465/1990 Sb.
Sdělení
federálního ministerstva zahraničních věcí
Federální ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 25. června
1958 byla na 42. zasedání generální konference Mezinárodní organizace
práce přijata Úmluva o diskriminaci (zaměstnání a povolání) (č.111) a
dne 22. června 1960 byla na 44. zasedání generální konference
Mezinárodní organizace práce přijata Úmluva o ochraně pracovníků před
ionisujícím zářením (č. 115). Ratifikace Úmluv Československou
socialistickou republikou byly zapsány dne 21. ledna 1964 generálním
ředitelem Mezinárodního úřadu práce. Podle svých článků 8 a 17 Úmluvy
vstoupily pro Československou socialistickou republiku v platnost dnem
21. ledna 1965.
České překlady Úmluv se vyhlašují současně.
Úmluva č. 111
Úmluva o diskriminaci (zaměstnání a povolání), 1958
Generální konference Mezinárodní organizace práce, která byla svolána
správní radou Mezinárodního úřadu práce do Ženevy a tam se sešla dne 4.
června 1958 na svém čtyřicátém druhém zasedání,
rozhodnuvši přijmout některé návrhy týkající se diskriminace v oblasti
zaměstnání a povolání, jež jsou čtvrtým bodem jednacího pořadu
zasedání,
stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní úmluvy,
majíc na zřeteli, že Filadelfská deklarace prohlašuje, že všechny
lidské bytosti, bez ohledu na rasu, vyznání nebo pohlaví, mají právo
pečovat o své hmotné blaho a o svůj duchovní rozvoj v podmínkách
svobody a důstojnosti, hospodářského zajištění a rovných příležitostí a
majíc dále na zřeteli, že diskriminace zakládá porušení práv
vyhlášených ve Všeobecné deklaraci lidských práv,
přijímá dne 25. června 1958 tuto úmluvu, která bude označována jako
Úmluva o diskriminaci (zaměstnání a povolání), 1958:
Čl.1
1. Pro účely této úmluvy výraz "diskriminace" zahrnuje:
a) jakékoliv rozlišování, vylučování nebo dávání přednosti založené na
rase, barvě pleti, pohlaví, náboženství, politických názorech,
národnostním nebo sociálním původu, které má za následek znemožnění
nebo porušení rovnosti příležitostí nebo zacházení v zaměstnání nebo
povolání;
b) jakékoli jiné rozlišování, vylučování nebo dávání přednosti, jež má
za následek znemožnění nebo porušení rovnosti příležitostí nebo
zacházení v zaměstnání nebo povolání, které může být určeno zúčastněným
členským státem po projednání s reprezentativními organizacemi
zaměstnavatelů a pracovníků, pokud takové organizace existují, a s
jinými příslušnými orgány.
2. Jakékoli rozlišování, vylučování nebo dávání přednosti založené na
kvalifikaci vyžadované pro určité zaměstnání se nebude považovat za
diskriminaci.
3. Pro účely této úmluvy výrazy "zaměstnání" a "povolání" zahrnují
přístup k odbornému výcviku, přístup k zaměstnání a k různým povoláním,
jakož i podmínky zaměstnání.
Čl.2
Každý členský stát, pro který je tato úmluva v účinnosti, se zavazuje
vyhlásit a provádět vnitrostátní politiku zaměřenou na prosazování
rovnosti příležitostí a zacházení v zaměstnání a povolání metodami
přiměřeným i vnitrostátním podmínkám a zvyklostem tak, aby byla
odstraněna jakákoliv diskriminace v tomto směru.
Čl.3
Každý členský stát, pro který je tato úmluva v účinnosti, se zavazuje
metodami přiměřenými vnitrostátním podmínkám a zvyklostem
a) usilovat o spolupráci s organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků a s
jinými příslušnými orgány při prosazování přijetí a provádění této
politiky;
b) vydávat zákony a podporovat výchovné programy způsobilé zajistit
přijetí a provádění této politiky;
c) zrušit jakákoliv zákonodárná ustanovení a změnit jakákoli správní
opatření nebo praxi, které jsou neslučitelné s touto politikou;
d) provádět tuto politiku, pokud jde o zaměstnání podřízená přímé
kontrole národních orgánů;
e) zajistit provádění této politiky při poradenství pro volbu povolání,
odborném výcviku a zprostředkování práce, které podléhají kontrole
národních orgánů;
f) v každoročních zprávách o provádění úmluvy uvádět opatření, jež byla
učiněna v souladu s touto politikou, a výsledky dosažené těmito
opatřeními.
Čl.4
Jakákoli opatření vůči osobě, která je oprávněně podezřelá, že se
zabývá činností škodlivou pro bezpečnost státu, nebo o níž je
prokázáno, že se zabývá takovou činností, se nebudou pokládat za
diskriminaci za předpokladu, že taková osoba bude mít právo se odvolat
k příslušnému orgánu zřízenému v souladu s vnitrostátní praxí.
Čl.5
1. Zvláštní ochrana a podpůrná opatření, stanovená v jiných úmluvách
nebo doporučeních přijatých Mezinárodní konferencí práce se nebudou
pokládat za diskriminaci.
2. Každý členský stát může po projednání s reprezentativními
organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků, pokud takové organizace
existují, stanovit, že se nebudou pokládat za diskriminaci jiná
zvláštní opatření, jež přihlížejí ke zvláštním potřebám osob, které se
z důvodů jako pohlaví, věk, invalidita, povinnosti vůči rodině nebo
sociální či kulturní statut, obecně považují za osoby vyžadující
zvláštní ochranu nebo podporu.
Čl.6
Každý členský stát, který ratifikuje tuto úmluvu, se zavazuje ji
provádět v nemetropolitních územích v souladu s ustanoveními ústavy
Mezinárodní organizace práce.
Čl.7
Formální ratifikace této úmluvy budou oznámeny generálnímu řediteli
Mezinárodního úřadu práce a jím zapsány.
Čl.8
1. Tato úmluva zavazuje toliko členské státy Mezinárodní organizace
práce, jejichž ratifikace byla zapsána generálním ředitelem.
2. Nabude účinnosti dvanáct měsíců poté, kdy generální ředitel zapíše
ratifikace dvou členských států.
3. Pro každý další členský stát tato úmluva nabude účinnosti dvanáct
měsíců od data, kdy jeho ratifikace byla zapsána.
Čl.9
1. Každý členský stát, který ratifikoval tuto úmluvu, může ji vypovědět
po uplynutí deseti let ode dne, kdy tato úmluva poprvé nabyla
účinnosti, písemným sdělením generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu
práce, který je zapíše. Výpověď nabude účinnosti jeden rok po dni, kdy
byla zapsána.
2. Každý členský stát, jenž ratifikoval tuto úmluvu a který nepoužije
práva ji vypovědět podle tohoto článku během roku následujícího po
uplynutí období deseti let, jak uvedeno v předchozím odstavci, bude
vázán úmluvou na další desetileté období a poté ji bude moci vypovědět
vždy po uplynutí desetiletého období za podmínek uvedených v tomto
článku.
Čl.10
1. Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí všem členským
státům Mezinárodní organizace práce zápis všech ratifikací a výpovědí,
které mu členové organizace sdělí.
2. Když bude členským státům Organizace sdělovat zápis druhé
ratifikace, jež mu byla oznámena, generální ředitel upozorní členské
státy Organizace na datum, kdy tato úmluva nabude účinnosti.
Čl.11
Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí generálnímu
tajemníkovi Spojených národů k zápisu podle článku 102 Charty Spojených
národů úplné údaje o všech ratifikacích a výpovědích, které zapsal
podle ustanovení předchozích článků.
Čl.12
Vždy, bude-li to považovat za nutné, Správní rada Mezinárodního úřadu
práce předloží generální konferenci zprávu o provádění této úmluvy a
přezkoumá, zda je záhodno dát na pořad jednání generální konference
otázku její úplné nebo částečné revize.
Čl.13
1. Přijme-li generální konference novou úmluvu revidující úplně nebo
částečně tuto úmluvu a neustanoví-li nová úmluva jinak:
a) ratifikace nové revidující úmluvy členským státem způsobí ipso iure
okamžitou výpověď této úmluvy bez ohledu na ustanovení výše uvedeného
článku 9, a to s výhradou, že nová revidující úmluva nabude účinnosti;
b) od doby, kdy nová revidující úmluva nabude účinnosti, tato úmluva
přestane být členským státům otevřena k ratifikaci.
2. Tato úmluva však zůstane v platnosti co do formy a obsahu pro ty
členské státy, které ji ratifikovaly a neratifikovaly revidující
úmluvu.
Čl.14
Anglické a francouzské znění této úmluvy mají stejnou platnost.
Úmluva č. 115
Úmluva o ochraně pracovníků před ionisujícím zářením
Generální konference Mezinárodní organizace práce, která byla svolána
správní radou Mezinárodního úřadu práce do Ženevy a tam se sešla dne 1.
června 1960 na svém čtyřicátémčtvrtém zasedání,
rozhodnuvši přijmout některé návrhy týkající se ochrany pracovníků před
ionisujícím zářením, jež jsou čtvrtým bodem jednacího pořadu zasedání,
a
stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní úmluvy,
přijímá dne 22. června 1980 tuto úmluvu, jež bude označována jako
Úmluva o ochraně před zářením, 1960.
Část I.
Všeobecná ustanovení
Čl.1.
Každý členský stát Mezinárodní organizace práce, jenž ratifikuje tuto
úmluvu, se zavazuje zajistit její účinnost prostřednictvím zákonů a
jiných předpisů, pravidel ustálené praxe nebo jiných vhodných
prostředků. Při provádění ustanovení úmluvy příslušný úřad se bude
radit se zástupci zaměstnavatelů a pracovníků.
Čl.2.
1. Tato úmluva se vztahuje na veškeré činnosti, při nichž pracovníci
jsou vystaveni ionisujícímu záření během své práce.
2. Tato úmluva se nevztahuje na radioaktivní látky, ať již uzavřené
nebo otevřené, ani na přístroje vydávající ionisující záření, jež jsou
vzhledem k omezeným dávkám, které lze od nich dostat, vyjmuty z jejích
ustanovení některým ze způsobů zajišťujících právní účinnosti úmluvy
zmíněných v článku 1.
Čl.3.
1. Podle znalostí dostupných v dané době budou podniknuty všechny
vhodné kroky k zajištění účinné ochrany pracovníků před ionisujícím
zářením, pokud jde o jejich zdraví a bezpečnost.
2. Budou přijata pravidla a opatření nutná k tomu účelu a zpřístupněny
údaje nezbytné pro účinnou ochranu.
3. Pro zajištění takové účinné ochrany:
a) Opatření k ochraně pracovníků před ionisujícím zářením přijatá po
ratifikaci úmluvy příslušným členským státem budou odpovídat
ustanovením úmluvy.
b) Příslušný členský stát pozmění, jakmile to bude možné, opatření, jež
přijal před ratifikací úmluvy tak, aby tato opatření vyhovovala jejím
ustanovením a bude podporovat takové změny všech jiných opatření
existujících v době ratifikace.
c) Při ratifikaci úmluvy zašle příslušný členský stát generálnímu
řediteli Mezinárodního úřadu práce prohlášení, ve kterém uvede, jakým
způsobem a na které kategorie pracovníků budou ustanovení úmluvy
uplatněna, a ve svých zprávách o provádění úmluvy se zmíní o dalším
pokroku, jehož bylo v této věci dosaženo.
d) Po uplynutí tří let ode dne, kdy tato úmluva nabude účinnosti,
správní rada Mezinárodního úřadu práce předloží konferenci zvláštní
zprávu o provádění bodu b) tohoto odstavce, která bude obsahovat vhodné
návrhy pro další činnost v této věci.
Část II.
Ochranná opatření
Čl.4.
Činnost zmíněná v článku 2 bude organizována a prováděna tak, aby byla
zajištěna ochrana předpokládaná v této části úmluvy.
Čl.5.
Bude vynaloženo všechno úsilí k tomu, aby vystavování pracovníků
ionisujícímu záření bylo omezeno na nejnižší možnou míru a všechny
zúčastněné strany budou předcházet každému zbytečnému vystavování.
Čl.6.
1. Podle části I této úmluvy budou pro různé kategorie pracovníků
stanoveny nejvyšší přípustné dávky ionisujícího záření ze zdrojů vně
nebo uvnitř těla a nejvyšší přípustná množství radioaktivních látek,
jež mohou vstoupit do lidského organismu.
2. Takové nejvyšší přípustné dávky a množství budou stále revidovány
podle současných znalostí.
Čl.7.
1. Přiměřené mezní hodnoty budou stanoveny podle článku 6 pro osoby
zaměstnané prací přímo se zdroji ionisujícího záření,
a) jež dosáhly věku 18 let nebo jsou starší,
b) jež nedosáhly věku 18 let.
2. Žádný pracovník mladší 16 let nebude zaměstnán prací spojenou s
ionisujícím zářením.
Čl.8.
Podle článku 6 budou stanoveny přiměřené mezní hodnoty pro pracovníky,
kteří přímo nepracují se zdroji ionisujícího záření, ale pobývají v
místech nebo se pohybují kolem míst, kde by mohli být vystaveni
ionisujícímu záření nebo radioaktivním látkám.
Čl.9.
1. Bude používáno vhodného výstražného znamení pro označení nebezpečí
ionisujícího záření. V této souvislosti budou pracovníkům poskytnuty
potřebné informace.
2. Všichni pracovníci zaměstnaní prací přímo se zdroji ionisujícího
záření budou řádně poučeni před takovým zaměstnáním a během něho o
opatřeních, která je třeba učinit pro jejich zdravotní a bezpečnostní
ochranu a o důvodech těchto opatření.
Čl.10.
Právní předpisy stanoví podávání zpráv, a to způsobem jimi předepsaným
o práci, při níž pracovníci jsou vystaveni ionisujícímu záření během
své práce.
Čl.11.
Bude prováděna vhodná kontrola pracovníků a pracovišť, při níž bude
měřeno vystavení pracovníků ionisujícímu záření a radioaktivním látkám,
aby bylo ověřeno, že jsou dodržovány stanovené mezní hodnoty.
Čl.12.
Všichni pracovníci zaměstnaní prací s ionisujícím zářením se podrobí
vhodnému lékařskému vyšetření před započetím nebo krátce po započetí
takové práce a poté dalším lékařským vyšetřením v přiměřených časových
intervalech.
Čl.13.
Jedním ze způsobů zmíněných v článku 1 úmluvy, jimiž úmluva bude
prováděna, budou určeny případy, kdy vzhledem k povaze nebo stupni
vystavení nebo kombinací obou budou urychleně podniknuta následující
opatření:
a) pracovník se podrobí vhodné lékařské prohlídce;
b) zaměstnavatel podá zprávu příslušnému úřadu podle jeho požadavků;
c) osoby příslušné pro ochranu před zářením přezkoumají podmínky, za
nichž pracovník provádí svou práci;
d) zaměstnavatel přijme na základě technického zjištění a lékařského
doporučení všechna nezbytná nápravná opatření.
Čl.14.
Žádný pracovník nebude zaměstnán prací nebo pokračovat v práci, při níž
by mohl být vystaven ionisujícímu záření v rozporu s odborným lékařským
doporučením.
Čl.15.
Každý členský stát, jenž ratifikuje tuto úmluvu, se zavazuje zřídit
vhodné inspekční služby, jež by dohlížely na provádění jejích
ustanovení, nebo ověřovat, že se taková inspekce provádí.
Část III.
Závěrečná ustanovení
Čl.16.
Formální ratifikace této úmluvy budou oznámeny generálnímu řediteli
Mezinárodního úřadu práce a jím zapsány.
Čl.17.
1. Tato úmluva zavazuje toliko členské státy Mezinárodní organizace
práce, jejichž ratifikace byla zapsána generálním ředitelem.
2. Nabude účinnosti dvanáct měsíců poté, kdy generální ředitel zapíše
ratifikace dvou členských států.
3. Pro každý další členský stát tato úmluva nabude účinnosti dvanáct
měsíců od data, kdy byla zapsána jeho ratifikace.
Čl.18.
1. Každý členský stát, který ratifikoval tuto úmluvu, může ji vypovědět
po uplynutí pěti let ode dne, kdy tato úmluva poprvé nabyla účinnosti,
písemným dělením generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce, který
je zapíše. Výpověď nabude účinnosti jeden rok po dni, kdy byla zapsána.
2. Každý členský stát, jenž ratifikoval tuto úmluvu a který nepoužije
práva ji vypovědět podle tohoto článku během roku následujícího po
uplynutí období pěti let, jak uvedeno v předchozím odstavci, bude vázán
úmluvou na další pětileté období a poté ji bude moci vypovědět vždy po
uplynutí pětiletého období za podmínek uvedených v tomto článku.
Čl.19.
1. Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí všem členským
státům Mezinárodní organizace práce zápis všech ratifikací a výpovědí,
které mu členové organizace sdělí.
2. Když bude členským státům Organizace sdělovat zápis druhé
ratifikace, jež mu byla oznámena, generální ředitel upozorní členské
státy Organizace na datum, kdy tato úmluva nabude účinnosti.
Čl.20.
Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí generálnímu
tajemníkovi Spojených národů k zápisu podle článku 102 Charty Spojených
národů úplné údaje o všech ratifikacích a výpovědích, které zapsal
podle ustanovení předchozích článků.
Čl.21.
Vždy, bude-li to považovat za nutné, správní rada Mezinárodního úřadu
práce předloží generální konferenci zprávu o provádění této úmluvy a
přezkoumá, zda je záhodno dát na pořad jednání generální konference
otázku její úplné nebo částečné revize.
Čl.22.
1. Přijme-li generální konference novou úmluvu revidující úplně nebo
částečně tuto úmluvu a neustanoví-li nová úmluva jinak:
a) ratifikace nové revidující úmluvy členským státem způsobí ipso iure
okamžitou výpověď této úmluvy bez ohledu na ustanovení článku 18, a to
s výhradou, že nová revidující úmluva nabude účinnosti;
b) od doby, kdy nová revidující úmluva nabude účinnosti, tato úmluva
přestane být členským státům otevřena k ratifikaci.
2. Tato úmluva však zůstane v platnosti co do formy a obsahu pro ty
členské státy, které ji ratifikovaly a které neratifikovaly revidující
úmluvu.
Čl.23.
Anglické a francouzské znění této úmluvy mají stejnou platnost.