265/2001 Sb.



ZÁKON



ze dne 29. června 2001,



kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním

(trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 140/1961 Sb.,

trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony



Změna: 283/2004 Sb.



Změna: 362/2003 Sb.



Změna: 274/2008 Sb.



Změna: 41/2009 Sb.



Změna: 45/2013 Sb.



Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:



ČÁST PRVNÍ



Změna trestního řádu



Čl.I



Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve

znění zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969

Sb., zákona č. 48/1973 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 43/1980

Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 178/1990 Sb., zákona č. 303/1990

Sb., zákona č. 558/1991 Sb., zákona č. 25/1993 Sb., zákona č. 115/1993

Sb., zákona č. 292/1993 Sb., zákona č. 154/1994 Sb., nálezu Ústavního

soudu č. 214/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 8/1995 Sb., zákona č.

152/1995 Sb., zákona č. 150/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č.

148/1998 Sb., zákona č. 166/1998 Sb., zákona č. 191/1999 Sb., zákona č.

29/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., nálezu

Ústavního soudu č. 77/2001 Sb. a zákona č. 144/2001 Sb., se mění takto:



1. V § 2 odst. 1 se slova "jako obviněný" zrušují.



2. V § 2 odstavec 4 zní:



"(4) Jestliže tento zákon nestanoví něco jiného, postupují orgány činné

v trestním řízení z úřední povinnosti. Trestní věci musí projednávat co

nejrychleji a s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou

základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech a

základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána; při provádění

úkonů trestního řízení lze do těchto práv osob, jichž se takové úkony

dotýkají, zasahovat jen v odůvodněných případech na základě zákona a v

nezbytné míře pro zajištění účelu trestního řízení. K obsahu petic

zasahujících do plnění těchto povinností orgány činné v trestním řízení

nepřihlížejí.".



3. V § 2 odstavec 5 zní:



"(5) Orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy

a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby

byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to

v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného

nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny

podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v

trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu

stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch

osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a

obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy.

Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje

soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své

rozhodnutí.".



4. V § 2 odstavec 8 zní:



"(8) Trestní stíhání před soudy je možné jen na základě obžaloby nebo

návrhu na potrestání, které podává státní zástupce. Veřejnou žalobu v

řízení před soudem zastupuje státní zástupce.".



5. V § 2 odstavec 11 zní:



"(11) Jednání před soudy je ústní; důkaz výpověďmi svědků, znalců a

obviněného se provádí zpravidla tak, že se tyto osoby vyslýchají.".



6. V § 2 odstavec 14 zní:



"(14) Orgány činné v trestním řízení vedou řízení a vyhotovují svá

rozhodnutí v českém jazyce. Každý, kdo prohlásí, že neovládá český

jazyk, je oprávněn používat před orgány činnými v trestním řízení svého

mateřského jazyka nebo jazyka, o kterém uvede, že ho ovládá.".



7. § 3 zní:



"§ 3



(1) Odborové organizace nebo organizace zaměstnavatelů a ostatní

občanská sdružení s výjimkou politických stran a politických hnutí,

církve, náboženské společnosti a právnické osoby sledující v předmětu

své činnosti charitativní účely (dále jen "zájmová sdružení občanů")

mohou působit při zamezování a předcházení trestné činnosti způsobem

uvedeným v tomto zákoně.



(2) Zájmová sdružení občanů mohou spolupůsobit při výchově osob, u

nichž soud rozhodl o podmíněném upuštění od potrestání s dohledem, nebo

jejichž trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno, u podmíněně

odsouzených, podmíněně odsouzených k trestu odnětí svobody s dohledem a

podmíněně propuštěných; pomáhají také vytvářet podmínky, aby odsouzený

žil po vykonání trestu řádným životem.".



8. § 4 a 5 se zrušují.



9. § 6 zní:



"§ 6



(1) Zájmové sdružení občanů může nabídnout převzetí záruky



a) za chování obviněného, jehož trestní stíhání bylo podmíněně

zastaveno,



b) za převýchovu odsouzeného, u něhož bylo podmíněně upuštěno od

potrestání s dohledem, kterému byl uložen trest odnětí svobody, jehož

výkon byl odložen na zkušební dobu, u podmíněně odsouzeného k trestu

odnětí svobody s dohledem, nebo



c) za dovršení nápravy odsouzeného, který vykonává trest odnětí

svobody, trest zákazu činnosti nebo trest zákazu pobytu; v těchto

případech může zájmové sdružení občanů současně navrhnout podmíněné

propuštění odsouzeného z trestu odnětí svobody nebo podmíněné upuštění

od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu. K získání

podkladů pro takovou žádost se může se souhlasem odsouzeného informovat

o jeho chování a dosavadním průběhu výkonu trestu.



(2) Zájmové sdružení občanů může také navrhnout, aby vazba u obviněného

byla nahrazena jeho zárukou (§ 73), a podávat za odsouzeného žádost o

udělení milosti a o zahlazení odsouzení.



(3) Zájmové sdružení občanů, které převzalo záruku, je povinno působit

na obviněného nebo odsouzeného, aby žil řádným životem, a k tomu

přijmout potřebná opatření; zájmové sdružení občanů rovněž dbá, aby

nahradil škodu, kterou způsobil trestným činem.".



10. V § 8 odstavce 2 a 3 znějí:



"(2) Jestliže je toho v trestním řízení třeba k řádnému objasnění

okolností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, nebo v

řízení před soudem též k posouzení poměrů obviněného anebo pro výkon

rozhodnutí, může státní zástupce a po podání obžaloby nebo návrhu na

potrestání předseda senátu požadovat údaje, které jsou předmětem

bankovního tajemství, a údaje z evidence cenných papírů. V řízení o

trestném činu podle § 178 trestního zákona může orgán činný v trestním

řízení vyžadovat individuální údaje získané podle zvláštního zákona pro

statistické účely. Podmínky, za nichž může orgán činný v trestním

řízení vyžadovat údaje získané při správě daní, stanoví zvláštní zákon.

Údaje získané podle tohoto ustanovení nelze využít pro jiný účel než

pro trestní řízení, v jehož rámci byly vyžádány.



(3) Plnění povinností podle odstavce 1 lze odmítnout s odkazem na

povinnost zachovávat tajnost utajovaných skutečností chráněných

zvláštním zákonem nebo státem uloženou nebo uznanou povinnost

mlčenlivosti; to neplatí,



a) jestliže osoba, která tyto povinnosti má, by se jinak vystavila

nebezpečí trestního stíhání pro neoznámení nebo nepřekažení trestného

činu, nebo



b) při vyřizování dožádání orgánu činného v trestním řízení o trestném

činu, kde dožádaná osoba je současně oznamovatelem trestného činu.

Za státem uznanou povinnost mlčenlivosti se podle tohoto zákona

nepovažuje taková povinnost, jejíž rozsah není vymezen zákonem, ale

vyplývá z právního úkonu učiněného na základě zákona.".



11. V § 8 se doplňují odstavce 4 a 5, které znějí:



"(4) Nestanoví-li zvláštní zákon podmínky, za nichž lze pro účely

trestního řízení sdělovat skutečnosti, které jsou podle takového zákona

utajovány, nebo na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti, lze tyto

skutečnosti pro trestní řízení vyžadovat po předchozím souhlasu soudce.

Tím není dotčena povinnost mlčenlivosti advokáta podle zákona o

advokacii.



(5) Ustanovením odstavců 1 a 4 není dotčena povinnost zachovávat

mlčenlivost uložená na základě vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je

Česká republika vázána.".



12. § 11 včetně nadpisu zní:



"§ 11



Nepřípustnost trestního stíhání



(1) Trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm

pokračovat a musí být zastaveno



a) nařídí-li to prezident republiky, uživ svého práva udílet milost

nebo amnestii,



b) je-li trestní stíhání promlčeno,



c) jde-li o osobu, která je vyňata z pravomoci orgánů činných v

trestním řízení (§ 10), nebo o osobu, k jejímuž stíhání je podle zákona

třeba souhlasu, jestliže takový souhlas nebyl oprávněným orgánem dán,



d) jde-li o osobu, která pro nedostatek věku není trestně odpovědná,



e) proti tomu, kdo zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého,



f) proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo

pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo rozhodnutím soudu nebo jiného

oprávněného orgánu pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v

předepsaném řízení zrušeno,



g) proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo

pravomocným rozhodnutím o schválení narovnání, jestliže rozhodnutí

nebylo v předepsaném řízení zrušeno,



h) proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo

pravomocným rozhodnutím o postoupení věci s podezřením, že skutek je

přestupkem, jiným správním deliktem nebo kárným proviněním, jestliže

rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno,



i) je-li trestní stíhání podmíněno souhlasem poškozeného a souhlas

nebyl dán nebo byl vzat zpět, nebo



j) stanoví-li tak vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká

republika vázána.



(2) Týká-li se důvod uvedený v odstavci 1 jen některého z dílčích útoků

pokračujícího trestného činu, nebrání to, aby se ohledně zbylé části

takového činu konalo trestní stíhání.



(3) V trestním stíhání, které bylo zastaveno z důvodu uvedeného v

odstavci 1 písm. a), b) nebo i), se však pokračuje, prohlásí-li

obviněný do tří dnů od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení trestního

stíhání oznámeno, že na projednání věci trvá. O tom je třeba obviněného

poučit.".



13. V § 12 odst. 1 se zrušují čárka za slovem "zástupce" a slovo

"vyšetřovatel".



14. V § 12 odstavec 2 zní:



"(2) Policejními orgány se rozumějí útvary Policie České republiky a v

řízení o trestných činech policistů útvar Ministerstva vnitra pro

inspekční činnost. Stejné postavení mají v řízení o trestných činech

příslušníků ozbrojených sil pověřené orgány Vojenské policie, v řízení

o trestných činech příslušníků Vězeňské služby České republiky pověřené

orgány této služby a v řízení o trestných činech příslušníků

Bezpečnostní informační služby pověřené orgány Bezpečnostní informační

služby. Postavení policejních orgánů mají i pověřené celní orgány v

řízení o trestných činech spáchaných porušením celních předpisů a

předpisů o dovozu, vývozu nebo průvozu zboží, a to i v případech, kdy

se jedná o trestné činy příslušníků ozbrojených sil nebo ozbrojených

sborů a služeb. Není-li dále stanoveno jinak, jsou uvedené orgány

oprávněny ke všem úkonům trestního řízení patřícím do působnosti

policejního orgánu.".



15. V § 12 odst. 10 se slova "úsek od zahájení trestního stíhání,

případně od provedení neodkladných nebo neopakovatelných úkonů (§ 160

odst. 1, 2) do podání obžaloby, postoupení věci, přerušení nebo

zastavení trestního stíhání před podáním obžaloby" nahrazují slovy

"úsek řízení podle tohoto zákona od sepsání záznamu o zahájení úkonů

trestního řízení nebo provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů,

které mu bezprostředně předcházejí, a nebyly-li tyto úkony provedeny,

od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby, postoupení věci

jinému orgánu nebo zastavení trestního stíhání, anebo do rozhodnutí či

vzniku jiné skutečnosti, jež mají účinky zastavení trestního stíhání

před podáním obžaloby, zahrnující objasňování a prověřování skutečností

nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a vyšetřování".



16. V § 12 se doplňuje odstavec 12, který zní:



"(12) Skutkem podle tohoto zákona se rozumí též dílčí útok

pokračujícího trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak.".



17. § 17 zní:



"§ 17



(1) Krajský soud koná v prvním stupni řízení o trestných činech, pokud

na ně zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož dolní hranice činí

nejméně pět let, nebo pokud za ně lze uložit výjimečný trest. O

trestných činech



a) vlastizrady, rozvracení republiky, teroru, záškodnictví, sabotáže,

vyzvědačství, ohrožení utajované skutečnosti, genocidia a trestném činu

podle § 1 zákona č. 165/1950 Sb., na ochranu míru,



b) spáchaných prostřednictvím směnek, šeků a jiných cenných papírů,

derivátů a jiných hodnot obchodovatelných na kapitálovém trhu, nebo

jejich padělků a napodobenin, pokud jejich zákonným znakem je způsobení

značné škody nebo získání značného prospěchu, a



c) porušování předpisů o nakládání s kontrolovaným zbožím a

technologiemi podle § 124a až 124c, porušování předpisů o zahraničním

obchodu s vojenským materiálem podle § 124d až 124f, porušování

závazných pravidel hospodářského styku podle § 127, zneužívání

informací v obchodním styku podle § 128, nekalé soutěže podle § 149

trestního zákona,

koná v prvním stupni řízení krajský soud i tehdy, je-li dolní hranice

trestu odnětí svobody nižší.



(2) Krajský soud koná v prvním stupni řízení též o dílčích útocích

pokračujícího trestného činu, jestliže postupem podle § 37a trestního

zákona přichází v tomto řízení v úvahu rozhodnutí o vině některým z

trestných činů uvedených v odstavci 1.".



18. V § 20 odstavec 1 zní:



"(1) Proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, o všech

útocích pokračujícího nebo hromadného trestného činu a o všech částech

trvajícího trestného činu se koná společné řízení, pokud tomu nebrání

důležité důvody. O jiných trestných činech se koná společné řízení

tehdy, je-li takový postup vhodný z hlediska rychlosti a hospodárnosti

řízení.".



19. V § 22 se slova "postoupena nepříslušným soudem" nahrazují slovy

"přikázána nadřízeným soudem".



20. § 24 včetně nadpisu zní:



"§ 24



Rozhodnutí o příslušnosti soudu



(1) Vzniknou-li pochybnosti o příslušnosti soudu, rozhoduje o tom,

který soud je příslušný k projednání věci, soud, jenž je nejblíže

společně nadřízen soudu, u něhož byla podána obžaloba, jemuž byla věc

postoupena podle § 295 nebo mu byla přikázána nadřízeným soudem, a

soudu, který má být příslušný podle rozhodnutí o předložení věci k

rozhodnutí o příslušnosti [§ 188 odst. 1 písm. a), § 222 odst. 1, § 257

odst. 1 písm. a)]. Přitom je vázán jen zákonnými hledisky rozhodnými

pro určení příslušnosti (§ 16 až 22). Není-li soud, jemuž byla věc

předložena k rozhodnutí, nadřízen soudu podle zákona příslušnému,

postoupí věc k rozhodnutí o příslušnosti tomu soudu, který je společně

nadřízen soudu věc předkládajícímu a soudu podle zákona příslušnému.



(2) Soud, který rozhoduje o příslušnosti soudu, může současně

rozhodnout o odnětí a přikázání věci z důvodu uvedeného v § 25.".



21. V § 27 se na konci doplňuje tato věta: "Je-li v řízení před soudem

o průběhu úkonu pořizován zvukový záznam a v důsledku tohoto předseda

senátu nediktuje protokol, je zapisovatelem, pokud je ho třeba, vyšší

soudní úředník nebo protokolující úředník.".



22. Za § 27 se vkládají nové § 27a až 27c, které včetně nadpisu znějí:



"§ 27a



Vyšší soudní úředník



Jednoduchá rozhodnutí, s výjimkou rozhodnutí o vině a trestu, zpravidla

vydává a vykonává a administrativní úkony spojené s řízením provádí

vyšší soudní úředník; zvláštní zákon stanoví jeho působnost a určí,

které úkony může vyšší soudní úředník provést samostatně a kdy

postupuje z pověření soudce.



§ 27b



Probační úředník



(1) Úředník Probační a mediační služby (dále jen "probační úředník")

vykonává v trestním řízení dohled nad obviněným spočívající jednak v

pozitivním vedení a pomoci obviněnému a jednak v kontrole jeho chování

a v případech, kdy dohled nebyl uložen, provádí úkony směřující k tomu,

aby obviněný vedl řádný život, pokud bylo rozhodnuto



a) o propuštění obviněného z vazby za současného vyslovení dohledu,



b) o podmíněném zastavení trestního stíhání,



c) o podmíněném upuštění od potrestání s dohledem,



d) o podmíněném odsouzení, včetně podmíněného odsouzení s dohledem,



e) o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, včetně

podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody za současného

vyslovení dohledu, nebo



f) o uložení trestu obecně prospěšných prací nebo trestu zákazu pobytu

za současného vyslovení přiměřených omezení a přiměřených povinností.



(2) Probační úředník může být státním zástupcem a v řízení před soudem

předsedou senátu pověřen zjišťováním informací o osobě obviněného a

jeho sociálních poměrech a vytvářením podmínek pro rozhodnutí o

schválení narovnání a o podmíněném zastavení trestního stíhání. Za

podmínek stanovených zvláštním zákonem může provádět jednotlivé úkony i

bez takového pokynu. V řízení před soudem může vykonávat jednotlivé

úkony výkonu rozhodnutí zejména v případech, kdy byl uložen trest

nespojený s odnětím svobody, nebo kdy odsouzený byl z výkonu trestu

odnětí svobody podmíněně propuštěn, anebo při výkonu jednotlivých druhů

ochranného opatření.



(3) Bližší podmínky, za nichž probační úředník vykonává svoji

působnost, stanoví zvláštní zákon.



§ 27c



Asistent soudce Nejvyššího soudu



Asistent soudce Nejvyššího soudu činí jednotlivé úkony trestního řízení

z pověření soudce Nejvyššího soudu. Jeho působnost stanoví zvláštní

zákon.".



23. § 28 zní:



"§ 28



(1) Je-li třeba přetlumočit obsah písemnosti, výpovědi nebo jiného

procesního úkonu nebo využije-li obviněný právo uvedené v § 2 odst. 14,

přibere se tlumočník; totéž platí, jde-li o ustanovení tlumočníka

osobě, s níž se nelze dorozumět jinak než znakovou řečí. Tlumočník může

být zároveň zapisovatelem. Neuvede-li obviněný jazyk, který ovládá,

nebo uvede-li jazyk či dialekt, který není jazykem jeho národnosti nebo

úředním jazykem státu, jehož je občanem, a pro takový jazyk nebo

dialekt není zapsána žádná osoba v seznamu tlumočníků, ustanoví orgán

činný v trestním řízení tlumočníka pro jazyk jeho národnosti nebo

úřední jazyk státu, jehož je občanem. Jde-li o osobu bez státního

občanství, rozumí se jím stát, kde má trvalý pobyt, nebo stát jeho

původu.



(2) Za podmínek uvedených v odstavci 1 je třeba obviněnému písemně

přeložit usnesení o zahájení trestního stíhání, usnesení o vazbě,

obžalobu, návrh na potrestání, rozsudek, trestní příkaz, rozhodnutí o

odvolání a o podmíněném zastavení trestního stíhání; to neplatí,

jestliže obviněný po poučení prohlásí, že pořízení překladu takového

rozhodnutí nepožaduje. Týká-li se takové rozhodnutí více obviněných,

přeloží se obviněnému jen ta část rozhodnutí, která se jej týká, pokud

ji lze oddělit od ostatních výroků rozhodnutí a jejich odůvodnění.

Pořízení překladu rozhodnutí a jeho doručení zajišťuje orgán činný v

trestním řízení, o jehož rozhodnutí se jedná.



(3) Jestliže s doručením rozhodnutí uvedeného v odstavci 2 je spojen

počátek běhu lhůty a je třeba pořídit písemný překlad takového

rozhodnutí, považuje se rozhodnutí za doručené až doručením písemného

překladu.".



24. V § 29 odstavec 2 zní:



"(2) Výši náhrady a odměny tlumočníka určí orgán, který tlumočníka

přibral, a v řízení před soudem předseda senátu bez zbytečného odkladu,

nejpozději do dvou měsíců od vyúčtování náhrady a odměny tlumočníka.

Nesouhlasí-li ten, kdo tlumočníka přibral, s výší vyúčtované náhrady a

odměny tlumočníka, rozhodne usnesením. Proti usnesení je přípustná

stížnost, jež má odkladný účinek.".



25. V § 29 se doplňuje odstavec 3, který zní:



"(3) Náhradu a odměnu tlumočníka je třeba uhradit bez zbytečného

odkladu po jejich přiznání, nejpozději do 30 dnů.".



26. V § 30 odst. 1 větě první se zrušují slova "vyšetřovatel a" a za

slovo "orgán" se vkládají slova "nebo osoba v něm služebně činná".



27. V § 30 odst. 2 větě první se zrušuje text "vyšetřovatel,".



28. Za § 31 se vkládá nový § 31a, který zní:



"§ 31a



Důvody, pro které je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen vyšší

soudní úředník nebo probační úředník, a postup při rozhodování o

vyloučení stanoví zvláštní zákon.".



29. V § 32 se slova "mu sděleno obvinění" nahrazují slovy "proti němu

zahájeno trestní stíhání".



30. V § 33 odstavec 2 zní:



"(2) Osvědčí-li obviněný, že nemá dostatek prostředků, aby si hradil

náklady obhajoby, rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení

soudce, že má nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu. V

takovém případě náklady obhajoby zcela nebo zčásti hradí stát.".



31. V § 33 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:



"(3) Návrh na rozhodnutí podle odstavce 2 včetně příloh, jimiž má být

prokázána jeho důvodnost, podává obviněný v přípravném řízení

prostřednictvím státního zástupce a v řízení před soudem soudu, který

koná řízení v prvním stupni. Proti rozhodnutí podle odstavce 2 je

přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.".



Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.



32. V § 35 odstavec 2 zní:



"(2) Obhájcem nemůže být advokát, proti kterému je nebo bylo vedeno

trestní stíhání, a v důsledku toho v řízení, ve kterém by měl vykonávat

obhajobu, má postavení obviněného, svědka nebo zúčastněné osoby.".



33. V § 35 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:



"(3) V trestním řízení nemůže být obhájcem advokát, který v něm

vypovídá jako svědek, podává znalecký posudek nebo je činný jako

tlumočník.".



Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.



34. V § 35 odstavec 4 zní:



"(4) V trestním řízení, ve kterém jsou probírány utajované skutečnosti

chráněné zvláštním zákonem, je orgán činný v trestním řízení povinen

obhájce poučit podle takového zákona. O provedeném poučení je povinen

učinit záznam do spisu a do 30 dnů písemně vyrozumět Národní

bezpečnostní úřad.".



35. V § 36 odst. 2 se slova "vyšetřovatel nebo" zrušují.



36. V § 36 odst. 4 se za slovo "též" vkládají slova "v hlavním líčení

konaném ve zjednodušeném řízení proti zadrženému,".



37. V § 36a odst. 2 se slova "V řízení o stížnosti pro porušení zákona

a v řízení o návrhu na povolení obnovy" nahrazují slovy "V řízení o

stížnosti pro porušení zákona, v řízení o dovolání a v řízení o návrhu

na povolení obnovy".



38. V § 37 odst. 2 se na konci doplňují tyto věty:



"Oznámí-li změnu obhájce tak, aby obhájce mohl být o úkonu vyrozuměn v

zákonem stanovené lhůtě, orgán činný v trestním řízení ode dne doručení

takového oznámení vyrozumívá nově zvoleného obhájce. V opačném případě

je obhájce předtím ustanovený nebo zvolený, pokud není z obhajování

vyloučen, povinen obhajobu vykonávat do doby, než ji osobně převezme

později zvolený obhájce.".



39. V § 37 se doplňuje odstavec 3, který zní:



"(3) Jestliže si obviněný zvolí dva nebo více obhájců a orgánu činnému

v trestním řízení zároveň neoznámí, kterého z těchto obhájců zmocnil k

přijímání písemností a k vyrozumívání o úkonech trestního řízení, určí

jej předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce; své

rozhodnutí oznámí všem zvoleným obhájcům.".



40. Za § 37 se vkládá nový § 37a, který zní:



"§ 37a



(1) Předseda senátu a v přípravném řízení soudce rozhodne i bez návrhu

o vyloučení advokáta jako zvoleného obhájce z obhajování



a) z důvodů uvedených v § 35 odst. 2 nebo 3, nebo



b) jestliže se obhájce opakovaně nedostaví k úkonům trestního řízení,

při nichž je jeho účast nezbytná, ani nezajistí účast svého zástupce,

ačkoliv byl řádně a včas o takových úkonech vyrozuměn.



(2) O vyloučení advokáta jako zvoleného obhájce předseda senátu a v

přípravném řízení soudce rozhodne též tehdy, jestliže obhájce vykonává

obhajobu dvou nebo více spoluobviněných, jejichž zájmy si v trestním

řízení odporují. Obhájce, který byl z tohoto důvodu vyloučen, nemůže v

téže věci dále vykonávat obhajobu žádného z obviněných.



(3) Před rozhodnutím podle odstavce 1 nebo 2 předseda senátu a v

přípravném řízení soudce umožní obviněnému a obhájci, aby se k věci

vyjádřili, a v rozhodnutí k tomuto vyjádření přihlédne. Rozhodne-li o

vyloučení obhájce, umožní zároveň obviněnému, aby si v přiměřené lhůtě

zvolil obhájce jiného; jde-li o nutnou obhajobu, postupuje podle § 38

odst. 1.



(4) Proti usnesení podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, jež má

odkladný účinek.".



41. Za § 40 se vkládá nový § 40a, který zní:



"§ 40a



(1) Z důvodů uvedených v § 37a odst. 1 nebo 2 nebo nevykonává-li

ustanovený obhájce delší dobu obhajobu, předseda senátu a v přípravném

řízení soudce i bez návrhu rozhodne o zproštění ustanoveného obhájce

povinnosti obhajování; před rozhodnutím umožní obviněnému a obhájci,

aby se k věci vyjádřili.



(2) Proti usnesení podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má

odkladný účinek.".



42. V § 41 odst. 5 větě druhé se za slova "za obžalovaného ještě"

vkládají slova "dovolání a zúčastnit se řízení o dovolání u Nejvyššího

soudu, dále podat".



43. V § 43 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:



"(2) Za poškozeného se nepovažuje ten, kdo se sice cítí být trestným

činem morálně nebo jinak poškozen, avšak vzniklá újma není způsobena

zaviněním pachatele nebo její vznik není v příčinné souvislosti s

trestným činem.".



Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.



44. V § 43 se doplňuje odstavec 4, který zní:



"(4) Poškozený se může rovněž výslovným prohlášením sděleným orgánu

činnému v trestním řízení vzdát procesních práv, které mu tento zákon

jako poškozenému přiznává.".



45. V § 44 odstavec 2 zní:



"(2) Je-li počet poškozených mimořádně vysoký a jednotlivým výkonem

jejich práv by mohl být ohrožen rychlý průběh trestního stíhání,

rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního

zástupce soudce, že poškození mohou svá práva v trestním řízení

uplatňovat pouze prostřednictvím společného zmocněnce, kterého si

zvolí. Rozhodnutí oznámí v řízení před soudem soud a v přípravném

řízení státní zástupce poškozeným, kteří již uplatnili nárok na náhradu

škody; ostatním poškozeným rozhodnutí oznámí při prvém úkonu trestního

řízení, ke kterému se předvolávají nebo o kterém se vyrozumívají.

Jestliže by celkový počet zvolených zmocněnců vzrostl na více než šest

a poškození se mezi sebou o výběru nedohodnou, provede výběr s

přihlédnutím k zájmům poškozených soud. Společný zmocněnec vykonává

práva poškozených, které zastupuje, včetně uplatnění nároku na náhradu

škody v trestním řízení.".



46. V § 44 odst. 3 se číslice "2" nahrazuje číslicí "3".



47. V § 45 odst. 3 se číslice "2" nahrazuje číslicí "3".



48. Za § 45 se vkládá nový § 45a, který zní:



"§ 45a



Veškeré písemnosti určené poškozenému se doručují na adresu, kterou

poškozený uvede. Má-li zmocněnce, doručuje se pouze jemu; to neplatí,

jestliže se poškozenému zasílá výzva, aby osobně něco vykonal.".



49. Za § 51 se vkládá nový § 51a, který zní:



"§ 51a



(1) Osvědčí-li poškozený, který uplatnil v souladu se zákonem nárok na

náhradu škody, že nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady

vzniklé s přibráním zmocněnce, rozhodne na jeho návrh předseda senátu

soudu, který koná řízení v prvním stupni, a v přípravném řízení soudce,

že má nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně nebo za

sníženou odměnu; to neplatí, pokud vzhledem k povaze uplatňované

náhrady škody nebo její výši by zastoupení zmocněncem bylo zřejmě

nadbytečné.



(2) Návrh na rozhodnutí podle odstavce 1 včetně příloh, jimiž má být

prokázána jeho důvodnost, podává poškozený v přípravném řízení

prostřednictvím státního zástupce, který k němu připojí své vyjádření.



(3) Za podmínek uvedených v odstavci 1 ustanoví předseda senátu a v

přípravném řízení soudce zmocněncem poškozeného advokáta. Náklady

vzniklé s přibráním takového zmocněnce hradí stát.



(4) Pominou-li důvody, které vedly k ustanovení zmocněnce poškozeného,

nebo nemůže-li z důležitých důvodů zmocněnec poškozeného nadále

zastupovat, rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení soudce i bez

návrhu o zproštění povinnosti zastupovat poškozeného.



(5) Proti usnesení podle odstavců 1, 3 a 4 je přípustná stížnost, jež

má odkladný účinek.".



50. V § 53 odst. 1 větě první se zrušují čárka za slovem "zástupce" a

slovo "vyšetřovatel" a ve větě druhé se zrušují čárka za slovem

"zástupce" a slovo "vyšetřovatele".



51. § 55 včetně nadpisu zní:



"§ 55



Obecná ustanovení o sepisování protokolu



(1) Nestanoví-li zákon jinak, o každém úkonu trestního řízení se

sepíše, a to zpravidla při úkonu nebo bezprostředně po něm, protokol,

který musí obsahovat



a) pojmenování soudu, státního zástupce nebo jiného orgánu

provádějícího úkon,



b) místo, čas a předmět úkonu,



c) jméno a příjmení úředních osob a jejich funkce, jméno a příjmení

přítomných stran, jméno, příjmení a adresu zákonných zástupců, obhájců

a zmocněnců, kteří se úkonu zúčastnili, a u obviněného a poškozeného

též adresu, kterou uvede pro účely doručování, a další údaje nutné k

zjištění nebo ověření totožnosti, včetně data narození nebo rodného

čísla,



d) stručné a výstižné vylíčení průběhu úkonu, z něhož by bylo patrné i

zachování zákonných ustanovení upravujících provádění úkonu, dále

podstatný obsah rozhodnutí při úkonu vyhlášených, a byl-li hned při

úkonu doručen opis rozhodnutí, osvědčení o tomto doručení; pokud se

provádí doslovná protokolace výpovědi osoby, je třeba to v protokole

označit tak, aby bylo možné bezpečně určit počátek a konec doslovné

protokolace,



e) návrhy stran, udělené poučení, popřípadě vyjádření poučených osob,



f) námitky stran nebo vyslýchaných osob proti průběhu úkonu nebo obsahu

protokolu.



(2) Nasvědčují-li zjištěné okolnosti tomu, že svědku nebo osobě jemu

blízké v souvislosti s podáním svědectví zřejmě hrozí újma na zdraví

nebo jiné vážné nebezpečí porušení jejich základních práv, a nelze-li

ochranu svědka spolehlivě zajistit jiným způsobem, orgán činný v

trestním řízení učiní opatření k utajení totožnosti i podoby svědka;

jméno a příjmení a jeho další osobní údaje se do protokolu nezapisují,

ale vedou se odděleně od trestního spisu a mohou se s nimi seznamovat

jen orgány činné v trestním řízení v dané věci. Svědek se poučí o právu

požádat o utajení své podoby a podepsat protokol smyšleným jménem a

příjmením, pod kterým je pak veden. Je-li třeba zajistit ochranu těchto

osob, orgán činný v trestním řízení učiní bezodkladně všechna potřebná

opatření. Zvláštní způsob ochrany svědků a osob jim blízkých stanoví

zvláštní zákon. Pominou-li důvody pro utajení podoby svědka a oddělené

vedení osobních údajů svědka, orgán, který v té době vede trestní

řízení, připojí tyto údaje k trestnímu spisu a podoba svědka se nadále

neutajuje.



(3) V protokolu sepsaném o konfrontaci se zapíší výpovědi

konfrontovaných osob doslovně, stejně tak i znění položených otázek a

odpovědi na ně; také se uvedou všechny okolnosti, které jsou z hlediska

účelu a provádění konfrontace důležité. V protokolu sepsaném o

rekognici se podrobně uvedou okolnosti, za nichž byla rekognice

prováděna, zejména pořadí, ve kterém byly osoby nebo věci ukázány

podezřelému, obviněnému nebo svědkovi, doba a podmínky jejich

pozorování a jejich vyjádření; o rekognici prováděné v přípravném

řízení se zpravidla pořídí též obrazové záznamy. V protokolu sepsaném o

vyšetřovacím pokusu, o rekonstrukci a o prověrce na místě je třeba

podrobně popsat okolnosti, za nichž byly tyto úkony prováděny, jakož i

jejich obsah a výsledky; pokud to okolnosti případu nevylučují, pořídí

se též obrazové záznamy, náčrtky a jiné vhodné pomůcky, které se, je-li

to možné, připojí k protokolu. Obdobně je třeba postupovat i v případě

provádění dalších důkazů výslovně v zákoně neupravených.



(4) V českém jazyce se sepíše protokol o výpovědi osoby, i když

vyslýchaná osoba vypovídá v jiném jazyce; záleží-li na doslovném znění

výpovědi, zapíše zapisovatel nebo tlumočník do protokolu příslušnou

část výpovědi také v jazyku, jímž tato osoba vypovídá.



(5) Za správnost protokolu odpovídá ten, kdo úkon provedl.".



52. Za § 55 se vkládají nové § 55a a 55b, které včetně nadpisů znějí:



"§ 55a



Použití zvláštních prostředků při protokolaci



(1) K zachycení průběhu úkonu lze podle potřeby využít i těsnopisného

zápisu, který se pak spolu s přepisem do obyčejného písma připojí k

protokolu, případně zvukového nebo obrazového záznamu, anebo i jiného

vhodného prostředku.



(2) Byl-li o úkonu pořízen vedle protokolu i zvukový nebo obrazový

záznam, poznamená se tato okolnost v protokolu sepsaném o úkonu, v němž

se vedle údajů o čase, místě a způsobu jeho provedení uvede též údaj o

použitém prostředku. Technický nosič záznamu se připojí ke spisu nebo

se ve spise uvede, kde je uložen.



§ 55b



Některé zvláštnosti protokolace v řízení před soudem



(1) Byl-li k úkonu v řízení před soudem přibrán zapisovatel, diktuje mu

protokol předseda senátu. Je-li o průběhu úkonu pořizován zvukový

záznam a jako zapisovatel je přibrán vyšší soudní úředník nebo

protokolující úředník, protokol se v průběhu úkonu nediktuje, ale

samostatně jej podle záznamu pořizuje vyšší soudní úředník nebo

protokolující úředník.



(2) Výpovědi osob, které již byly vyslechnuty, se do protokolu o

hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání zapisují jen potud, pokud

obsahují odchylky nebo dodatky k dřívějším výpovědím. Státní zástupce

nebo obviněný mohou žádat, aby výpověď učiněná v řízení před soudem

nebo její část byla doslovně zaprotokolována; předseda senátu takové

žádosti vyhoví, pokud předmětem výpovědi není jen opakování toho, co je

již zachyceno v protokolu.



(3) Byl-li ve zjednodušeném řízení pořizován zvukový záznam, protokol o

hlavním líčení není třeba písemně vyhotovovat, jestliže obviněný a

státní zástupce prohlásí, že se vzdávají práva opravného prostředku

proti rozhodnutí a na vyhotovení protokolu o hlavním líčení netrvají,

anebo žádná z oprávněných osob nepodá opravný prostředek a rozhodnutí

nabude právní moci. V takovém případě vyhotoví vyšší soudní úředník

nebo protokolující úředník pouze stručný záznam o průběhu hlavního

líčení, ve kterém uvede jen místo a dobu trvání hlavního líčení,

přítomné osoby, seznam provedených důkazů a výrok rozsudku s uvedením

zákonných ustanovení, jichž bylo použito. Nestanoví-li předseda senátu

lhůtu delší, je třeba zvukový záznam uchovat po dobu jednoho roku od

právní moci rozhodnutí.



(4) V řízení před soudem odpovídá za správnost a úplnost protokolace

vyšší soudní úředník nebo protokolující úředník, pokud byl přibrán jako

zapisovatel.



(5) Byl-li zvukový záznam pořízen o průběhu úkonu před soudem a není-li

dán důvod k postupu podle odstavce 3, jeho podstatný obsah se v průběhu

úkonu nebo bezprostředně po něm zaznamená do protokolu. Prostředek

použitý k zaznamenání průběhu úkonu je třeba označit, připojit ke

spisům a zajistit jeho neporušitelnost. Není-li jeho připojení ke

spisům možné, poznamená se v protokolu sepsaném o úkonu místo jeho

uložení. Pokyn k výmazu záznamu dává předseda senátu nejdříve poté, co

vyšší soudní úředník potvrdí shodu protokolu se záznamem svým podpisem;

výmaz nelze provést dříve než po uplynutí jednoho roku od právní moci

rozhodnutí.".



53. V § 59 se za odstavec 1 vkládají nové odstavce 2 a 3, které znějí:



"(2) V přípravném řízení sepisují podání ústně do protokolu policejní

orgány a okresní státní zastupitelství; v řízení před soudem je

sepisují okresní soudy. Jsou-li pro to důležité důvody, mohou je

výjimečně sepsat i státní zastupitelství a soudy vyššího stupně. Ústně

do protokolu nelze podat dovolání.



(3) Pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti,

musí být z podání patrno, kterému orgánu činnému v trestním řízení je

určeno, kdo jej činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být

podepsáno a datováno. Podání je třeba předložit s potřebným počtem

stejnopisů a s přílohami tak, aby jeden stejnopis zůstal u příslušného

orgánu činného v trestním řízení a aby každá osoba dotčená takovým

podáním dostala jeden stejnopis, jestliže je toho třeba. Nesplňuje-li

tyto požadavky, orgán činný v trestním řízení ho vrátí podateli, je-li

znám, k doplnění s příslušným poučením, jak nedostatky odstranit.

Současně stanoví lhůtu k jejich odstranění. Není-li podatel znám anebo

nejsou-li nedostatky ve stanovené lhůtě odstraněny, k podání se dále

nepřihlíží; to neplatí pro trestní oznámení nebo pro jiný podnět, na

jehož podkladě lze učinit závěr o podezření ze spáchání trestného činu,

nebo pro podání, jehož obsahem je opravný prostředek, i když neobsahuje

všechny uvedené náležitosti. Z opravného prostředku však vždy musí být

patrno, které rozhodnutí napadá a kdo jej činí.".



Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 4 a 5.



54. V § 60 odst. 4 písm. a) se zrušují čárka za slovem "zástupci" a

slovo "vyšetřovateli".



55. V § 61 odst. 1 větě první se za slova "povolí mu" vkládá čárka a

slova "nestanoví-li zákon jinak,".



56. § 62 až 64 včetně nadpisů znějí:



"§ 62



Obecné ustanovení



(1) Nebyla-li písemnost doručena při úkonu trestního řízení, doručuje

ji orgán činný v trestním řízení sám nebo prostřednictvím držitele

poštovní licence (dále jen "pošta") a v případě, že by takové doručení

nebylo úspěšné, i prostřednictvím orgánu obce nebo příslušného

policejního orgánu. Doručují-li písemnost soud nebo státní

zastupitelství samy, činí tak svými doručovateli nebo orgány justiční

stráže. V případech stanovených zvláštními předpisy doručuje orgán

činný v trestním řízení prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti nebo

jiného stanoveného orgánu.



(2) Má-li obviněný obhájce a poškozený nebo zúčastněná osoba zmocněnce,

doručuje se písemnost pouze obhájci nebo zmocněnci, pokud zákon

nestanoví jinak. Má-li však obviněný, poškozený nebo zúčastněná osoba

něco osobně vykonat, doručuje se písemnost i jim.



§ 63



(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, užijí se pro způsob doručování

fyzickým osobám, právnickým osobám, státním orgánům, státu, advokátům,

notářům, obcím a vyšším územně samosprávným celkům přiměřeně předpisy

platné pro doručování v občanském soudním řízení.



(2) Je-li adresátem obviněný, doručuje se mu především na adresu,

kterou za tím účelem uvedl [§ 55 odst. 1 písm. c)].



(3) Doručují-li se obhájci v řízení proti uprchlému písemnosti určené

pro obviněného (§ 306 odst. 1), postupuje se způsobem platným pro

doručování obviněnému.



§ 64



Doručování do vlastních rukou



(1) Do vlastních rukou se doručuje



a) obviněnému obžaloba, návrh na potrestání a předvolání,



b) osobám oprávněným podat proti rozhodnutí opravný prostředek opis

tohoto rozhodnutí,



c) jiná písemnost, jestliže to předseda senátu, státní zástupce nebo

policejní orgán z důležitých důvodů nařídí.



(2) Nebyl-li adresát zásilky, kterou je třeba doručit do vlastních

rukou, zastižen, zásilka se uloží a adresát se vhodným způsobem

vyrozumí, kde si ji může vyzvednout. Nevyzvedne-li si adresát zásilku

do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den

doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě

doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování.



(3) Písemnost se ukládá



a) u okresního soudu, v jehož obvodu je místo doručení, nebo u soudu,

který má sídlo v místě doručení, jestliže ji doručuje soudní

doručovatel nebo orgán justiční stráže,



b) u státního zastupitelství, v jehož obvodu je místo doručení, nebo u

státního zastupitelství, které má sídlo v místě doručení, jestliže ji

doručuje doručovatel státního zastupitelství nebo orgán justiční

stráže,



c) u pošty, jestliže se doručuje prostřednictvím pošty,



d) u orgánu obce, jestliže se doručuje prostřednictvím orgánu obce,



e) u příslušného orgánu policie, jestliže doručuje písemnost sám, anebo

ji doručuje soud nebo státní zastupitelství prostřednictvím policejního

orgánu.



(4) Uložit doručovanou zásilku podle odstavce 2 nelze, doručuje-li se



a) obviněnému usnesení o zahájení trestního stíhání, obžaloba, návrh na

potrestání, rozsudek, trestní příkaz nebo předvolání k hlavnímu líčení

nebo veřejnému zasedání,



b) jiná písemnost, jestliže to předseda senátu, státní zástupce, nebo

policejní orgán z důležitých důvodů nařídí.



(5) Je-li uložení doručované zásilky vyloučeno, musí to odesílatel na

zásilce nápadně vyznačit.".



57. Za § 64 se vkládá nový § 64a, který včetně nadpisu zní:



"§ 64a



Odepření přijetí



(1) Odepře-li adresát, popřípadě osoba oprávněná za něj písemnost

převzít, písemnost přijmout, poznamená se to na doručence spolu s datem

a důvodem odepření a písemnost se vrátí.



(2) Uzná-li předseda senátu, státní zástupce nebo policejní orgán,

který písemnost odeslal, že přijetí bylo odepřeno bezdůvodně, považuje

se písemnost za doručenou dnem, kdy přijetí bylo odepřeno; na tento

následek musí být adresát doručovatelem upozorněn.".



58. V § 65 odst. 1 větě první se zrušují čárka za slovem "zmocněnci" a

slova "jakož i společenský zástupce", v poslední větě se zrušují čárka

za slovem "zástupce" a slovo "vyšetřovatele"; v odstavci 2 větě první

se zrušují čárka za slovem "zástupce" a slovo "vyšetřovatel", ve větě

druhé se zrušují slova "vyšetřovatel nebo"; v odstavci 3 poslední větě

se slova "záznamu o sdělení obvinění" nahrazují slovy "usnesení o

zahájení trestního stíhání" a v odstavci 5 se tečka na konci zrušuje a

doplňují se tato slova: "a údajů, na které se vztahuje státem uložená

nebo uznaná povinnost mlčenlivosti.".



59. V § 66 odst. 1 se zrušují čárka za slovem "zástupci" a slovo

"vyšetřovateli" a čárka za slovem "zástupcem" a slovo "vyšetřovatelem";

v odstavci 2 se zrušují slova "nebo nápravně výchovného ústavu".



60. § 67 včetně nadpisu zní:



"§ 67



Důvody vazby



Obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo

dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava,



a) že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo

trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li

stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest,



b) že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné

nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání,

nebo



c) že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný

čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval

nebo kterým hrozil,

a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo

zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu,

jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný,

a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro

který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným

opatřením.".



61. § 68 zní:



"§ 68



(1) Vzít do vazby lze toliko osobu, proti níž bylo zahájeno trestní

stíhání. Rozhodnutí o vazbě musí být odůvodněno též skutkovými

okolnostmi. O vzetí do vazby rozhoduje soud a v přípravném řízení na

návrh státního zástupce soudce.



(2) Vzít do vazby nelze obviněného, který je stíhán pro úmyslný trestný

čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice

nepřevyšuje dvě léta, nebo pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, na

který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice

nepřevyšuje tři léta.



(3) Omezení uvedená v odstavci 2 se neužijí, jestliže obviněný



a) uprchl nebo se skrýval,



b) opakovaně se nedostavil na předvolání a nepodařilo se jej předvést

ani jinak zajistit jeho účast při úkonu trestního řízení,



c) je neznámé totožnosti a dostupnými prostředky se ji nepodařilo

zjistit,



d) již působil na svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařil

objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo



e) pokračoval v trestné činnosti, pro niž je stíhán.".



62. V § 70 věta první zní: "O vzetí do vazby je třeba bez průtahů

vyrozumět některého rodinného příslušníka obviněného, jakož i jeho

zaměstnavatele; to neplatí, prohlásí-li obviněný, že s takovým

vyrozuměním nesouhlasí, ledaže jde o vyrozumění rodinného příslušníka

mladistvého.".



63. Za § 70 se vkládá nový § 70a, který zní:



"§ 70a



(1) Příslušnou věznici je třeba bez průtahů vyrozumět o



a) vzetí obviněného do vazby,



b) změně důvodů vazby,



c) rozhodnutí o dalším trvání vazby,



d) rozhodnutí o propuštění obviněného z vazby,



e) zákonném označení trestných činů, pro které je obviněný stíhán, nebo

o jeho změně,



f) jménu, příjmení a adrese obhájce, který obviněného zastupuje,



g) osobních údajích spoluobviněného, pokud se nachází ve vazbě,



h) postoupení věci jinému orgánu činnému v trestním řízení,



i) podání obžaloby nebo o pravomocném rozhodnutí o vrácení věci

státnímu zástupci k došetření.



(2) Vyrozumění podle odstavce 1 provede orgán činný v trestním řízení,

který vede řízení v době, kdy došlo ke skutečnosti, kterou je třeba

věznici oznámit; vrácení věci státnímu zástupci k došetření oznamuje

soud, který takové rozhodnutí v prvním stupni učinil.".



64. § 71 zní:



"§ 71



(1) Orgány činné v trestním řízení jsou povinny vyřizovat vazební věci

přednostně s největším urychlením.



(2) Vazba může trvat v přípravném řízení a v řízení před soudem jen

nezbytně nutnou dobu. Vazba z důvodu uvedeného v § 67 písm. b) může

trvat nejdéle tři měsíce; to neplatí, bylo-li zjištěno, že obviněný již

působil na svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařil objasňování

skutečností závažných pro trestní stíhání. Nebyl-li obviněný, který

není ve vazbě současně i z jiného důvodu, propuštěn na svobodu před

uplynutím této lhůty, musí být z vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm.

b) propuštěn nejpozději den následující po uplynutí uvedené lhůty.



(3) Jestliže doba trvání vazby v přípravném řízení dosáhne tří měsíců,

je státní zástupce povinen do pěti pracovních dnů po uplynutí této doby

rozhodnout, zda se obviněný ponechává i nadále ve vazbě, nebo zda se z

vazby propouští na svobodu.



(4) Rozhodne-li státní zástupce, že obviněný se ponechává ve vazbě, je

povinen nejpozději do tří měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí znovu

rozhodnout o tom, zda se obviněný ponechává i nadále ve vazbě, nebo zda

se obviněný propouští z vazby na svobodu. Ponechat obviněného ve vazbě

lze, jen pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných

důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním obviněného na

svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu

trestního stíhání.



(5) Soud je povinen nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy u něj byla podána

obžaloba nebo kdy mu byl doručen spis na základě rozhodnutí o

postoupení nebo přikázání věci obviněného, který je ve vazbě,

rozhodnout, zda se obviněný ve vazbě ponechává, nebo zda se obviněný

propouští z vazby na svobodu.



(6) Ponechá-li soud obviněného ve vazbě, nebo rozhodne-li soud o vzetí

obviněného do vazby až po podání obžaloby, je povinen postupovat

obdobně, jako je uvedeno v odstavci 4.



(7) Jestliže doba trvání vazby stanovená podle odstavce 5 nebo 6 skončí

v průběhu řízení o opravném prostředku před nadřízeným soudem, je k

rozhodnutí o ponechání obviněného ve vazbě nebo o jeho propuštění na

svobodu příslušný tento nadřízený soud.



(8) Celková doba vazby v trestním řízení nesmí přesáhnout



a) jeden rok, je-li vedeno trestní stíhání pro trestný čin, o kterém je

příslušný konat řízení samosoudce,



b) dva roky, je-li vedeno trestní stíhání pro trestný čin, o kterém je

příslušný v prvním stupni konat řízení senát okresního nebo krajského

soudu, nejde-li o trestný čin uvedený v písmenech c) a d),



c) tři roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný úmyslný

trestný čin, nejde-li o trestný čin uvedený v písmenu d),



d) čtyři roky, je-li vedeno trestní stíhání pro trestný čin, za který

lze podle zvláštní části trestního zákona uložit výjimečný trest.



(9) Z doby uvedené v odstavci 8 jedna třetina připadá na přípravné

řízení a dvě třetiny na řízení před soudem. Po uplynutí této doby je

třeba obviněného ihned propustit na svobodu. Je-li obviněný stíhán pro

dva nebo více trestných činů, je pro určení této doby rozhodující čin

nejpřísněji trestný. Jestliže v průběhu řízení vyjde najevo, že skutek,

pro který bylo zahájeno trestní stíhání, je jiným trestným činem, a

délka vykonané vazby již přesáhla dobu určenou podle předchozí věty,

obviněný musí být z vazby propuštěn na svobodu nejpozději do patnácti

dnů ode dne, kdy došlo k upozornění na změnu právní kvalifikace skutku,

i když některý vazební důvod trvá.



(10) Lhůta trvání vazby se počítá ode dne, kdy došlo k zatčení nebo

zadržení obviněného, anebo nepředcházelo-li zatčení nebo zadržení, ode

dne, kdy došlo na základě rozhodnutí o vazbě k omezení osobní svobody

obviněného. Při vrácení věci státnímu zástupci k došetření pokračuje

běh lhůty uvedené v odstavci 3 ode dne, kdy byl spis doručen státnímu

zástupci.



(11) Délka trvání vazby, o níž bylo rozhodnuto podle § 265o odst. 2, §

275 odst. 3, § 287 nebo § 314k odst. 1, se posuzuje samostatně a

nezávisle na vazbě v původním řízení.".



65. § 72 zní:



"§ 72



(1) Všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny průběžně

zkoumat, zda důvody vazby ještě trvají nebo se nezměnily. Soudce tak

činí v přípravném řízení pouze v řízení o stížnosti proti rozhodnutí

uvedenému v § 146a odst. 1 písm. a).



(2) Obviněný musí být ihned propuštěn na svobodu, jestliže



a) pomine důvod vazby, nebo



b) je zřejmé, že vzhledem k osobě obviněného a k okolnostem případu

trestní stíhání nepovede k uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody,

a obviněný se nedopustil jednání uvedeného v § 68 odst. 3.



(3) Obviněný má právo kdykoliv žádat o propuštění na svobodu. O takové

žádosti musí soud neodkladně, nejpozději do pěti pracovních dnů,

rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li v ní

jiné důvody, opakovat až po uplynutí čtrnácti dnů od právní moci

rozhodnutí.



(4) Souhlasí-li státní zástupce s propuštěním obviněného na svobodu,

může v řízení před soudem o propuštění z vazby rozhodnout předseda

senátu.".



66. § 73 včetně nadpisu zní:



"§ 73



Nahrazení vazby zárukou, dohledem nebo slibem



(1) Je-li dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. a) nebo c), může orgán

rozhodující o vazbě ponechat obviněného na svobodě nebo ho propustit na

svobodu, jestliže



a) zájmové sdružení občanů uvedené v § 3 odst. 1, anebo důvěryhodná

osoba schopná příznivě ovlivňovat chování obviněného, nabídnou převzetí

záruky za další chování obviněného a za to, že se obviněný na vyzvání

dostaví k soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu a že vždy

předem oznámí vzdálení se z místa pobytu, a orgán rozhodující o vazbě

považuje záruku vzhledem k osobě obviněného a k povaze projednávaného

případu za dostatečnou a přijme ji,



b) obviněný dá písemný slib, že povede řádný život, zejména že se

nedopustí trestné činnosti, na vyzvání se dostaví k soudu, státnímu

zástupci nebo policejnímu orgánu, vždy předem oznámí vzdálení se z

místa pobytu a že splní povinnosti a dodrží omezení, která se mu uloží,

a orgán rozhodující o vazbě považuje slib vzhledem k osobě obviněného a

k povaze projednávaného případu za dostatečný a přijme jej, nebo



c) s ohledem na osobu obviněného a povahu projednávaného případu lze

účelu vazby dosáhnout dohledem probačního úředníka nad obviněným.



(2) Soud a v přípravném řízení státní zástupce seznámí toho, kdo nabízí

převzetí záruky podle odstavce 1 písm. a) a splňuje podmínky pro její

přijetí, s podstatou obvinění a se skutečnostmi, v nichž je shledáván

důvod vazby.



(3) Obviněný, nad nímž byl vysloven dohled probačního úředníka

nahrazující vazbu, je povinen se ve stanovených lhůtách dostavit k

probačnímu úředníkovi, změnit místo pobytu pouze s jeho souhlasem a

podrobit se dalším omezením stanoveným ve výroku rozhodnutí, která

směřují k tomu, aby se nedopustil trestné činnosti a nemařil průběh

trestního řízení.



(4) Neplní-li obviněný povinnosti uložené v souvislosti s nahrazením

vazby některým opatřením uvedeným v odstavci 1 a trvají-li důvody

vazby, soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce

rozhodne o vazbě.".



67. § 73a včetně nadpisu zní:



"§ 73a



Peněžitá záruka



(1) Je-li dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. a) nebo c), může orgán

rozhodující o vazbě ponechat obviněného na svobodě nebo ho propustit na

svobodu též tehdy, jestliže přijme složenou peněžitou záruku, jejíž

výši určil. Je-li však obviněný stíhán pro trestný čin teroru (§ 93 a

93a), obecného ohrožení podle § 179 odst. 2, 3, nedovolené výroby a

držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 3, 4,

vraždy (§ 219), ublížení na zdraví (§ 222), loupeže podle § 234 odst.

3, znásilnění podle § 241 odst. 2 až 4 a pohlavního zneužívání podle §

242 odst. 3, 4 trestního zákona a je-li dán důvod vazby uvedený v § 67

písm. c), nelze peněžitou záruku přijmout. Se souhlasem obviněného může

peněžitou záruku složit i jiná osoba, musí však být před jejím přijetím

seznámena s podstatou obvinění a se skutečnostmi, v nichž je shledáván

důvod vazby.



(2) Na návrh obviněného nebo osoby, která nabízí složení peněžité

záruky, orgán uvedený v odstavci 1 rozhodne, že



a) přijetí peněžité záruky je přípustné, a zároveň s přihlédnutím k

osobě a k majetkovým poměrům obviněného nebo toho, kdo za něho složení

peněžité záruky nabízí, k povaze a závažnosti trestného činu, pro který

je obviněný stíhán, a závažnosti důvodů vazby určí výši peněžité záruky

v odpovídající hodnotě od 10 000 Kč výše a způsob jejího složení, nebo



b) vzhledem k okolnostem případu nebo závažnosti skutečností

odůvodňujících vazbu nabídku peněžité záruky nepřijímá.



(3) Soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce

rozhodne, že peněžitá záruka připadá státu, jestliže obviněný



a) uprchne, skrývá se nebo neoznámí změnu svého pobytu, a znemožní tak

doručení předvolání nebo jiné písemnosti soudu, státního zástupce nebo

policejního orgánu,



b) zaviněně se nedostaví na předvolání k úkonu trestního řízení, jehož

provedení je bez jeho přítomnosti vyloučeno,



c) opakuje trestnou činnost nebo se pokusí dokonat trestný čin, který

dříve nedokonal nebo který připravoval nebo kterým hrozil, nebo



d) se vyhýbá výkonu uloženého trestu odnětí svobody nebo peněžitého

trestu nebo výkonu náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest.



(4) Peněžitou záruku zruší nebo změní její výši na návrh obviněného

nebo osoby, která ji složila, anebo i bez návrhu soud nebo státní

zástupce, který v té době vede řízení, jestliže pominuly důvody, které

k jejímu přijetí vedly, nebo se změnily okolnosti rozhodné pro určení

její výše. Rozhodne-li o zrušení peněžité záruky nebo o jejím

připadnutí státu, přezkoumá zároveň, zda nejsou dány důvody pro

rozhodnutí o vzetí do vazby, a případně provede potřebné úkony.



(5) Nerozhodne-li soud jinak, trvá peněžitá záruka u obviněného, který

byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nebo

peněžitému trestu, do dne, kdy obviněný nastoupí výkon trestu odnětí

svobody, zaplatí peněžitý trest a náklady trestního řízení.

Nezaplatí-li obviněný peněžitý trest nebo náklady trestního řízení ve

stanovené lhůtě, na jejich zaplacení se použijí prostředky z peněžité

záruky.



(6) Na důvody, pro které peněžitá záruka může připadnout státu nebo být

použita na zaplacení peněžitého trestu nebo nákladů trestního řízení,

musí být obviněný a osoba, která peněžitou záruku složila, předem

upozorněni.".



68. Za § 73a se vkládá nový § 73b, který včetně nadpisu zní:



"§ 73b



Orgány rozhodující o vazbě



(1) O vzetí obviněného do vazby může rozhodnout pouze soud a v

přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce.



(2) O dalším trvání vazby obviněného rozhoduje soud a v přípravném

řízení státní zástupce.



(3) O propuštění obviněného z vazby může i bez žádosti rozhodnout v

přípravném řízení státní zástupce. Ten rovněž může rozhodnout o

propuštění obviněného z vazby za současného nahrazení vazby zárukou,

slibem, dohledem probačního úředníka nebo peněžitou zárukou.

Nevyhoví-li státní zástupce žádosti o propuštění z vazby, je povinen ji

do pěti pracovních dnů od doručení předložit k rozhodnutí soudu. Po

podání obžaloby činí uvedená rozhodnutí soud.".



69. § 74 včetně nadpisu zní:



"§ 74



Stížnost proti rozhodnutí o vazbě



(1) Proti rozhodnutí o vazbě (§ 68, 69, § 71 odst. 2 až 5, § 72, 73 a

73a) je přípustná stížnost.



(2) Odkladný účinek má pouze stížnost státního zástupce proti

rozhodnutí o propuštění obviněného z vazby a stížnost stran proti

rozhodnutí o připadnutí peněžité záruky státu. Byl-li však státní

zástupce při vyhlášení takového rozhodnutí přítomen, má jeho stížnost

odkladný účinek jen tehdy, byla-li podána ihned po vyhlášení

rozhodnutí; jde-li o propuštění z vazby po vyhlášení zprošťujícího

rozsudku, má stížnost státního zástupce odkladný účinek jen tehdy,

podal-li státní zástupce také odvolání proti rozsudku.".



70. V § 75 se v nadpisu slovo "vyšetřovatelem" nahrazuje slovy

"policejním orgánem" a ve větě první se slovo "vyšetřovatel" nahrazuje

slovy "policejní orgán".



71. V § 76 odst. 1 větě první se slovo "vyšetřovatel" nahrazuje slovy

"policejní orgán" a slova "jí dosud nebylo sděleno obvinění" se

nahrazují slovy "dosud proti ní nebylo zahájeno trestní stíhání".



72. V § 76 odst. 2 větě druhé se zrušují slova "vyšetřovateli nebo".



73. V § 76 odst. 3 se slovo "Vyšetřovatel" nahrazuje slovy "Policejní

orgán".



74. V § 76 odst. 4 větě první se slovo "Vyšetřovatel" nahrazuje slovy

"Policejní orgán", ve větě druhé se slova "se záznamem o sdělení

obvinění (§ 160)" nahrazují slovy "s vyhotovením usnesení o zahájení

trestního stíhání" a v poslední větě se slovo "vyšetřovatel" nahrazuje

slovy "policejní orgán".



75. V § 76 odst. 5 se slova "jí ještě nebylo sděleno obvinění"

nahrazují slovy "ještě proti ní nebylo zahájeno trestní stíhání".



76. V § 76 odst. 6 se za slovo "obhájce" vkládají čárka a slova

"hovořit s ním bez přítomnosti třetí osoby". Na konci se doplňuje tato

věta: "O těchto právech je třeba podezřelého poučit a poskytnout mu

plnou možnost jejich uplatnění.".



77. V § 78 odst. 1 větě první se zrušuje text ", vyšetřovateli".



78. V § 78 odst. 3 se zrušuje text ", vyšetřovatel".



79. V § 79 odst. 1 větě první se zrušuje text ", vyšetřovatele" a ve

větě druhé se slova "Vyšetřovatel nebo policejní orgán" nahrazují slovy

"Policejní orgán".



80. V § 79 odst. 3 se zrušují slova "vyšetřovatelem nebo".



81. § 79a včetně nadpisu zní:



"§ 79a



Zajištění peněžních prostředků na účtu u banky



(1) Nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že peněžní prostředky na

účtu u banky jsou určeny ke spáchání trestného činu nebo k jeho

spáchání byly užity nebo jsou výnosem z trestné činnosti, může předseda

senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán

rozhodnout o zajištění peněžních prostředků na účtu. Policejní orgán k

takovému rozhodnutí potřebuje předchozí souhlas státního zástupce.

Předchozího souhlasu státního zástupce není třeba v naléhavých

případech, které nesnesou odkladu. Policejní orgán je v takovém případě

povinen do 48 hodin své rozhodnutí předložit státnímu zástupci, který s

ním buď vysloví souhlas, nebo je zruší.



(2) Rozhodnutí podle odstavce 1 musí být doručeno bance, která vede

účet, a poté, co banka zajištění provedla, i majiteli účtu. V

rozhodnutí se uvede bankovní spojení, kterým se rozumí číslo účtu a kód

banky, a dále peněžní částka v příslušné měně, na kterou se zajištění

vztahuje. Nestanoví-li orgán činný v trestním řízení uvedený v odstavci

1 jinak, zakáže se okamžikem doručení rozhodnutí jakákoliv dispozice s

peněžními prostředky, které se na účtu nacházejí, až do výše zajištění,

s výjimkou výkonu rozhodnutí. Na úhradu pohledávek, které jsou

předmětem výkonu soudního nebo správního rozhodnutí, se přednostně

použijí peněžní prostředky nedotčené rozhodnutím o zajištění. S

peněžními prostředky, na které se vztahuje rozhodnutí o zajištění, lze

v rámci výkonu rozhodnutí nakládat jen po předchozím souhlasu soudce a

v přípravném řízení státního zástupce; to neplatí, je-li výkon

rozhodnutí prováděn k uspokojení pohledávky státu.



(3) Jestliže zajištění peněžních prostředků na účtu pro účely trestního

řízení již není třeba nebo zajištění není třeba ve stanovené výši,

orgán činný v trestním řízení uvedený v odstavci 1 zajištění zruší nebo

je omezí. Policejní orgán k takovému rozhodnutí potřebuje předchozí

souhlas státního zástupce. Rozhodnutí o zrušení nebo omezení zajištění

je třeba doručit bance a majiteli účtu.



(4) Majitel účtu, jehož peněžní prostředky na účtu byly zajištěny, má

právo kdykoliv žádat o zrušení nebo omezení zajištění. O takové žádosti

musí státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu neodkladně

rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji majitel účtu, neuvede-li

v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí čtrnácti dnů od právní moci

rozhodnutí.



(5) Proti rozhodnutí podle odstavců 1, 3 a 4 je přípustná stížnost.".



82. Za § 79a se vkládají nové § 79b a 79c, které včetně nadpisu znějí:



"§ 79b



Z důvodů, pro které lze zajistit peněžní prostředky na účtu u banky,

lze rozhodnout o zajištění peněžních prostředků na účtu u spořitelního

a úvěrního družstva nebo jiných subjektů, které vedou účet pro jiného,

blokaci peněžních prostředků penzijního připojištění se státním

příspěvkem, blokaci čerpání finančního úvěru a blokaci finančního

pronájmu. Na postup při rozhodování o zajištění a na zrušení nebo

omezení zajištění se přiměřeně užije ustanovení § 79a.



§ 79c



Zajištění zaknihovaných cenných papírů



(1) Rozhodne-li předseda senátu nebo v přípravném řízení státní

zástupce o zajištění zaknihovaných cenných papírů, Středisko cenných

papírů, právnická osoba oprávněná k vedení části evidence a k výkonu

ostatních činností Střediska cenných papírů podle zvláštního zákona

nebo Česká národní banka zřídí jejich majiteli zvláštní účet, na kterém

tyto cenné papíry vede.



(2) V naléhavých případech, které nesnesou odkladu, může o zajištění

zaknihovaných cenných papírů rozhodnout též policejní orgán. Do 48

hodin je povinen své rozhodnutí předložit státnímu zástupci, který s

ním buď vysloví souhlas, nebo je zruší.



(3) Okamžikem doručení rozhodnutí o zajištění se zakazuje nakládání s

cennými papíry, na které se zajištění vztahuje. Orgán činný v trestním

řízení uvedený v odstavcích 1 a 2 může podle povahy a okolností

trestného činu, pro který se vede trestní stíhání, v rozhodnutí

stanovit, že v důsledku zajištění zaknihovaných cenných papírů nelze

vykonávat i další práva.



(4) Na důvody rozhodnutí o zajištění zaknihovaných cenných papírů, na

postup při rozhodování o zajištění a na zrušení nebo omezení zajištění

se přiměřeně užije ustanovení § 79a.".



83. V § 80 odst. 3 větě první se zrušují čárka za slovem "zástupce" a

slovo "vyšetřovatel".



84. V § 81 odst. 4 větě první se zrušují čárka za slovem "zástupce" a

slovo "vyšetřovatel".



85. V § 83 odstavec 2 zní:



"(2) Na příkaz předsedy senátu nebo soudce vykoná domovní prohlídku

policejní orgán.".



86. § 83a a 83b včetně nadpisů znějí:



"§ 83a



Příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků



(1) Nařídit prohlídku jiných prostor nebo pozemků je oprávněn předseda

senátu, v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán.

Policejní orgán k tomu potřebuje předchozí souhlas státního zástupce.

Příkaz musí být vydán písemně a musí být odůvodněn. Doručí se uživateli

dotčených prostor nebo pozemků, a nebyl-li zastižen při prohlídce,

bezprostředně po odpadnutí překážky, která doručení brání.



(2) Prohlídku jiných prostor nebo pozemků provede orgán, který ji

nařídil, nebo na jeho příkaz policejní orgán.



(3) Bez příkazu nebo souhlasu uvedeného v odstavci 1 může policejní

orgán provést prohlídku jiných prostor nebo pozemků jen tehdy, jestliže

příkazu nebo souhlasu nelze předem dosáhnout a věc nesnese odkladu,

nebo v případě, že uživatel dotčených prostor nebo pozemků písemně

prohlásí, že s prohlídkou souhlasí, a své prohlášení předá policejnímu

orgánu. O tomto úkonu však musí bezprostředně uvědomit orgán, který je

k vydání příkazu nebo souhlasu uvedenému v odstavci 1 oprávněn.



§ 83b



Příkaz k osobní prohlídce



(1) Nařídit osobní prohlídku je oprávněn předseda senátu a v přípravném

řízení státní zástupce nebo s jeho souhlasem policejní orgán.



(2) Nevykoná-li osobní prohlídku orgán, který ji nařídil, vykoná ji na

jeho příkaz policejní orgán.



(3) Osobní prohlídku vykonává vždy osoba stejného pohlaví.



(4) Bez příkazu nebo souhlasu uvedeného v odstavci 1 může policejní

orgán vykonat osobní prohlídku jen tehdy, jestliže příkazu nebo

souhlasu předem dosáhnout nelze a věc nesnese odkladu, anebo jestliže

jde o osobu přistiženou při činu nebo o osobu, na kterou byl vydán

příkaz k zatčení. Bez příkazu nebo souhlasu lze též provést osobní

prohlídku v případech uvedených v § 82 odst. 4.".



87. V § 83c odst. 1 se slova "Vyšetřovatel nebo policejní orgán"

nahrazují slovy "Policejní orgán".



88. V § 85b se slovo "rekognici" nahrazuje slovy "rekognici, prověrku

na místě".



89. Nadpis oddílu pátého hlavy čtvrté zní: "Zadržení a otevření

zásilek, jejich záměna a sledování".



90. § 86 včetně nadpisu zní:



"§ 86



Zadržení zásilky



(1) Je-li k objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení v

konkrétní věci nutno zjistit obsah nedoručených poštovních zásilek,

jiných zásilek nebo telegramů, nařídí předseda senátu a v přípravném

řízení státní zástupce, aby je pošta nebo osoba provádějící jejich

přepravu vydaly jemu a v přípravném řízení buď státnímu zástupci nebo

policejnímu orgánu.



(2) Bez nařízení uvedeného v odstavci 1 může být přeprava zásilky

pozdržena na příkaz policejního orgánu, pokud věc nesnese odkladu a

nařízení nelze předem dosáhnout. Policejní orgán je povinen o pozdržení

zásilky do 24 hodin vyrozumět státního zástupce. Neobdrží-li pošta nebo

osoba provádějící dopravu zásilek v takovém případě do tří dnů nařízení

podle odstavce 1, nesmí dopravu zásilek dále zdržovat.".



91. V § 87 odst. 1 se zrušují čárka za slovem "zástupce" a slovo

"vyšetřovatel"; současně se v odstavci 3 slova "provozovateli

poštovních služeb" nahrazují slovem "poště".



92. V § 87a odst. 1 se za slova "psychotropní látky," vkládá text

"prekursory," a zrušují se slova ", vydané podle § 86 odst. 1,".



93. Za § 87a se vkládají nové § 87b a 87c, které včetně nadpisů znějí:



"§ 87b



Sledovaná zásilka



(1) Státní zástupce může v přípravném řízení nařídit, aby zásilka, u

níž je důvodné podezření, že obsahuje věci uvedené v § 87a, byla

sledována, jestliže je to třeba k objasnění trestného činu nebo

odhalení všech jeho pachatelů a zjištění potřebných skutečností jiným

způsobem by bylo neúčinné nebo podstatně ztížené. Sledování zásilky

provede podle pokynu státního zástupce policejní orgán; vůči osobám,

které se sledovanou zásilkou nakládají, přitom neprovádí žádné úkony

směřující k vydání nebo odnětí věci. O průběhu sledování zásilky se

sepíše protokol a podle potřeby se pořídí též obrazový nebo jiný

záznam.



(2) Bez příkazu podle odstavce 1 může policejní orgán zahájit sledování

zásilky, jestliže věc nesnese odkladu a příkazu nelze předem dosáhnout.

O tomto úkonu státního zástupce bez odkladu vyrozumí a postupuje dále

podle jeho pokynů.



(3) V průběhu sledování zásilky může policejní orgán provádět nezbytná

opatření k tomu, aby se s vědomím a pod kontrolou celních orgánů

dostala zásilka věcí uvedených v § 87a odst. 1 nebo věcí je

nahrazujících z území České republiky do ciziny nebo naopak, anebo z

ciziny přes území České republiky do třetího státu.



(4) Sledování zásilky ukončí policejní orgán na příkaz státního

zástupce, a je-li zřejmé, že nakládáním se zásilkou vzniká vážné

nebezpečí života nebo zdraví, značné škody na majetku, anebo hrozí-li

vážné nebezpečí, že takovou zásilku nebude možné dále sledovat, i bez

takového příkazu. Podle potřeby současně s ukončením sledování zásilky

učiní úkon směřující proti dalšímu držení věcí, které tvoří obsah

zásilky; to neplatí, jestliže sledovaná zásilka přechází státní hranici

a v rámci mezinárodní spolupráce její sledování převezme příslušný

orgán cizího státu.



§ 87c



Společné ustanovení



Zásilkou ve smyslu § 86 až 87c se rozumí předmět dopravovaný jakýmkoliv

způsobem, ať již s využitím pošty nebo jiné osoby, včetně dopravy

skrytým způsobem.".



94. V § 88 odst. 2 se věta čtvrtá zrušuje a poslední věta zní:

"Odposlech a záznam telekomunikačního provozu provádí pro potřeby všech

orgánů činných v trestním řízení Policie České republiky.".



95. V § 88 odst. 4 poslední větě se slovo "současně" zrušuje.



96. Za § 88 se vkládá nový § 88a, který zní:



"§ 88a



(1) Je-li k objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení třeba

zjistit údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu, které jsou

předmětem telekomunikačního tajemství anebo na něž se vztahuje ochrana

osobních a zprostředkovacích dat, nařídí předseda senátu a v přípravném

řízení soudce, aby je právnické nebo fyzické osoby, které vykonávají

telekomunikační činnost, sdělily jemu a v přípravném řízení buď

státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu. Příkaz k zjištění údajů o

telekomunikačním provozu musí být vydán písemně a odůvodněn.



(2) Příkazu podle odstavce 1 není třeba, pokud k poskytnutí údajů dá

souhlas uživatel telekomunikačního zařízení, ke kterému se mají údaje o

uskutečněném telekomunikačním provozu vztahovat.".



97. V § 89 odstavec 2 zní:



"(2) Za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci,

zejména výpovědi obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny

důležité pro trestní řízení a ohledání. Každá ze stran může důkaz

vyhledat, předložit nebo jeho provedení navrhnout. Skutečnost, že důkaz

nevyhledal nebo nevyžádal orgán činný v trestním řízení, není důvodem k

odmítnutí takového důkazu.".



98. § 94 se zrušuje.



99. V § 101a věta první zní:



"Neshledá-li policejní orgán důvod k sepsání protokolu o výslechu

způsobem uvedeným v § 55 odst. 2, ačkoliv se jej svědek domáhá a uvádí

konkrétní skutečnosti, které podle něj takový postup sepsání protokolu

odůvodňují, policejní orgán věc předloží státnímu zástupci, aby

přezkoumal správnost jeho postupu.".



100. V § 102 se na konci odstavce 1 doplňují tyto věty: "Osoby, které

byly takto přibrány, mohou navrhnout odložení úkonu na pozdější dobu a

v průběhu provádění takového úkonu navrhnout jeho přerušení nebo

ukončení, pokud by provedení úkonu nebo pokračování v něm mělo

nepříznivý vliv na psychický stav vyslýchané osoby. Nehrozí-li

nebezpečí z prodlení, orgán činný v trestním řízení takovému návrhu

vyhoví.".



101. V § 102 odst. 2 větě první se za slova "v § 211" vkládají slova

"odst. 1 a 2".



102. § 103 zní:



"§ 103



Ustanovení § 93 odst. 1 a 2 a § 95 o výslechu obviněného se užije

přiměřeně i na výslech svědka.".



103. § 104 včetně nadpisu zní:



"§ 104



Svědečné



(1) Svědek má nárok na náhradu nutných výdajů podle zvláštního právního

předpisu upravujícího cestovní náhrady a prokázaného ušlého výdělku

(svědečné). Nárok zaniká, neuplatní-li jej svědek do tří dnů po svém

výslechu nebo po tom, co mu bylo sděleno, že k výslechu nedojde; na to

musí být svědek upozorněn.



(2) Nárok podle odstavce 1 má svědek nebo jiná osoba, s výjimkou

podezřelého nebo obviněného, též tehdy, dostaví-li se na výzvu orgánu

činného v trestním řízení k provedení jiného úkonu dokazování.



(3) Výši svědečného určí zpravidla ihned po uplatnění nároku na

svědečné ten, kdo svědka nebo jinou osobu uvedenou v odstavci 2

předvolal, a v řízení před soudem předseda senátu.".



104. Za § 104 se vkládá nový oddíl třetí (§ 104a až 104e), který včetně

nadpisu zní:



"Oddíl třetí



Některé zvláštní způsoby dokazování



§ 104a



Konfrontace



(1) Jestliže výpověď obviněného v závažných okolnostech nesouhlasí s

výpovědí svědka nebo spoluobviněného, může být obviněný postaven

svědkovi nebo spoluobviněnému tváří v tvář.



(2) Jestliže výpověď svědka nesouhlasí v závažných okolnostech s

výpovědí obviněného nebo jiného svědka, může být svědek postaven

obviněnému nebo jinému svědkovi tváří v tvář.



(3) Konfrontace se může provést až poté, kdy každá z osob, jež mají být

konfrontovány, byla již dříve vyslechnuta a o její výpovědi byl sepsán

protokol. Při konfrontaci se vyslýchaná osoba vyzve, aby druhé osobě

vypověděla v přímé řeči své tvrzení o okolnostech, v nichž výpovědi

konfrontovaných osob nesouhlasí, popřípadě, aby uvedla další okolnosti,

které s jejím tvrzením souvisejí a o kterých dosud nevypovídala. Osoby

postavené tváří v tvář mohou si klást vzájemně otázky jen se souhlasem

vyslýchajícího.



(4) Pro konfrontaci jinak platí ustanovení o výpovědi obviněného a o

svědcích.



(5) Osobu mladší než patnáct let lze postavit tváří v tvář jen zcela

výjimečně, jestliže to je pro objasnění věci nezbytně nutné; v takovém

případě se užije přiměřeně § 102. Tváří v tvář nelze postavit svědka,

jehož totožnost se utajuje z důvodů uvedených v § 55 odst. 2.



(6) Je-li třeba po skončení konfrontace znovu vyslechnout konfrontované

osoby, provede se jejich výslech odděleně.



(7) Konfrontace se zásadně provádí jen v řízení před soudem; před

podáním obžaloby lze konfrontaci provést jen výjimečně, pokud lze

očekávat, že její provedení výrazněji přispěje k objasnění věci a

stejného cíle nelze dosáhnout jinými prostředky.



§ 104b



Rekognice



(1) Rekognice se koná, je-li pro trestní řízení důležité, aby

podezřelý, obviněný nebo svědek znovu poznal osobu nebo věc a určil tím

jejich totožnost. K provádění rekognice se vždy přibere alespoň jedna

osoba, která není na věci zúčastněna.



(2) Podezřelý, obviněný nebo svědek, kteří mají poznat osobu nebo věc,

se před rekognicí vyslechnou o okolnostech, za nichž osobu nebo věc

vnímali, a o znacích nebo zvláštnostech, podle nichž by bylo možno

osobu nebo věc poznat. Osoba nebo věc, která má být poznána, jim nesmí

být před rekognicí ukázána.



(3) Má-li být poznána osoba, ukáže se podezřelému, obviněnému nebo

svědkovi mezi nejméně třemi osobami, které se výrazně neodlišují.

Osoba, která má být poznána, se vyzve, aby se zařadila na libovolné

místo mezi ukazované osoby. Jestliže osoba má být poznána nikoliv podle

svého vzezření, ale podle hlasu, umožní se jí, aby hovořila v

libovolném pořadí mezi dalšími osobami s podobnými hlasovými

vlastnostmi.



(4) Není-li možno ukázat osobu, která má být poznána, rekognice se

provede podle fotografie, která se předloží podezřelému, obviněnému

nebo svědkovi s obdobnými fotografiemi nejméně tří dalších osob. Tento

postup nesmí bezprostředně předcházet rekognici ukázáním osoby.



(5) Má-li být poznána věc, ukáže se podezřelému, obviněnému nebo

svědkovi ve skupině věcí pokud možno téhož druhu.



(6) Pro rekognici jinak platí ustanovení o výpovědi obviněného a

svědka.



(7) Podle povahy věci lze rekognici provést tak, aby se poznávající

osoba bezprostředně nesetkala s poznávanou osobou. Provádí-li se

rekognice za účasti osoby mladší než patnáct let, užije se přiměřeně §

102. Rekognici za přítomnosti svědka, jehož totožnost se utajuje z

důvodů uvedených v § 55 odst. 2, lze za podmínek utajení jeho podoby a

osobních údajů provést, pokud je svědek poznávající osobou.



(8) Po provedení rekognice se podezřelý, obviněný nebo svědek

vyslechnou znovu, je-li třeba odstranit rozpor mezi jejich výpovědí a

výsledky rekognice.



§ 104c



Vyšetřovací pokus



(1) Vyšetřovací pokus se koná, mají-li být pozorováním v uměle

vytvořených nebo obměňovaných podmínkách prověřeny nebo upřesněny

skutečnosti zjištěné v trestním řízení, popřípadě zjištěny nové

skutečnosti důležité pro trestní řízení.



(2) K provedení vyšetřovacího pokusu se nepřistoupí, jestliže to je

vzhledem k okolnostem případu nebo osobě podezřelého, obviněného,

spoluobviněného, poškozeného nebo svědka nevhodné nebo lze-li účelu

vyšetřovacího pokusu dosáhnout jinak.



(3) K vyšetřovacímu pokusu, který je prováděn v přípravném řízení, musí

být přibrána alespoň jedna osoba, která není na věci zúčastněna, ledaže

by nemožnost zajistit její přítomnost při vyšetřovacím pokusu zmařila

jeho provedení. Je-li to potřebné vzhledem k povaze věci a ke

skutečnostem, které dosud v trestním řízení vyšly najevo, přibere se k

vyšetřovacímu pokusu znalec, popřípadě podezřelý, obviněný a svědek.

Jejich účast při vyšetřovacím pokusu se řídí ustanoveními, která platí

pro jejich výslech. Zúčastní-li se vyšetřovacího pokusu osoba mladší

než patnáct let, užije se přiměřeně § 102.



(4) K úkonům, které souvisejí s vyšetřovacím pokusem, nesmí být

podezřelý, obviněný, poškozený nebo svědek, který má právo odepřít

výpověď, žádným způsobem donucován.



§ 104d



Rekonstrukce



(1) Rekonstrukce se koná, má-li být obnovením situace a okolnosti, za

kterých byl trestný čin spáchán nebo které k němu mají podstatný vztah,

prověřena výpověď podezřelého, obviněného, spoluobviněného, poškozeného

nebo svědka, jestliže jiné důkazy provedené v trestním řízení

nepostačují k objasnění věci.



(2) Na postup při rekonstrukci se přiměřeně užijí ustanovení o

vyšetřovacím pokusu.



§ 104e



Prověrka na místě



(1) Prověrka na místě se koná, je-li zapotřebí za osobní přítomnosti

podezřelého, obviněného nebo svědka doplnit nebo upřesnit údaje

důležité pro trestní řízení, které se vztahují k určitému místu.



(2) Na postup při prověrce na místě se přiměřeně užijí ustanovení o

vyšetřovacím pokusu.".



Dosavadní oddíly třetí až pátý se označují jako oddíly čtvrtý až šestý.



105. § 105 zní:



"§ 105



(1) Je-li k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba

odborných znalostí, vyžádá orgán činný v trestním řízení odborné

vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není

postačující, přibere orgán činný v trestním řízení a v řízení před

soudem předseda senátu znalce. O přibrání znalce se vyrozumí obviněný a

v řízení před soudem též státní zástupce. Jiná osoba se o přibrání

znalce vyrozumí, pokud je k podání znaleckého posudku třeba, aby tato

osoba něco konala nebo strpěla.



(2) Při výběru osoby, která má být jako znalec přibrána, je třeba

přihlížet k důvodům, pro které podle zvláštního zákona je znalec z

podání znaleckého posudku vyloučen. Při vyžadování odborného vyjádření

orgán činný v trestním řízení zváží, zda osoba, od níž odborné

vyjádření vyžaduje, s ohledem na svůj poměr k obviněnému, jiným osobám

zúčastněným na trestním řízení nebo poměr k věci není podjatá.



(3) Proti osobě znalce lze vznést námitky z důvodů, které stanoví

zvláštní zákon. Vedle toho lze vznést námitky proti odbornému zaměření

znalce nebo proti formulaci otázek položených znalci. V přípravném

řízení důvodnost takových námitek posoudí státní zástupce a v řízení

před soudem předseda senátu soudu, před kterým se v době oznámení

námitek vede řízení; jsou-li námitky uplatněny v rámci opravného

prostředku, posoudí je orgán, kterému přísluší o opravném prostředku

rozhodnout. Vyhoví-li tento orgán námitkám a důvody pro vyžádání

znaleckého posudku trvají, učiní opatření k vyžádání znaleckého posudku

buď jiným znalcem nebo podle jinak formulovaných otázek; v opačném

případě oznámí osobě, která námitky vznesla, že neshledal k takovému

postupu důvody. Stanovisko k námitkám uplatněným v rámci opravného

prostředku zpravidla tvoří součást odůvodnění rozhodnutí o takovém

opravném prostředku.



(4) Jestliže jde o objasnění skutečnosti zvláště důležité, je třeba

přibrat znalce dva. Dva znalce je třeba přibrat vždy, jde-li o

prohlídku a pitvu mrtvoly (§ 115). K prohlídce a pitvě mrtvoly nesmí

být přibrán jako znalec ten lékař, který zemřelého ošetřoval pro nemoc,

která smrti bezprostředně předcházela.



(5) O odborné vyjádření podle odstavce 1 lze požádat i osobu, která je

podle zvláštního zákona zapsána v seznamu znalců, a fyzickou nebo

právnickou osobu, která má potřebné odborné předpoklady. Státní orgán

předloží orgánům činným v trestním řízení odborné vyjádření vždy bez

úplaty.".



106. V § 107 odst. 1 se za předposlední větu vkládá tato věta: "V

odůvodněných případech se znalci umožní, aby se zúčastnil provedení i

jiného úkonu trestního řízení, pokud takový úkon má význam pro

vypracování znaleckého posudku.".



107. V § 107 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:



"(2) Znalec přibraný k podání znaleckého posudku o příčině smrti nebo o

zdravotním stavu zemřelé osoby je oprávněn vyžadovat zdravotnickou

dokumentaci týkající se takové osoby; v ostatních případech může

zdravotnickou dokumentaci vyžadovat za podmínek stanovených zvláštním

zákonem.".



Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.



108. V § 108 odst. 3 se slovo "vyšetřovatel" nahrazuje slovy "policejní

orgán".



109. § 110 včetně nadpisu zní:



"§ 110



Posudek ústavu



(1) Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního

vědeckého posouzení, může policejní orgán nebo státní zástupce a v

řízení před soudem předseda senátu přibrat státní orgán, vědecký ústav,

vysokou školu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost k

podání znaleckého posudku nebo přezkoumání posudku podaného znalcem.



(2) Ten, kdo byl přibrán k podání znaleckého posudku nebo k přezkoumání

posudku podaného znalcem podle odstavce 1, podá posudek písemně. V něm

označí osobu nebo osoby, které posudek vypracovaly a mohou být v

případě potřeby jako znalci vyslechnuty; pokud bylo třeba přibrat

znalce dva (§ 105 odst. 4), uvede nejméně dvě takové osoby.



(3) Při výběru osob uvedených v odstavci 2 je třeba přihlížet k

důvodům, pro které podle zvláštního zákona je znalec z podání

znaleckého posudku vyloučen.



(4) Ustanovení § 105 odst. 3 se při vyžadování posudku ústavu užije

obdobně.".



110. Za § 110 se vkládá nový § 110a, který zní:



"§ 110a



Jestliže znalecký posudek předložený stranou má všechny zákonem

požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom

následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při

provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek

vyžádaný orgánem činným v trestním řízení. Orgán činný v trestním

řízení umožní znalci, kterého některá ze stran požádala o znalecký

posudek, nahlédnout do spisu nebo mu jinak umožní seznámit se s

informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku.".



111. V § 111 odstavec 2 zní:



"(2) Výši znalečného určí ten, kdo znalce přibral, a v řízení před

soudem předseda senátu bez zbytečného odkladu, nejpozději do dvou

měsíců od vyúčtování znalečného. Nesouhlasí-li ten, kdo znalce přibral,

s výší vyúčtovaného znalečného, rozhodne usnesením. Proti usnesení je

přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.".



112. V § 111 se doplňuje odstavec 3, který zní:



"(3) Znalečné je třeba uhradit bez zbytečného odkladu po jeho přiznání,

nejpozději do 30 dnů.".



113. V § 114 se na konci odstavce 2 doplňuje tato věta:



"Odběr biologického materiálu, který není spojen se zásahem do tělesné

integrity osoby, jíž se takový úkon týká, může provést i tato osoba

nebo s jejím souhlasem orgán činný v trestním řízení.".



114. V § 115 odstavec 1 zní:



"(1) Vznikne-li podezření, že smrt člověka byla způsobena trestným

činem, musí být mrtvola prohlédnuta a pitvána. Pohřbít mrtvolu lze v

takových případech jen se souhlasem státního zástupce. O tom rozhodne

státní zástupce s největším urychlením.".



115. V § 116 odst. 1 se slova "přiberou se k tomu vždy dva znalci"

nahrazují slovy "přibere se k tomu vždy znalec".



116. V § 116 odst. 3 se slova "Shledají-li znalci" nahrazují slovy

"Shledá-li znalec".



117. V § 119 odst. 2 se zrušují čárka za slovem "zástupce" a slovo

"vyšetřovatel".



118. V § 121 písm. a) se číslice "2" nahrazuje číslicí "3".



119. V § 122 odst. 1 větě první se slova "a to popřípadě s poukazem na

přijatou záruku" nahrazují slovy "a jde-li o podmíněné upuštění od

potrestání s dohledem, též výrok o stanovení zkušení doby a jejím

trvání" a za větu první se vkládá nová věta, která zní: "Byl-li nad

pachatelem vysloven dohled, musí být z výroku rozsudku zřejmé, zda

dohled má být vykonáván v rozsahu stanoveném trestním zákonem nebo zda

jsou vedle něj pachateli ukládány další přiměřená omezení nebo

povinnosti.".



120. V § 125 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňují se

odstavce 2 a 3, které znějí:



"(2) V poučení o odvolání, které musí být obsaženo v každém rozsudku

soudu prvního stupně, se uvede lhůta, ve které musí být podáno (§ 248

odst. 1), označení soudu, ke kterému má být odvolání podáno (§ 251),

označení soudu, který o podaném odvolání bude rozhodovat (§ 252),

rozsah, v kterém mohou rozsudek napadat oprávněné osoby (§ 246), a

vymezení nutného obsahu odvolání (§ 249).



(3) V poučení o dovolání, které musí být obsaženo v každém rozhodnutí

soudu ve věci samé učiněném v druhém stupni, se uvedou oprávněné osoby,

včetně nutnosti, aby dovolání obviněného bylo podáno prostřednictvím

obhájce (§ 265d), lhůta k podání dovolání, označení soudu, ke kterému

má být dovolání podáno (§ 265e), označení soudu, který o podaném

dovolání bude rozhodovat, a vymezení nutného obsahu dovolání (§

265f).".



121. V § 126 se zrušuje písmeno f); dosavadní písmena g), h) a ch) se

označují jako písmena f), g) a h).



122. V § 129 odstavec 2 zní:



"(2) Jestliže nebyl rozsudek písemně vyhotoven již v poradě, předseda

senátu nebo jím pověřený soudce, který byl členem senátu, jej vyhotoví

a předá k doručení



a) v řízení před okresními soudy a krajskými soudy jako soudy druhého

stupně ve vazebních věcech do pěti pracovních dnů a v ostatních věcech

do deseti pracovních dnů,



b) v řízení před krajskými soudy jako soudy prvního stupně, vrchními

soudy a před Nejvyšším soudem ve vazebních věcech do deseti pracovních

dnů a v ostatních věcech do dvaceti pracovních dnů.

Výjimky z těchto lhůt povoluje na žádost předsedy senátu nebo soudce

vyhotovujícího rozsudek ze závažných důvodů, zejména s ohledem na

rozsáhlost a složitost věci, v jednotlivých věcech předseda soudu.

Prodlouží-li lhůtu o více jak dalších dvacet pracovních dnů, písemně

zdůvodní, proč nebylo možné stanovit lhůtu kratší. Jinak postupuje

podle odstavce 3.".



123. V § 130 se zrušuje odstavec 4.



124. V § 141 odst. 2 větě první se zrušují slova "vyšetřovatele nebo".



125. V § 141 odstavec 3 zní:



"(3) Proti usnesení nejvyššího státního zástupce lze podat stížnost

pouze tehdy, jestliže podle zákona o stížnosti přísluší rozhodnout

soudu. O stížnosti v těchto případech rozhoduje Nejvyšší soud. O

stížnosti proti usnesení státního zástupce Nejvyššího státního

zastupitelství rozhoduje nejvyšší státní zástupce.".



126. V § 146 odst. 1 věta druhá zní: "Jde-li o usnesení policejního

orgánu, které bylo vydáno s předchozím souhlasem státního zástupce nebo

na jeho pokyn, může policejní orgán sám stížnosti vyhovět jen s

předchozím souhlasem státního zástupce.".



127. V § 146 odst. 2 písm. a) se zrušují slova "vyšetřovatel nebo".



128. V § 146 se na konci odstavce 2 písm. c) tečka nahrazuje čárkou a

doplňuje se písmeno d), které zní:



"d) státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nejvyššímu

státnímu zástupci.".



129. § 146a včetně nadpisu zní:



"§ 146a



Rozhodování o stížnosti proti rozhodnutím o zajištění osob a majetku



(1) O stížnosti proti rozhodnutí, kterým státní zástupce



a) rozhodl o dalším trvání vazby (§ 73b odst. 2),



b) zajistil peněžní prostředky na účtu u banky, nebo u spořitelního a

úvěrního družstva nebo jiné instituce, která vede účet pro jiného,

rozhodl o blokaci peněžních prostředků penzijního připojištění se

státním příspěvkem, blokaci čerpání finančního úvěru a blokaci

finančního pronájmu, rozhodl o omezení takového zajištění nebo blokace,

nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění nebo

blokace (§ 79a odst. 1, 3, 4 a § 79b),



c) zajistil zaknihované cenné papíry, rozhodl o omezení takového

zajištění nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení zajištění

zaknihovaných cenných papírů (§ 79c odst. 4),



d) zajistil majetek obviněného k zajištění nároku poškozeného (§ 47),

nebo



e) zajistil majetek obviněného (§ 347),

rozhoduje zpravidla do pěti dnů po uplynutí lhůty k podání stížnosti

všem oprávněným osobám soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce,

který napadené rozhodnutí vydal.



(2) O stížnosti proti rozhodnutí policejního orgánu podle § 79a odst. 1

a 3, § 79b nebo § 79c odst. 4 rozhoduje ve lhůtě uvedené v odstavci 1

soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který ve věci vykonává

dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení. Věc předkládá

soudu k rozhodnutí státní zástupce.".



130. V § 151 se na konci odstavce 2 doplňuje tato věta:



"Nárok je třeba uplatnit do jednoho roku ode dne, kdy se obhájce

dozvěděl, že povinnost obhajovat skončila, jinak nárok zaniká.".



131. V § 151 odst. 3 věta první zní: "O výši odměny a náhradě hotových

výdajů rozhodne na návrh obhájce orgán činný v trestním řízení, který

vedl řízení v době, kdy obhájci povinnost obhajovat skončila, a to bez

zbytečného odkladu, nejpozději do dvou měsíců od podání návrhu.".



132. V § 151 se doplňují odstavce 5 a 6, které znějí:



"(5) Odměnu a náhradu hotových výdajů je třeba uhradit bez zbytečného

odkladu po jejich přiznání, nejpozději do 30 dnů.



(6) Ustanovení odstavců 2 až 5 se přiměřeně užijí na rozhodování o výši

odměny a náhradě hotových výdajů ustanoveného zmocněnce poškozeného.".



133. Za § 151 se vkládá nový § 151a, který zní:



"§ 151a



(1) Obviněný, který má nárok na bezplatnou obhajobu nebo na obhajobu za

sníženou odměnu, a poškozený, který má nárok na ustanovení zmocněnce,

mohou žádat, aby předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce

rozhodl o tom, že stát ponese náklady na znalecký posudek, který

obviněný nebo poškozený vyžádá. Žádosti nelze vyhovět, jestliže takový

důkaz není pro objasnění věci zřejmě potřebný nebo stejný úkon k

prokázání téže skutečnosti již vyžádal orgán činný v trestním řízení.



(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost.".



134. V § 153 odst. 1 větě první se za slovo "bezvýsledně" vkládají

slova "dovolání nebo".



135. § 155 zní:



"§ 155



(1) O povinnosti odsouzeného k náhradě nákladů spojených s výkonem

vazby a o povinnosti k náhradě odměny a hotových výdajů uhrazených

ustanovenému obhájci státem [§ 152 odst. 1 písm. a), b)] rozhodne po

právní moci rozsudku předseda senátu soudu prvního stupně.



(2) O povinnosti odsouzeného nahradit poškozenému náklady potřebné k

účelnému uplatnění nároku na náhradu škody v trestním řízení a o jejich

výši rozhodne po právní moci rozsudku na návrh poškozeného předseda

senátu soudu prvního stupně; nárok je třeba uplatnit do jednoho roku od

právní moci odsuzujícího rozsudku, jinak zaniká.



(3) O povinnosti odsouzeného hradit státu náklady vzniklé ustanovením

zmocněnce poškozenému a o jejich výši rozhodne po právní moci rozsudku

předseda senátu soudu prvního stupně i bez návrhu.



(4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 je přípustná stížnost, jež

má odkladný účinek.".



136. Část druhá (§ 157 až 179f) včetně nadpisu zní:



"ČÁST DRUHÁ



PŘÍPRAVNÉ ŘÍZENÍ



§ 157



Obecné ustanovení



(1) Státní zástupce a policejní orgán jsou povinni organizovat svou

činnost tak, aby účinně přispívali k včasnosti a důvodnosti trestního

stíhání.



(2) Státní zástupce může uložit policejnímu orgánu provedení takových

úkonů, které je tento orgán oprávněn provést a jichž je třeba k

objasnění věci nebo ke zjištění pachatele. K prověření skutečností

nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, je státní zástupce

dále oprávněn:



a) vyžadovat od policejního orgánu spisy, včetně spisů, v nichž nebylo

zahájeno trestní řízení, dokumenty, materiály a zprávy o postupu při

prověřování oznámení,



b) odejmout kteroukoliv věc policejnímu orgánu a učinit opatření, aby

věc byla přikázána jinému policejnímu orgánu,



c) dočasně odložit zahájení trestního stíhání.



(3) V závažných a skutkově složitých věcech může státní zástupce nebo

policejní orgán využít odborné pomoci konzultanta, který má znalost ze

speciálního oboru. O návrh na výběr určité osoby jako konzultanta může

též požádat správní úřad, jiný orgán, vědeckou nebo výzkumnou

instituci. O přibrání konzultanta sepíše státní zástupce nebo policejní

orgán úřední záznam. Se souhlasem státního zástupce nebo policejního

orgánu může konzultant v rozsahu nezbytném pro výkon jeho funkce

nahlížet do spisu a být přítomen při provádění úkonů trestního řízení.

Do provádění úkonů však nesmí zasahovat. O všech skutečnostech, o nichž

se konzultant v průběhu trestního řízení dozvěděl, je povinen

zachovávat mlčenlivost. Na vyloučení konzultanta se přiměřeně užijí

zvláštní předpisy o znalcích a tlumočnících. Účast konzultanta

nezbavuje státního zástupce a policejní orgán odpovědnosti za zákonný

průběh trestního řízení.



§ 157a



Žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu a státního zástupce



(1) Ten, proti němuž se trestní řízení vede, a poškozený mají právo

kdykoliv v průběhu přípravného řízení žádat státního zástupce, aby byly

odstraněny průtahy v řízení nebo závady v postupu policejního orgánu.

Tato žádost není vázána lhůtou. Žádost je nutno státnímu zástupci ihned

předložit a státní zástupce ji musí neprodleně vyřídit. O výsledku

přezkoumání musí být žadatel vyrozuměn.



(2) Žádost o odstranění průtahů v řízení nebo závad v postupu státního

zástupce vyřizuje státní zástupce bezprostředně vyššího státního

zastupitelství.



HLAVA DEVÁTÁ



POSTUP PŘED ZAHÁJENÍM TRESTNÍHO STÍHÁNÍ



§ 158



(1) Policejní orgán je povinen na základě vlastních poznatků, trestních

oznámení i podnětů jiných osob a orgánů, na jejichž podkladě lze učinit

závěr o podezření ze spáchání trestného činu, učinit všechna potřebná

šetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl

spáchán trestný čin, a směřující ke zjištění jeho pachatele; je povinen

činit též nezbytná opatření k předcházení trestné činnosti.



(2) Oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán

trestný čin, je povinen přijímat státní zástupce a policejní orgán.

Přitom je povinen oznamovatele poučit o odpovědnosti za vědomě

nepravdivé údaje, a pokud o to oznamovatel požádá, do jednoho měsíce od

oznámení jej vyrozumět o učiněných opatřeních.



(3) O zahájení úkonů trestního řízení k objasnění a prověření

skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin,

sepíše policejní orgán neprodleně záznam, ve kterém uvede skutkové

okolnosti, pro které řízení zahajuje, a způsob, jakým se o nich

dověděl. Opis záznamu zašle do 48 hodin od zahájení trestního řízení

státnímu zástupci. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, policejní orgán

záznam sepíše po provedení potřebných neodkladných a neopakovatelných

úkonů. K objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu,

že byl spáchán trestný čin, opatřuje policejní orgán potřebné podklady

a nezbytná vysvětlení a zajišťuje stopy trestného činu. V rámci toho je

oprávněn, kromě úkonů uvedených v této hlavě, zejména



a) vyžadovat vysvětlení od fyzických a právnických osob a státních

orgánů,



b) vyžadovat odborné vyjádření od příslušných orgánů, a je-li toho pro

posouzení věci třeba, též znalecké posudky,



c) obstarávat potřebné podklady, zejména spisy a jiné písemné

materiály,



d) provádět ohledání věci a místa činu,



e) vyžadovat za podmínek uvedených v § 114 provedení zkoušky krve nebo

jiného podobného úkonu, včetně odběru potřebného biologického

materiálu,



f) pořizovat zvukové a obrazové záznamy osob, snímat daktyloskopické

otisky, provádět osobou téhož pohlaví nebo lékařem prohlídku těla a

jeho zevní měření, jestliže je to nutné ke zjištění totožnosti osoby

nebo ke zjištění a zachycení stop nebo následků činu,



g) za podmínek stanovených v § 76 zadržet podezřelou osobu,



h) za podmínek stanovených v § 78 až 81 činit rozhodnutí a opatření v

těchto ustanoveních naznačená,



i) způsobem uvedeným v hlavě čtvrté provádět neodkladné nebo

neopakovatelné úkony, pokud podle tohoto zákona jejich provedení

nepatří do výlučné pravomoci jiného orgánu činného v trestním řízení.



(4) Při podání vysvětlení má každý právo na právní pomoc advokáta.

Je-li vysvětlení požadováno od nezletilého, je třeba o úkonu předem

vyrozumět jeho zákonného zástupce; to neplatí, jestliže provedení úkonu

nelze odložit a vyrozumění zákonného zástupce nelze zajistit.



(5) O obsahu vysvětlení, která nemají povahu neodkladného nebo

neopakovatelného úkonu, se sepíše úřední záznam. Úřední záznam slouží

státnímu zástupci a obviněnému ke zvážení návrhu, aby osoba, která

takové vysvětlení podala, byla vyslechnuta jako svědek, a soudu k

úvaze, zda takový důkaz provede. Nestanoví-li tento zákon jinak, úřední

záznam nelze v řízení před soudem použít jako důkaz. Je-li ten, kdo

podal vysvětlení, později vyslýchán jako svědek nebo jako obviněný,

nemůže mu být záznam přečten, nebo jinak konstatován jeho obsah.



(6) Policejní orgán je oprávněn vyzvat osobu, aby se dostavila k podání

vysvětlení ve stanovené době na určené místo; v řízení o zvlášť

závažném trestném činu je osoba povinna výzvě vyhovět ihned. Jestliže

se osoba, která byla řádně vyzvána k podání vysvětlení, bez dostatečné

omluvy nedostaví, může být předvedena. Na to a na jiné následky

nedostavení (§ 66) musí být taková osoba upozorněna.



(7) Vysvětlení podle odstavce 3 nesmí být požadováno od toho, kdo by

jím porušil státem výslovně uloženou nebo uznanou povinnost

mlčenlivosti, ledaže by byl této povinnosti zproštěn příslušným orgánem

nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má. Osoba podávající vysvětlení,

s výjimkou podezřelého, je povinna vypovídat pravdu a nic nezamlčet;

vysvětlení může odepřít, pokud by jím způsobila nebezpečí trestního

stíhání sobě nebo osobám uvedeným v § 100 odst. 2; o tom je třeba

osobu, od níž je požadováno vysvětlení, předem poučit. Nasvědčují-li

zjištěné okolnosti tomu, že osobě podávající vysvětlení bude třeba jako

svědkovi poskytnout ochranu, je třeba při sepisování úředního záznamu

postupovat podle § 55 odst. 2.



(8) Má-li výpověď osoby povahu neodkladného nebo neopakovatelného

úkonu, policejní orgán ji vyslechne jako svědka za podmínek uvedených v

§ 158a. Jako svědky vyslechne i další osoby uvedené v § 164 odst. 1,

jestliže lze předpokládat, že další prověřování trestního oznámení nebo

jiného podnětu k trestnímu stíhání bude trvat delší dobu, zejména

proto, že nebyla zjištěna osoba, u níž je dostatečně odůvodněn závěr,

že trestný čin spáchala, a v důsledku toho hrozí ztráta důkazní hodnoty

výpovědi; pokud výslechy těchto osob nebyly po zahájení trestního

stíhání provedeny znovu podle § 164 odst. 4, nelze protokoly o jejich

výslechu v hlavním líčení číst podle § 211 a lze je pouze předestřít

podle § 212.



(9) Kdo se dostaví na výzvu k podání vysvětlení, má nárok na náhradu

nutných výdajů podle zvláštního právního předpisu upravujícího cestovní

náhrady a prokázaného ušlého výdělku za stejných podmínek jako svědek.

Nárok nemá ten, kdo byl vyzván k dostavení se pro své protiprávní

jednání.



(10) Provádí-li opatření nebo úkony podle předchozích odstavců jiný

policejní orgán než útvar Policie České republiky, vyrozumí o předmětu

šetření neprodleně útvar Policie České republiky, který by jinak byl

příslušný k řízení. Vznikne-li mezi útvarem Policie České republiky a

jiným policejním orgánem spor o příslušnost, předloží věc k posouzení

státnímu zástupci. Jeho stanovisko je závazné.



§ 158a



Je-li při prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán

trestný čin, a zjišťování jeho pachatele třeba provést neodkladný nebo

neopakovatelný úkon spočívající ve výslechu svědka nebo v rekognici,

provede se na návrh státního zástupce takový úkon za účasti soudce;

soudce v takovém případě odpovídá za zákonnost provedení úkonu a k tomu

cíli může do průběhu úkonu zasahovat. Soudci však nepřísluší

přezkoumávat závěr státního zástupce o tom, že úkon je podle zákona

neodkladný nebo neopakovatelný.



Operativně pátrací prostředky a podmínky jejich použití



§ 158b



(1) Není-li dále stanoveno jinak, je policejní orgán, pokud k tomu byl

pověřen příslušným ministrem, jde-li o útvar Policie České republiky,

policejním prezidentem, a jde-li o útvar Bezpečnostní informační

služby, jejím ředitelem, oprávněn v řízení o úmyslném trestném činu

používat operativně pátrací prostředky, kterými se rozumí



a) předstíraný převod,



b) sledování osob a věcí,



c) použití agenta.



(2) Používání operativně pátracích prostředků nesmí sledovat jiný zájem

než získání skutečností důležitých pro trestní řízení. Tyto prostředky

je možné použít jen tehdy, nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak

nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Práva a svobody

osob lze omezit jen v míře nezbytně nutné.



(3) Zvukové, obrazové a jiné záznamy získané při použití operativně

pátracích prostředků způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona

lze použít jako důkaz.



§ 158c



Předstíraný převod



(1) Předstíraným převodem se rozumí předstírání koupě, prodeje nebo

jiného způsobu převodu předmětu plnění včetně převodu věci,



a) k jejímuž držení je třeba zvláštního povolení,



b) jejíž držení je nepřípustné,



c) která pochází z trestného činu, nebo



d) která je určena ke spáchání trestného činu.



(2) Předstíraný převod lze uskutečnit pouze na základě písemného

povolení státního zástupce.



(3) Nesnese-li věc odkladu, lze předstíraný převod provést i bez

povolení. Policejní orgán je však povinen o povolení bezodkladně

dodatečně požádat, a pokud je do 48 hodin neobdrží, je povinen

provádění předstíraného převodu ukončit a informace, které se v této

souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít.



(4) O předstíraném převodu sepíše policejní orgán záznam, který do 48

hodin doručí státnímu zástupci.



§ 158d



Sledování osob a věcí



(1) Sledováním osob a věcí (dále jen "sledování") se rozumí získávání

poznatků o osobách a věcech prováděné utajovaným způsobem technickými

nebo jinými prostředky. Pokud policejní orgán při sledování zjistí, že

obviněný komunikuje se svým obhájcem, je povinen záznam s obsahem této

komunikace zničit a poznatky, které se v této souvislosti dozvěděl,

nijak nepoužít.



(2) Sledování, při kterém mají být pořizovány zvukové, obrazové nebo

jiné záznamy, lze uskutečnit pouze na základě písemného povolení

státního zástupce.



(3) Pokud má být sledováním zasahováno do nedotknutelnosti obydlí, do

listovního tajemství nebo zjišťován obsah jiných písemností a záznamů

uchovávaných v soukromí za použití technických prostředků, lze je

uskutečnit jen na základě předchozího povolení soudce. Při vstupu do

obydlí nesmějí být provedeny žádné jiné úkony než takové, které směřují

k umístění technických prostředků.



(4) Povolení podle odstavců 2 a 3 lze vydat jen na základě písemné

žádosti. Žádost musí být odůvodněna podezřením na konkrétní trestnou

činnost a, jsou-li známy, též údaji o osobách či věcech, které mají být

sledovány. V povolení musí být stanovena doba, po kterou bude sledování

prováděno a která nesmí být delší než šest měsíců. Tuto dobu může ten,

kdo sledování povolil, na základě nové žádosti písemně prodloužit vždy

na dobu nejvýše šesti měsíců.



(5) Nesnese-li věc odkladu a nejde-li o případy uvedené v odstavci 3,

lze sledování zahájit i bez povolení. Policejní orgán je však povinen o

povolení bezodkladně dodatečně požádat, a pokud je do 48 hodin

neobdrží, je povinen sledování ukončit, případný záznam zničit a

informace, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít.



(6) Bez splnění podmínek podle odstavců 2 a 3 lze sledování provést,

pokud s tím výslovně souhlasí ten, do jehož práv a svobod má být

sledováním zasahováno. Je-li takový souhlas dodatečně odvolán,

sledování se neprodleně zastaví.



(7) Má-li být záznam pořízený při sledování použit jako důkaz, je třeba

k němu připojit protokol s náležitostmi uvedenými v § 55 a 55a.



(8) Pokud nebyly při sledování zjištěny skutečnosti důležité pro

trestní řízení, je nutno záznamy předepsaným způsobem zničit.



(9) Provozovatelé telekomunikační činnosti, jejich zaměstnanci a jiné

osoby, které se na provozování telekomunikační činnosti podílejí, jakož

i pošta nebo osoba provádějící dopravu zásilek jsou povinny bezúplatně

poskytovat policejnímu orgánu provádějícímu sledování podle jeho pokynů

nezbytnou součinnost. Přitom se nelze dovolávat povinnosti mlčenlivosti

stanovené zvláštními zákony.



(10) V jiné trestní věci, než je ta, v níž bylo sledování za podmínek

uvedených v odstavci 2 provedeno, lze záznam pořízený při sledování a

připojený protokol použít jako důkaz jen tehdy, je-li i v této věci

vedeno řízení o úmyslném trestném činu nebo souhlasí-li s tím osoba, do

jejíž práv a svobod bylo sledováním zasahováno.



§ 158e



Použití agenta



(1) Je-li vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin,

pro trestný čin spáchaný ve prospěch zločinného spolčení nebo pro jiný

úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní

smlouva, kterou je Česká republika vázána, je policejní orgán, pokud

jím je útvar Policie České republiky, oprávněn použít agenta.



(2) Agentem je příslušník Policie České republiky plnící úkoly uložené

mu řídícím policejním orgánem, vystupující zpravidla se zastíráním

skutečného účelu své činnosti. Je-li to k použití agenta, jeho přípravě

nebo k jeho ochraně nutné, je k zastírání jeho totožnosti možné



a) vytvořit legendu o jiné osobní existenci a osobní údaje vyplývající

z této legendy zavést do informačních systémů provozovaných podle

zvláštních zákonů,



b) provádět hospodářské činnosti, k jejichž vykonávání je třeba

zvláštní oprávnění, povolení či registrace,



c) zastírat příslušnost k Policii České republiky.



(3) Orgány veřejné správy jsou povinny poskytnout Policii České

republiky bez odkladu potřebnou součinnost při plnění oprávnění

uvedených pod písmeny a) až c).



(4) Použití agenta povoluje na návrh státního zástupce vrchního

státního zastupitelství soudce vrchního soudu, v jehož obvodu je státní

zástupce, podávající návrh, činný. V povolení musí být uveden účel

použití a doba, po kterou bude agent použit, a údaje umožňující

identifikaci agenta. Na základě nového návrhu, obsahujícího vyhodnocení

dosavadní činnosti agenta, lze dobu povolení prodloužit, a to i

opakovaně.



(5) Ke sledování osob a věcí v rozsahu uvedeném v § 158d odst. 2 agent

nepotřebuje další povolení.



(6) Agent je povinen při své činnosti volit takové prostředky, které

jsou způsobilé ke splnění jeho služebního úkolu a jimiž není jiným

osobám způsobována újma na jejich právech. Jiné povinnosti podle

zvláštního zákona upravujícího postavení příslušníků Policie České

republiky nemá.



(7) Státní zástupce je povinen od příslušného policejního orgánu

vyžadovat údaje potřebné pro posouzení, zda trvají důvody pro použití

agenta a zda je jeho činnost v souladu se zákonem. Tyto údaje je

povinen pravidelně, nejméně jednou za tři měsíce, posuzovat, a

pominou-li důvody pro použití agenta, dá policejnímu orgánu pokyn k

bezodkladnému ukončení činnosti agenta. Policejní orgán je povinen

předložit státnímu zástupci záznam o výsledku použití agenta.



(8) Agent může plnit své úkoly i na území jiného státu. O jeho vyslání

do zahraničí po předchozím souhlasu příslušných orgánů státu, na jehož

území má působit, a na základě povolení soudce uvedeného v odstavci 4

rozhoduje policejní prezident, pokud nestanoví vyhlášená mezinárodní

smlouva, kterou je Česká republika vázána, jinak; v ostatním platí

ustanovení odstavců 1 až 7.



§ 158f



Objeví-li se důvod pro použití operativně pátracích prostředků až po

zahájení trestního stíhání, postupuje se podle § 158b až 158e; po

podání obžaloby o jejich použití rozhoduje předseda senátu soudu

prvního stupně i bez návrhu státního zástupce.



Skončení prověřování



§ 159



(1) Policejní orgán je povinen prověřit skutečnosti nasvědčující tomu,

že byl spáchán trestný čin,



a) do dvou měsíců od jejich přijetí, jde-li o věc patřící do

příslušnosti samosoudce, v níž se nekoná zkrácené přípravné řízení,



b) do tří měsíců, jde-li o jinou věc patřící do příslušnosti okresního

soudu, a



c) do šesti měsíců, jde-li o věc patřící v prvním stupni do

příslušnosti krajského soudu.



(2) Pokud nebylo oznámení nebo jiný podnět ve lhůtách uvedených v

odstavci 1 prověřeno, policejní orgán státnímu zástupci písemně

zdůvodní, proč nebylo možné v zákonem stanovené lhůtě prověřování

skončit, jaké úkony je třeba ještě provést a po jakou dobu bude

prověřování pokračovat. Státní zástupce může pokynem policejnímu orgánu

jednak změnit výčet úkonů, které mají být ještě provedeny, jednak

stanovit odlišně lhůtu, po kterou má prověřování ještě trvat.



(3) Neskončí-li policejní orgán prověřování ve lhůtě prodloužené podle

odstavce 2, předloží spis státnímu zástupci s odůvodněným návrhem na

její prodloužení. Státní zástupce postupuje obdobně, jak je uvedeno v

odstavci 2.



§ 159a



Odložení nebo jiné vyřízení věci



(1) Nejde-li ve věci o podezření z trestného činu, státní zástupce nebo

policejní orgán věc odloží usnesením, jestliže není na místě vyřídit

věc jinak. Takovým vyřízením může být zejména



a) odevzdání věci příslušnému orgánu k projednání přestupku nebo jiného

správního deliktu, nebo



b) odevzdání věci jinému orgánu ke kázeňskému nebo kárnému projednání.



(2) Státní zástupce nebo policejní orgán před zahájením trestního

stíhání odloží usnesením věc, je-li trestní stíhání nepřípustné podle §

11 odst. 1.



(3) Státní zástupce nebo policejní orgán může před zahájením trestního

stíhání usnesením odložit věc, je-li trestní stíhání neúčelné vzhledem

k okolnostem uvedeným v § 172 odst. 2 písm. a) nebo b).



(4) Státní zástupce nebo policejní orgán věc odloží též tehdy, pokud se

nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání (§

160). Pominou-li důvody odložení, trestní stíhání zahájí.



(5) Usnesení o odložení věci musí být doručeno poškozenému, pokud je

znám. Usnesení o odložení věci podle odstavců 2 až 4 musí být doručeno

do 48 hodin státnímu zástupci. Oznamovatel se o odložení věci vyrozumí,

pokud o to podle § 158 odst. 2 požádal.



(6) Proti usnesení o odložení věci může poškozený uvedený v odstavci 5

podat stížnost, jež má odkladný účinek.



§ 159b



Dočasné odložení trestního stíhání



(1) Jestliže to je třeba k objasnění trestné činnosti spáchané ve

prospěch zločinného spolčení, nebo jiného úmyslného trestného činu,

anebo zjištění jejich pachatelů, může policejní orgán se souhlasem

státního zástupce dočasně odložit zahájení trestního stíhání na

nezbytnou dobu, nejdéle však o dva měsíce.



(2) Trvají-li důvody, pro které bylo trestní stíhání dočasně odloženo,

může státní zástupce na návrh policejního orgánu vyslovit souhlas s

prodloužením lhůty uvedené v odstavci 1 nejvýše o další dva měsíce, a

to i opakovaně.



(3) O dočasném odložení trestního stíhání policejní orgán vyhotoví

záznam, jehož opis do 48 hodin zašle státnímu zástupci.



(4) Pominou-li důvody pro dočasné odložení trestního stíhání, policejní

orgán trestní stíhání neprodleně zahájí.



HLAVA DESÁTÁ



ZAHÁJENÍ TRESTNÍHO STÍHÁNÍ, DALŠÍ POSTUP V NĚM A ZKRÁCENÉ PŘÍPRAVNÉ

ŘÍZENÍ



Oddíl první



Zahájení trestního stíhání



§ 160



(1) Nasvědčují-li prověřováním podle § 158 zjištěné a odůvodněné

skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně

odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, rozhodne policejní orgán

neprodleně o zahájení trestního stíhání této osoby jako obviněného,

pokud není důvod k postupu podle § 159a odst. 2 a 3 nebo § 159b odst.

1. Výrok usnesení o zahájení trestního stíhání musí obsahovat popis

skutku, ze kterého je tato osoba obviněna, aby nemohl být zaměněn s

jiným, zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku

spatřován; obviněný musí být v usnesení o zahájení trestního stíhání

označen stejnými údaji, jaké musí být uvedeny o osobě obžalovaného v

rozsudku (§ 120 odst. 2). V odůvodnění usnesení je třeba přesně označit

skutečnosti, které odůvodňují závěr o důvodnosti trestního stíhání.



(2) Opis usnesení o zahájení trestního stíhání je třeba doručit

obviněnému nejpozději na počátku prvního výslechu a do 48 hodin

státnímu zástupci a obhájci; u obhájce počíná lhůta k doručení běžet od

jeho zvolení nebo ustanovení.



(3) Policejní orgán provede potřebné neodkladné nebo neopakovatelné

úkony a zahájí trestní stíhání, pokud nelze dosáhnout, aby tyto úkony

provedl příslušný orgán, a nejpozději do tří dnů od jejich provedení

předá věc tomuto orgánu, který pokračuje v řízení.



(4) Neodkladným úkonem je takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho

zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního

řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání.

Neopakovatelným úkonem je takový úkon, který nebude možno před soudem

provést. V protokolu o provedení neodkladného nebo neopakovatelného

úkonu je třeba vždy uvést, na základě jakých skutečností byl úkon za

neodkladný nebo neopakovatelný považován.



(5) Vyjde-li během vyšetřování najevo, že se obviněný dopustil dalšího

skutku, který není uveden v usnesení o zahájení trestního stíhání,

postupuje se ohledně tohoto skutku způsobem uvedeným v odstavcích 1 a

2.



(6) Vyjde-li během vyšetřování najevo, že skutek, pro který bylo

zahájeno trestní stíhání, je jiným trestným činem, než jak byl v

usnesení o zahájení trestního stíhání právně posouzen, upozorní na to

policejní orgán obviněného a učiní o tom záznam do protokolu.



(7) Proti usnesení o zahájení trestního stíhání je přípustná stížnost.



Oddíl druhý



Vyšetřování



§ 161



Vyšetřovací orgány



(1) Vyšetřováním se označuje úsek trestního stíhání před podáním

obžaloby, postoupením věci jinému orgánu nebo zastavením trestního

stíhání, včetně schválení narovnání a podmíněného zastavení trestního

stíhání před podáním obžaloby.



(2) Nestanoví-li zákon jinak, vyšetřování koná služba kriminální

policie a vyšetřování Policie České republiky v útvarech stanovených

zvláštním zákonem; ministr vnitra může pověřit vyšetřováním i jiné

útvary Policie České republiky a stanovit jejich působnost.



(3) Vyšetřování o trestných činech spáchaných příslušníky Policie České

republiky a příslušníky Bezpečnostní informační služby koná státní

zástupce; přitom postupuje přiměřeně podle ustanovení upravujících

postup policejního orgánu konajícího vyšetřování; ustanovení o souhlasu

státního zástupce, který je třeba k provedení úkonu policejním orgánem,

se neužijí. Při vyšetřování trestných činů příslušníků Policie České

republiky a příslušníků Bezpečnostní informační služby může státní

zástupce požádat orgány uvedené v § 12 odst. 2 v rámci jejich

působnosti o opatření jednotlivého důkazu nebo provedení jednotlivého

úkonu vyšetřování, o součinnost při opatřování důkazu nebo provádění

úkonu vyšetřování, o předvedení osoby nebo za podmínek § 62 odst. 1 o

doručení písemnosti. Tento orgán je povinen státnímu zástupci urychleně

vyhovět.



(4) Za splnění podmínek § 20 odst. 1 koná státní zástupce vyšetřování

podle odstavce 3 i proti těm spoluobviněným, kteří nejsou příslušníky

Policie České republiky nebo příslušníky Bezpečnostní informační

služby; ustanovení § 23 tím není dotčeno.



(5) Vyšetřování může konat i kapitán lodi při dálkových plavbách o

trestných činech spáchaných na této lodi; přitom postupuje přiměřeně

podle ustanovení upravujících postup policejního orgánu konajícího

vyšetřování.



(6) Jednotlivé úkony vyšetřování mohou na základě dožádání provést i

jiné policejní orgány.



§ 162



Předání věci policejnímu orgánu příslušnému konat vyšetřování



(1) Jestliže trestní oznámení nebo jiný podnět k trestnímu stíhání

prověřoval jiný policejní orgán, než který je uveden v § 161 odst. 2, a

zjištěné skutečnosti odůvodňují zahájení trestního stíhání, tento

policejní orgán bez odkladu předloží věc orgánu příslušnému konat

vyšetřování. Tím není dotčena jeho povinnost na základě dožádání orgánu

konajícího vyšetřování opatřovat jednotlivé důkazy, nebo je na základě

takového pokynu provádět.



(2) Jestliže se policejní orgán uvedený v § 161 odst. 2, kterému byla

věc předána jiným orgánem, nepovažuje za příslušný, předloží spisy

neprodleně se svým stanoviskem státnímu zástupci; jinak pokračuje v

řízení.



§ 163



Trestní stíhání se souhlasem poškozeného



(1) Trestní stíhání pro trestné činy násilí proti skupině obyvatelů a

proti jednotlivci podle § 197a, pomluvy podle § 206, neposkytnutí

pomoci podle § 207 a 208, poškozování cizích práv podle § 209, ublížení

na zdraví podle § 221, 223 a 224, ohrožování pohlavní nemocí podle §

226, omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1, 2, vydírání podle §

235 odst. 1, porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2, krádeže

podle § 247, zpronevěry podle § 248, neoprávněného užívání cizí věci

podle § 249, neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému

prostoru podle § 249a, podvodu podle § 250, podílnictví podle § 251 a

252, lichvy podle § 253, zatajení věci podle § 254, porušování

povinnosti při správě cizího majetku podle § 255, poškozování věřitele

podle § 256 a poškozování cizí věci podle § 257 trestního zákona, proti

tomu, kdo je ve vztahu k poškozenému osobou, vůči níž by měl poškozený

jako svědek právo odepřít výpověď (§ 100 odst. 2), a trestní stíhání

pro trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1, 2 proti tomu, kdo je

nebo v době spáchání činu byl ve vztahu k poškozenému manželem nebo

druhem, jakož i pro trestný čin opilství podle § 201a trestního zákona,

pokud jinak vykazuje znaky skutkové podstaty některého z těchto

trestných činů, lze zahájit a v již zahájeném trestním stíhání

pokračovat pouze se souhlasem poškozeného. Je-li poškozených jedním

skutkem několik, postačí souhlas byť jen jednoho z nich.



(2) Nepředloží-li poškozený své vyjádření státnímu zástupci nebo

policejnímu orgánu písemně, zaznamená se jeho obsah do protokolu.

Souhlas s trestním stíháním může poškozený výslovným prohlášením vzít

kdykoliv zpět, a to až do doby, než se odvolací soud odebere k

závěrečné poradě. Výslovně odepřený souhlas však nelze znovu udělit.



§ 163a



(1) Souhlasu poškozeného s trestním stíháním pro některý z trestných

činů uvedených v § 163 odst. 1 není třeba, pokud



a) byla takovým činem způsobena smrt,



b) poškozený není schopen dát souhlas pro duševní chorobu nebo poruchu,

pro kterou byl zbaven způsobilosti k právním úkonům, nebo pro kterou

byla jeho způsobilost k právním úkonům omezena,



c) poškozeným je osoba mladší 15 let,



d) z okolností je zřejmé, že souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět v

tísni vyvolané výhrůžkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností.



(2) Jestliže se poškozený na výzvu orgánu činného v trestním řízení

ihned nevyjádří, zda souhlasí s trestním stíháním podle § 163, tento

orgán mu poskytne podle povahy věci k vyjádření přiměřenou lhůtu,

nejvýše však 30 dnů. Po marném uplynutí této lhůty již souhlas s

trestním stíháním dát nelze. O tom je třeba poškozeného písemně poučit.



§ 164



Postup při vyšetřování



(1) Policejní orgán postupuje při vyšetřování z vlastní iniciativy tak,

aby byly co nejrychleji v potřebném rozsahu vyhledány důkazy k

objasnění všech základních skutečností důležitých pro posouzení

případu, včetně osoby pachatele a následku trestného činu (§ 89 odst.

1). Přitom postupuje způsobem uvedeným v § 158 odst. 3 a 4; provádí i

další úkony podle hlavy čtvrté s výjimkou těch, které je oprávněn

provést pouze státní zástupce nebo soudce. Výslechy svědků provádí,

jestliže se jedná o neodkladný nebo neopakovatelný úkon nebo jde-li o

výslech osoby mladší patnácti let, osoby, o jejíž schopnosti správně a

úplně vnímat, zapamatovat si nebo reprodukovat jsou s ohledem na její

psychický stav pochybnosti, anebo nasvědčují-li zjištěné skutečnosti

tomu, že na svědka by mohl být pro jeho výpověď vyvíjen nátlak. Jinak

poškozeného a další svědky vyslechne jen tehdy, jestliže hrozí z jiného

důvodu, že bude ovlivněna jejich výpověď nebo schopnost zapamatovat si

rozhodné skutečnosti nebo schopnost tyto skutečnosti reprodukovat,

zejména je-li pro složitost věci odůvodněn předpoklad delšího trvání

vyšetřování. Bez těchto podmínek je však možno, jestliže je toho třeba,

vyslechnout znalce.



(2) Úkony, které byly provedeny před zahájením trestního stíhání,

nemusí policejní orgán opakovat, byly-li provedeny způsobem

odpovídajícím ustanovením tohoto zákona.



(3) Policejní orgán vyhledává a za stanovených podmínek i provádí

důkazy bez ohledu na to, zda svědčí ve prospěch či neprospěch

obviněného. Obviněný nesmí být žádným způsobem k výpovědi nebo doznání

donucován. Obhajoba obviněného a jím navrhované důkazy, pokud nejsou

zcela bezvýznamné, musí být pečlivě přezkoumány.



(4) Jestliže byly před zahájením trestního stíhání provedeny výslechy

svědků podle § 158 odst. 8 a lze-li takový úkon opakovat, policejní

orgán jej na návrh obviněného buď provede znovu a obviněnému nebo

obhájci umožní, aby se takového úkonu účastnil, nebo jej poučí o právu

domáhat se osobního výslechu takového svědka v řízení před soudem.



(5) Kromě případů, kdy je podle tohoto zákona třeba souhlasu státního

zástupce, činí policejní orgán všechna rozhodnutí o postupu vyšetřování

a o provádění vyšetřovacích úkonů samostatně a je plně odpovědný za

jejich zákonné a včasné provedení.



§ 165



Účast obviněného a obhájce ve vyšetřování



(1) Policejní orgán může připustit účast obviněného na vyšetřovacích

úkonech a umožnit mu klást otázky vyslýchaným svědkům. Zejména tak

postupuje, jestliže obviněný nemá obhájce a spočívá-li úkon ve výslechu

svědka, který má právo odepřít výpověď.



(2) Obhájce je již od zahájení trestního stíhání oprávněn být přítomen

při vyšetřovacích úkonech, jejichž výsledek může být použit jako důkaz

v řízení před soudem, ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění

o něm zajistit. Může obviněnému i jiným vyslýchaným klást otázky, avšak

teprve tehdy, až orgán výslech skončí a udělí mu k tomu slovo. Námitky

proti způsobu provádění úkonu může vznášet kdykoliv v jeho průběhu.

Účastní-li se obhájce výslechu svědka, jehož totožnost má být z důvodů

uvedených v § 55 odst. 2 utajena, je policejní orgán povinen přijmout

opatření, která znemožňují obhájci zjistit skutečnou totožnost svědka.



(3) Oznámí-li obhájce policejnímu orgánu, že se chce účastnit

vyšetřovacího úkonu uvedeného v odstavci 2, nebo spočívá-li úkon ve

výslechu svědka, který má právo odepřít výpověď, je policejní orgán

povinen včas obhájci sdělit, o jaký druh úkonu se jedná, dobu a místo

jeho konání, ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění obhájce

nelze zajistit. Spočívá-li úkon ve výslechu osoby, policejní orgán

obhájci sdělí i údaje, podle nichž lze takovou osobu ztotožnit.

Nelze-li tyto údaje předem určit, musí být ze sdělení zřejmé, k čemu má

tato osoba vypovídat. Sdělení o výslechu svědka, jehož totožnost má být

z důvodů uvedených v § 55 odst. 2 utajena, nesmí obsahovat údaje, podle

nichž by bylo možné zjistit skutečnou totožnost svědka.



(4) Jestliže policejní orgán připustí podle odstavce 1 při provádění

vyšetřovacího úkonu účast obviněného, postupuje při jeho vyrozumívání

obdobně jako v odstavci 3.



§ 166



Skončení vyšetřování



(1) Uzná-li policejní orgán vyšetřování za skončené a jeho výsledky za

postačující k podání obžaloby, umožní obviněnému a obhájci v přiměřené

době prostudovat spisy a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Na tuto

možnost upozorní obviněného a jeho obhájce nejméně tři dny předem.

Uvedenou lhůtu lze se souhlasem obviněného a obhájce zkrátit.

Nepovažuje-li policejní orgán navrhované doplnění za nutné, odmítne je.

O těchto úkonech učiní policejní orgán záznam ve spise a o odmítnutí

návrhů na doplnění vyšetřování vyrozumí obviněného nebo obhájce.



(2) Nevyužijí-li obviněný nebo obhájce možnosti prostudovat spisy,

ačkoliv na ni byli řádně upozorněni, učiní o tom policejní orgán záznam

do spisu a postupuje dále, jako by k tomuto úkonu došlo.



(3) Po skončení vyšetřování předloží policejní orgán státnímu zástupci

spis s návrhem na podání obžaloby se seznamem navrhovaných důkazů a

zdůvodněním, proč nevyhověl návrhům na provedení důkazů dalších, nebo

učiní návrh na některé rozhodnutí podle § 171 až 173, podle § 307 nebo

podle § 309.



§ 167



(1) Policejní orgán je povinen skončit vyšetřování nejpozději



a) do dvou měsíců od zahájení trestního stíhání, jde-li o věc patřící

do příslušnosti samosoudce,



b) do tří měsíců od zahájení trestního stíhání, jde-li o jinou věc

patřící do příslušnosti okresního soudu.



(2) Pokud není vyšetřování ve lhůtách uvedených v odstavci 1 skončeno,

policejní orgán státnímu zástupci písemně zdůvodní, proč nebylo možné v

zákonem stanovené lhůtě vyšetřování skončit, jaké úkony je třeba ještě

provést a po jakou dobu bude vyšetřování pokračovat. Státní zástupce

může pokynem policejnímu orgánu jednak změnit výčet úkonů, které mají

být ještě provedeny, jednak stanovit odlišně lhůtu, po kterou má

vyšetřování ještě trvat.



(3) Ve věcech, v nichž nebylo ve lhůtě stanovené podle odstavce 1

vyšetřování skončeno, je státní zástupce povinen v rámci dozoru nejméně

jednou za měsíc provést prověrku věci, a pokud je to třeba, uložit

policejnímu orgánu povinnost provést konkrétní úkony. O prověrce sepíše

státní zástupce záznam.



Oddíl třetí



Zvláštní ustanovení o vyšetřování některých trestných činů



§ 168



(1) Ustanovení tohoto oddílu se užije při vyšetřování trestných činů, o

nichž koná řízení v prvním stupni krajský soud.



(2) Jestliže tento oddíl neobsahuje ustanovení zvláštní, postupuje se

při vyšetřování podle oddílu prvého a druhého této hlavy.



§ 169



(1) Policejní orgán provádí důkazy v rozsahu, který je nezbytný pro

podání obžaloby nebo pro jiné rozhodnutí státního zástupce; podmínkami,

za nichž lze provádět výslech svědků podle § 164 odst. 1, přitom není

vázán.



(2) Pro určení rozsahu prováděných důkazů je rozhodující právní

kvalifikace skutku, pro který je obviněný v době provádění důkazu

stíhán. Je-li obviněný v průběhu vyšetřování upozorněn, že skutek, pro

který je vedeno trestní stíhání, bude nadále právně posuzován jako jiný

trestný čin, než je uveden v § 168 odst. 1, pokračuje se ve vyšetřování

podle oddílu druhého této hlavy. Důkazy, předtím provedené podle

odstavce 1, zůstávají součástí důkazů opatřených v průběhu vyšetřování;

při posuzování, zda byly provedeny v souladu se zákonem, se nepřihlíží

k podmínkám, za nichž lze podle § 164 odst. 1 vyslýchat svědky.



§ 170



(1) Policejní orgán je povinen skončit vyšetřování nejpozději do šesti

měsíců od zahájení trestního stíhání.



(2) Není-li vyšetřování ve lhůtě uvedené v odstavci 1 skončeno,

postupuje policejní orgán a státní zástupce podle § 167 odst. 2, 3.



Oddíl čtvrtý



Rozhodnutí v přípravném řízení



§ 171



Postoupení věci jinému orgánu



(1) Státní zástupce postoupí věc jinému orgánu, jestliže výsledky

přípravného řízení ukazují, že nejde o trestný čin, že však jde o

skutek, který by mohl být jiným příslušným orgánem posouzen jako

přestupek, jiný správní delikt nebo kárné provinění.



(2) Proti usnesení podle odstavce 1 může obviněný, a je-li znám, též

poškozený, podat stížnost, jež má odkladný účinek.



§ 172



Zastavení trestního stíhání



(1) Státní zástupce zastaví trestní stíhání,



a) je-li nepochybné, že se nestal skutek, pro který se trestní stíhání

vede,



b) není-li tento skutek trestným činem a není důvod k postoupení věci,



c) není-li prokázáno, že skutek spáchal obviněný,



d) je-li trestní stíhání nepřípustné (§ 11 odst. 1),



e) nebyl-li obviněný v době činu pro nepříčetnost trestně odpovědný,

nebo



f) zanikla-li trestnost činu.



(2) Státní zástupce může zastavit trestní stíhání,



a) je-li trest, k němuž může trestní stíhání vést, zcela bez významu

vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který

ho podle očekávání postihne,



b) bylo-li o skutku obviněného již rozhodnuto jiným orgánem, kázeňsky,

kárně anebo cizozemským soudem nebo úřadem a toto rozhodnutí lze

považovat za postačující, nebo



c) jestliže vzhledem k významu chráněného zájmu, který byl činem

dotčen, způsobu provedení činu a jeho následku, nebo okolnostem, za

nichž byl čin spáchán, a vzhledem k chování obviněného po spáchání činu

je zřejmé, že účelu trestního řízení bylo dosaženo.



(3) Proti usnesení podle odstavců 1 a 2 může obviněný, a je-li znám,

též poškozený, podat stížnost, jež má odkladný účinek.



(4) V trestním stíhání, které bylo zastaveno z některého důvodu

uvedeného v odstavci 2, se pokračuje, prohlásí-li obviněný do tří dnů

od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení trestního stíhání oznámeno,

že na projednání věci trvá. O tom je třeba obviněného poučit.



§ 173



Přerušení trestního stíhání



(1) Státní zástupce přeruší trestní stíhání,



a) nelze-li pro nepřítomnost obviněného věc náležitě objasnit,



b) nelze-li obviněného pro těžkou chorobu postavit před soud,



c) není-li obviněný pro duševní chorobu, která nastala až po spáchání

činu, schopen chápat smysl trestního stíhání,



d) bylo-li trestní stíhání předáno do ciziny, nebo byl-li obviněný

vydán do ciziny nebo vyhoštěn.



(2) Před rozhodnutím o přerušení trestního stíhání je nutno učinit vše,

čeho je třeba k zabezpečení úspěšného provedení trestního stíhaní.

Pomine-li důvod přerušení, státní zástupce rozhodne, že se v trestním

stíhání pokračuje.



(3) O přerušení trestního stíhání je třeba vyrozumět poškozeného.



§ 173a



Doručení usnesení Nejvyššímu státnímu zastupitelství



Usnesení o zastavení trestního stíhání a o postoupení věci doručí

státní zástupce do pěti dnů od právní moci Nejvyššímu státnímu

zastupitelství.



Oddíl pátý



Dozor státního zástupce



§ 174



(1) Dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení vykonává

státní zástupce.



(2) Kromě oprávnění uvedených v § 157 odst. 2 je při výkonu dozoru

státní zástupce oprávněn



a) dávat závazné pokyny k vyšetřování trestných činů,



b) vyžadovat od policejního orgánu spisy, dokumenty, materiály a zprávy

o spáchaných trestných činech za účelem prověrky, zda policejní orgán

včas zahajuje trestní stíhání a řádně v něm postupuje,



c) zúčastnit se provádění úkonů policejního orgánu, osobně provést

jednotlivý úkon nebo i celé vyšetřování a vydat rozhodnutí v kterékoliv

věci; přitom postupuje podle ustanovení tohoto zákona pro policejní

orgán a proti jeho rozhodnutí je přípustná stížnost ve stejném rozsahu

jako proti rozhodnutí policejního orgánu,



d) vracet věc policejnímu orgánu se svými pokyny k doplnění,



e) rušit nezákonná nebo neodůvodněná rozhodnutí a opatření policejního

orgánu, která může nahrazovat vlastními; u usnesení o odložení věci

může tak učinit do 30 dnů od doručení; jestliže rozhodnutí policejního

orgánu nahradil vlastním rozhodnutím jinak než na podkladě stížnosti

oprávněné osoby proti usnesení policejního orgánu, je proti jeho

rozhodnutí přípustná stížnost ve stejném rozsahu jako proti rozhodnutí

policejního orgánu,



f) přikázat, aby úkony ve věci prováděla jiná osoba služebně činná v

policejním orgánu.



§ 174a



Oprávnění nejvyššího státního zástupce



(1) Nejvyšší státní zástupce může do dvou měsíců od právní moci rušit

nezákonná usnesení nižších státních zástupců o zastavení trestního

stíhaní nebo o postoupení věci.



(2) Za tím účelem může státní zástupce Nejvyššího státního

zastupitelství vyžadovat od nižších státních zastupitelství spisy,

dokumenty, materiály a zprávy a provádět prověrky.



(3) Zruší-li nejvyšší státní zástupce usnesení podle odstavce 1,

pokračuje v řízení státní zástupce, který ve věci rozhodoval v prvním

stupni. Přitom je vázán právním názorem, který vyslovil ve svém

rozhodnutí nejvyšší státní zástupce, a je povinen provést úkony a

doplnění, jejichž provedení Nejvyšší státní zástupce nařídil.



§ 175



(1) Pouze státní zástupce je oprávněn



a) rozhodnout o zastavení, podmíněném zastavení nebo přerušení

trestního stíhání a o postoupení věci jinému orgánu,



b) podat obžalobu,



c) rozhodovat o prodloužení vazby a o ponechání obviněného ve vazbě, o

propuštění z vazby na svobodu a o žádosti obviněného o propuštění z

vazby na svobodu,



d) nařídit zajištění majetku obviněného a určit, na které prostředky a

věci se toto zajištění nevztahuje, anebo zrušit takové zajištění,



e) provést zajištění nároku poškozeného na náhradu škody a omezit nebo

zrušit takové zajištění anebo věc z něho vyjmout,



f) nařídit exhumaci mrtvoly,



g) navrhnout vyžádání obviněného z ciziny,



h) provést předběžné šetření v řízení o vydání do ciziny.



(2) Ve věcech, v nichž vyšetřování koná státní zástupce, vykonává dozor

nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení státní zástupce

nejblíže vyššího státního zastupitelství; tím není dotčeno právo

státního zástupce, který koná vyšetřování, učinit rozhodnutí podle §

171 až 173, podle § 307 nebo podle § 309 za podmínek tam uvedených,

pokud si toto právo nevyhradil státní zástupce vykonávající dozor.



Oddíl šestý



Obžaloba



§ 176



(1) Jestliže výsledky vyšetřování dostatečně odůvodňují postavení

obviněného před soud, státní zástupce podá obžalobu a připojí k ní

spisy a jejich přílohy. O podání obžaloby vyrozumí obviněného, obhájce

a poškozeného, pokud jsou jeho pobyt nebo sídlo známé.



(2) Obžaloba může být podána jen pro skutek, pro který bylo zahájeno

trestní stíhání (§ 160). Míní-li státní zástupce tento skutek posuzovat

jako jiný trestný čin, než jak ho posuzoval policejní orgán, upozorní

na to před podáním obžaloby obviněného a jeho obhájce a zjistí, zda

navrhují se zřetelem na zamýšlenou změnu vyšetřování doplnit.



§ 177



Obžaloba musí obsahovat



a) označení státního zástupce a den sepsání obžaloby,



b) jméno a příjmení obviněného, den a místo jeho narození, jeho

zaměstnání a bydliště, popřípadě jiné údaje potřebné k tomu, aby nemohl

být zaměněn s jinou osobou; jde-li o příslušníka ozbrojených sil nebo

ozbrojeného sboru, uvede se též hodnost obviněného a útvar, jehož je

příslušníkem,



c) žalobní návrh, v němž musí být přesně označen skutek, pro který je

obviněný stíhán, s uvedením místa, času a způsobu jeho spáchání,

popřípadě s uvedením jiných skutečností, pokud je jich třeba k tomu,

aby skutek nemohl být zaměněn s jiným a aby bylo odůvodněno použití

určité trestní sazby; musí tu být dále uvedeno, jaký trestný čin

obžaloba v tomto skutku spatřuje, a to jeho zákonným pojmenováním,

uvedením příslušného ustanovení zákonů a všech zákonných znaků včetně

těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu,



d) odůvodnění žalovaného skutku s uvedením důkazů, o které se toto

odůvodnění opírá, a seznam důkazů, jejichž provedení se v hlavním

líčení navrhuje, jakož i právní úvahy, kterými se státní zástupce řídil

při posuzování skutečností podle příslušných ustanovení zákona.



§ 178



(1) Státní zástupce navrhne v obžalobě, aby soud uložil ochranné léčení

nebo ochrannou výchovu anebo zabrání věci, má-li za to, že jsou pro to

zákonné podmínky.



(2) Návrh uvedený v odstavci 1 může státní zástupce učinit též

samostatně.



§ 179



(1) K podání obžaloby a k jejímu zastupování před soudem je příslušný

státní zástupce vyššího státního zastupitelství, než které u soudu

působí, pokud vykonával dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném

řízení a věc nepředal nižšímu státnímu zastupitelství.



(2) I po podání obžaloby může státní zástupce požádat policejní orgán

uvedený v § 12 odst. 2 o opatření důkazu, který potřebuje k zastupování

obžaloby v řízení před soudem.



Oddíl sedmý



Zkrácené přípravné řízení



§ 179a



(1) Zkrácené přípravné řízení se koná o trestných činech, o nichž

přísluší konat řízení v prvním stupni okresnímu soudu a na které zákon

stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje tři léta,

jestliže



a) podezřelý byl přistižen při činu nebo bezprostředně poté, nebo



b) v průběhu prověřování trestního oznámení nebo jiného podnětu k

trestnímu stíhání byly zjištěny skutečnosti, jinak odůvodňující

zahájení trestního stíhání a lze očekávat, že podezřelého bude možné ve

lhůtě uvedené v § 179b odst. 4 postavit před soud.



(2) Zkrácené přípravné řízení konají policejní orgány uvedené v § 12

odst. 2.



(3) O trestných činech příslušníků Policie České republiky a

příslušníků Bezpečnostní informační služby koná zkrácené přípravné

řízení státní zástupce; ustanovení § 161 odst. 3 a 4 zde platí

přiměřeně.



§ 179b



(1) Orgán konající zkrácené přípravné řízení provádí úkony podle hlavy

deváté. Způsobem uvedeným v hlavě čtvrté provádí pouze neodkladné nebo

neopakovatelné úkony.



(2) Ve zkráceném přípravném řízení má podezřelý stejná práva jako

obviněný (§ 33 odst. 1, 2). Zadržený podezřelý má právo zvolit si

obhájce a radit se s ním bez přítomnosti třetí osoby již v průběhu

zadržení. Pokud si podezřelý, který nebude propuštěn ze zadržení, ale

bude předán s návrhem na potrestání soudu k provedení zjednodušeného

řízení (§ 314b odst. 1, 2), ve stanovené lhůtě obhájce nezvolí, je

třeba mu obhájce na dobu, po kterou trvají důvody zadržení, ustanovit

(§ 38). O tom je třeba podezřelého před jeho výslechem poučit a

poskytnout mu plnou možnost uplatnění jeho práv.



(3) Podezřelého ze spáchání trestného činu je třeba vyslechnout a

nejpozději na počátku výslechu mu sdělit, ze spáchání jakého skutku je

podezřelý a jaký trestný čin je v tomto skutku spatřován. O tomto úkonu

orgán konající zkrácené přípravné řízení učiní záznam do protokolu.

Opis záznamu doručí podezřelému a jeho obhájci; policejní orgán zašle

opis záznamu do 48 hodin též státnímu zástupci. Na postup při výslechu

podezřelého se přiměřeně užijí ustanovení o výslechu obviněného.



(4) Zkrácené přípravné řízení musí být skončeno nejpozději do dvou

týdnů ode dne, kdy policejní orgán obdržel trestní oznámení nebo jiný

podnět k trestnímu stíhání.



§ 179c



(1) Nerozhodne-li po skončení zkráceného přípravného řízení policejní

orgán o odložení věci z důvodu uvedeného v § 159a odst. 1 až 4,

předloží státnímu zástupci stručnou zprávu o jeho výsledku, ve které

uvede, jaký trestný čin je spatřován ve skutku, pro který je sděleno

podezření, a jaké důkazy, jež lze provést před soudem, podezření

odůvodňují. Ke zprávě policejní orgán připojí všechny písemnosti a věci

shromážděné v průběhu zkráceného přípravného řízení.



(2) Státní zástupce, kterému byl doručen návrh policejního orgánu podle

odstavce 1, nebo který sám provedl zkrácené přípravné řízení,



a) podá soudu návrh na potrestání, shledá-li, že výsledky zkráceného

přípravného řízení odůvodňují postavení podezřelého před soud,



b) věc odloží, nejde-li ve věci o podezření z trestného činu,



c) odevzdá věc příslušnému orgánu k projednání přestupku,



d) odevzdá věc jinému orgánu ke kázeňskému nebo kárnému projednání,



e) věc odloží, jestliže je trestní stíhání nepřípustné podle § 11 odst.

1,



f) věc může odložit též, jestliže je trestní stíhání neúčelné vzhledem

k okolnostem uvedeným v § 172 odst. 2, nebo



g) opatřením vrátí věc policejnímu orgánu, je-li v rámci zkráceného

přípravného řízení třeba provést další úkon.



(3) Neučiní-li státní zástupce žádné rozhodnutí nebo opatření podle

odstavce 1, předá věc policejnímu orgánu uvedenému v § 161 odst. 2 k

zahájení trestního stíhání s poukazem na to, že skutek, pro který se

vedlo zkrácené přípravné řízení, má být správně posouzen podle jiného

ustanovení zákona, než podle jakého jej posuzoval policejní orgán, a

vzhledem k odchylnému právnímu posouzení nelze zkrácené přípravné

řízení konat.



(4) O odložení věci podle odstavce 1 nebo o rozhodnutí podle odstavce 2

vyrozumí orgán, který takové rozhodnutí učinil, poškozeného, pokud je

znám, a oznamovatele, pokud o to podle § 158 odst. 2 požádal.



§ 179d



(1) Návrh na potrestání obsahuje stejné náležitosti jako obžaloba s

výjimkou odůvodnění.



(2) K návrhu připojí státní zástupce všechny písemnosti a další

přílohy, které mají význam pro soudní řízení a rozhodnutí.



§ 179e



Jestliže je státnímu zástupci předána zadržená podezřelá osoba a státní

zástupce ji nepropustí na svobodu, předá ji nejpozději do 48 hodin od

zadržení soudu spolu s návrhem na potrestání; jinak rozhodne o zahájení

trestního stíhání a předloží soudu návrh na rozhodnutí o vazbě

obviněného.



§ 179f



(1) Zkrácené přípravné řízení nelze konat nebo v něm pokračovat,

jestliže



a) je dán důvod vazby a nejsou splněny podmínky pro předání zadrženého

podezřelého spolu s návrhem na potrestání soudu, nebo



b) jsou dány důvody pro konání společného řízení o dvou nebo více

trestných činech, a alespoň o jednom z nich je třeba konat vyšetřování.



(2) Není-li zkrácené přípravné řízení skončeno ve lhůtě uvedené v §

179b odst. 4, státní zástupce s přihlédnutím k okolnostem případu



a) prodlouží lhůtu, v níž je třeba zkrácené přípravné řízení skončit,

nejvýše však o deset dnů,



b) nařídí policejnímu orgánu, který dosud vedl zkrácené přípravné

řízení, aby zahájil trestní stíhání a dále postupoval podle ustanovení

hlavy desáté, nebo



c) uloží, aby věc byla předložena policejnímu orgánu uvedenému v § 161

odst. 2 k zahájení trestního stíhání; státní zástupce tak postupuje

vždy, je-li dán některý z důvodů uvedených v odstavci 1.".



137. § 180 zní:



"§ 180



(1) Trestní stíhání před soudem se koná jen na podkladě obžaloby,

kterou podává a před soudem zastupuje státní zástupce.



(2) Při podání a zastupování obžaloby se státní zástupce řídí zákonem a

vnitřním přesvědčením založeným na uvážení všech okolností případu. V

řízení před soudem vystupuje tak, aby byly objasněny všechny podstatné

skutečnosti rozhodné z hlediska podané obžaloby. Za tímto účelem

opatřuje z vlastní iniciativy nebo na žádost předsedy senátu i další

důkazy, které nebyly dosud opatřeny či provedeny.



(3) Při dokazování v hlavním líčení a ve veřejném zasedání státní

zástupce navrhuje provedení důkazů, které nebyly navrženy již v

obžalobě a potřeba je provést vznikla v průběhu řízení před soudem;

zpravidla provádí se souhlasem nebo na výzvu předsedy senátu důkazy (§

203, § 215 odst. 2), které podporují obžalobu. Obhájce nebo obviněný,

který nemá obhájce, má právo ve stejném rozsahu se souhlasem předsedy

senátu provádět důkazy (§ 215 odst. 2) ve prospěch obhajoby. Spočívá-li

provedení těchto důkazů některou ze stran ve výslechu svědka nebo

znalce, provede jeho zákonné poučení před započetím výslechu předseda

senátu nebo jiný pověřený člen senátu.



(4) V hlavním líčení, ve veřejném zasedání nebo při jiném úkonu soudu

prováděném za přítomnosti stran, může každá ze stran vznášet kdykoliv v

jeho průběhu námitky proti způsobu provádění úkonu.".



138. § 181 zní:



"§ 181



(1) Podanou obžalobu je třeba u soudu nejprve přezkoumat z toho

hlediska, zda pro další řízení poskytuje spolehlivý podklad, zejména

prověřit, zda je dána příslušnost soudu k projednání věci (§ 16 až 22),

zda v přípravném řízení nedošlo k závažným procesním vadám, které nelze

napravit v řízení před soudem, a zda byly v přípravném řízení objasněny

základní skutečnosti, bez kterých není možno hlavní líčení provést a v

něm rozhodnout. K tomu slouží předběžné projednání obžaloby.



(2) Po podání obžaloby soud, nevyčkávaje dalších návrhů, postupuje tak,

aby řízení bez průtahů směřovalo k rozhodnutí věci, včetně výkonu

rozhodnutí.



(3) Předseda senátu je povinen v řízení před okresním soudem ve lhůtě

tří týdnů a před krajským soudem jako soudem prvního stupně ve lhůtě

tří měsíců od podání obžaloby nařídit ve věci hlavní líčení, předběžné

projednání obžaloby nebo učinit jiný úkon směřující k rozhodnutí věci,

včetně pověření probačního úředníka k úkonům směřujícím k rozhodnutí o

podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání anebo

jinému rozhodnutí věci mimo hlavní líčení. Nemůže-li tak ze závažných

důvodů učinit, předloží spis předsedovi soudu, který podle povahy věci

buď uvedenou lhůtu na nezbytně nutnou dobu prodlouží nebo v souladu s

rozvrhem práce soudu učiní jiné vhodné opatření k zajištění plynulosti

řízení.".



139. § 183 zní:



"§ 183



(1) Kdykoliv v průběhu řízení před soudem může předseda senátu požádat

policejní orgán o opatření jednotlivého důkazu, o předvedení osoby nebo

za podmínek § 62 odst. 1 o doručení písemnosti. Policejní orgán je

povinen mu urychleně vyhovět.



(2) V závažných a skutkově složitých věcech vyžadujících znalost

speciálního oboru může předseda senátu přibrat konzultanta. Přitom

postupuje přiměřeně podle ustanovení § 157 odst. 3.".



140. Za § 183 se vkládá nový § 183a, který zní:



"§ 183a



(1) V řízení před soudem může předseda senátu nebo jiný pověřený člen

senátu výjimečně z důležitých důvodů vyslechnout obviněného, svědka,

znalce nebo provést jiný důkaz mimo hlavní líčení nebo veřejné

zasedání. Státní zástupce i obhájce obviněného, kterého se takový úkon

týká, jsou oprávněni se takového úkonu zúčastnit a o jeho konání být

včas vyrozuměni, ledaže nelze provedení úkonu odložit a jejich

vyrozumění nelze zajistit. Účast obviněného na takovém výslechu může

být připuštěna zejména v případech, kdy nemá obhájce, a jde-li o

výslech svědka, který má právo odepřít výpověď. Vyrozumění o výslechu

svědka nebo o jiném úkonu s takovým svědkem, jehož totožnost má být z

důvodů uvedených v § 55 odst. 2 utajena, nesmí obsahovat údaje, podle

nichž by bylo možné zjistit skutečnou totožnost svědka.



(2) Účast osob uvedených v odstavci 1 na úkonu může být zajištěna,

zejména jde-li o úkon, na němž se účastní osoba mladší než patnáct let

nebo svědek, jehož totožnost má být z důvodů uvedených v § 55 odst. 2

utajena, i prostřednictvím audiovizuální techniky, kdy je jim zajištěna

možnost klást vyslýchaným či jinak zúčastněným osobám na úkonu otázky.



(3) Má-li takový důkaz později sloužit k rozhodnutí v hlavním líčení,

veřejném nebo neveřejném zasedání, musí v něm být v souladu se zákonem

proveden. Číst protokol o výslechu takového svědka v hlavním líčení

nebo veřejném zasedání o odvolání bude možno pouze za podmínek

uvedených v § 211, a jde-li o svědka mladšího než patnáct let, o

okolnostech, jejichž oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo

nepříznivě ovlivňovat jeho duševní a mravní vývoj, za podmínek

uvedených v § 102 odst. 2.



(4) Předseda senátu dbá na ochranu svědků a osob jim blízkých, kterým v

souvislosti s podáním svědectví hrozí újma na zdraví, smrt nebo jiné

vážné nebezpečí, a je-li to třeba i na utajení jejich totožnosti,

popřípadě podoby. Pokud je třeba zajistit ochranu těchto osob i po

podání svědectví, předseda senátu učiní po ukončení výslechu

bezodkladně všechna potřebná opatření. V nezbytných případech požádá o

ochranu uvedených osob orgány Policie České republiky. Způsob zvláštní

ochrany svědků a osob jim blízkých stanoví zvláštní zákon.".



141. V § 184 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňují se

odstavce 2 a 3, které znějí:



"(2) K objasnění příčin trestného činu a k urovnání sporu mezi

obviněným a poškozeným napomáhá ve stadiu řízení před soudem probační a

mediační služba vykonávaná probačními úředníky.



(3) Dovoluje-li to povaha věci a osoba obviněného, vytváří probační a

mediační služba předpoklady pro rozhodnutí soudu mimo hlavní líčení,

pro projednání věci v některém ze zvláštních druhů řízení a pro uložení

trestů nespojených s odnětím svobody; za tím účelem podle pokynu

předsedy senátu probační úředník vyžaduje a opatřuje potřebné podklady,

zejména k osobě obviněného.".



142. V § 186 písmena e) a f) znějí:



"e) že přípravné řízení nebylo provedeno podle zákona, neboť v něm byly

závažným způsobem porušeny procesní předpisy, zejména ustanovení

zajišťující právo obhajoby, a takové porušení procesních předpisů nelze

napravit v řízení před soudem, nebo



f) že ve věci nejsou v potřebném rozsahu objasněny základní skutkové

okolnosti, bez kterých není možné ve věci rozhodnout.".



143. V § 188 odst. 1 písmeno a) zní:



"a) rozhodne o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu, který

je nejblíže společně nadřízen jemu a soudu, jenž je podle něj

příslušný, má-li za to, že sám není příslušný k jejímu projednání,".



144. V § 188 odst. 1 písmeno e) zní:



"e) vrátí věc státnímu zástupci k došetření, je-li toho třeba k

odstranění závažných procesních vad přípravného řízení, které nelze

napravit v řízení před soudem, nebo k objasnění základních skutkových

okolností, bez kterých není možné v hlavním líčení ve věci rozhodnout,

a v řízení před soudem by takové došetření bylo v porovnání s možnostmi

opatřit takový důkaz v přípravném řízení spojeno s výraznými obtížemi

nebo by zřejmě bylo na újmu rychlosti řízení, nebo".



145. V § 188 odst. 3 větě první se slova "písm. a)" nahrazují slovy

"písm. b)", ve větě druhé se za slova "o podmíněném zastavení trestního

stíhání" vkládají slova "a o schválení narovnání" a středník a věta za

středníkem se zrušují.



146. § 189 zní:



"§ 189



Rozhodnout o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu podle §

188 odst. 1 písm. a) nemůže soud, jemuž byla věc přikázána podle § 24

nebo § 25 nadřízeným soudem, ledaže by se skutkový podklad pro

posouzení příslušnosti mezitím podstatně změnil.".



147. V § 195 odstavec 2 zní:



"(2) Za podmínek uvedených v § 186 se obžaloba znovu předběžně projedná

také u soudu, jemuž věc byla přikázána nadřízeným soudem po předložení

věci podle § 188 odst. 1 písm. a).".



148. V § 196 odst. 1 se poslední věta zrušuje.



149. V § 198 odst. 2 se poslední věta zrušuje.



150. V § 198 se na konci textu odstavce 3 doplňují slova "a k tomu, aby

věc bylo možné projednat a rozhodnout bez odročení".



151. Za § 198 se vkládá nový § 198a, který zní:



"§ 198a



(1) V řízení, ve kterém jsou projednávány utajované skutečnosti

chráněné zvláštním zákonem, je předseda senátu povinen přísedící a

další osoby, které se řízení účastní a s utajovanými skutečnostmi se

seznámí, poučit podle takového zákona. O provedeném poučení učiní

záznam do spisu.



(2) O poučení podle odstavce 1 je předseda senátu povinen do 30 dnů

písemně vyrozumět Národní bezpečnostní úřad.".



152. V § 202 odst. 2 písm. b) se slova "sdělení obvinění" nahrazují

slovy "zahájení trestního stíhání".



153. V § 202 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:



"(3) Nedostaví-li se obžalovaný bez řádné omluvy k hlavnímu líčení a

soud rozhodne o tom, že se hlavní líčení bude konat v nepřítomnosti

obžalovaného, lze v hlavním líčení protokoly o výslechu svědků, znalců

a spoluobviněných přečíst za podmínek uvedených v § 211.".



Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 4 a 5.



154. V § 202 odst. 5 se číslice "3" nahrazuje číslicí "4" a na konci

odstavce 5 se doplňuje tato věta: "Ustanovení odstavce 3 se tu užije

přiměřeně.".



155. V § 203 odstavec 1 zní:



"(1) Hlavní líčení řídí a, nestanoví-li zákon jinak, dokazování provádí

předseda senátu. Provedením jednotlivého důkazu nebo úkonu může pověřit

člena senátu, anebo může jeho provedení uložit státnímu zástupci za

podmínek § 180 odst. 3. Tím není dotčeno právo státního zástupce,

obžalovaného a jeho obhájce žádat o provedení důkazu podle § 215 odst.

2.".



156. V § 211 se na konci odstavce 1 doplňují tyto věty:



"Jestliže se obžalovaný, který byl k hlavnímu líčení řádně předvolán,

bez omluvy nedostaví, nebo se bez vážného důvodu z jednací síně vzdálí,

souhlas obžalovaného s přečtením takového protokolu o výslechu svědka

není třeba a postačí souhlas státního zástupce. Na tyto skutečnosti

musí být obviněný v předvolání upozorněn.".



157. V § 211 odstavec 2 zní:



"(2) Protokol o výpovědi spoluobžalovaného nebo svědka se přečte také

tehdy, byl-li výslech proveden způsobem odpovídajícím ustanovení tohoto

zákona a



a) taková osoba zemřela nebo se stala nezvěstnou, pro dlouhodobý pobyt

v cizině nedosažitelnou, nebo onemocněla chorobou, která natrvalo nebo

po dohlednou dobu znemožňuje její výslech, nebo



b) šlo o neodkladný nebo neopakovatelný úkon provedený podle § 158a.".



158. V § 211 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:



"(3) Protokol o dřívější výpovědi svědka se přečte také tehdy, byl-li

výslech proveden způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona a

svědek v hlavním líčení bez oprávnění odepřel vypovídat nebo se v

podstatných bodech odchyluje od své dřívější výpovědi a



a) obhájce nebo obviněný měl možnost se tohoto dřívějšího výslechu

zúčastnit a klást vyslýchanému otázky,



b) bylo-li zjištěno, že taková osoba byla předmětem násilí,

zastrašování, podplácení či příslibů jiných výhod a tak vedena k tomu,

aby nevypovídala nebo vypovídala křivě, nebo



c) byl-li obsah výpovědi ovlivněn průběhem výslechu v hlavním líčení,

zejména v důsledku chování obžalovaného nebo přítomné veřejnosti.".



Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 4 a 5.



159. V § 211 se na konci odstavce 5 doplňuje tato věta:



"Ustanovení odstavce 1 věty druhé a třetí tu platí obdobně.".



160. § 212 zní:



"§ 212



(1) Odchyluje-li se svědek nebo spoluobviněný v podstatných bodech od

své dřívější výpovědi a nejde-li o případy uvedené v ustanovení § 211

odst. 3 nebo o výpověď provedenou jako neodkladný nebo neopakovatelný

úkon podle § 158a, může mu být protokol o jeho výslechu z přípravného

řízení, u nějž nebyla obhájci poskytnuta možnost, aby mu byl přítomen,

anebo jeho příslušné části některou ze stran nebo předsedou senátu

pouze předestřeny k vysvětlení rozporů v jeho výpovědích, aby soud mohl

v rámci volného hodnocení důkazů posoudit věrohodnost a pravdivost jeho

výpovědi učiněné v hlavním líčení.



(2) Předestření dřívější výpovědi podle odstavce 1 spočívá v reprodukci

těch částí protokolu o předchozím výslechu, ke kterým se má vyslýchaná

osoba vyjádřit a vysvětlit rozpory mezi svými výpověďmi. Protokol o

výpovědi, který byl předestřen, nemůže být podkladem výroku o vině

obviněného, a to ani ve spojení s jinými ve věci provedenými důkazy.".



161. V § 215 odst. 1 se slova "společenský zástupce," zrušují.



162. V § 215 odstavec 2 zní:



"(2) Státní zástupce, obžalovaný a jeho obhájce mohou žádat, aby jim

bylo umožněno provést důkaz, zejména výslech svědka nebo znalce.

Předseda senátu jim vyhoví zejména tehdy, jestliže jde o důkaz

prováděný k jejich návrhu nebo jimi opatřený a předložený; není povinen

jim vyhovět, jde-li o výslech obviněného, výslech svědka mladšího než

patnáct let, nemocného nebo zraněného svědka, anebo jestliže by

provedení důkazu některou z uvedených osob nebylo z jiného závažného

důvodu vhodné. Jestliže je výslech stejného svědka nebo znalce

navrhován jak státním zástupcem, tak i obžalovaným nebo obhájcem, a obě

strany žádají o provedení výslechu, rozhodne předseda senátu po

vyjádření obou stran o tom, která z nich výslech provede. Provádění

výslechu některou z uvedených stran může předseda senátu přerušit jen

tehdy, není-li výslech prováděn v souladu se zákonem, na vyslýchaného

je vyslýchajícím činěn nátlak nebo je výslech jím veden jiným nevhodným

způsobem, anebo předseda senátu nebo člen senátu považuje za nezbytné

položit vyslýchanému otázku, jejíž položení není možno odložit na dobu

po provedení takového výslechu nebo jeho části.".



163. V § 215 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:



"(3) Po provedení výslechu nebo jeho části podle odstavce 2 má právo

druhá strana klást vyslýchanému otázky. Poslední věta odstavce 2 platí

tu obdobně.".



Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.



164. V § 216 odst. 2 se slova "společenský zástupce," zrušují.



165. V § 216 odst. 3 se slova "nebo společenský zástupce" zrušují.



166. § 219 zní:



"§ 219



(1) Soud odročí hlavní líčení, objeví-li se překážka, pro kterou nelze

hlavní líčení provést nebo v něm pokračovat, přitom stanoví den, kdy se

bude konat další hlavní líčení; odročit hlavní líčení na neurčito je

možné, jen pokud to vyžaduje povaha úkonu, pro který hlavní líčení není

možné provést nebo v něm pokračovat. Odpadne-li překážka, pro kterou

muselo být hlavní líčení odročeno na neurčito, je třeba bez zbytečného

odkladu, nejpozději ve lhůtách uvedených v § 181 odst. 3 po odpadnutí

překážky, nařídit hlavní líčení nebo učinit jiný úkon směřující ke

skončení věci. Nemůže-li tak předseda senátu ze závažných důvodů

učinit, platí tu obdobně § 181 odst. 3 poslední věta.



(2) Dříve než hlavní líčení soud odročí, předseda senátu zjistí, zda

strany nenavrhují další důkazy, které by bylo třeba k příštímu líčení

opatřit.



(3) Jestliže není třeba pro podstatnou vadu řízení nebo z jiného

důležitého důvodu provést hlavní líčení znovu, sdělí předseda senátu

při pokračování v odročeném hlavním líčení podstatný obsah dosavadního

jednání. Změnilo-li se složení senátu nebo uplynula-li od odročení

hlavního líčení delší doba, přečte se souhlasem státního zástupce a

obviněného předseda senátu podstatný obsah protokolu o hlavním líčení,

včetně v něm provedených důkazů; není-li souhlas dán, musí být hlavní

líčení provedeno znovu.".



167. V § 220 odst. 2 se slova "byly v hlavním líčení provedeny"

nahrazují slovy "strany předložily a provedly, případně které sám

doplnil".



168. V § 222 odstavec 1 zní:



"(1) Shledá-li soud v zažalovaném skutku trestný čin, k jehož

projednání není příslušný, rozhodne o předložení věci k rozhodnutí o

příslušnosti soudu, který je nejblíže společně nadřízený jemu a soudu,

jenž je podle něj příslušný. Je však povinen rozhodnout věc sám, jde-li

toliko o nepříslušnost místní a obžalovaný ji nevytkl; rovněž je

povinen sám věc rozhodnout, měla-li by věc být přikázána nejblíže

společně nadřízeným soudem soudu téhož druhu, avšak nižšího stupně.

Rozhodnout o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu nemůže

soud, jemuž byla věc přikázána nadřízeným soudem, ledaže by se skutkový

podklad pro posouzení příslušnosti mezitím podstatně změnil.".



169. V § 223a odstavec 2 zní:



"(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 mohou státní zástupce,

obžalovaný a poškozený podat stížnost, jež má odkladný účinek.".



170. V § 225 odst. 1 se slova "ani postoupena podle § 222" nahrazují

slovy ", předložena k rozhodnutí o příslušnosti podle § 222 odst. 1 či

postoupena jinému orgánu podle § 222 odst. 2".



171. § 226 zní:



"§ 226



Soud zprostí obžalovaného obžaloby, jestliže na základě důkazů

předložených v hlavním líčení státním zástupcem a případně doplněných

soudem, a to i k návrhům ostatních stran,



a) nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán,



b) v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem,



c) nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný,



d) obžalovaný není pro nepříčetnost trestně odpovědný, nebo



e) trestnost činu zanikla.".



172. V § 227 se slova "§ 11 odst. 2" nahrazují slovy "§ 11 odst. 3".



173. § 228 zní:



"§ 228



(1) Odsuzuje-li soud obžalovaného pro trestný čin, kterým způsobil

jinému majetkovou škodu, uloží mu zpravidla v rozsudku, aby ji

poškozenému nahradil, jestliže byl nárok včas uplatněn (§ 43 odst. 3);

nebrání-li tomu zákonná překážka, soud uloží obžalovanému vždy

povinnost k náhradě škody, jestliže je výše škody součástí popisu

skutku uvedeného ve výroku rozsudku, jímž se obžalovaný uznává vinným,

a škoda v této výši nebyla dosud uhrazena.



(2) Výrok o povinnosti obžalovaného k náhradě škody musí přesně

označovat osobu oprávněného a nárok, který mu byl přisouzen. V

odůvodněných případech může soud vyslovit, že závazek má být splněn ve

splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti zároveň určí.



(3) Výrok rozsudku o plnění v penězích může být na návrh poškozeného

vyjádřen v cizí měně, neodporuje-li to okolnostem případu a



a) škoda byla způsobena na peněžních prostředcích v cizí měně nebo na

věcech zakoupených za takové peněžní prostředky, nebo



b) obžalovaný nebo poškozený je cizozemcem.".



174. V § 231 odstavec 2 zní:



"(2) Mimo hlavní líčení soud rozhoduje v neveřejném zasedání.

Považuje-li to předseda senátu za potřebné, může k rozhodnutí o

schválení narovnání nařídit veřejné zasedání.".



175. V § 231 odst. 3 věta druhá zní: "Proti rozhodnutí o podmíněném

zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání mohou takovou

stížnost podat též obžalovaný a poškozený.".



176. V § 233 se odstavec 2 zrušuje.



Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.



177. V § 235 odst. 2 větě druhé se v závorce slova "odst. 1 a 4"

nahrazují slovy "odst. 1 a 5".



178. V § 249 odstavec 1 zní:



"(1) Odvolání musí být ve lhůtě uvedené v § 248 nebo v další lhůtě k

tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle § 251 také

odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán

a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku

předcházelo. O tom musí být oprávněné osoby poučeny.".



179. V § 249 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:



"(2) Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i

zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obviněného.".



Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.



180. § 251 zní:



"§ 251



Řízení u soudu prvního stupně



(1) Nesplňuje-li odvolání státního zástupce, odvolání, které podal za

obžalovaného jeho obhájce, nebo odvolání, které podal za poškozeného

nebo za zúčastněnou osobu jejich zmocněnec, náležitosti obsahu odvolání

podle § 249 odst. 1, vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve

lhůtě pěti dnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak

bude odvolání odmítnuto podle § 253 odst. 3. Stejně postupuje, pokud

takové odvolání podal obžalovaný, který má obhájce, poškozený nebo

zúčastněná osoba, kteří mají zmocněnce.



(2) Nemá-li obžalovaný, který podal odvolání nesplňující náležitosti

obsahu odvolání podle § 249 odst. 1, obhájce, vyzve ho předseda senátu

k odstranění vad ve lhůtě osmi dnů a poskytne mu k odstranění vad

odvolání potřebné poučení. Nevedlo-li to k nápravě nebo vyžaduje-li to

povaha projednávané věci, a obžalovaný si sám obhájce nezvolil,

ustanoví mu ho za účelem jen odůvodnění odvolání anebo i obhajování v

odvolacím řízení předseda senátu a dále postupuje podle odstavce 1. U

poškozeného a zúčastněné osoby, kteří nemají zmocněnce, postupuje

předseda senátu přiměřeně.



(3) Jakmile uplynuly lhůty k podání odvolání a lhůty k odstranění vad

odvolání u všech oprávněných osob, předseda senátu doručí stejnopis

odvolání a jejich odůvodnění ostatním stranám a nevyčkávaje jejich

vyjádření předloží spisy odvolacímu soudu.".



181. V § 253 se doplňují odstavce 3 a 4, které znějí:



"(3) Odvolací soud odmítne odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu

odvolání.



(4) Odmítnout odvolání podle odstavce 3 nelze, jestliže nebyla

oprávněná osoba řádně poučena podle § 249 odst. 1 nebo nebyla oprávněné

osobě, která nemá obhájce nebo zmocněnce, poskytnuta pomoc při

odstranění vad odvolání (§ 251 odst. 2).".



182. § 254 zní:



"§ 254



(1) Nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253,

přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků

rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení,

které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které

nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv

na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.



(2) Mají-li však vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom,

proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost

takového výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže

oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání.



(3) Jestliže oprávněná osoba podá odvolání proti výroku o vině,

přezkoumá odvolací soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o

trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad,

bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno odvolání.



(4) Byla-li odvoláním napadena část rozsudku týkající se jen některé z

více osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž rozsudkem, přezkoumá odvolací

soud uvedeným způsobem jen tu část rozsudku a předcházejícího řízení,

která se týká této osoby.".



183. V § 255 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se

odstavec 2, který zní:



"(2) Odvolací soud přeruší trestní stíhání, má-li za to, že zákon,

jehož užil v dané trestní věci soud prvního stupně při rozhodování o

vině a trestu, je v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní

smlouvou, která má přednost před zákonem; v tomto případě předloží věc

Ústavnímu soudu.".



184. § 257 zní:



"§ 257



(1) Odvolací soud napadený rozsudek nebo jeho část zruší a v rozsahu

zrušení



a) rozhodne o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu, který

je společně nadřízený soudu prvního stupně, a soudu, jenž je podle něj

příslušný, měl-li tak už učinit soud prvního stupně (§ 222 odst. 1);

je-li tímto společně nadřízeným soudem odvolací soud, rozhodne ihned

sám o přikázání příslušnému soudu,



b) věc postoupí jinému orgánu, měl-li tak učinit již soud prvního

stupně (§ 222 odst. 2),



c) trestní stíhání zastaví, shledá-li, že je tu některá z okolností,

jež by odůvodňovaly zastavení trestního stíhání soudem prvního stupně

(§ 223 odst. 1, 2),



d) trestní stíhání přeruší, měl-li tak učinit již soud prvního stupně

(§ 224 odst. 1, 2 a 5).



(2) Shledá-li odvolací soud, že tu je některá z okolností uvedených v §

11 odst. 1 písm. a), b), i), která nastala až po vyhlášení napadeného

rozsudku, rozhodne, aniž by napadený rozsudek zrušil, o zastavení

trestního stíhání.



(3) V odvolacím řízení, v kterém bylo zastaveno trestní stíhání z

některého důvodu uvedeného v odstavci 2, se však pokračuje, prohlásí-li

obviněný do tří dnů od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení trestního

stíhání oznámeno, že na projednání věci trvá. O tom je třeba obviněného

poučit.".



185. V § 258 odstavec 1 zní:



"(1) Odvolací soud zruší napadený rozsudek také



a) pro podstatné vady řízení, které rozsudku předcházelo, zejména

proto, že v tomto řízení byla porušena ustanovení, jimiž se má

zabezpečit objasnění věci nebo právo obhajoby, jestliže mohly mít vliv

na správnost a zákonnost přezkoumávané části rozsudku,



b) pro vady rozsudku, zejména pro nejasnost nebo neúplnost jeho

skutkových zjištění týkajících se přezkoumávané části rozsudku, nebo

proto, že se ohledně takové části soud nevypořádal se všemi okolnostmi

významnými pro rozhodnutí,



c) vzniknou-li pochybnosti o správnosti skutkových zjištění ohledně

přezkoumávané části rozsudku, k objasnění věci je třeba důkazy opakovat

nebo provádět důkazy další a jejich provádění před odvolacím soudem by

znamenalo nahrazovat činnost soudu prvního stupně,



d) bylo-li v přezkoumávané části rozsudku porušeno ustanovení trestního

zákona,



e) je-li uložený trest v přezkoumávané části rozsudku nepřiměřený,



f) je-li rozhodnutí o uplatněném nároku poškozeného v přezkoumávané

části rozsudku nesprávné.".



186. V § 259 odstavec 1 zní:



"(1) Je-li po zrušení napadeného rozsudku nebo některé jeho části nutno

učinit ve věci rozhodnutí nové, může odvolací soud věc vrátit soudu

prvního stupně, jen jestliže nelze vadu odstranit ve veřejném zasedání,

zejména jsou-li skutková zjištění tak nedostatečná, že je nutno hlavní

líčení opakovat nebo provádět rozsáhlé a obtížně proveditelné doplnění

dokazování.".



187. V § 259 odstavec 3 zní:



"(3) Rozhodnout sám rozsudkem ve věci může odvolací soud, jen je-li

možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v

napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě na základě důkazů

provedených před odvolacím soudem doplněn nebo změněn. Odvolací soud se

může odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně jen tehdy,

jestliže v odvolacím řízení



a) provedl znovu některé pro skutkové zjištění podstatné důkazy

provedené již v hlavním líčení, nebo



b) provedl důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení.".



188. V § 259 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní:



"(4) V neprospěch obžalovaného může odvolací soud změnit napadený

rozsudek jen na podkladě odvolání státního zástupce, jež bylo podáno v

neprospěch obžalovaného; ve výroku o náhradě škody tak může učinit též

na podkladě odvolání poškozeného, který uplatnil nárok na náhradu

škody.".



Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 5.



189. § 260 zní:



"§ 260



Nelze-li po zrušení rozsudku pokračovat v řízení před soudem pro

neodstranitelné procesní vady a není-li důvod pro jiné rozhodnutí,

odvolací soud vrátí věc státnímu zástupci k došetření. Ustanovení § 191

a § 264 odst. 2 tu platí obdobně.".



190. V § 263 odstavce 5 a 6 znějí:



"(5) Po zahájení veřejného zasedání přednese předseda senátu nebo jím

určený člen senátu napadený rozsudek a podá zprávu o stavu věci. Potom

přednese odvolatel své odvolání a odůvodní je; není-li odvolatel

přítomen, přečte odvolání včetně odůvodnění předseda senátu nebo jím

určený člen senátu. Státní zástupce a osoby, které mohou být

rozhodnutím odvolacího soudu přímo dotčeny, pokud nejsou odvolateli,

přednesou své vyjádření a návrhy na provedení dokazování; není-li

některá z těchto osob přítomna a je-li vyjádření obsaženo ve spise,

anebo požádá-li o to, přednese obsah jejich podání předseda senátu nebo

jím určený člen senátu.



(6) Po přednesení návrhů ve veřejném zasedání provede odvolací soud

důkazy potřebné pro rozhodnutí o odvolání, nejde-li o rozsáhlé a

obtížně proveditelné doplnění dokazování, které by znamenalo nahrazovat

činnost soudu prvního stupně. Na provádění důkazů se užije ustanovení o

provádění důkazů v hlavním líčení. Není-li obviněný přítomen, ač byl

řádně předvolán, má se za to, že s přečtením protokolů o výslechu

svědků a znalců souhlasí.".



191. V § 263 se doplňuje odstavec 7, který zní:



"(7) Z hlediska změny nebo doplnění skutkových zjištění odvolací soud

může přihlížet jen k důkazům, které byly provedeny ve veřejném zasedání

před odvolacím soudem; tyto důkazy hodnotí v návaznosti na důkazy

provedené soudem prvního stupně v hlavním líčení. Odvolací soud je

vázán hodnocením těchto důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch

důkazů, které odvolací soud sám ve veřejném zasedání znovu provedl.".



192. Za § 265 se vkládá nová hlava sedmnáctá (§ 265a až 265s), která

včetně nadpisu zní:



"HLAVA SEDMNÁCTÁ



DOVOLÁNÍ



§ 265a



Přípustnost dovolání



(1) Dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé,

jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.



(2) Rozhodnutím ve věci samé se rozumí



a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest,

popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,



b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,



c) usnesení o zastavení trestního stíhání,



d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,



e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,



f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,



g) usnesení o schválení narovnání, nebo



h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek

proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).



(3) Dovolání v neprospěch obviněného nelze podat jen z toho důvodu, že

soud postupoval v souladu s § 259 odst. 4, § 264 odst. 2, § 273 nebo §

289 písm. b).



(4) Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.



§ 265b



Důvody dovolání



(1) Dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:



a) ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl

náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl

soud vyššího stupně,



b) ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže

tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení

známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta,



c) obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl,



d) byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení

nebo ve veřejném zasedání,



e) proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona

bylo nepřípustné,



f) bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení

trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o

schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí,



g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném

nesprávném hmotně právním posouzení,



h) obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští,

nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v

trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným,



i) bylo rozhodnuto o upuštění od potrestání nebo o upuštění od

potrestání s dohledem, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro

takový postup,



j) bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny

podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení,



k) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného

prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2

písm. a) až g), aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové

rozhodnutí,



l) v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.



(2) Dovolání lze podat též tehdy, byl-li uložen trest odnětí svobody na

doživotí.



§ 265c



Dovolací soud



O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud.



§ 265d



Oprávněné osoby



(1) Dovolání mohou podat



a) nejvyšší státní zástupce na návrh krajského nebo vrchního státního

zástupce anebo i bez takového návrhu pro nesprávnost kteréhokoli výroku

rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného,



b) obviněný pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho

bezprostředně dotýká.



(2) Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání

obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje

za dovolání, byť bylo takto označeno; o tom musí být obviněný poučen (§

125 odst. 3). Nejvyšší soud o takovém podání nerozhoduje, ale zašle ho

v závislosti na jeho obsahu buď příslušnému soudu jako návrh na

povolení obnovy řízení nebo ministru spravedlnosti jako podnět ke

stížnosti pro porušení zákona, popřípadě ho vrátí obviněnému s

poučením, že dovolání může podat pouze prostřednictvím obhájce. Obdobně

postupuje u podání osob, které by mohly podat v jeho prospěch odvolání.



§ 265e



Lhůta a místo podání



(1) Dovolání se podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni,

do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje.



(2) Jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci

a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno

nejpozději.



(3) Lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání

podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci

ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno

ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který

má ve věci rozhodnout.



(4) Navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.



§ 265f



Obsah dovolání



(1) V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 59 odst. 3)

podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém

rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně

konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné

ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2, o které

se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání

uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného.



(2) Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání

lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání.



§ 265g



Zpětvzetí dovolání



(1) Osoba, která dovolání podala, může je výslovným prohlášením vzít

zpět, a to až do doby, než se Nejvyšší soud odebere k závěrečné poradě.

V řízení o dovolání se však pokračuje, vzal-li nejvyšší státní zástupce

zpět dovolání podané jen ve prospěch obviněného, pokud obviněný trvá na

pokračování dovolacího řízení; v takovém případě Nejvyšší soud

rozhoduje v rozsahu, jakoby takové dovolání podané nejvyšším státním

zástupcem podal sám obviněný. Zpětvzetí dovolání podaného nejvyšším

státním zástupcem jen ve prospěch obviněného, který zemřel, je

neúčinné.



(2) Zpětvzetí dovolání vezme, není-li překážek, usnesením na vědomí

předseda senátu Nejvyššího soudu, a nebyla-li věc dosud tomuto soudu

předložena, předseda senátu soudu prvního stupně. Vzal-li nejvyšší

státní zástupce zpět dovolání podané jen ve prospěch obviněného a

obviněný trvá na pokračování řízení o dovolání, uvede to předseda

senátu Nejvyššího soudu v usnesení, jímž rozhoduje o zpětvzetí

dovolání.



§ 265h



Řízení u soudu prvního stupně



(1) Nesplňuje-li dovolání nejvyššího státního zástupce nebo dovolání

obviněného podané jeho obhájcem náležitosti obsahu dovolání podle §

265f odst. 1, vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve lhůtě

dvou týdnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude

dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. d).



(2) Předseda senátu soudu prvního stupně doručí opis dovolání

obviněného státnímu zástupci a opis dovolání státního zástupce obhájci

obviněného a obviněnému s upozorněním, že se mohou k dovolání písemně

vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání [§

265r odst. 1 písm. c)]. Jakmile lhůta k podání dovolání uplyne všem

oprávněným osobám, předloží spisy Nejvyššímu soudu.



(3) Dospěje-li předseda senátu na podkladě dovolání a obsahu spisů k

závěru, že by měl být odložen nebo přerušen výkon rozhodnutí, předloží

bez zbytečného odkladu spisy s příslušným návrhem na takový postup

Nejvyššímu soudu, který o takovém návrhu rozhodne usnesením nejpozději

do čtrnácti dnů po obdržení spisů, a nebylo-li v mezidobí již dokončeno

řízení u soudu prvního stupně, vrátí mu spisy k dokončení řízení.



Rozhodnutí dovolacího soudu



§ 265i



(1) Nejvyšší soud dovolání odmítne,



a) není-li přípustné,



b) bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b,



c) bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která ho znovu

podala, když ho předtím výslovně vzala zpět,



d) nesplňuje-li náležitosti obsahu dovolání,



e) jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné,



f) je-li zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně

ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání

řešena, není po právní stránce zásadního významu.



(2) V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen

stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k

zákonnému důvodu odmítnutí.



(3) Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1, přezkoumá

zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo

dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i

řízení napadené části rozhodnutí předcházející. K vádám výroků, které

nebyly dovoláním napadeny, Nejvyšší soud přihlíží, jen pokud by mohly

mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání.



(4) Jestliže oprávněná osoba podá důvodně dovolání proti výroku o vině,

přezkoumá Nejvyšší soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o

trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad,

bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno dovolání.



(5) Byla-li dovoláním napadena část rozhodnutí týkající se jen některé

z více osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž rozhodnutím, přezkoumá

Nejvyšší soud uvedeným způsobem jen tu část rozhodnutí a

předcházejícího řízení, která se týká této osoby.



§ 265j



Dovolací soud dovolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.



§ 265k



(1) Shledá-li Nejvyšší soud, že podané dovolání je důvodné, zruší

napadené rozhodnutí nebo jeho část, popřípadě též vadné řízení mu

předcházející.



(2) Jestliže je vadná jen část napadeného rozhodnutí a lze ji oddělit

od ostatních, zruší Nejvyšší soud rozhodnutí jen v této části; zruší-li

však, byť i jen zčásti výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o

trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad.

Současně zruší také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí nebo jeho

zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo

zrušením, pozbyla podkladu. Ustanovení § 261 se užije přiměřeně.



§ 265l



(1) Je-li po zrušení napadeného rozhodnutí nebo některého jeho výroku

nutno učinit ve věci nové rozhodnutí, přikáže Nejvyšší soud zpravidla

soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu

projednal a rozhodl.



(2) Záleží-li vada jen v tom, že v napadeném rozhodnutí některý výrok

chybí nebo je neúplný, může Nejvyšší soud, aniž rozhodnutí zruší,

přikázat soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby o chybějícím výroku rozhodl

nebo neúplný výrok doplnil.



(3) Přikazuje-li Nejvyšší soud věc podle odstavce 1 nebo 2 k novému

projednání a rozhodnutí, může zároveň nařídit, aby ji soud projednal a

rozhodl v jiném složení senátu. Z důležitých důvodů může také věc

přikázat k projednání a rozhodnutí jinému soudu nebo jinému státnímu

zástupci.



§ 265m



(1) Nejvyšší soud může při zrušení napadeného rozhodnutí také sám hned

rozhodnout ve věci rozsudkem. Nejvyšší soud nemůže však sám



a) uznat obviněného vinným skutkem, pro nějž byl obžaloby zproštěn nebo

pro nějž bylo trestní stíhání zastaveno,



b) uznat obviněného vinným těžším trestným činem, než jakým mohl být

uznán vinným napadeným rozsudkem,



c) uložit obviněnému trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti

pěti let nebo trest odnětí svobody na doživotí, nebyl-li mu již uložen

přezkoumávaným rozhodnutím, případně ve spojení s rozsudkem soudu

prvního stupně.



(2) Zruší-li Nejvyšší soud rozsudek toliko ve výroku o náhradě škody,

užije přiměřeně § 265.



§ 265n



Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný.



Řízení u dovolacího soudu



§ 265o



(1) Před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu

odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno

dovolání.



(2) Je-li pro rozhodnutí o dovolání třeba objasnit nějakou okolnost,

provede potřebné šetření předseda senátu Nejvyššího soudu, anebo na

jeho žádost některý jiný orgán činný v trestním řízení, který je

povinen mu bez zbytečného odkladu vyhovět. Pro takové šetření platí

ustanovení hlavy páté. Ve zvlášť naléhavých případech lze k zajištění

důkazního materiálu použít i prostředků uvedených v hlavě čtvrté.

Zajistit osobu obviněného vydáním příkazu k zatčení a vzetím do vazby

lze však jen tehdy, navrhne-li to nejvyšší státní zástupce v dovolání

podaném v neprospěch obviněného a považuje-li to Nejvyšší soud za

nezbytné vzhledem k závažnosti trestného činu a naléhavosti vazebních

důvodů.



§ 265p



(1) V neprospěch obviněného může Nejvyšší soud změnit napadené

rozhodnutí jen na podkladě dovolání nejvyššího státního zástupce, jež

bylo podáno v neprospěch obviněného.



(2) Dovolání v neprospěch obviněného je vyloučeno, jestliže



a) obviněný zemřel,



b) na čin se vztahuje rozhodnutí prezidenta republiky, kterým nařídil,

aby se v trestním stíhání nepokračovalo.



(3) Bylo-li podáno dovolání pouze ve prospěch obviněného, nepřekáží

jeho smrt provedení řízení na podkladě dovolání; trestní stíhání tu

nelze zastavit proto, že obviněný zemřel.



§ 265r



(1) O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud ve veřejném zasedání. V

neveřejném zasedání může učinit



a) rozhodnutí o odmítnutí dovolání (§ 265i),



b) rozhodnutí o zrušení napadeného rozhodnutí (§ 265k) a přikázání věci

k novému projednání a rozhodnutí (§ 265l odst. 1 a 2), je-li zřejmé, že

vadu nelze odstranit ve veřejném zasedání, nebo



c) jiná rozhodnutí, souhlasí-li s projednáním v neveřejném zasedání

nejvyšší státní zástupce i obviněný.



(2) Účast státního zástupce činného u Nejvyššího státního

zastupitelství ve veřejném zasedání je povinná.



(3) Při veřejném zasedání konaném o dovolání musí mít obviněný obhájce

v případech uvedených v § 36a odst. 2 písm. a) až d).



(4) V nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu

odnětí svobody, lze veřejné zasedání konat jen tehdy, jestliže obviněný

výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.



(5) Nelze-li vyrozumění o veřejném zasedání doručit osobě, která

rozhodnutím o dovolání může být přímo dotčena, stačí o konání veřejného

zasedání vyrozumět jejího obhájce, popřípadě zmocněnce. Nemá-li tato

osoba obhájce, popřípadě zmocněnce, je třeba jí ho k tomu účelu

ustanovit. Ustanovení § 39 se tu užije obdobně.



(6) Po zahájení veřejného zasedání přednese předseda senátu nebo jím

určený člen senátu napadené rozhodnutí a podá zprávu o stavu věci.

Potom přednese dovolatel své dovolání a odůvodní je. Státní zástupce a

osoby, které mohou být rozhodnutím dovolacího soudu přímo dotčeny,

pokud nejsou dovolateli, přednesou své vyjádření; není-li některá z

těchto osob přítomna a je-li vyjádření obsaženo ve spise, anebo

požádá-li o to, přednese obsah jejich podání předseda senátu nebo jím

určený člen senátu.



(7) Důkazy se ve veřejném zasedání před Nejvyšším soudem zpravidla

neprovádějí. Jen výjimečně může Nejvyšší soud řízení doplnit důkazy

nezbytnými k tomu, aby mohl o dovolání rozhodnout.



§ 265s



Řízení po přikázání věci



(1) Orgán činný v trestním řízení, jemuž věc byla přikázána k novému

projednání a rozhodnutí, je vázán právním názorem, který vyslovil ve

svém rozhodnutí Nejvyšší soud, a je povinen provést úkony a doplnění,

jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.



(2) Bylo-li napadené rozhodnutí zrušeno jen v důsledku dovolání

podaného ve prospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně

rozhodnutí v jeho neprospěch.".



Dosavadní hlavy sedmnáctá až dvacátá čtvrtá se označují jako hlavy

osmnáctá až dvacátá pátá.



193. V § 266 odstavec 1 zní:



"(1) Proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž

byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu

řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost

pro porušení zákona. Nestanoví-li zákon jinak, není proti rozhodnutí

Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona přípustná.".



194. V § 266 odst. 5 se slova "soudu, státního zástupce nebo

vyšetřovatele" nahrazují slovy "soudu nebo státního zástupce".



195. V § 266 se odstavec 7 zrušuje.



196. Za § 266 se vkládá nový § 266a, který zní:



"§ 266a



(1) Proti rozhodnutím, jejichž zrušení se lze domáhat cestou dovolání,

může ministr spravedlnosti podat stížnost pro porušení zákona ve lhůtě

dvou měsíců od doručení pravomocného rozhodnutí státnímu zástupci.

Jestliže nebylo v takové věci podáno dovolání, může ministr

spravedlnosti podat ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona

i po uplynutí této lhůty.



(2) Podanou stížnost pro porušení zákona, která nebyla odůvodněna, je

ministr spravedlnosti povinen odůvodnit do 14 dnů od jejího podání.



(3) Stížnost pro porušení zákona a dovolání podané v téže věci projedná

Nejvyšší soud ve společném řízení. To nevylučuje postup podle § 23.".



197. § 267 zní:



"§ 267



(1) Ve stížnosti pro porušení zákona musí být vedle obecných

náležitostí (§ 59 odst. 3) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí

směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho

se ministr spravedlnosti domáhá, včetně konkrétního návrhu na

rozhodnutí Nejvyššího soudu. Ministr spravedlnosti je povinen ve

stížnosti pro porušení zákona uvést, zda ji podává ve prospěch nebo v

neprospěch obviněného.



(2) Podanou a ve lhůtě uvedené v § 266a odst. 2 též odůvodněnou

stížnost pro porušení zákona již nelze v průběhu řízení před Nejvyšším

soudem měnit.



(3) Nejvyšší soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost těch výroků

rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v

rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části

rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly stížností pro

porušení zákona napadeny, Nejvyšší soud přihlíží, jen pokud by mohly

mít vliv na správnost výroků, proti nimž byla podána stížnost pro

porušení zákona.



(4) Jestliže ministr spravedlnosti podá důvodně stížnost pro porušení

zákona proti výroku o vině, přezkoumá Nejvyšší soud v návaznosti na

vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají

ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda byla i proti těmto

výrokům podána stížnost pro porušení zákona.



(5) Byla-li stížností pro porušení zákona napadena část rozhodnutí

týkající se jen některé z více osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž

rozhodnutím, přezkoumá Nejvyšší soud uvedeným způsobem jen tu část

rozhodnutí a předcházejícího řízení, která se týká této osoby.".



198. V § 268 odstavec 1 zní:



"(1) Nejvyšší soud zamítne stížnost pro porušení zákona,



a) není-li přípustná,



b) byla-li podána opožděně (§ 266a odst. 1), nebo



c) není-li důvodná.".



199. V § 272 odst. 1 a 2 se slova "do tří měsíců od jejího podání"

nahrazují slovy "do šesti měsíců od jejího podání".



200. § 274 zní:



"§ 274



O stížnosti pro porušení zákona rozhoduje Nejvyšší soud ve veřejném

zasedání za účasti státního zástupce činného u Nejvyššího státního

zastupitelství. Považuje-li to ministr spravedlnosti nebo předseda

senátu za potřebné, účastní se veřejného zasedání též pověřený zástupce

ministra spravedlnosti. Rozhodnutí podle § 268 odst. 1 může Nejvyšší

soud učinit též v neveřejném zasedání.".



201. § 277 včetně nadpisu zní:



"§ 277



Obecné ustanovení



Skončilo-li trestní stíhání vedené proti určité osobě pravomocným

rozsudkem, pravomocným trestním příkazem, pravomocným usnesením o

zastavení trestního stíhání, pravomocným usnesením o podmíněném

zastavení trestního stíhání, pravomocným usnesením o schválení

narovnání nebo pravomocným usnesením o postoupení věci jinému orgánu,

lze v trestním stíhání téže osoby pro týž skutek pokračovat, pokud

nebylo takové rozhodnutí zrušeno v jiném předepsaném řízení, jen

byla-li povolena obnova trestního řízení. Před povolením obnovy lze k

zajištění důkazního materiálu a k zajištění osoby obviněného provádět

vyšetřovací úkony jen v mezích ustanovení této hlavy.".



202. V § 278 odst. 1 se za slova "skončilo pravomocným rozsudkem" před

čárku vkládají slova "nebo trestním příkazem" a na konci odstavce 1 se

doplňuje tato věta: "Obnova řízení, které skončilo pravomocným

rozsudkem, jímž bylo rozhodnuto o podmíněném upuštění od potrestání s

dohledem, se povolí, a to i dříve, než nastaly skutečnosti uvedené v §

26 odst. 5 a 6 trestního zákona, také tehdy, vyjdou-li najevo

skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě

nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit

rozhodnutí o trestu.".



203. V § 278 odstavec 2 zní:



"(2) Obnova řízení, které skončilo pravomocným usnesením soudu o

zastavení trestního stíhání, včetně schválení narovnání, o postoupení

věci jinému orgánu nebo o podmíněném zastavení trestního stíhání, a to

i v případě, jestliže ještě nenastaly skutečnosti uvedené v § 308 odst.

3, se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve

neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a

důkazy známými už dříve vést k závěru, že důvody k takovému rozhodnutí

tu nebyly a že je na místě v řízení pokračovat.".



204. V § 278 odstavec 3 zní:



"(3) Obnova řízení, které skončilo pravomocným usnesením státního

zástupce o zastavení trestního stíhání, včetně schválení narovnání, o

postoupení věci jinému orgánu nebo o podmíněném zastavení trestního

stíhání, a to i v případě, jestliže ještě nenastaly skutečnosti uvedené

v § 308 odst. 3, se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy

státnímu zástupci dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve

spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve vést k závěru, že

důvody k takovému rozhodnutí tu nebyly a že je na místě podat proti

obviněnému obžalobu.".



205. V § 278 odst. 4 se zrušuje text "vyšetřovatel,".



206. V § 279 se za písmeno a) vkládá nové písmeno b), které zní:



"b) uplynula lhůta v délce jedné poloviny promlčecí doby trestného

činu, o kterém se vedlo trestní stíhání,".



Dosavadní písmena b) a c) se označují jako písmena c) a d).



207. V § 280 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní:



"(4) Osoba, která návrh na povolení obnovy řízení podala, může jej

výslovným prohlášením vzít zpět, a to až do doby, než se soud prvního

stupně odebere k závěrečné poradě. Návrh na povolení obnovy řízení

podaný ve prospěch obviněného jinou oprávněnou osobou nebo za

obviněného obhájcem nebo zákonným zástupcem může být vzat zpět jen s

výslovným souhlasem obviněného; to neplatí, pokud takový návrh podal

státní zástupce nebo byl-li takový návrh podán oprávněnou osobou po

smrti obviněného. Zpětvzetí návrhu na povolení obnovy řízení vezme

usnesením na vědomí předseda senátu soudu prvního stupně. Takové

rozhodnutí nebrání pozdějšímu opětovnému podání návrhu na povolení

obnovy řízení.".



Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 5.



208. V § 281 odstavce 1 a 2 znějí:



"(1) O návrhu na povolení obnovy řízení, které skončilo pravomocným

usnesením státního zástupce o zastavení trestního stíhání, včetně

schválení narovnání, o postoupení věci jinému orgánu nebo o podmíněném

zastavení trestního stíhání, rozhoduje soud, který by byl příslušný

rozhodovat o obžalobě.



(2) O návrhu na povolení obnovy řízení, které skončilo pravomocným

rozsudkem nebo trestním příkazem, a řízení, které skončilo pravomocným

usnesením soudu o zastavení trestního stíhání, včetně schválení

narovnání, o postoupení věci jinému orgánu nebo o podmíněném zastavení

trestního stíhání rozhoduje soud, který ve věci rozhodl v prvním

stupni.".



209. V § 284 odst. 2 se za slova "o zastavení trestního stíhání"

vkládají slova "včetně schválení narovnání, o postoupení věci jinému

orgánu nebo o podmíněném zastavení trestního stíhání".



210. V § 288 odstavec 1 zní:



"(1) Byla-li pravomocně povolena obnova řízení, které skončilo

pravomocným usnesením státního zástupce o zastavení trestního stíhání,

včetně schválení narovnání, o postoupení věci jinému orgánu nebo o

podmíněném zastavení trestního stíhání, pokračuje se v přípravném

řízení.".



211. V § 291 se slova "sdělení obvinění" nahrazují slovy "zahájení

trestního stíhání".



212. V § 295 se na konci textu doplňuje tato věta:



"Nesouhlasí-li soud, jemuž byla věc postoupena, s takovým postoupením

věci, rozhodne o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu,

který je nejblíže společně nadřízen jemu a soudu, jenž mu věc

postoupil.".



213. V § 297 odstavec 1 zní:



"(1) Nejde-li o řízení proti uprchlému, nelze hlavní líčení konat v

nepřítomnosti mladistvého, který v době jeho konání nedosáhl věku

osmnácti let.".



214. V § 301 odst. 2 písmeno b) zní:



"b) bylo-li zahájeno trestní stíhání až po dovršení devatenáctého roku

obviněného.".



215. V § 301 odst. 3 se zrušují slova "ve vykonávacím řízení".



216. V § 302 se zrušuje odstavec 2 a ruší se číslování odstavců.



217. § 303 zní:



"§ 303



(1) V řízení proti uprchlému se trestní stíhání zahajuje doručením

usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného obhájci. Nebyl-li mu

obhájce zvolen (§ 37 odst. 1), je třeba ho ustanovit.



(2) Vyvstal-li důvod pro konání řízení proti uprchlému až po doručení

usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému do podání obžaloby,

státní zástupce o tom učiní záznam, ve kterém uvede, od kterého dne je

proti obviněnému konáno řízení proti uprchlému; záznam se doručí

obhájci.".



218. § 305 zní:



"§ 305



O konání řízení proti uprchlému po podání obžaloby rozhoduje soud na

návrh státního zástupce nebo i bez takového návrhu. Návrh může státní

zástupce učinit už v obžalobě.".



219. Za § 306 se vkládá nový § 306a, který zní:



"§ 306a



(1) Pominou-li důvody řízení proti uprchlému, pokračuje se v trestním

řízení podle obecných ustanovení. Požaduje-li to obviněný, provedou se

v řízení před soudem znovu důkazy v předchozím soudním řízení

provedené, u nichž to jejich povaha připouští, nebo jejichž opakování

nebrání jiná závažná skutečnost; v opačném případě se obviněnému

protokoly o provedení těchto důkazů přečtou a umožní se mu, aby se k

nim vyjádřil.



(2) Skončilo-li řízení proti uprchlému pravomocným odsuzujícím

rozsudkem a poté pominuly důvody, pro které se řízení proti uprchlému

vedlo, na návrh odsouzeného podaný do osmi dnů od doručení rozsudku

soud prvního stupně takový rozsudek zruší a v rozsahu stanoveném v

odstavci 1 se hlavní líčení provede znovu. O právu navrhnout zrušení

pravomocného odsuzujícího rozsudku musí být při doručení rozsudku

odsouzený poučen. Přiměřeně soud postupuje, vyžaduje-li to mezinárodní

smlouva, jíž je Česká republika vázána.



(3) V novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch

obviněného.".



220. V § 307 odst. 1 písm. a) se slovo "trestnému" zrušuje, v odstavci

1 se slovo "pachatele" nahrazuje slovem "obviněného" a v odstavci 4 se

za slovo "omezení" vkládají slova "a povinnosti".



221. § 309 a 310 znějí:



"§ 309



(1) V řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí

svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, může se souhlasem

obviněného a poškozeného soud a v přípravném řízení státní zástupce

rozhodnout o schválení narovnání a zastavit trestní stíhání, jestliže



a) obviněný prohlásí, že spáchal skutek, pro který je stíhán, a nejsou

důvodné pochybnosti o tom, že jeho prohlášení bylo učiněno svobodně,

vážně a určitě,



b) uhradí poškozenému škodu způsobenou trestným činem nebo učiní

potřebné úkony k její úhradě, případně jinak odčiní újmu vzniklou

trestným činem, a



c) složí na účet soudu nebo v přípravném řízení na účet státního

zastupitelství peněžní částku určenou konkrétnímu adresátovi k obecně

prospěšným účelům, a tato částka není zřejmě nepřiměřená závažnosti

trestného činu,

a považuje-li takový způsob vyřízení věci za dostačující vzhledem k

povaze a závažnosti spáchaného činu, k míře, jakou byl trestným činem

dotčen veřejný zájem, k osobě obviněného a jeho osobním a majetkovým

poměrům.



(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 může obviněný, poškozený a v

řízení před soudem i státní zástupce podat stížnost, jež má odkladný

účinek.



§ 310



(1) Před rozhodnutím o schválení narovnání soud a v přípravném řízení

státní zástupce vyslechne obviněného a poškozeného, zejména k způsobu a

okolnostem uzavření dohody o narovnání, zda dohoda o narovnání mezi

nimi byla učiněna dobrovolně a zda souhlasí se schválením narovnání.

Obviněného vyslechne také k tomu, zda rozumí obsahu obvinění a zda si

je vědom důsledků schválení narovnání. Součástí výslechu obviněného

musí být i prohlášení, že spáchal skutek, pro který je stíhán.



(2) Před výslechem je třeba obviněného i poškozeného poučit o jejich

právech a o podstatě institutu narovnání.



(3) Je-li poškozenou právnická osoba, lze místo výslechu statutárního

zástupce nebo jiné osoby oprávněné jednat jejím jménem opatřit její

písemné prohlášení k okolnostem uvedeným v odstavci 1.".



222. Za § 310 se vkládá nový § 310a, který zní:



"§ 310a



Práva poškozeného podle § 309a 311 nepřísluší tomu, na koho pouze

přešel nárok na náhradu škody.".



223. § 311 zní:



"§ 311



(1) Rozhodnutí o schválení narovnání a zastavení trestního stíhání musí

obsahovat popis skutku, jehož se narovnání týká, jeho právní posouzení,

obsah narovnání zahrnující výši uhrazené škody nebo škody, k jejíž

úhradě byly provedeny potřebné úkony, případně způsob jiného odčinění

újmy vzniklé trestným činem, peněžní částku určenou k obecně prospěšným

účelům s uvedením jejího příjemce, včetně částky odevzdané státu na

peněžitou pomoc obětem trestné činnosti, a výrok o zastavení trestního

stíhání pro skutek, ve kterém je spatřován trestný čin, jehož se

narovnání týká.



(2) Při určení příjemce peněžité částky k obecně prospěšným účelům je

soud vázán obsahem dohody o narovnání mezi obviněným a poškozeným.".



224. § 314 zní:



"§ 314



Nebylo-li narovnání soudem nebo v přípravném řízení státním zástupcem

schváleno poté, co obviněný učinil prohlášení podle § 309 odst. 1, že

spáchal skutek, pro který je stíhán, nelze k tomuto prohlášení v dalším

řízení přihlížet jako k důkazu.".



225. V § 314b se vkládají nové odstavce 1 až 3, které znějí:



"(1) Věci, v nichž se konalo zkrácené přípravné řízení, samosoudce

projedná ve zjednodušeném řízení. Trestní stíhání se zahajuje tím, že

návrh státního zástupce na potrestání byl doručen soudu.



(2) Byl-li soudu s doručením návrhu předán zadržený podezřelý, soudce

jej do 24 hodin vyslechne jako obviněného, zejména k okolnostem

zadržení a důvodům vazby, dále k tomu, které skutečnosti považuje za

nesporné, a zda souhlasí s tím, aby takové skutečnosti nebyly v hlavním

líčení dokazovány. Podle povahy věci buď vydá rozhodnutí, jež může

vydat mimo hlavní líčení, nebo obviněnému doručí předvolání k hlavnímu

líčení, které se může se souhlasem obviněného konat ihned po jeho

výslechu. Současně rozhodne o vazbě, a vezme-li do vazby obviněného,

který si obhájce dosud nezvolil, ani mu nebyl ustanoven (§ 179b odst.

2), umožní mu, aby si zvolil ve stanovené lhůtě obhájce (§ 38), a pokud

tak neučiní, obhájce mu ustanoví (§ 39 odst. 1).



(3) Nebyl-li podezřelý zadržen, samosoudce podle protokolu o výslechu

podezřelého posoudí, zda je třeba obviněného předvolat k výslechu nebo

je možné ihned nařídit hlavní líčení.".



Dosavadní odstavce 1 a 2 se označují jako odstavce 4 a 5.



226. V § 314c odstavec 1 zní:



"(1) Samosoudce obžalobu a návrh na potrestání předběžně neprojednává,

přezkoumá je však z hledisek uvedených v § 181 odst. 1 a § 186. Podle

výsledků přezkoumání samosoudce



a) učiní některé z rozhodnutí uvedených v § 188 odst. 1 písm. a) až f),



b) může zastavit trestní stíhání, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 172

odst. 2, nebo



c) nejsou-li splněny podmínky uvedené v § 179a odst. 1 pro konání

zjednodušeného řízení, návrh na potrestání odmítne.".



227. V § 314c odst. 2 větě první se číslovka "191" nahrazuje číslovkou

"195" a ve větě druhé se slova "samosoudce rozhodne" nahrazují slovy

"může samosoudce rozhodnout".



228. V § 314c odst. 4 se věta druhá nahrazuje touto větou:



"Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o

schválení narovnání mohou takovou stížnost podat též obviněný a

poškozený.".



229. V § 314c se doplňuje odstavec 5, který zní:



"(5) Právní mocí rozhodnutí o odmítnutí návrhu na potrestání podle

odstavce 1 písm. c) se věc vrací do přípravného řízení a státní

zástupce nařídí konat vyšetřování.".



230. V § 314d se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:



"(2) Při hlavním líčení ve zjednodušeném řízení samosoudce vyslechne

obviněného; na přečtení protokolu o výslechu podezřelého (§ 179b odst.

3) se užije § 207 odst. 2 obdobně. Poté může rozhodnout o upuštění od

dokazování těch skutečností, které strany označily za nesporné a s

ohledem na ostatní zjištěné skutečnosti není závažného důvodu o těchto

prohlášeních pochybovat. Se souhlasem stran může přečíst i úřední

záznamy o vysvětlení osob a o provedení dalších úkonů (§ 158 odst. 3 a

5).".



Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.



231. V § 314e odstavec 1 zní:



"(1) Samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní

příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými

důkazy, a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném

řízení.".



232. V § 314e odst. 2 písm. a) se na konci doplňují slova "s podmíněným

odkladem jeho výkonu".



233. V § 314e odst. 2 se tečka na konci nahrazuje čárkou a doplňují se

písmena f) a g), která znějí:



"f) vyhoštění do pěti let,



g) zákaz pobytu do pěti let.".



234. V § 314f odst. 1 písmena e) a f) znějí:



"e) výrok o náhradě škody (§ 228 a § 229 odst. 1 a 2), jestliže byl

nárok na její náhradu řádně uplatněn (§ 43 odst. 3),



f) poučení o právu podat odpor, včetně upozornění, že v případě, kdy

obviněný odpor nepodá, vzdává se tím práva na projednání věci v hlavním

líčení.".



235. V § 314g se na konci odstavce 1 doplňuje tato věta:



"Po doručení trestního příkazu může se oprávněná osoba odporu výslovně

vzdát.".



236. Za § 314g se vkládá nový oddíl šestý, který včetně nadpisu zní:



"Oddíl šestý



Řízení po zrušení rozhodnutí nálezem Ústavního soudu



§ 314h



(1) Po doručení nálezu Ústavního soudu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí

orgánu činného v trestním řízení nebo jeho části, pokračuje tento orgán

v tom stadiu řízení, které bezprostředně předcházelo vydání zrušeného

rozhodnutí, nestanoví-li zákon nebo nález Ústavního soudu jinak. Přitom

je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Ústavní soud, a je

povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Ústavní soud

nařídil.



(2) Ustanovení odstavce 1 se použije přiměřeně, pokud Ústavní soud

nálezem zakázal některému orgánu činnému v trestním řízení, aby

pokračoval v porušování ústavně zaručeného základního práva nebo

svobody, a přikázal mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před

jejich porušením.



§ 314i



Bylo-li nálezem Ústavního soudu zrušeno rozhodnutí orgánu činného v

trestním řízení pouze ve prospěch obviněného,



a) doba od právní moci původního rozhodnutí ve věci samé do doručení

nálezu Ústavního soudu se do promlčecí doby nezapočítává,



b) nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch;

jde-li o jiné rozhodnutí, platí ustanovení § 150 přiměřeně,



c) nepřekáží jeho smrt provedení dalšího řízení a trestní stíhání nelze

zastavit proto, že obviněný zemřel.



§ 314j



Jestliže nález Ústavního soudu zrušil rozsudek, jen pokud jde o některý

z trestných činů, za něž byl pravomocně uložen úhrnný nebo souhrnný

trest, stanoví příslušný soud neprodleně po doručení nálezu ve veřejném

zasedání rozsudkem přiměřený trest za zbývající trestné činy.



§ 314k



(1) Vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu

rozsudkem, rozhodne příslušný soud neprodleně po doručení nálezu

Ústavního soudu, kterým byl zrušen výrok o tomto trestu, o vazbě. Při

tom postupuje podle § 67 a 68.



(2) Vykonává-li se jiné rozhodnutí zrušené nálezem Ústavního soudu,

rozhodne příslušný orgán činný v trestním řízení po doručení nálezu,

nestanoví-li zákon nebo nález Ústavního soudu jinak, o zastavení nebo

přerušení jeho výkonu, popřípadě učiní jiné vhodné opatření.".



237. V § 322 odst. 1 se slova "jestliže by výkon trestu ohrozil život

nebo zdraví odsouzeného" nahrazují slovy "jestliže z lékařských zpráv

předložených odsouzeným nebo vyžádaných s jeho souhlasem vyplývá, že by

výkon trestu ohrozil jeho život nebo zdraví".



238. V § 325 odst. 1 se slovo "chorobou" nahrazuje slovem "nemocí".



239. V § 327 odst. 2 se slova "chorobou nebo nevyléčitelnou chorobou"

nahrazují slovy "nemocí nebo nevyléčitelnou nemocí".



240. § 329 zní:



"§ 329



(1) V případech, kdy je to s ohledem na povahu uložených omezení a

způsob kontroly chování podmíněně odsouzeného nutné, zašle předseda

senátu ihned po právní moci rozsudku ukládajícího trest odnětí svobody,

jehož výkon byl podmíněně odložen, jeho opis probačnímu úředníkovi k

výkonu kontroly nad chováním odsouzeného a nad dodržováním uložených

omezení. Požádá jej zároveň, aby v pravidelných termínech, které

zároveň stanoví, mu podával zprávu o způsobu života odsouzeného, a v

případě, že by zjistil důvody k nařízení výkonu trestu, aby to ihned

oznámil soudu. Kontrolu nad chováním odsouzeného a nad dodržováním

uložených omezení může na základě dožádání adresovaného okresnímu

soudu, v jehož obvodu odsouzený bydlí, pracuje nebo se zdržuje,

provádět probační úředník činný mimo obvod soudu, který ve věci rozhodl

v prvním stupni.



(2) Jestliže předseda senátu nepověří výkonem kontroly probačního

úředníka, v pravidelných termínech, nejpozději jedenkrát za šest

měsíců, zjišťuje, zda podmíněně odsouzený vede řádný způsob života a

dodržuje omezení, která mu byla rozsudkem uložena.



(3) Zájmové sdružení občanů činné na pracovišti odsouzeného nebo v jeho

bydlišti může předseda senátu požádat o výchovné spolupůsobení, pokud

nabídlo záruku za převýchovu odsouzeného.".



241. V § 330 odst. 1 věta druhá zní:



"Ve veřejném zasedání rozhodne soud i o ponechání podmíněného odsouzení

v platnosti podle § 60 odst. 1 trestního zákona.".



242. V § 330a odstavec 1 zní:



"(1) Jestliže bylo rozhodnuto o podmíněném odsouzení k trestu odnětí

svobody s dohledem, soud po právní moci rozsudku opatřením pověří

probačního úředníka, v jehož obvodu má odsouzený bydliště nebo

pracoviště, aby sledoval jeho chování a dodržování uložených omezení a

povinností způsobem stanoveným zvláštním zákonem. Podle povahy věci

požádá o spolupůsobení orgány veřejné správy, zájmová sdružení občanů a

další orgány, instituce a osoby. Při výkonu dohledu nelze podmíněně

odsouzenému ukládat jiné povinnosti, než které vyplývají ze zákona nebo

z odsuzujícího rozsudku.".



243. V § 331 odstavec 2 zní:



"(2) Podmíněné propuštění může navrhnout též zájmové sdružení občanů,

nabídne-li převzetí záruky za dovršení nápravy odsouzeného. Souhlasí-li

s tím odsouzený, může zájmové sdružení občanů před podáním návrhu na

podmíněné propuštění požádat ředitele věznice, v níž se vykonává trest,

aby mu sdělil stav převýchovy odsouzeného.".



244. V § 331 se doplňuje odstavec 5, který zní:



"(5) Jestliže bylo rozhodnuto o podmíněném propuštění za současného

vyslovení dohledu nad odsouzeným nebo rozhodl-li soud o podmíněném

propuštění odsouzeného a současně mu uložil přiměřená omezení nebo

přiměřené povinnosti směřující k tomu, aby vedl řádný život, užije se

na postup při výkonu dohledu a kontrole chování odsouzeného přiměřeně

ustanovení § 330a odst. 1.".



245. V § 333 odstavec 1 zní:



"(1) Rozhodnutí podle § 331 činí okresní soud, v jehož obvodu se trest

odnětí svobody vykonává. Nebrání-li tomu důležité důvody, je třeba o

návrhu nebo žádosti rozhodnout nejpozději do 30 dnů od jejich doručení

soudu. Rozhodnutí podle § 332 činí soud, který odsouzeného z trestu

podmíněně propustil.".



246. V § 336 odst. 2 poslední věta zní:



"Odsouzeného zároveň poučí o jeho povinnosti dostavit se do 14 dnů od

oznámení tohoto rozhodnutí na obecní úřad nebo instituci, u nichž má

obecně prospěšné práce vykonávat, k projednání podmínek výkonu

trestu.".



247. V § 336 se doplňuje odstavec 3, který zní:



"(3) O nařízení výkonu trestu obecně prospěšných prací soud vyrozumí

probačního úředníka, který provádí kontrolu nad výkonem tohoto trestu;

probační úředník při výkonu kontroly postupuje v součinnosti s

příslušným obecním úřadem nebo institucí, u nichž jsou obecně prospěšné

práce vykonávány.".



248. V § 337 větě první se za slovo "úřad" vkládají slova "nebo

instituce, u nichž mají být obecně prospěšné práce vykonávány".



249. § 338 zní:



"§ 338



(1) Považuje-li soud výchovné spolupůsobení zájmového sdružení občanů

za prospěšné, postupuje přiměřeně podle § 329.



(2) Obecní úřady a obecně prospěšné instituce sdělují své požadavky na

vykonání obecně prospěšných prací okresnímu soudu, v jehož obvodu mají

být obecně prospěšné práce prováděny. Zároveň jsou povinny mu sdělit

každou podstatnou změnu týkající se takového požadavku, aby soud měl

průběžný přehled o potřebě těchto prací.



(3) Při získávání požadavků na provedení obecně prospěšných prací

vhodných pro odsouzené a při výkonu trestu obecně prospěšných prací

probační úředník (§ 27b) spolupracuje s obcemi a s obecně prospěšnými

institucemi a provádí úkony směřující k tomu, aby obviněný vedl řádný

život.".



250. V § 339 odst. 1 se slova "odsouzený je stižen chorobou, která mu

ve výkonu trestu brání" nahrazují slovy "z lékařských zpráv

předložených odsouzeným nebo vyžádaných s jeho souhlasem vyplývá, že v

důsledku přechodného zhoršení zdravotního stavu není odsouzený schopen

trest vykonat".



251. V § 340b odst. 1 se slova "okresního úřadu" nahrazují slovy

"obecního úřadu nebo instituce, u nichž mají být obecně prospěšné práce

vykonávány, probačního úředníka".



252. V § 345 se slova "orgánu, který podle zvláštních předpisů provádí

trest propadnutí majetku," nahrazují slovy "organizační složce státu,

které podle zvláštního zákona přísluší hospodaření s majetkem státu,".



253. V § 346 odst. 1 větě první se slova "příslušného orgánu, který

provádí trest propadnutí majetku," nahrazují slovy "organizační složky

státu, které podle zvláštního zákona přísluší hospodaření s majetkem

státu,".



254. V § 346 odst. 3 se slova "orgánu, který podle zvláštních předpisů

provádí trest propadnutí majetku" nahrazují slovy "organizační složce

státu, které podle zvláštního zákona přísluší hospodaření s majetkem

státu".



255. V § 348 odst. 2 větě první se zrušují slova "příslušného orgánu,

který podle zvláštních předpisů provádí rozhodnutí o zajištění, nebo na

žádost".



256. Za § 349 se vkládají nové § 349a a 349b, které znějí:



"§ 349a



(1) Soud nebo státní zástupce, který rozhodl o zajištění majetku, bez

odkladu vyrozumí o zajištění toho, kdo podle zvláštního právního

předpisu eviduje vlastníky nebo držitele věcí, na něž se zajištění

vztahuje, a okresní úřad, v jehož obvodu měl odsouzený poslední

bydliště; není-li poslední bydliště obviněného známo nebo je v cizině,

vyrozumí okresní úřad, v jehož obvodu se nachází majetek obviněného.

Zároveň je vyzve, aby mu neprodleně oznámily, pokud zjistí, že s věcmi,

na které se zajištění vztahuje, se nakládá tak, že hrozí zmaření nebo

ztížení výkonu trestu propadnutí majetku.



(2) Vztahuje-li se rozhodnutí o zajištění majetku na peněžní prostředky

na účtu nebo cenné papíry, soud nebo státní zástupce uvedený v odstavci

1 rozhodne o jejich zajištění podle § 79a až 79c.



(3) Hrozí-li nebezpečí, že s jednotlivou zajištěnou cennou věcí nebo

jejich souborem bude nakládáno tak, že bude zmařen nebo ztížen výkon

trestu propadnutí majetku, soud nebo státní zástupce uvedený v odstavci

1 vyzve toho, kdo má takovou věc nebo soubor věcí u sebe, k jejich

vydání podle § 78 nebo podle § 79 přikáže jejich odnětí.



§ 349b



Výkon trestu propadnutí věci



Opis rozsudku, jímž byl vysloven trest propadnutí věci, zašle předseda

senátu organizační složce státu, které podle zvláštního zákona přísluší

hospodaření s majetkem státu. Byla-li věc, na niž se vztahuje trest

propadnutí věci, zajištěna, učiní předseda senátu opatření, aby byla

takové organizační složce státu předána.".



257. Za § 350e se vkládá nový § 350f, který zní:



"§ 350f



(1) Byl-li odsouzený vzat do vyhošťovací vazby nebo vykonává-li trest

odnětí svobody, zajistí jeho vycestování z území České republiky

Policie České republiky, která po dohodě s předsedou senátu odsouzeného

ve věznici převezme.



(2) Náklady spojené s výkonem vyhoštění, pokud je neuhradí odsouzený, s

výjimkou nákladů výkonu vazby, hradí Policie České republiky.".



Dosavadní § 350f se označuje jako § 350g.



258. Za § 350g se vkládá nový § 350h, který včetně nadpisu zní:



"§ 350h



Upuštění od výkonu trestu vyhoštění



(1) Od výkonu trestu vyhoštění nebo jeho zbytku soud upustí, jestliže

po vyhlášení rozsudku, kterým byl tento trest uložen, nastaly

skutečnosti, pro které trest vyhoštění nelze uložit.



(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má

odkladný účinek.".



259. § 351 zní:



"§ 351



Nařízení výkonu ochranného léčení



(1) Výkon ochranného léčení nařídí předseda senátu zdravotnickému

zařízení, v němž má být ochranné léčení vykonáno. Jestliže však

ochranné léčení bylo uloženo vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody

a ve věznici jsou k výkonu takového léčení dány podmínky, může předseda

senátu nařídit, aby ochranné léčení bylo vykonáváno během výkonu trestu

odnětí svobody.



(2) Je-li osoba, u níž bylo uloženo ochranné léčení, při pobytu na

svobodě nebezpečná pro své okolí, zařídí předseda senátu bezodkladně

její dodání do zdravotnického zařízení; jinak jí může poskytnout

přiměřenou lhůtu k obstarání jejích záležitostí.



(3) Jde-li o příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné

službě, požádá předseda senátu příslušného velitele nebo náčelníka, aby

zařídil jeho dopravení do zdravotnického zařízení.



(4) Předseda senátu požádá zdravotnické zařízení, aby oznámilo soudu,

který ochranné léčení uložil, kdy bylo s výkonem ochranného léčení

započato. Zároveň požádá zdravotnické zařízení, aby okresnímu soudu, v

jehož obvodě se ochranné léčení vykonává, podalo neprodleně zprávu,

jestliže pominou důvody pro další trvání ochranného léčení.



(5) K nařízení výkonu ochranného léčení předseda senátu pro potřeby

zdravotnického zařízení připojí znalecký posudek, opis protokolu o

výslechu znalce nebo opis lékařské zprávy o zdravotním stavu

odsouzeného, pokud v průběhu trestního řízení byly opatřeny.".



260. V § 351a se slovo "léčebné" nahrazuje slovem "zdravotnické".



261. V § 353 se slova "léčebného ústavu" nahrazují slovy

"zdravotnického zařízení".



262. § 358 včetně nadpisu zní:



"§ 358



Výkon zabrání věci



Na výkon zabrání věci se přiměřeně užije § 349b.".



263. V § 361 odst. 1 větě první se zrušuje text "vyšetřovatel,".



264. V § 362 odstavec 3 zní:



"(3) Jestliže soud nerozhodne o schválení narovnání, předseda senátu

zajistí, aby peněžní částka složená k obecně prospěšným účelům byla

vrácena obviněnému.".



265. V § 362 se doplňuje odstavec 5, který zní:



"(5) V přípravném řízení činí úkony uvedené v odstavcích 1 až 3 místo

předsedy senátu státní zástupce.".



266. V § 375 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se

odstavec 2, který zní:



"(2) Pokud se v této hlavě hovoří o cizím státu nebo o soudu cizího

státu, rozumí se tím podle povahy věci též mezinárodní soud nebo

tribunál ustanovený na základě vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je

Česká republika vázána.".



267. V § 377 odst. 1 se slova "odevzdají předsedovi senátu, který"

nahrazují slovy "dodají soudu, jehož předseda senátu".



268. V § 377 se doplňuje odstavec 3, který zní:



"(3) Na řízení podle odstavce 2 se přiměřeně užije § 67 až 74.".



269. V § 379 se doplňuje odstavec 4, který zní:



"(4) Je-li dán důvod vazby, může státní zástupce nebo na jeho příkaz

policejní orgán zadržet osobu, o jejíž vydání jde. Nenařídí-li státní

zástupce na podkladě dalšího šetření propuštění takové osoby ze

zadržení, je povinen ji nejpozději do 48 hodin od zadržení odevzdat

krajskému soudu s návrhem na vzetí do vazby. Při zadržení se jinak

postupuje podle § 76 odst. 3 a 6 obdobně.".



270. § 380 včetně nadpisu zní:



"§ 380



Rozhodnutí soudu



(1) Po skončení předběžného šetření rozhodne na návrh státního zástupce

ve veřejném zasedání krajský soud, v jehož obvodu osoba, o jejíž vydání

jde, má pobyt nebo byla přistižena, zda je vydání přípustné.

Vysloví-li, že vydání přípustné není, a osoba, o jejíž vydání jde, je

ve vazbě, rozhodne zároveň o jejím propuštění.



(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má

odkladný účinek. Jde-li o rozhodnutí o propuštění osoby, o jejíž vydání

jde, z vazby, má stížnost státního zástupce odkladný účinek pouze

tehdy, byla-li stížnost podána ihned po vyhlášení rozhodnutí.



(3) Po právní moci rozhodnutí uvedeného v odstavci 1 předseda senátu

krajského soudu předloží věc Ministerstvu spravedlnosti. Má-li ministr

spravedlnosti pochybnosti o správnosti rozhodnutí soudu, může věc

předložit Nejvyššímu soudu k přezkoumání.".



271. § 381 včetně nadpisu zní:



"§ 381



Vydávací vazba



(1) Jestliže zjištěné skutečnosti odůvodňují obavu z útěku osoby, o

jejíž vydání jde, může předseda senátu krajského soudu na návrh

státního zástupce provádějícího předběžné šetření rozhodnout o jejím

vzetí do vazby.



(2) Bylo-li rozhodnuto, že vydání do ciziny je přípustné, vezme krajský

soud osobu, o jejíž vydání jde, do vazby, pokud tak již neučinil

předseda senátu podle odstavce 1. Vazebními důvody podle § 67 není

přitom vázán.



(3) Před rozhodnutím o vazbě musí předseda senátu krajského soudu

osobu, o jejíž vydání jde, vyslechnout. Tato osoba má právo požadovat,

aby při výslechu byl přítomen její obhájce, pokud je dosažitelný ve

lhůtě, v níž je třeba rozhodnout. Lhůty uvedené v hlavě čtvrté, v nichž

je třeba rozhodnout o vazbě zadržené nebo zatčené osoby, a této osobě

rozhodnutí o vazbě oznámit, se obdobně vztahují i na řízení o vydávací

vazbě.



(4) Předseda senátu krajského soudu rozhodne na návrh osoby, o jejíž

vydání jde, nebo i bez návrhu, o jejím propuštění z vazby, pominou-li

důvody, pro které tato osoba byla podle odstavce 1 vzata do vazby,

pokud dosud nebylo rozhodnuto o přípustnosti vydání do ciziny podle

odstavce 2. O propuštění takové osoby z vazby rozhodne předseda senátu

krajského soudu též tehdy, jestliže předběžné šetření podle § 379 odst.

1 bylo zahájeno bez žádosti cizího státu o vydání a tato žádost nebyla

České republice doručena do 40 dnů ode dne vzetí do vazby. Propuštění z

vazby v takovém případě nevylučuje nové vzetí do vazby, pokud žádost o

vydání dojde dodatečně.



(5) Proti usnesení, jímž bylo podle odstavce 1 rozhodnuto o vzetí do

vazby, a proti usnesení, jímž podle odstavce 4 byla osoba, o jejíž

vydání jde, propuštěna z vazby, nebo jímž byla její žádost o propuštění

z vazby zamítnuta, lze podat stížnost, jež má s výjimkou rozhodnutí o

vzetí do vazby odkladný účinek.



(6) Ministr spravedlnosti může nařídit propuštění osoby, o jejíž vydání

jde, z vazby poté, co mu byla věc předložena podle § 380 odst. 3.

Propuštění zajistí předseda senátu krajského soudu, který ve věci

rozhodoval.".



272. V § 382a se v odstavci 1 za slova ", je uveden" vkládají slova "v

zatýkacím rozkazu a později", slova "může předložit" se nahrazují

slovem "předloží" a za odstavec 4 se doplňuje odstavec 5, který zní:



"(5) Hrozí-li nebezpečí útěku osoby, o jejíž vydání jde, může státní

zástupce a poté, co je věc předložena Ministerstvu spravedlnosti,

ministr spravedlnosti v průběhu zkráceného vydávacího řízení navrhnout

vzetí této osoby do vazby. Na řízení o takovém návrhu se přiměřeně

užije § 381 odst. 3.".



273. V § 383a se na konci doplňuje tato věta:



"Pokud vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána,

umožňuje přímý styk justičních orgánů ohledně převzetí trestního

stíhání, rozhoduje o převzetí trestního stíhání státní zastupitelství,

které by ve věci bylo příslušné k výkonu dozoru nad zachováváním

zákonnosti v přípravném řízení.".



274. V § 383b se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se

odstavec 2, který zní:



"(2) Nachází-li se obviněný ve státě, kterému se předává trestní

stíhání, rozhodne o předání soud a v přípravném řízení státní

zástupce.".



275. V § 384 se doplňuje odstavec 4, který zní:



"(4) Jestliže na základě dožádání byla České republice předána k

provedení úkonu trestního řízení osoba, která má být na základě

vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, nebo

výhrady cizího státu držena ve vazbě, rozhodne o jejím vzetí do vazby

na návrh státního zástupce předseda senátu krajského soudu, v jehož

obvodu má být proveden úkon, který je předmětem dožádání. Na řízení se

přiměřeně užije § 379 odst. 4 a § 381 odst. 3 a 5.".



276. V § 384a se slova "nejvyššího státního zástupce" nahrazují slovy

"státního zástupce nejvyššího státního zastupitelství", dosavadní text

se označuje jako odstavec 1 a doplňují se odstavce 2 a 3, které znějí:



"(2) Jestliže podle vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká

republika vázána, spočívá výkon rozsudku cizozemského soudu v převzetí

dohledu a kontroly nad odsouzeným, který je na svobodě, aniž by Česká

republika současně přebírala závazek zajistit výkon uloženého trestu

nebo jeho zbytku, rozhodne o uznání rozhodnutí cizozemského soudu v

tomto rozsahu namísto Nejvyššího soudu okresní soud, v jehož obvodu se

odsouzený zdržuje a který bude zajišťovat výkon dohledu a kontroly.



(3) Proti usnesení podle odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má

odkladný účinek.".



277. § 384c zní:



"§ 384c



(1) Před rozhodnutím podle § 384a může Nejvyšší soud na základě žádosti

cizího státu postoupené Ministerstvem spravedlnosti nebo i bez takové

žádosti rozhodnout o vzetí osoby, odsouzené rozsudkem cizozemského

soudu, o jehož uznání se jedná, do vazby, pokud se taková osoba nachází

na území České republiky. Vazebními důvody podle § 67 není Nejvyšší

soud vázán.



(2) Odsouzeného, jehož cizí stát na základě rozhodnutí o uznání

rozsudku cizozemského soudu předal k výkonu trestu odnětí svobody,

převezmou orgány Vězeňské služby. Do 24 hodin od předání rozhodne

soudce soudu uvedeného v § 384d odst. 1 o jeho vzetí do vazby, přičemž

vazebními důvody podle § 67 není vázán.".



278. V § 384d se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se

odstavec 2, který zní:



"(2) V České republice lze vykonávat trest ve vyšší výměře, než jakou

připouští její zákon, pokud tak stanoví mezinárodní smlouva, kterou je

Česká republika vázána.".



279. Za § 384d se vkládá nový § 384e, který zní:



"§ 384e



(1) Odsouzený, kterého předal cizí stát k výkonu rozsudku cizozemského

soudu, je povinen nahradit státu paušální částkou náklady, které stát v

souvislosti s jeho předáním vynaložil.



(2) Paušální částku uvedenou v odstavci 1 stanoví vyhláškou

Ministerstvo spravedlnosti.



(3) O povinnosti k náhradě nákladů podle odstavce 1 rozhodne předseda

senátu soudu uvedeného v § 384d po právní moci rozsudku, jímž bylo

rozhodnuto o výkonu rozsudku cizozemského soudu.



(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 3 je přípustná stížnost, jež má

odkladný účinek.".



Dosavadní § 384e se označuje jako § 384f.



280. Za § 384f se vkládá nový oddíl šestý, který včetně nadpisu zní:



"Oddíl šestý



Předání výkonu rozsudku do ciziny



§ 384g



(1) Jestliže odsouzený, který má podle pravomocného rozsudku soudu

České republiky vykonat trest nebo jeho zbytek, se nachází na území

cizího státu, a nebyl vydán, může Česká republika tento stát požádat,

aby rozsudek jejího soudu byl na jeho území vykonán za podmínek, které

stanoví mezinárodní smlouva, která zavazuje Českou republiku i stát, na

jehož území se odsouzený nachází, nebo v případě neexistence takové

mezinárodní smlouvy za podmínek stanovených vnitrostátním

zákonodárstvím státu, na jehož území se odsouzený nachází.



(2) Na žádost soudu ověří Ministerstvo spravedlnosti podmínky, za nichž

cizí stát může převzít výkon rozsudku soudu České republiky.".



281. V § 388 odst. 1 se zrušují slova "odst. 1".



Čl.II



Závěrečná a přechodná ustanovení k části první



1. Příslušnost k řízení ve věcech, v nichž byla podána obžaloba před

účinností tohoto zákona, se posoudí podle dosud platných předpisů; to

neplatí pro další řízení v takové věci, jestliže ji soud za účinnosti

tohoto zákona pravomocně vrátil státnímu zástupci k došetření.



2. Trestní stíhání zahájené před účinností tohoto zákona má stejné

účinky, jako trestní stíhání zahájené podle tohoto zákona.



3. Protokolujícím úředníkem je zaměstnanec soudu s nejméně jednoletou

praxí při protokolaci, který složil odbornou zkoušku stanovenou pro

protokolujícího úředníka určenou Ministerstvem spravedlnosti.



4. Ve věcech, kde vazba započala přede dnem účinnosti tohoto zákona,

začnou běžet lhůty, v nichž je třeba rozhodnout o dalším trvání vazby,

až ode dne účinnosti tohoto zákona; tím není dotčeno ustanovení o

přípustném trvání vazby.



5. Z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce, jestliže byl

v projednávané věci činný jako vyšetřovatel.



6. Stížnost pro porušení zákona může ministr spravedlnosti podat za

podmínek stanovených trestním řádem i proti pravomocnému rozhodnutí

vyšetřovatele učiněnému přede dnem účinnosti tohoto zákona.



7. Ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou výši odměny za odborné

vyjádření podané na žádost orgánů činných v trestním řízení.



8. Pravomoc k vyšetřování trestných činů příslušníků Policie České

republiky a příslušníků Bezpečnostní informační služby (§ 161 odst. 3 a

4, § 179a odst. 3) ve věcech, kde trestní stíhání bylo zahájeno přede

dnem účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadní právní úpravou.



Čl.III



Zrušovací ustanovení



Zrušuje se nařízení vlády č. 464/1991 Sb., o stanovení nejnižší měsíční

mzdy pro účely trestního zákona.



ČÁST DRUHÁ



zrušena



Čl.IV



zrušen



ČÁST TŘETÍ



zrušena



Čl.V



zrušen



Čl.VI



zrušen



ČÁST ČTVRTÁ



Změna celního zákona



Čl.VII



Zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění zákona č. 35/1993 Sb.,

zákona č. 113/1997 Sb., zákona č. 63/2000 Sb. a zákona č. 256/2000 Sb.,

se mění takto:



1. V § 11 odst. 3 písm. a) se slova "§ 37a až 37f" nahrazují slovy "§

37a až 37c".



2. V hlavě třetí díl třetí včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 6b),

6c), 6d) a 6e) zní:



"DÍL TŘETÍ



OPRÁVNĚNÍ K POUŽITÍ OPERATIVNÍCH PROSTŘEDKŮ



§ 37a



(1) Pro plnění úkolů vyplývajících z mezinárodních smluv^6b) je služba

pátrání oprávněna používat operativní prostředky při provádění dohledu

nad osobami, o kterých existují závažné důvody domnívat se, že porušují

nebo porušily celní předpisy druhé smluvní strany.



(2) Operativní prostředky mohou být použity jen tehdy, jestliže by

porušení celních předpisů v případě, že by k němu došlo v tuzemsku,

bylo posuzováno podle trestního zákona^6c) jako úmyslný trestný čin.



§ 37b



(1) Operativními prostředky se pro účely tohoto zákona rozumí sledování

osob a zboží, využívání osob jednajících ve prospěch celní správy,

používání krycích dokladů a používání nástrahové a zabezpečovací

techniky.



(2) Krycími doklady se pro účely tohoto zákona rozumějí listiny a

předměty sloužící k utajení skutečné totožnosti osoby. Krycím dokladem

nesmí být průkaz poslance nebo senátora Parlamentu, člena vlády, člena

Nejvyššího kontrolního úřadu anebo guvernéra České národní banky a

služební průkaz státního zástupce nebo soudce, diplomatický pas anebo

doklad žijící nebo zemřelé osoby.



(3) Krycí doklad vydává Ministerstvo vnitra na základě rozhodnutí

ministra.



§ 37c



(1) Prováděním dohledu podle § 37a nejsou dotčena práva a povinnosti

celních orgánů vyplývající z předpisů o trestním řízení.^6d)



(2) Používáním operativních prostředků nesmí být sledován jiný účel,

než který je uveden v příslušné mezinárodní smlouvě;^6b) práva a

svobody osob lze omezit jen v míře nezbytně nutné.



(3) Celní orgány jsou povinny zabezpečit ochranu operativních

prostředků, jakož i informací získaných při provádění dohledu podle §

37a před vyzrazením a zneužitím.



§ 37d



(1) Kontrolu použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a

použití sledování osob a věcí podle zvláštního zákona^6e) a kontrolu

použití sledování osob a zboží vykonává Poslanecká sněmovna, která k

tomuto účelu zřizuje kontrolní orgán. Kontrolní orgán se skládá z pěti

poslanců výboru určeného Poslaneckou sněmovnou.



(2) Ministr předkládá kontrolnímu orgánu nejméně dvakrát ročně a dále

na jeho žádost veškeré požadované informace o použití prostředků podle

odstavce 1.



(3) Členové kontrolního orgánu jsou povinni zachovávat tajnost

utajovaných skutečností, o kterých se dozvěděli v souvislosti s výkonem

této funkce. Tímto ustanovením nejsou dotčeny předpisy o ochraně

utajovaných skutečností.



6b) Například Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Státu Izrael

o vzájemné pomoci v celních otázkách, uveřejněná pod č. 228/1998 Sb.,

Evropská dohoda zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné

straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně

druhé, uveřejněná pod č. 7/1995 Sb.



6c) Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.



6d) § 158 až 158f zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním

(trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.



6e) § 88 a § 158d odst. 3 trestního řádu.".



ČÁST PÁTÁ



zrušena



Čl.VIII



zrušen



ČÁST ŠESTÁ



Změna zákona o Veřejném ochránci práv



Čl.IX



Zákon č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, se mění takto:



1. V § 1 odst. 2 se slovo "dále" nahrazuje slovy "a není-li dále

stanoveno jinak" a slovo "zařízení" se nahrazuje slovy "dále na

zařízení".



2. V § 1 odst. 3 se slova "na vyšetřovatele Policie České republiky"

nahrazují slovy "na orgány činné v trestním řízení".



ČÁST SEDMÁ



Změna zákona o přestupcích



Čl.X



Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění zákona č. 337/1992 Sb.,

zákona č. 344/1992 Sb., zákona č. 359/1992 Sb., zákona č. 67/1993 Sb.,

zákona č. 290/1993 Sb., zákona č. 134/1994 Sb., zákona č. 82/1995 Sb.,

zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 279/1995 Sb., zákona č. 289/1995 Sb.,

zákona č. 112/1998 Sb., zákona č. 168/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb.,

zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb.,

zákona č. 151/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 361/2000 Sb.,

zákona č. 370/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 52/2001 Sb., zákona

č. 164/2001 Sb. a zákona č. 254/2001 Sb., se mění takto:



1. Za § 47 se vkládá nový § 47a, který včetně nadpisu zní:



"§ 47a



Přestupky křivého vysvětlení



(1) Přestupku se dopustí ten, kdo jako osoba podávající vysvětlení o

trestném činu spáchaném jiným před orgánem činným v trestním řízení

úmyslně



a) uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro

rozhodnutí, nebo



b) takovou okolnost zamlčí.



(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do výše 50 000

Kč.".



2. V § 50 odst. 1 písm. a) se slova ", pokud škoda nedosahuje částku

nejnižší měsíční mzdy stanovené právním předpisem,3c)" včetně poznámky

pod čarou č. 3c) zrušují.



3. V § 50 odst. 2 se částka "3 000 Kč" nahrazuje částkou "15 000 Kč".



ČÁST OSMÁ



zrušena



ČI.XI



zrušen



ČÁST DEVÁTÁ



Změna zákona č. 175/1990 Sb.



Čl.XII



V čl. IV zákona č. 175/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní

zákon, se bod 2 zrušuje.



ČÁST DESÁTÁ



ZMOCNĚNÍ K VYHLÁŠENÍ ÚPLNÉHO ZNĚNÍ ZÁKONŮ



Čl.XIII



Předseda vlády se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění

zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, jak vyplývá z pozdějších zákonů

a nálezů Ústavního soudu, a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení

soudním (trestní řád), jak vyplývá z pozdějších zákonů a nálezů

Ústavního soudu.



ČÁST JEDENÁCTÁ



ÚČINNOST



Čl.XIV



Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2002.



Klaus v. r.



Havel v. r.



Zeman v. r.