132/1976 Sb.
Vyhláška
ministra zahraničních věcí
ze dne 23. srpna 1976
o Úmluvě o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti
Dne 2. října 1973 byla v Haagu na XII. zasedání Haagské konference o
mezinárodním právu soukromém sjednána Úmluva o uznávání a výkonu
rozhodnutí o vyživovací povinnosti.
Jménem Československé socialistické republiky byla Úmluva podepsána v
Haagu dne 6. února 1975.
S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé
socialistické republiky a president republiky ji ratifikoval s výhradou
k článku 26 odst. 2 písm. a) a b), podle níž si Československá
socialistická republika vyhrazuje právo neuznat nebo nevykonat
rozhodnutí nebo smíry o vyživovací povinnosti podle článku 26 bod 2
písm. a) a b) Úmluvy, neboť československý právní řád nezná vyživovací
povinnost mezi osobami v něm uvedenými.
Ratifikační listina Československé socialistické republiky byla uložena
u ministerstva zahraničních věcí Nizozemského království, depozitářem
Úmluvy, dne 12. května 1976.
Úmluva vstoupila pro Československou socialistickou republiku v
platnost na základě svého článku 35 odst. 1 dnem 1. srpna 1976.
Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.
Ministr:
Ing. Chňoupek v. r.
Úmluva
o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti
Smluvní státy této Úmluvy
přejíce si přijmout společná ustanovení upravující vzájemné uznávání a
výkon rozhodnutí o vyživovací povinnosti k dospělým,
přejíce si uvést tato ustanovení do souladu s Úmluvou z 15. dubna 1958
o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti k dětem,
rozhodly se za tím účelem uzavřít Úmluvu a dohodly se na těchto
ustanoveních:
Část I
Rozsah Úmluvy
Čl.1
Tato Úmluva se vztahuje na rozhodnutí, vydaná soudním nebo správním
orgánem smluvního státu o vyživovací povinnosti ze vztahů rodinných,
rodičovských, manželských nebo švagrovských, včetně vyživovací
povinnosti k dětem narozeným mimo manželství, mezi:
1. osobou, které přísluší nárok na výživné a osobou povinnou poskytovat
výživné, nebo
2. osobou povinnou poskytovat výživné a veřejnou institucí, která se
domáhá náhrady příspěvku poskytnutého osobě, které přísluší nárok na
výživné.
Tato Úmluva se vztahuje také na smíry mezi týmiž účastníky, které v
uvedených věcech uzavřou soudní nebo správní orgány, anebo které budou
uzavřeny před těmito orgány (dále jen "smíry").
Čl.2
Tato Úmluva se vztahuje na rozhodnutí nebo smíry bez ohledu, jak budou
označeny.
Vztahuje se také na rozhodnutí nebo smíry, jimiž se mění dřívější
rozhodnutí či smíry, a to i v tom případě, že pocházejí z nesmluvního
státu.
Této Úmluvy se použije bez ohledu na mezinárodní nebo vnitrostátní
povahu nároku na výživné a bez ohledu na státní občanství nebo bydliště
účastníků.
Čl.3
Jestliže se rozhodnutí nebo smír netýká pouze vyživovací povinnosti,
omezí se účinnost Úmluvy na tu část rozhodnutí nebo smíru, která se
vztahuje na vyživovací povinnost.
Část II
Podmínky uznání a výkonu rozhodnutí
Čl.4
Rozhodnutí vydané ve smluvním státě bude uznáno nebo vykonáno v jiném
smluvním státě:
1. bylo-li vydáno orgánem, příslušným podle článku 7 nebo 8, a
2. nemůže-li již být ve státě, v němž bylo vydáno, napadeno řádným
opravným prostředkem.
Předběžně vykonatelná rozhodnutí a předběžná opatření lze v dožádaném
státě uznat a vykonat, i když podléhají řádným opravným prostředkům,
jestliže mohou být v tomto státě vydána a vykonána.
Čl.5
Uznání nebo výkon rozhodnutí však mohou být odmítnuty:
1. je-li uznání nebo výkon rozhodnutí zjevně neslučitelný s veřejným
pořádkem dožádaného státu, nebo
2. bylo-li rozhodnutí dosaženo podvodem, k němuž došlo v souvislosti s
řízením, nebo
3. jestliže před orgánem dožádaného státu probíhá řízení mezi týmiž
účastníky a o téže věci, přičemž toto řízení bylo zahájeno jako prvé,
nebo
4. je-li rozhodnutí neslučitelné s rozhodnutím vydaným mezi týmiž
účastníky a v téže věci buď v dožádaném státě nebo v jiném státě, v
tomto druhém případě jen pokud splňuje podmínky vyžadované pro uznání
nebo výkon v dožádaném státě.
Čl.6
Bez zřetele na ustanovení článku 5 bude rozhodnutí pro zmeškání uznáno
nebo vykonáno jen pokud účastníkovi, který se k jednání nedostavil,
bylo podle práva státu, jehož orgán rozhodnutí vydal, doručeno oznámení
o zahájení řízení včetně vyrozumění o podstatě nároku, přičemž je třeba
přihlédnout k tomu, zda účastník měl dostatek času k tomu, aby se v
řízení mohl bránit.
Čl.7
Orgán státu, v němž bylo rozhodnutí vydáno, je třeba považovat za
příslušný podle této Úmluvy
1. jestliže povinný nebo oprávněný měl v době zahájení řízení své
bydliště ve státě, v němž bylo rozhodnutí vydáno, nebo
2. jestliže povinný i oprávněný byli v době zahájení řízení občany
státu, v němž bylo rozhodnutí vydáno, nebo
3. jestliže se odpůrce podrobil pravomoci tohoto orgánu buď výslovně,
nebo s tím, že se vyjádřil ve věci samé, aniž namítl nedostatek
pravomoci.
Čl.8
Bez zřetele na ustanovení článku 7, orgán smluvního státu, který vydal
rozhodnutí o nároku na výživné, je třeba považovat za příslušný ve
smyslu této Úmluvy, jestliže nárok na výživné je založen na rozvodu
manželství, zrušení manželského soužití nebo prohlášení, že manželství
je neplatné anebo že nevzniklo, vydaném orgánem toho státu, jehož
pravomoc v této věci byla uznána podle právního řádu dožádaného státu.
Čl.9
Orgán dožádaného státu je vázán skutkovými zjištěními, na kterých orgán
státu, kde rozhodnutí bylo vydáno, založil svou pravomoc.
Čl.10
Jestliže rozhodnutí o výživném se dotýká několika právních důvodů a
jestliže je nelze uznat nebo vykonat jako celek, orgán dožádaného státu
použije této Úmluvy na tu část rozhodnutí, která může být uznána nebo
vykonána.
Čl.11
Byla-li v rozhodnutí stanovena povinnost platit výživné periodickými
platbami, nařídí se výkon jak pro dávky již splatné, tak pro dávky
splatné v budoucnu.
Čl.12
Pokud tato Úmluva nestanoví jinak, není přípustné, aby orgán dožádaného
státu přezkoumával rozhodnutí ve věci samé.
Část III
Řízení o uznání a výkon rozhodnutí
Čl.13
Pokud tato Úmluva nestanoví jinak, řízení o uznání a výkon rozhodnutí
se řídí právem dožádaného státu.
Čl.14
Kdykoli je možno žádat také o částečné uznání a výkon rozhodnutí.
Čl.15
Oprávněnému, jemuž byla ve státě, kde rozhodnutí bylo vydáno,
poskytnuta zcela nebo zčásti právní pomoc nebo osvobození od nákladů a
výloh, přísluší v každém řízení o uznání nebo výkon rozhodnutí
nejvýhodnější právní pomoc anebo nejširší osvobození od nákladů a výloh
tak, jak to stanoví právní řád dožádaného státu.
Čl.16
V řízení, na které se vztahuje tato Úmluva, nelze požadovat složení
jistoty, záruky nebo depozita, bez ohledu na jejich označení, jimiž by
měla být zajištěna náhrada nákladů řízení a výloh s ním spojených.
Čl.17
Účastník, který žádá o uznání nebo výkon rozhodnutí, musí předložit:
1. úplný a věrohodný opis rozhodnutí;
2. doklad o tom, že proti rozhodnutí není již ve státě, kde bylo
vydáno, přípustný řádný opravný prostředek, a pokud je to třeba, že je
vykonatelné;
3. jde-li o rozhodnutí pro zmeškání, originál nebo ověřený opis dokladu
o tom, že účastník, který se k jednání nedostavil, byl podle práva
státu, kde bylo rozhodnutí vydáno, řádně vyrozuměn o zahájení řízení,
jakož i o podstatě nároku;
4. podle okolností doklad o tom, že účastníkovi byla poskytnuta právní
pomoc nebo osvobození od poplatků a nákladů ve státě, kde bylo
rozhodnutí vydáno;
5. ověřený překlad dokladů uvedených shora, s výjimkou případů, kdy
orgán dožádaného státu takový překlad nevyžaduje.
Nebudou-li výše uvedené doklady předloženy nebo neumožňuje-li obsah
rozhodnutí, aby orgán dožádaného státu ověřil, zda jsou splněny
podmínky této Úmluvy, povolí tento orgán lhůtu k předložení potřebných
dokladů.
Ověření ani jinou formální náležitost nelze vyžadovat.
Část IV
Dodatečná ustanovení týkající se veřejných institucí
Čl.18
Rozhodnutí vydané proti povinnému na žádost veřejné instituce, která se
domáhá náhrady plnění poskytnutého oprávněnému, bude podle této Úmluvy
uznáno a vykonáno:
1. jestliže veřejná instituce může obdržet takovou náhradu podle
právního řádu, jemuž podléhá; a
2. jestliže vyživovací povinnost mezi oprávněným a povinným je
stanovena vnitrostátním právem, jehož je třeba použít podle předpisů
mezinárodního práva soukromého dožádaného státu.
Čl.19
Veřejná instituce může žádat o uznání nebo výkon rozhodnutí vydaného
mezi oprávněným a povinným, a to v rozsahu plnění, které poskytla
oprávněnému podle právního řádu, jemuž podléhá, jestliže jí přísluší
oprávnění, aby namísto oprávněného bez dalšího požádala o uznání a
výkon rozhodnutí.
Čl.20
Bez zřetele na ustanovení článku 17, musí veřejná instituce, která žádá
o uznání nebo výkon rozhodnutí, předložit všechny doklady prokazující,
že splňuje podmínky článku 18, odst. 1 nebo článku 19, a že plnění bylo
oprávněnému poskytnuto.
Část V
Smíry
Čl.21
Smír, který je vykonatelný ve státě jeho vydání, bude uznán a vykonán
za stejných podmínek jako rozhodnutí, pokud takové podmínky na něj lze
použít.
Část VI
Jiná ustanovení
Čl.22
Smluvní státy, podle jejichž práva jsou majetkové převody omezeny,
přiznají nejvyšší přednost majetkovým převodům, jež jsou určeny k
úhradě výživného nebo nákladů a útrat vzniklých v souvislosti s
uplatňováním nároku podle této Úmluvy.
Čl.23
Tato Úmluva nebrání, aby bylo použito jiného mezinárodního instrumentu
platného mezi státem, kde bylo rozhodnutí vydáno a státem dožádaným
nebo jiného právního předpisu dožádaného státu, umožňujícího uznání
nebo výkon rozhodnutí anebo smírů.
Čl.24
Této Úmluvy se použije bez ohledu na dobu, kdy bylo rozhodnutí vydáno.
Bylo-li rozhodnutí vydáno před tím, než tato Úmluva vstoupila v
platnost mezi státem, kde bylo rozhodnutí vydáno a státem dožádaným,
bude v dožádaném státě uznáno jen pro platby splatné po takovém vstupu
v platnost.
Čl.25
Každý smluvní stát může kdykoli prohlásit, že ustanovení této Úmluvy
budou ve vztazích se státy, které učiní stejné prohlášení, rozšířena na
úřední listinu ("acte authentique") sepsanou orgánem nebo veřejným
úředníkem anebo před nimi a přímo vykonatelnou ve státě, kde byla
vydána, pokud mohou být tato ustanovení na takové listiny použita.
Čl.26
Každý smluvní stát si může v souladu s článkem 34 vyhradit právo
neuznat nebo nevykonat:
1. rozhodnutí nebo smíry, pokud se týkají výživného za období, kdy
oprávněný již dosáhl věku 21 let nebo kdy již uzavřel manželství, s
výjimkou případů, kdy povinným je manžel anebo bývalý manžel;
2. rozhodnutí nebo smíry o vyživovací povinnosti
a) mezi příbuznými v poboční linii,
b) mezi osobami sešvagřenými;
3. rozhodnutí nebo smíry, které neukládají periodické placení
výživného.
Smluvní stát, který výhradu učiní, se již nemůže této Úmluvy dovolávat,
pokud jde o rozhodnutí a smíry, která výhradou vyloučil.
Čl.27
Je-li vyživovací povinnost ve smluvním státě upravena dvěma nebo více
právními řády, použitelnými pro různé kategorie osob, každý odkaz na
právo tohoto státu bude znamenat odkaz na ten právní řád, který jeho
právo určuje jako rozhodné pro danou kategorii osob.
Čl.28
Jestliže smluvní stát tvoří dva nebo více územních celků, v nichž pro
uznání a výkon rozhodnutí platí různé právní řády:
1. každý odkaz na právo, řízení nebo orgán státu, kde rozhodnutí bylo
vydáno, bude znamenat odkaz na právo, řízení nebo orgán územního celku,
ve kterém rozhodnutí bylo vydáno;
2. každý odkaz na právo, řízení nebo orgán dožádaného státu bude
znamenat odkaz na právo, řízení nebo orgán územního celku, ve kterém se
o uznání nebo výkon žádá;
3. každý odkaz podle bodů 1 a 2 buď na právo či řízení státu, kde bylo
rozhodnutí vydáno, nebo na právo či řízení státu dožádaného, je třeba
vyložit tak, že zahrnuje všechny rozhodné právní normy a zásady
smluvního státu, které platí v územních celcích, které tento smluvní
stát tvoří;
4. každý odkaz na bydliště oprávněného nebo povinného bude znamenat
bydliště na území celku, ve kterém bylo rozhodnutí vydáno.
Každý smluvní stát může kdykoli prohlásit, že při provádění některých
ustanovení této Úmluvy nepoužije některých z těchto pravidel.
Čl.29
Tato Úmluva nahrazuje ve vztazích mezi státy, které jsou jejími členy,
Úmluvu o uznání a výkon rozhodnutí o vyživovací povinnosti k dětem,
uzavřenou v Haagu 15. dubna 1958.
Část VII
Závěrečná ustanovení
Čl.30
Tato Úmluva je vyložena k podpisu státům, které byly členy Haagské
konference mezinárodního práva soukromého v době jejího XII. zasedání.
Úmluva bude ratifikována, přijata nebo schválena a listiny o
ratifikaci, přijetí nebo schválení budou uloženy u ministerstva
zahraničních věcí Nizozemí.
Čl.31
Každý ze států, který se stal členem Haagské konference mezinárodního
práva soukromého po jejím dvanáctém zasedání nebo který je členem
Organizace spojených národů nebo některé její odborné organizace nebo
který je členem Statutu Mezinárodního soudního dvora, může k této
Úmluvě přistoupit po jejím vstupu v platnost podle článku 35, odst. 1.
Listina o přístupu bude uložena u ministerstva zahraničních věcí
Nizozemí.
Přístup bude účinný pouze ve vztahu mezi státem přistupujícím a těmi
smluvními státy, které proti němu nevznesou námitky ve lhůtě dvanácti
měsíců od obdržení notifikace podle článku 37 odst. 3. Takovou námitku
může vznést rovněž členský stát při ratifikaci, přijetí nebo schválení
Úmluvy po přístupu k ní. Takové námitky budou oznámeny ministerstvu
zahraničních věcí Nizozemí.
Čl.32
Každý stát může při podpisu, ratifikaci, přijetí nebo schválení nebo
při přístupu prohlásit, že Úmluva se vztahuje na všechna území, za
jejichž mezinárodní styk je odpovědný, nebo na některá z těchto území.
Toto prohlášení nabude účinnosti pro tento stát v době vstupu Úmluvy v
platnost.
Později bude takové rozšíření oznámeno ministerstvu zahraničních věcí
Nizozemí.
Rozšíření bude účinné ve vztazích mezi smluvními státy, které nevznesou
ve lhůtě dvanácti měsíců od obdržení notifikace podle článku 37, odst.
4, námitky proti rozšíření, a územím nebo územími, za jejichž
mezinárodní styky je zmíněný stát odpovědný a ve vztahu k nimž byla
notifikace provedena.
Takovou námitku může vznést rovněž členský stát při ratifikaci, přijetí
nebo schválení Úmluvy po rozšíření.
Takové námitky budou oznámeny ministerstvu zahraničních věcí Nizozemí.
Čl.33
Smluvní stát, který má dva nebo více územních celků, ve kterých platí
různé právní řády pro uznání a výkon rozhodnutí o vyživovací
povinnosti, může při podpisu, ratifikaci, přijetí, schválení nebo
přístupu prohlásit, že tato Úmluva se vztahuje na všechny jeho územní
celky nebo pouze na některé z nich a může kdykoliv změnit toto
prohlášení tím, že vydá prohlášení nové.
Tato prohlášení budou oznámena ministerstvu zahraničních věcí Nizozemí
a výslovně v nich bude uveden územní celek, na který se bude Úmluva
vztahovat.
Ostatní smluvní státy budou moci odmítnout uznání rozhodnutí o
vyživovací povinnosti, jestliže v době, kdy se bude žádat o uznání, se
Úmluva nebude vztahovat na územní celek, ve kterém bylo rozhodnutí
vydáno.
Čl.34
Každý stát může nejpozději při ratifikaci, přijetí, schválení nebo
přístupu učinit jednu nebo více výhrad podle článku 26. Jakákoliv jiná
výhrada nebude přípustná.
Každý stát rovněž může, při notifikaci rozšíření Úmluvy podle článku
32, učinit jednu nebo více výhrad účinných pro území nebo některá z
území, kterých se rozšíření týká.
Každý smluvní stát může kdykoliv odvolat výhradu, kterou učinil. Toto
odvolání bude oznámeno ministerstvu zahraničních věcí Nizozemí.
Výhrada pozbude účinnosti prvního dne třetího kalendářního měsíce po
notifikaci uvedené v předešlém odstavci.
Čl.35
Tato Úmluva vstoupí v platnost prvního dne třetího kalendářního měsíce
po uložení třetí listiny o ratifikaci, přijetí nebo schválení podle
článku 30.
Poté vstoupí Úmluva v platnost:
1. pro každý stát, který ji později ratifikuje, přijme nebo schválí,
prvního dne třetího kalendářního měsíce po uložení jeho listiny o
ratifikaci, přijetí nebo schválení;
2. pro každý přistupující stát prvního dne třetího kalendářního měsíce
po uplynutí lhůty podle článku 31;
3. pro území, na které byla Úmluva rozšířena podle článku 32, prvního
dne třetího kalendářního měsíce po uplynutí lhůty podle uvedeného
článku.
Čl.36
Tato Úmluva bude platit pět let ode dne svého vstupu v platnost podle
článku 35, odst. 1 i pro státy, které ji budou ratifikovat, přijmou ji
nebo ji schválí nebo k ní přistoupí později.
Nebude-li Úmluva vypovězena, prodlužuje se její platnost vždy na
dalších pět let.
Výpověď je třeba oznámit nejpozději šest měsíců před uplynutím
pětiletého období platnosti ministerstvu zahraničních věcí Nizozemí.
Výpověď se může omezit na některá území, na která se Úmluva vztahuje.
Výpověď bude účinná pouze pro stát, který ji oznámil. Pro všechny
ostatní smluvní státy zůstane Úmluva v platnosti.
Čl.37
Ministerstvo zahraničních věcí Nizozemí oznámí členským státům
Konference,jakož i státům, které přistoupí podle ustanovení článku 31:
1. podpisy, ratifikace, přijetí a schválení podle článku 30;
2. datum, kterým tato Úmluva vstoupí v platnost podle ustanovení článku
35;
3. přístupy podle článku 31 a data, kterými nabudou účinnosti;
4. rozšíření podle článku 32 a data, kterými nabude účinnosti;
5. námitky vznesené proti přístupům a rozšířením podle článků 31 a 32;
6. prohlášení podle článků 25 a 32;
7. výpovědi podle článku 36;
8. výhrady podle článků 26 a 34 a odvolání výhrad podle článku 34.
Na důkaz toho podepsaní, řádně k tomu zmocněni, tuto Úmluvu podepsali.
Dáno v Haagu dne 2. října 1972 v jazyce anglickém a francouzském,
přičemž oba texty mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které
bude uloženo v archivech vlády Nizozemí a jehož ověřená kopie bude
diplomatickou cestou předána každému ze států, které jsou členy Haagské
konference o mezinárodním právu soukromém v době jejího dvanáctého
zasedání.
