158/1969 Sb.



ZÁKON



ze dne 18. prosince 1969,



kterým se doplňují a mění občanský soudní řád, notářský řád a zákon o

mezinárodním právu soukromém a procesním



Změna: 91/2012 Sb.



Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo

na tomto zákoně:



Čl.I



Ustanovení občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb.) se mění a

doplňují takto:



1. Z ustanovení § 8 se vypouštějí slova "zejména řízení o pracovním

sporu u rozhodčího orgánu Revolučního odborového hnutí".



2. § 9 zní:



"§ 9



K řízení v prvním stupni jsou příslušné okresní soudy."



3. § 10 zní:



"§ 10



Krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů

a proti rozhodnutím státních notářství."



4. V ustanovení § 11 odst. 3 se slova "Nejvyšší soud" nahrazují slovy

"Nejvyšší soud Československé socialistické republiky".



5. Ustanovení § 12 odst. 3 se doplňuje touto větou: "Je-li jeden z

těchto soudů na území České socialistické republiky a druhý na území

Slovenské socialistické republiky, rozhoduje o přikázání Nejvyšší soud

Československé socialistické republiky."



6. § 13 se zrušuje.



7. § 16 odst. 1 zní:



"(1) O tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O

vyloučení soudců nejvyšších soudů republik a Nejvyššího soudu

Československé socialistické republiky rozhodne jiný senát téhož

soudu."



8. Ustanovení § 17 odst. 1 se zrušuje a vypouští se označení odstavce

2.



9. § 36 zní:



"§ 36



(1) V řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce. Všichni

soudci jsou si při rozhodování rovni.



(2) Ve věcech pracovních, a nestanoví-li zákon jinak, ve věcech

upravených zákonem o rodině jedná a rozhoduje vždy senát. V ostatních

věcech jedná a rozhoduje předseda senátu jako jediný soudce

(samosoudce). Předseda senátu jedná a rozhoduje jako samosoudce též v

dalších případech, kde tak stanoví zákon. Ve všech případech, kdy jedná

a rozhoduje předseda senátu, přísluší mu práva, která jsou vyhrazena

senátu.



(3) V případech, kdy podle zákona může jednat a rozhodovat předseda

senátu jako samosoudce, může jednat a rozhodovat jako samosoudce i jiný

soudce z povolání.



(4) Jinak může předseda senátu nebo jiný soudce z povolání sám provádět

jen takové úkony, jimiž se nerozhoduje."



10. § 67 odst. 2 se zrušuje a označení odstavce 1 se vypouští.



11. Ustanovení § 82 odst. 2 zní:



"(2) Předcházelo-li řízení u soudu řízení u komise pro pracovní spory,

je řízení u soudu zahájeno také dnem, kdy postoupená věc došla soudu."



12. V ustanovení § 88 písm. g) se nahrazují slova "rozhodčí orgán"

slovy "komise pro pracovní spory".



13. V ustanovení § 105 odst. 2 se slova "Nejvyššímu soudu" nahrazují

slovy "Nejvyššímu soudu Československé socialistické republiky".



14. Ustanovení § 108 odst. 2 se zrušuje a vypouští se označení odstavce

1.



15. V ustanovení § 135 odst. 1 se slovo "provinění" nahrazuje slovem

"přečin".



16. V § 230 odst. 2 připojuje se věta tohoto znění:



"Návrh může být podán i po uplynutí této lhůty, jestliže trestní

rozsudek, na jehož podkladě bylo v občanském soudním řízení přiznáno

právo, byl později podle trestně právních předpisů zrušen."



17. § 237 zní:



"§ 237



(1) Ke stížnosti je oprávněn generální prokurátor Československé

socialistické republiky, a jde-li o rozhodnutí nejvyššího soudu

republiky, některého krajského nebo okresního soudu (státního

notářství), také generální prokurátor a ministr spravedlnosti příslušné

republiky. Stížnost projedná nejvyšší soud republiky, jde-li o

rozhodnutí některého krajského nebo okresního soudu (státního

notářství), a Nejvyšší soud Československé socialistické republiky,

jde-li o rozhodnutí nejvyššího soudu republiky.



(2) Stížnost projedná příslušný soud v senátě."



18. Ustanovení § 245 odst. 1 zní:



"(1) Přezkoumávat rozhodnutí jiných orgánů jsou příslušné



a) okresní soudy, není-li zákonem stanoveno jinak,



b) krajské soudy, jde-li o rozhodnutí ve věcech důchodového zabezpečení

a nemocenského pojištění, nebo jestliže je tak stanoveno zákonem,



c) nejvyšší soudy České socialistické republiky a Slovenské

socialistické republiky, jde-li o přezkoumání rozhodnutí ústředních

orgánů České socialistické republiky nebo Slovenské socialistické

republiky,



d) Nejvyšší soud Československé socialistické republiky, jde-li o

přezkoumání rozhodnutí federálních orgánů Československé socialistické

republiky."



19. Ustanovení § 250 zní:



"§ 250



(1) Proti rozhodnutí soudu není přípustná obnova řízení a s výjimkou

případů podle odstavce 2 ani odvolání.



(2) Ve věcech důchodového zabezpečení je možno podat proti rozhodnutí

krajského soudu odvolání, o němž rozhoduje nejvyšší soud republiky.



(3) Proti pravomocným rozhodnutím je možno podat stížnost pro porušení

zákona."



20. V § 274 se vypouští ustanovení písm. a) a v ustanovení písm. c) se

nahrazují slova "rozhodčích orgánů v pracovních sporech" slovy "komisí

pro pracovní spory".



21. Ustanovení § 275 odst. 2 zní:



"(2) Návrh na výkon rozhodnutí je třeba podat vždy u soudu."



Čl.II



Ustanovení notářského řádu (zákona č. 95/1963 Sb.) se mění takto:



1. Ustanovení § 10 odst. 1 první věta za středníkem zní:



"jde-li o státní notářství v obvodech různých krajských soudů, rozhodne

nejvyšší soud republiky, a jde-li o státní notářství v obvodech České

socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky, rozhodne

Nejvyšší soud Československé socialistické republiky".



2. V § 10 odst. 3 se nahrazují slova "Nejvyšší soud" slovy "Nejvyšší

soud Československé socialistické republiky".



3. V § 22 odst. 3 se nahrazují slova "Nejvyšší soud" slovy "nejvyšší

soud republiky".



Čl.III



zrušen



Čl.IV



1. Majetkové věci, o nichž bylo řízení zahájeno u místních lidových

soudů, které nebyly rozhodnuty v den, kdy tento zákon nabude účinnosti,

postoupí se bez návrhu soudu, v jehož obvodu byl místní lidový soud; ve

věcech, v nichž bylo místním lidovým soudem již rozhodnuto, platí o

odvolání dosavadní předpisy, okresní soud je však povinen rozhodnout ve

věci samé.



2. Přípustnost obnovy řízení a stížnosti pro porušení zákona u

pravomocných rozhodčích výroků se posuzuje jako u rozhodnutí soudů.



3. Působnost, která podle tohoto zákona přísluší nejvyšším soudům

republik a Nejvyššímu soudu Československé socialistické republiky,

vykonává do dne ustavení těchto soudů dosavadní Nejvyšší soud.

Rozhoduje přitom v senátu v takovém složení, které je předepsáno pro

soud, jehož funkci plní.



4. Pokud se v civilněprocesních předpisech mluví o Nejvyšším soudu,

rozumí se tím podle povahy věci Nejvyšší soud Československé

socialistické republiky, Nejvyšší soud České socialistické republiky

nebo Nejvyšší soud Slovenské socialistické republiky; pokud se mluví o

generálním prokurátorovi, rozumí se tím podle povahy věci generální

prokurátor Československé socialistické republiky, generální prokurátor

České socialistické republiky nebo generální prokurátor Slovenské

socialistické republiky.



5. Pokud bude působnost nejvyšších soudů republik a Nejvyššího soudu

Československé socialistické republiky vykonávat dosavadní Nejvyšší

soud, může jeho předseda podávat ve věcech skončených pravomocně před

počátkem účinnosti tohoto zákona stížnost pro porušení zákona.



6. Ustanovení § 365 se použije obdobně i na rozhodnutí místních

lidových soudů a smíry jimi schválené a na rozhodnutí rozhodčích orgánů

v pracovních věcech a smíry jimi schválené, vydané před počátkem

účinnosti tohoto zákona.



Čl.V



Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1970.



Svoboda v. r.



Dr. Hanes v. r.



ing. Černík v. r.