o svůj duchovní rozvoj v podmínkách

svobody a důstojnosti, hospodářského zajištění a rovných příležitostí a



majíc dále na zřeteli, že diskriminace zakládá porušení práv

vyhlášených ve Všeobecné deklaraci lidských práv,



přijímá dne 25. června 1958 tuto úmluvu, která bude označována jako

Úmluva o diskriminaci (zaměstnání a povolání), 1958:



Čl.1



1. Pro účely této úmluvy výraz "diskriminace" zahrnuje:



a) jakékoliv rozlišování, vylučování nebo dávání přednosti založené na

rase, barvě pleti, pohlaví, náboženství, politických názorech,

národnostním nebo sociálním původu, které má za následek znemožnění

nebo porušení rovnosti příležitostí nebo zacházení v zaměstnání nebo

povolání;



b) jakékoli jiné rozlišování, vylučování nebo dávání přednosti, jež má

za následek znemožnění nebo porušení rovnosti příležitostí nebo

zacházení v zaměstnání nebo povolání, které může být určeno zúčastněným

členským státem po projednání s reprezentativními organizacemi

zaměstnavatelů a pracovníků, pokud takové organizace existují, a s

jinými příslušnými orgány.



2. Jakékoli rozlišování, vylučování nebo dávání přednosti založené na

kvalifikaci vyžadované pro určité zaměstnání se nebude považovat za

diskriminaci.



3. Pro účely této úmluvy výrazy "zaměstnání" a "povolání" zahrnují

přístup k odbornému výcviku, přístup k zaměstnání a k různým povoláním,

jakož i podmínky zaměstnání.



Čl.2



Každý členský stát, pro který je tato úmluva v účinnosti, se zavazuje

vyhlásit a provádět vnitrostátní politiku zaměřenou na prosazování

rovnosti příležitostí a zacházení v zaměstnání a povolání metodami

přiměřeným i vnitrostátním podmínkám a zvyklostem tak, aby byla

odstraněna jakákoliv diskriminace v tomto směru.



Čl.3



Každý členský stát, pro který je tato úmluva v účinnosti, se zavazuje

metodami přiměřenými vnitrostátním podmínkám a zvyklostem



a) usilovat o spolupráci s organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků a s

jinými příslušnými orgány při prosazování přijetí a provádění této

politiky;



b) vydávat zákony a podporovat výchovné programy způsobilé zajistit

přijetí a provádění této politiky;



c) zrušit jakákoliv zákonodárná ustanovení a změnit jakákoli správní

opatření nebo praxi, které jsou neslučitelné s touto politikou;



d) provádět tuto politiku, pokud jde o zaměstnání podřízená přímé

kontrole národních orgánů;



e) zajistit provádění této politiky při poradenství pro volbu povolání,

odborném výcviku a zprostředkování práce, které podléhají kontrole

národních orgánů;



f) v každoročních zprávách o provádění úmluvy uvádět opatření, jež byla

učiněna v souladu s touto politikou, a výsledky dosažené těmito

opatřeními.



Čl.4



Jakákoli opatření vůči osobě, která je oprávněně podezřelá, že se

zabývá činností škodlivou pro bezpečnost státu, nebo o níž je

prokázáno, že se zabývá takovou činností, se nebudou pokládat za

diskriminaci za předpokladu, že taková osoba bude mít právo se odvolat

k příslušnému orgánu zřízenému v souladu s vnitrostátní praxí.



Čl.5



1. Zvláštní ochrana a podpůrná opatření, stanovená v jiných úmluvách

nebo doporučeních přijatých Mezinárodní konferencí práce se nebudou

pokládat za diskriminaci.



2. Každý členský stát může po projednání s reprezentativními

organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků, pokud takové organizace

existují, stanovit, že se nebudou pokládat za diskriminaci jiná

zvláštní opatření, jež přihlížejí ke zvláštním potřebám osob, které se

z důvodů jako pohlaví, věk, invalidita, povinnosti vůči rodině nebo

sociální či kulturní statut, obecně považují za osoby vyžadující

zvláštní ochranu nebo podporu.



Čl.6



Každý členský stát, který ratifikuje tuto úmluvu, se zavazuje ji

provádět v nemetropolitních územích v souladu s ustanoveními ústavy

Mezinárodní organizace práce.



Čl.7



Formální ratifikace této úmluvy budou oznámeny generálnímu řediteli

Mezinárodního úřadu práce a jím zapsány.



Čl.8



1. Tato úmluva zavazuje toliko členské státy Mezinárodní organizace

práce, jejichž ratifikace byla zapsána generálním ředitelem.



2. Nabude účinnosti dvanáct měsíců poté, kdy generální ředitel zapíše

ratifikace dvou členských států.



3. Pro každý další členský stát tato úmluva nabude účinnosti dvanáct

měsíců od data, kdy jeho ratifikace byla zapsána.



Čl.9



1. Každý členský stát, který ratifikoval tuto úmluvu, může ji vypovědět

po uplynutí deseti let ode dne, kdy tato úmluva poprvé nabyla

účinnosti, písemným sdělením generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu

práce, který je zapíše. Výpověď nabude účinnosti jeden rok po dni, kdy

byla zapsána.



2. Každý členský stát, jenž ratifikoval tuto úmluvu a který nepoužije

práva ji vypovědět podle tohoto článku během roku následujícího po

uplynutí období deseti let, jak uvedeno v předchozím odstavci, bude

vázán úmluvou na další desetileté období a poté ji bude moci vypovědět

vždy po uplynutí desetiletého období za podmínek uvedených v tomto

článku.



Čl.10



1. Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí všem členským

státům Mezinárodní organizace práce zápis všech ratifikací a výpovědí,

které mu členové organizace sdělí.



2. Když bude členským státům Organizace sdělovat zápis druhé

ratifikace, jež mu byla oznámena, generální ředitel upozorní členské

státy Organizace na datum, kdy tato úmluva nabude účinnosti.



Čl.11



Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí generálnímu

tajemníkovi Spojených národů k zápisu podle článku 102 Charty Spojených

národů úplné údaje o všech ratifikacích a výpovědích, které zapsal

podle ustanovení předchozích článků.



Čl.12



Vždy, bude-li to považovat za nutné, Správní rada Mezinárodního úřadu

práce předloží generální konferenci zprávu o provádění této úmluvy a

přezkoumá, zda je záhodno dát na pořad jednání generální konference

otázku její úplné nebo částečné revize.



Čl.13



1. Přijme-li generální konference novou úmluvu revidující úplně nebo

částečně tuto úmluvu a neustanoví-li nová úmluva jinak:



a) ratifikace nové revidující úmluvy členským státem způsobí ipso iure

okamžitou výpověď této úmluvy bez ohledu na ustanovení výše uvedeného

článku 9, a to s výhradou, že nová revidující úmluva nabude účinnosti;



b) od doby, kdy nová revidující úmluva nabude účinnosti, tato úmluva

přestane být členským státům otevřena k ratifikaci.



2. Tato úmluva však zůstane v platnosti co do formy a obsahu pro ty

členské státy, které ji ratifikovaly a neratifikovaly revidující

úmluvu.



Čl.14



Anglické a francouzské znění této úmluvy mají stejnou platnost.



Úmluva č. 115



Úmluva o ochraně pracovníků před ionisujícím zářením



Generální konference Mezinárodní organizace práce, která byla svolána

správní radou Mezinárodního úřadu práce do Ženevy a tam se sešla dne 1.

června 1960 na svém čtyřicátémčtvrtém zasedání,



rozhodnuvši přijmout některé návrhy týkající se ochrany pracovníků před

ionisujícím zářením, jež jsou čtvrtým bodem jednacího pořadu zasedání,

a



stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní úmluvy,



přijímá dne 22. června 1980 tuto úmluvu, jež bude označována jako

Úmluva o ochraně před zářením, 1960.



Část I.



Všeobecná ustanovení



Čl.1.



Každý členský stát Mezinárodní organizace práce, jenž ratifikuje tuto

úmluvu, se zavazuje zajistit její účinnost prostřednictvím zákonů a

jiných předpisů, pravidel ustálené praxe nebo jiných vhodných

prostředků. Při provádění ustanovení úmluvy příslušný úřad se bude

radit se zástupci zaměstnavatelů a pracovníků.



Čl.2.



1. Tato úmluva se vztahuje na veškeré činnosti, při nichž pracovníci

jsou vystaveni ionisujícímu záření během své práce.



2. Tato úmluva se nevztahuje na radioaktivní látky, ať již uzavřené

nebo otevřené, ani na přístroje vydávající ionisující záření, jež jsou

vzhledem k omezeným dávkám, které lze od nich dostat, vyjmuty z jejích

ustanovení některým ze způsobů zajišťujících právní účinnosti úmluvy

zmíněných v článku 1.



Čl.3.



1. Podle znalostí dostupných v dané době budou podniknuty všechny

vhodné kroky k zajištění účinné ochrany pracovníků před ionisujícím

zářením, pokud jde o jejich zdraví a bezpečnost.



2. Budou přijata pravidla a opatření nutná k tomu účelu a zpřístupněny

údaje nezbytné pro účinnou ochranu.



3. Pro zajištění takové účinné ochrany:



a) Opatření k ochraně pracovníků před ionisujícím zářením přijatá po

ratifikaci úmluvy příslušným členským státem budou odpovídat

ustanovením úmluvy.



b) Příslušný členský stát pozmění, jakmile to bude možné, opatření, jež

přijal před ratifikací úmluvy tak, aby tato opatření vyhovovala jejím

ustanovením a bude podporovat takové změny všech jiných opatření

existujících v době ratifikace.



c) Při ratifikaci úmluvy zašle příslušný členský stát generálnímu

řediteli Mezinárodního úřadu práce prohlášení, ve kterém uvede, jakým

způsobem a na které kategorie pracovníků budou ustanovení úmluvy

uplatněna, a ve svých zprávách o provádění úmluvy se zmíní o dalším

pokroku, jehož bylo v této věci dosaženo.



d) Po uplynutí tří let ode dne, kdy tato úmluva nabude účinnosti,

správní rada Mezinárodního úřadu práce předloží konferenci zvláštní

zprávu o provádění bodu b) tohoto odstavce, která bude obsahovat vhodné

návrhy pro další činnost v této věci.



Část II.



Ochranná opatření



Čl.4.



Činnost zmíněná v článku 2 bude organizována a prováděna tak, aby byla

zajištěna ochrana předpokládaná v této části úmluvy.



Čl.5.



Bude vynaloženo všechno úsilí k tomu, aby vystavování pracovníků

ionisujícímu záření bylo omezeno na nejnižší možnou míru a všechny

zúčastněné strany budou předcházet každému zbytečnému vystavování.



Čl.6.



1. Podle části I této úmluvy budou pro různé kategorie pracovníků

stanoveny nejvyšší přípustné dávky ionisujícího záření ze zdrojů vně

nebo uvnitř těla a nejvyšší přípustná množství radioaktivních látek,

jež mohou vstoupit do lidského organismu.



2. Takové nejvyšší přípustné dávky a množství budou stále revidovány

podle současných znalostí.



Čl.7.



1. Přiměřené mezní hodnoty budou stanoveny podle článku 6 pro osoby

zaměstnané prací přímo se zdroji ionisujícího záření,



a) jež dosáhly věku 18 let nebo jsou starší,



b) jež nedosáhly věku 18 let.



2. Žádný pracovník mladší 16 let nebude zaměstnán prací spojenou s

ionisujícím zářením.



Čl.8.



Podle článku 6 budou stanoveny přiměřené mezní hodnoty pro pracovníky,

kteří přímo nepracují se zdroji ionisujícího záření, ale pobývají v

místech nebo se pohybují kolem míst, kde by mohli být vystaveni

ionisujícímu záření nebo radioaktivním látkám.



Čl.9.



1. Bude používáno vhodného výstražného znamení pro označení nebezpečí

ionisujícího záření. V této souvislosti budou pracovníkům poskytnuty

potřebné informace.



2. Všichni pracovníci zaměstnaní prací přímo se zdroji ionisujícího

záření budou řádně poučeni před takovým zaměstnáním a během něho o

opatřeních, která je třeba učinit pro jejich zdravotní a bezpečnostní

ochranu a o důvodech těchto opatření.



Čl.10.



Právní předpisy stanoví podávání zpráv, a to způsobem jimi předepsaným

o práci, při níž pracovníci jsou vystaveni ionisujícímu záření během

své práce.



Čl.11.



Bude prováděna vhodná kontrola pracovníků a pracovišť, při níž bude

měřeno vystavení pracovníků ionisujícímu záření a radioaktivním látkám,

aby bylo ověřeno, že jsou dodržovány stanovené mezní hodnoty.



Čl.12.



Všichni pracovníci zaměstnaní prací s ionisujícím zářením se podrobí

vhodnému lékařskému vyšetření před započetím nebo krátce po započetí

takové práce a poté dalším lékařským vyšetřením v přiměřených časových

intervalech.



Čl.13.



Jedním ze způsobů zmíněných v článku 1 úmluvy, jimiž úmluva bude

prováděna, budou určeny případy, kdy vzhledem k povaze nebo stupni

vystavení nebo kombinací obou budou urychleně podniknuta následující

opatření:



a) pracovník se podrobí vhodné lékařské prohlídce;



b) zaměstnavatel podá zprávu příslušnému úřadu podle jeho požadavků;



c) osoby příslušné pro ochranu před zářením přezkoumají podmínky, za

nichž pracovník provádí svou práci;



d) zaměstnavatel přijme na základě technického zjištění a lékařského

doporučení všechna nezbytná nápravná opatření.



Čl.14.



Žádný pracovník nebude zaměstnán prací nebo pokračovat v práci, při níž

by mohl být vystaven ionisujícímu záření v rozporu s odborným lékařským

doporučením.



Čl.15.



Každý členský stát, jenž ratifikuje tuto úmluvu, se zavazuje zřídit

vhodné inspekční služby, jež by dohlížely na provádění jejích

ustanovení, nebo ověřovat, že se taková inspekce provádí.



Část III.



Závěrečná ustanovení



Čl.16.



Formální ratifikace této úmluvy budou oznámeny generálnímu řediteli

Mezinárodního úřadu práce a jím zapsány.



Čl.17.



1. Tato úmluva zavazuje toliko členské státy Mezinárodní organizace

práce, jejichž ratifikace byla zapsána generálním ředitelem.



2. Nabude účinnosti dvanáct měsíců poté, kdy generální ředitel zapíše

ratifikace dvou členských států.



3. Pro každý další členský stát tato úmluva nabude účinnosti dvanáct

měsíců od data, kdy byla zapsána jeho ratifikace.



Čl.18.



1. Každý členský stát, který ratifikoval tuto úmluvu, může ji vypovědět

po uplynutí pěti let ode dne, kdy tato úmluva poprvé nabyla účinnosti,

písemným dělením generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce, který

je zapíše. Výpověď nabude účinnosti jeden rok po dni, kdy byla zapsána.



2. Každý členský stát, jenž ratifikoval tuto úmluvu a který nepoužije

práva ji vypovědět podle tohoto článku během roku následujícího po

uplynutí období pěti let, jak uvedeno v předchozím odstavci, bude vázán

úmluvou na další pětileté období a poté ji bude moci vypovědět vždy po

uplynutí pětiletého období za podmínek uvedených v tomto článku.



Čl.19.



1. Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí všem členským

státům Mezinárodní organizace práce zápis všech ratifikací a výpovědí,

které mu členové organizace sdělí.



2. Když bude členským státům Organizace sdělovat zápis druhé

ratifikace, jež mu byla oznámena, generální ředitel upozorní členské

státy Organizace na datum, kdy tato úmluva nabude účinnosti.



Čl.20.



Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí generálnímu

tajemníkovi Spojených národů k zápisu podle článku 102 Charty Spojených

národů úplné údaje o všech ratifikacích a výpovědích, které zapsal

podle ustanovení předchozích článků.



Čl.21.



Vždy, bude-li to považovat za nutné, správní rada Mezinárodního úřadu

práce předloží generální konferenci zprávu o provádění této úmluvy a

přezkoumá, zda je záhodno dát na pořad jednání generální konference

otázku její úplné nebo částečné revize.



Čl.22.



1. Přijme-li generální konference novou úmluvu revidující úplně nebo

částečně tuto úmluvu a neustanoví-li nová úmluva jinak:



a) ratifikace nové revidující úmluvy členským státem způsobí ipso iure

okamžitou výpověď této úmluvy bez ohledu na ustanovení článku 18, a to

s výhradou, že nová revidující úmluva nabude účinnosti;



b) od doby, kdy nová revidující úmluva nabude účinnosti, tato úmluva

přestane být členským státům otevřena k ratifikaci.



2. Tato úmluva však zůstane v platnosti co do formy a obsahu pro ty

členské státy, které ji ratifikovaly a které neratifikovaly revidující

úmluvu.



Čl.23.



Anglické a francouzské znění této úmluvy mají stejnou platnost.