10/1994 Sb.
VYHLÁŠKA
Českého báňského úřadu
ze dne 6. prosince 1993,
kterou se stanoví technické podmínky provedení protivýbuchových uzávěr
prachových a vodních
Změna: 361/2009 Sb.
Český báňský úřad stanoví podle § 6 odst. 6 písm. a) zákona České
národní rady č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o
státní báňské správě, ve znění zákona České národní rady č. 425/1991
Sb., zákona České národní rady č. 542/1991 Sb. a zákona č. 169/1993
Sb.:
Část první
Všeobecná ustanovení
§ 1
Rozsah platnosti
(1) Tato vyhláška stanoví způsob zřizování pasivních protivýbuchových
uzávěr na uhelných a lignitových dolech s nebezpečím výbuchu uhelného
nebo lignitového prachu.
(2) Tato vyhláška byla oznámena v souladu se směrnicí Evropského
parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při
poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů
pro služby informační společnosti, ve znění směrnice 98/48 ES.
§ 2
Výklad pojmů
Pro účely této vyhlášky se považuje za
a) pasivní protivýbuchovou uzávěru zařízení v důlních dílech určené k
zabránění přenosu výbuchu uhelného prachu a metanu rozmetáním hasební
látky do profilu důlního díla tlakovou vlnou výbuchu,
b) prachovou uzávěru řada přehrad rozmístěných ve stanovených
vzdálenostech v profilu důlního díla, na nichž je uložen inertní prach,
c) vodní uzávěru řada přehrad rozmístěných ve stanovených vzdálenostech
v profilu důlního díla, na nichž jsou uložena nebo zavěšena korýtka
nebo vaky naplněné vodou,
d) přehradu pasivní protivýbuchové uzávěry nosná konstrukce v příčném
profilu důlního díla sahající od jednoho boku důlního díla k druhému
boku, na které je hasební látka určená k zabránění přenosu výbuchu.
Hasební látkou je buď volně uložený inertní prach, nebo voda v
korýtkách nebo vacích. Není-li dále stanoveno jinak, jsou součástí
přehrady u vodních uzávěr i korýtka nebo vaky naplněné vodou umístěné v
jiných částech stejného příčného profilu důlního díla za účelem lepšího
vykrytí celého profilu důlního díla.
§ 3
Určení druhu a provedení pasivní protivýbuchové uzávěry
(1) Podle použité hasební látky se rozlišují pasivní protivýbuchové
uzávěry prachové (dále jen „prachové uzávěry“) nebo pasivní
protivýbuchové uzávěry vodní (dále jen „vodní uzávěry“). Vodní uzávěry
se dělí na korýtkové a vakové a podle způsobu rozmístění přehrad v
důlním díle na soustředěné a dělené.
(2) V technologickém postupu^1) pro vedení důlních děl musí být
konkrétně zpracován způsob ochrany proti přenosu výbuchu uhelného
prachu pomocí pasivních protivýbuchových uzávěr. Profil důlního díla
musí být určen tak, aby vzhledem k předpokládanému rozmístění výstroje
dopravního a strojního zařízení, luten a prostoru pro chůzi byla
ustanovení této vyhlášky dodržena. Obdobně musí být zpracován způsob
ochrany proti přenosu výbuchu uhelného prachu pomocí protivýbuchových
uzávěr pro důlní díla již vyražená, pokud vznikne povinnost tyto
uzávěry v důlním díle rozmístit.
Část druhá
Prachové uzávěry
§ 4
Místo pro postavení prachové uzávěry
(1) Prachové uzávěry se nesmí zřizovat v místech, kde stéká voda se
stropu, v blízkosti křižovatek, ostrých zatáček a v úsecích důlních děl
s většími změnami průřezu proti průměrnému průřezu důlního díla, v němž
se má uzávěra zřídit.
(2) Pro stanovení průměrného průřezu důlního díla je rozhodující úsek
důlního díla, v němž je prachová uzávěra umístěna, a úseky navazující
na tento úsek v obou směrech. Délka navazujících úseků se rovná délce
prachové uzávěry. Průměrný průřez se vypočítá jako průměr ze světlého
průřezu měřeného uprostřed této uzávěry a na obou koncích navazujících
úseků.
(3) Jestliže je nutné zvětšení průřezu důlního díla, aby se získala
dostatečná výška pro umístění prachové uzávěry, musí se tak provést z
každé její strany na vzdálenost, která se rovná alespoň délce této
uzávěry.
(4) V prostoru před a za prachovou uzávěrou na vzdálenost rovnající se
její délce nesmějí být překážky, které podstatně zmenšují světlý průřez
důlního díla.
§ 5
Stanovení hmotnosti inertního prachu v prachové uzávěře
(1) Hmotnost inertního prachu uloženého na přehradách prachové uzávěry
musí být určena tak, aby na 1 m2 průměrného průřezu důlního díla
připadlo nejméně 400 kg inertního prachu.
(2) Hmotnost inertního prachu navršeného na přehradě lze přibližně
vypočítat podle vzorce
G = 67 . b2 (3 a - b),
kde G je hmotnost inertního prachu na přehradě v kg,
a délka přehrady v metrech,
b šířka přehrady v metrech.
§ 6
Konstrukce přehrad prachové uzávěry
(1) Konstrukce přehrady prachové uzávěry musí zajišťovat její snadné
převržení v případě výbuchu. Proto se její části nesmí dohromady sbíjet
a výstroj důlního díla nesmí být na překážku jejímu rozmetání. Současně
však musí být dostatečně stabilní proti nárazům při dopravě, trhací
práci a podobně.
(2) Přehrada prachové uzávěry má tyto části:
a) nosné podstavce - zpravidla dřevěné hranoly pevně uchycené na výztuž
důlního díla tak, aby byly vždy umístěny pod úrovní uzávěry. Každá
přehrada musí mít samostatné podstavce podle přílohy č. 1, která je
součástí této vyhlášky, obrázek č. 4,
b) příčné nosníky - zpravidla hranoly nebo fošny položené na nosné
podstavce v patřičné vzdálenosti od sebe kolmo k ose důlního díla. Jako
nosníků se nesmí používat kolejnic, vyrovnaných oblouků ocelové výztuže
a podobně,
c) destičky - volně položené dřevěné desky na příčné nosníky tvořící
stůl přehrady pro navršení inertního prachu. Destičky o šířce maximálně
20 cm se kladou volně vedle sebe napříč k nosníkům, nesmí však do sebe
zapadat, aby prach nebyl shozen jako celek, ale rozmetán. Destičky musí
přečnívat nosník na každé straně u lehkých přehrad o minimálně 10 cm, u
těžkých přehrad o minimálně 13 cm podle přílohy č. 1, obrázek č. 1 a 2.
(3) Přehrady se staví v poloze vodorovné a kolmo na osu důlního díla.
(4) Délka každé přehrady musí být taková, aby sahala od jednoho boku
důlního díla k druhému. Nosníky a destičky se nesmí v žádném místě
dotýkat výztuže a výstroje.
§ 7
Druhy přehrad prachové uzávěry
(1) Podle šířky přehrady a v důsledku toho hmotnosti navršeného
inertního prachu se rozlišují:
a) přehrady lehké o šířce 35 cm. Hmotnost prachu na přehradě je cca 23
kg na 1 bm její délky podle přílohy č. 1, obrázek č. 1,
b) přehrady těžké o šířce 50 cm. Hmotnost prachu na přehradě je cca 45
kg na 1 bm její délky podle přílohy č. 1, obrázek č. 2,
c) přehrady těžké dvojité, kde prach je rozložen z poloviny na jedné a
z poloviny na druhé přehradě tak, aby se navršení prachu překrývalo v
ose důlního díla po délce 30 až 35 cm podle přílohy č. 3, která je
součástí této vyhlášky. Těchto přehrad se používá v důlních dílech, kde
délka přehrad je větší než 3 m, takže zátěž přehrady inertním prachem
je tak veliká, že není zaručeno správné rozmetání přehrady tlakovou
vlnou výbuchu.
(2) V širokých průřezech důlních děl, kde by hmotnost inertního prachu
mohla způsobit případné prohnutí příčných nosníků, smějí se uchytit
nosníky uprostřed drátem nebo řetízkem ke stropní části důlní výztuže.
§ 8
Celkové složení a délka prachové uzávěry
(1) Prachová uzávěra se staví jako uzávěra soustředěná. Její celková
délka nesmí být menší než 40 m.
(2) Prachová uzávěra sestává z jednotlivých přehrad, na nichž je uložen
inertní prach. Počet přehrad se určuje podle požadované hmotnosti
inertního prachu v celé prachové uzávěře.
(3) Vzdálenost mezi jednotlivými přehradami je 1,5 m až 2 m. Jen
výjimečně, kde poměry nedovolují dodržení této vzdálenosti podle
přílohy č. 1, obrázek č. 3, může být tato vzdálenost zkrácena na 1 m.
(4) Přehrady prachové uzávěry se umísťují v horní třetině světlého
průřezu důlního díla, přičemž musí každá přehrada krýt alespoň 65 %
maximální šířky světlého průřezu důlního díla.
(5) První a poslední 2 až 3 přehrady jsou lehké (o šířce 35 cm),
ostatní jsou těžké (o šířce 50 cm) podle přílohy č. 1, obrázek č. 3.
Stejně se postupuje, je-li prachová uzávěra zhotovena z dvojitých
přehrad.
§ 9
Sypání inertního prachu a jeho výměna
(1) Inertní prach na přehradách musí být volně navršen a nesmí být
udusán. Usadí-li se na navršeném inertním prachu viditelná vrstva
uhelného prachu, musí být odstraněna a inertní prach do stanovené
hmotnosti doplněn.
(2) Zvlhne-li inertní prach a přestane-li být rozviřitelný, musí se
vyměnit. Při jeho výměně se nejdříve zřídí nadpočetná přehrada s
navršením nezávadného inertního prachu, a pak se postupně vymění
nevyhovující prach na jednotlivých přehradách. Během výměny musí být v
uzávěře stále předepsaný počet přehrad s navršeným inertním prachem.
Obdobně se musí postupovat i při opravách poškozených přehrad.
§ 10
Přemisťování prachové uzávěry
Má-li se prachová uzávěra přemístit, může se s rozebíráním staré
uzávěry začít až po postavení nové prachové uzávěry.
Část třetí
Vodní uzávěry
Díl první
Společná ustanovení
§ 11
Korýtka a vaky
(1) Korýtka a vaky pro stavbu vodních uzávěr musí mít užitný objem
alespoň 40 l, musí být vyrobeny z plastů, musí mít dostatečnou pevnost,
nesmí podporovat šíření požáru ani být příčinou vzniku výbuchu od
statické elektřiny; korýtka musí mít stabilní tvar. Tyto požadavky se
považují za splněné, pokud korýtka a vaky vyhovují alespoň požadavkům
určených norem^2) upravujících hořlavost plastů, vyloučení nebezpečí od
statické elektřiny a metody a požadavky na neelektrická zařízení^3) pro
prostředí s nebezpečím výbuchu^4).
(2) Korýtka a vaky musí v případě výbuchu zajistit uvolnění vody
způsobem a v čase, který vytvoří účinný hasicí efekt. Tato podmínka se
považuje za splněnou, pokud korýtka vyhovují alespoň požadavkům určené
normy^2) upravující ochranné systémy a prevenci proti výbuchu v
hlubinných dolech^4) nebo pokud je zkouškou podle přílohy č. 5 této
vyhlášky ověřeno, že korýtka a vaky zajistí definované rozprášení vody
při stanoveném tlaku výbuchové vlny.
(3) Na korýtku a vaku musí být výrobcem označen jeho užitný objem a
výška hladiny odpovídající tomuto objemu. Výška hladiny v korýtku a
vaku musí být kontrolovatelná, u korýtka bez odstranění poklopu
korýtka.
(4) Vodní uzávěra může být postavena buď jen z korýtek, v tom případě
se jedná o vodní uzávěru korýtkovou, nebo jen z vaků, v tom případě se
jedná o vodní uzávěru vakovou; to neplatí pro korýtko a vak umísťované
podle § 13 odst. 5.
§ 12
Naplnění korýtek a vaků vodou
(1) Korýtko i vak vodní uzávěry musí být naplněny nejméně takovým
objemem vody, který odpovídá příslušnému znaku na korýtku nebo vaku.
(2) Pro omezení odpařování vody z korýtka musí být použit poklop.
§ 13
Vykrytí profilu důlního díla
(1) Korýtka a vaky vodní uzávěry se v průřezu důlního díla ukládají
nebo zavěšují na přehradách tak, aby kryla alespoň 35 % největší šířky
světlého průřezu důlního díla o ploše do 10 m2, 50 % největší šířky
světlého průřezu důlního díla o ploše nad 10 m2 do 15 m2 a alespoň 60 %
největší šířky průřezu důlního díla většího než 15 m2; vaky mohou být
jen zavěšeny. Pokud výstroj důlního díla neumožňuje rozmístění korýtek
v jedné rovině nebo brání účinnému rozptýlení vody do profilu důlního
díla, mohou být korýtka rozmístěna ve více rovinách. Příklad rozmístění
je uveden v příloze č. 2 k této vyhlášce, obrázky 2 a 3.
(2) K vykrytí volných prostorů, zejména na bocích důlního díla, se
použije korýtek nebo vaků uložených nebo zavěšených na nosičích; vaky
mohou být jen zavěšeny. Příklad vykrytí je uveden v příloze č. 2 k této
vyhlášce, obrázek 3.
(3) Korýtka nebo vaky vodní uzávěry se umísťují tak, aby se nedotýkaly
výztuže, výstroje ani boku důlního díla, ani navzájem. Součet mezer
mezi jednotlivými korýtky nebo vaky a korýtky nebo vaky a boky důlního
díla nesmí být větší než 1,8 m, přičemž žádná mezera mezi korýtkem nebo
vakem a bokem důlního díla nesmí být větší než 1,2 m a mezi dvěma
korýtky nebo vaky nesmí být větší než 1,5 m. Mezery se měří mezi
svislými rovinami rovnoběžnými s podélnou osou důlního díla proloženými
vrchními okraji korýtek nebo vaků. Příklady umístění korýtek a vaků
jsou uvedeny v příloze č. 2 k této vyhlášce, obrázek 3, a v příloze č.
4 k této vyhlášce, obrázek 3.
(4) Dna korýtek umístěných na nosné konstrukci a spodní rohy zavěšeného
vaku nesmí být nad počvou výše než 2,6 m. Korýtko ani vak nesmí žádnou
částí zasahovat do průřezu pro chůzi a dopravu. V profilech, kde je nad
korýtky nebo vaky volný prostor vyšší než 1,5 m, se umístí další
přehrada, pro kterou neplatí požadavek věty první; pro umístění korýtek
a vaků na další přehradě platí odstavec 3. Příklady umístění korýtek a
vaků jsou uvedeny v příloze č. 2 k této vyhlášce, obrázky 2 a 3, a v
příloze č. 4 k této vyhlášce, obrázek 3.
(5) Pokud je vzdálenost mezi spodní větví důlního pásového dopravníku a
počvou větší než 0,75 m, musí být v tomto prostoru v místě každé
přehrady nejméně jedno korýtko nebo vak naplněné vodou o objemu alespoň
40 l. Toto korýtko nebo vak se nezapočítává mezi korýtka a vaky podle
odstavce 1 a voda v tomto korýtku nebo vaku se nezapočítává do
celkového objemu vody ve vodní uzávěře.
§ 14
Umístění korýtek v přehradě
(1) Korýtka v přehradě mohou být
a) volně položena na nosníky nebo v případě jednoho korýtka na nosič,
b) zavěšena za svůj horní okraj v nosných rámech.
(2) V přehradě mohou být používána korýtka volně položená i zavěšená.
(3) Nosníky, nosiče a rámy se kladou vodorovně, kolmo k podélné ose
důlního díla.
(4) Korýtka se
a) kladou nebo zavěšují svou delší stranou kolmo k podélné ose důlního
díla - uložení nebo zavěšení příčné,
b) kladou nebo zavěšují svou delší stranou rovnoběžně s podélnou osou
důlního díla - uložení podélné.
(5) V jedné přehradě mohou být korýtka položena podélně i příčně.
Podélně může být v přehradě položeno nejvíce 50 % korýtek; větší počet
pouze tehdy, když je zkouškou podle určené normy upravující ochranné
systémy a prevenci proti výbuchu v hlubinných dolech^4) nebo podle
přílohy č. 5 k této vyhlášce ověřen zhášecí účinek takového uspořádání.
§ 14a
Umístění vaků v přehradě
(1) Vaky v přehradě musí být zavěšeny na nosníky samosvorným závěsem, a
to způsobem, který zachová přístupný napouštěcí otvor a nezpůsobí
fyzické porušení vaku.
(2) Nosníky se kladou vodorovně, kolmo k podélné ose důlního díla.
(3) Vaky se zavěšují jen kolmo k podélné ose důlního díla.
§ 15
Nosné konstrukce pro korýtka a vaky vodní uzávěry
(5) Nosné rámy pro zavěšení korýtek sestávají ze dvou rovnoběžných
nosníků zhotovených z dřevěných hranolů, profilové oceli, trubek,
popřípadě teleskopicky zasouvatelných, spolu pevně spojených kolmými
příčkami zpravidla na obou koncích, které zajišťují jejich stálou
vzdálenost. Stěny korýtek nesmí být nosným rámem zakryty na větší výšku
než 6 cm.
(6) Nosné rámy se nehybně upevňují pomocí držáků nebo přímo na výztuž
nebo na horninu důlního díla.
(1) Nosná konstrukce pro korýtka a vaky vodní uzávěry, kterými jsou
nosné rámy, nosníky a jejich podstavce, nosiče, držáky a jejich
ukotvení, musí být natolik tuhá a pevná, aby vyhovovala danému účelu. V
širokých průřezech důlních děl, kde by případné prohnutí nosné
konstrukce mohlo způsobit posun korýtek nebo vylévání vody z nich, může
být průhybu nosné konstrukce zamezeno jejím uchycením drátem nebo
řetízkem ke stropní části důlní výztuže.
(2) Nosná konstrukce se upevňuje na výztuž důlního díla nebo na
kompaktní horninový plášť důlního díla.
(3) Nosná konstrukce pro volně položená korýtka musí zajišťovat
dostatečně velkou styčnou plochu s dnem korýtka, aby nedocházelo k
deformaci dna korýtka po jeho naplnění vodou. U kombinovaného uložení
je možno podélně uložená korýtka podložit.
(4) Nosný rám pro zavěšení korýtek sestává ze dvou rovnoběžných nosníků
spolu pevně spojených kolmými příčkami, které zajišťují jejich stálou
vzdálenost. Stěny korýtek nesmí být nosným rámem zakryty na větší výšku
než 0,06 m.
(5) Nosné konstrukce musí být zajištěny proti pohybu ve směru podélné
osy důlního díla. Příklad zajištění nosné konstrukce pro vaky je uveden
v příloze č. 4 k této vyhlášce, obrázek 5.
Díl druhý
Vodní uzávěry soustředěné
§ 16
Objem vody ve vodní uzávěře soustředěné a její délka
(1) Objem vody ve vodní uzávěře soustředěné se stanoví tak, aby
připadalo nejméně 200 l na každý m2 průměrného průřezu důlního díla, v
němž je tato uzávěra umístěna.
(2) Pro stanovení průměrného průřezu důlního díla je rozhodující úsek
důlního díla, v němž je vodní uzávěra soustředěná umístěna, a úseky
navazující na tento úsek v obou směrech. Délka každého navazujícího
úseku je 20 m. Průměrný průřez se vypočítá jako průměr ze světlého
průřezu měřeného uprostřed této uzávěry a na obou koncích navazujících
úseků.
(3) Vodní uzávěra soustředěná se skládá z potřebného počtu přehrad, ve
kterých jsou umístěna korýtka nebo vaky naplněné vodou. Sousedící
přehrady se umísťují tak, aby vzdálenost mezi korýtky a vaky na
sousedních přehradách byla 1,2 m až 3 m. Celková délka vodní uzávěry
soustředěné musí být nejméně 20 m.
(4) Celkový objem vody ve vodní uzávěře soustředěné musí být rovnoměrně
rozdělen po délce této uzávěry tak, aby připadalo nejméně 5 l vody na
každý m3objemu úseku důlního díla, v němž je tato uzávěra postavena.
§ 17
Místo pro postavení vodní uzávěry soustředěné a jeho úprava
(1) Vodní uzávěra soustředěná se staví pokud možno v přímém úseku
důlního díla. V prostoru před a za touto uzávěrou na vzdálenost 20 m
nesmí být překážky, které podstatně zmenšují světlý průřez důlního
díla.
(2) Jestliže je nutné zvětšit průřez důlního díla, aby se získala
dostatečná výška pro postavení vodní uzávěry soustředěné, musí se tak
provést z každé její strany na vzdálenost alespoň 20 m.
§ 18
Přemisťování vodní uzávěry soustředěné
Má-li se vodní uzávěra soustředěná přemístit,musí být dříve, než se
začne rozebírat stará uzávěra, postavena uzávěra nová; obdobně se
postupuje při přemísťování jednotlivých přehrad.
Díl třetí
Vodní uzávěry dělené
§ 19
Vodní uzávěra dělená a její délka
Vodní uzávěra dělená se skládá ze skupin přehrad s korýtky nebo vaky,
které jsou rozmístěny průběžně v důlním díle podle přílohy č. 2 k této
vyhlášce, obrázek 1. Vzdálenost mezi sousedními přehradami jedné
skupiny musí být alespoň 1,2 m, avšak skupina přehrad smí být v důlním
díle rozmístěna v délce nejvíce 4 m. Vzdálenost mezi skupinami přehrad
může být nejvíce 30 m, při profilu důlního díla do 10 m2 nejvíce 50 m.
§ 20
Objem vody ve skupině přehrad
Ve skupině přehrad musí být alespoň takový objem vody v litrech, kolik
činí objem důlního díla v m3 k sousední skupině přehrad. Výpočet se
provede pro úseky v obou směrech od skupiny přehrad a podle vyšší
hodnoty se určí objem vody ve skupině přehrad.
§ 21
Nejmenší objem vody ve vodní uzávěře dělené
Za vodní uzávěru dělenou se považuje teprve taková uzávěra, ve které je
ve skupinách přehrad tvořících dělenou uzávěru objem vody nejméně 200 l
na každý m2 průměrného světlého průřezu důlního díla, v němž je dělená
uzávěra postavena. Průměrný průřez se vypočítá jako aritmetický průměr
ze světlého průřezu měřeného uprostřed a na koncích dělené uzávěry.
§ 22
Přechod z vodní uzávěry dělené na soustředěnou a naopak
(1) Při změně vodní uzávěry dělené na soustředěnou a naopak musí být
přechod proveden tak, aby vzdálenost mezi nimi nebyla větší než 30 m.
(2) Obdobný přechod z vodní uzávěry dělené na prachovou a naopak není
dovolen.
Část čtvrtá
Závěrečná ustanovení
§ 23
Od ustanovení této vyhlášky je možné se odchýlit na nezbytnou dobu v
případech, kdy hrozí nebezpečí z prodlení při záchraně lidí nebo při
likvidaci závažné provozní nehody (havárie), pokud budou provedena
nejnutnější bezpečnostní opatření.
§ 24
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Předseda:
Ing. Bartoš v.r.
Příl.1
Příl.2
Příl.3
Příl.4
Příl.5
Základní podmínky pro zkoušky účinnosti vodních uzávěr v pokusné štole
1
Úvodní ustanovení pro zkoušku vodní uzávěry
Zkoušku může provádět jen akreditovaná zkušební laboratoř. Výsledek
zkoušky musí být uveden v protokolu o zkoušce. Vodní uzávěry se zkouší
v pokusné štole v modelovém provedení uzávěry na průšleh plamene.
Korýtka a vaky splní požadavek na správnou funkci, jestliže vodní
uzávěra sestavená z nich podle této přílohy splní při modelové zkoušce
kritérium účinnosti.
Kritériem účinnosti zkoušené uzávěry je hodnota intenzity výbuchového
plamene na fotoelektrickém snímači F7 umístěném na měřicím místě 7 (viz
obr. č. 1), která musí být menší nebo rovna 10 mV.
2
Příprava vodní uzávěry pro zkoušku
Vodní uzávěra se v pokusné štole vybuduje mezi měřicími místy 4 a 5
(viz obr. č. 1) ze tří přehrad s korýtky nebo vaky tak, aby na 1 m2
průřezu štoly připadalo (40 +/- 1) l vody. První přehrada uzávěry (ve
směru výbuchu) se umístí ve vzdálenosti (64 +/- 2) m od čelby pokusné
štoly. Délka vodní uzávěry je (6 +/- 0,1) m.
Umístění a uspořádání korýtek a vaků vodní uzávěry se provede podle
obrázků 1 a 2. Korýtka a vaky se zavěšují příčně na nosnou konstrukci
umístěnou v horní třetině profilu štoly s tím, že vzdálenost mezi
svislými rovinami proloženými vnějšími okraji krajních korýtek nebo
vaků musí být alespoň 40 % největší šířky světlého průřezu pokusné
štoly. V ostatním platí ustanovení části třetí této vyhlášky.
3
Příprava zařízení pro výbušný systém
V prostoru mezi čelbou pokusné štoly a měřicím místě 2 se uloží na
počvu pokusné štoly 9 ks ocelových úhelníků (120 × 120 ×12) mm, každý o
délce 4 m (viz obr. č. 1). Úhelníky se na počvě fixují tak, aby každý z
nich tvořil korýtko a mohl být do nich volně nasypán multiprach.
Úhelníky se na počvě rozmístí rovnoběžně s osou štoly tak, že tři jsou
vedle sebe před čelbou s tím, že jeden je v ose štoly a zbývající dva
vpravo a vlevo ve vzdálenosti 1 +/- 0,1 m a šest je za sebou v ose
štoly směrem k měřicímu místu 2 (viz obr. č. 1). Podélná vzdálenost
mezi úhelníky je (1 +/- 0,1) m. Zóna zaprášení končí u měřicího místa
2.
K iniciaci výbuchu pomocí nálože černého (trhacího) prachu (viz kap.
1.4) slouží vývrtový ocelový moždíř o vnějším průměru 531 mm, délce 1
203 mm s průměrem vývrtu 57 mm a hloubkou vývrtu 992 mm umístěný
přibližně ve středu čelby štoly.
Výchozí množství multiprachu na každém úhelníku je (10 +/- 0,1) kg a
může se měnit podle pokynů vedoucího zkoušky v závislosti na
dosahovaném tlaku v měřicím místě 4 tak, aby v tomto měřicím místě byla
dosažena výše uvedená požadovaná hodnota tlaku (viz bod 4).
4
Registrace výbuchových tlaků a plamene
Výbuchová vlna je generována výbuchem multiprachu.
Parametry zkušebních výbuchů jsou registrovány tlakovými a
fotoelektrickými snímači T, F v místech označených ve schématu v obr.
č. 1 čísly 1 až 7.
Vzhledem ke kapacitě měřicího systému jsou místa osazována s ohledem na
potřebu registrace. Kromě rozběhové části výbuchu se u zkoušek
protivýbuchových uzávěr jedná vždy o indikaci tlaku a plamene před
uzávěrou a plamene za uzávěrou.
Registrace výbuchových tlaků a plamene se povinně provádí na měřicích
místech 4 a 7.
Hodnoty z ostatních čidel, která mohou být osazena na dalších měřicích
místech, jsou informativní a umožňují pouze kvalitativně hodnotit
rozvinutí výbuchové přeměny v daném prostoru.
Pro vyhodnocení výsledku zkoušky jsou rozhodující vstupní parametry
výbuchu, což jsou hodnoty plamene a tlaku zjištěné v měřicím místě 4
(hodnota intenzity výbuchového plamene na fotoelektrickém snímači F4
min. 500 mV, tlak (90 +/- 20) kPa), a hodnoty výbuchového plamene v
měřicím místě 7 (hodnoty intenzity výbuchového plamene na
fotoelektrickém snímači F7 max. 10 mV).
5
Provedení zkoušek
Multiprach je rozviřován z ocelových úhelníků bleskovicí v čase (0 až
140) ms (tento časový interval je dán použitím rozbušek DeM - S, stupně
0 - 6, s tím, že bleskovice ve třech úhelnících u čelby jsou iniciovány
rozbuškami stupně 0, bleskovice v dalších úhelnících postupně od čelby
rozbuškami stupňů 1 až 6). Rozvíření multiprachu je zajištěno tak, že
kusy bleskovice o délce 4,1 - 4,2 m se adjustují rozbuškami, umístí se
na dno úhelníků a rovnoměrně se zasypou multiprachem. Takto rozvířený
prach vytvoří ve štole výbušnou koncentraci a je zapálen a přiveden k
výbuchu náloží 500 g Vesuvitu TN z moždíře s časovým zpožděním 750 +/-
50 ms od počátku iniciace bleskovic rozbuškou stupně 0 (iniciace nálože
Vesuvitu TN se provede rozbuškou DeD - S stupeň 3).
Obr. č. 1 Uspořádaní zkoušky v pokusné štole
6
Vyhodnocení zkoušek
Při výbuchu musí být výbuchové parametry reprodukovatelné, což se
ověřuje měřením vstupního tlaku výbuchové vlny v bodě 4, který musí být
v rozsahu (90 +/- 20) kPa.
Výbuchy se vstupním tlakem mimo tento interval se nezapočítávají.
Vyhodnocuje se pouze soubor 5 zkoušek, které splní podmínku
požadovaných výbuchových parametrů.
Ze souboru 5 zkoušek, které svými výbuchovými parametry vyhověly
požadavkům, musí ve všech případech vodní uzávěra splnit kritérium
relativní účinnosti zkoušené uzávěry, tj. intenzita výbuchového plamene
na fotoelektrickém snímači F7 musí být menší nebo rovna 10 mV. Zkoušený
vzorek korýtek nebo vaků v tomto případě vyhovuje a splnil podmínky
zkoušky.
7
Definování ostatních podmínek zkoušky
7.1
Požadavky na multiprach
Pro výbušný systém je používán sušený hnědouhelný prach, tzv.
multiprach, se spodní mezí výbušnosti max. 75 g . m-3 při iniciační
energii Ei = 9 kJ a střední velikosti zrna max. 0,1 mm.
Hodnota Ei je udána s přesností +/- 10 %. Jakost každé nové dodávky
multiprachu musí být doložena protokolem akreditované zkušební
laboratoře.
7.2
Požadavky na snímače tlaku
Snímače používané pro snímání výbuchového tlaku musí mít platnou
kalibraci, výstupní signál v rozmezí 1 až 10 V, měřící rozsah min. 0 až
160 kPa, přetížitelnost min. 150 %, přesnost min. 0,6 % a musí mít
teplotní kompenzaci (hodnoty jsou dány technickými podmínkami snímačů).
7.3
Požadavky na fotoelektrické snímače
Pro měření plamene se používají snímače se spektrální citlivostí v
oblasti 0,4 až 1,1 mikrom.
Fotoelektrické snímače musí mít platnou kalibraci.
7.4
Požadavky na mikroklimatické podmínky
Mikroklimatické podmínky v úseku štoly, kde budou prováděny zkoušky,
musí odpovídat následujícím hodnotám: teplota (15 +/- 5) °C, vlhkost
(95 +/- 5) %. Teplota i vlhkost musí být změřeny u čelby pokusné štoly
a v měřicím místě 7, a to před zahájením zkoušek.
Obr. č. 2 Uspořádání vaků vodní uzávěry
Obr. č. 3 Schéma pokusné štoly
Vybraná ustanovení novel
Čl. II vyhlášky č. 361/2009 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Protivýbuchové uzávěry postavené v souladu s požadavky dosavadních
předpisů před nabytím účinnosti této vyhlášky v důlních dílech
souvisejících bezprostředně s dobývanými nebo likvidovanými poruby a v
důlních dílech, jejichž životnost bude kratší dvanácti měsíců, se
považují za protivýbuchové uzávěry vyhovující požadavkům této vyhlášky.
2. Ostatní protivýbuchové uzávěry postavené před nabytím účinnosti této
vyhlášky musí být uvedeny do souladu s touto vyhláškou do dvanácti
měsíců od nabytí její účinnosti.
1) § 39 odst. 1, § 43 odst. 2 a 3 vyhlášky Českého báňského úřadu č.
22/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a o bezpečnosti
provozu při hornické činnosti a při činnosti prováděné hornickým
způsobem v podzemí, ve znění pozdějších předpisů.
2) § 4a zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o
změně a doplnění některých zákonů.
3) Například ČSN ISO 4589-2 Plasty - Stanovení hořlavosti metodou
kyslíkového čísla - Část 2: Zkouška při teplotě okolí, z hlediska
nebezpečí vzniku a šíření požáru, ČSN 33 2030 Elektrostatika - Směrnice
pro vyloučení nebezpečí od statické elektřiny a ČSN EN 13463-1
Neelektrická zařízení pro prostředí s nebezpečím výbuchu - Část 1:
Základní metody a požadavky, s ohledem na vyloučení nebezpečí výbuchu
od statické elektřiny.
4) Například ČSN EN 14591-2 Ochrana a prevence proti výbuchu v
hlubinných dolech - Ochranné systémy - Část 2: Pasivní vodní korýtkové
uzávěry.
